Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z Pekla - A přines poslední oběť na oltář...

10. 12. 2009

Inspektor byl v té chvíli na komisařství. Musel se hádat, obhajovat a bránit a nakonec mu ten případ stejně sebrali a doporučili mu, ať si vezme volno. Vztekle odešel a pak nastoupil do drožky. Nechal se vyklopit o několik ulic dřív s tím, že si koupí láhev a málem na to doplatil. Kdybxy tam nepřišel John...

Ti opilci tam nebyli náhodně.

A tu ránu do stejné nohy taky nedostal jen tak.

Domů ho John prakticky donesl.

 

Nemusel tu složku ani číst. Ne, věděl co tam je. A věděl, že s tím v životě nemůže uspět! Panebože, jestli s tím půjde na veřejnost, je mrtvý! A pak si to uvědomil...

Já jsem poslední. Já zbývám. Jsem jak pekelný stroj...

Dokud budu tady, nebude v bezpečí.

Záda ne-záda se vyhrabal na nohy a začal se oblékat. Kupodivu už to tak strašně nebolelo. Zřejmě se hojil dobře. Alespoň něco. Bude na útěku, nebude potřebovat další komplikace. Zrovna sahal po papíru, že mu aspoň napíše dopis... V tom klaply dveře a dovnitř se vpotácel inspektor. Sám.

"Galéne… Prosím tě..." Tiché vydechnutí a pak se inspektor musel zachytit křesla, aby nespadl na zem.

"Ježíši Kriste!" Téměř k němu doběhl a podepřel ho. Sám byl ještě pořád zafačovaný, ale to už nehrálo tak podstatnou roli. "Co se stalo?!"

"Počkali si na mě…, když jsem šel pro flašku. Prý mám zastavit vyšetřování. A vrchní inspektor mě odvolal z případu, pár chvil před tím..." Abberline se o něj opřel a vděčně se nechal dovést k posteli, na kterou ho Galén položil. "Já ho dostanu, slíbil jsem ti to."

"To nemůžeš," zašeptal doktor, zatímco ho svlékal a zuřivě kontroloval, zda mu neublížili ještě víc. Neublížili naštěstí. Ano, pár modřin navíc, ale nic zlomeného. Koleno už taky splasklo. Chvála bohu. Dodal si odvahy a lehce ho pohladil po tváři. "Nech to tak jak to je. Já teď zmizím. A jakmile zmizím, zmizí i Rozparovač. To je skutečnost..."

"Zůstaň tu, Galéne, prosím tě… Já…“ Inspektor se kousl do rtu. "Prosím."

"Nechci mít na svědomí další život," namítl. "Už jsem pomáhal zabít čtyři... Nechci, abych jich bylo pět..." sklonil se nad něj, ale potom se odtáhl. Zvláštní. Nikdy dřív, s nikým, necítil takové rozpaky. "Zůstanu a ohrozím tě na životě. Dozví se, že mě schováváš. Dozví se, že vím, kdo je Rozparovač. Zabijí mě a tebe zabijí taky, pokud budu s tebou. Když odejdu, zabijí jenom mě."

"Neodcházej, ne teď. Neví, že jsi tady. Nikdo to neví. Jen John a já. Prosím. Jestli odejdeš zemřeš a to já nechci. Galéne… Prosím," inspektor znova sykl bolestí.

"U všech ďasů! Copak to nechápete, inspektore? Zůstanu a zabijí nás oba! Protože my víme jak to bylo! Víme, že Lucky Jack měl syfilis a nakazil někoho z královské rodiny. Víme, že mu potom dohodil ty zbývající tři! Takže ti věděli, že někdo mocný je syfilitik! A oni vědí, že všichni chodili ke mě. Já znám Rozparovačovu totožnost! Já můžu za to, že ti kluci zemřeli, protože jsem je dostatečně neochránil! Já za to můžu... Jenom já... Jako bych je zabil..." Zhroutil se. Zase ho zradily nervy.

"Nemůžeš za to, slyšíš, Galéne? Ty za to nemůžeš," inspektor Abberline, jakkoliv se sám cítil mizerně ho objal a začal uklidňovat. A pak zjistil, že se k němu tiskne a on ho dlaní po zádech. "Nemůžeš za to. Ty kluky by neochránil nikdo. Ne tady… Ne tam na ulici."

"Matthiasi..." škytl ten uzlíček v jeho náručí. "Už tak jsem to jméno zneuctil víc než dost... Měl pravdu," nenamáhal se ani zadržet slzy. "Zklamal jsem jako doktor. Měl jsem poznat, že je Jack nemocný... Měl jsem něco udělat... Měl. Panebože, nemuseli umřít!" Zachvěl se po celém těle. "Copak mě nenaučil dost...?"

"Matthiasi… Pro mě jsi Galén, lékař, který v té hrůze pracuje a snaží se pomoci. A nemůžeš zachránit všechny, to vás neučili? Galéne..." pohladil ho po vlasech. "Já… Nikdy bych si neodpustil, kdyby se stalo něco i tobě," zašeptal pak na hranici slyšitelnosti inspektor. Prostitut se na něj podíval. Zase tytéž velké, tmavé oči, jako tu noc, kdy tu leželi vedle sebe a on ho objímal, protože měl zlé sny. Pohladil ho jemně po tváři.

"Jsem jenom doktor bez diplomu, co léčí protizákonně a prodává svoje tělo... Proč by vám na mě mělo záležet?"

Inspektor se na něj jen dlouze zadíval a pak sklopil oči. Co mu měl říct? Že ho má rád? Že konečně zase má někoho rád a zase se o něj bojí? A že by další ztrátu už nepřežil?

"Jestli vám na mě záleží..." zaslechl konečně jeho tichý hlas, "nechte mě jít. Ani já nechci, aby se vám něco stalo. A na ulici se ztratím. Opravdu. Zmizím jako stín. Vy budete v bezpečí. A možná až uplyne pár let, zase budu moci klidně spát. Když zachráním lidský život. Ten váš."

"Prosím, ještě tu zůstaň... Ještě chvilku..." Inspektor ho chytil za ruku a najednou vypadal strašně opuštěně. Matthias se na něj zadíval. Na okamžik zavřel oči. Věděl, že by neměl, že tohle překračuje všechny meze, které by nikdy překročit neměl. Jenže to bolelo. Tak hrozně moc. Mnohem víc, než rány, které mu udělal Rozparovač. Nahnul se. Odrhnul mu vlasy z čela. Inspektor si ho pomalu přitáhl blíž a jen ho k době přitiskl. Mladík mohl cítit, jak se vnitřně chvěje.

Je nemocný, napadlo mladého muže.

"Nechci, aby ti něco udělali," vydechl nesouvisle a cítil, jak spolu s ním klesá dolů. Zůstal ležet, přitisknutý k jeho boku, přitulený, co nejtěsněji to šlo. Jsme proti nim moc slabí, nezmůžeme nic, blesklo mu ještě hlavou, ale v tom ho inspektor pohladil po tváři. Opatrně, jemně... Tak jemně, jako nikdo před ním.

"Ublíží mi, když tě zabijou... Jinak ničím, rozumíš?" zašeptal Abberline a znovu ho opatrně pohladil. Matthias se poddal a přikývl.

"Dobrá... Zůstanu... Pokud to vážně chceš..." odpověděl, zavřel oči a položil si hlavu do polštářů. Už neměl sílu.

Objal ho. A po chvíli Galén zaslechl jeho tiché oddechování. Inspektor vyčerpáním musel usnout. Ve spánku se ho křečovitě držel a nechtěl ho pustit. A podle toho jak sebou šil, se mu asi nezdály klidné sny.

 

Jestli s ním zůstanu, zabijí ho. Protože Gull není hloupý, to by to nedotáhl takhle daleko. On ví, že já vím. Viděl mě a já viděl jeho. Ví, že já vím, jak to všechno bylo, proč ty vraždy, co za hrůzné tajemství se skrývá v nejmocnější rodině této země. Musím pryč, dokud se jeho zájem ještě nestočil na Sinclara.

Já jsem poslední. Jedině já zbývám, aby to tajemství zmizelo z povrchu zemského.

Jestliže tady zůstanu, zabijí jediného člověka, který mě má rád.

A kterého já…

Vprostřed noci se vymanil z inspektorova objetí a zasedl k jeho psacímu stolu. Nebylo to ani trochu lehké, jak si představoval. Bylo to těžší, než se poprvé nabídnout, poprvé s někým jít. Bylo to téměř nepředstavitelné, když ta slova psal. Ale věděl, že musí. Vzdor všemu, musí. Jestli ho chce ochránit.

Kousek papíru. Několik slov. Bolest jako kámen.  

Děkuji. S láskou Matthias

 

* * *

 

Krev a bolest.

Smrt.

Snopky hroznů s vůní laudána.

Krev, všude samá krev a tělo zohavené k nepoznání.

Rozparovač kráčel temnými uličkami a hledal svou poslední oběť.

Ještě jeden zbývá a s ním Tajemství.

Dnes v noci se bude zabíjet!

 

Prošel páchnoucí uličkou a protáhl se nedovřenými vraty jednoho průjezdu. Děkoval bohu, že nikoho nepotkal. Snad si vzali k srdci varování policie! Snad zůstali doma! Jedna noc o hladu přece nestojí za lidský život. Až zmizí, Londýn zase bude bezpečný…

„Galéne?“ zašeptala tma za ním.

Před očima mu prolétl celý život, ale pak si uvědomil, že to není ten hlas. Ten studený, nelítostný hlas, k němuž patří vraždící ruce. Otočil se. Povědomá silueta. Tak přece!

„Keithe? Co tady děláš?! Tady není bezpečno!“

„Chci najít toho, co zabil Jeremyho…“

„Zbláznil ses?! Okamžitě se vrať… Proboha, Keithe, co to…?“ Vytáhl ho ze stínů a s žalostným výrazem nad ním zavrtěl hlavou. Prostitut nebyl téměř oblečený, jen kalhoty a nátělník. Galén si svlékl kabát a přehodil mu ho přes ramena.

„Chci ho najít!“ bránil se prostitut, ale pevně ho stiskl.

„Neblázni, Keithe. Jeremy by nechtěl, abys skončil jako on, tak měj trochu rozum. Za inspektora Abberlinea jsem ochoten dát hlavu na špalek, že Rozparovače zastaví…“

„Co se ti stalo?“ zeptal se místo odpovědi prostitut a ukázal na jeho ruce.

„Pořezal jsem se, nic vážného… Pojď se mnou. V téhle zimě nemůžeš zůstat.“

„Bydlím kousek odsud.“

„Zavedu tě tam a slib mi, že až do rána nepůjdeš ven!“

Podíval se na něj a přikývl. Galén ho vzal kolem ramen a dovedl ho až k domu, kde bydlel. Nechal mu svůj plášť, aby se alespoň trochu zahřál. Věděl, že sám už ho nebude potřebovat… Ne po tom, co se chystá udělat. Počkal až za sebou Keith zavře domovní dveře. Potom zamířil na konec ulice a odsud co nejkratší cestou ke Kolu a oji. Úspory, něco šatstva, pár knih a potom pryč… Kam, to nevěděl. Věděl jen, že musí.

Ale hlavně nevěděl, že ve chvíli, kdy zahnul za roh, Keith zase vyklouzl zpět na ulici.

 

Inspektor také nevěděl nic. Celou noc prospal unavený z nervů, laudána a celkového vyčerpání. A proto, když mu Goodvill třásl ramenem, aby ho probral, byl dost nevrlý. Zvlášť, když zjistil, že je ještě tma.

"Co se děje, Johne?"

"Našli dalšího, pane."

"Cože?!"

"Našli dalšího..."

Goodvill se tvářil otřeseně. I když byl jindy v tváři brunátný, za to mohl ten nešťastný vysoký krevní tlak, tak teď byl bílý jako stěna. Mohutná brada se mu chvěla a ramena měl shrbená, jakoby na nich nesl celou tíhu všehomíra.

"Kde?" zeptal se inspektor bez dechu.

"Na rohu Glamour street, v jednom pokojíku. Rozparovač dostal poslední oběť..."

Inspektor byl okamžitě na nohou. "Galéne? Neviděl jsi Galéna, Johne? Někde by tu měl být."

"Není tu pane, byt je až na vás prázdný."

"Cože?"

"Je prázdný, nikdo tu není. Pojďte, nemáme moc čas…"

Seržant mu postupně přinesl čisté oblečení, prakticky z něj zase "vyrobil" důstojného zastánce městského pořádku. Teprve, když mu podával nějakou nepodstatnou maličkost, která ležel na stolku, všiml si toho papíru. Nečetl ho, zahlédl jen podpis a usoudil, že to není pro jeho oči. Beze slova ho podal inspektorovi

Inspektor si vzal dopis a přečetl si ho, pak ho stiskl v ruce a schoval do náprsní kapsy. Pak si narazil klobouk a oblékl kabát. S tím a Goodvillem po boku nastoupil venku do drožky a vyrazil do ulic za poslední vraždou. Srdce mu přitom svírala ledová ruka. Co když… Co když je to Matthias? Strašně to nechtěl vědět a zároveň věděl, že pokud to nezjistí, nebude mít pokoj.

"Rychleji!" houkl na kočího

 

Na místo dorazili o pár chvil později, kočí se neodvážil zpomalit ani na křižovatkách, jako by mu inspektor stál za zády a mířil na něj. Oddechl si, když konečně zastavil.

Abberline vyskočil, jakoby mu nic nebylo a hnal se k domu. Seržant Goodvill vystoupil pomaleji, jakoby měl důstojnost za ně oba. Ale když inspektor kliku malých dveří, která byla ve vratech, zarazil ho. A vážně se na něj podíval.

"Měl byste vědět, pane... Je to dost strašné. Tři policisté už omdleli. A taky byste měl vědět, že... Když jsem říkal poslední, pane, myslel jsem... Včera jste říkal, že on jediný zbývá."

Inspektor stiskl rty a pak prudce otevřel dveře.

Věděl, že to bude strašné. Ale tohle nečekal.

Postava v tmavém kabátě na lůžku byla v podstatě rozřezaná na kusy a k nepoznání. Jen ten kabát a sporé oblečení. Kabát..

Galénův kabát.

Děkuji ti, Matthias...

Dřepl si ke krvavému loži a jemně se dotkl vlasů zavražděného. Promnul je mezi prsty a jen jedním uchem poslouchal pomocníka z patologie, jak popisoval zranění...

To není Matthias!, zaječela jeho mysl nadšeně, ale stačil se ovládnout. Není to on…

Není...

"S největší pravděpodobností," začal seržant Goodvill svou zprávu, když patologův pomocník dokončil svůj rozklepaný monolog o popisu mrtvoly, "je ten zavražděný prostitut Matthias Gelfer, známý pod přezdívkou Galén, nebo také Lékař chudých. Identifikace byla provedena na základě postihnutelných znaků, jako váhy, výšky, a osobních věcí mrtvého..."

"Ano," souhlasil inspektor a podíval se na svého nadřízeného, který právě vešel do místnosti. "Je to on." S tím se zvedl a vyšel ven.

Nadechl se londýnského vzduchu a šel dál. Potřeboval si odpočinout. A potřeboval pryč. Tak rád by viděl, že je Galén v pořádku, ale ještě nebyl konec. Ještě ně. Ještě musel dostat vraha

 

O pár hodin později stál před svým nadřízeným a ten si poněkud nervózně pohrával s plnícím perem.

"Mám... Mám tu pro vás zprávu, inspektore," řekl konečně a zasunul pero do kapsičky vesty. "Dopis," opravil se potom a pero putovalo do levé dlaně. "Z nejvyšších míst." Znovu do kapsičky. Nakonec to vyřešil tak, že je zamknul do šuplíku. "Od samotného předsedy vlády. Nevím co v něm je, je to přísně do vašich rukou."

Inspektor Arbbeline převzal obálku, lehce se uklonil a odešel. Nemínil ji otvírat před nadřízeným. Chtěl to udělat u sebe v kanceláři a sám. A také tam to provedl.

Zpráva byla jednoduchá.

Zatkněte vraha pokud máte důkazy. Ale diskrétně.

 

Důkazy... Jenže on žádné důkazy neměl. Všichni svědci byli mrtví a Galén, Galén bůh ví kde. Měl jen své přesvědčení, svoji pravdu, ale nemohl ji nikterak vydat za pravdu platnou.

Nemohl tím pádem nic. Snad jen jediné. Navštívit toho doktora a donutit ho, aby se přiznal. Ale sám věděl, že to bude těžké, víc než těžké. A taky nebezpečné. Pro oba. Ten muž zavraždil pět chlapců, způsobem, jakého by ani zvíře nebylo schopno. Málem zavraždil i jeho, málem zavraždil Galéna, kvůli němu Galén odešel a nechal ho samotného v tomhle nehostinném světě... Nebyl si jistý, zda by ho dokázal donutit, aby se přiznal.

Spíš by mu prohnal kulku hlavou, váženému panu Gullovi.

Ne, zbývala jediná cesta. Jedna jediná, možná riskantnější, než cokoliv jiného, ale ve své podstatě jediná možná.

Ta cesta byla hrbolatá a vedla do Buckinghamského paláce.

K nohám nejmocnější ženy Anglie.

Ale vlastně ani to nemohl. Nemohl přiznat, že ví, jak to všechno bylo…

Nemohl nic. Jakoby měl svázané ruce.

Ten den nic nevyřešil, důkazy nestačily. Vůbec nic nestačilo a nic ho nenapadalo. Odešel domů s mizernou náladou a tím, že další den něco vymyslí.

 

* * *

 

Druhý den se vzbudil pozdě. Bolela ho hlava a John ho držel za ramena.

"Co se stalo?"

"Předávkoval jste se, málem jsem vás nedokázal probrat."

"Nic jsem si nevzal."

"Bylo z vás cítit opium."

"Ale..."

"Potřebujeme vás, v Temži našli utopeného gentlemana."

Promnul si rozčileně spánky a podle Johnova pohledu bylo víc než zřejmé, že jeho prohlášení, nic jsem si nevzal, nevěří. Když si k sobě přičichl, musel mu dát za pravdu, bylo z něj cítit opium. Ale jak... Potom se lehce vzpamatoval.

"Co jste to říkal, Johne?"

"V Temži našli další mrtvolu. Tentokrát utopence, ani kapka krve. Ale je to divný..."

"A kdy jsem včera šel domů. Šel jsem sám, že, Johne?"

"Ano, inspektore, a byl jste dost podrážděný, pokud to tak mohu říci."

"Díky... A tady... Stopy po dalších lidech jsi tu nenašel..?"

"No, víte jak tu přespával ten kluk, nevím, jen nikdy jste se tolik nepředávkoval, víte..."

"Protože si to vždycky míchám sám... Tentokrát to udělal někdo jiný.."

"No, však říkám. Je to celý nějaký divný..." povzdechl si seržant, vytáhl ho na nohy a oprášil, jakoby inspektor byl věc. Pak si ho podržel na délku paží a zkonstatoval, že vypadá jako člověk. "Ono i s tou mrtvolou je to takový... divný," zopakoval potom, když nenašel jiný výraz. "Je to chlap, asi tak šedesát, až pětašedesát, má u sebe brašnu s lékařskýma nástrojema, celou od krve, nejspíš a papíry na jméno John Druitt. Patolog ho odmítl pitvat a že si prej máme hledat novýho, že to chce co nejdřív složit... Inspektore, myslím, že byste se na toho mrtvýho měl podívat, mě se na něm něco nezdá."

"Už jdu, jen prosím, potřebuju se napít."

"Whisku vám nedám a neměl by jste pít nic z tohohle bytu. Koupím vám čaj. Pojďte."

Abberlinovi nezbylo nic jiného než vstát a jít. Až k drožce a pak na patologii, kam mrtvého odvezli.

Ne, nebyl až tak moc v šoku, když v něm poznal člověka, který jeho a Galéna napadl.

Ztěžka se posadil na židli v rohu.

"Myslím, že případ je uzavřen," hlesl tiše.

Tedy, nepoznal ho přímo, ale byl si podivuhodně jist, že kdyby ho oblékli do dlouhého pláště, postavili do stínů... Byl si jist, že je to on.

Prohlédl si ho ještě jednou. Malá piha na krku.

Podle dostupných informací měl sir William Gull mateřské znamínko vedle krční tepny.

Rozparovačův krk zakrýval plášť…

Mrtvola měla levou ruku více šlachovitější, nehty více roztřepené. Mrtvý byl levák.

Podle dostupných informací byl sir William Gull též sklony k leváctví.

Galén mu potvrdil, že Rozparovač byl levák, vydávající se za praváka.

Ne, de facto neexistovalo žádné spojení mezi sirem Gullem a Rozparovačem. Ale neexistovalo také nic, co by tuto možnost absolutně vyvracelo. Jisté bylo jedno... Po vylovení „neznámé“ mrtvoly, jak se zmínil tisk, Rozparovač přestal řádit.

"Ano," podíval se na inspektora seržant Goodvill pohledem člověka, který ví své. "Taky si to myslím. Nevím sice proč, ale jo. Myslím, že tuhle hnusnou záležitost máme konečně s krku."

"Myslím, že tohle můžeme uzavřít jako nehodu,“ řekl pak nahlas a zadíval se do stínů. Měl pocit, že tam kdosi stojí. Ano, to po něm chtěli. Uzavřít to jako nehodu a mít klid. Teď tu klid bude. Od tajemného Rozparovače, od prostitutů, kteří věděli moc. Abberline si tiše povzdechl a pak se po boku seržanta Goodvilla vydal pryč.

"Mimochodem, seržante, občas… Dejte na mě trochu pozor. Ať to s tím drakem moc nepřeženu. Ale snad už bude klid," dodal s trochu tajemným úsměvem a přesto měl pocit, že mu seržant rozuměl.

Neřekli si to. Jen se na sebe podívali. Jen to a nic víc... ale byl konec. Konec tohohle hnusného dobrodružství, zaviněného lidskou bezohledností, zaslepeností a pýchou. Konec, který možná měl být takový. Nemastný, neslaný...

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

...

(Arsena, 14. 12. 2009 16:40)

(Začínám mít dojem, že mě většina systémů fakt nenávidí. Jsem si jistá, že přesně sem už jsem koment postovala...)

Mě se nezdá, že by to skončilo takhle. Proč by se Galén dál schovával? *tak a teď je rozpolcena, jedna její polovina miluje happy endy, druhá tragédie :D*

:-))

(Sweethistory, 12. 12. 2009 21:11)

Hezké:-) Přiznávám, že mě to zaujalo:-) Opět zajímavě a čtivě napsané. Super story:-)

:-)

(Davida666, 12. 12. 2009 0:06)

Moc pěkná povídka, ale strašně moc bych si přála nechutně sladký happy end

...

(Profesor, 11. 12. 2009 18:41)

Nevím proč, ale pořád musím myslet na Galéna. Pořád nevím, jestli by bylo lepší, kdyby Galén zmizel v propadlišti dějin nebo kdyby se dali s inspektorem dohromady. To zmizení by bylo reálnější a odpovídalo to celkovému stylu cyklu, ale stejně bych si přála jejich opětovné setkání. Nebo kompromis a opětovné setkání za nějakou bezútěšnou dobu?
PS: Doufám, že Vám nevadí mé konspirace. Mně se prostě ten cyklus moc líbil.

....

(Akkarra, 11. 12. 2009 18:12)

Moc pěkné, jen... to už je vážně konec? :(

povedené

(Lady-Shadow, 11. 12. 2009 15:08)

Poveděně, poutavě napsané, moc se mi to líbilo, jen...Gálen.

...

(Profesor, 11. 12. 2009 11:55)

Pěkné.
Mělo by se mi ulevit, že hrůzy končí, ale já nevím, jsem spíše smutná. Ten konec je opravdu takový, jaký měl být. Chování Galéna se dalo očekávat, jsem ráda, že nezemřel, přesto by mne zajímaly jeho další osudy, ale nemusí to být.
Každopádně jste mi připravily příjemnou chvilku mezi přednáškami z chemické analýzy.

Mně se to takhle líbí,

(Rowene, 11. 12. 2009 10:50)

i když jsem trochu čekala nějaký žhavější románek. Ta povídka je jedna z nejpěknějších.

skvělé :)

(sisi/ctenar, 11. 12. 2009 8:18)

chce to další díl už jsme se dostaly k rozparovači, a dál to půjde ještě snadnějš ikdy... co my můžeme vědět? že?

Kník!

(Lex-san, 11. 12. 2009 6:02)

Tak teď vážně nevím. Ze srdce si sice přeju pokračování a nějaké to další rozvíjení vztahů, ale na druhou stranu si říkám, že to ukončit takhle nemá chybu, bylo by to víc takové realistické... nevím, nevím... Ale i tak velmi děkuju za podařený dílek!