Jdi na obsah Jdi na menu
 


2.Kapitola: Známý Neznámý

6. 9. 2010

 

2.   kapitola: Známý "Neznámý"

 

Postava se otočila do kamery a sundala si brýle.

"Chcete svého šéfa? Postarám se abyste ho dostali… Po kouskách. A Gideone, nic nezkoušej. Víš moc dobře, že na mě to neplatí! Konec videa dámy a pánové, příští přímý přenos za hodinu."

 

Obrazovka zhasla. Garciová si zděšeně přikryla ústa.

Morgan se vzpamatoval první: "Ulož to!" zavřeštěl na ni. "Sakra, ulož to! TU nahrávku budeme potřebovat!"

Počítačová čarodějka ho uposlechla. Bleskurychle zmáčkla několik kláves. Právě včas, protože hned potom se objevila hláška: "Tento soubor bude smazán." Primitivní trik, ale stále funkční.

Gideon si opřel ruku o čelo. "Bože můj," řekl naprosto neprofesionálně a podíval se na svůj tým. Všichni byli bledí a Reid se dokonce klepal. "Takže tu máme lapálie dvě. Dobře, kdo se ujme těch černochů a kdo Hotche? A nehlaste se všichni, vím, že Hotchovi chce pomoct každej, ale jsou tu dva případy."

"Můžeme to předat," navrhl Reid bezbarvým hlasem, ale věděl, že řekl pitomost. Nemohli to předat, na to byl ten případ moc horký.

Ale Hotch, co bude s ním?!, zařvalo to v něm.

Zachránila je Emily: "Já si vezmu ty černochy. Ale bylo by dobré... Morgane, pomůžeš mi?" obrátila se na kolegu. Přikývl, ale ne moc ochotně. Ale chápal to proč zrovna on. Černoch bude dělat na černošském případu... Rasismus naruby.

Reid se podíval na Gideona a potom na JJ. "O Hotchovi se nesmí dostat ven ani ťuk," zašeptal potom. "Jasné? Ani ťuk. Elle zná naše pravidla, tím to bude těžší."

"Nesnáší Hotche. Nenávidí ho. Skoro bytostně a on to ví. Jenže co může chtít? A proč takhle?" zeptala se JJ.

"Protože ví, že my ho máme rádi. Ubližuje nejen jemu, ale i nám. Mstí se. A dokonale."

Dokonale... Míval Elle vždycky rád, snažil se jí pomoct i potom co ji postřelili. Viděl, kam ji to stahuje, snažil se ji vytáhnout. K čertu s ní, s káčou pitomou! Správně, vztek je mnohem činorodější, než bezmocný strach. Tenkrát na ni udělal neoficiální profil, protože stoprocentně věděli, že zastřelila toho chlapa, co znásilňoval ženy a kterého nechytili jenom kvůli její chybě. Kdyby ho tenkrát předali nadřízeným... Kdyby, kdyby, rostly by na stromě ryby a nebylo by potřeba rybníků.

"Zabije ho?"

"Pokud s tím nic neuděláme, je to možné. Hotch ji tehdy poslal pryč. Takže je to klasická pomsta. Na něm i na nás. A viděla jsi to sama. Nebojí se do něj střílet. Bude ho bít a nevím co dál. Ale bití a střelba, ano a psychický nátlak. "

"Ne," ozval se Reid, který zamyšleně přecházel po pracovně. "Není to klasická pomsta, to by ho zastřelila doma, nebo tady. Nedávala by si takovou práci s tím, aby ho unášela. Prostě by sem přišla, odpráskla ho a bylo by jí jedno, co s ní potom bude. Tenhle plán naznačuje, že z toho chce vyváznout. Naznačuje, že pokud ho nezachráníme, bude to naše vina, když ho zabije. Mstí se celému týmu, za to, co se jí stalo. Jemu, protože to on jí tenkrát poslal domů a slíbil ochranu. Nám, protože jsme ji potom nedokázali vytáhnout nahoru..."

"A čeká, že ho zachráníme. A přitom doufá, že to nedokážeme,“ dodal tiše Gideon.

"Je si jistá, že to nedokážeme," opravil ho polohlasem Reid, který se násilím přiměl uvažovat naprosto logicky a bez všech pocitů. "Chce kolektivní vinu a chce si ji užít. Na tom staví, je přesvědčená, že ho nenajdeme. Je o tom přesvědčená..." zamumlal si k sobě. Zamračil se. "Ale mýlí se," zasykl potom sotva slyšitelně. "Ta kráva se zatraceně mýlí!"

"Takže ji přesvědčíme o opaku," zamračil se Gideon. Pomalu se mu vracela jeho obvyklá barva a s ní jakoby se vrátila rozhodnost. "Nebudeme jen tak sedět a čekat, co se stane..." Zdvihl se a zadíval se na své zbylé kolegy. "Garciová, zvládneš vyhledávat informace ke dvěma případům současně?"

"No jistě!" Počítačová čarodějka se téměř urazila.

"Dobře. JJ, Reid má pravdu, nic o Hotchovi se nesmí dostat na veřejnost. Elle s tím počítá, musíme jít proti jejím plánům."

Tisková agentka jen přikývla. V očích měla strach, ale také odhodlání. S novináři to zařídí, i kdyby měla šéfredaktorovi položit k hlavě pistoli.

"Reide?"

Nejmladší agent se na nejstaršího podíval.

"Potřebuju tvůj neoficiální profil. Ten, který jsi pro mě kdysi dělal. Taky potřebuju nový profil. Projdi všechny její složky, cokoliv, co objevíš..."

Doktor přikývl. "Taky se znovu podívám na to video," dodal tiše. Ve svalech mu trnul strach, ale taky vztek. A touha - dostat Hotche zpátky.

"A udělej i Hotchův profil. A mimochodem, zjistěte, kde teď bydlí. Přestěhoval se. A běžte to tam prohledat. Cokoliv najdete, to by se mohlo hodit. Je to důležité. A zkuste najít, kde bydlí Elle. A hlavně rychle! Nevím, jak dlouho chce takhle s Hotchem pokračovat, ale s prostřeleným ramenem to dlouho nevydrží."

"Vím, kde bydlí," zamumlal Reid. "Dojedeme tam? Budu potřebovat pomoct, každý o něm víme kousek..." Uvědomil si, že mluví, jako kdyby Hotch nebyl a oni si ho teprve vytvářeli. Nesmysl! Hotch tu pořád je. Jde jen o to ho najít. Mají hodinu. Potom zřejmě ještě další... Kolik jich bude?

"Garciová, vyjeď mi prosím všechny složky a hlášení, která se týkají Elle. Taky její současnou adresu, prosím. Transakce, všechno. To samé u Hotche." Mluvil potichu, ale důrazně. Mozek prvotřídního psychoanalytika pracoval na plné obrátky. Co má? Co o Elle ví? Co ví o Hotchovi? Vyběhl z kanceláře. Pochopil, co bude Gideon dělat. Bude to koordinovat. Bude řídit oba případy. Ale teď potřeboval jeho pomoc.

"Jestli chceme vidět další záznam, máme co dělat."

"Ty víš kde bydlí? Hm." Gideon se usmál. "Víš že to neřekl ani mě?" zeptal se ho, když řídil služební auto a doktor se na sedadle spolujezdce neklidně zavrtěl.

"Vezl jsem ho včera domů," odpověděl potom vyhýbavě, "boural a musel by jít pěšky. Tak jsem ho vzal..." Trochu plaše se usmál. O malém incidentu na benzínce pomlčel.

 

Bolelo to. Všechno tak moc bolelo, až ho to donutilo se probrat. Rameno měl teď stažené obvazem tak pevně, že nekrvácelo a kolem to smrdělo spáleninou. Ona mi to snad vypálila!, napadlo ho zděšeně a polkl. Je to bláznivá ženská! Sakra, je! Pomalu se donutil pohnout. Pořád seděl na židli a byl svázaný. V místnosti byla tma. Tma a pach spáleniny, krve a střelného prachu. A ještě něčeho. Něčeho, co mu bylo povědomé, ale čeho? Pak mu to docvaklo. Reidova vůně.

On je tady? Našli ho?! Panebože, našli ho?

Ve tmě se něco pohnulo. Než mohl nadějnou myšlenku rozvinout víc, Elle mu něco mrštila do obličeje. Reidův svetr. To snad ne!

"Jak se ti líbí naše malá hra?" zeptala se ho potom a sedla si před něj. Už v ní nezbylo nic z její ženskosti. Seděla jako muž, jako muž se chovala. Dokonce si i ostříhala vlasy.

"Vůbec nejsi vtipná, jestli ti šlo o tohle," vylétlo z něj a očima zatěkal na ten svetr. Ježíši, snad se mu nic nestalo! Ale ne, přece ho poslal pryč. Je v kanceláři. S Gideonem a ostatními. Postarají se o něj…

"Nemám v úmyslu být vtipná," zavrčela a nahnula se k němu. "Tohle myslím vážně, jestli ti to ještě nedošlo. Smrtelně vážně. Protože tohle je celé vaše vina!"

"Není a ty to víš. Ano, nezvládli jsme tě ochránit, ale chtěli jsme ti pomoct pak. Jenže ty ses nedala. Nikoho jsi k sobě nepustila!"

"Ale jdi ty," usmála se Elle nehezky. "Zkoušíš se obhajovat, nebo co? Zvorali jste, co jste mohli... A ty, stejně jako já, víš, že kdyby ten mazánek nepsal každý týden mamince dojemnou litanii, vůbec k tomu nemuselo dojít!"

"Ten mazánek, je náš nejlepší agent, jestli ti to nedošlo!"

"Ten mazánek je na řadě hned po tobě, pokud ti to nedošlo," usmála se Elle sladce. "I když pochybuju, že vydrží to co ty. A ty by ses měl připravit. Pošleme Garciové další pohádku..."

Hotchovi došlo oč se snaží. Nestačí jí ho jen mlátit. Bude ho deptat. A nějakým šestým smyslem odhalila, že přes Reida to bude mít největší účinek.

"Garciová je na něco zvyklá. Vydrží i ty tvoje sado-maso hrátky v kobce, zlato!" sykl předtím než se mu ostré světlo zářivky zabodlo do očí. A on nad sebou objevil zajímavou prasklinu. Takovou dlouhou a rozeklanou. Skoro, skoro jako...!

Nedomyslel, v tu chvíli schytal kopanec do žaludku.

"Čas na další představení miláčku."

 

Procházel Aaronovým bytem a zase měl v žaludku ten kámen. Ledově studený kámen, když bral do rukou Hotchovy věci a zase je mechanicky pokládal zpátky. Teď musel uvažovat, tak jako vždycky. Musel se na to dívat jako na každý jiný případ, jinak se zblázní. Ale nešlo to. Laptop vedle pohovky. Stoleček na kterém mu Hotch naservíroval večeři. Ach bože.

Poznámky, dělej si poznámky. Musíš mít jeho profil, pro všechny případy!

Za sebou slyšel, jak Gideon slídí v kuchyni.

Léky, napadlo to. Má ty léky, ve skřínce v koupelně. A já nevím kolik jich tam má, ani proč je bere. Co ho tak bolí, že je musí brát. Tak tam vyrazil. Otevřel šuplík pořádně a našel další. A pak jiné, pod postelí a ve spíži. Léky na bolest. Na spaní i na povzbuzení pozornosti. Na různá jména a různé doktory. No jistě, agent v jeho postavení si nemůže dovolit... mít tak rozsáhlou lékárnu. To by znamenalo podezření, z podezření se vyvine jistota a z jistoty je potom vyhazov. Logický řetězec.

Nemůže spát, už dva roky trpí nespavostí. Proto léky na spaní, bez spánku člověk fungovat nemůže. Proto léky na povzbuzení pozornosti, nikdo nesmí vědět s čím se v soukromí potýká. Ale proč ty léky na bolest? Možná o tom ví něco Gideon. Obrátil se do pokoje.

"Gideone?"

"Pondělí, čtrnáctého října..." ozvalo se z obýváku. Reid strnul na místě. To je přece Hotchův hlas! Hotch? On se z toho dostal? Co to je?

"Hotchi!"

Vběhl do pokoje. A našel Gideona, jak se sklání nad malým diktafonem.

"Co to je?!"vyhrkl.

"Hotchovy poznámky. Dělá si je o každém případu. Líp se mu tak přemýšlí. Potřebuje si to buď zapsat, nebo nadiktovat. Dělá to tak dlouho..." odpověděl klidně Gideon

Reid jen bezmocně zakňučel. Jako když štěněti přišlápnete ocásek. Na malý okamžik zadoufal, že je všechno zase v pořádku... Doprčic.

"Myslel jsem, že slyším Hotche..." vydechl. "Tohle by se asi agentům stávat nemělo."

"Nemělo, ale ty ses mě chtěl na něco zeptat, že? Předtím než jsi zaslechl tohle."

"Proč by Hotch bral prášky na bolest?" Reid si dřepl vedle stolku a zkoumavě se na staršího agenta zadíval. "Má tu spousty léků, o většině vím, proč je bere. Ale proč bere léky na bolest?"

"Kdysi ho shodili z třetího patra. Pohnulo mu to s páteří. Musí mít občas strašné bolesti. Tehdy mi doktor tvrdil, že už se nehne. Hnul se do čtrnácti dnů. Ale bolí to.“

Cvak, další dílek do Reidovy skládačky zapadl. Už předtím si všiml, že postel má kvalitní, zdravotní matraci. A taky, že Hotch spí bez polštáře. To svědčilo o jisté péči. Na druhou stranu, že tu včera usnul na pohovce, zase svědčilo o duševní rozháranosti, která přebila i bolest. Pokynul směrem k diktafonu. Hotchovo zranění nekomentoval, jen si s Gideonem vyměnili pohled.

"Je tam něco užitečného? Myslím pro nás..."

„Nic moc. Jen některé poznámky jsou zajímavé. Dost často mluví o nějakém klukovi. třeba tady..." posunul nahrávku a ozval se klidný Hotchův hlas. "Jo a dnes mi ten génius zase snědl oběd, copak jsem armáda spásy, nebo matka Tereza? Sakra, zase mě bolí záda." Následovalo bolestné syknutí a pak další záznam. "Dnes se Es vyznamenal. Donesl mi svačinu, asi se cítí odpovědný za můj oběd. Jo, a mimochodem JJ zkomentovala tu novou Gideonovu košili. Ale k případu... Do háje, kde jsou ty prášky..."

Reid polknul. Génius? Es?

"Víš, kdo je Es?" zeptal se potom tiše. A uvědomil si strašnou věc. Hotch bere prášky na záda, má bolesti, protože má poškozenou páteř. Jestli ho Elle bude dlouhou dobu držet v jedné pozici, může to mít fatální následky.

Gideon se na něj jen podíval. „Nevím, kdo mu zrovna v tomhle případu ukradl oběd, to bys měl vědět ty, ne? Ale poslouchej dál."

"... Sakra, spal bych, ale ten případ se musí dokončit. Musím tu zprávu dopsat, takže ano...“ Chvilka šustění a pak bolestný výkřik. „Do háje...! Takže k případu únos doktora Reida, měl bych být objektivní, ale nejde to. Sakra! Snaží se mi dát skládačku, celou. Ježíši... do toho žena... Ty třeštidlo, vydrž to! Najdeme tě... Najdu tě. Slibuju… Jen to vydrž."

Reid ztuhnul. Ten hlas... byl tak jiný. Jiný, než na těch druhých nahrávkách. Vzteklý, plný bolesti a strachu. Zoufale svraštil čelo v přemýšlení, protože odmítal přijmout fakt, že by to mohlo být tak jednoduché. To nemohlo být! Ale bylo. Jeho paměť mu předestřela scénu, jak se krade do Hotchovy kanceláře a bere mu ten sendvič. Tehdy si myslel, že mu je dělá žena, včera zjistil, že si je dělá sám. Znovu polknul. Hlasitě.

Věděl, kdo je Es. Samozřejmě. Protože on se jmenoval Spencer Reid.

Es. Spencer. Jednoduché.

"Pořád nevíš, kdo je Es?" zeptal se tiše Gideon.

Reid sevřel rty, když cítil, že mu začíná klepat brada. Zapadalo to do sebe. Nikdo jiný to být nemohl.

"Já..." hlesl potom tiše. "Jsem to já."

"Ano. Ty. Nikdo jiný to ani nemůže být. Málem se zbláznil, když tě unesl ten šílenec."

"Musíme ho najít," zašeptal po chvíli, kdy si nebyl jistý, jestli se mu to všechno nezdá. V očích cítil podezřelé vlhko. "Musíme ho najít, Gideone!" Teď už se klepal celý a vší silou se snažil ovládnout. Musí ho najít. A najde ho! Stůj, co stůj!

"Nejdeme ho. Uklidni se. On tě taky našel. Najdeš ho."

"Jsem klidný, nevidíš?" odsekl Reid a otřel si oči. Potom sbalil všechny kazety, našel nějaká sluchátka a demonstrativně ukázal na hodiny. "Měli bychom jet. Elle pošle další video."

Gideon ho poslechl beze slova. Jen si říkal, zda neudělal chybu, když to mladému doktorovi řekl. Ale když se potom díval, jak je vmáčknutý do sedačky vedle něj, na uších má sluchátka a pekelně se soustředí, zatímco se on snaží překonat všechny nástrahy velkoměsta, pomyslel si, že možná to naopak byl ten nejlepší nápad, co ho ten den napadl.

A možná mu to měl říct už dávno. Stejně jako to s Hotchovými zády. Ale to si Aaron nepřál. Nechtěl, aby o tom, že má bolesti, někdo věděl. Bál se, že ho pak vyřadí z oddělení. A asi měl proč, když viděl tu zásobu léků.

Reid měl zavřené oči a soustředil se jen na ten hlas. Ne, věděl, že mu to pravděpodobně nebude k ničem, alespoň ne v tomhle případě, ale ten jeho hlas ho zvláštně uklidňoval. Pomáhal mu přemýšlet. Nevzpomínat, protože tu s ním přece byl. Poslouchal jeho poznámky ke nejrůznějším případům, sledoval jak uvažuje a doufal... Dvě kazety měl stranou. Jednu s nadpisem "Případ Dr. Reida" a druhou, která byla jako jediná nepopsaná. Ty si chtěl poslechnout až v kanceláři. V tichu, kdy ho nikdo nebude rušit.

Teď se jen modlil, aby Hotch dal na dalším videu nápovědu, kde vlastně je. Jestli to ví...

 

Ta spára… Tolik mu něco připomínala... Byla jako řeka.

"Jako by tady byla delta Nilu, co říkáš, miláčku?"

"Delta tu bude, pokud to nespravíme, ale Nil to asi nebude, Aarone..."

Bože můj! Vykřikl bolestí a zároveň údivem. Ten sklep přece znal! Znal ho. Nebyl cizí. Ta spára nebyla cizí! Byl… doma!

"Tak, zlatíčko," vyloupl se ze tmy Ellein strašlivě bledý obličej a nepřirozený úsměv, ještě zdůrazněný rudou rtěnkou. "Jdeme na to!" Připomínala mu kobru. Potom přešla k stříbrnému notebooku, který byl na stolku, necelé dva metry od něj. A spustila to.

 

Gideon pro jistotu seděl, netušil přece co přijde a rozhodně se nechtěl skácet na zem.

Reid naopak stál. Stál Garciové těsně za zády a rukama křečovitě svíral opěradlo její židle. Nebylo jí to příjemné, ale tady šlo o Hotche... Chápala, že se potřebuje něčeho držet. Chápala ho. Protože ona se taky chtěla držet. Místo toho jen netrpělivě poposedávala, ruce vztažené na klávesnicí.

V kanceláři bylo hrobové ticho, přerušované jen vrněním počítačů. Agenti čekali.

 

"Zajímavé místo..." hlesl Hotch dřív, než se k němu přiblížila.

"Jistě," zasmála se. "Přesně pro tebe a naše přátele."

"Jo... Mimochodem, díky za ošetření, staráš se jako bys byla moje žena."

"Máš štěstí, že nejsem, ty parchante!" To už stála u něj s dlouhou vidlici a tu mu naprosto s klidem zabodla do bicepsu.

"Na domácí rožnění se to nehodí, dra-há…"

 

Reid syčivě vydechl. Ta mrcha! Ta neskutečná mrcha! Stiskl Garciino opěradlo, až mu zbělely klouby. Kdyby mohl, začne nadávat nahlas, ale toho by se měl vyvarovat. Žádné emoce. Teď ne. Zajímalo by ho, jestli Elle slyší. Jestli s ní může mluvit.

"Garciová, je to obousměrný přenos, nebo jednosměrný?" zeptal se polohlasem.

"Myslím, že obousměrný," sepnulo teď počítačové kouzelnici.

"Zapni mikrofon," přikázal jí nekompromisně. Když zazářilo červené světýlko, nahnul se jí přes rameno. "Elle! Tady Reid!"

V Hotchově tváři se odrazilo uvolnění. Reid je tam. S Gideonem a ostatními. Nic se mu nestane. Je tam s nimi.

"Slyším tě, maminčina prdelko. Nebo už Hotchova? Držíš mu, že tě tak brání? Nebo mu to děláš pusou v jeho kanclu, po večerech jako fušku?"

"Co chceš?" odpověděl úsečně Reid a moc se musel držet, aby nedodal ošklivé přízvisko, které ho pálilo na jazyku. Mrcho. Mrcho! Už měl potíže ji oslovit Elle, protože tohle nebyla ta Elle Greenawayová, kterou znal. Tohle byla hnusná, sadistická kráva... "Tak CO CHCEŠ?" zopakoval potom důrazněji.

"Co myslíš, doktůrku? Hádej, to ty tu máš iq 210, nebo už se ti vykouřilo z hlavy?" Žena se zasmála a pak jen tak kopla Hotche do kotníku. Sykl.

"Měla ses vdát, pořídit si manžela a dům, pak bys nebyla tak nepříjemná," zachrčel a schytal za to boxerem do brady.

"Chci to slyšet od tebe!" prskl Reid, který se na okamžik neovládl. "Copak nevíš, že vždycky máme nechat zločince vyslovit požadavky?"

Prosím, odpusť, zašeptal potom v duchu, když vzápětí udeřila Hotche do prsou.

"Chci abyste zaplatili. Všichni."

"Nic víc?" zašeptal Reid, kterého to poněkud překvapilo. Myslel si, že je to poněkud netradiční msta, ale teď pochopil, že si to myslel špatně. Byla to obyčejná msta, v netradičním provedení. Chybný předpoklad, chybný závěr. "To je smutné," poznamenal poté nezúčastněně. "Myslel jsem, že člověk tvého formátu bude mít vyšší cíl."

"Víš, každý se musíme spokojit s tím, co máme. I když pro některé je to asi těžké, že? Co, Gideone? Jaké to je, mít v týmu feťáka? Nebo to nevíš? Neříkej, že ne. Přece víš, co má se zády i kolik polyká prášků. Už jste byli u něj v bytě, že? Našli jste to? Léky a drogy kam se podíváš."

Reid Gideona zarazil pohybem ruky. Zavrtěl mírně hlavou.

"A víš, že já jsem bral taky drogy?" opáčil klidně. "Píchal jsem si, dodneška se z toho dostávám." Mluvil pomalu a velmi tiše. Nemělo to s Elleiným prohlášením nic společného, ale to byl taky účel. Kromě toho to byla holá pravda. Ten muž, co ho unesl, z něj udělal málem narkomana. Tři měsíce si skutečně tvrdě píchal. Ale to taky nebylo předmětem.

"Hej, Elle, myslím, že mít v týmu feťáka je prospěšné. Rozhodně víc, než neurotičku." Zavřel oči, protože podvědomě věděl, co přijde. Provokoval ji. Chtěl, aby se podřekla. I když věděl, že jestli se rozzuří, bude Hotch v nebezpečí.

"Dva feťáci místo jednoho? No není to výhra, Gideone? To máš raději než takzvanou neurotičku? To s nima pícháš taky? A jak vám to ve trojce jde? No řekni, Hotchi... Jde vám to?!" Hotch schytal další kopanec a pak ránu do žeber, pak úsměv a Elle ho obešla.

"Schválně, co všechno vydržíš bez těch svých drog?!" zeptala se, zezadu kopla do židle a pak ji podtrhla. Ošklivě to zakřupalo, pak se židle poroučela k zemi.

Reid zavřel oči. Má poškozenou páteř. A ona to nepochybně dobře ví. Sakra! Sakra! Tahle hra se mu začínala vymykat z rukou, cítil to. A vůbec se mu to nelíbilo. Hotchi, zanaříkal kdesi uvnitř něj vyděšený kluk, kterého Aaron objal na tom hnusném hřbitově. Chtěl na ni zařvat, ať ho nechá, ale věděl dobře, že by ji jenom pobavil. A pak mu ruply nervy.

"Elle, a kdy jsi naposledy píchala ty? Leze ti to na mozek!" vyštěkl prudce.

"Tak špatně, abych ojela tu trosku, tak na tom nejsem!" zaječela na něj a pak ležícího Hotche kopla do rozkroku. Zavyl. Jako by vyl každej chlap.

"Vážně by z tebe byla mizerná manželka a hospodyně. Máš podpatky od hlíny, zlato," řekl pak namáhavě a usmál se. Reide... no tak... no tak!

"Jo, taky si myslím," ušklíbla se ona v oplátku a přešla k počítači. "Konec představení, přátelé, potkáme se za hodinu. A to naposledy!" Zablýskl úsměv a potom obrazovka zhasla.

 

"Nahrála‘s to?" zeptal se Reid bezbarvě Garciové.

Ta jenom přikývla. Byla šokovaná do morku kostí. Skoro nedýchala. Hrůznost Elleiny proměny ji zcela ochromila.

JJ třaslavě vydechla a překryla si rukou ústa.

Gideon se nadechl nosem: "To nebyla zrovna dobrá taktika," poznamenal potom.

"Nebyla," souhlasil Reid a poklepal Garciové na rameno, "přehraj to, prosím." Pak se na Gideona otočil. "Ale Hotch nám nechal nápovědy. Jde o to je jen rozluštit."

"Hotch zjevně poznal kde je," řekl po chvilce Gideon, když sledoval nahrávku. "Mluví o hospodyni, manželce a manželství. Ty narážky tam má několikrát. Reide?"

"Ano, já to slyším taky..." Reid měl zavřené oči a soustředěně poslouchal. Jeho mozek mu mezitím přehrával všechno, co o Hotchovi zjistil, o způsobu jeho uvažování. Jsou to ty nápovědy? Podle všeho ano. Ošetřila‘s mi rameno jako dobrá manželka. Jsi špatná hospodyně, máš na podpatcích hlínu. Je to zajímavé místo. Na domácí rožnění se nehodí...

„To… skoro jakoby...“

"Ano?"

"Jako by nám říkal, že je... Někde, kde to zná. Skoro jako doma..."

Další díl skládačky zapadl na své místo. Horečně vylétl z kanceláře a málem se přerazil, jak pádil ke svému stolu. Ne, neměl tam vyjeté všechny dokumenty, nakonec Garciové řekl, ať mu je pošle a vyjede mu jenom seznam. Ještě neměl čas si je prohlédnout, ale ten seznam... Ten zatracený seznam!

Ne, nebylo to Elleino jméno. Byla to kupní smlouva na Hotchův starý dům.

Ke Garciové vrazil jako uragán.

"KDO KOUPIL HOTCHŮV DŮM?" vyštěkl povel jako admirál před bitvou.

"Jasně, zlato. Hned to bude!" Prsty Penelopy Garciové zahrály na klávesnici sonátu. Skoro osudovou. "Mám to. Nějaká Catherine Donellová. Nic mi to neříká, tobě ano?"

"DonELLová, ty to neslyšíš?" zašeptal Reid. "Pravidlem pro vytváření falešných jmen je, že by neměla obsahovat souhlásky z tvého jména. A rozhodně ne stejné řazení písmen jako ve tvém jméně. Ale většina lidí to neví, dělají to tak jen profesionálové. Najdi mi o té ženské, co se dá. I když toho asi moc nebude."

"Máš pravdu. Není. Jen řidičák. Pojištění a číslo pasu. Jinak nic. Rodný list... A nic víc. Myslíš, že je to ona? A že jsou u něj doma?"

"Přehraj to ještě jednou. A vypni zvuk. Jen pozorně sleduj jeho oči. Vidíš," Reidův prst se dotkl Hotchovy tváře na monitoru. Dotek, jehož význam nikdo jiný nechápal. "Dívá se pořád na jedno místo. On tu místnost poznal. Ví, kde je. A to se nám celou dobu snažil sdělit. Máš pravdu. Tohle je HOTCHŮV sklep!"

"Dobře, takže zásahovku a jdeme pro něj. Nevypadá dobře a jestli ho bude tak bít... To zranění taky není med. Za chvíli může být v šoku."

Reid se naposledy podíval na stopnutou Hotchovu tvář. Zabolelo ho kdesi pod hrudní kostí. V uších mu zněl jeho hlas: Ty třeštidlo, vydrž to! Najdeme tě... Najdu tě. Slibuju… Jen to vydrž.

"Vydrž, Hotchi, prosím. Já tě odtamtud dostanu, slibuju."

Pak se otočil na patě a šel si pro pistoli.

 

"Hej," oslovila ho Elle, zatímco si naproti němu hrála se zbraní. "Heeej! Mluvím na tebe!" utrhla se potom, když Hotch nereagoval.

Zadíval se na ni zhnuseným pohledem. Jen se ušklíbla.

"Povídej, jaký to je, píchat Reida? Jaký to je, píchat oživlou kostru?"

"Upřímně, nevím, nezkoušel jsem to. Ty jo?" odpověděl jí otázkou a snažil se si přes všechnu tu bolest zachovat klidnou tvář i hlas. Ale věděl, že mu to na dlouho nevyjde, že za chvilku bude šílet. A pak začne ztrácet koncentraci a s tím naději.

"Co tě na něm tak přitahuje?" Elle k němu přešla a zvedla mu bradu. Nezmohl se na odpor. "No tak, myslíš, že jsem slepá? Všimla jsem si, jak na něj trpíš. Málem ses posral z toho svetru, kterej jsem šlohla z jeho bytu... Copak? Udivuje tě, že vím, kde bydlí? Vždyť je další na řadě. A jestli se tu objeví, jako že dřív, nebo později jo, bude to zábava."

"Je to jen kluk. Nic víc. Jen další z mého týmu. Bojím se o každého z týmu, to ti ještě nedošlo? Kdysi jsem se bál i o tebe, ale to jsem asi neměl ztrácet čas, co?"

"Kdyby ses o mě tak bál, ty idiote, nebyli bychom teď tady," odsekla Elle a udeřila ho pěstí do břicha.

"Bál jsem se. Jen jsem neodhadl situaci!" zavyl a lapal přitom po dechu

"Kulový. Kdyby to byl Reid, dostal by bodygurady i na záchod. Tvému drahouškovi by se samozřejmě nic nestalo. Ale já ti povídám, že se stane! Myslíš, že jsem si toho nevšimla? Jak jim dáváš narážky, kde tě mají hledat? Nejsem blbá, Hotchi, nikdy jsem nebyla... Oni dorazí. Ale ty už tu nebudeš. A Reidovi udělám přesně to samý, co se stalo mě. To jen abys mohl umřít s vědomím, že tu někde chcípne na kulku v hrudníku, protože než dojede záchranka bude pozdě. A teď se zvedni!"

"Jak? Mám svázané nohy, ty nádhero! Navíc se skoro nepostavím, díky tomu tvýmu kopanci do zad, spokojená?" zašeptal Hotch, který se raději vyhnul dalším narážkám na Reida. Raději ne. Reid ne. Tomu se nesmí nic stát. To by si nikdy neodpustil. To raději on. Ne ten bláznivej doktor…

"Varuju tě!" vyštěkla na něj. "Něco zkusíš a udělám ti z tvých zbývajících hodin tady na zemi - peklo!" S tím se sklonila a uvolnila mu nohy. Hotch zřejmě s tou páteří nelhal. Nehnul se, ani se o nic nepokusil. Možná ho taky dostatečně odradila Elleina pistole. Ta se mu vzápětí zaryla do zátylku.

"Vstávej, povídám!" zasykla mu do ucha. Zavrtěl hlavou.

"Nemůžu..."

"Vstaň, Hotchi! Nebo to bude ještě horší!"

Opřel se o ruce, ale vzápětí se zhroutil. Zraněná paže povolila a nohy nechtěly zabrat přes bolest v páteři.

"Nejde to zlato. Kdyby to šlo, ale nejde," zasyčel a pak jen oddechoval do prahem pokryté podlahy. Bože můj, mě se chce spát. Jsem tak unavený a je mi zima… Vzala ho za límec a vytáhla vzhůru. Ozvalo se zapraskání stehů, ale přesto ho odtáhla několik metrů. Cítila jasně, jak se jí látka zařezává do prstů a věděla, že on cítí to samé. Vivat.

"Vstaneš?" oslovila ho potom sladkým hlasem.

"Vstanu, zlato," zašeptal a pomalu vstal. Nohy se mu podlamovaly a záda bolela, ale dokázal to. Stál.

"Výborně," pochválila ho licoměrně a necitelně mu zaryla pistoli mezi obratle. Bolelo to příšerně. Mnohem víc, než si dokázal představit. "Jdi!" poručila mu potom. Zatoužil ji zabít, ale momentálně na to neměl sílu. S obtížemi ji uposlechl a pomalu se vyplížili ze sklepa na povrch. Raději se nedíval, co provedla s jeho domem. Raději ne, měl na něj hezké vzpomínky, nechtěl si je zničit.

Protože šel vážně pomalu, popadla ho znovu za límec a tahem přinutila k rychlejšímu pochodu. Doslova ho dovlekla k autu a vecpala na přední sedadlo. Věděla, že teď už jí od něj žádné nebezpečí nehrozí. Byl natolik na dně, že se nepokusil o nic. Kromě toho měl spoutané ruce. A pro jistotu ho ale ještě jednou praštila boxerem do hlavy. Omdlel.

Rána sama by ho knock-outovala, ale teď se přidala i bolest a jeho únava. Netušil čím ho v těch garážích omámila, ale bylo to silné a on měl myšlení jako na vodě. A teď…

Teď byla jen tma. Tma ve které nic nebolelo. Tma, které se nemusel bát. Tma a klid.

 

Znovu řídil Gideon, na sedadle spolujezdce seděla JJ s mapou a papírem, na kterém měla Hotchovu bývalou adresu a Reid se krčil vzadu, vmáčknutý do rohu, se sluchátky na uších. Oba ho nechávali na pokoji.

Potřeboval si to ještě jednou projít, všechny Hotchovy poznámky, potřeboval se ujistit, že to, co on pochopil jako náznaky, skutečně náznaky jsou. Prokrista pána, potřeboval se ujistit, že se nemýlí! A taky… Schoulil se ještě víc. Tak potřeboval slyšet jeho hlas.

"Bojím se o něj. Posílá zprávy mě, ale co když ho nedokážu najít. – Našel jsem ho! Opravdu ano a on mi vběhl do náruče. Bláznivý kluk. Ale tohle ne, nebudu to rozebírat. Nechci to rozebírat, bolí mě hlava a žena zuří. Už podala žádost o rozvod. Ano, zase jsem zapadl do průměru FBI, další rozvedený agent... Kde mám ty prášky...? Reide, víš ty mě budeš stát nervy... Cvoku."

Zuřivě si přejel dlaní po obou tvářích, aby se ujistil, že nebrečí a aby případné slzy stihl setřít dřív, než si jich kolegové všimnou. Vzpomínal si na tu chvíli, samozřejmě. Vzpomínal si na ni jako kdyby to bylo včera: musel si vlastníma rukama vykopat hrob, ten chlap nad ním stál, už se viděl s kulkou v hrudníku a potom... potom se všechno odehrálo tak strašně rychle, čas se rozmazal, slyšel výstřely a potom, potom najednou cítil Hotchovu kolínskou, jeho objetí, byl v bezpečí, oni ho našli...

Podvědomě sevřel pistoli, která ho tlačila do boku, a snažil se dýchat zhluboka, aby se uklidnil. Strachem, nebo vzpomínkami Hotchovi nepomůže.

"Reide... Doufám, že tohle nikdo neuslyší, jinak by mi Gideon něco omlátil o hlavu. Hlava, zase mě bolí, tolik mě bolí. Tohle mám jako soukromou terapii, vykládat ti o věcech, i když jen na pásku, kterou pak smažu… Ale pomáhá to, neztrácím se tolik v té bolesti. Kdy to nemám komu říct, ale ty léky... Víš, že by asi Gideon zuřil, ale už bez nich nedokážu ani přemýšlet."

Tiše, ale opravdu tiše, zakňučel. Do rukávu. Tohle do něj narazilo jako vlak. Ta beznaděj, kterou slyšel z jeho hlasu, ten strach, smutek, osamělost. Z pouhých vět si dovedl představit Hotche, jak sedí u sebe na pohovce, jako když ho našel tu noc, co u něj přespal, sám v tom prázdném bytě a mluví bez příčiny, bez následku, do diktafonu.

"Už tam budeme," otočila se na něj JJ. Jen náměsíčně přikývl.

"Jsi v pořádku?" podíval se Gideon do zpětného zrcátka. Nikdy si o něm nemyslel, že je zbabělec, jako někteří z dalších týmů, jen věděl, že jisté věci moc prožívá. A tým, to byla jeho rodina... Reid znovu zavrtěl hlavou.

"Jen mám obavy o Hotche, to bude dobré. Jen co ho najdeme, bude to dobré..."

"Najdeme ho, neboj se Reide."

"Jistě."

"Reide? Vím, že jsi tam někde venku. Sám v tom svém bytě, nebo možná už sis našel dívku… Přál bych ti to. Snad si nezpackáš život jako já. Možná, možná tě někdy vezmu ven, abys poznal, co je to život a neslyšel to jen od Morgana."

 

Zapálila si cigaretu a šlápla na plyn. Zhluboka vdechla kouř, vyfoukla a podívala se na svého nedobrovolného spolujezdce.

"Víš, Hotchi, oni nepochybně poznali, kde jsme si dali naše rozkošné rande," usmála se, cigaretu mezi dvěma prsty, zatímco otočila volant doprava. "A já ti slíbila, že tvůj konec nebude jednoduchej. Původně jsem myslela, že ti jenom prostřílím kolena a podřežu žíly, ale pak mě napadlo něco lepšího. Protože by tě mohli najít, mohli by tě třeba zachránit, sice zmrzačenýho, ale zachránit. To se mi nelíbí. Takže mám pro tebe něco lepšího..."

Znovu se na něj podívala, přesně v té chvíli, kdy zasténal a začal ji zase vnímat.

"Lepšího? Co chceš Elle? Kam mě hodíš, do vody?" zeptal se Hotch. Nedělal si naděje, ale přesto doufal. Víra, víra kterou měli všichni. Všichni, které zachraňovali. Ti, které zachránili.

Reide. Reide, prosím… prosím.

"Do vody?" Usmála se. "Není to špatný nápad, drahoušku, ale mám lepší. A svých plánů se vzdávám jen nerada. Takže ne, nehodím tě do vody."  Znovu stočila volant doprava a ještě přitlačila plyn k podlaze. Popotáhla z cigarety.

"Poušť… Chceš mě tady nechat? Někde tady, co? Bez vody a naděje, to by se ti líbilo, že? To je ta tvá pomsta, Elle? Jenže co z toho budeš mít, neuvidíš, mě umírat."

"To nepotřebuju. Bohatě mi postačí, až si v novinách přečtu tvůj nekrolog," pousmála se sladce. "Samozřejmě doplněný fotografiemi tvých zdrcených přátel. Bohatě mi postačí, až uvidím, že ta vyhublá padavka brečí..." Teatrálně si povzdechla. "Možná ho potom ani nezabiju."

"Patříš do blázince, víš to, Elle?" Hotch zavřel oči. Byl unavený a záda ho bolela nesnesitelně. Neměl jak dát vědět. "Víš, stejně tě dostanou, ten kluk, co si o něm myslíš, že je padavka, tě dostane." Ušklíbl se. "Vem na to jed."

"Ale ty už budeš mrtvej, takže to poněkud zkazí dojem..." Znovu se usmála. Tak, že potvrzovala jeho slova. Pak dupla na brzdy, že sebou auto cuklo a Hotch se bolestivě uhodil o palubní desku. "Konečná, zlatíčko. Odteď půjdeš dál pěšky. Až k pekelnej bráně! Otevři dveře."

"Nemůžu," zahučel a ukázal na pouta, provlečená mezi držátkem. Hodila mu klíčky.

"Tak otevři ty dveře!" přikázala mu potom. Poslechl ji. Měla pistoli, nemuselo by se mu to vyplatit.

Vystoupil, spíš vypadl z auta. Nemohl nic, jen ležel a díval se, jak mizí v dálce. Už nic, jen její smích, který mu zněl v uších. Měla otevřená okýnka a smála se dlouho…

A nad ním hvězdná obloha. A pak ticho.

Ticho a vzdálené zvuky noční pouště.

Posadil se a promnul si zápěstí. Záda ho bolela, rameno ho ochromovalo a začínala mu třeštit hlava. V poušti bylo chladno a on měl jen košili a kalhoty. Pomalu se postavil. A zase si rychle sednul.

Musel chvilku odpočívat... A chtělo se mu spát.

Ne!

Nesmí spát, musí zjistit, kde je. Hvězdy... Určit směr podle hvězd.

 

Probralo ho skřípění brzd. To Gideon prudce zastavil na kraji chodníku.

Tělo okamžitě nastartovalo starý známý reflex. Adrenalin, který ho vytáhl z auta, přiměl jeho nohy k běhu. Do domu doslova vletěl, zbraň v pohotovostní poloze. A připravený vpálit Elle kulku do čela, pokud mu k tomu zavdá příčinu.

Prohnali se prázdným domem jako smršť, proběhli všechny místnosti rychleji, než speciální komando.

Dům byl prázdný. Doslova. Žádný nábytek. Žádní obyvatelé.

Ve sklepě byla místnost s přišroubovanou židlí a podlahou mokrou jakousi temnou tekutinou. Krev.

Ať už tu Hotch byl, nebo ne - otázkou bylo, kde je teď?!

 

"Nejde to, sakra, kdybych nebyl v limbu, tak by to bylo skvělé...“ Hotch pomalu vstal a musel se rozkročit, jak se mu slabostí zamotala hlava.

To by určil směr docela jistě. Ale takhle? Mohl určit, kde je sever a tak dále.

Kdyby tu byl Reid s ním, ten by na to přišel. Reid, jak by to dělal Reid? Kde je jim teď konec a kdeže je ten sever?

„No tak Hotchi, vzchop se, to zvládneš!"

 

JJ přinesla z auta notebook a okamžitě se spojila s Garciovou. Bez výsledku. Měli jen dům a podlahu od krve. A pramalou šanci Hotche najít.

Reid si zamyšleně podepřel bradu a popáté změřil obývací pokoj svými kroky. Ztratil vodítko, neměl se čeho chytit... Připadal si tak bezmocný, jako nikdy.

Gideon naposledy prohledával sklep a okolní místnosti v zoufalé víře, že přece jen něco najde.

Na schodech se ozvaly zběsilé kroky a starší agent vyběhl jako byl o dvacet let mladší.

"Tumáš!" podával JJ plochou věc. CD. "Našel jsem to ve sklepě. Tam, kde asi dřív Hotch, nebo někdo jiný, míval trezor. Určitě to tam nechala Elle. Jako poslední pozdrav."

 

Půjdu pomalu, ale půjdu, je to lepší než ležet. Musím jít, jít dál. Zvedl se.

"Gideone, to je zvláštní co? Já uprostřed pouště. Já ji vyhodil z práce a ona mě do pouště. Zvláštní irnie osudu.“ Hotch si povzdechl.  „Je to divné, že? Už zase si povídám pro sebe a pořád mám kravatu. Zase bys mi ji povolil, co? Nesnášíš, když je nosím tak utaženou. A já, když mě lidé škrtí, což se mi stalo několikrát... Proč si mluvím pro sebe? Protože nechci ztratit pojem o čase."

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Z počátku...

(Lex-san, 7. 9. 2010 9:34)

... jsem se nezmohl na nic, než jen na obdivné zírání :-)) Tohle je vážně něco!!! A hlavně brzy. Moc jsem si tenhle cyklus během minulé kapitoly oblíbil a další díl mou závislost jen prohlubuje :-)

Re: Z počátku...

(Muraki M.D., 8. 9. 2010 14:51)

tak to mě jen těší. Pozitivní závislost:D btw. kdy se dočkáme dalšího Holmese z Tvé dílny?;)

Re: Re: Z počátku...

(Lex-san, 8. 9. 2010 18:07)

Toť otázka. Teď se právě ocitám v epicentru výměny oken, malování a elektrikářů :-)) Ale až bude klid, tak mám v úmyslu dále pokračovat. Teď budu mít, až do začátku zkouškového v lednu, času dost :-)

Re: Re: Re: Z počátku...

(Muraki, 8. 9. 2010 18:21)

Tak to Ti přeji pevné nervy:) Nicméně, až začne semestr, budu je potřebovat já:) Přednáším:D

:-)

(alice, 7. 9. 2010 23:13)

Chodím sem už dost dlouho, ale komentář píšu asi prvně. Tahle povídka je naprosto úžasná. Fakt dobrý děj i psychologie... Kdy už bude další díl????

Re: :-)

(Muraki M.D., 8. 9. 2010 14:50)

...no, předpokládám, že se povede ho sem dát opět za týden.Tto jest - příští pondělí

...

(tess, 7. 9. 2010 12:47)

skvělá povídka a naprosto jedinečnej nápad. doufám, že to hotch přežije. takže sem s další kapitolou. a taky se těšim a doufám, že tam potom bude hotchovo léčení. :-D

=0)

(Teressa, 6. 9. 2010 21:41)

wow...nemam slov...uzasny diel=) uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiim=)

Už se těším na další kapitolu:)

(TeressV:), 6. 9. 2010 21:12)

To je taková krása, číst slash na Myšlenky zločince- seriál, který miluju;-).. Máš nádherně propracovaný příběh! Doufám, že najdou Hotche všac:)