Jdi na obsah Jdi na menu
 


IX.: Déšť

19. 8. 2008

Ale ani o několik dní později se to neprojevilo. Že by museli dramaticky prchat, skrývat se, měnit si identitu... Byl klid. A to je oba tak trochu ukolébalo. Alespoň relativně. Mac se odvážil doufat, že ta zpráva za hranice kontinentu nepronikla. Murdoc si tím tolik jist nebyl, ale protože se opravdu nic nedělo, nechal se pozvolna přesvědčit taky...

Bylo odpoledne, spíš k večeru, slunce už klesalo k západu a Murdoc seděl lenošivě opřený ve velkém křesle na verandě.

Mac odpočíval položený vedle něj, hlavu položenou na jeho rameni. Jak usnul hlava mu klesla níž až na jeho hruď a pak ho Murdoc položil a on teď spal natažený na něm s hlavou na polštáři v jeho klíně. Murdoc ho občas pohladil po vlasech a Mac ze spánku tiše broukl.

Díval se na něj a střídavě do Chandlerovy "Dámy v jezeře". A byl spokojený... Tohle se mu líbilo. Slyšet Macovo oddechování, cítit jak se mu zdvihá hruď, vzdáleně zachytit tep jeho srdce... Miloval ho. A v takových chvílích víc, než kdy předtím. Obrátil stránku a dal se znovu do čtení. Tady a teď, v tuhle chvíli byl spokojený a nechtěl nic víc.

 

Ten muž nastoupil do džípu k Mikeovi a usmál se na něj. Příjemný tlouštík v letech. Ptal se po Macovi a vypadal důvěryhodně. A znal i něco z Macovy minulosti, tak, proč mu nevěřit. Jenže… Mike měl pocit, že toho druhého, Rica, moc rád nemá.

"Budeme tam tak za půl hodiny," řekl, když projížděli kolem stáda pakoní.

"Jistě. Víte, dlouho jsme se s Macem neviděli a já vlastně ani nevěděl kde je. Až potom jsem narazil na ten článek... Vždycky byl ohromně statečný. A měl vždy rád zvířata," Peter Thorton se usmíval. A v duchu... V duchu ještě pořád nevěřil vlastním očím, jako když tu fotku viděl poprvé, před třemi dny ve své pracovně. Hrdinové, hlásal titulek. A pod titulkem... Snažili se, aby nebyli moc vidět, ale on je poznal. MacGyvera a Murdoca.

Oba stáli vedle sebe i když měli brýle a klobouky, co se ve zdejší oblasti nosily k uniformám strážců, byli to oni. Thorton se zamyslel. Takže jsou spolu. No, to si mohl myslet už po tom Murdocově útěku z vězení. Něčeho takového byl schopen jen on… A MacGyver, pokud ten v tom vězení skutečně Mac byl... Pak to bylo víc než jasné.

A jak si tak fotku znovu a znovu prohlížel, padl mu do oka jeden detail. Nějak si ho předtím nevšiml a teď se tomu sám divil. Teď to na něj z toho papíru přímo útočilo. Murdoc měl levou ruku jakoby schovanou za Macovými zády, ale když se člověk podíval pozorněji, všiml si, že vlastně Maca drží jako kolem pasu... Peter se nadechl. Takže je to pravda... To co si myslel, ale co si pořád odmítal připustit. JE tam něco VÍC.

"Už tam budeme, vidíte ten hlouček stromů? Tak tam to je. Dům, ohrady, všechno. Mac tam před týdnem měl nemocnou zebru, teď tam není nic. A jo mají lvíčka, Sindibáda od Yelow Tree, takže bacha na boty," přerušil Mike jeho uvažování.

"Jistě... Aspoň nějaké rozptýlení, že? Když... Když tu žijí, takhle sami. Dva muži v pustině..." podíval se na něj Peter Thorton zkoumavě a téměř neúmyslně nastavil noviny tak, aby ta fotografie byla vidět. Nepochyboval, že ten muž o nich něco musí vědět...

"Mají práce až na hlavu," pousmál se doktor veteriny a pak už vjel na prostranství před domem. Když uviděl odpočívající dvojici zamával jim, ale pak se ozvala vysílačka. "Příjem." 

"Ahoj Mikeu. Máme tady zraněnou slonici, potřebujeme tě tu."

"Už jedu," usmál se Mike a pak se ještě podíval na svého spolujezdce. V té chvíli, jakoby malinko zvážněl. "Víte... Jsou dobří. Do jejich soukromého života nikomu z nás nic není. Jsou dobří... Jsou na svém místě," s tím ho vysadil na příjezdové cestě, usmál se a zmizel v oblaku prachu, který tady provázel všechna auta.

Peter Thorton si povzdechl a pak si nadhodil tašku na rameni, víc sevřel kufřík a už si to šinul k domu, kde se měl sejít s se svým přítelem a kdysi jejich společným nepřítelem. A pak vyšel ze zatáčky a uviděl ho… Murdoca, který seděl na verandě a četl si. Mac nikde. Až když přišel blíž, všiml si schouleného těla, které se opíralo o Murdoca.

 

Zrovna dočetl poslední řádky a spokojeně se protáhl. Chandlerovy detektivky miloval... Měl rád jeho hrdinu, drsného Phila Marlowa, který vždycky případ vyřešil, ať mu stálo v cestě cokoliv... Odložil knihu na malý stolek a sklonil se nad Macem, který pořád sladce spal na jeho klíně. Lehce mu odhrnul vlasy z čela a ještě lehčeji ho políbil. Jen tak, aby ho nevzbudil. Nechtěl ho budit... Po dlouhé době zase pořádně usnul a spal. A on rozhodně chtěl, aby si odpočinul. Potřeboval to...

Ani si nevšiml, nově příchozího, který proklouzl brankou na pozemek a potom i do haly, protože na verandu se dalo dostat jedině z domu, pokud člověk neměl klíč k brance, která byla v plotě.

 

Murdocovi zřejmě jeho instinkty daly vale, když se k němu mohl takhle přiblížit. Jenže vzápětí Peter zjistil, že Murdocovi možná, ne však jejich hlídací kočce… Malému lvíčeti, které na něj teď zlostně vrčelo.

 

Murdoc zaslechl z haly podezřelý šramot. Sidi si zřejmě opět hrál s miskou, nebo s Macovými botami. Ale podle zvuků usuzoval spíš na misku a zatraceně se mu nedařilo, protože se opět pokoušel řvát... A to se mu taky zatraceně nedařilo.

"Sidi!" zvolal polohlasem a jemně Macovi položil ruku na čelo. "Sidi, ticho!!" Bez odezvy. Opatrně vstal, uložil Maca na křeslo co nejpohodlněji a bos vešel do domu.

"Sidi!! Ty rošťáku!" mírně ho huboval už od dveří. "Jestli vzbudíš Maca...!" dodal potom výhružně, ale to už dorazil do haly a tam na podlaze vyčítavě trůnil Sindibád, který vytrvale vrčel, před ním miska... "Sidi! Kolikrát ti mám říkat..." V tu chvíli si uvědomil, že je přítomen ještě někdo další, kdo je příčinou lvího hněvu. Zdvihl oči...

"A sakra," pronesl potom, ale docela klidně, když se pohledem střel s Peterem Thortoenm.

"Dobrý den," pozdravil Peter a díval se na zabijáka před sebou. Změnil se. Ale zároveň byl stejný. Podivné. "Jak se vede?"

"Sidi, pojď sem," zavolal Murdoc na lvíče a pak ho zdvihnul v náručí, načež to se mu okamžitě usadilo na rameni a přátelsky ho kouslo do ucha. Tenhle divný člověk se mu nelíbil, ale Murdoc si s ním určitě poradí... Tiše brouknul.

"Dobře," odpověděl konečně zabiják a nevěděl, co si má myslet. Nakonec to vzdal. Děj se vůle boží. "Dáte si kafe?"

"Jo," řekl po chvíli Peter a pak za ním přešel do kuchyně. Pak se na něj jen díval a mlčel. Co se tady dělo? "Žijete s ním?"

"Vidíte ne?" odtušil Murdoc, stále se Sindibádem na rameni, který mu blaženě začal ožužlávat ucho. "Jak jste nás našel? Áá, vlastně vím. Podle té fotky, v novinách, že jo? Mělo mě to napadnout, že ty fotografy mám zastřelit." Postavil před něj hrnek vřelé kávy. "Mac spí. Ocenil bych, kdybychom to vyřídili v klidu a bez hluku. Potřebuje odpočinek jako sůl, poslední týdny toho moc nenaspal."

"Co jste mu udělal?" zeptal se Peter. "Že musí odpočívat? Co jste mu udělal?"

"Já?" Murdoc to protáhl s takovým nevěřícím úžasem, až to bylo skoro komické. "Ujišťuju vás, že jsem se ho ani nedotkl, pokud myslíte na tohle. Ale život tady je tvrdý a taky... Má za sebou slušný zánět plic, pochroumanou nohu a dvakrát tracheotomii. Nemusel jsem dělat nic."

"Takže vám mám věřit, že se o něj staráte?" zeptal se Peter a díval se podivně. Tomu nemohl uvěřit! Murdoc se o Maca staral.

"Věřte si čemu chcete," odpověděl Murdoc a nalil si taky šálek. "Pokud vím, já to nebyl, kdo ho vyhodil z práce a prohlásil ho na nespolehlivého."

"Bod pro vás!" zavrčel Peter

"Dobrá, poznamenám si ho, až najdu křídu. A teď k věci - kolik máme času?"

"Proč…? Já mám celý měsíc."

"Tak jinak... CO vlastně chcete? Chcete nás dát zatknout? Tedy konkrétně mě. Nebo nás rovnou odklidíte? I to ta vaše agentura umí."

"Chci odpovědi. Proč vy. proč zrovna Mac? Jak se vám to povedlo ho takhle zblbnout! Protože on pro vás riskoval život!"

"Nekřičte tu tolik, buďte tak laskav," požádal ho Murdoc a pak sundal Sindibáda na zem, protože se začal vrtět a očividně byl nespokojený, že s tím chlapem ještě nevymetl dveře, jako tuhle s těmi novináři... To byla sranda, bezvadně se jim pletl pod nohy a měl děsnou legraci z toho, jak se mu zoufale snažili vyhnout. Ovšem teď... Teď to byla nuda. Sidi se uraženě odplížil na verandu k Macovi, který ještě pořád spal a netušil nic.

"To byste nepochopil," odpověděl Murdoc po chvíli váhání. "Vy jste tam nebyl... Vy ne..."

"Ale co se stalo?" zeptal se Peter. "Co se tam stalo? Proč vás podle všeho můj nejlepší agent miluje tak, že zahodil celý svůj život a vše co vybudoval?!"

"Sáhli jsme si oba na dno, to se stalo. Nemohli jsme jeden bez druhého přežít... A když s někým málem umřete... Měl byste si prostudovat pár pouček z psychologie. Velice užitečné věci..."

"Takže proto… Pro tu zpackanou dovolenou?" zeptal se Peter a pak vykoukl na verandu, kde spal Mac. "Jak na tom je? S plícemi?"

"Zvláštní, že? Jedna zpackaná dovolená... A co to provede," Murdoc se pohodlně usadil na židli. Pak se podíval tímtéž směrem. "Dobře, snad... Matiba ho léčí a vypadá to, že se zlepšuje. Ovšem napravit to úplně je z medicínského hlediska nemožné... Ostatně, to byste měl vědět. Ta první tracheotomie byla kvůli vám, pokud vím."

"Protože jste vy zmizel z nemocnice," řekl Peter a posadil se naproti němu. "Takže? Jak moc… Jak moc má ty plíce zničené?"

"Původně to bylo z poloviny, ale teď už jen ze čtvrtiny. Pětasedmdesát procent mu funguje. A pokud ho necháte na pokoji, bude moc žít, jakoby mu vůbec nic nebylo. Jenže to předpokládá... Zapomenout, že existujeme. Oba."

"Jenže vy existujete... A bude lepší?" zeptal se tiše. "Co bude dál… Jakou má v tomhle prostředí šanci?"

"Slušnou, řekl bych. Ale potřebuje klid. Ne utíkat, před vašimi poskoky, skrývat se, znova měnit identitu. Potřebuje klid, aby mohl normálně žít. Takže vaše svědomí se bude muset smířit s dvojsečným mečem: buď na nás poštvete policii a on za to zaplatí zdravím, nebo nás necháte být a překousnout, že jsem na svobodě."

"Zaručí se za vás? Už žádné zabíjení?"

"To nevím, ale budit ho kvůli tomu nebudu."

"A vy mi to můžete slíbit? Na jeho život?"

"Mám přísahat na jeho život? Nechcete toho po mě trochu moc, svatý pane Thortone? Dobře, odpřísáhnu vám, že už nikdy nevezmu žádnou zakázku. Ale slibuju vám, že jakmile se někdo pokusí ohrozit mě, nebo jeho, budu se bránit. A budu se bránit tak, jak to umím. A ano - v případě nutnost - budu i zabíjet."

"Dobře, vím, že to bude asi těžké, ale Mac vám asi věří. Pokud o budete chránit, v pořádku, ale… Nic jiného."

"A pokud mi tady v revíru někdo vyvraždí celou lví rodinu a já ho potom dostanu do rukou - odstřelím ho jako vzteklého psa," dodal zabiják ještě, zcela formálním, nevzrušeným hlasem. "I když možná ne. Možná ho uškrtím, nebo zaživa stáhnu z kůže..."

"To věřím… A jste schopen ho ochránit? Dát mu dost aby, když mu bude zle, tady přežil? Jste toho schopen, pane Murdocu? Když on pro vás zahodil a riskoval vše?"

Murdoc pomalu odložil šálek a vstal. Když se mu pak Peter Thorton podíval do očí, mimoděk se zachvěl. To byly oči vraha, nelítostného vraha, jako je vídával dřív. Jako si je pamatoval. A zabijákův hlas zněl studeně, jako by usekával led.

"Jsem schopen vás zabít, kdybyste mu chtěl jakkoliv ublížit. Každého, kdo by se mu pokusil jakkoliv ublížit, čeká velice, velice nepříjemná budoucnost a i když bude poměrně krátká, bude si přát, aby byla ještě kratší. Každý, kdo by mu jen zkřivil vlásek na hlavě, pane Thortone, každý za to zaplatí."

"Fajn, tak dobře… Milujete ho?"zeptal se přímo Thorton

Chvíli se na něj díval. Přímo jemu do očí a přemýšlel, jak by asi byla na místě nějaká vznosná, patetická odpověď. Místo toho jen zvolna přikývl. "Ano. Miluju ho."

"Bezva... Takže: můžu počkat až se vzbudí tady, nebo mi půjčíte auto a já počkám v hotelu… a Mac se může podívat za mnou, když bude chtít?"

"Půjčím vám auto. A pošlu ho za vámi zítra... Teď bych ho vážně nechal odpočívat a spát... Potřebuje to. Po té epizodě s pytláky vážně..." Murdoc vytáhl z kapsy klíčky a podal mu je. "Náš náhradní džíp, prosím nerozbít."

"Nebojte se. A pozor na jeho ruce, má je zlaté," usmál se Peter, odložil šálek a pak tiše odešel. A stejně tiše i odjel.

 

Jakmile byl pryč, Murdoc se opřel o pult v kuchyni a hodil do sebe ještě jednu kávu. Tohle... Tohle by ho v životě nenapadlo. Že je Peter Thorton objeví, ale nic neudělá... Nic, kvůli Macovi...

Slunce už pomalu kleslo skoro za obzor a byly to jen poslední paprsky, co dopadaly na zem. Murdoc tiše přešel zpátky na verandu a pohladil uraženého Sidiho, který jen nakrčil čumáček, pak ho ťafnul a byl spokojený.

Sklonil se nad Macem, který ještě pořád spal. Jemně ho políbil na čelo. A nakonec opatrně vzal do náručí a přenesl do ložnice.

"Ricu?" Mac se trochu probral a pak se k Murdocovi trochu víc přitiskl. "Měli jsme návštěvu?" zeptal se pak ospale, když už ležel v posteli a Murdoc se nad ním skláněl.

"Měli, ale všechno je v pořádku, žádný strach," pousmál se jemně a potom ho zcela necudně políbil na rty. "Jak ses vyspal?" zeptal se ještě.

"Dobře... Jen mi zmizel můj polštář… což mě štve."

"Je na verandě, dojdu ti pro něj..." Murdoc ho ještě jednou políbil a pak pomalu odešel. A přitom zhluboka dýchal a počítal, aby se uklidnil. Mac vypadal... Sladce. Tak sladce a přitažlivě, až měl nehoráznou chuť sundat z něj tu košili a kraťasy a pomazlit, pomilovat se s ním...

Jenže, připomněl si okamžitě, slíbil jsi mu, že to neuděláš, dokud sám nebude chtít... Dokud on sám... Vím. A dodržím to. Macu... Ach Macu.

"Tys byl ten polštář," zamumlal Mac, když se Murdoc vrátil. Už měl rozepnutou košili a zrovna zápasil s botami. "Pomůžeš mi?"

"Cože?" Murdoc nevěřil vlastním očím. Tohle byl tedy den plný překvapení... Pak se sklonil a boty za chvíli přistály za dveřmi, kde se jich Sidi s nadšením zmocnil a zabral se do jejich likvidace tak, že ani nepostřehl, že se ty dveře zavřely.

Murdoc se sklonil nad Macem. "Já jsem tvůj polštář?" zašeptal potom a lehce ho pohladil po nahé hrudi.

"Jo a zmizel jsi mi... Už to nebylo tak příjemné... To spaní." Mac si ho přitáhl blíž a pak ho políbil. "Něco se stalo?"

"Vlastně nic," odtušil Murdoc a nadšeně přijímal jeho pozornost. Dotek jeho rukou... Od té noci u Matiby se ho nikdy sám od sebe nedotýkal, ne takhle... Nechtěl... Srdce se mu bláznivě roztlouklo někde v krku. "Už je to všechno v pořádku, opravdu..." vydechl potom.

"Opravdu? Byl jsi rozrušený. Dost. A," Mac ho znova políbil, "Sidi je uražený… Takže? Co se stalo?"

"Ach bože!" Murdoc tiše zasténal a pak se svalil vedle něj. "Byl tu Peter Thorton a Sidi je uražený protože jsem s ním hned nezametl, spokojený?" Bože, budu potřebovat ledovou sprchu!

"Cože?! Peter byl tady? A... co-co chtěl? A..." Mac se zatvářil překvapeně… Pak vyděšeně. A potom se posadil a zalapal po dechu. "Nenahlásil… tě?" zasípal

"A přesně tomuhle jsem se chtěl vyhnout," Murdoc ho chytil a držel v takové pozici, aby se mu nejlépe dýchalo. "Ted mě poslouchej a nerozčiluj se, ano? Ano, Peter byl tady, našel nás podle té fotky v novinách. Chtěl si promluvit, převážně se mnou, ale i s tebou. Řekl jsem mu, že spíš a že tě nechci budit a že tě za ním pošlu zítra, je ubytovaný v místním hotelu. A ne, nenahlásil mě a ani nenahlásí, popovídali jsme si a ujasnili si spoustu věcí. Další otázky až ráno!"

Mac se Murdoca chvilku držel a pak se jeho dech pomalu vrátil do normálu. "Děkuji," zašeptal. Položil si hlavu na jeho rameno a pak si s jeho pomocí lehl na oba polštáře. Nakonec si Murdoca přitáhl blíž a chvilku jen odpočíval. Byl unavený. Moc unavený.

"Hodný chlapec..." Murdoc ho lehce políbil a pak si lehnul vedle. Po chvíli se usmál. "Taky se ptal jestli tě miluju..."

"A cos mu řekl?" zeptal se tiše Mac.

"Že ano, miluju tě, Macu..." pousmál se Murdoc a jenom ho jemně pohladil, přes skráně na obličej a z obličeje na krk. "Moc tě miluju."

"Richarde..." Mac se na něj zadíval a pak se mu stulil do náruče. Nebylo třeba dalších slov. Miloval ho. Mac se usmál. Před  rokem by se považoval za blázna, teď se mu splnil sen.

Murdoc tiše vydechl a jen ho pohladil po vlasech. Jeho blízkost byla příjemná. Moc příjemná... A zároveň mučivá, protože se ho nemohl dotknout a on tolik, tolik chtěl!

Mac si ho přitáhl blíž a pak ho políbil. Nejdřív pomalu a pak divoce. To se mi líbí, řeklo jeho svědomí. A pak se k Murdocovi víc přitiskl.

"Macu?" zašeptal Murdoc, když ucítil jeho tělo, těsně nalepené na sobě a horká hledající ústa, která mapovala jeho obličej. "Macu," vzal jeho tvář něžně do dlaní a sám políbil. "Co to děláš?" zeptal se potom tichounce.

"Líbám tě… Vadí ti to?" zeptal se  tiše Mac.

"Ne, vůbec," odtušil Murdoc. "Vůbec ne," slastně přivřel oči, když se k němu znovu přisál. "Pokračuj..."

"Dobře," usmál se Mac a znovu ho políbil.

Tiše vydechl a přitáhl si ho o kousek blíž. A cítil, že jeho tělo na tu blízkost reaguje. Tak dlouho se s nikým nemiloval, když nepočítá tu „příhodu“ u Matiby. A teď by nejradši… Svlékl ho i z těch zbylých pár kousků a přivlastnil si ho. Slyšel jeho tichý hlas…

Mac se od něj odtrhnul a rozkašlal se. Murdoc si povzdechl. Když se uklidnil, přitáhl si ho blíž a docela cudně políbil na čelo. „Měl bys spát, kouzelníku, potřebuješ to.“

"Je tu moc vedro... Špatně se mi dýchá. Kéž by už pršelo," zašeptal Mac a pak usnul v jeho náručí. Unavený vysílený. Ale v bezpečí.

Zabiják se koutkem oka podíval na oblohu. Vypadalo to na déšť, sláva. Pak se přesvědčil, že Mac opravdu usnul. A povzdechnul si. Spal jako andělíček a vypadal tak sladce, až mu to způsobovalo jisté nepohodlí. Takže se mu opatrně vyvlékl a potichu vstal. V tomhle stavu by neusnul do rána... Potichu našlapuje obešel postel a vklouzl do koupelny. Chvilku váhal, zda si má pomoci sám, nebo vlézt pod sprchu a nakonec to sprcha vyhrála. Ovšem jen do chvíle, než na něj dopadly první kapky a on si představil, že by vedle něj stál Mac. Tiše zasténal...

Když se o pár minut později vracel, otevřel ještě dveře, aby se vzduch v místnosti trochu rozvířil. A Sidi okamžitě přepadl přes práh... Murdoc ho odnesl do pelíšku, uspal a vrátil se k Macovi. V té chvíli zahřmělo a spustil se déšť. "Výborně," pousmál se zabiják.

Rozpršelo se. A Macovi se začalo lépe dýchat. Byl najednou uvolněnější. Jak pršelo, líp se mu dýchalo. A ráno... Vzbudil se a ten nádech byl tak příjemný.

 

Murdoc ještě spal. S jednou rukou nataženou přes jeho bok a druhou pod hlavou. Tiše oddechoval a trochu se usmíval. Vypadal spokojeně... Po podlaze se ozvalo lehké škrábání a vzápětí se na Macovu stranu vydrápal Sindibád a usadil se mu na klíně.

"Ahoj Sidi, máš hlad?" Mac ho podrbal za ušima a usmál se. Pak se otočil k Murdocovi a políbil ho. Chutnal po dešti. A Mac se usmál.

"Hm, Sidi možná hlad nemá, ale já rozhodně ano," brouknul zabiják a přitáhl si ho blíž. "A pro začátek bych si dal..." Sidi ho mazlivě ťafnul po nose a ještě navrch mu začal žužlat ucho. Murdoc si povzdechnul. "Tak jo, tady král pirátů rozhodl, že se bude jen obyčejně snídat..."

Mac vstal a pak se zvedl a donesl Sidimu i Murdocovi snídani. Pořád pršelo. Dali si snídani na verandě a Mac se požitkářsky nadechoval. A pak, pak když jen tak seděli se zvedl a opřel se o sloupek verandy.

Murdoc choval Sidiho na klíně, ale ten se teď uráčil slézt a zaměstnat něčím jiným... Takže se zabiják pomalu zdvihl, přešel k Macovi a zezadu ho objal. Na chvilku vdechoval vůni jeho vlasů, ale pak mu položil bradu na rameno. "Měl bys zajet za Peterem... Ať to máme za sebou..."

"Dnes ne. Bude pršet celý den... Chci být tady, v klidu. A přemýšlet co mu řeknu. A…" Mac se otočil a políbil ho.

"Ale já mu slíbil, že přijedeš dneska..." povzdechl si Murdoc, ale pak si ho jen přitáhl blíž a vjel mu prsty do vlasů.

"Později, ano?" zašeptal Mac a přitáhl si ho blíž.

"A co hodláš teda dělat, když bude celej den lejt?" zamžoural na něj Murdoc a v duchu zaúpěl. Tohle mi nedělej, Macu... Tohle ne. Nebo nám brzy dojde studená voda...

"Hm, co myslíš?" řekl Mac a znova ho políbil. "Já…“ Mac mu vklouzl pod košili. „Sleduju, že už nám dochází studená voda."

"Mám tu tebe," zašeptal Murdoc a tiše zasténal. "Tak se nediv!" dodal potom prudce, stáhl mu košili z ramen a dlaněmi se dotkl jeho kůže. I takhle po ránu byla horká...

"Já nejsem studený!" kontroval Mac.

"Právě!"

Mac se zasmál a pak ho políbil. "A ty… máš problém."

"S tebou, ano!" vydechl Murdoc a přitáhl si ho ještě kousek blíž. "S tebou mám obrovský problém..." brumlal potom nespokojeně a přejížděl mu rukama po nahých zádech, hladil po páteři, lopatkách... A nakonec sjel rukama na zadek a přitáhl si ho blíž.

"Ricu.." Mac se zasmál a pak se nechal přitáhnout blíž. A políbil ho. A pak znova… A pak najednou cítil, že mu Murdoc hněte pozadí a on začíná tiše sténat.

Jemně ho kousnul do ucha a objal ho kolem pasu. "Chci do postele, s tebou... Hned..." zašeptal potom. Prstem taky zašátral pod lem jeho kalhot a jemně ho pohladil.

"Do postele? Ráno? Ty zvíře!"

"Jo... Ráno... Máme na to celej den..." vydechl Murdoc.

"Celý den… To nevydržím!" zasmál se MacGyver. Ale pak ho políbil a byl odtažen do domu a dál do ložnice

Murdoc se tiše zasmál, když ucítil, jak Mac narazil na postel a zavrávoral. "A mám tě!" ušklíbl se vítězoslavně a povalil ho do přikrývek.

"Hej!" zasmál se Mac. "To je skoro přepadení! To není fér!" smál se potom, co si Murdoc sundal košili a pak přelezl nad něj a políbil ho. Hladově. A skoro surově.

"Není to fér, jsem zabiják," zašeptal Murdoc, pak mu zabořil prsty do vlasů a začal polibky zasypávat celý jeho obličej, hrdlo, ramena a šíji. Chtěl ho. Toužil po něm tak mocně, že už by mu žádná sprcha nepomohla. Skoro ho samým vzrušením kousnul.

"Murdocu!" zašeptal a pak se jen nechal dál unášet polibky. "Svádíš mě! Bože... Ricu."

"Ano, svádím..." souhlasil Murdoc a dál ho divoce líbal. "Vzrušuješ mě, víš? K nepříčetnosti..." Olízl ho jako štěně a rukama sjel k jeho pasu.

"Já tebe? A ty mě ne?" zeptal se tiše Mac a pak se nechal znova políbit. "Ty chceš sex..."

Na chvilku přestal a jen se mu podíval do očí. "Jo," přisvědčil nakonec. Pak se nadechnul. "A jestli ty nechceš... měl bys mě zarazit, než bude pozdě..." zašeptal ještě.

"Zarazilo by tě moje slovo?" zeptal se tiše Maca políbil ho na rty. Jemně, tázavě.

"Macu... Včera jsem Peterovi řekl, že bych zabil každého, kdo by ti ublížil... Ano, jestli řekneš, půjdu pryč."

"Nechoď… prosím!“ řekl Mac a pak ho pohladil po tváři. Zůstaň, říkaly jeho oči a pak ho políbil.

Murdoc se pousmál. "Nebojíš se mně...?" zeptal se potom a ukazováčkem pomalu přejel od prohlubně pod hrdlem až k lemu kalhot a potom ho ještě políbil. "Nebo bojíš?" ušklíbl se potom.

"Nevím… ale myslím, že ne…" hlesl Mac a pak tiše zasténal.

Pousmál se a pak znovu políbil a polibky klouzal níž, na jeho hruď... Pak se znovu vrátil k jeho rtům a znovu mu vjel prsty do vlasů a láskyplně ho rozcuchal. "Otoč se, máš příšerně ztuhlý záda..."

Mac poslechl a lehl si na břicho pak… Pak jen čekal až se ho dotkly jeho dlaně.

Murdoc sáhl kamsi do rohu postele a podal si lahvičku s masážním olejem. Vylil mu pár kapek na záda a pak je začal roztírat, pomalými, krouživými pohyby... Věděl, že tohle na Maca platí... A miloval, když se ho mohl dotýkat.

"Murdocu ty zvíře…" zasmál se Mac a pak tiše zamručel jako Sindibád

"Krásně vrníš..." zapředl mu zabiják do ucha, když se sklonil a políbil ho na krk. A jeho dlaně sjely k Macovu pasu a začaly si znovu pohrávat s jeho kalhotami...

"Líbí se mi to. Moc, ale to lechtá!" zamručel Mac

"Jistě, že to lechtá..." ušklíbl se Murdoc a pomalu ho svléknul. "Má to lechtat..." pohladil ho po zadku a sjel na nohy.

"A... to jo... pokračuj, prosím."

Přitiskl rty dozadu na jeho krk a jel pomalu dolů. Občas se zarazil a polibek na holou kůži byl delší. Olej už se vstřebal... Murdoc se zarazil až na bedrech. Pak ho ještě jednou laškovně políbil a přiměl ho, ať se otočí... "Chci tě," šeptl potom.

Mac jen kývl a pak ho pobídl jemným stiskem ruky. "Pokračuj, prosím."

Políbil ho na podbřišek a polibky pokračoval dolů. Jako tenkrát, u Matiby, blesklo mu hlavou. Jenže tohle... Tohle bylo ještě o něco lepší, než tenkrát... Tohle bylo nepopsatelné. Pomalu ho vzal do úst a pousmál se, když ucítil, jak ho Mac víská ve vlasech.

Mac tiše zasténal a pak ležel na zádech a pak už se vznášel někde ve výšinách kam ho ani opěvovaný Zeldair nemohl dostat. "Ricu," zasténal.

"Hmm," zamručel od jeho klína Murdoc a pousmál se. Chtěl ho dostat ještě výš... Chtěl mu udělat dobře... A jemu samému se dělalo dobře, když se pod jeho ústy vzpínal, chvěl a němě žádal víc. A on mu to ochotně dával... Hladil, líbal, sál. A užíval si, jak se ho snaží přitáhnout a nejde mu to.

"Ricu!" Mac tiše zasténal a pak zalapal po dechu. A když ho Murdoc sevřel pevněji... Vyvrcholil.

Pomalu si otřel ústa a natáhl se vedle něj. Tenhle pohled se mu líbil. Líbil se mu dokonce velmi. Mac se ještě malinko chvěl a na kůži se mu leskly krůpějky potu... Přitáhl si ho blíž a hladově ho políbil. Tak, aby mohl cítit svou vlastní chuť. A přitom sám věděl, že jemu tohle rozhodně nestačí...

Mac tiše zasténal. "Murdocu..." byl vyčerpaný ale chtěl víc. Musel mít víc, když cítil, jak ho hladí. Potřeboval ho… "Ricu, prosím!"

"Copak? Copak chceš?" usmíval se na něj zabiják, vědom si své převahy... A zároveň byl Mac tak sladký, že toužil ho chytit, sevřít v náručí a už nikdy, nikdy nepustit. Seděl mu obkročmo na stehnech, jemně ho hladil, skoro lechtal po nahém břiše a oči mu svítily. Trochu rošťáctvím, trochu vším možným...

"Prosím, Ricu. Prosím..." Mac si ho přitáhl blíž a pak... "Chci to."

"Když chceš," plamínky v Murdocových očích se ještě víc rozhořely, když ho hladil přes bradavky a vůbec, hrál si s jeho tělem. "Máš to mít..." dokončil potom tiše a svezl se vedle něj. "Hm... Pomůžeš mi s kalhotama? Jsou poněkud nepraktické..."

Mac natáhl ruku a pomalu mu začal rozepínat opasek. "Tedy ono se to snad zaseklo…" zabrblal v jednu chvíli a pak mu kalhoty pomalu rozepnul. "Tak… Teď spodky..."

"Pokračuj," vybídl ho Murdoc jemně, protože se mu ty dotyky ohromně líbily. Trochu nesmělé a přece věděl, že v Macovi hoří neuvěřitelný oheň... "Je to skvělé," vydechl nakonec.

"Já… Nemám moc zkušeností..." přiznal se Mac a pak mu pomalu svlékl i lehké spodky. "Tedy," pozvedl obočí. "Jsi nedočkavý…" pohladil ho.

"Chodím kolem tebe a nemůžu se tě dotknout," zaúpěl Murdoc. "Jsem napnutý jak kšandy," zasmál se potom a lehl si na něj. Přitom se svým vzrušeným klínem otřel o jeho a tiše zasténal, jak to bylo úžasné. Políbil ho, jemně na čelo a potom na rty.

"Budu opatrný," usmál se potom a ještě jednou sáhl pro olej. Potom Macovi roztáhl nohy a jeho mastná ruka zabloudila do jeho klína a níž. Docela jemně ho pohladil a potom do něj vsunul jeden prst.

Mac zasténal a zvrátil hlavu na bok. "Ricu...?" Tiše sténal a jeho tělo se chvělo. Tohle… Měl strach, ale na druhou stranu…

"Šššš," konejšil ho Murdoc a jemně ho druhou rukou hladil ve vlasech. Na jednu stranu se i on sám bál, aby mu neublížil... Ale věděl, že teď už přestat nedokáže. Pomalu přidal i druhý prst a jemně si nimi začal pohybovat.

Mac se vzepjal a pak si ho přitáhl blíž a políbil. Hladově… protože on tohle chtěl.

Murdoc to bral jako souhlas. Ten hladový, dravý polibek, který mu zamknul ústa... Chtěl se ho ještě zeptat, ale pak to hodil za hlavu. Pomalu se k němu přitiskl a začal do něho pronikat. Cítil, jak se Macovo tělo napnulo a ucítil na rtech slabý stisk zubů, ale zarazil se až po chvíli... Kdy v něm byl celý. Jen tiše oddechoval, líbal ho na krk, vzhůru přes ucho až do vlasů a čekal...

"R...!" Mac stiskl rty a přivřel oči. Bolelo to. Ale on věřil, že to bude lepší, že to překoná. Že… Murdoc se nepatrně pohnul. A už to ani nebolelo. Začalo to být dokonce příjemné… Moc příjemné. "Ricu," vydechl po chvíli tiše a otevřel oči.

"Hmmm," Murdoc tiše zavrněl a znovu se v něm pohnul. Ano, vykřiklo jeho tělo, ano to je přesně! To jsem potřeboval... To jsem chtěl! Pohladil Maca po noze a on mu je ovinul kolem boků. Zabiják se pousmál. Pak se k němu sklonil, přitiskl a převalil tak, že na něm Mac seděl... A ten pohled - ten pohled byl něco krásného...

"Murdocu," zasmál se tiše Mac a pak jen zasténal, jak ho Murdoc vzal za boky a jemně s ním pohnul. "Ty..." znova zasténání a Mac už se pomalu začal pohybovat sám. Dopředu, dozadu... Trochu nahoru a dolů.

"Hm, ano?" zašeptal zabiják a oči mu svítily. Celým tělem se mu přelévaly vlny rozkoše, až myslel, že se opravdu rozplyne, rozprskne, zmizí. Pomáhal Macovi hýbat se, nadzdvihávat, líbilo se mu, že má ten rytmus ve svých rukou... Pomalu se k němu zdvihl a políbil ho na bradu a potom i na rty. Mac se k němu schoulil a ovinul mu ruce kolem krku. Murdoc se usmál a přitáhl si ho blíž. Pak ho hladově, hluboce políbil.

Mac odpověděl polibkem a pak se Murdoc přisál k jeho rtům. Když polibek skončil, oběma v očích svítil hřích. Mac se usmál, pustil se ho a pak z něj sesedl a slezl z postele a opřel se dosti provokativně o Murdocovo oblíbené křeslo.

Zabiják tiše zalapal po dechu, když viděl tu zvoucí pózu. Rychle sklouzl na zem a došel k němu. "Hraješ si s ohněm, víš to?" zašeptal mu do ucha a políbil. Načež ho lehkým pohybem shodil do měkkého polstrování a klekl si před něj. Potom si přitáhl jeho boky k okraji a provokativně se o něj otřel. "Kdo s čím zachází..." dodal potom s úsměškem a políbil ho.

"Já vím… Mám rád nebezpečí, copak jsi zapo-…" Mac nestačil domluvit. Murdoc ho znovu políbil

"Nezapomněl," ujistil ho ještě a znovu do něj vstoupil. Tentokrát byly jeho ohledy menší. A slastí zasténal, když ho objalo Macovo teplo...

Mac zasténal, ale tentokrát už jen slastí… Bolest byla pryč.

Jenže Murdoc místo toho, aby ho vynesl do ráje, ustal v pohybu docela. Jen se nad něj nahnul a bříšky prstů mu jemně přejel po tváři. Chtěl ho, krev mu bublala v žilách, jak moc po něm toužil, ale přesto se ho teď jenom jemně dotknul. Něžně.

„Macu…“ zašeptal potom a lehce ho políbil na ústa, pootevřená v očekávání.

"Ano?" zašeptal rozechvěle a vzrušeně MacGyver. A políbil ho. Také jemně.

"Já..." Murdocovi došla slova. Jen se díval na jeho zčervenalou tvář, rysy stažené rozkoší... Díval se a nemohl se toho pohledu nabažit. Je tak sladký, blesklo mu hlavou. A potom pomalu přirazil do jeho těla.

Mac zasténal a pak zvrátil hlavu. Byl… tak… tak blízko. Tak moc.

Ještě jednou přirazil... A potom zdvihl hlavu. Venku pořád pršelo a déšť rytmicky bubnoval na střechu jejich obydlí. Murdocovi se zaleskly oči... Ignoroval Macovo zklamané zasténání a vystoupil z něj.

"Šššt, jen klid," konejšil potom jeho naštvaný pohled a vzal ho do náručí. Zvláštní, napadlo ho přitom, někdy je těžký jak dva sloni a jindy lehoučký jako peříčko....

Kopnutím si otevřel dveře na verandu, ale zahradní nábytek minul bez povšimnutí. Místo toho sestoupil nahý a bosý na rozmokřenou zem a nesl Maca kousek od domu... Do koutu zahrady, kde bylo malé sezení, bez stříšky. Voda mu stékala po nahých zádech a chladila rozpálenou kůži. Ano, tohle bylo dokonalé...

S Macem v náručí se posadil do jednoho z křesel a bylo mu jedno, že mu mokrý ratan rozedře kůži. Jen se díval, jak dešťové kapky stékají Macovi po nose i po hrudi, jak má zplihlé vlasy... Políbil ho. "Miluju tě, víš?" zašeptal potom.

"Venku na dešti… jsi blázen," řekl Mac a posadil se na něj. "Moc velký cvok... A asi proto... Ti nelze odolat."

"Venku na dešti je to dokonalé," zašeptal Murdoc a unikl mu sten, když ho Mac sevřel ve svém těle. "Prosím," zaprosil po chvíli.

Mac se pomalu pohnul  a pak se začal víc pohybovat. A skutečně jemu samému už to netrvalo moc dlouho a už sténal Murdocovo jméno a tělo sebou škublo ve vyvrcholení.

Milovali se uprostřed "padajících vod". Murdoc se k němu tiskl, líbal ho na spánky, rty i krk, držel ho ve svém náručí a toužil ho už nikdy nepustit. Po zádech mu stékaly krůpějky deště i vlastního potu, cítil Macovu kořeněnou vůni a jakoby vzdáleně slyšel jeho hlas, jak ho volá. "Miluju... Miluju..." opakoval tiše a potom se na nebi náhle ukázala duha a Murdocova páteř se prohnula jako luk v orgasmu.

"Miluji tě," zašeptal Mac, když se mu zhroutil do náruče a jen trhavě oddechoval a odpočíval. "Miluji tě, ty blázne."

"Blázni jsme oba, že se milujeme na dešti," zasmál se Murdoc a políbil ho do mokrých, rozcuchaných vlasů. "Ale s tebou se budu milovat kdekoliv..."

"Jsi cvok a miluji tě… ty šílenče!" řekl Mac a pak se pomalu zvedl. Tiše zasténal. "Ty mě zničíš."

"NO tak neblbni, jsi přece nemocný," zdvihl Murdoc jedno obočí v pobaveném gestu a vzal ho znovu do náručí. Déšť nepolevoval, ale o to to bylo krásnější. Nejkrásnější... Pomalu ho nesl zpátky a vůbec mu nevadilo, že jsou oba dva nazí. Prostě si to užíval.

"Cvoku..." zašeptal Mac a pak se nechal položit na postel. "Unavil jsi mě."

"A umokřil," uchechtl se Murdoc. Voda mu stékala z vlasů po čele a taky už stačila smýt všechny "důkazy" jejich vášně. Rychle došel do koupelny a potom si sedl k Macovi s ručníkem. "Hlavu!" poručil a když se k němu poslušně nahnul, začal mu drbat vlhké vlasy a potom také celé tělo. "Jediná nevýhoda," pronesl přitom, "je, že můžeš nastydnout... Což nesmíme riskovat." Utřel ho, hodil ručník do kouta a trochu se oblékl. "Takže ti jdu udělat čaj," zašklebil se potom spokojeně.

"Cvoku," hlesl Mac a pak se zachumlal pod peřinu a spal. Přeci jen, oni ho unavili. A nakonec... přeci jen, bylo to úžasné.

Miluju ho. Moc... Murdoc vařil čaj a přiblble se usmíval. A nakonec si v duchu řekl větu, za kterou by ho Mac asi nepochválil. I když možná... Ta věta totiž zněla: miluju Maca a pátky třináctýho.

 

Když se o pět minut později vrátil s kouřícím šálkem, Mac už docela pravidelně oddechoval a tvářil se jako andělíček. Jen nasadit svatozář. Murdoc se pousmál. Jen do té chvíle, než se deka na jeho straně pohnula a vykoukl zpod ní Sidi, který se vzápětí vysoukal, odbatolil blíž k Macovi a s blaženým vrněním se mu stulil u boku. Richard si povzdechl. Macova předpověď o tom, že mu Sidi stejně jednou vleze do postele se naplnila beze zbytku.

"A kam si mám lehnout já?" upřel na lvíče vyčítavý pohled.

Na to mu však lvíček neodpověděl. Jen lehce zavrněl a už spal...

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

...

(Profesor, 17. 10. 2009 21:14)

Celá tato povídka je úchvatná, nechápu, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala. Omlouvám se, že jsem ji dosud nekomentovala, ale čtu jedním vrzem celé. Tady mě však lvíček Sidi pohnul ke komentáři - jeho chování je úchvatné. Jenom nevím, co budou dělat, až jim do postele vleze dospělý lev. Tohlechování by ho měli odnaučit.

Pěkné!

(Aki, 9. 1. 2009 22:46)

Napínavé a fakt moc dobré!! MOC!! Doufám, že to není konec a bude ještě pokračování! Až ho tady uvidím, hned se na něj vrhnu.
P.S.: oblíbený seriál mého "mládí" haha xD

...

(Leukemie, 28. 11. 2008 0:55)

Do tohohle cyklu se mi nechtělo, a to zoufale. Nechtělo, ale nakonec jsem neodolala, zavzpomínala na seriál svého dětství a poslintala si klávesnici... :-D

= )

(Neli, 10. 11. 2008 18:58)

I mně se to líbilo. Doufám, že ještě napíšeš další díl a neskončíš se psaním!

super

(Annún, 5. 10. 2008 21:47)

FAkticky suprový. MacGyvera miluji už od mala, když ho ještě dávali na ORF1. a Tenhle pohled na Maca a Murdocka je opravdu zajímavý. Celý příběh jsem zhltla jedním dechem a velmi by mě potěšilo další pokračování. Jak to s nimi dopadne, protože se mi to zdá ještě hodně otevřený. Sice teď je HAPPY END, ale nějaké to ale by se ještě našlo. Takže jsouli další díly, dudu se na ně netrpělivě těšit.

dokonale

(arya, 5. 10. 2008 20:11)

fakt uzasny tenhle ciklu byl nej moc krasnej a navic skoncil dobre

Tak to ne....

(Fussi-chan, 25. 8. 2008 16:27)

Kdo si myslíte, že vás má pořád vychvalovat až do nebes? I když právě to si asi nejvíc zasloužíte... Nebo taky dvě lehátka na pláži nějakýho tropickýho ráje a dva úžasný drinky namíchaný ještě dokonalejším párečkem bytostí dle vlastního výběru.

No, já můžu nabídnout jenom tu chválu XD
Takže: ... ale, vždyť vy víte XD

*33333333333*

(milwa, 21. 8. 2008 19:11)

ahhhhhhhhhhhhhhhhhh zrovna jsem se chtěla zeptat kde se tihle dva flákají :DDDDD
Mac je můj hrdina:D
pak někdy dej vědět na icq,ráda tě uvidím*3*

Tak famózní

(Kat, 20. 8. 2008 18:39)

Muraki s Bee jsou zpět a my máme co číst. Díky za další dílek a já doufám v další dílek. Moc krásné to bylo a báječně se to četlo.
Sidi je lump a Ric nenapravitelný zabiják a Mac andílek a Peter ten nevěřícný Tomáš. Nikdo se nezměnila to je dobře.
Takže vivat vám dvěma i povídkám!

=0)

(Teressa, 20. 8. 2008 9:01)

ten sidi mi niekoho pripomina...zeby mojho psa??....perfektne..dufam ze nas uz nenechas tak dlho cakat...rychlo dodaj dalsi diel...a aj k FBI!!!