Jdi na obsah Jdi na menu
 


Komu věřit

21. 3. 2008

Komu věřit?

Pro Milwu, Kat, Keiro, Nex,Lucien,Lilitku a další a další…

Konopný lana, tak ty už něco vydrží

zkaženej dech a čtyři deci pod kůží

nebe rudý, břízy brzo pokvetou

a chlapy z nudy, baví se ruskou ruletou.

Když svoje lodě proti proudu táhnou,

navzdory všem kamenům, proč jenom touhy po čase vadnou.



Itally, Vall di Fassa 19:00 GTM + 1

Slunce se pomalu ztrácelo za horami, když došli k hotelu. Ward zase hrál roli bodyguarda a Senischi si znova užíval role zhrblého Japonce. Jen… jen cosi bylo jinak a Ward byl trochu nervózní. Hlavně potom, co na něj, když lanovka náhle zastavila, Senischi spadl. Cítil jeho tělo na svém a ta blízkost mu najednou nepřipadala tak nepříjemné. Vlastně to jak se ho dotýkal, to teplo, mu bylo příjemné.

"Bonna serra," pozdravil Senischi opět s mírným přízvukem a vykouzlil na tváři milý úsměv. Snad aby zakryl rozpaky, které s ním lomcovaly. Ano! On, chladnokrevný, za všech okolností ovládající se, Senischi Ronin se teď usmíval, aby ta holka v recepci nepoznala, jak moc nesvůj se cítí!

A samozřejmě, že za to mohl Ward. Tedy spíš ta chvíle, kdy neudržel on neudržel rovnováhu a spadl mu přímo do náručí... Na setinu okamžiku se kolem něj sevřely jeho ruce. Pak ho prudce postavil na nohy a zase se tvářil jako kus ledu vytažený z mrazáku. Ale ten blesk, který jimi projel, oběma!, ten se popřít nedal. Ani kdyby chtěl a snažil se sebevíce.

„Bonna serra,“ odpověděla dívka za recepcí a podala mu klíče od pokoje. Pak jakoby si na něco vzpomněla, podala Senishimu ještě obálku.

„Pozvánka pane Jamato, na patrii pokru od pana Durnikova.“

"Ach," povzdechl si naoko a pak vrhl poněkud mdlý pohled na svého "bodyguarda".

"Ale já neumím hrát poker," pronesl potom, když už bok po boku stoupali po schodech (v rámci udržení fyzické kondice), do svého patra a hodlali se uchýlit do relativního bezpečí pokoje.

"Ne? Jak to?" zeptal se jakoby bez zájmu Ward.

"Nikdo mě ho nenaučil, že by?" odtušil suše.

"Myslel jsem, že vy kluci,“ tím myslel Japonce všeobecně, „máte hry rádi."

"Vlastní hlavou?" Senischi měl náhle útočnou náladu. Vždyť kruci zvládá většinu her, tak proč se tady budou dohadovat kvůli blbému pokru?!

"Ne, půjčil jsem si na to tu vaši," vrátil mu úšklebek Ward

"A já proč jsem po ránu měl takový divný pocit... To bude asi tím otřesným zážitkem," vrátil mu to Senischi i s úroky a odemkl pokoj. Když už se budou hádat, jako že to na solidní hádku vypadalo, tak aspoň v soukromí. Nemusí to vědět půlka hotelu.

"Vy, kdyby jste se hned nevztekal. Spal jste natažený přes celou postel a chrápal! Nechápu jak se vám to povedlo!"

"Kdybyste spal vedle, nemusel jste si teď tak zaobaleně stěžovat, že váš spánek nebyl dostatečně kvalitní! Ta postel je manželská! Tudíž pro dva!"

"To by se do ní muselo vlézt ještě něco kromě vašeho ega!"

"Kdyby vaše ego požádalo... Tak by se vešlo! Na kraj!"

"Nevím proč bych zrovna s vámi měl sdílet jednu postel!"

"Abych potom nemusel poslouchat vaše výlevy, jak chrápu!" odsekl a hodil klíče na stůl, až to zadunělo. "To byste se ovšem nesměl bát!"

"A čeho prosím vás?" Wardovi se zúžili oči a celý se najednou napjal.

"Mě? Toho, že byste spal půl metru ode mě? Vztahů? Vím já?" Senischi se tím posledním výbuchem, jako by uklidnil a tu masku se mu povedlo zachovat, i když ho Ward provrtal vražedným pohledem. Klidně se posadil na onu inkriminovanou postel.

"Už jsem vám myslím jednou řekl, že vás se NEBOJÍM a NECHÁPU SOUVISLOST MEZI vámi a mými VZTAHY!"

"Tak proč se tak důsledně DOBROVOLNĚ NIČÍTE NA TOM HROZNÉM KANAPI?!"

"Třeba proto že nerad spím vedle kohokoliv!"

"Aha...!" ulevil si Senischi. A najednou ho nenapadalo nic víc, co by mu na to měl říct. Vzduchem se ještě vznášela pachuť hádky, ale přece jen se trochu pročistil. Ronin se podíval na pozvánku, která ležela vedle něho na saténovém povlečení.

"Co teda uděláme s tím pokrem?" zeptal se pak nakonec, docela smířlivě. Normálně neustupoval, ale tady najednou pocítil tak obrovskou nechuť hádat se... že radši rezignoval.

"Nevím," řekl po chvíli Ward a pořád nad ním postával, jako by se nemohl rozhodnout co chce udělat. Jestli si sednout, nebo stát. "Já poker umím, ale pochybuji, že vy se ho naučíte za pár hodin."

"Jsem sice docela vnímavý," Senischi záměrně užil slovo "docela". "Ale tohle asi nezvládnu. Budete muset hrát vy... Toho chlapa totiž asi odmítnout nemůžu," povzdechnul si nakonec a zvednul k němu oči. "Nechcete si sednout? Nebo si mám já stoupnout?"

"Ta pozvánka je ale pro vás," zamumlal Ward a pomalu se posadil nedaleko něj. "Budete se muset omluvit…"

"Budete hrát a vy tečka. Budu tam přítomen, sázky půjdou z mého účtu, ale hrát budete vy... Myslím, že o mě nemá přílišné mínění, jinak by mě nepozval. Potěším ho, že se aspoň v tomhle nezmýlil."

"Dobře… ale… pak musíme pozměnit legendu, nemohu hrát za vás jako vás bodyguard…!“

"Pozměnit legendu?" ztratil se Senischi v nezvyklém výrazu. "To mi chcete říct, že před všemi vystupujete jako můj bodyguard a najednou budete tvrdit, že je to opačně, nebo jak to mám chápat?"

"Ne, já… musím být něco víc, než bodyguard… přítel, nebo…" Ward neodpověděl a odvrátil tvář.

"Milenec?" dopověděl Senischi tiše a cítil, že mu srdce vynechalo dva tepy.

"…ano, třeba, nejsem si jistý…" Ward se ušklíbl. "Zase uke..."

"Warde, tohle není na místě. Uvědomujete si, že tím porušíte svoji... nedotknutelnost?" podíval se na něj Senischi vážným pohledem.

"Prosím?" podivil se Ward

"Jestliže teď budeme předstírat, že jsme milenci, tak už to budeme muset předstírat i po zbytek pobytu... Což znamená, že... Jako bodyguard jste byl v jistém smyslu chráněný, jako můj milenec... Chápete, jak to myslím?" opravdu nevěděl jak mu to vysvětlit líp.

"Po mě půjdou?" Ward se ušklíbl. "Nemáte nějakou přehnanou starost?"

"Ne, půjdu po vás já," Roninovi se v tváři znovu objevil nasupený výraz, když popadl pozvánku, vytáhl ji z obálky a tu potom se zjevným potěšením přetrhl vejpůl. A pak ještě jednou. A ještě jednou. Rozcupoval ji na kousky a pak se s milým úsměvem otočil na nic nechápajícího Warda. "Půjdu po vás já. Vyjádřil jsem se jasně? Když hraju nějakou roli, hraju jí důsledně, agente."

"Prosím?" zeptal se tiše Ward a najednou jako by nevěděl co si myslet. „Nechápu vás.“

"Budeme-li předstírat, že jsme milenci, agente Lairde," Senischi vyslovoval opravdu pečlivě. "Budeme to předstírat se vším všudy. Ve zkratce: žádné dívky, žádné flirtování a do bazénu budete chodit jedině v mé přítomnosti," ďábelský úšklebek.

"Tím chcete říci, že…" Ward nasucho polkl. "ŽE NA MĚ BUDETE… sahat?" dokončil pak šeptem.

"Trefa," odtušil Senischi nezúčastněně. "A nejen to. Budu na vás SAHAT VEŘEJNĚ."

"Pokud… mě nebudete líbat…" Ward se najedou začal chovat nervózně. Před očima se mu mihla laboratoř a ten orientální úsměv, který mu říkal: Teď si budeme hrát.

"Není to vyloučeno... Aspoň jednou bych asi možná měl. Bojíte se?" podíval se na něj zpříma.

Ward uhnul pohledem a pak se zadíval mimo. Nemohl popřít, že ho to znervózňovalo, ale zase mu nechtěl dát šanci se pást na jeho rozpacích. Vždyť toho kluka z ústředí políbil zcela normálně, to jen, Senishi mu dělal problémy. A nejen to… něčím  ho totiž… vzrušoval? Zatřepal hlavou. Ne, on tady za slabocha nebude. Stiskl rty, vstal a přistoupil k Senishimu.

"Já se nebojím ničeho," řekl, položil mu jednu ruku na záda, a druhou mu zvedl bradu. "Ničeho," zašeptal a políbil ho.

Tiše vydechl a cítil, že se k němu mimoděk přitisknul. Po chvíli se s jistým rozpaky odtáhnul. "Myslím, že tím je tenhle problém zcela vyřešen," pronesl potom zdánlivě klidně a snažil se nemyslet na jeho rty. Trochu drsné popraskáním a trochu jemné, tím jak byl odhodlaný... "Můžete mě pustit, agente," zašeptal pak ještě, když si uvědomil, že má jeho ruku stále ovinutou kolem pasu.

"Promiňte," řekl Ward a pustil ho. Odstoupil od něj a posadil se na postel. Vyvedlo ho to z míry víc, než by si dokázal představit. "Takže, toho pokra budu hrát. A nebojte se, já vyhraji," zašeptal s zvedl hlavu.

"Já vám věřím, Warde. V tomhle zcela bez výhrad..." odpověděl mu Senischi tiše a sedl si vedle něj. "Budu se snažit, aby to bylo co nejméně... Cítím, že je vám to - vnitřně nepříjemné. Jste v pořádku?" zeptal se ho s nebývalou starostlivostí.

Ward sebou trhl. Kdyby nepříjemné. Jenže, to bylo jen z části. Jeho tělo si to docela užívalo. Co užívalo… Chtělo to. Chtělo polibky, chtělo hlazení, laskání, chtělo zase milovat a být milováno. A i když on měl z Japonců strach, přece jen ho tenhle něčím přitahoval.

 

Otroci řeky, prach a špína tvrdá zem,

jediná výhra, je tanec smrti s medvědem

a tak si žijou ze dne na den tisíc let,

Burlaci pijou, jak bylo by to naposled.

Když svoje lodě proti proudu táhnou,

navzdory všem kamenům, proč jenom touhy po čase vadnou.

Otoč se a podívej...

Itally, Vall di Fassa 04:15 GTM + 1

 

Senischi dýchal zrychleně a prudce. Jako po dlouhém běhu. Šikovně si otevřel dveře a pak vklouzl do ztemnělého pokoje. Konečně v bezpečí... Alespoň relativně. Podíval se na podivný, podlouhlý balík ve svém náručí. Balík, na první pohled. Na ten druhý to bylo lidské tělo. Na ten třetí by už člověk ve tmě rozeznal, že je to lidské tělo promočené na kůži, že mu z vlasů kape voda... A konečně... Byl to Ward.

Dýchal jen mělce a i přes to, že byl promočený na kost, tak se potil. Když ho Senishi položil na postel, tiše zasténal a jinak nereagoval. Byl úplně vyřízený a krev, která mu lepila vlasy na zátylku pomalu zasychala.

Chvilku se na něj díval a přemýšlel jestli má rozsvítit. Pak to zavrhl a tiše, jako kočka se za chvíli zorientoval i ve tmě. Pomalu položil Wardovi ruku na čelo a poslouchal jak dýchá. Pak ho obrátil na záda a sykl, když uviděl ránu ve vlasech. Agente... Lairde... Warde... Kruci! Co se tam jen stalo?

Odplížil se do koupelny a za chvíli se vrátil s mokrým hadříkem a opatrně začal smývat skoro zaschlou krev. Přitom mu dlaní konejšivě mnul rameno, aby ho aspoň trochu podvědomě uklidnil.

Ward cosi zamumlal a pak sebou škubl. Zasténal a tiše vydechl. Pořád bylo vidět, že se mu dýchá těžce, ale zvládal to.

"No tak, klid," zašeptal mu do vlasů a byl v pokušení ho lehce políbit. Ten celý večer... Bylo to tak zvláštní a tak příjemné, předstírat, že spolu mají bližší pouto, než jen to pracovní...

 

"Iane, musíš vyhrát," šeptal mu spiklenecky do ucha, když si byl vědom, že ho všichni okolo pozorují. A sledují, jak ho Laird objímá kolem pasu a tiskne si ho blíž. Wardův sarkastický úšklebek naznačoval, že on si je toho vědom také.

A Ward hrál. Hrál a vyhrával. S klidem s přehledem. Stejně jako si nechal položit ruku na rameno a Senishi mu dokonce mohl vtisknout i polibek na ty přísné rty. Chutnal po Martini, které má Ward tolik rád.

 

Byl jen jeden, pomyslel si Senischi, zatímco ho svlékal z promočené košile a jemně osušoval. Každý záhyb na jeho kůži, každý kousek... Pomalu, důkladně. Nemohl znovu nezaregistrovat, ty drobné jizvy, kterých si všimnul už dřív… Pak přišly na řadu kalhoty a Senischi polkl, když si všiml dalších drobných jizev na jeho nohách. Raději...nemyslet. Nepřemýšlet co mu kdysi museli udělat. Stačilo, co mu udělali dnes…  Jak to bylo dál?

 

Polibek….Jenom jeden, ale zato byl téměř dokonalý. V lecčems chladný jako Ward, v lecčem exotický jako on sám. Dokonalý... A možná ten polibek, ve spojení s Wardovým pokrem, způsobil že ten mohutný plavovlasý Rus, ten co si je pozval, vypadal, jako kdyby měl žaludeční koliku.

Ward hrál svou roli dokonale a když se ho pak ten Rus ptal proč, jen odpověděl, že pro peníze. S tím byl Rus zjevně spokojen, ale u stolu jich bylo víc. Víc, které Ward oškubal víc, kteří měli možnost ho pak napadnout. Ale, Ward by se jen tak nedal… to jistě ne…

 

Přinesl z koupelny velkou osušku a agenta do ní zabalil. "Kolik jich na tebe muselo být?" zeptal se pak tiše toho nehybného, bledého obličeje. Třel mu rychle končetiny, aby se zahřál a pak ho převlékl do suchého. A snažil se ho dotýkat, co nejméně... Nechtěl zneužívat toho, že je v bezvědomý, bezmála nahý a v jeho posteli. Nechtěl i když... Bohové! Jak rád by ho hladil po celém těle, jak rád by ho znovu políbil!

 

Pak si dali přestávku. Jen tak, mezi dvěma partiemi. Ward, alias Ian se zdvořile omluvil a šel si ven zakouřit. Nenápadně, přirozeně... Senischi neviděl nic, co by se mu nemělo pozdávat. Situace se mu přestala líbit teprve ve chvíli, když už byl pryč dobře patnáct minut. Rus krčil rameny, a lámanou angličtinou vysvětlil, že neví, barman krčil rameny též... Vyrazil za ním.

Našel ho až po delší době a vlastně jen náhodou. Jen proto, že nakoukl do těch dveří. Jinak by se utopil. Ward Laird by se utopil. Ward by se tomu smál, ale byla by to pravda. Kdyby ho nevytáhl, kdyby mu nedal umělé dýchání, kdyby mu neudělal masáž srdce… Ward už by nežil.

Byl v bazénu. V tom samém bazénu, kde ho sváděla ta kočka... Problém byl jediný, on nevěděl, že tam je. Plaval v bezvědomí na hladině, obličejem dolů a když pro něj skočil a vytáhl ho, myslel si, že už je pozdě. Málem taky bylo. Skoro to vzdával a chtěl zavolat záchranku, když v tom se Ward rozkašlal, vyplival spoustu vody a začal dýchat. Trhaně, s námahou... Ale začal a to bylo důležité. I když pořád nevěděl, co se kolem děje.

Odnesl ho nahoru do pokoje, aniž by svým společníkům dal vědět, jakkoliv. Peníze z výher měl u sebe, nehrozilo, že by je okradli. A mimoto měl podezření, že tenhle Wardův stav mohou oni. Oškubal je o dost, aby jim to stálo za takovouhle pomstu.

 

"Ach Warde," povzdechnul si a přehodil přes něj přikrývku. "Spíš než mě, byste se měl bát jich..." Pohladil ho jemně po vlasech a sám sobě namlouval, že jen kontroluje, jak moc ho uhodili... Že mu přitom srdce vynechává, kdykoliv si vzpomene na to umělé dýchání, na jeho rty, které cítil na svých, kdykoliv se ho jen dotkne - to si raději nepřipouštěl.

 

Ward mu ve spánku do kterého přešlo bezvědomí stiskl ruku a pak se stočil do klubíčka. Dech už měl pravidelný a i srdce bilo dobře. Jen… jen spí, říkal si Senischi.

Sedl si vedle něho a už beze slova pozoroval, jak spí. A cítil, že se v něm zmáhá něco... Něco s příchutí zakázaného ovoce, vzhledem k tomu, že byl ženatý. Něco podlého, vzhledem k tomu, že Ward ho nevnímal a jak normálně reagoval na jeho přítomnost. Něco spalujícího, když ho tady viděl ležet. Ve své posteli...

Senischi se nad něj zvolna nahnul a prohlížel si důkladně jeho tvář, přioděnou nocí. Zajímavou, smutnou s přísnými rty, co chutnaly po alkoholu a těch zvláštních malých doutnících co Ward kouřil a… a taky...taky po něčem, co byl přesvědčen, že je Laird sám. Chtěl to znovu prozkoumat, znovu pocítit jejich dotek na svých, a přijít na to, co způsobuje tu zvláštní chuť jeho polibků... Naklonil se nad něj ještě níž a zlehka ho políbil. Opatrně, aby ho nevzbudil. A když spal dál... Senischi se odvážil víc a přitiskl se k němu. Znovu v zajetí... V jeho zajetí.

Ward vzdychl a podvědomě pootevřel rty a polibek opětoval. Vlastně spal, ale zároveň nespal a někdo ho líbal a jemu se to líbilo.

 

Senischi málem ucuknul, když ucítil, jak do sebe vtahuje jeho dech, ale pak využil situace a pronikl mu jazykem do úst. Jemně, ale přesto se vášní, kterou potlačoval jen špatně a která narůstala... S každým dalším dotykem. Vjel mu prsty do vlasů a lehce si ho přitáhl blíž. Přitom ho jemně masíroval, snad aby ho uklidnil, ukolébal. Nevěděl, že už tak trochu vnímá. Jen ta vzájemná blízkost, ta teď byla důležitá.

 

Ward se trochu prohnul a znova zasténal.Jeho tělo se dožadovalo laskání, polibků a dalšího laskání a instinktivně se tisklo k Senishimu tak, aby ho co nejvíc laskal a hladil. Dokonce začínal být vzrušený ale stále se nemohl probrat z příjemného polospánku.

 

 Senischi Ronin nemohl přestat. Nechtěl přestat... Mazlil se stále víc a víc s jeho ústy, sváděl bitvu vášně s jeho jazykem a uvědomoval si, jak je tohle šílené. Jak moc porušil jeho důvěru. Jak bude Ward řádit, jestli se probudí... A stejně nepřestal. Pro tuhle chvíli, kdy ho mohl líbat, kdy si mohl hrát s jeho ústy, kdy věděl, že mu to dělá dobře... Tak pro tuhle chvíli byl ochotný riskovat i to, že se jejich profesní soužití skončí s touhle akcí.

Ale než skončí, myslel si, zatímco se nedočkavě třel o to tělo, které chtělo víc a víc, tak... tak toho musím využít…a…. Nedomyslel a raději ho znovu políbil. Živelně. Zoufale.

A Ward mu stejně odpovídal. Zmámený slabostí, oblouzený spánkem, dělal to co ten neznámý v jeho náručí chtěl. Cítil ruce na svém těle, cítil i jeho rty na svých… Jeho jazyk. Jeho tělo na tom svém. Jeho nohu jak mu jemně roztáhla ty jeho. První otření látky o vzrušené mužství. Zasténal.

 

Pomalu se mu vklínil mezi stehna, jemně ho pohladil ve vzrušeném klíně... Tiskl se k němu víc a víc. Chtěl víc a víc. Chtěl jeho. K čertu ano! Chtěl ho od první chvíle co ho uviděl! Jen si to pořádně neuvědomoval. Až u toho bazénu, kdy mu zoufale masíroval srdce a pumpoval vzduch do plic. Tehdy mu to došlo. Je Jeho! Nechce o něj přijít. Nepřijde… A proto ho zachránit musel. A zachránil. A teď tu ten čímsi tak ďábelsky muž,ležel a on z něj byl vzrušený až to skoro bolelo... Pomalu ho začal svlékat z věcí, do kterých ho sám oblékl. Wardova kůže byla horká a suchá a prosila, němě prosila, o pozornosti jeho dlaní. Hladil ho všude kam dosáhl a další zasténání vzrušeného podvědomí schoval ve svých rtech. "Ach Warde," usmál se potom tiše. "Warde, kdybys jen tušil..."

 

Ward se k němu přitiskl a nechal se hladit, laskat a vzrušovat. Pak už jen tiše sténal a sám se třel o to tělo na sobě. Nevěděl co je sen a co skutečnost, jen toužil po uvolnění. Chtěl ho! A ten druhý mu ho dával. Znova zasténal, když se ho dotkly jemné dlaně a zvrátil hlavu.

 

Bohové! Nejraději by ho pomiloval přímo tady na místě... Senischi se ovládal jen pouhou silou vůle. A horko, které z Warda sálalo, jen víc a víc podkopávalo jeho rozhodnutí.

 

Ward sebou trhl, jak e pomalu blížil k vrcholu a už docela nahlas zasténal. "Aaaach..."

 

Vklouzl dlaní za trenýrky a vzal ho do ruky. Sám byl vzrušený až k mdlobám, ale dívat se, jak si to Ward užívá... Možná v tom bylo něco perverzního, ale bylo to krásné a on o to nehodlal přijít. Pomalu kolem něj sevřel prsty a začal s rukou pohybovat. Agentovo tělo se proti němu vzpínalo, pokoušelo se utéct, tomu sladkému mučení, ale polibky a ruka ve vlasech znemožňovaly jakýkoliv únik.

 

Ward dlouho takové mučení nevydržel a s výkřikem sebou jeho tělo naposledy trhlo a on vyvrcholil. Pak klesl do podušek a na malý okamžik otevřel oči.

Senischi ztuhnul, svou ruku pořád v jeho klíně, když se na malý okamžik střetl s jeho pohledem. V té chvíli mu před očima prolétl jeho celý život, od chvíle, kdy se potkali... Ale Ward najednou oči zavřel a zhluboka vydechl. Senischi nevěděl, jestli to jen hraje, nebo se skutečně neprobudil, ale nehodlal to zkoumat. Rychle sáhl po hadříku, kterým mu vymýval ránu, očistil ho, převlékl a znovu přikryl. Zvláštní, tak moc zvláštní, pomyslel si, když se na něj díval, ale pak se jeho tělo přihlásilo o pozornost...

"Warde, kdybyste jen tušil," povzdechl si a zamířil do koupelny. Horká sprcha a svépomoc. To funguje vždy...

Za pár minut se koupelnou rozlehlo zasténání. Ronin pomalu sklouznul do kleku a slastně stiskl rty a přivřel oči. Ruku měl v klíně a před vnitřním zrakem představy Wardova těla vzpínajícího se v orgasmu. Musel si to udělat sám, jinak by nebyl schopný ničeho. A nebo všeho... Nevěděl, co by bylo horší.

Ward mezitím tiše spal a nic nenasvědčovalo tomu, že si před chvilkou jeho tělo dopřálo orgasmus. Teď spalo. Spokojené. Nasycené. Stejně jako Ward, kterého tentokrát netrápily noční můry a jen tiše spal.

 

Nebe je temný a mnohem níž

jen vlků dávnej chorál z hor

a já tu marně hledám skrýš

když cesta rovná se nám ztrácí

lidi jsou andělé a nebo draci

a každej dobrej skutek sílu vrací

no tak jen otoč se a podívej na lodě za tebou.

 

Ward se probudil spolu s tím jak vrzly dveře. Najednou prostě jeho přjemný sen skončil a nastala realita...a v zápětí se ozval tichý štěkavý zvuk a Ward snad instinktivně sklouzl z postele v níž teď byla dvě díry. Po kulkách. Ani nevěděl jak a měl v ruce zbraň. Svoji? Senishiho? To nezkoumal. Tiše natáhl kohoutek a když se kroky přiblížili víc, vystřelil.

Zvuk. Zvuk, který slyšel nerad v jakoukoliv noční i denní dobu a v tuto chvíli obzvláště. Pistole... Instinktivně se přikrčil ke stěně koupelny, na sobě jenom trenýrky, a vplížil se zpátky do pokoje. V té chvíli pistole štěkla podruhé. A ozvalo se zadunění těla, jak padlo na podlahu.

Senischi koutkem oka zaregistroval bdělého Lairda s pistolí v ruce a druhým koutkem dalšího chlapa, co se k nim blížil po balkonu. Sáhl ke křeslu, kde měl boty a z jedné vytáhl nůž. Jakmile se otevřely balkónové dveře - hodil. Tiše, čistě, bez zbytečného bordelu. Pistole zaštěkala potřetí a Senischi si povzdechnul. Ward je Ward. Napřed střílí a potom se ptá... Možná.

Ward tiše vydechl a pak se ztěžka postavil a v zápětí zaúpěl, jak jeho hlava zaprotestovala proti tomu prudkému pohybu. Musel si znova sednout a opřít se. Celý pokoj se s ním točil.

"Senishi?"

"Ano?" Ronin se zdvihl a pak přešel k chlápkovi u balkonu. S klidem z něj vytáhl svůj nůž a očistil ho.

"Co dělám tady? Au.."a do háje..on mě někdo praštil, že?" Ward se chytil za hlavu a schoulil do klubíčka.

 "Bože, přece vím, že se točí..."

"Galileo by byl nadšen," poznamenal Senischi a podal mu sklenici s vodou. "Tu máte, napijte se, trochu vám to uleví..."

"Díky...máte to u mě."

„Nebojte se, já si to u vás brzy vyberu.“

„Jistě, nic jiného mě ani nenapadlo.“

Senischi se pousmál.

„Mimochodem,“ Ward se na něj zkoumavě zadíval, „proč tu běháte nahý, agente?“

„Bylo mi vedro, nic víc.“

„Vedro? Teď? V zimě?...Hm,…“

„Jistě…“

Ward si položil ruku na ránu na hlavě a sykl. „No,…tak dobře. Ovšem,“dodal po chvíli. „mám dojem že naše dovolená zde skončila.“

„Nepochybně,“souhlasil Senischi a vzal si konečně trenýrky a pak se zaposlouchal do tiché noci v níž se ozvaly sirény místní policie.

„Budeme muset vysvětlovat…“

„K čertu, nemám náladu. Padáme odsud.“

„Ale agente, nejste..“

„Dost, jdeme, šéf by nás za kecy nepochválil.“

„Jak myslíte.“

 

Czech Republik, Prague 19:00 GTM + 1

 

 

„Proč sedíme zrovna tady, na Karlově mostě?“ zeptal jsem se Senishiho, když jsem šel už pro čtvrtý pohárek horkého vína.

„Informátor by se měl objevit každou chvilku..“

„Tu chvilku mi tu slibujete už třetí den a já mám už dost toho vašeho zpěvu a naví sedřené prsty.“

„Ale na tu kytaru hrajete skvěle, vydělali jsme si za včerejšek pět tisíc.“

„Jo, ale zkuste si hrát v desítistupňovém mraze!“

„Já zpívám!“

„Jo, jako když kočku tahá za ocas…“

„No Warde!To si vyprošuji!“

„Klidně můžeš, ale teď nalaď hlas, jdou sem další turisti…a vypadá to na Rusy.“

„Tak, že bychom dali Kaťušu?“

„Fajn,“zabručel jsem a hrábl do strun lehce oprýskané avšak dobré kytary. A Senischi spustil.

„Razcvětaly jabloni i gruši, poplyli tumany nad rekoj, ….,“rozeznělo se u Prašné brány a Rusové se začaly zastavovat a tleskat do rytmu písně. Někteří se dokonce přidali.

 

 

Není to lehký ve světě lží a polopravd

na břehu řeky harmonika začla hrát

a toho léta vítr stopy zahladil

jsme jako oni, už nezbejvá nám tolik sil.

Když svoje lodě proti proudu táhnem

navzdory všem kamenům, jednou si každej až na dno sáhnem.

 

 

 

 

V textu byla použita píseň skupiny Kabát, Burlaci (album Korida)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Polomrtvá padá na kolena

(Trdlos, 1. 5. 2008 20:03)

já vím, že je to strašně dětinské psát komentář, kde se tě snažím všemožně "donutit" psát pokračování, ale aspoň tam hodím pokus. Protože je to skoro utrpení... co skoro, ono to JE!
konečně se něco děje a ono se to nehýbe.
Asi teďka mluvím z hladu a z šoku, že když se ti ukážu na blogu (blogu?) tak zjistím, že nic vlastně nepřibilo. Už teďka si říkám, že jsem jen další kretén na tvé stránce co si vylívá fanatický myšlenky... co to ze mě vyrostlo ??

Re: Polomrtvá padá na kolena

(Muraki, 8. 1. 2015 15:50)

Dnes jsem si po sobě znova přečetla svou práci a našla starý koncept příběhu. Což mě přivádí k tomu, že pokud planety dovolí, pokračování po letech,...BUDE.

Re: Re: Polomrtvá padá na kolena

(Elen, 3. 11. 2015 22:06)

Můžu být tak drzá a optat se kdy tak odhadem :D ?? Je to krásná povídka, byla by škoda nechat ji nedokončenou :)

Tak se rok s rokem sešel...

(Karika, 19. 4. 2011 23:04)

Musím se přiznat, že tuhle povídku mám ze všech úplně nejraději, i když nemá konec je naprosto skvělá a mně se moc a moc líbí. Docela by mě zajímalo jak to bude dál, nicméně nemůžu říct ani "bú", protože sama píšu pomalej než šnek. Jinak asi nemůžu moc poklonkovat, držím svůj slib a nemíním ho porušit :D, takže je to skvělá povídka a pokračování by si rozhodně zasloužila, vlastně všechny povídky tady jsou úžasné, ale jen tahle se do mě zakousla a už nepustila.

??????????!!!!!!!!!!!!!

(Mekare, 16. 4. 2010 13:34)

nebue pokracovane???? prosim...

bude další?

(haruka, 18. 10. 2009 14:23)

koukám, že poslední kapitola k téhle povídce přibila před hodně dlouhou dobou. je to škoda. budeš jí dopisovat? jestli s emůžu přimluvit já sem jednoznačně pro. a to se týká i ostatních nedopsaných povídek.

...

(tess, 10. 2. 2009 23:52)

další perfektní ukaázka tvého výborného vypravěčského talentu. nevim co napsat, a to jsem měla vždycky slov dost a dost. možná... opět sem se nemohla odtrhnout, jenom mě mrzí, že neni další poračivání.
prosííííím hoď sem další dílky. je škoda tohle nedopsat.

Notááák!!

(Aki, 10. 1. 2009 17:10)

Chce to další díl!!, dívám se, že tohle je z března a teď už je leden!! Fakt jsem napnutá jak kšandy!!

Super

(Kitikara, 9. 1. 2009 21:05)

Už tvou stránku vyžírám delší dobu a ještě jsem nekomentila. Tak tady je malá náhrada. Opravdu kouzelný příběh. A byla bych moc ráda za nějaké pokračování.

jedem

(Raven, 2. 12. 2008 20:00)

Určitě máš ještě nějakej ten díl v rukávu tak ho sem ho a nedělej drahoty!!!

dal

(sisi, 27. 8. 2008 23:15)

dal !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

tak dál

(zrzka, 18. 7. 2008 17:44)

Notak napiš další díl už se na něj těším!!

WOW!

(Keiro, 25. 3. 2008 12:44)

Tak na začátek opět děkuji za věnování.
Tenhle díl byl hodně dobrej! I když jako málem mi utopit Wardera, co to je? Tohle mi nedělej! I když netušila jsem, že zrovna Senischi je tak žhavej. Ale oni se Japonci nezdají. Divím se, že jim nechytila postel. :D
Perfektní scéna to se musí nechat. Děkuji ti za odnesení do víru fantazie, ze kterého se mi nechtělo vracet do reality. Mno, vrátila jsem se a nic hezkého mě nečekalo. Takže tě prosím o další díl, abych měla zase kam utéct, protože poslední dobou to potřebuji víc než dost.
Arigato gosajmas a měj se zatím sluníčkově. :)

Jůůůůů

(magdata, 25. 3. 2008 10:43)

Bylo to opět nádherné a já se málem rozpustila ve víru příběhu. Moc děkuji a doufám že pokráčko bude brzy. A máš naprosto úžasnej styl psaní...
Jen tak dál.

Prosím

(Alexandra, 23. 3. 2008 12:33)

Prosím dál, už se nemůžu dočkat až to Ward zjistí. Jak stoho robin asi vybruslí?

Děkuji za další překrásný díl!

(Tigie, 22. 3. 2008 23:16)

Ráda bych věděla, jestli si Ward uvědomí, že to byla realita, nebo to bude považovat za zvláštní a úžasný sen o sexu?! A co si bude Senishi účtovat?
Vážně, ti dva jsou jako pingopongové míčky, pořád létají po celém světě :-)

náhhernej dílek

(E..., 22. 3. 2008 22:39)

ach, zdá se mi to nebo má tenhle díl zase to týhle povídce příznačný kouzlo, co mi minule scházelo? každopádně sem ráda, že je zpátky ^^ a jo, nadšeně tleskam, protože to bylo...krásný, neokoukaný a člověka to tak nějak osloví (v mym případě bací po hlavě a už nepustí xD)

ehmm

(laliloo, 22. 3. 2008 19:21)

chudák Ward - těžko říct, jestli by si to nechal líbit, kdyby nespal. Ale on spal (asi), takže je to jedno. X)) Prostě další skvělé pokračování, moc chválím...o5 mi došly slova

No...

(Lucian, 22. 3. 2008 18:38)

...skvělé, jako vždy! Bylo to vtipné, lehce erotické a osvěžující! Proč psát zbytečně dlouhé komentáře, když stejně to co bylo potřeba říci už bylo řečeno?
Skvěle jsem si tento díl vychutnala... Ta píseň a povídka stvořily zvláštní symbiózu, sice mám tak trochu pocit, že úplně nechytám tu podstatu, ale hlavní je, že mě ten celek okouzlil, ne?
Prostě se k tomu nedá napsat nic jiného, než: Skvěůe napsáno!

=0)

(teressa, 21. 3. 2008 21:34)

jeeee zeby sa uz konecne dali do kopy??? inak super, tato cast sa mi pacila asi zo vsetkych najviac(cim to asi tak je?? )ze bude coskoro dalsia?? onegai...tessa hadze smutne ocka....