Jdi na obsah Jdi na menu
 


Amber

31. 1. 2010
 

Amber


Bylo to strašné… Bez něj. Bylo strašné i to, že bez sebe už nemohli žít. A James to nemohl, nebo nechtěl přiznat. A pak mu umřel otec. Ne, nechtěl tam jet. Ježe matka zavolala Jamesovi a ten to řekl Cuddyové. Ta mu dala injekci a uspala ho. Ano, probral se až u Jamese v autě. Ano, ta cesta byla šílená a na pohřbu Jamese trochu vytočil a on prohodil flašku s drahým burbonem tím zatraceně drahým vitrážovým oknem v druhé obřadní síni. A pak seděli spolu v café-shopu a povídali si jako dřív.


A potom…

"To místo po mě je volné?"

"Pokud ho chceš brát jen kvůli mě a našemu přátelství pak… Pak ti děkuju," ozval se House a trochu nesměle se pousmál.

"Půjdem se napít?"

"Jo." House se zvedl ze židle. "Wilsone, umřel mi táta."

"Já vím. Upřímnou soustrast."

Poděkoval mu pohledem a společně vyšli ze dveří.


Nechal jim nalít dvakrát a jednu skleničku mu podal. House vypadal strašně. Ne, vzhledově se na něm zdánlivě nic nezměnilo. Ta změna byla v očích, v tom pohledu, protože ten James Wilson nepoznával. A tváří tvář tomu pohledu, zapomínal i na vztek, který ho donutil rozbít skleničku holýma rukama a opakovat "K čertu s tebou, Gregory House! K čertu s tebou!"

Přiťukli si. Beze slov. Nebylo už co říkat, alespoň tak si to myslel. Popravdě, ani nevěděl, co mu říct. Popřál mu upřímnou soustrast, to ano. Ale dál? Co dál? Měl ho zpátky. Měl. Věděl, že House otce nesnášel. A otec ho nesnášel také. Zvláštní. Ale nakonec ho donutil na ten pohřeb jít. A teď ho tu měl. A House zase jeho. Ano. Potřebovali se.

“Kde dnes spíš?"

Pokrčil rameny a soustředěně studoval svoji sklenku. Do očí se Housovi nepodíval.

"Nejspíš doma, ne?" opáčil potom. "Kde jinde? Nebo se tu sám bojíš?"

"Nechceš jít ke mě?" zeptal se tiše. A pak zase sklonil oči. Prosím, prosím, řekni že ano. Wilson konečně zdvihl hlavu a prohlédl si ho.

"Gregu..." Zarazil se. Co mu chce říct? Že pořád myslí na Amber a na to, že možná nemusela umřít? Že se sám v sobě nevyzná. "To asi nebyl nejlepší nápad..." zašeptal nakonec.

"Myslel jsem, že bys… Raději nebyl sám."

"Já?" opáčil James a nevěřícně zavrtěl hlavou. "Neměl bych tohle říkat spíš tobě?" Hořce se uchechtl. "Se mnou si nedělej starosti, to opravdu nemusíš..."

"Rád bych… mohl bys jít se mnou? Prosím."

Wilson zavřel oči. Pocítil náhlou touhu na něj řvát. Seřvat ho jak malého kluka a potom znovu prásknout dveřmi. Jenže, jaká ironie, to nedokázal. Jen tam stál a díval se částečně na něj, částečně na sklenici ve svojí ruce... Cítil, jak téměř proti své vůli přikyvuje.

"Dobře, fajn. Zůstanu u tebe, jo?"

"Dobře," House se usmál skoro jako malý kluk. Nemohl mu nic říct. Nemohl mu říct, že ty oříškové oči, ty oči…

Wison si povzdechl. Tiše. House je prostě House.


K němu domů došli mlčky. I když se nemohl a možná ani nechtěl ubránit vzpomínkám, sotva překročil ten práh. Jak ho tady House nechával, když ho vyhodila žena, lhostejno která, jak mu mazal vzkazy, když si měl jít obhlédnout nový byt, jak to, jak ono... Promnul si kořen nosu a potom shodil na zem krosnu. Kufrům nějak odvykl, bylo to praktičtější.

"Moc se to tu nezměnilo," poznamenal potom, jen aby něco řekl.

"Nerad měním věci. Jsem konzervativní. Znáš mě. Mám jen novou matraci. Kvůli zádům. Pokud bys chtěl… je dost široká."

"Gregory..." Wilson se na něj podíval. "Gregu," opravil se potom. A konečně se mírně pousmál. "Já myslím, že mi gauč postačí. Jako vždycky, ne? Ostatně, asi se nezdržím dlouho..."

"Já vím... Já… Je to na tobě." House najednou vypadal strašně nejistý. Sedl si za piáno a přejel po něm prsty. "Prosím."

"Co po mě chceš, Gregu?" vyjel náhle Wilson a rozčileně popošel pár kroků. Tohle hraní na diplomatickou konverzaci ho začalo unavovat. Dva měsíce se snažil pochopit, co vlastně cítí... A stejně mu to k ničemu nebude. A teď ještě on s tím svým pohledem!

"Co po mě doprdele chceš?! Po tom všem! Co chceš slyšet? Že jsem ti odpustil? Že je všechno v pořádku?! Že Cuddyová měla pravdu a já se do Amber zamiloval jen proto, že ti byla podobná?" Nadechl se a než mohl House cokoliv říct, dořekl to. "JO! Měla pravdu! Bylo to tak! Spokojenej! Zamiloval jsem se do ní, protože jsem se neuměl zamilovat do tebe! Tohle jsi chtěl?!"

"Já tě... Nechtěl jsem, aby se jí to stalo." House vstal. Natáhl ruku. "Vadím ti?"

Wilson se roztřeseně nadechl. A potom ji přijal. "Ne... Vůbec ne," zašeptal nakonec a zničeně si sedl na opěrátko gauče. "Právě že ne..."

Sedl si k němu a položil mu ruku na tu jeho. "Jamie." Víc mu neřekl, jen mu tu ruku pohladil. Jamie, chyběl jsi mi. A James se mu vyzpovídal. Jako faráři. Jako jedinému člověku, který ho na tomhle světě mohl pochopit.

"Neuměl, neměl jsem odvahu se zamilovat do tebe, a ona... byl jsi to ty, všichni to viděli, jen já si to nechtěl připustit. Pak jsem se měl de facto rozhodnout, který z vás bude žít a já - chtěl říct tebe a řekl jsem ji. Chtěl jsem, aby to přežila, aby se mnou zůstala, aby -" polkl. "Aby nemusela umřít jen kvůli mojí zbabělosti ti říct, že..."

Nesmál se mu, jen ho držel a čekal. Čekal jestli to řekne. Jestli bude mít sílu, protože ať říkal James cokoliv, on odvážný byl, jen občas mu chyběla síla říct věci jasně. Zvláště pokud se jednalo o jeho vztahy.

"Že...?"

"Že jsi to byl ty, koho jsem miloval celou tu dobu." Tichý povzdech a potom pohled jeho očí. Nekonečný, hluboký. A tak strašlivě smutný. "Ty dva měsíce jsem netruchlil pro Amber, schovával jsem se sám před sebou, před svým svědomím... Před tím, abych ti to nemusel říct, protože Amber umřela kvůli tomu."

"Jamie," House se zvedl, objal ho kolem ramen a když se mu schoulil v náručí, políbil do vlasů. "Miluju tě," šeptal, ale Wilson to přesto slyšel.



 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

^_^

(trinuska, 30. 1. 2011 0:32)

opravdu krásný příběh :) líbí se mi, jak píšeš ;)

Uf... (v nejlepším slova smyslu)

(sigam, 8. 2. 2010 17:49)

Páni... vzalo mě to za srdíčko... Je to moc krásné <3.

:-)

(Akkarra, 2. 2. 2010 11:46)

Jo, je to trochu OOC, ale je to moc pěkný. mě se to líbilo. :)

...

(Falkira, 1. 2. 2010 15:54)

Pravda, pravda, trošičku OOC :) Ale i tak jsem moc ráda za tohle dílko. :)

...

(Profesor, 31. 1. 2010 21:21)

Pěkný střípek. Opravdu se mi moc líbil.

:-)

(Davida666, 31. 1. 2010 20:59)

Zajímavý střípek z jejich života :-)