Jdi na obsah Jdi na menu
 


Day for Jackal

23. 4. 2008

Day for Jackal

 

Pro Tatsumiho, aby vydržel, pro Keiro, aby držela pěsti a pro Nex, s tím, že tohle bylo napsáno dávno, před upozorněním;-)

….a pro Murakiho, ať už dopíše tu diplomku;-)

 

 

Ostatní agenti je nechávali spát. Brett se však po dvou hodinách vzbudil a převzal od vedle sedícího a spícího Petera složky a začetl se do nich. Přimhouřil oči a pak si začal třít kořen nosu. Tohle se mu nelíbilo. Tohle… Vypadalo to jako by si klestil cestu k ministru obrany, nebo k samotnému… "Prezidentovi," zašeptal  po chvíli a podivil se zvuku vlastního hlasu. A pak si vyžádal poznámkový blok a tužku si půjčil od spícího Petra a začal si kreslit kruhy na zadní stranu popisu vraždy… A vyšla mu spirála… "Bože můj!"

"Co-co je?" Peter se s mírným zasténáním probral a podepřel si krk. Pak si všiml, že mu Brett taktně odebral veškerou práci a teď si zkoumavě čmárá na zadní stranu protokolu. Nemožné..., povzdechl si v duchu a zase se složil do sedačky. "Na něco jste přišel?" zeptal se pak potichu.

"Že míří na Bílý dům. Na někoho v něm… ale dělá z toho divadlo, chce zničit nás, a Bílý dům vyděsit. On… Jemu jde o zdiskreditování FBI!" zašeptal Brett a pak se podíval na mladíka vedle sebe. "Co myslíš, psychoanalytiku…? On se mstí."

"Jo," Peter pomyslně smeknul. "Souhlasím s vámi. Mstí se. Jenže dokud nezjistíme, kdo to je, nezjistíme, ani proč se mstí... A kdo je jeho hlavní cíl..." Pak se protáhnul a zívnul. "Bože, vím, že bych neměl, ale nejradši bych teď zalezl do postele a spal..."

"Petře," řekl tiše Brett a díval se přitom z okénka. "Řeknu ti kdo to je… Nebo, budu se ti ho snažit popsat. Ale může měnit identitu jako ty ponožky. A pokud je můj odhad správný… A setkáme se s ním, řeknu ti i čím byl dřív…"

"A co když to tuším?" vystřelil Peter naslepo, jakmile uviděl ten pohled. Něco mu to našeptávalo už od chvíle, kdy se před ním o Šakalovi zmínil. Něco mu prostě nesedělo, v jeho přijmutí toho faktu. A nebylo to jenom tím, že měl na těle jizvy, které mu udělal... Bylo to něčím víc. Byl v tom smutek. Zvláštní smutek.

"Pokud to přežil… To co jsem mu tehdy udělal já, pak… Je to člověk, kterého jsem sám učil," zašeptal MacQuaid. "Vycvičil jsem ho. Ukázal mu vše co umím… Byl to přirozený talent s pohybovým nadáním o kterém se mi mohlo zdát. Ale měl tu nejhorší vlastnost pro agenta…"

"Sobeckost?"

"Idealismus," řekl tiše Brett a pak se rozvyprávěl. Mluvil tiše o nadšeném kadetovi, který nedokázal pochopit zákulisní intriky země a ani se jim přizpůsobit. Chtěl bojovat, ne se plížit nocí. A tak mu nabídli odchod. Odešel, ale stále za ním chodil, aby ho učil. A on to dělal… A pak jednoho dne – stáli proti sobě.

"Chtěli spravedlnost, ale porušovali pořádek… A tak jsem ho i s jeho přáteli poslal za mříže. Pro mě rutinní akce, pro něj zrada. Utekl z vězení i ze země… A stával se z něj fanatik v boji za spravedlnost… A pak už jen v boji… A tak jsme se setkali podruhé. A on… Zastřelil mou spojku a mě donutil se na to dívat. Pak mě vyzval na souboj a porazil… Předal nadřízeným… A pak se stal i mým katem… Můj nejlepší žák," dokončil Brett vyprávění a sklonil hlavu k spící Broke. "Po měsíci se mi podařilo utéct a přitom ho střelit. Ale asi to přežil…"

"John Smith, že ano?" pronesl Peter, po chvíli přemýšlení. Jevilo se mu to jako jediné logické východisko. Když to jméno padlo poprvé, byl smutný. Zvláštně smutný. Tenkrát to neuměl přesně pojmenovat, ale teď už věděl, tušil... Teď, když ten zvláštní smutek uviděl znovu. Smutek ze zklamání, zrady. Zrady člověka, kterému věřil.

"Jo. Je to on, tedy byl… A já ho vychoval." Brett si povzdechl. "Měl jsem se ujistit, že je mrtvý. Takhle jsem nechal utéct bestii."

"Brette?" Natáhl k němu ruku, ale pak ji jen položil vedle té jeho. "Za to nemůžete... Šlo vám o život, v takovém případě pracuje pud sebezáchovy. Vůbec se neobviňujte, prosím."

"Byl jsem si tak jistý… Copak někdo může přežít deset kulek?"

Chvilku váhal. Pak přikývl. "Může... Znal jsem podobný případ. Ten muž si zavolal záchranku a žil ještě půl hodiny. Není to vaše vina, opravdu ne," přisunul ruku blíž k té jeho a nakonec... Nakonec ji váhavě stiskl. Čistě přátelské gesto. "Proto nemůžete spát? Proto jste mi nechtěl pomoci? Ze začátku?" zeptal se potom tiše.

"Střelil jsem ho do hlavy k čertu! Říkal jsem si, že prostě přeháníte!"

"I to lze přežít," povzdechl si Peter. "A je mi líto, že jsem nepřeháněl... Zrovna teď toho lituju asi nejvíc."

"Neměl jsem na to, abych se ho dotkl. To bych to věděl jistě, ale už pustili sirénu… A psy. Ten štěkot psů, ječení sirén… Spustilo se peklo."

Nevěděl, co mu na to říct. Tak jen pevněji sevřel jeho vyhublou dlaň a poslouchal. Jestli se z toho vymluví... Tím lépe. Pro všechny. Ale pro něj především. A Peter si uvědomil, že jediné, co v téhle chvíli chce je, ne dostat Šakala, ale ulevit tomu zvláštnímu muži... Pomoct mu, aby mohl - zase mohl v klidu usnout.

"Neměl jsem na to ho zabít v osobním souboji. Byl jsem rád, že se mi povedlo ukradnout zbraň a zmizet z Baráku hrůzy, jak mu říkali. A najednou stál přede mnou. Smál se mi, říkal, že na to nemám, že… Že mě zabije, tak jak jsem ho to naučil. Věděl, že by mě dostal. Ale mýlil se ve mě. Byl jsem vrah. Dokázal jsem střílet na neozbrojeného. Ale ty výstřely. Přilákaly pozornost… A kužely světla… Dodnes nechápu, jak jsem mohl přelézt ten plot. A za ním, tam byla jen nekonečná země nikoho. Boty mě tlačily a rány bolely, ale věděl jsem, že žádná z nich není smrtelná. Zatím, že mě jen bolí a oslabují. Pamatuji si, že první noc byla zima… Takových mínus jedenáct. Psi se mě drželi a slyšel jsem i muže. Utíkal jsem přes potoky, řeky, bažinami jsem se brodil… Hnal mě strach. Nic jiného. Ten… Raději bych se nechal zastřelit, než se tam znova vrátit…" Brett mimovolně dýchal zrychleně a v očích se mu lesklo cosi… Co bylo stejně vzdálené jako ty pláně tam v Asii.

"Brette," zašeptal Peter a tentokrát to byl pravý, nefalšovaný stisk. Stisk dvou propletených dlaní, který jim oběma dodával oporu. "Brette," zopakoval mladý psychoanalytik a druhou ruku mu opatrně položil na tvář a tak ho donutil, aby se na něj podíval. Lehce ho pohladil a zavrtěl s úsměvem hlavou.

"Je to pryč. Tohle je jen minulost. Bolí a chutná hořce, ale UŽ SE TO STALO. Není to tady a teď... Je to pryč. Jsou to jen vzpomínky, co vám škodolibě ukazují, co bylo. Ale neříkají, co je. Neukazují teď. A vzpomínky... To jste vy - vyděšený, zraněný uprchlík z té noci. Ale je to jen jedna vaše část... Ta druhá část je silnější, dovede uprchlíka k ránu, kde je bezpečí. Jen mu musíte ukázat cestu..." Znovu ho lehce pohladil a usmál se. "Teď máte možnost se z toho dostat. Uspořádat si vzpomínky. Vypořádat se se Šakalem... Když to uděláte, tak vyhraje vaše silnější polovina. Ta která vás udržela naživu. Která vás drží naživu..."

Brett uhnul pohledem a doufal, že si ho ostatní agenti nevšímají. Ale ti naštěstí podle všeho spali. "Vypořádat se ze Šakalem..." trochu se ušklíbl.  "Uvidíme, kdo se s kým vypořádá..."

 

 

"My s ním... A třeba se naučím pořádně střílet," zasmál se Peter a pustil ho.

"To bys měl, štěně…" pousmál se MacQuaid a cvrnkl ho do nosu, jak se to dělá malým štěňatům.

"Nechte si ty důvěrnosti, pane agente," zašklebil se Peter cudně. "Nebo budu zase dělat striptýz!" Pohrozil mu potom žertem a protáhl se, jak byl od spánku na sedačce ztuhlý.

"Bože, necítím ani jeden sval," zívl si potom a trpitelsky zakoulel očima.

"To se divím, musíte být zvyklý vysedávat někde…"

"To ano, ale spím obvykle na posteli," věnoval mu jeden raráškovský pohled a pak ještě trochu zvážněl. "Budu rád jestli se vám... Aspoň trochu ulevilo."

"Hm," odpověděl neurčitě Brett a podíval se znova z okna. Chvilku mlčel a pak se na mladého agenta podíval. "Přemýšlím, jestli by nebylo lepší mu dát vědět, že jsem tu. Pak půjde i po mě… a třeba ztratí koncentraci. Přeci jen, se mnou má nevyřízené účty."

"Volavku z vás dělat nebudu!" zamítl to rázně Peter. "Jako velitel vám to přímo zakazuju!"

"Ale no tak, štěně, nebuď přecitlivělé!"

"Nejsem přecitlivělý!" naježil se mladík. "Prostě vám jen zakazuju spáchat harakiri!"

"Proč vám to tak vadí? Ani mě pořádně neznáte?"

"Mark Forsyth by mě přetrhl vejpůl, kdyby se dozvěděl, že si jeho nejlepší agent, kterýho jsem já s nasazením vlastního života přitáhl z Aljašky, hraje na volavku a poskakuje tomu magorovi před nosem. Věřte, radš by byl, kdybych tam poskakoval já..." procedil Peter mezi zuby a začal si skládat všechny věci, které měl roztahané všemožně kolem.

"Proč? Myslíte, že si vaší práce neváží? Nebo vás nemá rád?" zeptal se Brett tiše. "To já jsem mu kdysi utekl, ne vy…"

"Ne, tak to není. Ale šéf je voják... Jako vy. A když má voják volit mezi psychoanalytikem a dalším vojákem - co myslíte, že asi zvolí?" usmál se Peter. "Se šéfem máme vztah na motivy Kdo se bojí Virginie Woolfové. Máme se rádi, ale neumíme to dát najevo."

"To se mnou je to jak z Údolí stínů… Ví, že to udělám a já vím, že když to nepřežiju, třeba se za mě i pomodlí."

"Tak vidíte... Každopádně - jsem mladší, jsem civil a mám většinou, bohužel, pravdu," zašklebil se najednou mladík rozverně. "To samo už hovoří za vše."

"Za to, že vás musí chránit."

"Mě?" usmál se Peter a sklapl mobil. "Možná... Ale nechci být protekční chlapeček, víte?" Pak se podíval z okýnka. "Budeme přistávat."

"Tak to abyste vzbudil ostatní. A mimochodem, dokážete se tu orientovat? Myslím ve městě?"

"No, mám mapu a párkrát jsem tu byl... Upřímně, další program bych viděl v tom, že se zajedem podívat na tělo a pak bych zahučel do postele. Utahaný vám nebudu k ničemu..." povzdechl si Peter, pak se kolem něj protáhl a začal budit ostatní agenty. Za chvíli se ozvalo ono známé Prosíme pasažéry, aby se připoutali, neboť přistáváme a za další chvíli vystoupila skupinka agentů FBI na Denverském letišti. A nečekaly je hezké věci...

 

Ale místo přivolaného taxi, najal Brett dva vozy a jednomu si sedl za volant. Petera si posadil vedle sebe a usmál se, než se zařadil do proudu aut a vydal se směr místní márnice. Tam se prokázali odznaky a šli se podívat na tělo. Nebyl to pěkný pohled, ale zvládli to… Někteří…

Brett se díval na tělo pohledem profesionála, ale jen Peter mohl tušit co se za těmi očima odehrává.

"Já potřebuju panáka," ozvalo se jen, co se někteří vypotáceli ven. Peter neříkal nic, ale už zase byl bledý jako stěna. Těžko říct z jakého důvodu přesně. Jestli pohledem na profesionálně zmasakrovaného bývalého šéfa financí FBI, nebo pohled na Brettovy šedomodré oči, které se potáhly neviditelnou clonou... "Potřebuju do postele," zamumlal potom, když mu Broke starostlivě olízla ruku. Jí se to zdánlivě nedotklo, ale ten strašný pach smrti... Nevrtěla ocasem. Jen je oba pozorovala svýma velkýma, moudrýma očima.

"Broke, vem štěně ven…" řekl tiše Brett a pak kývl na patologa aby mu řekl víc. Potřeboval všechno vědět jistě.

Nechal se odvést, jako by Broke skutečně byla jeho máma a on štěně, co si vyrazilo z pelechu na první procházku a usnulo po cestě.

 

Mezitím si patolog, malý mužík v zeleném plášti, popostrčil brejličky po nose nahoru a zadíval se na Bretta, který ho převyšoval o dobré dvě hlavy.

"Tak co přesně chcete vědět?" zeptal se potom nakřáplým hláskem, prastarého knihovníka ze zapadlého muzea.

"Jak dlouho podle vás trvalo než zemřel a kolik času hlavně uběhlo od jeho smrti, a v jaké poloze jste ho našli…"

"Jste morbidní," povzdechl si patolog a podal mu nějaké fotky. "Z místa činu. Je to lepší než kdejaký popis. Jinak... Umíral dlouho. Netroufám si to odhadnout přesně, ale jestli byl pohřešovaný tři dny, tak dva dny nejméně byl podroben velice krutému mučení. Když jsme ho našli byl mrtvý nanejvýš pět hodin, podle teploty stupně ztuhlosti."

"Vaše mínění o vrahovi?" zeptal se Brett a pohlížel si fotky. Ano, umíral dlouho a na to místo ho někdo dostal až po smrti… Nastražil jako léčku. "Můžete mi říct, kdo vám ohlásil nález mrtvoly?"

"Nějaký chudák bezdomovec. Šel se podívat jestli v popelnicích nenajde něco užitečnýho a našel tohle... Málem zkolaboval..." pronesl patolog a zhnuseně nakrčil nos. "Co za bestii tohle dokáže udělat člověku?"

"Zase jen člověk!" usmál se trochu tvrdě MacQuaid a pak se zeptal. "V materiálech je místo, kde ho našli, že? Co novináři, už to ví?"

"Ne, pokud vím, tak se to podařilo ututlat. Především proto, že ten bezdomovec byl tak mimo. Pokud jim to někdo nevyžvanil teď někdy, potrvá ještě pár dní, než si toho všimnou... Někdy máme víc štěstí než rozumu."

"Jo to si myslím taky. A díky," řekl vzal si matriály a zmizel z pitevny. Za ním zůstal jen slabý odér jeho kolínské a cigaret.

 

Peter mezitím byl venku, seděl na bobku a mazlil se s Broke. Její přítomnost byla tím nejlepším uklidňujícím prostředkem, jaký byl vůbec k mání. A že jeho hlazení, cuchání srsti a drbání za ušima přijímala s tichým a přátelským bručením mu tvář roztahovalo do širokého úsměvu.

Další agenti se motali někde vzadu u automatu na kávu a Brett si klekl k Broke a Peterovi. "Řekněte jim, ať zařídí ubytování a pak budu potřebovat počítač. A my dva si před večeři vyrazíme na procházku, viď Broke."

"Jistě," Peter se zdvihl a něco rychle prodiskutoval s nejblíže stojícím agentem. Ten se tvářil, že se mu viditelně ulevilo, když ho pověřil takovým nenáročným úkolem, jako byl počítač a hotel. Chvilku někam telefonoval, kýval hlavou, něco sdělil Peterovi, ten poděkoval a pak se vrátil zpátky.

"Zařízeno... A myslíte... Myslíte, že bych si mohl na tu procházku zajít s vámi? Potřebuju trochu čerstvého vzduchu..." nadechl a usmál se. "Jsem asi bílý, co?" zeptal se potom.

"Jako stěna. A ano, můžete."

"Mimochodem, když už jsme u té procházky... Odsud je to do hotelu necelé tři kilometry, prý... Jestli by vám to nevadilo, šel bych raději pěšky, než autem..." pousmál se slabě Peter a znovu podrbal Broke za ušima.

"Kterým směrem?" zeptal se Brett a nakoukl do složek.

"Přímo za nosem," rozhodil rukama Peter a pak se usmál. "Nebojte, popsal mi cestu důkladně. Sice možná všude chodím pozdě, ale paměť mám výbornou..."

"Bezva, tak jdeme,“ řekl Brett a vydal se naznačeným směrem.

 

Peter se mu držel po boku a chvilku se snažil o masku vážného agenta FBI, který je sice na procházce, ale neustále ve střehu. Jenže když Broke začala přátelsky vrtět ocasem a pak po něm vrhla vyzývavý pohled, hodil to za hlavu. A začal s ní blbnout jako pubertální adolescent, jímž taky ve skrytu duše stále zůstával. Ostatně, každý se potřebuje nějak odreagovat. A Broke v tomhle případě představovala ten nejlepší způsob.

"Nemáte hlad?" zeptal se po chvíli Brett a zapálil si cigaretu. "Potřebuju se podívat na místo činu… A pak můžeme někam zajít.."

Peter se okamžitě narovnal a trochu si upravil sako. Pak jen kývnul. "Místo činu, souhlasím. Taky s večeří... Mám hlad, že bych... No, nebudu říkat co," přitočil se k němu. "A vy? Jak... Jak se cítíte?"

"Prosím?" zamrkal Brett překvapeně, protože sám už dávno uvažoval o něčem jiném. "Jak bych se měl cítit?"

"To se ptám já vás... Nezapomínejte, jsem psycholog. Správně bych se měl starat já o vás a ne vy o mně. Tak se ptám, jak se cítíte. Je vám lépe? Hůř? Máte hlad?" usmíval se pořád Peter.

"Co je to za blbý otázky?" zeptal se vztekle Brett. "Máme tu vraždu, dva další pohřešované a já vsadím svoje boty, že on je ještě tu, a vy se mě ptáte jak se cítím? Jak na lovu!" uklidnil se pak a potáhl z cigarety. "Štěně…" dodal po chvíli a rozcuchal mu účes.

"Ano, přesně na tohle jsem se ptal. Na lovu..." poznamenal Peter tiše. "To je známka, že vaše silnější polovina začíná bojovat se vzpomínkami. A je to přesně ten boj, který jste odkládal osm let," nechal ho, aby mu vjel rukou do vlasů a pak se usmál. "Starý lovecký pes, co cítí kořist na míle."

"Pane psychoanalytiku, přestaňte mě pozorovat… Nebo uvidíte!“ Brett přimáčkl mladíka ke zdi domu a druhou ruku mu položil vedle hlavy. Vypadal výhružně, ale zároveň… Peter měl pocit, že pobaveně.

"A co?" zašeptal a vykulil oči. "Jen jsem vyjádřil své uspokojení nad tím, že se konečně vrací ten starý Brett MacQuaid se vším všudy... Před kterým člověk nemusí prchat, ani dělat striptýz, aby ho dostal zpátky do akce..."

"A nekul tak na mě ty oči…" řekl tiše MacQuaid a pak si ve skle všiml stínu na druhém konci ulice. Napjal se ale pořád se jakoby ležérně opíral o stěnu. Přitom však sledoval všemi smysly co se děje kolem.

Peter se zhluboka nadechl. Poznal, že je něco v nepořádku... A rozhodl se hrát až do konce. "Proč?" zeptal se nevinně a zasmál se tak od srdce, až jemu samotnému to přišlo tak průhledné... Přitom na Bretta mrkl. "Co vidíte?" procedil pak koutkem úst a nechal se ke stěně přimáčknout ještě víc.

"Oči," řekl tiše Brett a pak se mladíkovi vážně zadíval do očí. "Teď pomalu. Já vás pustím a zajdeme tam za vedlejší roh a…" nedomluvil protože náhle prostě strhl mladíka k zem a v místě, kde před tím stáli, byla rozbitá omítka. "Má tlumič!" zaklel Brett a popoháněl před sebou Petera do úkrytu. Broke už tam byla a ležela na zemi, tak jak byla zvyklá z páníčkových lovů. Když se začne střílet, zalézt dokud páníček neřekne něco jiného.

"Do hajzlu!" zanadával Peter a kupodivu začal chladně a logicky analyzovat situaci. Tak jak to uměl nejlépe. Před vnitřním zrakem si promítl celou scénu a pak se zarazil. "Buďto je génius, nebo nás sleduje už z New Yorku a dávno o vás ví," zašeptal potom s náhlým prozřením a přitiskl Broke k zemi, jakoby ji chtěl chránit. Přitom vytáhl z pouzdra zbraň. "Protože tohle by byla až moc velká náhoda, kdyby na nás tady natrefil jen tak..."

"Ví o nás… Ne, víc, ví o mě… Teď už jistě!" zašeptal Brett a pak si v klidu zapálil cigaretu. Když vyfoukl kouř, usmál se. "Tak, je tam v tom domě a čeká… Až se pohneme. A my," Bret vytáhl zbraň a zkontroloval ji, "my se pohneme… Broke, hlídej štěně!" řekl a pak se sklonil a vyrazil k druhému domu.

"Já nepotřebuju hlídat!" zasyčel Peter, ale to už Brett pravděpodobně neslyšel. "Do háje! To je pořád tak tvrdohlavej?" otočil se na Broke, která ho pro jistotu chňapla za rukáv saka. "PUSŤ!" nařídil jí ovšem nekompromisně, tak se na něj podívala a s pohozením hlavou povolila stisk. Dělej jak chceš, to její oči říkaly jasně. Peter se zhluboka nadechl. Tohle není střelnice. Tohle je model se Šakalem, dívkou a mrtvolou... Hovno! Tohle je prostě realita a tam někde vpředu je Brett a Šakal. Jako myš přeběhl ulici a zbraň držel v pohotovosti. Snad se do té doby naučím střílet... Chm! Teď to tedy bude neocenitelná lekce...

Nejednou se jako bleskl za ním objevila Broke, skočila mu na záda a srazila ho k zemi. Do stěny za ním kulka vyryla díru. Broke se na něj zkoumavě zadívala a pak si lehla vedle něj a začala tiše vrčet. Něco se ji nelíbilo. Moc nelíbilo, podle toho jak cenila zuby.

"Do hajzlu, tak tedy při zemi!" zavrčel v oplátku Peter a začal se opatrně posunovat vpřed.

"Broke!" zavelel jí potom tiše a pohladil ji po hlavě. "Hledej pána! Hledej Bretta!" zašeptal jí do ucha a přitom drbal v kožichu. "Najdi Bretta!"

Broke zastříhala ušima a pak se začala plížit dopředu. až teď bylo vidět, kolik z ní je stále ještě vlkem a kolik kolií… Ovšem důležité bylo, že ho vedla za Brettem. O tom byl Peter přesvědčen.

"Výborně, hodná!" pochválil ji tiše a po kolenou a loktech se posunoval za ní. Nevypadal na to, ale zas tak úplně neschopný, co se takových věcí týkalo, nebyl. Jen prostě měl své... ehm, zásady. Které teď s čistým svědomím zahazoval hodně daleko. Teď bylo důležité, že Brett, ten cvok sem vlezl sám! Jak slepá liška do pasti!

Sledoval Brokin huňatý ohon, jak mu zametá cestičku a snažil se ignorovat srdce, které mu bušilo někde v krku. Šakal, malá holčička a on... Krucinál Brette! Nad hlavou mu prosvištěla další kulka a vzápětí se ozvalo odněkud shora. "Petře, kryj se!" Bleskově se skulil za stěnu a přitiskl Broke k sobě. Pistoli držel v pohotovosti.

"Brette?" zvolal potom tiše. Byla to blbost, ale nějak se musel ujistit, že je v pořádku... Živý.

"Běž!" zakřičel Brett a tím se prozradil. Musel změnit úkryt. a Další kulka prolétla těsně kolem jeho ucha. Uhnul. A pak najednou stál před ním…

"Ahoj Brette," řekl hlas za jeho zády a on okamžitě strnul. "Víš, čekal jsem tě… Když tehdy nenašli tvé tělo… Čekal jsem, že když se objevím tady, vylezeš z nory i ty!" Brett se pomalu otočil ale cvaknutí kohoutku ho zarazilo. "Teď ne Brette, te-"

Trhni si, napadlo Bretta a vrhnul se k zemi. Věděl, že je dostatečně rychlý, možná rychlejší, než býval. "Schovávej se jak chceš, Brette, ale stejně tě dostanu!" ozval se za ním jeho hlas a pak…  Poslední výstřel, který vytrhl kůru ze stromu, za kterým se skrýval. A pak byl Šakal pryč.

 

"Hej vy!" Peter se po stěně pomalu vytáhl nahoru a chytil pažbu pistole obouruč. "Hej vy! Ano, mluvím s váma!" křikl ještě pro jistotu, aby nebylo pochyb, na koho to vlastně mluví. Musí ho vyvést z konceptu! Musí ho konsternovat! Musí Brettovi získat čas, aby zmizel... "Broke!" sklonil se potom ještě k psovi. "Najdi páníčka. Páníčka a dostaň ho ven!" Věděl, z celého srdce doufal, že porozumí. Porozuměla, olízla mu ruku a zmizela v prachu. "Hej! Šakale! Tady je zvláštní agent Morgan! FBI! Ozvěte se!"

Jenže odpovědí mu bylo jen výsměšné ticho a pak štěkot Broke. Nikde nikdo. Žádný vrah, žádná střelba… Nic.

"Šakale!" křikl Peter ještě jednou a pak se jedním skokem ocitnul v místnosti. Bleskově namířil do všech rohů, ale nikdo nikde. "Šakale! Ať se schováváte jak se schováváte, já vás najdu! Rozumíte mi?" Začal ho provokovat. Nevěřil, že by se vzdal tak rychle, že by prostě jen tak šel a - nechal kořist být. "Hej! Dostanu vás, slyšíte? Přivedu vás na křeslo!" Proboha Brette, už jsi venku? Že jsi venku, že jo, že jo? "Šakale! Ozvěte se!"

"Brett sebou teď tahá takové neschopné mladíčky?" zeptal se najednou hlas za ním a cvakla natahovaná spoušť. "Pověz chlapče, co ti vykládá? Taky ti říká štěně? "

"To on vás naučil zabíjet lidi ze zadu?" zeptal se místo odpovědi Peter chladnokrevně.

"Naučil? On? Je to zbabělec… A lhář!"

"Tak kde jste se to naučil?" Peter se pomalu otočil a zadíval se mu do očí. Bez citu, bez barvy... Nerozeznal rysy, nesoustředil se na ně. Jen na ty oči. Na ty chladné oči, které ho probodávaly s nenávistí. "Nejste přece nijak zvlášť talentovaný, nebo snad ano?"

"Jsem mnohem lepší než on… A on to ví!" usmál se muž a pozvedl zbraň.  Jenže najednou ucítil závan vzduchu a v tu samou chvilku se mu na ruku pověsil velký pes. A na záda dopadla ještě vetší váha. Brett.

 

Brett věděl co bude následovat, když muži chytil ruku, aby nemohl ublížit Broke a vzápětí už přelétl přes jeho hlavu. Odkulil se stranou a okamžitě vymrštil na nohy. A znova po něm skočil než si stačil vzít vypadlou pistoli. Výpad střídal kryt a Brett pomalu cítil, jak se ho začíná zmocňovat panika. Věděl, že muž proti němu byl vždy dobrý a zlepšil se, ale on? Strávil poslední roky v divočině, kde se možná naučil lépe střílet, ale… Když ucítil pěst jak nešetrně zasáhla jeho játra zavyl bolestí. Ty údery ho učil sám. Stačil se vykrýt před známou sérií a pak najednou uslyšel znova štěkot psů a ječení sirén. Znova se mu nedostávalo vzduchu a svět kolem něj měl jen odstíny šedé. Ránu na hlavu už ani necítil… A pak se něco zlomilo a on vyrazil pravačkou proti jeho ohryzku. Výkřik… A pak nůž v pravačce a tma.

"Do hajzlu! Do hajzlu!" klel Peter, když se marně snažil Šakala dostat na mušku. Nechtěl střílet naslepo a riskovat, že trefí Broke, která štěkala jak pominutá, nebo nedej bože, Bretta! A pak viděl, že to Brett nezvládá, že je mimo... Ten stín v očích... Bože můj! Teď ne! Teď ne! Srdce mu zabušilo, pak ztichlo a dech uvízl někde v krku. Brett se pomalu zhroutil k zemi  a pravou ruku měl probodnutou. A Peter zůstal sám... A věděl, že proti němu nemá nejmenší šanci. Kromě té, kterou držel v ruce... Kromě pistole. Šakal sípavě oddechoval, ale v očích mu svítilo vítězství. Broke stála opodál Brettova těla a zuřivě vrčela.

"Broke… Broke…“ zašeptal Brett a fenka k němu pomalu přešla a lehla si u jeho hlavy. "Broke… podej!" zašeptal Brett neslyšně a ukázal na zbraň. Která mu při souboji vypadla a teď ležela dva metry od něj. Fenka se na něj zkoumavě zadívala a pak se zvedla..

"Tak co? Čumíte, jak je z formy, ten váš slavný Brett MacQuaid, co?" zasyčel na něj Šakal a pomalu se narovnal. "Ne, ani ne," odpověděl mu Peter klidně a nechal ruku se zbraní podél boku. "Ani ne..." "Vždycky byl k ničemu!" "Jistě, když to říkáte..." "Cože?!" "Když to říkáte," zopakoval Peter neochvějně. Pak namířil.

"A co vy? Máte na to střelit neozbrojeného?" ušklíbl se muž. "Bojíte se. Ten strach je z vás cítit. Máte ho v sobě… Bojíte se, protože to cítíte. Přeci nemůžu zabít neozbrojeného, to by byla vražda…"

"Máte pravdu," přikývl kupodivu Peter. "Ano, byla by to vražda, střelit na vás... A ano, bojím se... Ale na druhou stranu? Nehraju to jen? Třeba jsem tak dobrý herec? Že vy ten strach zahrát nedokážete, neznamená, že to neumí ani jiní. Že vy nejste dobrý, neznamená, že jiní nejsou dobří, ne?"

Muž se tiše zasmál. Otočil se k Brettovi, kterému Broke podávala pistoli, vyrazil mu ji kopancem z ruky a pak ho kopl do břicha. V následující chvíli už byl ze dveří a pryč. Po něm zůstal v pokoji, jen otisk boty v Brettově krvi. A taky vzdálené... "Dostanu vás! Oba! Oba! Štěně i starýho čokla!"

 

Peter se pomalu zhroutil na zem vedle Bretta a dočista mu bylo jedno, že bude mít šaty celé od krve. Pistole mu s třeskem vypadla z ruky. "Bože!" zaúpěl potom a složil si hlavu do dlaní. "Bože, mohli jsme být mrtví! Všichni..."

Broke si k němu lehla a šťouchla do něj čumákem. Pak totéž zopakovala u svého páníčka a tiše zakňučela. "Petře?" zeptal se po chvíli Brett.

"Promiň," nahnul se nad něj, vytáhl kapesník a opatrně mu začal otírat čelo i tváře. "Jsi v pořádku? Aspoň trochu...?" zašeptal potom a skoro si k němu lehnul. Ještě teď nevěděl, jestli vůbec má srdce. Vůbec necítil, že mu tluče...

"Promiň, zklamal jsem…"

"Ne, vůbec ne... Byl jsi báječný," usmál se namáhavě a opatrně mu otřel spánek... Měl tam krvavý šrám. Od kulky... Udělalo se mu trochu mdlo, když si představil, že pár milimetrů vedle... Na takovéhle věci vůbec nemáš myslet! "Můžeš se hýbat?" zeptal se potom tiše a otřel mu potlučené rty.

"Jo, jen…" Brett se namáhavě zvedl a posadil se. "Košile za dvě stovky je v háji!" zavrčel a pak pohladil Broke po hlavě. "Hodná holka…"

"Zaslouží metál a misku nejlepšího žrádla... Co misku!" povzdechl si Peter, pak nahmátl svoji pistoli a zastrčil ji do pouzdra... Nakonec se ještě podíval na Bretta, který se mazlil s Broke. "Jestli by se tu měl někdo omlouvat, jsem to já... Měl jsem možnost ho zabít a... Neudělal jsem to."

"Ruka. Budu potřebovat, pár stehů… Asi," řekl po chvilce Brett a opatrně se dotkl nože. Vzápětí sykl bolestí. "Ano, to bude chtít… A něco proti bolesti."

"Dojdeš do hotelu? Nebo mám zavolat sanitku?" zašeptal Peter a zkoumavě se na něj podíval.

"Zavolej. Nechci se s tím producírovat po městě…"

Vytáhl odněkud mobil a vytočil číslo záchranky. Rychle jim vysvětlil situaci a popsal polohu místa, kde se právě nacházeli. "Dobře, děkuju," rozloučil se nakonec a pak se obrátil k Brettovi. "Budou tu za chvíli... Můžeš vstát? Nemusí vědět, co přesně se tu odehrálo," vyškrábal se na nohy a podal mu ruku. "Pomůžu ti..."

Brett ztěžka vstal a pak se o něj opřel. Byl vyčerpaný. Ne ani tak fyzicky, ale celé ho to unavilo psychicky. Vzpomínky. Jeho bývalý žák, osmačtyřicet hodin beze spánku… Cítil se mizerně. Unaveně. Takže se nechal odvést před dům a tam si sedl na lavičku, která jejich přestřelku vydržela. Nad hlavou jim ševelilo listí starého usychajícího stromu a o kus dál si hrály děti. Nic nenasvědčovalo tomu, ž se tu před pár minutami odehrálo drama…

 

Konečně s houkáním přijela sanitka. Peter se jim legitimoval ještě dřív, než stačili cokoliv říct a pak už se na nic neptali a naložili je oba. Brettovi dali okamžitě kapačky, nějaké prášky pro uklidnění...

Jediný problém byl s Broke, ale Peter nebyl psychologem nadarmo. Neznámo jak se Broke mohla svézt sanitkou až do nemocnice, kde se jí ujal starý, laskavý vrátný, zatímco Morgan doprovázel záchranáře i s Brettem až na ambulanci...

Brett snesl ošetření tiše, bez jediného výkřiku bolesti či cokoliv jiného. Ještě mu monitorovali a prohlédli orgány, jestli nemá nějaké poškozené, ale když si ho tam chtěli nechat na noc, odmítl a požádal jen o prášky proti bolesti. Nechtěl ležet v nemocnici sotva sem dojel. A byl navýsost rád, když je všechny tři taxík vyhodil před jejich hotelem.

 

Peter ho podepřel a podařilo se mu ho provést recepcí bez jakéhokoliv rozruchu. Byl vlastně v duchu rád, že se po nich nikdo nesháněl. Protože vysvětlovat ještě tohle... To už by dneska bylo nad jeho síly. Cítil se vycucnutý, nejradši by padl do postele a spal. A nebyl sám…

Když se konečně dostali do výtahu, Brett se unaveně opřel o stěnu a Peter stiskl tlačítko. Jenže nepočítal... Jakmile se kabina dala do pohybu, ztratil rovnováhu, mírně zavrávoral a najednou přistál Brettovi v náručí. "Promiň!" vyhrkl rychle a chtěl se odtáhnout, jenže ruka kolem pasu mu to nedovolila...

"V pořádku, štěně," řekl Brett a pousmál se. "Vedl sis dobře."

"Díky," hlesl rozpačitě a pak jen zavřel oči a položil si hlavu na jeho rameno.

Brett sebou trochu trhl ale pak se uklidnil. I psychoanalytici jsou jen lidé a on chápal, že toho mohlo být na mladého agenta dost. A tak ho nechal. Přece jen, on se o něj staral, když mu bylo zle… Tak proč by nemohl Peter vyžadovat to samé.

Výtah cinkl a dveře se otevřely. Peter se zdvihl jen neochotně, v tom konejšivém objetí mu bylo dobře. Ale postel byla postel... "Tak," pousmál se tiše a vyvedl ho ven. Naštěstí nemuseli chodit daleko... Naneštěstí měli jenom jeden klíč. Což znamenalo...

Na dveřích visel vzkaz. "Moc se omlouvám, agente Morgane, ale toto byla jediná možnost. Ale nebojte se, to letiště je dost široké. Váš..."

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

PĚKNÉ......

(MIREK, 20. 9. 2009 20:50)

To "široké letiště", mne fakt dostalo.....

*senza*

(ebika, 21. 5. 2009 22:42)

T je nádhera , ale další díleček si přečtu asi až zítra-
Ale už teď se nemůžu dočkat je to super

*mrtvá z více důvodů*

(E..., 16. 6. 2008 18:30)

no tak co k tomuhle říct? co říct k dokonalosti? málem sem se zadusila, jak sem si nedovolila během skvělý akce dejchat ale ten konec mě stejně vyřídil nejvíc... úžasný prostě

Myslíš

(Kat, 24. 4. 2008 19:28)

Nex snad k Broke ne. To by byl páreček a jak spolu dobře vycházejí. Taky musíme to brát v úvahu....

No dobrá...

(Nex, 24. 4. 2008 18:25)

...budu předstírat, že vám to věřím. Že už to bylo dávno komplet hotový a vůbec to nebylo psaný v tomhle týdnu. Ehm.

No takže...ještě do zítra žádnou povídku. V pátek odpoledne se do toho pustťe a rozjeďte to na plný obrátky! ;-)P Vážně jsem zvědavá, jestli za to letiště náhodou nemůže přímo šéf, který zná své pappenheimské a chce si Bretta pojistit roztomilým štěněcím mazlíčkem....Vhodný doplněk k Bret, nemyslíte? X-D

(^_^)

(Lirael, 23. 4. 2008 21:59)

No tak tomu říkám nářez...prostě bomba...super...taky byhc chtěla někomu tkale padnout do náručí..=)))))))
Další díllllllllll díky =DDD

...

(Sayuri, 23. 4. 2008 19:01)

Už mě přestává bavit psát pořád ty samý věci dokola, jako třeba krásný, úžasný, nádhera,..., takže napíšu jenom:
Další kapitolu prosím!!!! :-D

krása

(Alarik, 23. 4. 2008 18:03)

jako vždycky nádhera, miluji Tvoje povídky, už aby byl další díl

super

(Kat, 23. 4. 2008 15:13)

dárek. No perfektní konec perfektní povídky. Přišla jsem domu uštvaná jako štěně a najdu šakala. Prostě den pokračuje jak vyšitý. Skvostně. Líbílo se mi to od A až po Z a že každé písmeno bylo jedinečné.
Nádherný díleček jedné skvělé povídky o dvou podařených agentech a super pejskovi.
Chci mít takovou Brok doma. Chjoo a taky agenty . No jednoduše kdy bude další díl a propo ať se ta diplomka napíše dobře a brzy.
Chceme další povídky a jak tak koukám tě pěkně od psaní zdržuje.
No pomaličku polehoučku a určitě sem něco přibude. Neuštvěte se holky my počkáme. Jsme trpělivý jako svatí ehm.. trochu přeháním asi. No rozhdoně se těším an pokračování. Nějak se mi ty dílečky zažírají pod kůži.

Božínku XD

(Fussi-chan, 23. 4. 2008 11:16)

I když vlastně... Muraki stačí, že? Nebo Bee? Nebo obě? (potažmo oba? XD)
Bůh se narozdíl od autorů skvělých příběhů ze světa psovitých šelem nevyskytuje v množném čísle... XD
Ale co třeba: Bohyně!?! XD

Tohle byla opravdu nádhera!!! Víte jak sem se o ty dva bála? Fuj.. XD Ale konec byl bezkonkurenčně nejlepší. Kam vy na to chodíte? Že bych si taky udělala malinkatej výlet... Chtěla bych vidět jejich výraz... Teda hlavně ten Brettův.

P.S.: Smím taky prosit??

=0)

(teressa, 23. 4. 2008 6:03)

jeeeeeeee dalsia cast ... no bola proste uzasna...ale aj tak sa mi najviac pacil ten koniec"Moc se omlouvám, agente Morgane, ale toto byla jediná možnost. Ale nebojte se, to letiště je dost široké. Váš..."...proste bezchybne!!!!!
p.s.:a rychlo nech je tu dalsi diel..PROSIIIM