Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola I. Ještě to nesmíš vzdát,Johne!

25. 3. 2008

Ještě to nesmíš vzdát, Johne

Obrazek

Plíce mi hořely a já se zase nemohl nadechnout. To Baltazarovo ,Co jsi říkal Johne?‘ mi znělo v uších, když jsem se snažil protlačit klubem k východu. Bože, to bolí. Vzlykal jsem v duchu a chtěl ať už jsem odsud pryč. Pryč z klubu, kde se scházeli ti, kteří ani neměli existovat. Kakofonie hudby na mě útočila ze všech stran a já utíkal s kapesníkem u rtů dál. A pak tu byl hlídač a já konečně byl u schodů. Bylo jich deset. Vím to přesně… A pak, neonový nápis a déšť, který chladil na rozpáleném čele. Chvíli jsem nevěděl co se děje a až pak si uvědomil, že sedím u zdi klubu a snažím se nahmatat pod sakem dózičku s lékem. Vypadla mi z rukou a odkutálela se několik kroků ode mě. Zavřel jsem oči a zaklonil hlavu. Dýchej Johne! Dýchej! Ještě to nesmíš vzdát! Ještě ne!

 

Můžeš vejít, pokud dokážeš vejít... Takhle to dopadne vždycky! Tyhle naše hovory mám vážně moc rád, Johne!

Netrpělivě zabubnoval bříšky prstů na volant. Pět, deset, patnáct, dvacet... Jak dlouho ještě? Ne, on mě prostě nemůže a nemůže vzít s sebou, nemůže mi říct, bude to pták na obláčku, nebo pitomá krysa v šatech. Prostě nemůže říct, to je Chas, můj společník, beru ho s sebou! Bože, někdy je vážně k nesnesení.

Pošoupl si čepici do čela a pak ho podezřelý zvuk přiměl podívat se ven. No paráda, ještě ke všemu začne lejt. Chas zapnul topení a schoulil se do sedačky. Venku se zatím rozpršelo opravdu pořádně. "A ten blázen si zase nevzal deštník," poznamenal kysele. Nato otočil klíčkem v zapalování a pomalu se odlepil od obrubníku. Aby předjel před vchod snad nepodlíhá tomu, jestli to bude žába na prameni, či co.

 

Nemohoucí plíce se konečně trochu uklidnily ale slabost stále přetrvávala. Nechtěl se zvedat. Neměl ani sílu. Nedaleko sebe ucítil krev a když otevřel oči, uviděl jak nedaleko něj kdosi zvrací. Krev. Zvedl se mu žaludek z toho železitého pachu a ztěžka polkl. A pak se rozkašlal. Plíce ho zabolely a on se sesul až k zemi. Tváří už ležel na chodníku a cítil jeho tvrdost. I déšť, který mu dopadal na tvář. A zimu. Ale neměl sílu to změnit.

 

Musel projet skoro celou ulici, aby se na konci mohl otočit. Jasně, mohl se sice otočit už dřív, ale na policajty by asi nezabralo, že to auto vozí jednoho z nejlepších exorcistů ve městě, a na pokuty měl fakt málo peněz. Otočil se až proto vzadu na křižovatce a pomalu jel zpátky k Midnightovu klubu. Už zdálky rozeznal jeho neony a jen tak pro zábavu se rozhlížel po lidech, co postávali, nebo posedávali kolem...

Pneumatiky prudce zaskřípěly, jak dupnul vší silou na brzdy. Nejenže je k nesnesení, ale ještě taky tvrdohlavej, jako mezek! Chas vyskočil z auta a doběhl k jedné zhroucené postavě. Ten černý kabát a bílou košili by poznal kdekoliv. A taky ten kapesník, nasáklý krví... "Johne! Constantine! Proboha, do čeho's to zase vlít?!"

"Chasi… Pomož mi vstát. Díky," zamumlal John, když ho mladík vzal pod paží a pomalu zvedl. Musel ho skoro nést, protože John byl příliš unavený. Jenže na druhou stranu, John Constantin zase moc nevážil. Rozhodně méně než by muž jeho věku, postavy a povolání měl. A když ho Chas posadil do taxíku, skoro se zhroutil znova. Ale pak nějak zůstal sedět a jen zavřel oči. "Vem mě domů."

"Kam jinam," zabručel a vylovil z přihrádky u spolujezdce PRVNÍ POMOC. V jeho případě tam byla placatka s nějakým neurčitým alkoholem a kapky proti kašli... Druhá pojistka od Beemana. Hodil mu kapky. Pak se znovu rozhrčel motor a za chvilku žlutý taxík projížděl křižovatku na poslední dvě vteřiny oranžové.

"Dal bych ti i tu whisky, aby ses zahřál," prohodil směrem dozadu a namířil na Johna zrcátko, aby měl přehled. "Ale nevím, jak se s těma kapkama snese..."

"Nejsem si jistý," zamumlal John a napil se kapek. Na nějaké dávkování neměl čas. "Chtěl jsem… Zavez mě domů…" zašeptal John a pak mu lahvička vypadla z unavených prstů.

Chas si povzdechnul a stiskl volant. Tentokrát Constantin žádné přání ohledně cesty neměl. A i kdyby měl, stejně by se na to vykašlal... Jel tou nejkratší cestou co znal. Protože to co John momentálně potřebuje nejvíc je postel. Možná vana, na zahřátí, ale pak rozhodně postel. Protože tímhle tempem se jinak zničí, a to co nejdřív... I když - podíval se na jeho hubenou postavu, co se choulila na zadních sedačkách. Už mu toho asi stejně moc nezbývá... Potřásl hlavou.

"Je ti líp, Johne? Aspoň... trochu?" zeptal se pak tiše a zahnul. "Ještě pár ulic a budeme tam..." dodal pak pro ujištění.

"Měsíc, Chasi. Postaráš se pak o Beemana, ano? Dáš na něj pozor? On… Není moc schopnej co se skutečnýho světa týče."

"Johne, tyhle vtipy nemám rád!" ohradil se prudce, jakmile to Constantin vyslovil. Znovu si ho prohlédl ve zpětném zrcátku. Nevypadal dobře. Tedy zdravotně. Jinak byl... Okouzlující, jako vždycky. Chas polknul, když se střetl s jeho očima. Doširoka rozevřenýma, skoro horečnatýma. "Jo... Jo to víš, že se o něj postarám..." zamumlal potom, zcela dezorientovaný jeho pohledem.

"Děkuji," John zavřel oči a nechal hlavu klesnout na bok. Chtěl spát, ale zároveň se toho bál. Nevěděl, co za noční můry ho čeká. Nevěděl kolik ho toho ještě čeká a jak moc ho ve snech budou pronásledovat jeho přízraky. A z nich ten poslední, ten co na něj nachystal, jistě sám Lucifer.

Chas. A jeho rty na své tváři a rtech. "Chasi," zamumlal.

"Vydrž Johne, vydrž, ještě chvilku!" Nevědomky zaprosil a uvědomil si, že se víc dívá do zrcátka, než na cestu. "Ještě chvilku, už tam budeme..." Stiskl ještě víc plyn a vydoloval ze žlutého taxíku takový výkon, až se tomu sám divil. Ale za chvilku už brzdil před Johnovým domem. "Tak jsme tady," oznámil dozadu a chvatně vystoupil. Otevřel mu dvířka a pomalu ho vytáhl ven. Constantin ho moc nevnímal, ale přesto se o něj podvědomě opřel. A Chas se modlil, aby si nevšiml, jak prudce a rychle mu tluče srdce…

 

Constantin se nechal odvézt do bytu a tam ho Chas posadil na židli v koupelně. „Počkej Johne, musíš se zahřát. Napustím ti vanu, ano? Vykoupeš se a půjdeš si lehnout, ano?“

John nic neříkal, jen kývl hlavou a pak si pomalu uvolnil kravatu.

„Jo, dobře,“ řekl po chvíli, když si ji sundal, stejně jako promočené sako. Několikrát si musel odpočinout, než si sundal boty a pak i ponožky. Nakonec seděl na židli jen v kalhotách a bílé košili, hlavu skloněnou a lokty opřené o kolena.

„Uvařím ti čaj jo? Souhlasíš Johne, ano?“ Chas pomalu zreguloval vodu a nakonec usoudil, že je ji dost. „Musíš se dát do pořádku, jo? Tak si tam na chvilku vlez, zahřeje tě to. Johne?“ zeptal se když Constantin nereagoval.

„Jo, slyším tě,“ zamumlal John. Pak si prohrábl rukou vlasy a pomalu se napřímil. Roztřesenými prsty si rozepnul košili a nakonec jeden knoflík dokonce urval.

„K čertu, dvě stě babek.“ Na to se zvedl a posadil se na vanu. Nakonec si začal rozepínat opasek a kalhoty. Pomalu a jakoby se mu před Chasem ani moc nechtělo.

„Nechtěl jsi udělat čaj?“ zeptal se ho po chvíli, kdy ho Chas jen tiše pozoroval.

„Jo, jasně. Promiň, Johne,“ zamumlal Chas a rychle zmizel z koupelny.

Constantin jen unaveně kývl hlavou, svlékl se z posledních kousků oblečení a pak vklouzl do teplé vody. Podle zmodralých rtů, už mu byla skutečně zima.

"Čaj, čaj, ono se to řekne," bručel Chas, když se pokoušel pohybovat v Constantinově kuchyni, nebo spíš tam, kde tomu Constantin říkal kuchyně. "To by tu napřed musel nějaký být..." Nakonec po pěti minutách našel v jedné z horních polic cosi, co snad měla být plechovka na čaj. Podle toho, kde to bylo, usuzoval, že Constantin musí pít buď whisky, nebo vodu, nebo nic. Postavil vodu na sporák, připravil hrnek a šel se podívat, jestli se exorcista ještě neutopil.

Pomalu se připlížil k proskleným dveřím do koupelny... A bleskově se přitočil k jediné pevné stěně, co tam byla, když koutkem oka zahlédl část jeho hubeného hrudníku. "Chasi?" "Jo Johne. Já... Já se jenom přišel podívat, jestli něco nepotřebuješ," vykoktal ze sebe a horečně přemýšlel jestli se ta voda už vaří.

"Ne dík. Jen jsem… Můžeš prosím tě najít nějaký oblečení? Spodky mám v šuplíku a košile je snad ještě nějaká ve skříni… Možná jsou tam i jedny kalhoty."

"Jo," odpověděl odhodlaně a vydal se do další části bytu, tentokrát to ze všeho nejvíc měla být ložnice. Pokud se dá ložnice říkat koutu, kde stojí postel a vedle ní skříň. Jestli to bude jako s tím čajem, tak potěš bůh, to se zatím rozmočí, pomyslel si Chas, když s mírnou nejistotou nakouknul do skřípajícího nábytku. Byl tam tma...

Jo, tak košile visí jedna tady, perfektní. Kalhoty hned vedle. Jeden ze základních problémů... Moment! Kde je šuplík?! Mluvil jasně o šuplíku! "Ty, Johne..." pronesl polohlasem, ale pak si to rozmyslel. Košili s kalhotami hodil na postel a ponořil se do skříně důkladně. Z koupelny se ozývalo šplouchání. "Jo!" pochválil se Chas, když konečně nalezl onen šuplík.  Pak popadl košili, kalhoty a vydal se zpátky. "Johne? Můžu? Nesu ti věci."

"Ne, jsem panna Marie a stydím se! Jistěže můžeš Chasi!" ozval se John a pomalu se vysoukal z vany. Když Chas vstoupil měl kolem beder sepraný, kdysi snad bílý ručník a seděl na vaně, která se pomalu vypouštěla. "Takže jsi to všechno našel," pousmál se, když viděl hromádku oblečení.

"Nebudu tvrdit, že to bylo lehký," přejel ho zkoumavým pohledem od ramen, až k prstům u nohou. "Je ti tepleji?" zeptal se potom tiše. "A mimochodem, nebyl jsi to ty, kdo tvrdil, že Panna Marie zcela jistě nebyla pannou?" dodal ještě s úšklebkem.

"Byl," ušklíbl se John a natáhl se po věcech. Pak se na chvilku jakoby zarazil, ale nakonec pohyb dokončil. Vzal si černé trenýrky a stáhl si ručník z boků.

Chas předvedl parádní "čelém vzad!" jako na přehlídce. "Musím zalejt ten čaj," vyrazil ze sebe a byl pryč, než si Constantin vůbec stihl trenýrky natáhnout.

Konvice už dost hlasitě protestovala a očividně chtěla být sundána. Rychle vypnul vařič a zalil čaj. Pak si uvědomil, že neví, jestli Constantin sladí. Ale co! Přiložil k šálku dvě kostičky cukru a odnesl ho na stůl.

"Johne, čaj!" zavolal směrem do koupelny a zrak mu padl na poloprázdnou láhev s whisky. Ach Johne, Johne... Postavil ji k čaji. Životabudiče jsou taky dobré.

John se vynořil z koupelny jen v kalhotách a nezapnutou košili si zrovna dopínal. "Díky," trochu se usmál a pak se posadil za stůl, Natáhl ruku k čaji a trochu se napil, ale pak se mu ruka začala klepat tak, že hrnek musel odložit. Sáhl po láhvi whisky, ale nalít si do skleničky taky skoro nedokázal. Tak jen sklonil hlavu a popaměti zapátral ve stole po balíčku cigaret. Našel ho. A v něm několik posledních zmačkaných cigaret. Tiše si povzdechl a jednu vyklepl. Vložil si ji mezi rty a chtěl si zapálit, když ho znova přepadl záchvat kašle. Cigareta skončila na stole, bílý papír potřísněný jeho krví a John rychle hmátl po chladnoucím čaji. Při tom pohybu však hrnek skoro rozlil.

"Johne!" Chas k němu bleskově přiskočil, odebral mu šálek a trochu ho podepřel. "Johne, no tak!" Konejšivě ho poplácal po zádech, ale to poplácání víc než cokoliv jiného připomínalo spíš pohlazení. "Johne..." Držel ho a čekal, až záchvat odezní. Constantin se otřásal pod nápory kašle, ale po chvíli už zase začal skoro normálně dýchat. Chas mu přidržel šálek u úst, aby se mohl napít. Pak ho pomalu vytáhl na nohy. "Pojď," šeptal mu, jak malému děcku. "Johne, no tak... Musíš si lehnout. Jinak tě to odrovná. Dřív než..." nedořekl a pomalu s ním tápal k posteli.

"Díky," zamumlal John, když se spíš zhroutil na postel než cokoliv jiného. Byl unavený a pomalu se mu do mysli vkrádalo i něco jiného. Strach. Ano, on John Constantin, měl najednou strach. Prostý lidský strach… Strach ze smrti. Protože on věděl, co bude potom. A věděl kam přijde a co tam na něj čeká. "Chasi," sevřel chlapcovu ruku snad víc než by chtěl. Jenže když užuž to chtěl vyslovit, zase se na povrch prodrala jeho tvrdohlavost a on neřekl nic…

"Jo, Johne, jsem u tebe... Nemluv," vztáhl ruku, jakoby ho snad chtěl pohladit, ale pak ji urychleně dal zpátky. Probůh, je to Constantin, velkej John Constantin. Co ho to tady napadá? Už takhle je dost, že ho pustil k sobě... "Měl bys asi zkusit spát," navrhl mu potom po chvíli rozpačitého ticha a přehodil přes něj deku. "A já asi pojedu..." dodal potom.

"Máš dnes práci, Chasi?" zeptal se po chvilce John. Mluvil tiše, jakoby z horečnatého polospánku.

"No..." protáhl Chas. "Ne," odpověděl pak jednoduše a zadíval se na půl přítomného Constantina, kterému na čele perlily kapky potu... Znovu opatrně natáhl ruku a jemně je setřel. "Ne, dneska už nemám nic..." dodal ještě pro upřesnění.

"Mohl bys tu… zůstat?" To slovo John vlastně ani nevypustil z úst Jen tak prostě vyplynulo z toho jak Chasovi najednou sevřel ruku a pak ten stisk povolil. Když se Chas přeopatrně posadil vedle něj na postel jen malátně otočil hlavu jeho směrem a otevřel horečkou zastřené oči. "Chasi… Venku… Není to normální… Tentokrát se něco… Chystá… Velký… Podraz…"

"Jo... Jo já vím. Jsem tvůj učedník, zapomněl's Johne?" pousmál se křečovitě Chas. "Ale teď prosím tě zkus na pár hodin zapomenout na nějaký anděly, démony, peklo a boha s mraveništěm a zkus spát. Johne, prosím... Moc tě prosím," stiskl mu ruku. "Zůstanu tady, jo? Uvařím ti něco k jídlu... Musíš jíst Johne. A taky spát... Pak budeme řešit podrazy od hybridů. Ne," znovu slabý stisk a úsměv. "Nebudeme řešit nic. Prostě je otočíme čelem k peklu a kopneme do prdele!"

"Já vím, že víš Chasi," zamumlal John a pak zavřel oči a usnul.

 

Jakmile uslyšel jeho pravidelný dech, který naznačoval, že usnul, Chas mu přitáhl deku blíž k tělu a setřel další kapičky studeného potu, co mu vyskákaly na čele. Constantin nevypadal moc dobře, i když se mu už vracela barva a taky dýchání už bylo skoro normální. Přesto vypadal, tak, že se Chas musel mimoděk ptát - jak dlouho? Jak dlouho, než se zase zhroutí v záchvatu kašle a chrlení krve?

Zvednul se a šel na obhlídku Johnova domova. Musel něco dělat, aby přestal myslet na hlouposti. John je John, on to zvládne... Musí... Přece ještě nemůže umřít... Ne teď. Přešel byt od jednoho konce k druhému. Co nejtišeji, aby Constantina nevzbudil. Jednoduchý, účelně zařízený, sem tam náznak, že tu bydlí exorcista... Zaplul znova do kuchyně a když otevřel ledničku, povzdechl si. Jestli má vařit, tak by ho zajímalo, z čeho. Moc toho v lednici neměl.

Po špičkách se vrátil zpátky k Johnovi. Ne, budit ho nebude. Na co taky? Bude pryč nanejvýš patnáct minut, krám je za rohem. Chas se pousmál a zase se odplížil. "Buď tu hodný, Constantine," zabručel si pod vousy. "Žádné peklo, žádné nebe, jasné?" Neslyšně vyklouznul ven a seběhl schody. Ale u srdce mu zrovna dvakrát volno nebylo. Nerad ho tam nechával samotného. A v tomhle stavu... Jenže jíst musí. Oba, ale John především. Na tom to zůstalo.

 

Tentokrát noční můra nezačínala jako obvykle. Tentokrát prožíval jen svůj poslední den a i to jak mu Chas donesl šaty do koupelny. Jenže pak se to změnilo. Najednou Chas stál u něj a líbal ho. A on… On odpovídal. Tiskli se k sobě a pomalu se hladili a pak sklouzli na zem a chtěli se milovat. Constantin ze sna zasténal a převalil se na posteli. A pak… Pak, když na chvíli zavřel oči, když ho Chas začal hladit kolem vstupu, pak otevřel oči a místo Chase se po něm sápala mrtvola. A Chas ležel nedaleko s proříznutým hrdlem, ukřižovaný v hořícím pentagramu...

"Chasi!" zaječel John a s trhnutím se probral, jen aby pak zase upadl na postel a do dalšího horečnatého spánku

Zrovna vyběhl s pískáním a poměrně dobrou náladou schody, stál před bytem a hledal klíče, aby mohl dovnitř, když v tom... "Chasi!" Zoufalý výkřik. Spíš zaječení z hrůzy. Zatrnulo mu do morku kostí... Dveře se rozletěly a Chas s mumlaným zaříkáním vpadl dovnitř. Ale nikde, nikdo. Žádný podrazácký hybrid, žádný démon, nic. Kopnutím dveře zavřel, mrštil nákupem na stůl a doběhl k Johnovi, který ležel na posteli a třásl se. Chas, ač mu to přišlo mírně nevhodné, si zhluboka oddechnul. Noční můra... Proboha, už ho napadlo, že je Constantin na kusy... Jemně se ho dotkl na rameni. "Johne... Johne..." zašeptal tiše a zatřásl s ním.

"Chasi… Ne… To je moje chyba… Jen moje. Promiň, jen moje… To já… Měl jsem tomu zabránit, Chasi… CHASI!" Constantin sebou trhnul a na chvíli otevřel oči. "Promiň mi to, Chas-i…"

Nebyla jiná možnost. Dělal to nerad, ale musel. Pořád lepší, než aby se tady zmítal po posteli a... Prosil ho za odpuštění... Ignoroval vlastní srdce, které se mu bláznivě roztlouklo v hrudi, když si uvědomil, že ho ze spánku volá. Místo toho ho chytil za obě ramena a pořádně s ním zatřásl. "No tak, Johne! Constantine! Prober se! No, to jsem já, Chas! Johne, prober se!"

"Co? Chasi! ...Chasi?!" John se konečně probral a ulehčeně se opřel o lokty a pomalu si za Chasovi lehké asistence sedl. "Chasi... Díky." Protřel si rukou oči a pak se o něj opřel

"Není zač," vydechl roztřeseně a nechal ho, aby mu položil hlavu na rameno. "Špatný sny?" zeptal se potom.

"Jo, dost… Špatně se mi spí. Díky." John se od něj pomal odlepil a pak se zase zhroutil do peřin. V plicích mu podivně pískalo a on se jen snažil zhluboka dýchat. "Mám hlad," zamumlal pak a chtěl vstát, ale nepovedlo se mu to. Byl moc unavený.

"Jo, moment, něco ti udělám..." vytáhl se Chas na nohy a s mírně nejistými pocity došel zpátky ke stolu, kde ještě pořád ležel nákup. "Vajíčka na slanině?" zahalekal potom směrem k posteli. "Jo, dík," ozvala se slabá odpověď. "Tak vajíčka na slanině," přesunul se do kuchyně.

Zručně rozklepl dvě vejce, rozšlehal je, nakrájel slaninu a celé to hodil na pánvičku. Bytem se rozlinula příjemná vůně a za chvíli už nesl kouřící talíř Johnovi do postele. Položil mu ho na kolena a omluvně pokrčil rameny. "Nic moc, já vím. Ale aspoň něco..."

"Cholesterová bomba," utrousil John a pomalu začal jíst. K tomu přikusoval housku co mu Chas podal a najednou se usmál. Docela přirozeně a mile. „Je to dobré  Chasi, opravdu. Jednou v tobě bude mít žena poklad. Tedy pokud se nenecháš zabít," dodal po chvíli, když jen vytíral talíř kouskem housky. Nakonec se napil čaje, který už zchladl a spokojeně si povzdechl. "Dobré." Na chvíli zavřel oči a celá jeho tvář se za chvilku uvolnila, jak opět upadl do Morfeovy náruče.

"Jo, nenecháš zabít," ušklíbl se Chas, sebral talíř i šálek. "To by se ti hodilo, Johne. Abych si nemohl říct ,Kramer, Chas Kramer, ty hajzle'..." znovu se ušklíbnul a vrátil se zpátky do kuchyně. John už zase spí, jak nemluvně, což je dobře, aspoň ho to posílí a on se zatím může najíst. "Vajíčka na slanině?" zeptal se sám sebe. "Vajíčka na slanině," zasmál se a začal celou akci nanovo. Přitom měl uši natažené, aby se přesvědčil, že John opravdu spí. A ne, že se zase převaluje na posteli a volá ho ze spaní. I když to bylo... Příjemné slyšet jeho hlas, jak vyslovuje jeho jméno...

Constantin se zachumlal do přikrývky a stočil se do klubíčka. "Chasi…" zamumlal potichu a pak už usnul spánkem beze snů. Vlastně byl v duchu vděčný, že Chas je tu s ním. Poslední dobou byl moc dlouho sám a už mu bylo smutno.

Jen tak bloumal po bytě, div že za ním nezůstávala prošlapaná cestička. Constantin spal už jakou dobu a jeho to pomalu začínalo taky zmáhat. Vždyť kolik je hodin... Páni! Skoro se zhrozil při pohledu na hodinky. Skoro čtyři ráno... Už se přestal divit, jak to že se mu chce spát. Ono být na nohou celý den a pak ještě převážnou část noci. Chas zapřemýšlel, kam by svou unavenou tělesnou schránku složil. Postel tu byla jenom jedna a v té spal John. A asi by se netvářil moc nadšeně, kdyby se k němu přidal... Zavrtěl hlavou, aby zahnal dotěrné myšlenky. Nakonec si přitáhl k Johnově posteli křeslo, vylovil ze skříně ještě jednu deku a do pěti minut spal jako dřevo.

John se vzbudil když hodinky na jeho ruce ukazoval půl páté. Otočil hlavu a zjistil, že Chas spí v křesle vedle něj. Zvedl se a když viděl, jak se Chas v křesle schoulil, nadzvedl ho a přenesl do po něm ještě vyhřáté postele. "Vyspi se pořádně, ty… učedníku," zašeptal a pak ho přikryl svou dekou. "Tak... A já se půjdu podívat na práci," poznamenal pak a sedl si do křesla. I přes to, že chtěl pracovat, tak za chvíli spal.

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Nečekané!

(Aki, 9. 1. 2009 23:23)

Ale potěšilo! Sice Keanu mi v tomto něják nesedí, zřejmě protože ho znám z Metrixu a z tohoto filmu a z mnoha jiných, ale fakt bájo, jestli to tak mohu říct :D
Otázka ke čtenářům mého komentáře: Je má mluva dostatečně šroubovaná, nebo mám přitvrdit?? Děkuji za odpověď, milovaní! xDDD

povidky-slashatd.blog.cz

(Jamana, 13. 9. 2008 18:15)

Ahoj tak se přidam k ostatnim...fakt dobrá povidka těšim se na pokráčko škoda že na netu moc cons. jako slash neni..doufam že to napravíš :))) jo každopádně chtěla jsem se tě zeptat jesli by ti nevadilo kdybych tudle povídku hodila na svůj blog...povidky-slashatd.blog.cz založila jsem ho nedávno a je to takovej výběr slashe atd. co jsem na netu našla...odkaz na tvojí stránku je samozřejmost..nemusíš se bát že bych tu povídku vydávala za svoji díky moc kdyby něco napiš mi na blog dík

->Nex

(Glendora, 1. 4. 2008 21:13)

Ja poznem adresu na forum kde si mozete niektore diely stiahnut aj s SK/CZ prekladom(ale treba sa zaregistrovat). odporucam diely 41-46 s nazvom dangerous habits/nebezpecne zlozvyky, podla ktoreho je vo filme robena dejova linia s johnovou rakovinou...aj ked tam to vyriesil trosku inac...:-P...fakt haluzne

To Glendora

(Nex, 29. 3. 2008 11:41)

Problém je v tom, že mraky lidí vůbec o existenci komiku nic netuší. Jsou lidi (a já jich znám docela dost), co recenze a obsahy filmů vůbec nečtou, jen na něj jdou do kina jen tak nebo na něčí doporučení, případně se podívají v TV nebo z půjčovny.

Nebo zase ten komiks neseženou, jako třeba já, takže se podle něj logicky nemůžou řídit. A přiznejme si - je mnohem snazší psát o něčem, co zná hodně lidí, protože když pak děláš narážky, hned jim dojde o co šlo. Leda by Muraki comix objevila někde na webu a poskytla ke svým povídkám zároveň jeho adresu.

Co ty na to Doktore?

konecne

(Glendora, 26. 3. 2008 20:42)

boze...konecne niekto napisal fanfiction na Constantinea...moj najblubenejsi film, heh...citala som zopar anglickych, a myslim ze najlepsi par je John/Balthazar (keanu a gavin...slint! :-P) alebo John/Chas...aj ked ...v buducich dieloch by toho slashu tam mohlo byt viac...zatial je to len "fanfiction"
P.S.: Clovek by neveril, na co vsetko sa da urobit slash...ja som uz v stadiu ked pozeram serial a hned si tam parujem vsetkych peknych chlapov...a ohladom constantinea, vsimla som si, ze vsetky poviedky su robene na filmovu verziu...niekto by uz mohol napisat aj poviedku na comixovu verziu...comixovy john je zaujimacejsi a vtipnejsi...aj ked nie je az taky klaaaaaaaaaasny ako bozsky keanu...tusim sa do toho pustim sama:-P
P.P.S.: Ale inac, ten zaciatok je zatial super!

---

(Nex, 25. 3. 2008 22:55)

Jistěže. Nezdá.

Vydávat několik set litrů svěcenky za "sem tam náznak" je do ...hm, všehomíra?... volající nestoudnost!

Pobily jste i naše politiky, maximálně vám uznám stejný level. ;) :-DDD

Film který

(Kat, 25. 3. 2008 21:50)

se mi libil a vůbec mně na něj nenapadl slash. Tím vám dvěma děkuji moc za dokončení nebo spíš rozvinutí vztahu mezi nimi. I když jsem viděla ve filmu především Keanu. No co jsme ujetá na černovlasý cha.
Už po první větě se moje srdíčko zatelilo, když jsme si uvědomila, že vidím přesně to co se odehrávalo ve filmu. Ta dokonalost vět, ten věrný popis míst z filmů a slov, vyjádřování ve mně vzbudilo takovou nostalgii a nadšení nad tím, že jásám ještě teď.
Jeďte jeďte dál a neohlížejte se. Ať vám vyhrožuji démoni nebo andělé pište dál .
Zas jste písmenka poskládali v slovíčka, slovíčka ve věty a ty daly vzniknout povídce.
krásně se četlo, krásně se snilo a napětí mně vydrželo celou dobu.
Kašlete na Gabriela, kašlete na Balthazara my Chceme Johna, velkého exorcistu a jeho učedníka.
Uráááááááá by zařval Rus a já Jen tak dál!

...

(Lilithka, 25. 3. 2008 20:00)

Ha, vzaly jste mi nápad :). Constantine je jeden z mých nejoblíbenějších filmů a Keanu tam podle mého skromného názoru hraje ještě líp, než v Matrixu. Takže za tuhle povídku vám moc děkuji a doufám, že pokračování bude brzy ;).

*****

(Bea, 25. 3. 2008 18:42)

Nex, něco se ti SNAD NEZDÁ na mé formulaci?:D

Víš kolik mě to stálo usilí, než jsem ji vymyslela:D

Tři celé, třicet pět vteřin... Stopovola jsem si to:D

Vidí mé zraky dobře?

(Nex, 25. 3. 2008 18:33)

"Jednoduchý, účelně zařízený, SEM TAM NÁZNAK, že tu bydlí exorcista... "

Někdo je tu mistr podsázky... ;) :)))

*_*

(K-katti ( www.k-katti.estranky.cz ), 25. 3. 2008 16:23)

ohooo, zajímavé, na Constantina jsem toho ještě moc neviděla... A je tam i Chas!!! ^^ (má nejoblíbenější postava z celého filmu - tedy- kromě Gabriela- ten je ještě lepšíííí)... Jen se mi moc nezamlouvá Johny- připadá mi trochu ooc, ale jinak fakt pěkný... ^^
Jen tak dál holky...

: )

(Neli, 25. 3. 2008 16:00)

Musim uznat, že nápad je to dobrej, ale musim si představovat úplně jiný ksichty protože i když mám tyhle dva herce ráda, tak spolu jeko pár nejsou moc košér:D Ale jinak vážně dobrý!

presne tak...

(Fussi-chan, 25. 3. 2008 15:07)

Ale fantazii se meze nekladou a je to jedine dobre, fandim jim!!! Vazne se ti to poveslo, ostatne jako obvykle XD... tesim se na pokracovani

=0)

(teressa, 25. 3. 2008 11:25)

parada...xi to by mi ani vo sne nenapadlo ze by niekto napisal poviedku na constantine....no ale klobuk dolu bolo to super =0)