Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola IV. Klid před bouří

30. 3. 2008

Klid před bouří

Pro Kat,Keiro, Nex,…

 

 

Chas se v garážích opíral o stěnu, vedle sebe sportovní tašku napěchovanou knihami a znuděně se díval, jak šéf prohlíží jeho auto od náprav kol až po střechu. Z legrace na něj zkoušel různá zaříkání, ale ani jedno nefungovalo. No co, pomyslel si. Aspoň mám záruku, že šéf je opravdu člověk. Konečně se vynořil s verdiktem, že je všechno v pořádku. Chas se odlepil a popošel k němu.

"Já vám to říkal, šéfe," pronesl na půli úst.

 "Nebuď drzej!" okřikl ho oslovený a hodil mu klíčky.

"Nejsem."

"Tak a padej vydělávat! Neplatím tě za poflakování! Rozumíš!"

"Jistě," utrousil Chas.

"A toho zaříkávače nevoz! Policie se už tady po něm zase ptala, slyšíš! Nechci mít problémy!"

"Ten zaříkávač mi za jeden den dá víc, než by mi dalo dvacet zákazníků za okružní jízdu po městě," zabručel nevrle a sedl za volant. "Takže, když zaplatí... Jak to bylo šéfe? Náš zákazník, náš pán? Nashle!" Dupnul na brzdy, až to zaskřípalo a zcela si užíval, jak za ním šéf poskakuje, jako obrovský balon a vříská, že odře destičky, pneumatiky a kdo ví co ještě. Chas udělal velice neslušné gesto do zrcátka a definitivně se rozjel ke Constantinovu bytu.

"Ehm, proč mi něco říká, že lítá po městě a zadělává si na další malér, místo aby ležel v posteli?" pronesl sarkastiky. Možná proto, že je to John Constantin, velkej exorcista. A člověk, kterej mi moc chybí...

 

John mezitím bloudil ulicemi a uvažoval. Uvažoval jak těžké bude asi ochránit své přátele. Hennesy a Beeman, Chas... Nechtěl o ně přijít. Byli to jediné co mu ještě zbylo. Hennesy se svým "tak jsem zavolal tebe Johne", Beemanovo "Prostě je mám rád." I Chasovo… Chasovo... "Miluji tě Johne Constantine…" John se zastavil. Bláznivý kluk!

Copak to nevidí? Copak… Copak… Neví, že umírá? Že to nemá naději?

 

Podíval se kradmo na hodinky. Za pět minut tři čtvrtě na pět. V těch blbejch garážích strávil půlku dne! A John? No tak, jestli ten ležel čtvrt hodiny, po tom, co odešel? To by byl zázrak. Chas dupnul na plyn a ulice mu začaly ubíhat rychleji. Najednou měl o Johna, bůhvíproč, strach. Nic velkého, ale nepříjemně sžíravého a tím nepříjemnějšího, že John sice mobil měl, ale dovolat se mu, bylo téměř nemožné. Za pár minut už brzdil před Constantinovým bytem.

Vyběhl nahoru a uvědomil si, že nemá klíče... Zkusil zaťukat. Nic. Zazvonil. Nic. Sedl si na schody a potřásl hlavou. Zatracenej John.

 

John se cestou dostal až k té restauraci, kde předtím jedli s Beemanem a Chasem. Servírka se usmívala a on… No nemohl odolat té vůni a tak si za několik okamžiků nesl k bytu několik balíčků ještě teplých specialit. Ani nevěděl, proč toho vzal tolik, ale…

Třeba se to bude hodit..

 

Chas se pomalu protáhl. Předtím hodiny stál a díval se, jak mu šéf prohlíží auto, kterému snad kromě nitky na potahu nechybělo nic. (Ta promáčklá kapota se samozřejmě nepočítá.) Ted tu bude zase sedět a čekat na Johna, kterej si lítá bůh ví kde. Povzdechl si a sundal si čepici. Udržet Constantina v posteli, aby se léčil, je jako... Nemožné. Zkrátka a dobře nemožné. Chas zívnul. I když bylo teprve pět, chtělo se mu spát. Minulou noc toho naspal poměrně málo. Opřel si hlavu o kovové zábradlí. Když Constantin půjde, tak ho vzbudí...

 

"Chasi?" ozval se John, když spatřil spící postavu před dveřmi. "Co tu děláš?"

"Ještě chvilku…" zamumlal chlapec z polospánku a víc se přitiskl ke kovové konstrukci zábradlí.

Constantin otevřel byt, položil potraviny na stůl a pak se pro něj vrátil. Zvedl ho do náruče a přenesl do bytu. Kopnutím za sebou zavřel a pak položil spícího chlapce na postel.

Chas jen podvědomě sáhl po polštáři a objal ho oběma rukama. Bylo mu příjemně a zase cítil tu Johnovu kolínskou... I tu zvláštní chuť jeho rtů. Převalil se na druhý bok a upadl do hlubšího spánku a… Do snu. Snu, kde byl jen on a... Někdo ho hladil. Lehce, jakoby peříčkem. A stejně tak něžně ho líbal. Vysoká, hubená postava, s černými vlasy. John. Přitiskl se k polštáři.

"Johne," zamumlal Chas ze sna.

"Ano?" ozval se Constantin z kuchyně. "Copak je Chasi?"

Odpovědí mu bylo jen ticho. Ale po chvíli se ozvalo hlasité kýchnutí. Chase zašimralo na nose peříčko, které uniklo z polštáře. Rázem byl vzhůru. A rázem věděl, kde je. Kde by vůbec neměl být. Kde by měl být někdo úplně, úplně jiný... "JOHNE CONSTANTINE!"

"Ano?" odpověděl i tentokrát klidně John a dál přihříval jídlo v malém hrnci na plotně.

"Jak to, že neležíš v posteli!" zaburácel Chas a snažil se vymotat z přikrývky, kterou přes něj John přehodil.

"Tam ležíš ty," odtušil klidně John

"A co tam dělám?" ptal se dál Chas, když už se úspěšně vyškrábal na nohy.

"Spal jsi…"

"Johne, ty jsi prostě nemožný," zdvihl se a přešel k němu do kuchyně, aby na sebe nemuseli hulákat přes celý byt. Pomalu ho zezadu objal kolem pasu a položil mu hlavu na rameno.

"Máš nalomený žebro a stejně neodpočíváš..."

"Už jsou dobrý," pousmál se trochu John a na chvilku zavřel oči. Před vnitřním zrakem se mu objevila scéna jako ze snů. Kdy on by takhle stával každé ráno a Chas… Chas by ho vždy objal… Ať už by v noci či kdykoliv dělal cokoliv, vždy by tu byl někdo, kdo by ho na konci toho všeho objal.

"Jestli jsi nepotkal léčitele, tak ti to nevěřím," pousmál se Chas a přitiskl se k němu víc. Měl rád jeho teplo, jeho vůni, která mu vnikala do chřípí.

"Copak vaříš dobrého?" zeptal se pak a lehce se rty dotknul jeho krku.

"Hm, nevím, je to zase nějaká omáčka a maso z té hospody kde jsme byli s Beemanem. Ta číšnice ji říkala… Hm, perníková? A dala mi k tomu, tyhle ty… Hm, brusinky a zase ty podivné knedlíky… A to maso je prý zvěřina. Takže, snad to bude dobré. Co říkáš?" zeptal se a donutil se otevřít oči a kontrolovat obsah hrnce, kde se hřála omáčka spolu s masem

"Jestli to nepřipálíš, tak to bude výborné," pousmál se Chas a pustil ho. Pomaličku a přitom ho  pohladil po zádech.

 "Prostřu, jo?" pohladil ho pak po rameni a natáhl se nahoru do poliček pro dva talíře, skleničky a příbory. Všechno to odnesl na stůl, v rámci možností skromně prostřel a zase se vrátil k Johnovi.

"Voní to báječně," usmál se na něj a trochu koketně se opřel o kuchyňskou linku. Jazykem si přejel přes rty a přitom pozoroval ty Johnovi, stažené soustředěním.

"V tašce mám ty brusinky, tak je tam taky dej a tady… Ty knedlíky už snad budou taky dostatečně přihřáté," usmál se Constantin a pak zvědavě olízl vařečku. "Dobré." Konstatoval a zjevně ignoroval Chase, který se snažil zaujmout jeho pozornost. Chas se trošku kysele ušklíbl.

"Tedy, tohle by měl vidět Hennesy a Beeman..." Nechal větu vyznít do ztracena a šel najít ty podivné a zmiňované brusinky.

„Ty Johne, nevěděl jsem že rád vaříš,“ usmál se nakonec  Chas, zatímco lovil ty brusinky. "A stejně by to měli vidět. Jak oni tak hlavně papá Midnite, ten by se určitě pobavil... Velký John Constantine stojí u plotny jako starostlivá hospodyňka."

"Kušuj Chasi… Ono je to vážně dobré!"

"To ti zhodnotím, až to ochutnám," usmál se mladík a sedl si za stůl. "Můžeš servírovat."

"Tak uhni, ty malý… Zlobivý kluku," John  postavil na sůl prkýnko a na něj hrnec s omáčkou a masem a vedle talíř s přihřátými knedlíky.

"Vezmi si kolik chceš."

"Ehm," Chas si s mírnými rozpaky nandal a pak nejistě ochutnal, jakoby Johnově prohlášení dvakrát nevěřil. Jen ale sežvýkal první sousto, šťastně se usmál.

"Výborně uvařeno, výborně ohřáno, výborná chuť!" A pustil se do jídla.

John si hodil na talíř trochu víc než obvykle a pak jen spokojeně jedl a případně pozoroval Chase naproti sobě.

A Chasovi neuniklo, že když občas zdvihne oči od talíře, exorcista ty svoje hodně rychle sklápí.

 "Johne? Mám něco na nose?" zeptal se tiše a v očích mu hrály čertovské jiskřičky.

"Ne, nic. Proč se ptáš?" zamumlal John.

"Díváš se na mně," zašeptal s pohledem upřeným na jeho ruce, které svíraly vidličku a nůž.

"Nedívám..."

"Díváš..." Chas jel pohledem vzhůru až se zastavil na jeho obličeji. "Díváš se na mně. A já se dívám na tebe..."

A Constantin trochu odvrátil hlavu. "Ne," řekl tiše. "Jen mě napadlo, že tady se snad už nebudeš chtít sázet."

"Ty bys už nechtěl?" zeptal se Chas a ohníčky v jeho očích pohasly. Jakoby John byl... Trochu jiný. Ne ten John, kterého políbil... Který se ho dotknul.

"Ne… To… Chasi…" John sklonil hlavu a chvíli se vrtal v dobrém jídle. "Já… Jen… Mě to nevadilo," řekl potichu i když mu chtěl říct něco jiného. Aby ho nechal, aby se s ním nezahazoval, aby… Aby ho poslal k čertu.

"Johne, co se děje? Něco se stalo? Něco jsem provedl?" Chas odstrčil talíř stranou a natáhl k němu ruce. "Něco jsem ti udělal?" zeptal se tiše.

"Ne ty mě ne… Já tobě…" řekl tiše John a začal lovit cigaretu. Pak to vzdal.

"Já jen," sklonil hlavu. "Že… Nechci ti ublížit a jestli… Sakra, tyhle řeči jsem nikdy moc neuměl." John se zvedl od stolu a začal chodit po kuchyni. "Umírám Chasi… A nechci..“ aby tě to bolelo.

Chas sklonil hlavu a chvilku pozoroval rýhování dřeva. "Mám teda jít?" zeptal se tiše.

"Ano… Ne! Sakra Chasi," John se zastavil u něj a bylo vidět, že se chvěje. "Jen nechci, já… Nechci abys byl pak smutný."

"Jenže... Budu smutnej, když mě teď od sebe odeženeš..." zašeptal Chas a podíval se mu do očí. "Myslíš si, že to nevím? Když chrlíš krev, když tě najdu skoro v bezvědomí na chodníku?" Na chvilku se zarazil a pak se zvedl.

"Ale asi bych stejně měl jít... Možná..."

"Ne!“ „Prosím," dodal pak tiše Constantine, když se Chas postavil vedle něj. A potom sklonil hlavu.

"Chasi… Jen ti nechci ublížit."

"Jenže ty mi neublížíš, copak to nechápeš?" podíval se na něj a pak ho prudce objal, až jen Constantine vyheknul.

"Johne je to moje volba! Ničí jiná... Jenom moje... A já chci být s tebou..." zašeptal mu rozechvěle do košile.

"Chasi," zašeptal Constantin a pomalu ho objal. Sklonil se k němu a poprvé se sám od sebe dotkl rty jeho vlasů. "Chasi…"

"Vím, že umíráš... A chci s tebou být aspoň chvíli..." pořád se k němu tiskl a schovával obličej na jeho hrudi. Ucítil jeho rty ve vlasech a hořce se pousmál. Jen na chvíli… Nádhernou chvíli.

"Chasi," Constantin ho objal a víc přitiskl k sobě. A pak… Pak mu zvedl hlavu a podíval se mu do tváře. Černé diamanty jeho očí se teď dívaly s měkkostí sametu, když ho pomalu pohladil po tváři a pak sklouzl na rty. Nakonec ho jemně políbil

"Johne?" vydechl Chas nevěřícně, když mu zamknul ústa polibkem. A pak byl na velmi dlouhou dobu schopný jen stát, vnímat jeho měkké rty na svých a držet se ho, aby se mu nepodlomila kolena.

"Johne... Co to děláš?" zašeptal pak mezi polibky a přitiskl se k němu víc. Aby cítil víc z jeho tepla, aby ho pevněji sevřel. Aby se přesvědčil, že se mu to nezdá.

"Zkouším to… Jestli… Hm,..jestli jsem to nezapomněl," zašeptal John a pak ho znova lehce pohladil po tváři.

"Sedni si a dojez to."

Jako omámený si kecl zpátky na židli a přitáhl si talíř. Ale nebyl schopen pozřít ani sousto. Jediné nač se zmohl bylo zírání na absolutně klidného, usměvavého Johna, který si sedl na proti a naprosto nevzrušeně se pustil do jídla. Narozdíl od něj.

"To tě mám krmit?" zeptal se o chvilku později John.

"Co-cože?" vykoktal ze sebe Chas, ale pak mu to došlo. Pousmál se. "To bys neudělal. Ani když jsme tu sami..."

"Opravdu? Chceš se vsadit?" zeptal se tiše John a přitom se trochu ušklíbl.

Chas se k němu přes stůl nahnul. "A o co?" Už se zase usmíval.

"O… Hm, nerad myju nádobí.."

"Taky to není moje oblíbená činnost... Ale budiž..." ušklíbl se Chas. "Stejně trvám na tom, že to neuděláš."

"Tak za Beemana," ušklíbl se John a už mu nesl ke rtům vidličku s kouskem knedlíku namočeným v omáčce.

"Nééé!" zavyl Chas poraženě. "To není pravda!"

"Je… Krutá realita všedního dne… No tak, přijmi porážku Chasi.Hodný kluk!"dodal  John, když sousto polkl ale musel uznat, že byl v pokušení říct chlapeček, ale v čas se zarazil.

Poslušně otevřel ústa a nechal se nakrmit. Přitom se tvářil, jakoby žvýkal šťovík, protože dřez s nádobím byla věc, kterou na tomhle světě nenáviděl snad ještě víc, než svého šéfa.

John se tvářil naprosto neutrálně, když ho krmil, ale líbilo se mu, že to může Chasovi oplatit a upřímně přiznával, že… Se mu do mytí nádobí moc nechce. "Tááák, hodný Chas," zamumlal a pak si vzal rychle ještě sám.

"No to tedy opravdu hodný Chas," zamumlal si pro sebe a pak se s výrazem odsouzence k smrti zdvihl a začal sklízet ze stolu. A v kuchyni zjistil, že je tam nádobí ještě ze včerejška a i když ho nebylo moc, přece jen... Trpitelský povzdech a natočil si vodu do dřezu.

"Tohle je tyranie," zamumlal si pak pod vousy, když namočil první talíře. "Hotová tyranie."

John mezitím zmizel v koupelně a tam byl  celou dobu než Chase umyl nádobí. Seděl na vaně a přemýšlel. A trochu se chvěl. Nechtěl si přiznat, že je to další ze znaků nemoci. Věděl to, ale nechtěl to znát. Tak, jako svůj dar. Své prokletí. A, zívl, protože… Čím víc se blížil konec tím víc byl unavený. Cítil to. A cítil i ty zdola, jak se na něj těší. Tiše si odfrkl a pak pustil vodu do oprýskaného umyvadla. Chtěl ho vyměnit, už to nestihne.

„No, alespoň ušetřím," zabručel si pro sebe a začal si trochu mýt opět zpocený obličej.

Domyl poslední kousek a položil ho na odkapávací plochu. "Utírat to doufám nemusím, Johne..." zavolal pak přes rameno. "Johne?!" když nedostal žádnou odpověď.

John seděl v koupelně, u stěny… A snažil se rozdýchat další ze záchvatů. Už jich bylo moc, už… Skoro je nezvládal. Potřeboval si odpočinout. Pomalu vstal, znovu si opláchl obličej i ruce, které se mu teď chvěly a přešel do kuchyně.

"Ano?"

"Jen jsem se ptal... To je jedno," mávnul rukou, když viděl jak je bledý. "Vypadáš strašně..." vydechl potom, přešel k němu a objal ho.

"Ještě ne, Johne, ještě přece ne," zaslechl exorcista, jak skoro neslyšně šeptá. "Pojď si lehnout, musíš si odpočinout..."

John pomalu kývl a nechal se dovést k posteli. To že mu na ni Chas pomáhá… Už nebral jako novinku, ale jako hotovou věc. Byl mu vděčný, když mu s jistou sobě vlastní sundával boty a jemně ho uložil.

"Chasi," řekl tiše, když mu sundával kravatu a pak, když mu položil ruku na tvář. 

"Děkuji…" řekl exorcista a nechal se přikrýt. Chas se posadil vedle něj a John se trochu usmál. Pak ale stiskl zuby, aby mu necvakaly. Najednou dostal zimnici. Držel zuby stisknuté, ale pod pokrývkou se chvěl nápory třasu.

"Neděkuj," usmál se a stiskl jeho ruku ve své, zatímco ho přikrýval. Ale pak se mu něco nezdálo... Něco se dělo... Chasovi stačil jeden pohled. Pohled na to, jak se chvěje, jak má semknuté rty. Beze slova si svlékl tričko i kalhoty a pak vklouzl k němu pod přikrývku a pevně ho objal.

"To bude dobré, Johne. To bude dobré," zašeptal mu do vlasů a snažil se ho zahřát vlastním tělem. "Bude to dobré, slibuji!"

John nejdřív strnul, když ho objal, ale pak se začal uklidňovat. Třas ho pomalu přecházel a on se uklidňoval.

"Díky… Chasi," zamumlal po chvíli, kdy se už skoro uklidnil a na chvíli zavřel oči. Bylo mu tak… Lépe. Nemusel myslet na nic, na zítřek, na smrt, na to co číhalo venku.

Podvědomě se na hranici polospánku přitiskl blíž a pak, když ucítil tu zvláštní vůni, která pro něj představovala Chase. Směsici podivné kolínské, vůně do auta a motorového oleje… A toho co používal na mytí nádobí. Jeho ruce samovolně objaly to tělo vedle sebe a on  se konečně úplně uvolnil, jak třas zmizel.

 

"Zkus spát," zašeptal mu Chas do vlasů a lehce ho políbil. Srdce mu bláznivě tlouklo kdesi v krku, když ucítil jeho ruce, jak se kolem něj utahují, jak ho svírají...

"Zkus spát," zopakoval tichounce a přitiskl se k němu. K jeho hubenému tělu, které se pomalu přestalo chvět a uklidněně mu spočinulo v náručí. I kdyby to měla být jen tahle jediná chvíle, byl za ní nekonečně šťastný. Stejně, jako když si ho John přitáhl ještě blíž a trochu se usmál. Chas zavřel oči a jen vnímal, vnímal to, že je s ním.

"Dobrou noc," zašeptal ještě.

 

"Dobrou noc Chasi," zamumlal už skoro ze sna exorcista a pak se propadl do spánku v němž ho tentokrát neměly rušit žádné noční můry ani jeho vlastní démoni.


 

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

...X3

(E..., 16. 4. 2008 17:42)

tohle bylo tak perfektně miloučký. a nechci rači vidět, co se stane dál...*zamává na pozdrav a bleskurychle si to šine na další* idylka asi nepřetrvá, co?

No není

(Kat, 30. 3. 2008 20:38)

Velký John kouzelný? myslím, že je naprosto k sežrání. Myslím fotečku.
Takže nádherný díl. Takový jaký si John zaslouží. Perfektní šéf, pekelný Chase a dokonalý John. Četlo se to tak krásně, že jsem skoro na vše zapomněla. I hudbu jsem přestala vnímat jak mně děj pohltil a držím jim prsty ať jim to vyjde. Aspoń u tebe.
A co napsat vám dvěma holky? Jedete jako draci čertící, Takže kdypak na nás vykoukne další díl Constantina. Do topo gambare a čáry máry .. zkouším vás zaklít. Všimli jste si toho? Takže dokončují a ať je tu.
Má to všechno co má mít.

No asi je chyba v mé formulaci, ale vylepším ji a děkuji za povídku. Dziekuje dwom aniolum

=0)

(teressa, 30. 3. 2008 20:32)

jeee ja sa konecne dockalo...ale aj tak ze nenechate johna umriet,ze nie...chudacik...ale ...bolo to super ale dodajte co najskor pokracko!!! yu???

No.

(Nex, 30. 3. 2008 14:48)

Taky doufám, že se to vyvrbí aspoň v hlavních bodech podle filmu, MuraBeo! Jinak si mě nepřejte! Povolám na pomoc těžkou kavalerii a zdrtím nehodné... ;-)

Jinak, tenhle díl vyznívá jako intermezzo, kterým jste ho zřejmě i plánovaly? Obávám se, že brzy věci naberou z tohohle poklidu až nečekaně hektický a hlavně nemilý spád...jestli se držíte filmu tak jo.. Budu jim držet palce a jsem MOC zvědavá, jak si poradíte se scénami s Gabrielem a Luem.

Mmch. - mojí infikovanost tímhle filmem nejlíp dokládá, že jedné ze tří mých nej kamarádek, Lucii, říkám od jisté doby celkem zatvrzele "Lu". ;-)p
Neví odkud to je, ale už si zvykla. Její hlášky jsou ovšem pořád...pekelné. :-DDD

Co hlad XD

(Fussi-chan, 30. 3. 2008 12:34)

Ale to nádobí by mohl někdo umývat... A chudacek John... ze ho nenechate umrit, ze ne? Ach jooo, knouram tu jak maly dite XD!! kazdopadne, tesim se na pokracovani!

behé

(K-katti ( www.k-katti.estranky.cz ), 30. 3. 2008 11:14)

aaa, chudáček John, ale zase si může užívat Chase, jak se o něj stará xD... Heh, co je pro něj asi lepší... Jinak je to suprové holky! Ehé- já mááám taky hlááád... závidím... ^^