Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dobré ráno... dobrou noc, doktore

22. 7. 2008

Pro Tatsumiho



„Miluji tě,“ řekl předtím než usnul a já mu rád věřím. Pro mě znamená všechno. Dýchal bych pro něj, kdyby mě o to požádal. Zabíjel. Ano i toho bych byl schopen, kdyby mu někdo ublížil.

Ve spánku se přetočil a teď ta jeho hnědá kštice spočívá na mém rameni. Pohladím ho a on tiše zavrní a na chvilku otevřel oči…měl je zastřené spánkem a když jsem ho pohladil zase je zavřel.

Má úžasné oči. Ty nejhezčí co znám v odstínu tmavě hnědé. Někdo by řekl, že čokoládově hnědé. Hořko-čokoládové. Jenže já nazývám věci pravými jmény.

Tiskne se ke mně a objímá mě…a usmívá se. Miluji ten úsměv. Je tak něžný, že se po chvíli sebepřemáhání nahnu a políbím ho. Jemně. Něžně. Nevzbudí se. Vím to. A tak mu ukradnu ještě jedem polibek a pak také zavřu oči. Zítra je pondělí a Cuddyová mě nepochválí, když její specialisti přijdou pozdě.


Ráno vstal zase dřív a už čekal se snídaní. Osprchovaný. Oholený. S vyfoukanými vlasy. A překrásným úsměvem. Miluji, když se tak usmívá.

Podal mi sendvič a já se s potěšením zakousl. Kdyby nebyl doktor, mohl by být kuchař. A platili by mu zlatem.


Do práce jsem jel na motorce. On autem. Byl krásný podzimní den.


„Doktore Housi, zase pozdě!“ Cudyová se na svého šéfa diagnostiky trochu nevraživě zadívala.

„Moc aut na silnicích. To byste nevěřila.“

„Myslíte?!“

„Vím,“odtušil House a přivolal si výtah. V tu chvíli vyšel z ordinace doktor Wilson.

„Dobré ráno Housi.“

„Dobré Wilsone. Představte si Cudyová se špatně vyspala, nebo to nedostala. A je nervózní.“

„Housi!“ Naštvaný hlas je doprovázel až do výtahu, který byl dnes prázdný. House ještě Cudyové zamával a pak se ušklíbl.

„A vy jste se dnes vyspal dobře, Wilsone?“

„Dobře,“ usmál se Wilson. A chvíli předtím než výtah zastavil se k němu naklonil.

„Ještě jednou dobré ráno, doktore,“ řekl a políbil ho.

House polibek opětoval.

 


Z výtahu pak vyšli opět jako dva kolegové. Opět budou diskutovat, hádat se, psát spolu, škádlit se před kolegy. Dohazovat si holky. A znova se pošťuchovat. Jen aby se večer opět sešli při večeři a pak večer v posteli.


 

„Dobrou noc,doktore Housi,“ zašeptal a políbil mě.

„Dobrou noc,“ zabručel jsem a pak ho objal.


Dobrou noc doktore…




Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Baf, doktore!:-))

(Bea, 22. 7. 2008 19:13)

Hé he, jsem ráda, že vám zase mohu něco okomentovat.:-) A jsem ráda, že je to zrovna House. Neboť právě k Housovi mám poslední dobou velice nemístné připomínky.

Den první:
"Ať mi scénáristé vlezou na hrb! Oni po sobě jedou!"

Den druhý:
"Kyáááá! On je tááák sladkej!" /Myšleno Wilson/

Den třetí:
"Amíci jsou divní. Tolik náznaků a přece se nepolíbí!"

A tak dále, a tak dále. Zkrátka: "Ať mi nikdo neříká, že ti dva mezi sebou nemají něco víc! Vždyť je to do očí bijící! Tomu chybí akorát pusa a vyznání! Což ovšem scénáristi - srabíci, nenapíšou!"

Doktore... Bylo to sladké, bylo to neuvěřitelně miloučké, bylo to takové malé pohlazení po dušičce, které občas potřebuje každý z nás. A vy máte takové měkké packy, že by se člověk nechal hladit pořád. :-) Vyvoláváte u mě záchvaty tulivosti (Sidi asi bude umačkán a okousán). A víte, záchvaty tulivosti jsou báječná věc. Ještě lepší než čokoláda a pistáciové oříšky.:-)

Víc takových povídek! Víc záchvatů tulivosti. Protože všichni občas potřebujeme pohladit.:-) A uslyšet:
"Dobré ráno" s úsměvem.

O_O

(Teressa, 22. 7. 2008 18:49)

jeeeeeeee....O_O......to je prenadherne!!ja housa milujem!!dufam ze bude aj pokracko....ti dvaja su proste bozsky ako sa stale skadlia =)...rychlo cosi dodaj!!