Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola V. Ve víru událostí

31. 3. 2008

Ve víru událostí

Obrazek

 Welcome in my world... (John Constantine)

Pro nedočkavce;-)

 

Probral se asi uprostřed noci. Někdy kolem jedné hodiny. A musel se usmát, když viděl, jak leží. Schoulený u Johnova boku s jeho rukou kolem ramen. A John spal tak klidně... Byl za to rád. Nenáviděl vždycky ta rána, kdy k němu nasedal do taxíku a pod očima měl kruhy z nevyspání, že by se na nich mohl houpat. Ale teď spal, hluboce, a to bylo jenom dobře.

Lehce ho pohladil po tváři a pak se podivil, že nemá obvaz. Opatrně mu přejel rukou po hrudi, ale necítil nic. Žádnou pohmožděninu, žádné nalomené žebro. Tak proto říkal, že mu nic není... Někdo ho vyléčil. Chas se usmál. Johne, Johne ty krásný vymítači. Trochu se přesunul a položil mu ucho na hruď, tam kde mají lidé srdce. Chvilku okouzleně poslouchal jeho tlukot. Pak se zdvihl a jen v trenýrkách a bos, přešel do kuchyně, aby si nalil něco k pití.

 

John se zavrtěl na posteli, jak to příjemné teplo zmizelo a on se najednou cítil nejistý a zranitelný. Tiše zamručel a pak skoro zasténal. Najednou se totiž začaly ozývat noční můry a on se bál, protože věděl… Tušil, že ať v tom snu bude chtít, ať udělá cokoliv, prohraje. Ne! Ne… To ne!

Vašim přátelům někdo chce ublížit! Někdo po nich půjde! Dávejte pozor! Pozor! A i na sebe Johne Constantine! Dávejte pozor!

"Ne..." zamumlal tiše ze spánku, když uviděl mrtvého Hennesyho na podlaze nějakého obchodu a kolem něj láhve s alkoholem.

"Ne… Ne…“ šeptal u Beemanovy mrtvoly která ležela kdesi na skládce plná much a brouků...

"NE!" skoro zaječel, když spatřil, jak kdosi zastřelil Chase a pak ho ukřižoval hlavou dolů. "Ne… Chasi… Já, za to můžu já…"

Do té nejhorší chvíle najednou pronikly čísi ruce, které se kolem něj sevřely a pevně stiskly. Tělo, které se k němu přitisklo a nebylo studené, nýbrž hřálo a zahřívalo jeho zkřehlou duši, omámenou mrazem hrůzy.

 „Klid, Johne. Klid, jsem tu s tebou,“ zašeptal mu nějaký hlas do vlasů a někdo ho velmi opatrně a něžně kolébal v náručí.

 

Opíral se o linku a s rozkoší do sebe lil čaj, trošku posílený z jedné láhve, co našel, když v tom zaslechl… To co už jednou. A i tentokrát to bylo skoro stejné. Výkřik a po něm další a další. Rychle odložil sklenici na stůl a vrátil se k Johnovi.

Krčil se pod přikrývkou, jakoby ho snad ona mohla ochránit. A třásl se. Chas na nic nečekal a vlezl si zpátky k němu. Pevně ho objal, zabořil svůj nos do jeho vlasů a snažil se ho ukonejšit. Snažil se ho uklidnit, dát mu pocit bezpečí, pocit, že není sám a nikdy nebude. Zlehka ho políbil do vlasů.

„Klid, Johne. To bude dobré… Jsem tu s tebou. Už se nemáš čeho bát…“

"Chasi," zasténal John tiše a pak se pomalu začal uklidňovat. Už nebyl sám… Někdo byl u něj… Chas byl u něj… A on nedovolí aby se mu cokoliv stalo. Aby se komukoliv z jeho přátel něco stalo.

"Jsem tady," opakoval tiše a pohladil ho po vlasech. "Jsem tady, Johne..." ještě trochu víc k sobě přitiskl jeho hubené, chvějící se tělo a s úlevou cítil, že ten třas pomalu ustává. Že Constantin zase začal klidně oddechovat a upadl do spánku. Opatrně se dotkl jeho tváře a palcem ho pohladil po rtech.

"To bude dobré, Johne. Slibuji..." zašeptal ještě a zase se k němu schoulil, jako prve, když se probudil.

 

Exorcista spal dlouho. Až když se slunce plně opřelo do jeho obličeje a zašimralo ho na víčkách, pomalu se vzbudil a… Zjistil, že ho objímá Chas. Chas, který je s ním pod dekou… A že je mu dobře. Moc dobře. A nic ho nebolí. Skoro jako bych byl po smrti, ehm… A vzali mě na propustku do Nebe, ušklíbl se v duchu a pak se trochu víc nadechl… A vzápětí se ozvala známá bolest.

„No tak nic," zavrčel potichu.

 

Chas jen podvědomě zašátral po teple, které tu bylo a najednou zmizelo. Pak se s tichým vzdechem otočil na druhý bok a vůbec nijak nedával najevo, že by se hodlal vzbudit, nebo jít něco dělat.

 

John pomalu vstal, došel si na záchod a pak vykašlat první krev do umyvadla. Vyčistil si zuby, opláchl obličej a nakonec i umyvadlo a přešel do kuchyně postavit na ranní kávu. Tedy skoro dopolední, usoudil podle pohledu na hodinky. Bylo skoro deset.

 

Přitáhl si přikrývku blíže k tělu, když seznal, že se to teplo asi vůbec nehodlá vrátit, a zavrtal se pod ní. Tak příjemně se nevyspal snad ještě nikdy a hodlal si to, podvědomě, co nejvíc protáhnout. Rukama opět objal polštář a přitiskl se k němu.

 

Z kuchyně pomalu vyšel Constantine a usrkával první kávu.

"Chasi..." zatřásl mu pak jemně s nahým ramenem. "Chasi. Vstávej..." Jenže mladík se nedal. Ještě víc se skrčil pod přikrývku, zamumlal jen "Ještě chvilinku..." a spal dál.

"Myslím, že tohle jsem už slyšel, ale takhle prospíš celý den…"

Absolutně žádná reakce. Chas zabručel už jen něco velmi neurčitého a z pod přikrývky už koukala akorát čupřina jeho vlasů.

"Chasi," Constantin najednou nevěděl co dál. A do toho se ozval zvonek. "Ani se nehni," zamumlal a když přešel ke dveřím, spatřil v kukátku Beemana.

"Co ten...?" Otevřel.

"Zdravím Johne."

"Ahoj… Pojď dál," zamumlal John a pustil ho dovnitř.

Ten zvonek ho probral. A taky to Constantinovo "Ani se nehni". Poslechl ho bez odmlouvání, jen co zaslechl Beemanův hlas. Jindy ho viděl rád, ale teď ho proklínal. A nehýbal se. Protože vysvětlovat zrovna jemu, co dělá polonahý u Johna v posteli... Raději zavřel oči a předstíral, že neexistuje.

 

"Tak co?! Co ten novej případ? Je to něco velkého, že? Průnik světů? Dověděl ses vůbec něco od Henhesyho?" dal se Beeman do vyzvídání, jen co překročil práh Johnova bytu a rozložil, jako obvykle, své věci po stole.

"Ne nic nemám, jen mi včera jeden půlhybrid řekl, že na vás mám dávat pozor," usmál se John a pak sáhl pro cigaretu. Ale žádná v balíčku  na stole nebyla.

"Sakra! A co ty?" ptal se zatímco hledal cigarety na jiných skrýších. Nakonec přešel k saku a plášti a vylovil odtamtud malý balíček. „Pro tebe, sehnal jsem to včera."

Beeman krabičku převzal a s téměř nábožným výrazem s ní zatřepal. Ozval se zvláštní zvuk. Škrábání a ještě něco... Mužíkova tvář se rozzářila.

"Díky, Johne," usmál se, jak sluníčko. Po chvilce, kdy ještě poslouchal bzučení uvězněného hmyzu se zase vrátil do reality.

"Půlhybrid?" opakoval po Johnovi nevěřícně. "Copak něco... takového existuje?"

"No taky bych tomu nevěřil, kdybych to ovšem neviděl… A nemluvil s ním. Podivín, ale asi správný… Rozhodně lepší než Gabriel."

"No, když to říkáš ty," pokrčil Beeman rameny.

"Jo a…" John se trochu trhavě nadechl a pak jen stiskl víc čelisti. To jak ho zabolel prázdný žaludek.

"No, takže na sebe prostě dávej pozor a na ty svý broučky taky," řekl po chvíli John a pak si zapálil první ranní cigaretu, kterou našel v balíčku na parapetu.

Beeman se usmál.

"Jasně. Takže, co tu pro tebe máme na oplátku?" ponořil se do svých balíčků a za chvilku mu na stůl vysázel pěknou řádku věcí.

"Svěcená voda, přímo z Jordánu,minule se hodila." zdvihl pár baněk se znakem kříže.

„Jo to hodila,“souhlasil John.

"Potom... Skučící brouk. Pro démony jako skřípání nehtů na železný tabuli. A nakonec... Hej s tím opatrně!" když John zdvihl dlouhý zlatavý předmět.

"To je Dračí dech!"

"Myslel jsem, že už se nedá sehnat...?" podivil se Constantine.

 Beeman nahodil tajuplný výraz. "No nedá. Ale já znám chlápka, ten zase zná chlápka..."

"Fajn neptám se," prohodil John a namířil tím do nitra bytu. Z trubičky vyšlehl plamen.

" Hm…!"

"No, krásná hračka, ne?" usmál se Beeman a nakonec mu podal malou, nenápadnou lahvičku.

 "Pozornost podniku, vzácnému zákazníkovi..."

"Díky," zamumlal John a trochu se usmál. Ten půlhybrid měl přeci jen v něčem pravdu, tohle byli jeho jediní přátelé. Jediní lidé na kterých mu záleželo.

"No, tak já už pomalu půjdu," pousmál se Beeman a vykročil ke dveřím. U kliky se ještě ohlédl.

"A pozdravuj Chase, až se vzbudí." A než stačil John jakkoliv zareagovat, cokoliv říct, Beeman na něj mrknul a byl fuč.

"Ehm… Jistě," zmohl se na odpověď John a pak zavřel dveře. Tedy… Být přistižen jako puberťák… To už se mu dlouho nestalo!

Chase tohle prohlášení nějak minulo. Během Beemanova rozhovoru s Johnem totiž zase upadl do příjemné dřímoty a nevzbudil ho ani hluk, od Dračího dechu. Kvalitní spánek je přece jenom kvalitní spánek.

Jenže John byl tak konsternovaný, že se posadil za stůl a začal se probírat vší tou… Sbírkou.

A když se Chas konečně probral a byl ochoten z té postele i vylézt a něco dělat, ještě pořád tam seděl a soustředně studoval skučícího brouka. Chas se rozpačitě natáhl po kalhotách a částečně se oblékl. Pak se zdvihl a zamířil do koupelny. Když míjel sedícího Johna, utrousil na půl úst: "Dobré ráno, vyspal ses dobře?"

"Tak… Třeba se taky budeš hodit," zamumlal pak na jeho adresu a ušklíbl se. Osobně by byl rád, kdyby ho už nikdy neviděl. On tedy brouky rád neměl! On ne! Jenže ten minulý se hodil.

Chas se ani nepozastavil a na chvíli zmizel v koupelně. Když se potom vynořil, už ho ani nepřekvapilo, že John místo brouka studuje důkladně nějaké bachraté ampule.

Svěcená voda, odhadl si je Chas soukromě. Pak rozhodl, že ho aspoň přiměje, aby ho vzal na vědomí.

"Hej, Johne Constantine. Dobré ráno, vyspal ses dobře?" zvýšil poněkud hlas.

"Ano, díky," řekl John a postavil ampulky na stůl. Pak se pousmál, ale jen trochu aby to Chas mohl považovat za hru stínů..

"A ty?"

"Jo dobře..." zamumlal ten a šel vylovit svoje tričko. Nakonec našel i hodinky a zhrozil se při pohledu, jak už je moc pozdě.

 "Ale proč si mě nechal spát tak dlouho?" otočil se zpátky na Johna.

"Já tě budil!" ohradil se John zrovna nakukující do lednice, zda nevydá nějaké… Poslední záhadné tajemství. "A ty si mi říkal, že ještě chvilku…"

"Bože na to nemáš vůbec brát ohledy!" zaúpěl Chas, zatímco se obouval.

"Nešel jsi probudit, tak co jsem měl dělat? A do toho Beeman? Hmm?"

"Zkusit studenou vodu? Dobře uznávám, Beeman byl poněkud nevítaný..." Chas se najednou začal zcela nepokrytě smát. Pak ale zvážněl a znovu se podíval na hodinky.

"Asi bych měl jet. Jak já toho šéfa nesnáším..." povzdechl si potom.

"Ano… A navíc… Asi sis toho moc nevydělal, že?" řekl tiše John a zkoumavě se na něj podíval.

"To vezmi čert, nějak to vysvětlím... Ostatně šéf nechce, abych tě vozil. Takže tu nízkou tržbu můžu svést na tebe," usmál se Chas a s dovolením si taky nalil šálek kávy.

"Tak na mě," uchechtl se trochu John a pak se zarazil. Vlastně měl pravdu. Díky Chasovi se on vyspal a Chas přišel o mzdu, tedy její část.

"No ano," napil se mladík kávy a znovu se pousmál. "Uvádím tě totiž jako hlavní zdroj svých příjmů, víš?" potutelně po něm loupnul okem.

"A ostatní jsou vedlejší?" zasmál se teď už trochu víc John. "Dobře… Tak…" najednou nevěděl co říct. ,Večer se zastav‘? Nebo prosté ,Já ti zavolám‘? Nakonec řekl jen: "Dáš si topinku?"

Chvilku se na něj díval a usmíval se. John vypadal roztomile, když byl na rozpacích. Nakonec přikývl.

"Dám. Moc rád... A co se mých příjmů týče - když vezu tebe, těžko mohu mít nějaké vedlejší," zasmál se a se šálkem si sedl ke stolu.

John se zvedl a šel páchat topinky. Kalorické nezdravé, ale byl si jist, že to jeho žaludek ještě snad snese.

"Chasi, prosím tě, podej vajíčka..."

Vyskočil a podal mu dvě vejce. Přitom se jejich ruce náhodou, opravdu to bylo jen náhodou, dotkly. Chas uhnul první a sklopil oči. Ale úsměv z tváře mu nezmizel.

"Voní to báječně," zhodnotil po chvíli Constantinovo kuchařské umění.

"Tak," s tím mu Constantin naservíroval topinku obalenou ve vejci se štědrou dávkou sýra a trochu kečupu.

"Není to nic moc, ale jíst se to dá," zhodnotil pak sám svůj výtvor a trochu se ušklíbl.

"A  Chasi… Pak si vyper to tričko, máš ho od kečupu…" poznamenal a sám od něj měl nejen prsty.

"Všiml jsem si," zahučel nevrle mladík a zakousl se do topinky.

"Jo, máš pravdu," potvrdil mu po sežvýkání prvního sousta. "Jíst se to dá..." pousmál a v mžiku byla topinka pryč. Vlastně v Johnově společnosti ten čas ubíhal tak strašně rychle... Za chvilku byla pozdní snídaně v tahu a Chas jen tak seděl u stolu, točil palci mlýnek a přemýšlel, jak moc se mu od něj nechce. Nakonec si však přece jen s lehkým povzdechem oblékl bundu a vykročil ke dveřím.

"Budu muset jet, Johne..." podíval se na exorcistu, který cosi kutil v kuchyni. Ted zdvihl hlavu a přešel k němu.

"Na," řekl a podal mu černé tričko s podivným nápisem Nočnyj dozor.

"Tohle je… Neumazané od kečupu," řekl pak a zatvářil se naprosto neutrálně. Dlouho si nemusel žádné city přiznávat a teď, tady… Byl poněkud na rozpacích. Ano, on, John Constantin, ten John Constantin, který posílal šmahem démony do pekel, byl nervózní z jednoho kluka.

"Díky," pousmál se Chas a zapadl do koupelny, aby se rychle převlékl. Když se vrátil, Constantin tam ještě pořád stál. A on se s rozpaky zastavil před ním. Chvilku jen stáli a dívali se na sebe. Pak Chas jednoduše sáhl po klice.

 "Večer se zkusím stavit, jo? Nebo zítra, když mi to nevyjde. Dávej na sebe pozor, Johne. Prosím..." dodal šeptem.

"Ty na sebe taky," řekl tiše Constantin a pak se pohnul. Přešel k němu a objal ho kolem krku. Pak zalovil pod tričkem a pomalu mu vytáhl amulet na světlo.

"Buď… Připravený na vše," řekl mu se rty nedaleko jeho obličeje.

"Budu," ujistil ho Chas a pak se vytáhl na špičky. Přece jen, Constantin byl o něco vyšší. Na krátkou chvíli se mu zadíval do očí, ale pak se stáhl.

"Kdyby něco, tak volej," zasmál se ještě, pak klaply dveře a byl pryč. A byt byl najednou tak podivně prázdný...

 

Constantin si trochu oddechl a pak se posadil za stůl. Když se to vzalo kolem a kolem, moc se mu ven nechtělo. Jenže by měl… Zvedl se. Uklidil po snídani a na chvíli se natáhl na postel.

To že usnul bylo dílem jeho nemocí, dílem jeho duševním stavem, ale stalo se to. V oblečení, s nohama na zemi, prostě jen tak jak si sedl a pak se položil. A když se vzbudil bylo odpoledne.

"Alespoň jsem ušetřil za oběd," ušklíbl se.

 

* * *

 

John Constantin. Exorcista. Podivín. A samozřejmě musí potvrzovat svou pověst tím, že je protivný, což už poznala. A bydlí v protivné čtvrti, což mohla poznávat zrovna teď, když za ním šla.

 "Samozřejmě. Dům, kde by čekal duchy," odfrkla si a vstoupila do otřískaného domu a za několik okamžiků už klepala na jeho dveře. Jak mohla předpokládat byl nepříjemný. A skoro ji vyhodil. Oprava. Odešla sama.

A pak… A najednou běžel za ní a ptal se jí na to, jestli mu věří, že Bůh je jako malý kluk co pozoruje mraveniště a také cosi o jakési Rovnováze. A pak… Najednou vyplivlo pouliční osvětlení. Zvedl se vítr. A… On něco zapálil… Stvoření která neměla v tomto světě existovat zavřískla bolestí a rozpadla se na prach. Zůstal po nich jen dým… A zápach síry. Pozvracela se.

"Démoni. A tentokrát jim, mám dojem, o mě nešlo." A taky… „To ta síra," řekl jen tiše a rozhlédl se kolem. „To nic, poprvý se to stává každýmu.“

"Cože?" vydechla a otírala si ústa. A pak jí to tak trochu došlo. "Jak-jak by to bylo možné?" zeptala se pak tiše. Neodpověděl. Jen se na ni podíval tím zvláštním, hlubokým pohledem a uchechtl se. "Tak vy nevěříte, že spáchala sebevraždu?" pronesl pak klidně.

"Ne. Nikdy," odpověděla. Byla si zcela jistá... Zcela jistá, co tvrdí všem. Její sestra by se nezabila.

"Přesvědčíme se."

O hodinu později seděl v jejím bytě a... "Zabila se. Zabila se. A teď žije ve věčným zatracení."

 

* * *

 

O pár hodin později události dostaly spád. Spád, který ho přesvědčil, že se opravdu NĚCO chystá… A že to NĚCO se ho dotkne mnohem víc, než by čekal. Čas náhle popřel veškeré fyzikální zákonitosti a řítil se vpřed, takovou rychlostí, že John sotva stíhal dýchat. Nechtěl s tím mít cokoliv společného, ale nakonec zjistil, že je součástí. I proti své vůli.

 

Všechno začalo ve chvíli, kdy se Ona objevila u jeho dveří a zazvonila. A ve chvíli, kdy pronesla „Musím s vámi mluvit, pane Constantine,“ přičemž ukázala odznak, věděl, že každý problém má opravdu ženskou podstatu a jméno. Jeho problém se jmenoval Angela Dodsonová.

 

Dovedl si přesně tu chvíli vybavit. Protože od té chvíle věděl, že lítá v průšvihu, který je nad jeho síly. Že stojí na prahu něčeho, co nemá jméno, ale může zničit všechno.

A Osud, ten zmetek s příšerným smyslem pro humor, ještě horším, než měl Gabriel, mu to od té chvíle neustále připomínal. A taky to, že ten půlhybrid beze jména měl pravdu…

 

Připomínal mu to ve chvíli, kdy se prošel Peklem, aby té tvrdohlavé policistce dokázal, že nikdy o nikom nemáme prohlašovat, že ho známe, že víme, co by udělal. Ani o vlastní sestře ne.

 

Připomínal mu to ve chvíli, kdy klečel jedním kolenem v louži alkoholu mezi rozbitými láhvemi, a díval se na mrtvolu otce Hennesyho, se krvavým znakem Mamona na ruce.

 

Znovu a znovu mu to připomínal ve chvílích, kdy Angele odhaloval, že listy Korintským mají v Pekle jednadvacet kapitol, kdy jí sděloval, že i druhá strana má svůj popis Zjevení Janova, že ďábel má syna a že ten už má tatínka dost a dělá si podle všeho zálusk na tenhle svět…

Kdy běžel a  plíce ho bolely, aby nakonec zjistil, že přišel pozdě, že Beemanovi už se nedá pomoci.

 

Chraňte si své přátele. A chraňte sebe, pane Constantine

 

Pořád tu byl. Pořád mu to připomínal. NĚCO se děje, nemá to jméno, ale neohlíží se to na žádné oběti. Na něj, na lidi tam venku, ani na lidi, které má rád.  Chasi…

 

A pak… Angela chtěla znovu vzbudit své schopnosti, které celý život popírala a opustila kvůli nim i vlastní sestru. Pomohl jí, když na tom trvala. A ona mu pomohla odhalit, kdo za tím stojí. Nebo, kdo si aspoň myslel, že za tím stojí. Baltazar.

Jenže ten hybrid… Byl jen nástrojem. Vůbec netušil pravý důvod toho všeho. Zabil ho aspoň, aby ulevil bolavému srdci, aby pomstil lidi, které jediné měl rád a kteří měli rádi jeho. Ale něco se přece jenom dozvěděl. Ten, kdo za tím stojí, má kopí Osudu. A potřebuje už jenom Prostředníka, aby mohl Mamona vypustit z Pekla. A Prostředníka získal díky němu…

Angelu unesli. A on šel za Midnightem.

 

Přičemž zjistil, že mít za učedníka taxikáře se někdy opravdu vyplatí. Přinejmenším proto, že zná město, jako nikdo jiný a má skvělou vlastnost – dostat ho v co nejkratším čase na místo určení.

Jednak jí chtěl pomoci. Jednak se chtěl pomstít a jednak… Chas. John si v jeho autě uvědomil, že on je poslední… Poslední přítel, který mu zůstal. Přítel… A možná i něco víc.

 

„Potřebuju použít to křeslo… A ber to jako poslední přání.“

 

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

(ten film fakt musim vidět ^^)

(E..., 16. 4. 2008 20:14)

no tak abych přiznala, příběh neznam a proto až tak dobře nechápu, o CO tam vlastně de xD ale to je vcelku vedlejší a ani mě to netrápí, už jen atmosféra sama o sobě to vynahrazuje... a aby člověk pochopil ty dva, nic znát nemusí... krásně popsaný, je to pravda

Překvápko

(Kat, 1. 4. 2008 15:52)

v podobě perefktního navázání děje aniž by to bylo rozvláčné nebo nudne a dobré shrnutí filmu. Baltazar byl zmetek a Gabriel ještě větší.
Díl se mi libil. Napětí, milostný vztah se rozvijí. Prostě perefekntí jako vždy.
Co dodat k mému oblíbenci holky? Ať to neskončí nikdy!Kapitolka ke kapitolce a vznikne dílo.
Dík a jdu an další

...

(Lilithka, 31. 3. 2008 23:33)

Skvěle zapracované do děje filmu! Jen jsem zvědavá, co uděláš s tím koncem... :)

=0)

(teressa, 31. 3. 2008 6:54)

super ... jednoducho krasne=0)