Jdi na obsah Jdi na menu
 


Carpe Diem

25. 4. 2008

 

Carpe Diem

 

pro Nex, Keiro, Kat, ale hlavně, hlavně pro mého Tatsumiho;-)

 

Zalapal po dechu. "Já ho zaškrtím," zamumlal si potom polohlasem.

"Co se děje?“ chtěl vědět MacQuaid, který byl už u něj a díval se jak se vztekle dívá na dveře. "No?!"

"Ehm, no..." Peter pokrčil rameny. "Máme společný pokoj. A manželskou postel..." povzdechl si potom. A odemkl, protože mu bylo jasné, že nic jiného v tuhle hodinu asi nesežene. "Vyspím se když tak na gauči, jestli tam nějaký je," znovu ho podepřel a znovu pod jeho vahou citelně zavrávoral. A tentokrát to byl Brett, kdo se ocitl blízko... Moc blízko... Jako v té uličce, než... Taky byl takhle blízko... Tak strašně moc...

"Blbost, přece nekoušu. Nejsem Broke… A ani nemám blechy!" zaprotestoval MacQuaid a pak se s úlevným povzdechem položil na postel. "Ano!" zašeptal tiše. A Broke se mu hned usadila u nohou a olízla ruku, která visela z postele.

"Jenže já se v noci strašně melu," usmál se najednou Peter a sklonil se nad ním. Prstem opatrně přejel po zalepené ráně. "Bolí to moc?" zeptal se potom tichounce a lehce se ho dotknul.

"Dá se to vydržet," sykl trochu Brett a pak se usmál. Jen ta přítomnost. Ježíši, Štěně, nebuď tak blízko… Prosím tě! Bojím se… Co bych mohl udělat.

"Dám ti na to obklad, jo?" ještě jednou ho lehce pohladil a pak přešel k baru. Ledem byli zásobení dobře. Mohl z toho být výborný mejdan. Jenže on se sotva držel na nohou... Nabral trochu ledu do pytlíčku a odnesl ho zpátky. "Na, to ti uleví..." zašeptal a zívnul.

"Když dovolíš, udělám teď menší striptýz a zalezu do postele... Nebo padnu a Broke mě bude celou noc olizovat."

"Mě to vadit nebude, klidně si lehni…" Brett se naopak zvedl a začal si rozepínat knoflíčky špinavé košile a s jednou rukou mu to šlo mizerně. Ale byl odhodlaný… Až tak, že dva knoflíčky přistály na zemi.

"Počkej, pomůžu ti," usmál se Peter, když to viděl. "Nebo tu budeš do rána," sám už byl napůl svlečený, košili rozepnutou, kalhoty rozepnuté... Položil mu ruce na hruď a začal chvatně dokončovat, co Brett začal. A přitom se modlil, aby si starší muž nevšiml, jak moc se mu chvějí ruce. Tak blízko... Zase tak blízko, že by mohl... Zdvihl hlavu a podíval se mu do očí. "Ho-to-vo..." zašeptal potom trhaně.

"Hotovo, jistě…" Brett se natáhl a aby ulehčil situaci, cvrnkl ho prstem do nosu. "Mazej spát, Štěně…"

"Určitě," zašeptal a pořád se na něj díval. "Brette, já..." zakoktal se. Kruci! To se mu nikdy nestalo! Ovšem nikdy to taky nebyl někdo, jako on... Přeopatrně natáhl ruku a odhrnul mu vlasy z čela. "Promiň!" vyhrklo to z něj najednou a pak… Přitiskl se k němu, k jeho rtům a začal je zoufale, nedočkavě, hladově ochutnávat těmi svými.

"Štěně!" zamumlal Brett ale pak se těm polibkům na chvíli zcela poddal. Nakonec ho však od sebe opatrně odstrčil.

"Štěně co to děláš?" zašeptal, když uviděl jeho ublížený výraz. Tohle je špatný postup, Brette, hlásilo mu jeho podvědomí, spolu s jistou částí mozku. Jenže zrovna teď Brett moc neuvažoval. Jen se díval na toho mladíka a pak se smutně pousmál. "Štěně, já nejsem ten pravý…"

"A proč ne?" zeptal se tiše s umíněností malého dítěte. "Proč by ne?"

"Jsem starý, kousavý a nepříjemný…"

"Jsem mladý, nezodpovědný, ztřeštěný... Jsme báječná dvojka," usmál se Peter. "Dokonce ti odpustím i to štěně," cvrnkl ho do nosu. Pak mu projel vlasy nad čelem. "Tohle neberu jako argument. Vymysli si něco pořádného..."

"Neříkal jsi mi, že nejsi homosexuál?"

"A neříkal jsi ty, že nejsi na kluky?"

"No, a co když na kluky nejsem? Co když je mi to nepříjemné?" zeptal se Brett tvrději než chtěl. Jenže nechtěl toho… Úžasně sexy kluka vystavovat nebezpečí ještě většímu než ve kterém byl.

"Tak v tom případě promiň, byla to hloupost," zašeptal Peter, pustil ho z náručí a začal se zády k němu svlékat. "Myslím, že se přece jenom vyspím na gauči," prohodil nakonec, sundal si košili, kalhoty a bos, jenom v trenýrkách sebral z letiště peřinu a šel hledat gauč.

 

"Žádný tu není, tak pojď už sem," zavolal za ním po deseti minutách Brett. "To co děláš je blbost."

"Jo já vím! A nechci tu blbost nechat narůst do obřích rozměrů!" ozvalo se odkudsi z druhého pokoje. "Křeslo je taky dobré..."

Brett si povzdechl, vstal a s Broke po boku přešel do vedlejšího pokoje. "Běž si lehnout, Petře. Tohle není dobrý nápad."

"Máš pravdu. Není. Tohle vůbec není a nebyl dobrej nápad! Měl jsem s tím Forsytha poslat do háje!" zabručel Morgan nešťastně a jen neochotně se vrátil zpátky do postele.

MacQuaid se usmál a Broke šťastně zafuněla a pak přišla k Petrovi a položila mu hlavu vedle té jeho. A koukala na něj svýma mandlovýma očima.

"Co koukáš?" Peter se usmál a podrbal ji za ušima. "Prostě jsem mladej a blbej. No, u páníčka se za mě taky nepřimluvíš, když není na kluky... Co já z toho života mám," uchechtl se nakonec a dal jí pusu na čelo. "A stejně jsi nádhernej pes."

"Je moc krásná a ví to," řekl tiše Brett a pak, když měl pocit že mladík usnul, se dotkl jeho vlasů. V duchu zasténal. Bože, jak dlouho to je? Co… Se takhle mohl někoho dotýkat. Proč ho jen odmítl? Když… Když ho chtěl?!

 

"Za prvé nespím," ozval se v tu chvíli hlas. "A za druhé, neříkal jsi, že nejsi na kluky?" usmál se Peter Morgan, když ten lehký dotek ucítil.

"Myslel jsem, že spíš, štěně… A říkal jsem, co když nejsem na kluky!? Věta tázací a podmínka! Otázka s podmínkou!"

"Ano... Otázka. A teď se ptám já... Ne ptám, oznamuju ti to. Bisexuál nebyl John Smith. Kdepak... To ty!" rozlehl se prostorou tichý smích.

"Podle čeho jsi došlo k těmto závěrům, štěně?" zeptal se po chvíli Brett MacQuaid a v duchu se pousmál nad tím, jak je ten kluk chytrý. Opravdu se mu líbil. Moc se mu líbil… A pak se k němu ten pokušitel v lidské podobě otočil a usmál se na něj. A on kdesi v duchu cítil, že je ztracený.

„Šakal sám mi to řekl. I když to asi neměl v úmyslu…“ ušklíbl se trochu mladík a pohodlně se rozvalil, až se chodidlem opřel o Brettovo lýtko. Pak pokračoval. „Neříkal jsi mi předtím, že to on byl bisexuál? Celou dobu jsem čekal, kdy udělá nějakou narážku, třeba na to, jestli jsem už s tebou spal, nebo tak něco… Něco co by mě mělo ranit a vyvést z konceptu. A narážky na homosexualitu vždycky zabírají, zvlášť v také situaci… Kdy jsme kryli jeden druhého. No, prostě čekal jsem – a nedočkal se. Což bylo podivné… A pak navíc – když jsem se na Aljašce svlékal, tak jsi mě zarazil. Ale jinak, než by bylo normální. Spíš jako by ses bál, že se neovládneš. Bylo to vlastně docela jednoduché. Jedna a jedna je kolik?“ usmál se na něj a lehce pokrčil nohu, takže ho pohladil po lýtku vzhůru, skoro až na stehno.

"Většinou dvě," zavrčel Brett a trochu se odsunul. Ten mladík ho dostával do prekérní situace. Líbil se mu, to si přiznal. A svou roli v tom hrála i jeho izolovanost od okolního světa a… Intimní stránky života. Ale… On se potřeboval soustředit na práci, ne na toho kluka, který ho tu tak - téměř zasténal,  když se k němu trochu přisunul a znova o něj otřel… Tak okatě sváděl.

"Aspoň pusu na dobrou noc," zaškemral Peter a přitiskl se k němu. "Pak tě nechám spát, slibuji... Přece jen, jsi zraněný, potřebuješ odpočívat. A taky jsi pod práškama. A máme případ, musíme se na něj soustředit..." usmál se a přejel mu prstem po nose. "Nedostanu pusu na dobrou noc?"

Brett se na něj zadíval  pak ho pohladil po vlasech. "Štěně…" Pak si ho přitáhl a když už to vypadalo na polibek, už byl blízko něj, už téměř na dotek… Odvrátil pohled. "Promiň," zašeptal a otočil se. Ne, nemohl mu to udělat. Nemohl do toho případu zamíchat city.

"Tak dobrou," zašeptal Peter. "Můžu se aspoň přitisknout? Ne-li přitulit? Je mi trochu chladno," zeptal se a aniž počkal na odpověď, přisunul se blíž k jeho širokým zádům, objal ho rukama kolem hrudi, jednu nohu majetnicky přehodil přes tu jeho a přitiskl se ještě blíž. Právě tak, aby mohl cítit jeho teplo. Čelem se opřel o jeho zátylek a chvilku váhal. Nakonec ho ale přece jen lehce políbil na krk. "Čeho se bojíš?" zašeptal potom téměř neslyšně.

"Čeho se tolik bojíš? Taky ti připomínám něco z minulosti?"

"Šakal… Nevím jestli bych tě před ním dokázal ochránit…" zašeptal a tiše se díval do tmy. "Toho se bojím… Že zklamu."

"Ale teď tu Šakal není..." Peter svoji hlavu přesunul na jeho rameno a opřel se o něj tváří.

"Není... A i kdyby tu byl – já ti věřím, že nezklameš..."

"Hm," Brett mlčel a díval se do zdi. Ten dotyk byl tak příjemný. Tak důvěrný. A on tolik vyhladovělý. Potřeboval to, jenže, nespěchal ten mladík? Odkdy ty jsi na romantiku?, ohradilo se jeho druhé já. Nevím, přiznal si v duchu. Možná jsem kdysi byl romantik ale teď… Teď víc než kdykoliv předtím. "Proč já, štěně?" zeptal se po chvíli, když si myslel, že už usnul.

Bylo ticho. Jen na krku cítil Peterovo tiché oddechování. "Nevím," přiznal se po chvilce. "Prostě... Prostě jsi to ty."

"Proč? Jsem starší a nic neznamenám. Až tahle akce skončí, půjdu zase na Aljašku."

"Ne, kdybys nic neznamenal... Asi... Asi bych nedělal tohle," Peter se k němu víc přitiskl, jakoby ho chtěl ujistit, že to myslí vážně. Doopravdy, smrtelně vážně. Objetí se víc stáhlo a možná se stalo i naléhavější, zoufalejší. "Tolik, tolik ti to vadí?" zeptal se mladík, když zase bylo delší dobu ticho.

To se ti tolik líbím? Nebo  to je jen touha po sexu?, ptal se sám sebe Brett

"Vážně ti to tolik vadí?" opakoval Peter svoji otázku s umíněností dítěte, které odmítá pochopit odpověď ne, v tomhle případě zastoupenou mlčením.

"Ne nevadí, jen je to… Zvláštní…" hlesl Brett a pohladil Broke, která si před ním sedla.

"Jenže... Jak, jak ti to mám vysvětlit... Abych nevypadal hloupě, nebo..." Pustil ho a pokorně se odsunul na druhou stranu postele. Jak necítil teplo jeho těla, dala se do něj trochu zima. Přitáhl si kolena k bradě. "Neumím to vysvětlit. Jak můžeš vysvětlit, co tě k tomu, nebo onomu člověku táhne? Jsou prostě otázky ,proč' na které neexistuje odpověď... Dobrou noc," zamumlal ještě tiše.

"Štěně…" zašeptal Brett do tmy, pak k němu natáhl ruku a objal ho. Pak usnul.

 

Ráno se vzbudil s tím, že spí přitisknutý k Peterovi a Peter má hlavu na jeho rameni. Bylo mu to příjemné. Moc příjemné. A navíc mu bylo teplo… A příjemně.

Probral s nosem plným jeho vůně. Taky si okamžitě uvědomil, že je k němu přitulený, jako opravdové štěně a usmívá se. "Dobré ráno," zašeptal, když postřehl, že se na něj Brett dívá. "Jak-jak ses vyspal?" zeptal se potom nesměle.

"Dobře," odtušil starší agent a usmál se na něj. "A ty? Štěně?" Cvrnkl ho do nosu a pak ho pohladil.

"Líp než u tebe ve srubu," pousmál se Peter a pak se natáhl. Jednou... Prostě... Udělal to. "Dobré ráno," zašeptal znovu a lehce se přitiskl svými rty k jeho. Rukou se mu opřel o rameno, přitáhl si ho maličko blíž a znovu políbil.

"Štěně…" zamumlal Brett, ale polibek opětoval.

"Chutnáš... Po cigaretách," zasmál se Peter.

"Vadí ti to?" zeptal se tiše

"Ne, ani ne," strhl ho k sobě a políbil tak hladově, jakoby to byl jeho první polibek v životě. "Vůbec ne!" zašeptal potom a znovu se k němu přisál.

Brett se chtěl odsunout, ale jeho ruce jako by si žily vlastním životem. Naopak se víc přitiskl k Morganovi a polibek opětoval.

"Brette," zašeptal po chvíli udýchaně. Po nádherné chvíli, kdy nevěděl jestli se vznáší, nebo ještě spí, nebo cokoliv jiného. Kdy si ho jen dobýval svými rty, zkoumal každičký kout jeho úst... "Brette," kousek se od něj odtáhnul.

"Ano?" zeptal se Brett. "Co je Petře?"

"Možná, možná bychom neměli..." zasmál se tiše a pohladil ho po rtech. Naběhlých a nádherně zčervenalých.

"No to asi ne," řekl Brett chladně a chtěl vstát. Jenže ho zabolelo zranění a on si zase zničeně lehnul.

"Tak jsem to nemyslel," zašeptal Peter a lehce ho políbil. "Dneska se ještě zajedu podívat na to tělo a obhlédnu si tu naši včerejší procházku. Večer nám letí letadlo zpátky... Do té doby ty budeš ležet a odpočívat, jasné?"

"Blbost, měl bych jít s tebou. Na co tu pak jsem. A navíc, nikdo nemusí vědět, že jsem zraněný. Můžu se hýbat, tak co!"

"Jsi zraněný!" argumentoval Peter a pokusil se ho zatlačit zpátky na přikrývky.

"Ne vážně!" zabručel Brett a vstal. "Schovám to pod košili a bude to," rozhodl a zašel do koupelny. "Můžeš objednat snídaní?!" zavolal pak na Petera.

"Bože, vážně je vždycky tak nemožně tvrdohlavý?" obrátil se Peter s trpitelským povzdechem na Broke, která jen zase zametala ocasem podlahu a tvářila se nevyzpytatelně. Vzdal to. Pak sáhl pro telefon a objednal snídani. Co si z toho měl vybrat? Jednu chvíli ho líbá a nejradši by... A jednu chvíli má chuť ho zabít. Přizabít... Minimálně. Malinko.

Když Brett vyšel z koupelny, měl ručník kolem beder a ručníkem si utíral mokré vlasy. "Už máš koupelnu volnou. Takže, můžeš..."

"Jo, snídaně bude za chvil-" Peter se mezi řečí otočil a lapl po dechu. Už ho takhle viděl, ale... "Jdu!" zamumlal a bleskem zapadl do koupelny, než by kdokoliv řekl popel. Protože pohled na Bretta rovnal se pohledu na... Dokonalost. I přes ty jizvy.

Brett se převlékl a pak si vzal čistou košili a otevřel službě, která jim donesla snídani. To se mu líbilo, snídaně přímo na pokoj. Zkontroloval ji a pak si nalil čaj a posadil se do křesla. Čekal na Petera, který byl v té koupelně podivně dlouho. "Co tam dělá?" zamumlal polohlasem k Broke, která jen švihla ocasem a čekala na svůj raní díl.

 

Seděl na vaně a uhranutě se díval, jak mu voda stéká po nohou, dělá malý vír a mizí v odpadní jímce. Díval se na to už dobrých patnáct minut, jen aby nemusel myslet na nic jiného. Nechtěl myslet na Bretta, jak se vedle obléká, ani na Šakala, jak si brousí nůž a láduje zásobník. Byly chvíle, a tohle jedna z nich, kdy nechtěl myslet na nic. Kdy si jen chtěl užívat ten pocit absolutní pohody, který se najednou zničehonic dostavil... Nepřítomně vztáhl ruku a sprchu vypnul. Pocit zmizel... A ozvalo se klepání na dveře. "Dál."

"Petere?" Brett nakoukl do koupelny a vedle jeho nohou se objevila Broke

"Hm?" broukl neurčitě a natáhl se po ručníku. Omotal si ho kolem boků a slezl dolů. "Copak je?" podivil se, když viděl ve dveřích udivený Brettův obličej.

"Nic, jen jsem se přišel podívat, jestli jsi se neutopil. Jsi tu skoro dvacet minut…"

"Aha... Promiň, asi jsem se zamyslel," podrbal se mladík rozpačitě na hlavě a pak kolem něj prošel do pokoje a chvatně se oblékl. "Potřeboval bych..." zašeptal potom rozpačitě, když si zapínal košili. "Potřeboval bych asi trochu vitamínů. Poslední dobou jsem trochu v presu," sedl si za stůl a přitáhl si talířek se zeleninou a hladově se do ní pustil.

"Jen se najez,“ usmál se Brett a sel si naproti němu. Už ve svém srubu zjistil, že ho rád pozoruje. Fascinovala ho ta dravost a nadšení mládí s kterým se do všeho pouštěl. Ten jeho štěněčí pohled a pak chytře položené otázky. Fascinoval ho celý. A chtěl… Chtěl ho znova políbit.

Usmál se a pak hladově zlikvidoval tři rajčata, která jim přinesli. Potřeboval vitamíny. Ten povznášející pocit v koupelně to dokazoval. Tři týdny se živil prachmizerným jídlem z fastfoodů a kantýny a bylo to na něm znát... Pak si uvědomil, že se na něj upírá pohled dvou modrošedých očí. Brettových očí... Pomalu zdvihl hlavu a omluvně se usmál. "Promiň, nepopřál jsem ti ani dobrou chuť."

"Nic se neděje," řekl Brett a natáhl se po posledním kousku rajčete. "Dobré, neměl jsem ho už roky," zhodnotil nakonec.

"A já ti je snědl, co?" zareagoval okamžitě Peter. "Objednám další..." rychle se zdvihl a zamířil k telefonu.

"Ne to nemusíš!" zarazil ho Brett. "Mám stejně raději cibuli a okurky…" zasmál se tiše. "Nejsem na ně zvyklý…"

Zarazil se uprostřed kroku a pak si sedl zase zpátky. "Chovám se jak pitomec," zašeptal potom zničehonic. A namazal si rohlík. "Jo, přesně, jako pitomec. Napřed dvacet minut zírám do blba a pak... Bože..." zdvihl hlavu a pousmál se. "Potřebuju asi víc, než jen pár vitamínů."

"Potřebuješ klid. Odpočinout si… A vypnout. To není jen pár vitamínů, to je pár týdnů aktivní či pasivní dovolené, na místě tvých snů. Nebo místě tomu místu podobném," odtušil trochu přezíravě Brett. Bože můj, když se tváří takhle, mám sto chutí ho obejmout, políbit, polaskat…

"Poskytneš mi azyl u sebe na Aljašce? Tam je klid. Ani ti medvědi tam nejsou," zasmál se Peter teď už doopravdy.

"Medvědi tam jsou…" řekl Brett a pořád se na něj díval. Nakonec kývnul. Tomu štěněti bylo stále horší odolávat…

"Dobrá, tak tam jsou, ale já žádného nepotkal," vypálil pohotově Peter a pak, s rohlíkem ruce jak byl zvyklý, se zdvihl a začal po pokoji hledat svoje poznámky. Zápisníky, mapu... "Jenže než si tu dovolenou udělám, tak musím napřed dostat Šakala," mumlal si přitom a jednou rukou prohraboval změť papírů, která se tam vzala, neznámo jak.

Brett ho pozoroval upřeným pohledem jako vlk svou oběť a pomalu si začal uvědomovat jednu věc. Byl z něho vzrušený! Z jeho hlasu. Z jeho bezděčného gesta, když si prohrábl vlasy. Ovládej se!, zaklínal se v duchu,  ale to jak se mladík prohrabával v papírech a přitom se skláněl. To jak mu slunce svítilo do vlasů a jak, aby mohl použít druhou ruku si dal rohlík do úst… Brett zjistil, že je mu silně nepohodlně a rozhodl se pro urychlený přesun do koupelny. Jenže v cestě mu stál právě Peter…

"Je ti špatně?" zahuhlal skrz rohlík a potom si kousl. "Našel jsem mapu Denveru, můžeme se podívat, a vytipovat jeho možné úkryty..." Díval se mu přímo do očí a v tuhle chvíli jakoby mu nedocházelo, v jaké pozici strávil noc. V jeho náručí... S rty přitisknutými k jeho krku. Tak tohle teď šlo tak trochu mimo něj. Teď byl pragmatický psychoanalytik, který právě objevil jistou stopu. Přistoupil k němu blíž, akorát tak, aby se Brett mohl sklonit...

"Jsi nějaký bledý," konstatoval potom.

Díval se na něj jak na zjevení a pak ucítil teplo toho těla. Stál moc blízko… Moc… Moc… Brett proti své vůli skoro zasténal a pak se rukou dotkl jeho vlasů na pravém spánku. Cítil jak se chvěje, aby ho k sobě nepřitáhl a nepolíbil. Bože můj… To jsem na tom tak špatně? Chci ho! Sakra a moc… "Ježíši!" zamumlal pak potichu.

"Brette?" Peter odložil snídani i mapu na blízký stoleček a pak se na něj zkoumavě zadíval. "Je... Vážně je ti dobře?" Odhrnul mu vlasy z čela a setřel těch pár kapek potu. "Nechceš si lehnout? Nebo trochu vody?" zeptal se ho potom snaživě. "Nebo prášek? Ta ruka asi musí bolet," přistoupil k němu ještě kousek blíž a natáhl se, aby pečlivě viděl na poraněný spánek, kde ho lízla ta kulka. A tělem mu proběhlo slabé zachvění, když znovu ucítil jeho vůni. Ach Brette...

"Promiň," zamumlal Brett pohladil ho po tváři, políbil a pak se chtěl otočit a zmizet do koupelny. Jenže… Ta ruka položená na jeho rameni mu to nedovolila.

"Brette..." usmál se Peter, kterému to najednou jako zázrakem došlo. A pak jen tiše nastavil rty a přivřel oči. "Prosím," dodal ještě šeptem a přitáhl si ho blíž. Aby mu neutekl... Aby ho to ani nenapadlo.

Přitáhl si ho k sobě do náruče a nedbal přitom n zraněnou ruku. A pak ho znova políbil a znova. Najednou totiž dostal strach. Co když ho zítra dostane Šakal? Co když dostane Petera? Co by pak dělal? Carpe Diem! Nic jiného se nedá dělat, napadlo ho  se vzpomínkou na včerejšek, kdy se jeho "štěněti" Šakal smál. Ne, nedovolí to! Ochrání ho.

Zavřel oči a poddal se mu. Zcela a bez jakýchkoliv skrupulí. Jen lehce pootevřel rty a málem se mu točila hlava, když ucítil jak si ho dobývá. Jak... Z toho nebyla cesta zpátky. Měl to tušit už ve chvíli kdy mu šéf hodil na stůl jeho složku. Ve chvíli, kdy strávil noc na té příšerné pohovce v jeho srubu... Do háje!

"Brette," zamumlal skrz polibky a přitáhl si jeho hlavu blíž. "Brette, ty vlku..." zasmál se potom a vjel mu prsty do vlasů. Tiskl se k němu a chtěl ho... Chtěl ho cítit všude. Chtěl cítit jeho pevné objetí. Jeho samotného.

Tiskl ho k sobě a zároveň vzrušeně hladil po těle. "Štěně," zašeptal a znovu o  políbil. Bože, Mark to věděl, když mi ho tam poslal. Věděl jak na mě. Vždycky to věděl… Znovu se přisál k jeho ústům  pak mu pomal přejel přes rty  jazykem. Přitlačil a donutil ho rty víc rozevřít.

"Bret-" nestačil ani vydechnout a muž mu zamkl ústa polibkem. Jakmile ucítil jeho horký a hledající jazyk, málem se mu podlomila kolena. Včera... Včera to bylo nádherné, ale... Nechal se zachytit a zůstal v mu v náručí. Nebyla cesta zpátky. Ale já, Bůh mě netrestej, už se ani vrátit nechci! Objal ho kolem krku a přitáhl si ho blíž.

Brett se trochu zapotácel, ale naštěstí blízko byl malý stůl. Sednul s na něj, mladíka stále v náručí. Stále v opojném okamžiku polibku, stále toužící po dalších a dalších. „Štěně," usmál se pak, když polibek skončil a zadíval se do těch podivně ztmavlých očí.

"A-ano?" zeptal se a olízl si rozbolavělé rty. Rozbolavělé touhou po dalším polibku, po dalším a dalším laskání jeho úst. Ještě pořád se k němu tiskl, uvězněný mezi jeho nohama i v objetí jeho rukou a usmíval se. "Chtěl jsi mi něco?" zašeptal potom a provokativně se mu blýsklo v oku.

"Jen, jsem se chtěl zeptat za jak dlouho nás přijdou navštívit ostatní?" zeptal se tiše Brett a měl pocit, že se zblázní. To jak se o něj opíral… Sem tam nevinně otřel… Brett zavřel oči. Tohle bylo dokonalé. Možná příliš, ale…¬ Dokonalé.

Zaklonil hlavu a podíval se na hodiny, které kupodivu visely na protější stěně. "Jestli si dali toho panáka, tak nejdřív za hodinu. Možná za hodinu a půl," zamumlal a najednou ucítil jak ho agent líbá na hrdlo. Zasmál se. "Spousta... Spousta času... Co s ním budeme dělat?"

"Měl bych… Se jít zchladit a ty zatím udělat profil podle našeho včerejšího setkání," zamumlal Brett ale pak ho znovu políbil na čelist. Bože, copak jsem sexuální maniak?

"Jenže k tomu profilu budu potřebovat tvoji asistenci," prohrábl mu vlasy a znovu se usmál. Nikterak protřele, ani svůdnicky, spíš trochu smutně. Jakoby říkal - Teď to bude všechno těžší.

"Jo, jenže já u toho musím myslet…" zabručel Brett, čímž věrně napodobil rozmrzelou Broke

"A já ti v tom nějak bráním?" pohladil ho prstem po tváři a zastavil se na rtech. Pak ho znovu políbil.

"Ano… Dokonce tak, že velmi…" zasténal tiše Brett a znova ho políbil. A pak ještě a ještě… Jako by ho to snad mělo zachránit. Spasit.

"Tak se na to profilování vybodneme," zašeptal mu Peter do rtů. "Stejně tu poznámku, co bych tam přidal, tam přidat nemohu..." Tiskl ho k sobě nechtěl, nechtěl za boha přestat. Teď už to bude všechno jenom těžší... Vzpomněl si na příklad se Šakalem a holčičkou. Vzpomněl si na jejich včerejší setkání. Srdce mu vynechalo dva tepy. A přitiskl se k němu ještě víc, co nejvíc to šlo. Chtěl se ujistit, že... Že je živý? Hloupost. Ale ano. Teď už to bude jenom těžší. Pro všechny.

"Petře," zašeptal po chvíli Brett, kdy ho jen držel a tiskl k sobě. "Petře," políbil ho na rty. "Neboj se, k tobě už se nepřiblíží. Slibuji…"

"O mě nejde," zavrtěl hlavou Morgan. "Já jsem mu naprosto putna. Jestli po někom půjde, půjde po tobě..." Pohladil jemně ránu na spánku a docela lehce se ho dotkl i na hrudi, kde včera přistály Šakalovy boty. "Už nikde nesmíš zůstat sám," dodal potom.

"Dobře, nebudu," souhlasil kupodivu Brett , ale v duchu si pomyslel, že Peter je opravdu štěně. I kdyby měl kolem sebe celou patrolu SAS, Šakal by ho stejně mohl kdykoliv zabít. On to věděl i Šakal to věděl. A možná bylo dobře, že si to Morgan pořád ještě neuvědomil.

 

"Brette?" ozval se po chvíli Peter. "Je to hloupé, ale... Když víme, že cíl jsi ty, musíme z jeho dosahu eliminovat všechno, čím by tě mohl ranit, vydírat... Dostat na kolena. Nic co by tě jakkoliv ohrožovalo, nebo na čem ti záleží nesmí zůstat bez dozoru," pousmál se. "Musíme mu vzít co nejvíc vítr z plachet. Jen na kormidle moc daleko nedopluje."

"Dojde mu, že mám Broke a možná… Že chráním tebe. A pak… Se mi vás pokusí vzít."

"Dobře, takže se tedy musím naučit pořádně střílet," zasmál se Peter a pohladil ho po nose. "Tak... A co teď?" podíval se mu do očí.

"Teď… Co pusu?" zeptal se laškovně Brett

"Jenom pusu?" oplatil mu Peter stejnou mincí a přisál se mu ke rtům. Brett mu znovu ovinul ruce kolem pasu a přitáhl si ho blíž. "Ještě máme moooře času," zasmál se mladík a připomínal malého neposedného skřítka.

"Hm… A co bys tedy chtěl?" zeptal se tiše Brett když polibek skončil

"Hm... Toho by bylo..." zašeptal Peter a znovu se k němu přitiskl. "Především bych měl zkontrolovat jak jsou na tom tvoje žebra. V nemocnici mi to kladli na srdce, když si se nedíval."

"Zkontrolovat? Tak to bych se měl asi svléknout, že?" zeptal se tiše Brett a přivřel oči.

"To zcela určitě," přikývl Peter vážně a pak mu začal sám nedočkavě rozepínat košili. "I když možná tady se to bude kontrolovat blbě..." usmál se potom a přejel prstem od brady až do malého důlku u klíční kosti.

"A kde by se to kontrolovalo dobře? Na stole?"

"Tam je snídaně," zamítl to Peter tiše i když se mu představa Bretta na stole velmi zamlouvala. No, to vydrží do New Yorku.

"Navrhoval bych postel, když už je manželská," prohlásil nevinně.

"Hm, souhlasím," řekl Brett, trochu Petera nadzvednul a přesunul se i sním do postele, kde ho jemně položil na peřiny. "Broke, jdi si hrát vedle!" nakázal pak psovi, který se na ně zvědavě díval.

"Nemám kontrolovat já tebe?" usmál se psychoanalytik, když se odplížila s ocasem staženým na půl žerdi, že ji páníček vyrazil od takové zábavy... Pak nasadil ovšem bolestnou grimasu. "I když... Píchá mě tady," ukázal pod srdce. "No, vážně..." Bolestný výraz se proměnil na svůdnicky protřelý.

„No neříkej a kde ještě?“ zeptal se Brett a sklonil se nad něj.

"A taky tady," pokrýval Peter vážně hlavou a sjel prstem kousek níže, na břicho. "Máš pravdu, asi to bude z přepracování... Nebo z nedostatku práce?" pousmál se a pohodlněji se uvelebil.

"Spíš z nedostatku sexu…" odtušil Brett a pomalu se k němu sklonil a políbil ho na rty a pak na krk… hruď a na břicho. "Tady to bolelo?" zeptal se tiše a vtiskl polibek nad mladíkův pupík

"Hm... Možná, že to bylo kousek výš..." prohnul se Peter a skousl si rty, aby nezasténal nahlas. "A já nemám nedostatek sexu," ohradil se potom, ještě než ho Brett znovu políbil. "Spíš jen nedostatek příležitostí..."

"Tss, neříkej, v přelidněném New Yorku? A nedostatek příležitostí?" zamumlal Brett než ho znovu zcela pohltil polibek.

"Když jsi až po uši zahrabaný v kanclu a v počítači, který věčně nefunguje..." reagoval mladík.

"Hm, co kolegové?"

"Hm... Kolegyně snad..." pousmál se Peter a přitáhl si ho blíž. "Když kolega - tak jedině ty."

"Mě znáš teprve pár dní, "kontruje Brett, ale pak když ucítí jeho ruku kolem svého krku, přestane. Tohle se mu příliš líbí.

"Jistě, a už jsi kvůli mě zraněný," pohladil ho po tváři. "Tak košili dolů... Podívám se na to."

"Sundej mi ji," zašklebí se Brett a v duchu nemůže uvěřit, že tohle provádí. To přeci není on… Ne on…

"Ach já zapomněl... Knoflíčky..." Peter ho pohotově převalil a sedl mu na stehna. "Při zatýkání obžalovaný kladl zuřivý odpor... bylo nutno jej zkrotit!" pousmál se potom laškovně, položil mu ruce na hruď a začal ho chvatně svlékat.

"Cože?" Brett pozvedl obočí v pro něj tak charakteristickém gestu, až se musel Peter pousmát. Byl kouzelný a ani si to neuvědomoval.

"Nic," zašklebil se psychoanalytik, pak se sklonil a políbil ho na rty. "A protože obžalovaný kladl odpor, byl zraněn. A je nutno, aby byl ošetřen... Ošetření provede... První kdo je po ruce..." Položil mu dlaně pod klíční kosti a jel pomalu dolů, přes hrudník až na pevné břicho.

"Tomu ty říkáš ošetření?" trochu sykl Brett ale byla v tom spíš touha než cokoliv jiného

"Zajisté..." pousmál se Peter. "Ty na to máš jiný názor?"

"No, já bych to označil za velmi originální svádění."

"Ach. Já tě tedy svádím?" Peter si rozepnul košili a pak si na něj lehl, takže měl tvář docela blízko jeho. "Mám přestat? Ještě pořád bych mohl jít pracovat..." pousmál se pak ďábelsky. A najednou se z něj odkulil a chtěl se zdvihnout, že tedy opravdu půjde pracovat...

"Nikam!" zavrčel Brett a přitíhl si ho zdravou rukou k sobě. "Tady budeš," zašeptal a pak ho políbil skoro drsně. "Nejdřív mě tu svádíš a pak si chceš jít pracovat? Hm?!"

"No jistě," ušklíbl se Peter a pak se ještě zasmál. "Jsem Markovo štěně, které nechce poslouchat."

"Ano, a víš co se dělá neposlušným štěňatům?"

"Ne?" zdvihl Peter nevinně obočí a tázavě se na něj podíval. Přitom mu dlaní znovu zabloudil na hruď a jemně se dotkl promodrávajících míst. Pak ho téměř neznatelně polaskal.

"Plácají se novinami… nebo páskem. Přes zadek…" řekl Brett naprosto vážně.

"Nee," zavrtěl mladík snaživě hlavou. "To bys mi přece neudělal!"

"Udělal!"

"Vážně?" napodobil Peter popotáhnutí a znovu ho pohladil. "Neudělal, že ne?"

"Udělal,“ přisvědčil poťouchle.

"A ne!" zavrtěl Peter rezolutně hlavou a přitáhl si ho blíž. "Tomu prostě nevěřím. Prostě nevěřím, že bys toho byl schopen," usmál se pak tiše a jemně ho políbil. "A když navíc štěně odprošuje?"

"Tak to chce sebezapření a ty noviny," pousmál se Brett, pohladil ho po nose a cvrnkl ho do něj.

"Hm, sebezapření bys možná měl... Ale noviny ti chybí," přitulil se mu Peter do náručí a zavřel oči. Bylo mu příjemně, cítit jeho nahou kůži na své, slyšet jak oddechuje, jak mu tluče srdce...

"Seš štěně… chováš se jako Broke, když byla malá."

"Musím si přece vychutnat chvíli, kdy tě mám jen pro sebe," pousmál se Peter. "Bůhví, kdy k tomu zase dostanu příležitost."

"Hm, to se mi líbí."

"Ovšem nabízí se otázka, co uděláme s volným časem?"

"Hm, co by chtělo… štěně?"

"Vlka," mladík se zavrtěl, přisunul se k němu blíž a zároveň mu, jako před koupelnou, vyzývavě nastavil rty.

"Hm…"

Peter se k němu jemně přisál a začal znovu a znovu prozkoumávat jeho ústa, každičké tajné místečko a nemohl se ubránit lehkému zasténání, když cítil, jak si ho Brett tiskne k sobě a jeho ruce ho hladí po nahých zádech… Odtrhl se od něj a lehce ho po rtech pohladil.

„A co by chtěl Vlk?“ zeptal se potom prohnaně.

"Tohle na mě nezkoušej..." zavrčel tiše Brett. "Osm let jsem žil jako mnich."

"Ale za to si můžeš sám," poškádlil ho mladík a ukazováčkem mu sjel po nahé hrudi až na břicho a tam, kde končila kůže a začínaly kalhoty.

"Nech toho..." zasténal Brett téměř proti své vůli a zavřel oči. "Nezačínej nic co nemůžeš dokončit."

"Proč bych to neměl dokončit?" zeptal se Peter překvapeně a obočí mu tázavě vylétlo vzhůru.

"Z čistého... Poťouchlého úmyslu?"

"Brette?" nahnul se nad něj Peter a vážně se mu podíval do očí. "Myslíš, ty si fakt myslíš, že bych toho byl schopný?!"

"No… Věřím tomu."

"Vlku..." pohladil ho lehce po tváři. "Ty jsi blázen."

"Možná ano…"

"Ne, jsi blázen..." znovu ho pohladil a přejel jemně rty. "Neudělal bych ti něco takového..."

"To jsi moc hodný... Takže?" pozvedl obočí.

"Znovu se ptám... Copak by chtěl Vlk?" Peterova dlaň se opřela o jeho srdce a prsty ho jemně, skoro neznatelně pohladily.

"Tebe!"

"Hm," sklonil se k němu a lehce ho políbil. "A co se mnou udělá takový vlk, který osm let žil jako mnich?" Potom mu nenápadně stáhl košili z ramenou a přitiskl se k němu ještě víc.

Brett chtěl něco říct, když mu najednou zazvonil telefon. Zavrčel, nadzvedl se na ruce a po pohledu na displej  ho zvedl. "Příjem."

 

"Forsyth. Doufám, že neruším."

"Ne pane… Co se děje?" zeptal se klidně Brett a snažil se ignorovat, že je vzrušený.

"Výborně. Sbal Morgana a vyrazte na letiště, zítra ráno vás chci mít v kanceláři... Vyšší moc si s vámi chce promluvit."

"Aha, no dobře, ale šéfe… Byl tady."

"Kdo? Šakal?! Jak to? Kdy?! Kde?! Jak?!" vychrlil Mark Forsyth rychleji než kulomet. A skoro řval, takže ho pohodlně slyšel i Peter, a to že ležel Brettovi na hrudi s tím vůbec, ale vůbec nesouviselo.

"V jednom parku. Ví o mě. A ano utekl nám," říkal klidně Brett, ale přitom byl napnutý jako struna.

"Doprdele! Takže celé utajení v hajzlu! Co dělal Morgan?!"

"Snažil se mi pomoct, bohužel se mu to nepovedlo."

"Jsou nějací zranění? Udělal Morgan aspoň profil? Bože!" zaúpěl šéf.

"Žádní pane a myslím, že profil Morgan má."

Peter horlivě přikývl a pak se usmál a políbil ho na nahou pokožku, přímo pod klíční kost.

"Dobře. Takže odpoledne chci, abyste se hlásili na centrále a zítra ráno u mě v kanceláři! A měli aspoň nějaký plán, jak toho chlapa dostat! A mimochodem... Nechal jsem ti dát do Morganova koutku stůl."

"Díky šéfe," řekl Brett a pak zavěsil. Unaveně se opřel do peřin. "Bože, potřeboval bych tu Kozlova!"

"Kozlova? Kdopak to je?" Peter tázavě zdvihl oči od jeho krku a podíval se na něj. Tentokrát byl jeho pohled pohledem profesionála, i když na něm ještě pořád ležel, v ne zrovna společensky přijatelné pozici.

"Major Kozlov. Můj – řekněme protivník, kdysi. Později spolupracovník od ruské KGB. A snad i přítel. On, vždy jsem oceňoval jeho názor na věc. A jeho přízvuk jsem miloval."

"Aha," usmál se Peter a slezl z něj. "Bohužel tě zklamu, rusky neumím. Tedy umím, ale akorát pozdravit, poděkovat a možná souhlasit," zasmál se potom tiše a založil si ruce pod hlavou.

"Potřeboval bych ho tu!" zamumlal Brett a pak si přitáhl Petrov hlavu a políbil ho na ústa.

"No... Jestli na tom trváš... Telefony už prý odvrátily i otevřený konflikt..." pousmál se tiše psychoanalytik a ovinul mu ruce kolem krku.

"Docela, pokud není mrtvý, hodil by se."

"Zkusím ti ho sehnat, ale rychle to nebude... Šéf nebude ze spolupráce s ruským majorem příliš nadšený," Morgan se zamyslel, až mu na čele vyskočila malá vráska.

"To je mi jedno. Vladislav Vladimírovič byl jediný, kdo mi byl ochoten v té Číně pomoci a stejně i před ní."

"To mu budu muset poděkovat," pohladil ho Peter po tváři. "Takže, jaký je program dne?" zeptal se potom, a docela nepatrně posmutněl.

"Chtěl bych se… Hm, podrobit psychoanalýze… Poradíte mi odborníka?"

"Jaký druh psychoanalýzy máte přesně na mysli?"

"Hm, velmi těsnou… Skoro bych řekl osobní až na tělo."

"No, ano, tak to znám jednoho odborníka," pousmál se Peter. "Je zaměstnán u FBI, neumí střílet a starší kolegové ho často titulují Štěně..." Tentokrát se rozpustile zaculil.

"Souhlasím s prohlídkou..." zamumlal Brett a přitáhl si ho blíž.

"Takže," posunul si po nose neexistující brýle. "Co vás trápí, pane MacQuaide? Šedý vlku?"

"Sexuální frustrace."

"Ach..." Peter se najednou zasmál a vyvinul se mu z objetí. "Tak na to znám jenom jeden jediný lék... Striptýz, prováděný neprofesionálem..." Klekl si vedle něj a začal provádět téměř totéž, co už jednou... U něj ve srubu.

"Hm, zase bez hudby?" zeptal se tiše MacQuaid

"Tentokrát bez hudby. A tentokrát do konce," mrkl na něj Peter a najednou měl dole košili a pomalu si rozepínal kalhoty. "Pomůžeš mi?" zeptal náhle šibalsky.

"Hm, a smí se to vůbec? Pomáhat?" zeptal se tiše Brett ale pak se k němu natáhl a rozepjal mu jedou rukou opasek.

"Smí, nesmí... Jestli mi nepomůžeš, tak produkci ukončím!" usmál se výhružně.

"Vždyť už ti pomáhám,"ohradil se Brett  začal mu pomalu rozepínat knoflík a pak zip. "Tak?" zeptal se a pak mu kalhoty pomalu táhl až ke kolenům.

"Hm... Momentík," Peter se zdvihl, bleskurychle kalhoty odkopl někam do rohu a vlezl si zase zpátky k němu, tentokrát jen v trenýrkách. "Nebo se mám zase obléct?" přejel mu dlaní po hrudi a zastavil se na přezce.

"Ne! To nedělej! Nesmíš!" zamumlal Brett a přitáhl si ho k sobě.

"A proooč ne?" protáhl mladík a lehce mu olízl tvář a pak i rty.

"Protože pak bych ti mohl i ublížit. To víš, mám uznanou jen poloviční příčetnost… A šílencům se nemá odporovat."

"A co když to zkusím? Já strašně rád provokuju!" zasmál se Peter a natáhl se po košili. "Možná bych měl jít pracovat... Profilovat..."

"Ne!" Brett ho strhl k sobě a políbil a pak ho hladil a znova líbal. Jako smyslů zbavený. A… Pak znovu zazvonil mobil.

"Do hajzlu!" zaúpěl Peter vzrušeně, protože tentokrát byl jeho. Pak se pro něj s námahou natáhl. "Prosím! Morgan!" sykl a snažil se dostat svůj hlas do přijatelnější podoby, než byl vzrušený chrapot.

"Ahoj Petře, říká ti tak, že? Vždycky miloval Rusko a Evropu víc než Ameriku. Víš on je zrádce. Zrádce své vlasti. Zrádce svých přátel… Taky tě zradí… A pak možná i zabije…" Cvak! A telefon byl najednou hluchý.

"Co?! Cože?! Počkejte!" zařval Morgan, ale ze sluchátka se ozývalo pouze už zlověstné píp, píp... Telefon mu vypadl z ruky. A on sám sebou praštil vedle Bretta. "To-to byl Šakal," skoro se zakoktal a zkoušel se uklidnit zíráním na strop.

"Co ti řekl?" zeptal se kupodivu klidně Brett a natáhl se pro cigaretu a pak si zapálil.

"To snad radši ani nechtěj vědět," povzdechl si Peter a začal se potom s výrazem zpráskaného psa oblékat. "Něco tak absurdně stupidního jsem už hodně dlouho neslyšel..."

"Nikdy neuměl moc mluvit..." zabručel Brett a vstal. Veškeré vzrušení ho přešlo.

"Chceš vědět co říkal?" nadechl se Peter, protože přesně věděl, že na to čeká. "Tak říkal, nebudu ho sice citovat přesně, ale obsah... Říkal, že jsi zrádce Ameriky, svých přátel, že mě zradíš a taky možná zabiješ..."

"Blbec! To on zradil. Ne já!"

"Mě to nevykládej..." zabručel Peter. Vzrušení šlo k čertu s tím blbým telefonem, takže se zdvihl a oblékl si znovu i džíny. "Měl bych jít pracovat. A taky probrat ten zbytek..." prohrábl si vlasy.

"Půjdu se projít," řekl Brett a sklouzl z postele

"Počkej!" zarazil ho Peter, když už skoro stál u dveří a chtěl zavolat na Broke. Pak k němu doslova doběhl a prudce ho objal.

"Neboj se. Dnes mě nezabije," řekl Brett a pak Broke, která vykoukla z vedlejší místnosti, pohybem ukázal, že má zůstat. "Hlídej štěně, Broke."

"Ne o to mi nejde," pípl slabě Peter a připadal si jako idiot. "Já myslel... Poslyš, nevěřím mu ani slovo! Je to vyšinutej psychopatickej patriot a takoví jsou nejhorší... Nevěřím mu... Prostě ne! A nevěřil bych mu ani kdyby... Kdyby se nestalo, co se stalo!"

"Nevěř nikomu, štěně. Jen tak můžeš přežít!" řekl Brett a zmizel.

"Do hajzlu!" A Peter si ulevil ještě šťavnatějšími nadávkami. Pak si klekl k Broke, která zametala podlahu a tvářila se "velmi, velmi vyčítavě". "Tak to vypadá, že jsem si to znovu podělal..." povzdechl si, podrbal ji za uchem a pak se podíval na zbytky snídaně. "Fajn..."

Další hluboký povzdech a pak zkonzumoval ještě všechnu zbylou zeleninu, než zavolal pokojovou službu. Ale jakmile byl potom stůl volný rozložil na něm všechny svoje poznámky a pustil se do práce. Na Bretta myslet nechtěl. To ho totiž bolelo víc, než byl ochotný si zatím připustit... ale když se k němu připlížila Broke a s tichým bručením se mu opřela o nohy, nešlo to. Musel se nad tím usmát. Z tohohle fakt nebyla cesta zpátky...

 

Vyrazil ven z hotelu. Věděl kde hledat. Věděl, že se musí napojit na síly které vládly na odvrácené straně zákona. A že bude platit. Ale Šakal mu vzal vše. Jméno. Postavení i rodinu. Brett se usmál a nebyl to hezký úsměv.

"Vendeta!" splynulo mu ze rtů, když zmizel v jednom povědomě vypadajícím klubu.

 

Zasedl nad mapou a začal si kroužkovat místa nálezů a potom ještě zvláštní barvičkou označil i místo včerejšího setkání. A nebyl z toho o mnoho moudrý, než předtím. Vlastně jakoby to celé ještě víc pozbylo smysl. Protože jakékoliv naděje vkládal do tohohle kroku - nezjistil absolutně nic. Nebyl ani o krok blíž, aby vypátral Šakalův brloh. S podrážděným zavrčením do sebe obrátil kávu... Tohle nevedlo nikam.

Místo toho si tedy přitáhl jinou složku a začal soustředěně vytvářet aspoň poněkud ucelenější obraz Šakalovy osobnosti. Tam už se dostal dál. Ale ve skutečnosti to všechno byly jen známé, ohrané plky, Takže mu to taky moc nepomohlo... Opřel si čelo o ruce. Broke stulená u jeho nohou tiše broukla. "Je to v hajzlu!" pronesl do ticha pokoje.

 

"Ahoj Declane!" usmál se na něj hlídač u dveří.

"Anatoliji..."

"Dlouho ses tu neukázal."

"To ne. "

"Říkali, že už jsi mrtvý…"

"Kdo?"

"Tví přátelé… Ze zeleného ostrova."

"Zbytečné starosti," usmál se Declan alias Brett a nechal si nalít panáka Irské whisky.

"Chci své věci..."

"Na nádraží," usmál se Anatolij. "Skříňka. Máš tam libry, čistý pas, a zbraň… A svůj deník. " Anatolij se na něj usmál. "Cestu máš volnou..."

"Po skoro dvaceti letech," usmál se černovlasý muž a pak si připili.

 

Vyčerpaně se sesul na hromadu spisů a zavřel oči. To bylo prostě nad jeho síly... taková kopice se nedala zvládnout. A navíc, když nemáte ani ten nejmenší výsledek, ani náznak jakéhokoliv úspěchu. To vás to pak snadno přestane bavit. Broke mu to schválila olíznutím nártu a pak si o něj opřela čenich. Musel se usmát. Na Broke se nešlo neusmívat.

"Holka zlatá, ani nevíš, jak tě Brettovi závidím..." sklonil se, aby ji pohladil. A půlka spisů přistála na zemi. Následné zaklení muselo být slyšet až na měsíci. A pak... Najednou si něčeho všiml. Něčeho, co ho přímo uhodilo do očí... Čeho si předtím nevšiml.

"Broke! Fuj!" zvolal, když mu chtěla "pomoci" a bleskově se svezl na kolena. Pak sáhl do té změti a vytáhl - Brettovu složku. A tu nesrovnalost... Začetl se do spisu. A polilo ho horko.

 

"Anatoliji, víš něco o bratrovi?"

"Tvůj malej Allan?" zasmál se hostinský. "Jo, je v pořádku. Už má třetího caparta a všichni jsou to zrzci po tátovi."

"Jak-"

"Jak se jmenuje? Luke, jo myslím, že Luke. Jinak se má dobře, dobré místo, dost peněz a Grigorij na něj dohlíží… Z bezpečné vzdálenosti."

"Díky."

"Za málo příteli. Tys pomohl nám, mi tobě. Ale, proto jsi nepřišel, že?"

"Ne, utekl jeden muž. Vraždí lidi. Chci abyste na bráchu dali větší pozor. Nesmí se k němu ani přiblížit."

"Fajn, kdo to je?"

"Jackal… Zabiják. A můj bývalý žák."

"Kurva."

 

Peter seděl na podlaze a třásl se, jako v zimnici. Jak to! Jak to, že mu to kurva nedošlo dřív! Je u FBI už pět let! Jak to, že si toho nevšiml! Seděl, kolena přitažená k bradě, na zádech ho hřála Broke a ve zpocených rukou drtil spis, který... Který doposud uměl problémy jenom vytvářet. Pitomá mise, pitomá mise... Pitomej Afghánistán! Díval se na to, a proklínal sám sebe, jak to že na to nepřišel dřív.

Mělo mu to dojít, hned jak se zmínil o tom Rusovi... Hned mu mělo dojít, že... Že se do Afghánistánu nikdy nedostal. Vůbec! Afghánská mise... Kurva! V tom roce, který tu uvádí v Afghánistánu nikdo nesloužil! Nebyla tam žádná mise. Nebyl tam ani důvod někoho posílat. Ne do té oblasti... Začal procházet všechna zbývající data. Souhlasilo jenom málo... Brettův spis... Peter by vzteky do něčeho kopl. Brettův spis byl zfalšovaný!

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

fuf!

(E..., 16. 6. 2008 19:40)

*nemůže zavřít pusu, která se jí rozjížděla dokořán už někde od poloviny* tak tohle bylo... víc než úžasný, víc než napínavý a víc než zajímavý. z tohohle by jeden umřel, jak to bylo bombový!

Šoky...

(Fussi-chan, 27. 4. 2008 13:28)

A neříkejte že ne. Pro Petra (ano, i mě se tato podoba jeho jména zamlouvá mnohem víc XD) určitě. Pro Anatolije též. A v neposlední řadě pro Bretta. I když on jediný je prožívá v tom lepším slova smyslu. Jéééé... ja sem zase napnutá jak kšandy. Ten závěr... Aghhh!!! No nic, budu si muset počkat. XD

Došel

(Kat, 26. 4. 2008 15:23)

mi dech an dlouhé tratě. Ten konec byl přímo ukázkový. No nádhera. Zápletka z které ještě teď mi běhá mráz po zádech. Anatolij božíčku kdo je to? Rozhodně začnu to pasovat na nejlepší příběh jaký jsem četla.
Nemám co tomu vytknout. Nádherné svádění a ten konec! Jednička super velká jednička a těším se na další díl, který snad přibude brzy.
Chudák Peter. Mám jedne návrh tak se mi ozvi, ikdyž nevím jak se to emzi štěnětem a vlkem bude vyvíjet, ale i tak. Zatím pa a třesu se nedočkavosti holky jasně.

80)

(teressa, 26. 4. 2008 14:13)

fiiiiiha takze brett nie je tym za koho sa vydava??? hmmmmmm zacina sa nam to zamotavat....uz sa tesim az zistime viac....bolo to supr...rychlo dodaj dalsi diel prosim

...

(Lilithka, 26. 4. 2008 10:42)

Ouvej, tak tady něco nesedí. Skvěle to zamotáváš!

(^_^)

(Lirael, 26. 4. 2008 10:28)

To se nám to ale zamotává co??=) koukám štěně si ost vyskakuje...což neznamená že byhc mu to neschvalovala...udělal jak nejlépe mohl...protože starý vlk by se asi nerozhoupal...XDDDDDDD...tak zfalšovaný spis...hmmmm sem zvědavá co bude v další bezvadném dílku..=)

krásný

(Alarik, 26. 4. 2008 10:16)

Nádrednej díl, další prosím, proč a kdopak ten spis asi sfalšoval???

úplně super

(vasche, 25. 4. 2008 23:27)

teda dost mě to překvapilo, ale prosím prosímdalší díl.a ať t skoní dobře, JINAK...!!!