Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z Pekla - Epilog: Snová vize...

18. 12. 2009

Rozparovač zmizel v temnotě propadliště dějin.

Mrtvolu s papíry na jméno John Druitt pohřbili na jednom hřbitově v East Endu.

Studenti královské lékařské koleje dostali oznámení, že všechny přednášky sira Gulla se ruší s definitivní platností, ctihodný pan doktor se necítí být zdráv a odjel na odpočinek na venkov. A nepočítá, že se kdy vrátí.

Londýn ale žil dál. V jeho temných uličkách se stále páchaly hříchy a noc, když ustoupila ránu za sebou vždy nechala pár svých obětí. Mrví opilci, co spadli do Temže, umlácená prostitutka, několik rváčů, které bylo nutné rozehnat... Policie měla stále dost práce, stejně jako inspektor Abberline, kterého musel seržant občas vytahovat z opiových doupat. Alespoň tam na chvilku nacházel klid.

Alespoň tam, mohl zase vidět Galéna, když ve skutečnosti tady nebyl.

 

Ticho jeho bytu ho ubíjelo, a mnohdy to byl jen dobromyslný a starostlivý seržant, kdo ho dokázal postavit na nohy. Nikdy se nepředávkoval, jen… Občas byla dávka silnější, snad aby viděl obraz, který měl nejraději: že se mu Galén vrací.

Postrádal také jeho přítomnost, když se občas prošel po místech Rozparovačových vražd. Tehdy viděl, jak je ta spodina společnosti soudržná... Na každém z míst našel vždycky alespoň uschlý kvítek a před domem, kde našli poslední mrtvolu vždycky za "Doktora chudých" hořela svíčka. Ti lidé vždycky obětovali část svého výdělku, jen aby si připomněli jeho památku. Někdy tam potkal pár prostitutů, jejichž obličeje si pamatoval z vyšetřování, i oni si ho pamatovali. Ale vždycky mu jen pokynuli a potom zamířili na druhou stranu.

Snad mu měli za zlé, že Rozparovače vlastně nikdy nedopadl...

Snad, že nedokázal zabránit "Galénově" vraždě.

Kdo byl ten mrtvý chlapec nezjistil, ale tušil, že to byl někdo z Galénových přátel... Snad mu ten plášť Galén půjčil a neuvědomil si, co to může způsobit... Snad. Možná.

O dva roky později svět vkročil do posledního desetiletí devatenáctého století. Sem tam ještě v tisku proběhl posměšný článek na neschopnost londýnské policie, ale hladina se postupně uklidnila. Noviny musí být z něčeho živy a dva roky starý případ, jakkoliv hrůzný, na to opravdu nestačil.

Inspektor žil celou tu dobu sám. Tmavé vlasy starostmi trochu prokvetly a seržant Goodvill byl stále seržant, možná i proto, že se ho často zastal. Taky ho často bral i k sobě domů, na nedělní oběd. Jeho žena si mlčenlivého inspektora oblíbila, stejně jako jejich děti a Goodvill si všiml, že okamžiky, kdy si s nimi Sinclair hraje, jsou jediné, kdy se trochu usmívá.

 

* * *

 

O další dva roky, do konce století zbývalo osm let, zemřel následník trůnu. Vévoda Clarence a Avondále, princ Albert Viktor. Údajně to byla nehoda při lovu, ale inspektor věděl své. A dál mlčel. Temné stíny, co ho sledovaly, se pomalu stáhly, už nebylo proč ho hlídat. Všechno skončilo.

Policejní ústředí taky nedoznalo příliš změn. Policejní rada si vybral dalšího chlapce, na uspokojení svých tužeb, policisté dál pohrdali všemi, kteří prodávali svá těla, prostitutové a podsvětní kurvičky se dál plížili temnými stíny, aby měli další den co jíst.

 

Jen policejní patolog se ze svých zážitků nevzpamatoval. Vydržel přesně do královského pohřbu. Když mu potom přivezli dalšího utopence, našli ho druhý den ráno na podlaze pitevny. Mrtvého. Vedle něj byly střepy nejméně ze tří lahví, další se našly v jeho "pracovně" ve skříni. Jestliže předtím byla pitevna místem, kam vkročili jen ti nejotrlejší, tak teď se stala hotovým peklem na zemi. Protože řezničtí pomocníci opravdu nevěděli, co a jak...

Abberline zuřil, protože všechno občas záleželo na dobré pitevní zprávě a mladí doktoři se sem do podzemí nehrnuli. Vždy, když to potřeboval, někdo pomohl, ale pořádnou práci… Tu kdysi udělal jen Galén.

Znovu si povzdechl a sedl si do křesla ve své kanceláři. Zrovna dnes by se mu hodil, musel dokázat, že tu ženu zavraždil jed, ne, že to byla nehoda, ale tentokrát to nikdo nechtěl vzít. Mohl přemlouvat kohokoliv chtěl, tentokrát mu všichni pomoc odmítali.

Pitevna zela prázdnotou.

Jeden den. Dva dny. Tři dny…

Každému, kdo měl trochu rozumu v hlavě, bylo jasné, že je tu na obzoru problém.

O týden později, když se mrtvoly v podzemí začaly povážlivě rozkládat a mnozí strážníci se už neodvážili ani do spodních pater, přistoupilo vedení k potupné a značně riskantní operaci. Ve všech novinách se objevilo oznámení, že se hledá patolog, za velmi slušnou odměnu, dobré pracovní místo... Okolnosti se už zamlčovaly.

Snad proto tahle akce v prvních případech zkrachovala.

 

Po dalším týdnu bezprizorního zoufalství, které postupně zachvátilo celé velení, vrazil jednoho slunečného pondělí do kanceláře seržant Goodvill.

"Inspektore! Pojďte! Honem, pojďte se podívat do pitevny... a je tu pro vás ta zpráva, opravdu to byl jed..." tvářil se nadšeně, ale trochu tajemně. "Ale odmítá ji poslat, musíte si pro ni sám..."

"Kdo ji odmítá poslat?" zeptal se Abberline netrpělivě.

"É, já to neřekl? Nový patolog, přece..."

"Nový patolog?" inspektor se zdvihl a vyrazil za Goodvillem. To musel vidět.

Už jen pořádek ho překvapil.

Mrtvolný pach byl pryč, ve vzduchu byla cítit desinfekce a všechno zářilo čistotou. I osvětlení bylo o dost lepší a nástroje vyskládané u pitevních stolů čisté.

"No... pěkné," dostal ze sebe a pak se zadíval na vysokou postavu v lékařském plášti. "Prý tu mám pitevní zprávu k případu Mary Stuorové."

"Oui," odpověděl mu nový patolog francouzsky s jemným anglickým přízvukem. "Dalo mi dost práce, než jsem ji vůbec mohl napsat, proto jsem řekl, že si pro ni máte přijít en personne." Z jeho hlasu bylo znát, že se dost usmívá. "Toho vašeho - doktora - jste měli vyhodit už dávno. Viděl jsem už leccos a hrabal se v lecčem, ale tohle byla silná káva i na mě..." Pootočil se, ale pořád mu Abberline nemohl vidět do tváře.

"Zpráva je tam na stole, pane inspektore."

"Díky, a mohl by jste mi říci s kým mám tu čest?" zeptal se inspektor, který si okamžitě vzal zprávu a začetl se do ní. Tohle mu pomůže to celé uzavřít! Jistě. A navíc měl důkaz, že vrahem byl vlastní syn. Seržant Goodvill se mezitím odporoučel, ale toho si ani nevšiml.

Patolog se pomalu otočil a opřel se o jeden pitevní stůl.

"Docteur en médecine Luis Matthieu O'Toole, tohoto času patolog ve vašich službách..." usmál se, když se Abberline poněkud narovnal, "... a kdysi dávno snad také Galén."

"Kriste Ježíši!" vypadlo z inspektora.

Zamrkal, ale nezdál se mu. Pořád tam byl, pořád se mírně usmíval.

Vysoký, trochu víc než hubený.

Stále tytéž oči, jejichž barvu nedokázal určit, věděl jen, že jsou tmavé.

Stál tam, neschopen slova, jen se díval… Pak prostě k doktorovi pomalu přešel, dotkl se ho… Nic mu nevadilo, že má na sobě plášť, že se zrovna v někom hrabal, jen ho objal a vroucně políbil.

"Zatraceně, Galéne."

Matthias, nebo Matthieu, to vezmi ďas, jen pomalu zavřel oči a tiše si povzdechl.

"Dobré ráno, Sinclaire," zašeptal a opatrně inspektora pohladil po tváři hřbetem ruky.

Inspektor se jen usmál, projel mu rukou vlasy a konečně ho pustil.

"Až se umyješ, vezmu tě někam na jídlo, souhlasíš?" zeptal se a pořád se na něj díval. Tak… I tenhle sen se mu splnil, má ho zpět.

"Nebudeš se bát vyjít si s prostitutem?" pousmál se konečně Galén a podíval se na něj. "I když... Matthias Gelfer, alias Galén, je mrtev. Ve Whitechapelu za něj pořád hoří svíčka..." Poněkud svraštil brvy. "Měl bych tam zapálit ještě jednu. Ze Keithe Simsona... Neznámého chlapce."

"Nevěděl jsem, jak se ten chlapec jmenoval, ale došlo mi, kdo to není," usmál se Abberline. "Takže jsi studia dokončil a vrátil jsi se. Jsem moc rád. Mimochodem, umyj se a půjdeme na snídani, no teď už vlastně oběd, od rána jsem nejedl."

"Nejedl a pořád honíš draka, to bys neměl."

"Jsi tady chvilku a už mě poučuješ, ale, to je jedno… Pojď, třeba na mě dohlédneš, ať s tím přestanu."

"Francie je krásná země," povzdechl si Matthias, odstoupil a začal se svlékat. "Ale naučit se ten francouzský přízvuk a pořád na něj myslet a pořád a pořád... Fuj, radši jsem se držel tam, kde se nemluví..." Odhodil plášť do plátěného koše a začal se drhnout. Kolem rukou se mu pořád ovíjely tenké dlouhé jizvy, jako nesmazatelná památka na Rozparovačův přízrak.

"Mimochodem, jsem… jsem velice rád, že jsi ho dopadl," zašeptal po chvíli, kdy k němu byl otočený zády.

"Nedopadl, utopil se. Nebo spíš, někdo ho nechal utopit, nebyla to moje zásluha." Inspektor se ušklíbl. "Mě se někdo pokusil otrávit, až teď je klid. A tvoje nové jméno se mi líbí... Matthieu."

"Abych pravdu řekl, Matthieu je moje pravé jméno. Matthias mi říkali pěstouni, do morku kostí Angličané," konečně se zase otočil. "A tak jsem si ho nechal, někteří mí zákazníci byli neuvěřitelně konzervativní." Osušil si ruce a oblékl sako. Uhladil si klopy a potom se rozverně usmál. "Přiznávám, že tohle je teplejší, ale na druhou stranu, ty kalhoty, svetr i košili mám schované, jsou pohodlnější a když se člověk toulá uličkami za noci, taky anonymnější... Doktor pro chudé je potřeba vždy."

"Jen se moc netoulej, nechci abys přišel k úrazu. A mimochodem, pořád máš tak rád kuřata?"

"Pořád mám rád, mám-li s kým poobědvat, povečeřet a případně i posnídat," odtušil Matthieu a na okamžik si ho přitáhl k sobě. "A celé čtyři roky jsem čekal, až budu moct říct, že mám rád i tebe, inspektore..." Políbil ho a potom se společně vydali na pozdní snídani, nebo brzký oběd.

 

A druhý den znovu. Další znovu.

Dva nejlepší přátelé. Dva nejbližší přátelé, kteří mohou být.

Pak přišel den, kdy inspektor Abberline uzavřel svůj poslední případ a předal svou kancelář, stůl i poznámky seržantu Goodvillovi, novému inspektoru.

Sám odcházel. Možná proto, že při posledním případu ho zradila kdysi zraněná noha a už se mu pořádně nezahojila, možná proto, že ho tam nový nadřízený nechtěl. Důvodů mohlo být mnoho, ale pravdou bylo, že si otevřel soukromou detektivní kancelář a kupodivu i díky Goodvillovi neměl o práci nouzi. O práci a ani o přátele.

S Goodvillem i Matthieuem se stále vídal… A tomu druhému dokonce pak pronajal pokoj ve svém novém bytě, který by dost prostorný pro dva, ale příliš nákladný pro jednoho. A splnila se mu další z jeho snových vizí... Byli spolu

 

* * *

 

Opravdu se bavil, když mu Matthieu vyprávěl, jak to vypadalo, jakmile nezávazně naznačil novému představenému možnost, že by odešel také. Podle jeho slov ten důstojný pán zbledl a aniž by potom cokoliv řekl a aniž by o to snad požádal, zvýšil mu bez řečí plat o královskou sumu.

 

"Chápeš to?" Matthieu ležel na boku a podpíral si hlavu. "Ty příšerné týdny zažil jen jako pomocník tehdejšího velitele, ale měl takový strach, že by se to mohlo opakovat, že mi radši přidal..." Téměř se zalykal smíchem. Pak si přitáhl pobaveného bývalého inspektora blíž a jemně ho políbil.

Choulili se k sobě pod jednou tenkou přikrývkou a sluší se říci, že Abberline byl víc oblečený, než jeho přítel – měl alespoň spodky, kdežto Matthieu neměl ani to. A teď se k němu přivinul, příjemně hřál a lehce mu jiskřilo v očích.

„A teď se ti podívám na to koleno…“ zamumlal posléze.

Bývalý inspektor, současný soukromý detektiv, ale především nekonečně šťastný člověk se jen pousmál.

 

 

 

„Jednou se o mě bude říkat, že jsem přivedl na svět dvacáté století…“

- The Ripper -

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

pááááni,

(Marta, 29. 12. 2009 23:56)

přečetla jsem celý cyklus jedním dechem. Je to naprosto dokonalé - úžasné, můj slovník superlativ nestačí.

jéééééééééé:D

(milwa, 19. 12. 2009 18:39)

to je moc milé:D děkuji že dáš na škemrání čtenářů.Bez toho konce to bylo uvěřitelnější,ale ted se romantické duše zatetelily a jsou spokojené:D

............

(sisi, 19. 12. 2009 14:34)

štastné konce přeci jen musí mít nějaké ty fousky které klátí cestu.

:-)

(Davida666, 19. 12. 2009 0:16)

Si dokážu pobrečet i u happy endu :-) Moc pěkná povídka .-)

:-))

(Sweethistory, 18. 12. 2009 18:16)

Pěkně! Hlavně žes to neutla podle filmu...to klobouk dolů:-) Jinak krásný "hepáč" hned mám lepší náladu:-)

Děkuji

(Lady-Shadow, 18. 12. 2009 16:36)

Nemůžu k tomu říct moc... snad jen jedno: Děkuji. =)

joooo

(Akkarra, 18. 12. 2009 15:52)

Tak přece jsem se dočkala happyendu. :)
Moc díky. :)

(tu)

(Rowene, 18. 12. 2009 12:50)

Skvělé, ještě že existují epilogy.:-)))))))

Tak sny...

(Lex-san, 18. 12. 2009 12:01)

... se plní! A nejen mé ale i hlavních protagonistů. Bylo to prostě kouzelné. Celou dobu jsem se nas tímhle koncem culil jak idiot... Díky moc za celý cyklus.

...

(Profesor, 18. 12. 2009 9:29)

Tedy, nádherné. Skoro jakoby se splnily mé vize. Přesně takhle jsem se dohadovala, že z Galéna bude patolog - nádhera. Děkuji, že jste se napojily na mé sny, moc jste mne potěšily.