Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čekání

6. 7. 2008

"Ano… A copak se ti to nelíbí? Petře…?"

"To jsem neřekl," pousmál a znovu si kousl kuřete. "Mám jen starosti o tvé zažívání. Doma toho totiž moc nemám, kromě velkého nepořádku... A taky velké postele," zašklebil se nepokrytě.

"Měl jsem dojem, že mám bydlet v pokoji po křečkovi."

"Dobrá, tak kromě nepořádku a úzké postele," zareagoval pohotově Peter a nabral si brusinky.

"Vyspím se i na zemi," ušklíbl se Brett

"Jestli si to přeješ, klidně můžeš, místa je tam dost," přimhouřil oči a olízl lžičku. "Hmm," spokojený výdech, který připomněl předení kočky. "Je to výborné..."

"Hm,“ řekl Brett a pomalu se napil vína.

"Tobě to nechutná?"

"Chutná," řekl Brett a konečně se zakousl do svého obědu, byť poněkud pozdního. "Ale… Prostě nemám asi takový hlad."

"Vážně ne?" Peter tázavě nadzdvihl obočí a pak se usmál. "Možná jsi jen unavený, to je fakt." Soukromě si ale vzpomněl na "deset minut" v hotelu a pomyslel si, že Brett možná... Petere! To ho rázem vzpamatovalo.

"Možná," řekl tiše Brett a znovu si ukousl masa. Ale hlad skutečně nepociťoval takový jako na začátku. Spíš mu bylo smutno… A cítil se nemocný.

Za chvíli v něm večeře zmizela, jako mávnutím kouzelného proutku. Ale nějak nemohl říct, že by byl úplně spokojený. Jednu chvíli to mezi nimi jiskřilo, div nelétaly jiskry a za další spolu až do konce nepromluvili ani slovo. Což ho zamrzelo... Možná, napadlo ho posmutněle. Možná si Brett myslí, že teď mi už záleží jen na tom, jak ho dostat do postele... Možná to, že jsem našel ten spis... Mimoděk ho lehce pohladil po ruce a Brett zdvihl hlavu. Když se mu podíval do očí, svět se trochu zatočil.

"Chutnalo ti?" zeptal se tiše a pousmál se. Jenže ten úsměv byl něčím smutný. Jako by mu něco vzalo všechnu radost. Smutný, unavený muž…

"Jo," vypravil ze sebe Peter ztěžka a vzduch najednou trochu zhoustnul. "A tobě?" Cítil, že se mu Broke opět opřela o nohy a v duchu ji posílal ke všem čertům. Nebo spíš k Brettovi. Ten teď vypadal, že potřebuje oporu.

"Taky," řekl Brett a pak mu pohladil prsty položení na stole. "Na chvilku mě omluv, hned jsem tu."

"Jistě. Zaplatím a pojedeme domů, ano?" pronesl tiše Peter a když Brett přikývl, přiměl se k úsměvu. "Uvařím ti čaj, ten tam snad mám a připravím postel... Na zemi tě spát nenechám, je tam dost chladno. Nastydl bys." Brett znovu přikývl, trochu se pousmál a pak zmizel.

Došel na toalety a tam se opřel o umyvadlo. Najednou se mu točil celý svět. "Co se mnou… K čertu!" zamumlal a pak s chytil za hlavu. Bolela jako tisíc čertů.

 

Mávnutím přivolal číšníka a zaplatil. Ten půl francouzský panáček se celou dobu ukláněl hned na jednu, hned na druhou stranu a pořád mlel, cosi o tom, jak se těší na další návštěvu "a toho rozkošného pejsánka vezměte s sebou". Peter ho neposlouchal. Nechal mu slušné spropitné a odvedl Broke do auta. Sám si sedl za volant a čekal. Pět minut, deset minut... Po patnácti se rozhodl vrátit. Něco se stalo.

 

Brett se opřel o stěnu toalety a snažil se uklidnit rozbouřený žaludek i bolavou hlavu. Nechápal co se s ním děje. Byl tak unavený… A ta bolest příliš intenzivní

 

Číšník zbledl, jakmile ho uviděl ve dveřích a hned se hnal k němu. Ale Peter ho minul beze slova a zamířil si to na toalety. "Brette?" zaťukal opatrně na dveře, a pak, když marně čekal a vyzvání, prostě vešel. "Brette! Co je?" zděsil se potom, když viděl jeho křídově bílý obličej, po kterém stékaly krůpějky potu. A taky to, že sotva stojí na nohou. Rychle ho podepřel.

"Asi chřipka… Už dlouho jsem nebyl nemocný… Nic vážného."

"Jsi bledý jako smrt, pojď, pomůžu ti ven... Broke už je určitě nervózní," odpověděl mu Peter a opatrně ho vyvedl na čerstvý vzduch. Když ho potom posadil do auta a Broke uviděla v jakém je stavu, žalostně zakňučela a pak Brettovi honem, honem olízla tvář a kus ucha.

"Jsem v pořádku, jen… Myslím, že jsem trochu nemocný. Možná migréna, z toho vzduchu…"

"Broke si to očividně nemyslí," pousmál se Peter a pak nastartoval. Za chvíli už projížděl potemnělými uličkami a málo se staral, jestli dodržuje, nebo nedodržuje omezení rychlosti. Teď mělo prioritu dostat Bretta do postele, přikrýt až po uši a napumpovat do něj horký čaj.

Brett seděl apaticky na sedadle a když zastavili, nechal si pomoci z auta a pak se nechal vyvézt do patra, kde Peter bydlel.

Psychoanalytik chvilku hledal klíče, ale pak rychle odemkl a vtáhl ho dovnitř. "Tak pojď," zašeptal mu do vlasů a vedl ho do pokoje. Přesněji řečeno, rovnou do ložnice. Tam ho usadil na postel, pomohl mu z bundy a pak ho lehce pohladil po tváři. "Zvládneš to, nebo ti mám pomoct?" zeptal se tiše.

"Zvládnu," řekl Brett a pak si začal sundávat boty, košili, kalhoty… Nakonec jen v trenýrkách a tílku vklouzl pod peřinu a zavřel oči.

Pousmál se a pak zmizel v kuchyni. Bundu odložil na věšák v chodbě a tiše zavolal na Broke, která nerozhodně seděla u dveří a tvářila se schlíple. "Pojď sem, páníčkovi nic není, bude to asi jenom chřipka," usmál se na ni a když se přiloudala, pohladil ji po hlavě. "Udělám mu čaj, najdu ti nějakou misku na vodu a bude fajn..." Pak zaplul do kuchyně a dal se do vaření. Čaje.

Broke odešla zkontrolovat páníčka a pak se vydala ze Peterem. Připadal jí smutný. A páníček byl nemocný, tak ani ona neměla moc náladu na hraní. Tiše štěkla. A pak si sedla k Petrovi a začala ho pozorovat.

"Máš určitě žízeň, co?" usmál se na ni mladík a pak vytáhl z linky velký talíř. "Vůbec ho nepoužívám, takže ti ho klidně můžu věnovat," napustil jí do něj vodu a postavil ho na zem. "Dej si, jsi moc hodná holka," podrbal ji za ušima. Pak zalil čaj, protože konvice už očividně chtěla být vypnuta a pískala na celé kolo. "Asi mi nepovíš, jestli Brett sladí, nebo ne, co?"

Broke se na něj jen podívala a zavrtěla oháňkou. Pak zastříhala ušima, štěkla a vyběhla z kuchyně do pokoje, kde spal Brett

"No jistě," povzdechl si Peter, vzal opatrně šálek a šel pomalu za ní. A snažil se nepokapat si podlahu, což se mu celkem i dařilo. Když nakoukl do ložnice, srdce se mu sevřelo. Brett na té posteli vypadal tak ztracený... Stejně jako když ležel na podlaze v tom baráku, kde se střetli se Šakalem. Přešel k němu, postavil šálek na stolek a položil mu ruku na čelo. "Brette?" zeptal se pak potichu. "Brette, jak je ti?"

"Líp… Jen hlava mě bolí… Trochu. To je ten smog, špatně ho snáším. Po osmi letech na Aljašce… Nic divného. A nachlazení."

"Dám ti prášek a obklad, hm?" pohladil ho po spáncích a zase zmizel kdesi v chodbě.

"To budeš moc hodný," zašeptal Brett po chvíli a pak, kdy se ho dotkly něžné ruce se usmál. Bylo mu dobře… Už ano.

Byl zpátky v mžiku, v jedné ruce studený, namočený kapesník, v ruce druhé prášek na sražení horečky a vůbec, no prostě dryák. Ale pomáhal. "Brette, ale na to si musíš sednout," usmál se, když viděl, jak je stočený do klubíčka a usilovně se snaží předstírat, že není.

Brett pomalu vstal, vzal si prášek, zapil ho donesenou vodou a pak se znova zhroutil do peřin. Když mu Peter položil mokrý kapesník na čelo, slastně si vydechl. "Petře… Děkuji."

"Úplně hoříš, otipoval bych to na takových osma-devětatřicet," povzdechl si mladík v oplátku.

"Nevím co to je… Nebyl sem nemocný už dlouho… Opravdu, zeptej se Broke," zažertoval Brett.

"Já ti to věřím... Ale měl bych tě zchladit..." zapřemýšlel Peter nahlas. A otřel mu nejen obličej, ale i krk. A pak... "Svlékni si tričko," pousmál se.

"Proč… Se mám svlékat?" zabrblal Brett.

"Protože tě zabalím do studeného, abych ti srazil tu teplotu, tak honem!"

Brett si poslušně svlékl nátělník a pak zavřel oči. "Jsem unavený, Petře…" zašeptal a pak vyjekl, když se ho dotkla studená látka.

"Já vím, ale... Jenom malou chvilku, a dám ti pokoj, ano?" usmál se na něj a začal ho pomalu otírat. Po silném hrudníku, štíhlém břiše... Pak skutečně došel pro ručník, namočený ve studené vodě a zabalil ho. "Pět minut!" rozkázal potom nekompromisně a začal se svlékat. "Původně jsem plánoval, že půjdu spát ke křečkovi, ale v tomhle stavu..." Nenápadně zívnul a sundal si kalhoty. "Studí to ještě?"

"Studí," zabrblal Brett a ušklíbl se. Pak ucítil jak štěně vklouzlo do postele a přitiskl se k němu. "Petře…" zamumlal a pak si ten kluk opřel hlavu o jeho rameno.

"Ano?" zašeptal s úsměvem a políbil ho lehce na krk. "Má to studit, víš? V tom je ten léčebný účinek."

"Hm…" zamumlal jen Brett a už spal

 

Ráno se vzbudil a ani se moc nedivil, když si uvědomil, že zase leží schoulený u Brettova boku a opírá se o něj. Zato s potěšením zkonstatoval, že už tolik nehoří jako včera... že už ani není tolik bledý... Že vlastně vypadá docela normálně. Zkrátka, jeho léčebné metody zabraly. Usmál se. Pak ho políbil do vlasů a rychle vylezl z postele.

"Broke?" zavolal tiše. Když přiběhla a vrtěla ocasem, znovu se musel usmát. "Půjdeme se projít, ano?" podrbal ji za ušima. "Cestou koupíme páníčkovi i sobě snídani a nějaké prášky do zásoby. Aby byl zase co nejdřív fit." Její přátelské zabručení si vyložil jako souhlas.

Takže se rychle oblékl, načmáral Brettovi vzkaz a znovu ho lehce políbil. Tentokrát na ústa. Pak s Broke tiše vyběhli ven.

 

Brett se probudil s tím, že je mu lépe. Nejdřív si myslel, že je u sebe ve srubu, ale pak mu oči předvedly neznámý pokoj a on se zamračil. Kde to k čertu jsem?, napadlo ho a pohnul se. Cosi zašustilo na pokrývce a v ruce držel vzkaz.

Jdu nakoupit a vyvenčit Broke, vrátím se hned. Peter.

"Takže u Petra," pousmál se a znovu zavřel oči.

 

Měl jsem si pořídit psa, myslel si Peter, když s Broke blbl na ulici a zjišťoval, že ač má sice své nálady, vrtochy a je tvrdohlavá, poslouchat umí. A umí být i rozumná. Ještě že tak, protože si uvědomil, že nemá ani vodítko, ani náhubek a obyčejně nejsou obyvatelé New Yorku zvyklí na obrovské psy, kteří vypadají jak z románů Jacka Londona... Ještě že nikoho nepotkali a těch pár lidí, co přece jen, stihlo včas přejít na druhou stranu.

Vzal to oklikou, k jednom parku, pořádně se s Broke prohnal mezi stromy a pak se cestou zpátky stavil v jednom pekařství, které bylo kousek od jeho bytu a kde měli vždycky všechno, nač si dokázal vzpomenout.

 

Brett mezitím spal, ale když se vzbudil o skoro dvě hodiny později, Peter pořád nikde. A když prošmejdil celý byt, začal mít strach. Nakonec se rozhodl, že se po něm podívá. Skočil si na záchod, umyl se a rychle oblékl. Nemohl přece dopustit aby se tomu štěněti, byť pod dohledem Broke, něco stalo.

 

"Broke! Broke! Chytej!" zvolal Peter a hodil jí mohutný klacek. Jestli se těšil, že ji tím dostane, mýlil se. Pohotově ho zachytila a pak ho poslušně donesla až k jeho nohám. "Ty potvůrko," zasmál se Peter a sklonil se. V té chvíli na něj skočila a povalila ho do trávy, mokré ranní rosou. A ještě mu olízla celý obličej. "Broke! NO tak, málem jsem zalehl naší snídani!"

 

Brett si natáhl sako a pak se zlostně podíval na zámek. Ten kluk ho tu zamknul. V třetím patře, to snad nemyslel vážně!

 

Myslel, ale to Brett samozřejmě nemohl tušit. Stejně jako Peter nemohl tušit, že se tak zdrží. Jenže bylo nádherné ráno, takže úplně zapomněl na čas. Ale pak se náhodně podíval na hodinky a pozdvihl obočí. "No né, Broke, už jsme tu bezmála dvě hodiny a něco! Honem domů! Jestli se Brett vzbudil, tak bude řádit, jako černá ruka. Dovedu si to moc dobře představit!" Rychle vstal, oprášil se, popadl sáček se snídaní a hvízdl na ni.

"Broke! Dáme si závod! Kdo tam bude dřív, bude dřív snídat!" Jakoby mu porozuměla, viděl z ní za chvilku jen huňatý ohon.

 

Brett se začal rozhlížet o bytě a zjišťovat, že nemá okno nad požárním schodištěm… A zrovna to by se mu hodilo. Nechtěl mu ničit zámek… A vůbec!

„Co to toho kluka napadlo?! A kde se tak fláká?!"

 

"Dobře, Broke, vyhrála jsi!" zaúpěl Peter a držel si bok, ve kterém ho píchalo. Neměl absolutní šanci ji dohonit a tak když uštvaný dorazil k domovním dveřím, zametala pro změnu chodníky. "Vyhrála jsi a snídáš první ty, platí?" usmál se na ni a podrbal ji za ušima. Pak odemkl, nahnal ji dovnitř a v přátelské pohodě vyjeli až do třetího patra. "Doufám, že Brett ještě spí," odvážil se projevit Peter skromné přání.

 

Když cvakl zámek, Brett zrovna otevíral okno že to riskne a skočí na ten žebřík. Takhle se zarazil v půlce pohybu a tiše vklouzl zpátky do místnosti.

 

"Hele, je to dobrý, nikde nikdo," zamnul si Peter spokojeně ruce a pustil Broke dovnitř. "Takže to, že se nám procházka poněkud protáhla, se nám snad podaří ututlat..." zasmál se pak tiše, proklouzl za ní, zavřel dveře a zul se. "Jde se vařit, Broke..."

"O tom pochybuji," ozval se za ním tichý hlas.

Otočil se a pak jen zamrkal. "Ajaj," vyklouzlo mu tiše.

"Příště, raději půjdu s tebou. Venku pro tebe není bezpečno…" řekl mu o chvíli tichého mlčení Brett a přitáhl si toho zkoprnělého mladíka blíž.

"Děkuji za pomoc," zašeptal mu potom do ucha, tak, že Petrovi po zádech přejeli skoro sametoví hadi a pak ho pustil

Jenže Peter se hned tak nedal. "A pusa na dobrý ráno, nebude?" zeptal se ho tiše, chytil ho za rukáv a znovu se k němu přitisknul. "Včera jsem se o tebe bál... Nevypadal jsi moc dobře..."

"Já vím, ale už je to lepší," řekl starší agent a pak vzal jeho obličej do dlaní a něžně ho políbil na rty. "Tak?"

"Hm, ještě... Když jsem ti připravil takové probuzení," zašeptal Peter a nastavil mu ústa.

"Pak bych měl mít nárok na satisfakci já, nebo ne?“ zašeptal tiše Brett ale pak ho k sobě přitisknul a políbil tak, že Peter skoro nemohl popadnout dech. Bál jsem se, ty štěně, říkaly Brettovy oči, když polibek skončil.

"Bude jako satisfakce stačit snídaně?" zeptal se ho potom se slastně přimhouřenýma očima a tiše oddechoval, jak chtěl co nejdéle cítit jeho chuť. Pak mu zajel prsty do vlasů a rozcuchal ho.

"Mohla by… I když to, že mě šéf i Šakal dnes nechají odpočívat je asi planá naděje, že?"

"Ne, není. Ty budeš odpočívat, já pracovat. Jednoduchá rovnice, ne?" usmál se Peter, ještě jednou ho políbil, pak se mu vyvlékl z objetí a zamířil ke kuchyni. "Tak pojď, bude snídaně... I když první ji má dostat Broke, vyhrála náš malý závod."

"Ty závodil s Broke? "podivil se Brett a šel si otevřít počítač, co mu přidělil šéf. Kupodivu se orientoval rychle a s přehledem. Přeci jen, nebyl takový balík, jak si o něm všichni tam nahoře mysleli. Nebo spíš měli myslet.

"Jistě, závod od parku sem k domu. Samozřejmě to vyhrála, neměl jsem nejmenší šanci," ozval se Peter z kuchyně a chrastil s nádobím, pod Brokiným pečlivým dohledem, zda ji nešidí.

"Cvoku," utrousil Brett a připojil se přes přípojku na internet. Potřeboval zjistit, jestli jsou jisté stránky stále funkční. Byly. Tiše zaklel a pak se přihlásil. A našel vzkaz.

"Vrátil ses MacQuaide, to‘s neměl dělat. Pomsta bude má!"

Brett se zamračil a pak odepsal. "Blahoslaveni chudí duchem, neboť jejich je království nebeské." Ale než to stačil odeslat, zavolal na něj Peter

 

"Snídáněé!" zapěl z kuchyně a před Broke postavil ohromnou spoustu žrádla. "Ponížený služebník, lady," usmál se a ještě ke všemu ji podrbal za ušima. Byla prostě báječná a on ji miloval, přinejmenším.

Broke potěšeně štěkla a pak si sedla k misce a následně lehla a začala žrát. Jen málokdy ji Brett viděl žrát vestoje. Tohle byla její oblíbená poloha.

"Hm a pro tebe," usmál se Peter, když zaregistroval jeho přítomnost v kuchyni, zvláště pak za stolem v očekávání věcí příštích. "Tak pro tebe tu mám černou kávu, čerstvé housky, máslo, okurku a rajčata. Jako v hotelu to není, ale snažil jsem se."

"Krása," hlesl Brett a pak si dojetím odkašlal. Už dlouho se o něj nikdo nepostaral, tak jako v posledních dnech ten mladík, který mu tím štěněčím pohledem ukradl srdce. "Děkuji," zamumlal pak.

"Děkuj až zjistím, jestli mi po té snídani neumřeš," Peter k němu zezadu přešel a objal ho. Pak jen beze slova zavrtěl hlavou, políbil ho do vlasů a sedl si naproti němu. Nalil si kávu, namazal housku a přitom se nepřestával usmívat. Kdyby to uměl, pohvizdoval by si.

Brett se na něj chvilku fascinovaně díval a potom začal jíst. Chutnalo mu. Peter sice nebyl žádná kuchařka, ale vařil dobrou kávu a ty housky byly taky dobré.

Tedy, už dlouho si snídani takhle neužil. Vlastně od té doby, co byl v New Yorku... Ale teď - pozoroval po očku Bretta, do uší mu znělo tiché chroupání a spokojené funění, které vydávala Broke a jemu bylo dobře. Prostě dobře nic víc. V té chvíli neexistovala žádná FBI, žádný Šakal... Byl jen on, Brett a slunečné ráno. Tedy spíš dopoledne.

 

Na konci snídaně se k němu Brett naklonil a jemně ho cvrnkl do špičky nosu. "Bylo to skvělé štěně, skutečně."

"Jsem rád, jestli ti chutnalo," pousmál se Peter a lehce se tváří otřel o jeho dlaň. "A omlouvám se, jestli ses o mě bál..."

"Už mi to nedělej, štěně. A teď pojď, musíme pracovat, ať to zbytek týmu neodedře za nás."

"Musím umejt nádobí," zavrtěl Peter hlavou. "A ty pracovat nebudeš! Ty budeš ležet a odpočívat, jasné?"

"Podívej… Petře, nemůžu se takhle válet. Nepřijel jsem sem na dovolenou…"

"Nepřijel jsi sem ani chytit chřipku!" zamítl jeho argumenty rázně. "Dneska prostě budeš ležet a žádné diskuze na mně nezkoušej! Jsem psycholog!"

"A to mě má zastavit?" zeptal se Brett a pak vstal, přistoupil k němu zezadu a objal ho tak. "Pane doktore, prosím, dejte mi propustku, budu hodný."

Trochu se zachvěl, když ucítil jeho dech u ucha, ale přesto nekompromisně zavrtěl hlavou. "Hodný budeš, ale tak, že si půjdeš lehnout a budeš se léčit..." Otočil k němu obličej. A jejich rty se znovu potkaly.

"Nemůžu, opravdu mám práci. A Šakal si tu zatím někde pobíhá. Co když už má tvou adresu?" vytáhl Brett poslední trumf

"Kdyby ji měl, určitě by neváhal a zaútočil by. Není typ, který rád vyčkává. Obzvlášť, když by viděl, že jdu pryč a ty jsi tu sám. Myslím, že takovou příležitost by si ujít nenechal."

"Ty se nebojíš, že nás chce dostat oba?"

"Stále si myslím, že o mě mu naprosto nejde. Jsem jenom zanedbatelný pěšák na jeho šachovnici. Jde mu o tebe... Já nic neznamenám."

"Znamenáš něco pro mě," řekl téměř neslyšně Brett a pak se zadíval kamsi do dáli. "A  pane doktore, pokud si mám lehnout… Tak mě musíte jít uložit…" řekl pak trochu hravěji než chtěl. Ale najednou měl strašný strach. Strach, že to co řekl, naznačil… Že to se stane.

"Dobře, jestli pak vážně budeš hodný pacient a odpočívat... Tak tě nejen uložím, ale i svléknu," usmál se na něj Peter a v objetí pomalu doklopýtali až zpátky do ložnice. Broke se prozíravě dala do vylizování misky a dělala, že ji to absolutně, ale absolutně nezajímá.

 

Peter byl ve svlékání staršího agenta nesmírně vynalézavý. A Brett za chvíli cítil, že mu pomalu ale jistě zase je horko, ale tentokrát ta horečka nebyla z nachlazení.

Znovu se na něj usmál, pak ho povalil do přikrývek a sedl mu na stehna. Brett už měl na sobě jenom kalhoty, napůl rozepnuté, košile ležela kdesi na zemi. A Peter se pomalu sklonil. "Budeš tu hodný pacient?" zeptal se ho tiše a cudně ho políbil na špičku nosu.

"Pokusím se," přiznal se Brett a pozvedl jedno obočí.

"Proč jen já ti nevěřím?" narovnal se Peter a podepřel si "myslitelsky" bradu. Pak na něj milostivě shlédl jedním očkem. "Kdepak..."

"Cože?"

"Nevěřím ti, že budeš ležet... Jako hodný pacient," upřesnil to Peter a protože mu bylo trochu horko, rozepnul si pár knoflíčků. Přitom mu pořád seděl na stehnech, bradu podepřenou a vypadal, že hodně usilovně přemýšlí.

"A to mě tu chceš uvázat?" zeptal se tiše Brett a pak trochu zakašlal. Nakonec zavřel oči. Přiznej si to. Městský vzduch a už jsi Lazar.

"To by myslím nepomohlo," zasmál se tiše mladík a sklonil se k němu. "Budu se na tebe muset spolehnout, no..." zašeptal a díval se mu do očí. Pak se trochu usmál. "Složím ti asi kompliment, jako bys byl žena, ale máš krásný oči..."

"Kdybys nekecal, štěně," usmál se trochu unaveně agent a pak si ho přitáhl blíž a políbil. Nakonec si ho přitiskl k sobě a chvilku tak s ním ležel. Bylo to neuvěřitelně uspokojující… A na druhou stranu i vzrušující.

"Nikdy nekecám, Vlku. Jen si občas poupravuji pravdu k obrazu svému," zašeptal Peter a polibek mu vrátil. A možná i trochu prudčeji než měl v úmyslu, protože se mu rázem rozbouřila krev a srdce poskočilo někam do krku, kde zběsile tlouklo: chceš ho! chceš ho! chceš ho!

Brett zasténal a pak polibek opětoval. "Jestli mám chřipku, chytíš to…"

"Myslím, že už stejně jsem nemocnej..." Peter mu zabořil prsty do vlasů a přitáhl si jeho hlavu blíž. "Tebou," dodal potom pro upřesnění a znovu ho políbil. Pak už jen letmo mapoval rty jeho tvář. "Nechám tě spát," zašeptal nakonec. "Vypadáš unavený, potřebuješ to..."

"Promiň mi," zašeptal Brett a pak zvrátil hlavu na stranu a zavřel oči. Za chvíli už skoro spal.

 

"Nic se neděje," políbil ho na čelo a slezl dolů. Pak si prohrábl vlasy. Nádobí a pak práce... Ani do jednoho se mu nechtělo. Ale dělat se musí. A práce i když neuteče, tak ani nepočká. S hlubokým povzdechem se vydal zpátky do kuchyně a začal sbírat špinavé talíře.

"Bože, jak já tuhle činnost nenávidím," povzdechl si potom.

 

Brett mezitím spal jako když ho do vody hodí. Ve snech ho ale pořád sledovaly oči, které znal a nechtěl znát. Byly totiž zlé.

 

Broke se na něj dívala vyčítavým pohledem, jakoby chtěla říct: Proč jsi tady, když máš být tam?! Ale nevrčela, ani jinak neprotestovala, takže Peter jen pokrčil rameny. "No víš..." Pak se usmál. "Vlastně nic. Sednu si k němu, jen, co tady s tím skončím," a vzal další talíř, aby ho utřel a uklidil. Broke něco zabručela a odsunula se k posteli, na které spal páníček.

Naštěstí Peter k nim došel za malou chvíli. A sednul si k Brettovi i s notebookem.

Sedl si do tureckého sedu, mezi zuby stiskl čudlík od propisky a začal se probírat vším tím, co až dosud měli. Dlužno říct - moc toho nebylo. Kromě té šílené epizody s Brettovou minulostí, ale na té se toho taky moc vytěžit nedalo - Šakala vycvičil, až když byl u FBI. Pak tu taky byly mapy - opět bez výsledku, což čekal. Šakal byl profesionál, perfekcionista, ten by svůj úkryt neprozradil, že by vraždil v jeho okolí. Jenže tak co? Co mají? Podíval se na spícího Bretta... FBI, Šakal chce zlikvidovat FBI. Jenže jak?

Zničit důvěru. Podkopat její základy. Odrovnat ji… To se mu honilo myslí, když si vzpomněl na Brettovu poznámku z letadla.

Takže povraždí vysoké funkcionáře, bývalé zatím... Pak půjde po nich. Nebo zmizí. Nebo to nahlásí novinářům... Hryzal tužku, klepal si poznámky, ale nebyl nikterak moudřejší, než předtím. Možností byla nepřeberná spousta, jak měl vědět, která z nich bude zrovna ta správná? Okolo druhé, po dlouhých hodinách usilovné práce si nalil kávu a trochu se protáhl.

Brett pořád spal. Peter už taky zkusil zapátrat v jeho minulosti, i když přesvědčen že tam nic nenajde a nemýlil se - nic nenašel. V půl čtvrté to vzdal. To když se přistihl, že se mu klíží oči úmorným zíráním do notebooku a Broke ho pozoruje pohledem: Cvoku, máš tu něco takovýho jako je Brett a koukáš na tu směšnou placatou věc!

Brett se neklidně převalil na posteli a tiše zasténal.

 

Zase s ním smýkli o zem. Zase stál v té chladné cele a čekal až si pro něj přijde kat. Slyšel kroky. Duněly. Jako od stáda slonů… Jako hrom. "Ne!" vyjekl.

 

Jakmile zaslechl to tiché vyjeknutí, rozhodnutí pracovat ještě půl hodiny padlo. Opatrně notebook odložil na zem a sklonil se nad Brettem, který se ze spánku třásl. Opatrně ho pohladil po čele a odsunul pár neposlušných pramínků vlasů. Pak se k němu přitiskl a pevně ho objal. "Brette... Ššššt, klid. Jsem u tebe," zašeptal mu do ucha a lehce ho políbil na tvář.

 

"Udělám to. Ne… Nechci umřít… Udělám! Budu pro vás… Zabíjet!"

 

"Brette," zašeptal znovu a lehce s ním zatřásl. To ho radši vzbudí, než by ho zase nechal prožívat jedny z nejtěžších chvil jeho života. To ničemu nepomůže... Když o tom nebude mluvit a jen se tím užírat ve snech. Znovu s ním jemně zatřásl. "Brette, haloo."

"Ne!" vyjekl Brett a vztyčil se na posteli. Chvilku zcela bez orientace. Ale pak se m do očí vrátilo pochopení. "Petře?"

"Au," třel si rudou tvář. "Dal jsi mi facku..." zaúpěl potom ublíženě.

"Promiň mi to…"

"No to ještě nevím..." otočil se k němu postiženým místem. Pak se pousmál. "Tobě přece všechno. Ale nemohu odolat pokušení tě nepozlobit."

"Nechtěl jsem tě praštit..." pronesl zamyšleně Brett

"A nechtěl bys mě na odškodněnou políbit?" zeptal se tiše Peter a v očích se mu mihly známé jiskřičky smíchu.

"Ale to bys musel být…" Brett se po něm natáhl a stáhl ho k sobě. A pak políbil

"Copak bych musel být?" zeptal se potom Peter tiše a přejel mu po tváři dlaní. Vyráželo mu strniště a vypadal v něm ďábelsky... Svůdně.

"Blíž," řekl tiše Brett a pohladil ho po vlasech.

"Takhle?" zašeptal Peter a přitiskl se k němu úžeji. Téměř cítil, slyšel jak mu tluče srdce, jak má horkou kůži. A točila se mu z toho hlava...

"Hm, ano takhle," souhlasil Brett.

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

O_o

(Angela, 30. 5. 2011 17:14)

Hm, Hm, Hmmmmmmm
Nechci vám do toho hecat holky, ale ono by to po skoro třech letech možná chtělo přidat nějaký ten dílek.... ^^

Re: O_o

(Mekare, 23. 9. 2011 16:54)

musim len suhlasit a nie len u tejto poviedky..

Re: O_o

(Mekare, 23. 9. 2011 16:54)

musim len suhlasit a nie len u tejto poviedky..

Tak jsem si přečtla upozornění na zanechávání komentářů.

(Karika, 31. 12. 2010 14:46)

A když jsem si ho přečetla, tak zapracovalo svědomí a já se rozhodla vám tu teda nějaký komentář nechat.
Je to krásná povídka, krásná kapitolka a ještě krásnější by byla, kdyby měla pokračování. :D Ale i tak se mi moc líbí, stejně tak jako celá tahle stránka plná povídek. Stal se ze mě hold závislák.

...

(Luna, 17. 12. 2010 20:30)

nevim, jestli to neni zbytečný a nemluvim jenom do větru, ale...OPRAVDU BY TO CHTĚLO DALŠÍ DÍL =o)...už se tu hooooodně dlouho neobjevilo pokráčko a myslim si, že budu mluvit za všechny, kteří tuhle povídku četli, když řeknu, že už by to vážně chtělo další díl ^^ no doufam, že vyhovíte nadšeným a nedočkavým čtenářům, ciaossu ;o)

o_O

(Angela, 19. 1. 2010 15:07)

kdy už přidáte zase další díl??????

???????

(MIREK, 20. 9. 2009 21:49)

....není to čekání už nějak dlouhé......

...

(haruka, 16. 9. 2009 17:08)

no páni. krásná povídka. moc se mi líbí jak postupuje vztah mezi těma dvěma. a hlavně se mi líbí přezdívka štěně. koukám, že povídka je tu už delší dobu. jenom doufám, že hodláš napsat pokračování. byla by to hrozná škoda. už se na něj celá třesu.

...

(Profesor, 12. 7. 2009 18:33)

Pěkná povídka. Vývoj vztahu Petra s Brettem se mi moc líbí. A k tomu ještě Broke a Šakal... Dobré.

...

(tess, 10. 2. 2009 22:31)

panebiže doufám, že hodláš tuhle povídku dopsat a to co nejdřív. je skvělá. tak tě prosím dej sem pokračování co nejdřív.

....

(akyra, 23. 12. 2008 21:28)

souhlasím s předešlím komenářem.KDE JE POKRAČOVÁNÍ????

jeď

(jaňule, 2. 12. 2008 19:51)

No tak kde je další díl?? Je to mooc dobrý, ale chybí pokráčko!!!

další

(zrzek, 28. 10. 2008 15:22)

Notak napiš další ,už se nemůžu dočkat

jeste

(arya, 5. 10. 2008 17:14)

notak dalsi dil honem

aho takhle

(sisi, 27. 8. 2008 20:40)

takhle si predstavuju povidku plnis me oblibene konfigurace!!!!!
parada a ja myslela ze se nedockam!(posloucham ATB )
jen pokracuj

Mrmly mrmly

(Nex, 11. 7. 2008 20:26)

brbly brbly. ;-) Je to krátké! Na vás dvě.. ;-D

Ale jinak hezky.. Až na ten šílený nápad závodit s Brke XD. Jako psychoanalitik by Petert měl umě odhadnout vclastní možnosti. ;-)

Krása

(Sayuri, 10. 7. 2008 18:33)

Jako vždycky krásný. už se těším na další díl
PS: Můžu se zeptat? Co se stalo s cyklem Hands up! Mám ho hrozně ráda ale nějak se na něj zapomíná...Kdyby se objevil další díl, vůbec bych se nezlobila..

taaak přesně tohle...

(Hiroko von Rabersdorf, 8. 7. 2008 0:11)

...mi chybělo ke štěstí...
Broke mi chyběla nejvíc...Byl to jeden z těch dokonalých dílů...:D ážně jsem musela uvažovat nad tí jestli by Brett vážně skočil..,jakže to má Petr daleko k požárnímu schodišti..??

80)

(Teressa, 7. 7. 2008 7:18)

konecne ste sa nad nami zlutovali....uz bolo na case....bolo to super(ako vzdy)ale musim suhlasit s Kitsune:to vydieranie vam odpustim len ak rychlo dodate dalsi diel(s yaoi =3)....uz sa moooooc tesim na pokracko

Mé usilovné

(Kat, 6. 7. 2008 22:49)

čtení té hrůzy vydá plody.
Pěkné to bylo a nádherná pečovací scéna, které tak miluji. Jen mohl být trochu krapet déle nemocný. To víte co je nemohoucí s tím mohu si dělat co chci.. ehm. Rozhodně se to vyvijí zajímavým směrem a já se těším na další cény. JO smog je fakt špatná věc.
Jinak napínavé, krásně napsané, a co dodat? Snad další dílek. Kat spokojeně mhouří oči nad tímhle dílkem.
Postavy. Broke je fantastická.. nemohli by mi ji půjčit? A štěně a vlk no jakbysmet. Jendoduše správna trojka do nepohody.
Takže holky svatá povinnost vám velí pokračovat!!