Jdi na obsah Jdi na menu
 


V.: Kouzelník

23. 6. 2008

Věnováno Milwě za neodolatelnou a báječnou příhodu, která dokazuje, že nic není nemožné (a Bee i s Doktorem spolehlivě konckoutovala ze židle:-))


Krčil se ve stínu a jen sledoval, jak se smyčka kolem utahuje. Měl to tušit. Měl tušit, že si ho dřív, nebo později najdou. I kdyby Mac neřekl ani slovo, Peter Thorton není hloupý. A možná, že na pár hodin sežere povídačku o dvojčatech... A pak udělá tohle. Zátah. Past, kterou by neproklouzla ani myš. Levá ruka se mu mimoděk sevřela v pěst. Sice s ní mohl hýbat, mohl střílet, ale všechno - všechno to bylo vykoupeno příšernými bolestmi. Pětačtyřicet procent... Zatnuté svaly povolily. Murdoc se opatrně přesunul podél zdi a podíval se za roh. Kruci! Přece to nemohli uzavřít tak dokonale! Každý systém má někde svoji slabinu! Tenhle taky! Pomalu se vrátil zpátky. A zkontroloval jestli má nabito...

"Ricu?" ozval se za ním tichý hlas, který znal tak dobře. "Tudy. Jediná cesta je tudy… Se mnou… Pokud mi věříš?" řekl MacGyver a vystoupil ze stínu. Pak se usmál. "Vypadáš dobře."

"MacGyvere..." vydechl Murdoc překvapeně a spustil zbraň, pohotově namířenou na jeho srdce. "Co... Co to má znamenat? Že by se Phoenix dal na dobročinnost?"

"Phoenix ne. Já… Mrzelo mě, žes tak zmizel. Co ruka?" Mac se k němu přiblížil a pak najednou stál u něj a díval se mu přímo do očí. A najednou stál moc blízko. Zase cítil to teplo… Ten pohled, co ho propaloval skrz na skrz. "Ricu," šeptl a pak…

Najednou ho držel v náručí a líbal… Mac zamrkal a vrátil se do reality. To byl jen sem. Pořád stál před Murdocem a díval se na něj.

"Bolí," odpověděl stručně zabiják na jeho otázku. "A teď když mě ještě honí půlka americký armády, je to horší. Ale co sem si vybral, to mám," pokrčil rameny a pak mávl dozadu, kamsi do neurčita, kde probíhaly zuřivé manévry, za účelem dostat šelmu do pasti. Jeho dostat do pasti.

"Jak to vlastně Thorton dokázal? To vypadá, jako kdyby honili Kennedyova vraha a ne jen mě…"

"Nemá tě rád... A mám dojem, že mě chce zkoušet. Pojď, dlužím ti to," řekl Mac a otočil se k němu bokem.

"Jestli jsi loajální, jo?" uchechtl se Murdoc. A vzápětí dodal: "Tak myslím, že kdyby to teď viděl... Mimochodem, jak jsi mě vlastně našel?" Tu otázku položil s lehkým podezřením.

Ne, že by Maca podceňoval, byl to soupeř jemu rovný, ale jestliže ho našel on - tak ho ostatní najdou taky. Sice možná později, ale najdou. Nebo taky mohli MacGyvera sledovat...

"Murdocu, snažíš se mě zabít už x let a strávil jsem s tebou dva týdny v divočině s tvojí rukou na svým břiše, vím jak přemýšlíš!"

"Dobře, dobře," ustoupil zabiják a pobaveně se zašklebil. "Fajn, kouzelníku. Tak mi alespoň řekni, jak mě odsud hodláš dostat. Připadám si jak v pastičce na myši, když ovšem někdo pořádně utěsnil východ."

"Vím kde má skulinu..." usmál se Mac a pak už ho vedl za sebou uličkami od škrtící smyčky.

Murdoc ho následoval, ale v ostražitosti nepovolil. MacGyverovi nějakým zvráceným způsobem věřil, ale věřil mu jako jedinému. Peteru Thortonovi nevěřil ani nos mezi očima. A už vůbec nevěřil, že by nechal nějaký kout nehlídaný, když kvůli němu zmobilizoval armádu.

Šel za Macem, ale zbraň měl v pohotovosti. I když v pravé ruce, protože levá mu vypovídala poslušnost. Přesto byl připraven... Na všechno.

MacGyver si zřejmě byl jistý. Protáhl několika úzkými zákoutími, okolo popelnic a kontejnerů a konečně se dostali do špinavé uličky, za kterou Murdoc zřetelně zaslechl hluk ničím nerušené noci velkoměsta.

"Bingo," zamnul si ruce a zastavil. Pak se dlouze zadíval na Macovu postavu, pár kroků před ním. A udělal něco zcela nečekaného. Přešel k němu a položil mu ruku kolem pasu. Jako tolikrát předtím v té divočině... "Díky," zašeptal, pak ho přirazil ke zdi a políbil.

Mac vydal cosi mezi vyheknutím a zasténáním a po prvotním šoku ten polibek opětoval. Divoký, krásný, nespoutaný polibek plný vášně. Murdoc ho objal a Mac se k němu víc přitiskl. Hladil ho po zádech a Murdocovy prsty mu vjely do vlasů. Mac zasténal.

A je to v hajzlu, blesklo zabijákovi hlavou, když si ho k sobě hladově tiskl, po těch třech měsících odloučení. Jak ruka, tak já... Pročechral mu vlasy a přitáhl si ho ještě kousek na své tělo. Pravdou totiž bylo jedno - něco se v něm zlomilo už v tu chvíli, kdy se probral, viděl jak vedle něj leží, měl možnost ho zabít a... Neudělal to. Místo toho ho ošetřil. S nadávkami, proklínáním všeho možného, ale ošetřil. Měl možnost ho zabít, ale neudělal to. A teď...

Najednou byl rád, že to neudělal. A jejich polibek se prohloubil...

Ruce zajely pod bundu, jazyky se propletly. Mac ho objal a pak mu nohou zahákl tu jeho. "Murdocu… Ricu…"

"Nevidíme se naposled, to si piš," zasípal zabiják mezi polibky a pak se mu vyprostil. "Dělám to nerad, ale raději bych byl už jinde... Možnost, že mám v zádech vojenské komando se mi ani trochu nelíbí," usmál se na něj a v očích měl takové podivné plamínky.

"Tak jdeme, ne?" dodal ještě.

"Jo, jasně..." Mac sebou trochu trhnul a pak vykročil.

Vypadalo to báječně. Ke konci uličky zbývalo jen deset metrů a za ní byla svoboda... Pro Murdoca. Vypadalo to báječně. Pět metrů před vytouženými dveřmi do vnějšího světa se špinavé prostranství zaplnilo muži v kanadách, ozbrojených až po zuby. Pak se z přítmí vyloupla postava a vykročila dopředu.

"Konec hry," pronesla tiše. Byl to Peter Thorton.

 

Murdoc zareagoval instinktivně a bleskově. Jako každý zabiják v úzkých. Jako každý zabiják, kterému se taková příležitost naskytne. Jako někdo, kdo spadne do průšvihu a nechce kamaráda stáhnout s sebou…

Cosi ošklivě cvaklo a Mac najednou u ledvin cítil nepříjemnou, studenou věc, jak se do něj zavrtává.

"Nech mě jít, nebo ho odprásknu!" zavrčel Murdoc hrdelně.

Macovy ruce poslušně vystřelily do výše ramen a on sám zamrkal. A pak polkl…

"Petere," hlesl. A jeho oči říkaly ,prosím‘.

"Tak ještě jednou... Nechte mě jít, nebo ho zastřelím," zopakoval Murdoc, když se chvíli nic nedělo, tentokrát mnohem kultivovanějším hlasem, který v něm evokoval toho cynického zabijáka, kterým býval a stále ještě byl.

Mac zatěkal očima. "Prosím..." A pak ucítil jak se hlaveň přesunula ke krku a Murdoc se k němu víc přitiskl aby zmenšil cíl. Začali couvat kolem kordónu lidí.

"Opatrně," zašeptal Mac. "Odstřelovači."

"O mě se nestarej!" ucedil Murdoc mezi rty. "Mysli na sebe!" Zkroutil mu ruku za zády a pomalu, pomalu pokračoval. Cítil jeho vůni - přesně takovou, jako ji cítíval za deštivých nocích v Kanadských horách. A měřil se očima s Peterem Thortonem, který nehybně stál uprostřed uličky, symbol uražené a poražené spravedlnosti i majestátnosti. Odcouval těch pět metrů, těch pět vytoužených metrů ke svobodě.

"Teď pozor!" zasípal Macovi varovně do ucha a udělal ještě pár kroků. Od definitivní volnosti ho dělily pouhé dva metry. Mlčenlivá masa před nimi se nepohnula.

"Opatrně, polehoučku..." ušklíbl se Murdoc a pak do Maca znenadání strčil, čímž ho přímo poslal Peterovi do náručí a sám se bleskurychle otočil a dal na zběsilý útěk, směrem k městu. Jenže bylo něco s čím nepočítal. Druhé komando...

Zarazil se dva kroky před nimi a hlavou mu blesklo jediné: Tohle je konec. A měl pravdu. Nečekali ani na povel, vrhli se na něj jako vosy. Snažil se bránit, ale kopance a rány, jejichž bolest se ještě násobila s bolestí ze zraněného ramene, v něm pomalu zlomily i tu nejtvrdší příčku odporu.

Rána pažbou samopalu mu vyrazila pistoli, s takovou razancí, až si prokousl rty, aby nezavyl bolestí, pak přišel kopanec do žaludku, který ho poslal na kolena a úder pažbou do zátylku byl skoro ránou z milosti.

Napůl omráčenému mu zkroutili ruce za záda a kolem zápěstí ho studeně sevřela pouta. A ačkoliv se už nemohl bránit a ani na to neměl sílu, přilétlo ještě pár kopanců...

"Svině!" ucedil Murdoc koutkem úst a mezi lesem jejich nohou zahlédl Maca, který se opíral o zeď a vedle něj stál Peter Thorton. "Svině!" zopakoval zabiják zřetelněji a další kopanec ho poslal do milosrdné tmy mdlob.

Mac se jen bezmocně díval jak Murdoca praštili. Zaslechl jeho výkřik a mimochodem stiskl rty. Ale nedokázal odvrátit pohled, ani když ho odnášeli pryč, do auta. Hlavou mu znělo jediné: měl jsem ho odsud dostat.

 

"Tak," pronesl Peter Thorton ztěžka a otřel si čelo. Pak mávnutím odvelel komando a plynule položil ruku Macovi na rameno. "A my dva, tak my dva si musíme promluvit. Hned!"

"Promluvit? O čem?" zeptal se tiše a pak se odpoutal od zdi.

"O tomhle," ukázal jeho nadřízený rukou kolem sebe, pak ho vzal za loket a překvapující silou i hbitostí, kterou by u něj nikdo nehledal, ho odtáhl do auta. Vůbec se nezajímal o ukončení celé akce, nechal to na svých podřízených, kteří to jistě zvládnou...

Místo toho si sám sedl za volant a odvezl MacGyvera zpátky do jeho bytu. A když si Mac s mírnými rozpaky sedl na gauč, podal mu desky.

"Tohle nafotili zpravodajové, chvíli předtím, než tě Murdoc vzal jako rukojmí. Co mi k tomu řekneš?"

"Mluvíme spolu," hlesl Mac a snažil se nečervenat.

"Vážně? Tak pokračuj... No podívej se dál... Je to záznam zhruba každé páté vteřiny vašeho rozhovoru... Musel být velmi důvěrný."

Mac se podíval jinam. Dívat se na ty fotky a mlčel. Co k tomu mohl říct? Nic… Bylo jasně vidět, že se k sobě tisknou a líbají se.

"Nemáš pro mě žádné přijatelné vysvětlení?" zeptal se Peter ledově a sebral mu desky z ruky. "Nemáš? Vážně ne?"

"Co ti mám říct? Zachránil mi život, dlužil jsem mu to...!"

"Dlužil... Hm. Dluhy zabijákovi se mají splácet, to jistě..." ucedil jeho nadřízený ledově. "Samozřejmě nejlíp tím, že se mu pomůže k útěku od další ,zakázky'." Pak se na něj podíval. "Nikdy jsem si nemyslel Macu, že zrovna ty... Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty zradíš mě a Phoenix."

"Nezradil jsem! Nikoho jsem nezradil!" Mac už vyskočil a rozhodil rukama. "Co po mě chceš Petere! Jen... Je to můj život."

"Tvůj život, ano! Ale ten chlap patří na šibenici! Na toho se kat jenom třese! A tys mu chtěl pomoct k útěku! Líbal ses s ním!" odsekl Peter a hodil po něm desky. Usvědčující fotky se rozlétly kolem. Pak se uklidnil a hlasem ostrým jak břitva Macovi sdělil co bude dál.

"U Phoenixu jsi skončil MacGyvere, nemůžu si dovolit mít v týmu někoho jako jsi ty. Můžeš si teď dělat, co chceš, ale možná bys měl pár dní zůstat, pro případ, že by policie chtěla tvojí výpověď. I když jemu to nepomůže. Buď dostane křeslo, nebo doživotí. Osobně se o to postarám." Pak se otočil na podpatku a odešel. Jen u dveří se ještě zastavil.

"Myslel jsem, že si můžeme věřit, že oba chceme to samé. Myslel jsem, že jsme přátelé... Ani nevíš, jak mě mrzí, že jsem se spletl." A s tím odešel - definitivně.

Mac se chytl za hlavu jako pokaždé, když ho něco štvalo a potom praštil do zdi až si odřel klouby. A pak se zhroutil na kanape.

Po pěti minutách nečinného ležení zazvonil telefon. Musel se přemlouvat dost dlouho, aby ho zdvihl, ale nakonec to přece jen udělal.

"Prosím?" zavrčel do mluvítka.

"Pan Angus MacGyver? Tady policie," ozvalo se ze sluchátka a Macovi se na tváři usadil potměšilý úšklebek.

Někdy jsou policajti opravdu, ale opravdu rychlí. Kéž by to tak bylo pořád.

"U telefonu, co chcete?" zeptal se Mac a pak už jen poslouchal policistu na druhém konci. A v hlavě se začal rodit plán.

 

* * *

 

"Richard Matthew Murdoc, byl uznán vinným ve všech bodech obžaloby. Odsuzuje se tedy k třem po sobě jdoucím doživotím v žaláři s vysokou ochranou. Rozsudek nabyl platnosti počínaje dneškem!"

To slyšel Mac před třemi měsíci, když byl na Murdocově soudu, jako divák.

O tři měsíce později, sám vešel do bran věznice…

Jako další vězeň.

 

Murdoc v tu dobu seděl na vězeňském kavalci, nohy zkřížené do tureckého sedu, zavřené oči a docela tiše si pobrukoval starou, dobrou kubánskou "Guantanameru". Vůbec netušil, že z autobusu, co právě zastavil na dvoře věznice Sing Sing, vystoupil člověk, na kterého myslel poslední dobou stále častěji. Jeden rozčepýřený vědátor, který nasadil vlastní krk, aby mu pomohl z pasti. Což stejně nebylo nic platné...

A tak tu teď seděl, klidný, bezproblémový vězeň, kterého provázela pověst zabijáka.

 

Zato mezi ostatními vězni se o nováčka zdvihl nebývalý zájem. Skoro až moc důvěrného charakteru. Protože tohle byla věznice, kde si tresty odpykávali ti nejhorší zločinci. A nezřídka kdy to byly tresty pod pětadvacet let...

Mac se moc nerozhlížel. V tom oranžovém mundúru se mu nelíbilo, všechno ho škrábalo a on chvílemi litoval, že se sem dostal. Ovšem... Zase mu to dávalo nový rozměr k přemýšlení. A při rozřazování se i jeho pozorovací smysl nabažil. Pak mu přidělili celu.

Lehl si a potom našel pod kavalcem... časopis jakýsi vědecký magazín, ale zajímavý. A potom… Potom nastala první noc. A chodbou se rozlehly zvuky.

Pak mříž odjela stranou a do cely vkročil mohutný, potetovaný chlap, s jizvou od levého oka až po pravý koutek úst. Nevypadal přívětivě. A už vůbec nebyl potěšen vyhlídkou na to, že celu, kterou měl až dosud pro sebe, má teď sdílet s někým jiným.

"Hej ty!" zavrčel temně a hrábl na hořejšek palandy, kde se Mac usídlil. "Tam spím já!" dodal potom výhružným hlasem.

"Fajn… Tak já si lehnu dolů," zareagoval Mac, který usoudil, že nechce mít problémy

"Lehneš?" zopakoval obr překvapeně a podezřívavě přimhouřil oči, jakoby nečekal, že tak rychle kapituluje. "Jo!" kývl potom hlavou. "Jo! Slezeš! A hodně rychle! Jinak ti rozbiju hubu! Raz! Dva! ...Tři!"

Jenže Mac už byl dole a způsobně se posadil na spodní palandu. "Tak… V pohodě?"

Chlap si ho změřil pohledem a pak kývnul. "Jo." Nic víc už potom neřekl, jen se vyškrábal na hořejší palandu a ta pod jeho váhou zasténala. ON už nic neřekl. Zato z protější cely se ozval potupný smích.

"To jsi teda pěkná měkota, Gregu!" šklebil se skrz mříže vysoký, zrzavý vězeň od pohledu Ir. A když si všiml Macova pohledu, rozchechtal se ještě víc. "Co koukáš, puso? Snad se ti nelíbím?!"

Mac jen potřásl hlavou a natáhl se. Potřeboval se dostat k Murdocovi a pak je oba dostat z vězení.

Peníze z účtů si vyzvedl hned na konci soudního líčení s Murdocem a většinu přeposlal do Švýcarských bank. Něco schoval na určitých místech. Vše promyslel. Teď se jen dostat k Murdocovi. Zívl a usnul. Ráno přeci moudřejšího večera.

 

"MacGyver zmizel," oznámil Peteru Thortonovi jeden jeho podřízený, pověřený sledováním svého bývalého kolegy.

"Zmizel?" opakoval Peter užasle a posunul si brýle po nose.

"Jo..." pokrčil mladík bezradně rameny a pak němu přisunul nějaké desky. "Všimli jsme si toho dneska, ale podle všeho je pryč už nejméně týden. Vybral všechna svoje konta... A není po něm ani vidu ani slechu."

Peter se zamyslel. "To není jen tak! Zatím něco bude... Projděte všechna hlášení, od policajtů, hasičů, všechno k čemu se dostanete. Neobvyklé okolnosti zaznamenávat! Do půlnoci chci mít zprávu! Plavte!"

Jenže MacGyver skutečně zmizel… O to se Mac postaral. A objevil se Jack Christie Wilson. Zloděj všeuměl. Poslední odsouzení - vražda. V afektu, ale vražda. Dostal dvacet let. Soudní řízení - zrychlené. Věznice s vysokou ostrahou. MacGyver už nebyl.

 

Murdoc si znovu pískal. Tentokrát to byl Armstrongův "Wonderful world", což se k jeho situaci hodilo jako pěst na oko. Neřešil to. Jen si upravil límeček od vězeňské košile a pak se předpisově postavil k mříži. Čas na snídani. A potom na rajóny...

Už dávno přestal počítat čas. Jen pohled na kalendář, který mu dozorce milostivě obstaral mu připomínal, kolik mezitím uběhlo dní. Skoro dva měsíce, co ho odsoudili. Dva měsíce jednotvárné nudy a navyklých rituálů. Vstát, oholit, snídaně, práce, oběd, práce, volno, povětšinou strávené v tělocvičně, večeře, volno.

První týdny si ten klid docela užíval. To, že ho ostatní nechávají na pokoji, že ho jeho pověst zabijáka, i když trochu pošramocená, provází i tady...

Posledních pár dní už ho to začalo nudit. A začal se docela nenápadně zajímat o stavbu celého vězení, střídání stráží a podobně. Nenápadně, pomalu. Jako pečlivá hospodyňka smetal drobečky. Koneckonců, měl na krku tři doživotí - času bylo víc než dost.

O ostatní se nezajímal. Byli mu lhostejní. Sebranka rváčů, náhodných vrahů a pokoutních krys, co nikdy nepochopili delikatesu slova smrt. Murdoc byl jistým způsobem aristokrat. On byl totiž profesionál. A na úrovni...

A pak se tu objevil ten nový. Vězni si o něm začali povídat, když spravil jednomu z nich oblíbené rádio a potřeboval na to jen kancelářskou sponku. Další byla klec pro malého Jima, laboratorní krysu. Pak dozorcovy brýle. Začali mu říkat Šikulka. Nebo Koumák. Ale jistá část vězňů mu říkala Děvče. Protože prý měl delší vlasy a štíhlou postavu. A taky moc jemnou povahu, alespoň podle některých. A začal lidi zajímat.

I on o něm slyšel a při té příležitosti si zase vzpomněl na MacGyvera. Docela by ho zajímal jeho výraz, když by se dozvěděl, že má na "druhé straně" dvojče, alespoň co se po technické a zručné stránce týče. No ovšem MacGyver...

Z Murdoca se ve vězení stal perfekcionista. Puntičkář, ještě chladnější a pragmatičtější, než byl. Soukromé myšlenky připadaly jenom na noc. Většinou z toho důvodu, že od toho Kanadského pekla neměl ženu. A bylo by poněkud nepraktické, kdyby se to projevilo ve dne. Navíc to byl báječný prostředek, jak zaplašit, alespoň na chvíli ty úporné bolesti v levé ruce, od nichž mu tady žádný Zeldair nepomohl... A to, že si během "svépomoci" často vzpomněl na svůj sen o Macových rukách, zatnutých do jeho zad, považoval jen za vedlejší produkt.

Mac byl daleko...

Moc daleko...

A po třech měsících ho uviděl.

 

Stál uprostřed prostranství, kde se různě ochomýtali vězňové. "Procházka", tak se tomu říkalo. Někdo hrál basket, někdo seděl u plotu a klábosil. A on stál, jak svatý na mostě a zíral na něj. Na ty rozcuchané vlasy, které byly delší než si pamatoval, na ty oči, rty, postavu, která byla malinko nakřivo, jak mu museli zkrátit nohu, aby se zahojila. Díval se na něj a poprvé za tu dobu co tu byl, měli ostatní možnost ho vidět vyvedeného z míry.

Mac zrovna něco vysvětloval nějakému menšímu chlapíkovi a mával u toho rukama, jako ostatně vždycky, když trochu přehrával, nebo, když už ztrácel trpělivost. Pak se zasmál a nakonec něco tomu menšímu chlápkovi podal. Chlápek poděkoval a Mac jen mávl rukou.

Vypadalo, že ho to potěšilo, a že ho to baví. Nakonec přešel ke zdi a sedl si u ní. Opřel se a zavřel oči. Zlatavé odlesky v jeho vlasech vyvolávaly dojem falešné svatozáře.

Byl v pokušení protřít si oči, aby se přesvědčil, že se mu to nezdá. Že skutečně vidí MacGyvera v modré košili a džínech, uniformě všech vězňů v celých Spojených státech. Pak ho napadlo, že se mu to jenom zdá. ŽE je mu ten chlap jenom neuvěřitelně podobný... Jenže kolik lidí vypadá jako MacGyver a umí spravit rádio jen kancelářskou sponkou?

Murdoc totiž nepochyboval, koho má před sebou: Šikulku, Koumáka, Děvče... Při tom posledním mu koutky úst lehce zacukaly. MacGyver tady v tomhle ohledu musel způsobit hotovou bouři - se svým vzhledem. A pak si všiml O'Hary, vysokého, zrzavého Ira, který ho pozoroval pichlavým pohledem.

"Co je?" zavrčel na něj Murdoc. "Přemýšlíš jestli mě máš vojet?"

"Tebe? Ne. Nemám rád tmavovlasé, nebo brunety. Ale támhle Děvčátko nevypadá marně, i když trochu kulhá. Greg je měkota. A od té doby co mu spravil rádio a pak mu opravil i toho kohouta na klíček, prostě nevidí, co pod ním spává. A přitom... Není Děvče k nakousnutí?" zasmál se zrzek. "Už je tady dlouho, možná by bylo záhodno mu navrhnout… přátelství," poznamenal významně a zmizel.

Murdoc se bleskově rozhodl. Třemi dlouhými kroky ho dohonil a chytil ho za paži, pevně, jako do svěráku. Pak přiblížil tvář těsně k jeho. "Sáhni na něj a zlámu ti všechny kosti v těle, puso!" přivřel oči a opovržlivě mlasknul.

"Ale copak? Že by se náš pan chladnokrevný zamiloval?" ušklíbl se zrzek a pak se mu vykroutil a zmizel. A Mac se pořád hřál u zdi a odpočíval.

Murdoc se otočil na podpatku a chvilku se na něj díval. Nemohl si pomoct. Při pohledu na jeho zavřené oči, to jak tam seděl... Tak strašně mu připomínal chvíle, kdy se k sobě choulili, bezmocní, vyhladověli, promrzlí a odkázaní jeden na druhého, až to nebylo hezké. Nerad vzpomínal. Protože cítil, že ho vlastní vědomí i všechno ostatní zrazují - že mu říkají, jak moc mu MacGyver chyběl, jeho objetí a jeho teplo...

Nohy samy udělaly krok. Automaticky ho nesly k tomu tělu, schoulenému u zdi. Zastavil se pár desítek centimetrů od něj.

 

"Tak jak ti mám říkat?" zeptal se tiše. "Šikulko? Koumáku? Děvče?" odmlčel se. "Nebo snad Kouzelníku?" dodal potom.

"Ahoj Ricu," Mac otevřel oči a usmál se. "Vypadáš dobře. Co dělá ruka?" Neobtěžoval se vstát. Jen tam tak dál seděl a díval se na něj. Vlasy mu padaly do očí tím pobuřujícím způsobem, který Murdoca vždy iritoval a on se usmíval. "Pěkné počasí, že?" zamrkal Mac a pak znova přivřel oči. "A říkej mi jak chceš, ale ne MacGyvere, pokud budeš tak hodnej."

Murdoc si k němu přidřepl, přiblížil tvář až těsně k jeho a zasyčel. "Co tady kurva děláš? A nesnaž se mi nakecat, že jsi zahodil svojí slušňáckou image i výchovu a objevil v sobě skrytej zločineckej pud!"

"Peter mě vyhodil. Phoenix mě už nepotřebuje. Tak jsem si řekl že ti odsud pomůžu… A tak jsem tu. Navíc… Nedokončili jsme rozhovor. Vzpomínáš?"

Murdoc na okamžik zavřel oči a přemýšlel jestli ho dokáže zabít, aniž by si někdo něčeho všiml. Pak usoudil, že ne, místo toho ho chňapl za ruku, jako pes po kořisti a vytáhl trhnutím na nohy.

"Pojď se mnou!" ucedil pak koutkem úst a táhl ho kamsi z prostranství na odlehlejší místo, přímo za odstavený kandelábr, který jim poskytl dostatečné soukromí... Tam ho přirazil ke zdivu a opřel se mu oběma rukama o ramena.

"Ty jsi cvok!" zavrčel potom nebezpečně. "Víš ty vůbec, do čehos to vlez?! Jsi blázen! Měli tě zavřít do cvokhausu a ne sem!"

"Jo, divil by ses, ale vím to moc dobře. Vím a znám tuhle pevnost, její slabiny i její stavební plány. Teď si to všechno ověřuju. Dostanu tě ven. Dlužím ti to!" Mac se zase rozčílil a na spánku mu naběhla žíla.

Chvilku se na něj díval a měl sto chutí ho praštit. Nakonec ho jen pomalu pustil a sám se opřel vedle. "Blázne," vydechl potom. "Ty blázne! Copak já za to stojím?" zamžoural na něj.

"Jo," hlesl po chvíli Mac a pak se na něj jen dlouze zadíval a pak… Pak nebylo co říct. Jen ten pohled dvou párů očí.

"Ricu..." znovu hlesl Mac, když ucítil jeho ruku jak se dotkla jeho tváře.

"Blázne," zopakoval Murdoc tiše. "Ty pomilování hodný blázne..." nato si ho strhl k sobě do náruče, ještě mu přejel prsty po tváři i po rtech a pak ho políbil.

Vášeň držená pod pokličkou tři dlouhé měsíce, od chvíle kdy ho zatkli a ještě tři dlouhé měsíce předtím, se znovu prodrala na povrch a s nevídanou silou. Tiskl si ho k sobě, jednu dlaň zabořenou v jeho vlasech a druhou ho objímal kolem pasu.

A Mac ho poslechl a vyšel mu vstříc. Nikdo si jich moc nevšímal. To byla totiž jejich věc. Vězňové se naučili to co Japonci. Stíny jsou slabé… proto musíme vytvořit silné v naší mysli. A tak tam Mac stál, nechal se líbat a sám líbal Murdoca a svět byl na jeden krátký okamžik, zase krásný.

Zajel mu dlaní pod košili i nátělník a pohladil ho po holých zádech. Přitom ho jemně, ale nekompromisně přiměl otevřít ústa a vnikl mu do nich jazykem. Tělo mu vibrovalo, jako obrovská struna. Možná to byla láska, možná ne. Ale rozhodně to byla touha a touha přímo oslepující, omamující...

"Macu," zaúpěl tiše, než ho znovu políbil.

"Jsme venku," zasténal Mac, předtím než mu odpověděl polibkem a víc se k němu přitiskl.

"Já-já vím," vydechl Murdoc rozpačitě a pustil ho. Bledé tváře měl trochu zčervenalé a účes rozcuchaný. "Bože..." posteskl si potom. "Bože můj!"

Mac sklonil oči a pak ho přitáhl blíž a políbil. "Jsem blázen."

"Kapitální," souhlasil Murdoc, ale nechal ho. Nechal ho ještě chvíli, aby si mohl dokonale zapamatovat chuť jeho rtů i křivku jeho těla. Dokonale, protože měl pocit… Že už to bez něj nevydrží. Ani do zítřka ne.

"Ricu," vydechl Mac, když ho pustil a odstoupili od sebe. "Zvládneš dostat se ke mě na celu? To by pak bylo vše jednodušší."

"Tak to nevím," Murdoc si prohrábl vlasy. "Mám dalo by se říci soukromý apartmán. Takže vlastně odpadá důvod žádat o přeložení... Víš, jak to myslím?" podíval se na něj zpříma a pak mu upravil vytaženou košili.

"Ale mám návrh... Dělám na marodce, různé pomocné práce," to spojení vyslovil s odporem, "kdyby se ti podařilo se tam dostat... Ale ne jako klient!"

"Jsem přece Šikulka!" usmál se Mac

"To jistě," Murdoc mu hrábl do vlasů a pak se s povzdechem obrátil k odchodu. A najednou zahlédl O'Haru, jak stojí pár metrů od nich a rozhlíží se. Toho chlapa neměl rád nikdy, ale teď se to ještě přiostřilo... Neřekl však ani slovo, jen se na Maca usmál.

"Kouzelníku..."

Mac se jen ušklíbl. A pak šel po svých. Chtěl se dostat na ošetřovnu.

A taky se tam dostal… Jenže jinak než chtěl.

Zbitý, se zlomeným zápěstím a málem znásilněný… To poslední se nestalo díky tomu, že zasáhli dozorci. Možná…

 

Murdoc jako každé ráno vešel do velké jídelny, kde se už rozdávala snídaně a najednou ho instinkt varoval. Sice byl utlumený vězením, ale v jistých situacích fungoval stejně spolehlivě jako dřív. Zabiják se nadechl. A pak si toho všiml. Místo, kde obvykle sedával Mac a kam si po jisté době začal sedat i on, bylo prázdné. Po Macovi ani památka.

Murdoc, kdesi uvnitř sama sebe hlasitě zařval. Ale oči zůstaly stejné. Jako oči každého zabijáka. Když nechtěl, nikdo nepoznal, co si myslí. Mechanicky si došel pro snídani a sedl si k prázdnému stolu.

Greg si sedl vedle, tak aby Murdoc slyšel: "V noci… Šikulku dostali před večerkou ve skladišti, bylo jich pět.“ Pak se zvedl a odešel.

Zaskřípal zuby a málem překousl lžičku. Tady zřejmě někdo stojí o setkání se "Zabijákem". Věděl, co si o něm většina myslí. O jeho těle, které vypadalo příliš slabé a křehké. Věděl, že se o něm trousí řeči, že by byl možná tak schopný někoho zastřelit ze zálohy. Pomyslel si, že nastal čas, aby jim ukázal, že "Zabiják" má taky jiné zbraně, než pušku a pistoli...

Náhle měl nutkání se podívat za sebe. A když to udělal, uviděl O'Haru, jak má tu svoji nehezkou irskou hubu od ucha k uchu a v očích mu tančí baziliškové.

 

Mac ležel v té době na ošetřovně a tam se nad ním skláněl doktor. Nepochyboval, co tomuhle muži udělali. Věděl, že to dělají. Na podobná zranění tu ošetřoval několik týdně. Jenže tenhle muž byl jiný. Nehodil se sem. Byl příliš chytrý.

 

Murdoc provrtal spoluvězně pohledem a pak se stoickým klidem dojedl. Ale když se zdvihl, Ir se okamžitě vymrštil taky a dohnal ho u okénka na špinavé nádobí. Murdoc v duchu stiskl zuby a zahnal představu, jak ho pomalu škrtí.

"Co chceš, že za mnou lezeš? Změnil's názor na brunety?!"

"Už nebudeš první," zasmál se Ir a zmizel.

Zaskřípal zuby a kdesi v hrudi se vzepjala bestie utržená ze řetězu. Řvala. Měla hlad. Zkonejšil ji trochou nenávisti žhavější než láva pod Etnou a s přesností automatu nastoupil službu na marodce. Mac tam byl. Hezkou tvář měl potlučenou a zápěstí zafixované. Nemohl se k němu nijak dostat, protože ten den doktor žádnou zvláštní pomoc nepotřeboval, a ta nemožnost se ho dotknout, pohladit ho... Bestie znovu zařvala.

 

Oběd přestál a odpolední směnu taky. Stoicky. Počítáním do dvaceti. Vymýšlení všech možných způsobů popravy. Když se odpoledne dostal ven, bestie sebou škubala a chtěla krev... O'Hara stál v hloučku stejně vyhlížejících a něčemu se hlasitě chechtal.

"Pořád jsem říkal, že něco takovýho je dobrý jenom na jedno! A za dvacku je to skoro zadarmo, ne?" ušklíbl se potom na procházejícího Murdoca.

Pohled mu neochvějně vrátil a zastavil se, aby mu neuniklo pokračování.

"No a nemá Děvče, krásnej zadek? Má i postavu fešnou. A ani ta chromá noha nevadí, když leží pod tebou ne?" zasmál se. "Na co jsou nám ty jeho hračky, když má pěkný tělo?"

Murdoc se nadechl. A pak pronesl zcela zřetelně: "Svině irská! Tvoje máma nejspíš šlapala chodník, co?!" načež se pohotově vytratil za jemu důvěrně známý kandelábr. Jenom dnes se tam mělo odehrát něco méně příjemného, než s Macem...

"Si myslí, že si na mě přijde, ale prej má pracku v háji!" zasmál se Ir a zapadl za kandelábr sám. Co se tam událo pak, nikdo neviděl. Důležité bylo, že za pár okamžiků tam byl jen Ir...

Jakmile tam vešel, Murdoc mu podkopl nohy a jen ležel na zemi, klekl mu kolenem na kříž a celou vahou se do něj opřel. Irčan ve snaze nadechnout se a uniknout mučivé bolesti zdvihl hlavu. A na to Murdoc čekal. Chytil ho pod krkem, zaklesl se mu za rameno a na zátylek přitiskl pěst.

"Nebudu první, jo?" zasyčel mu potom do ucha. "Ty svině irská, to víš, že budu první! Budu první, kdo ti zlomí vaz! Jenom zlehka přitlačím a bude po tobě... Nebo ti zpřerážím všechny kosti, do poslední!" odplivl si a zesílil stisk. "Varuju tě! Ještě jednou na něj sáhnete a nadělám z vás žrádlo pro psy! Ani pušku k tomu potřebovat nebudu!"

S tím ho pustil a s hvízdáním "Hello Dolly" vyšel ven, jako by se nechumelilo.

 

Mac ležící na lůžku se těžce nadechl. A pak se zadíval na stěnu… A zamračil se. Ta stěna... příčka… byla slabší… A za ní... Potrubí!

 

* * *

 

O týden později stál Murdoc před ředitelem věznice, v pozoru a po zádech mu sjížděla chladivá říčka potu. Ne proto, že by si O’Hara stěžoval, ne proto, že by Maca, který se zdárně uzdravil a vrátil, znovu napadli a on útočníky zabil. Ne… Nic takového.

Vlastně sám dost dobře nevěděl, proč se potí. Za jiných okolností by mu to bylo jedno. Kupříkladu, kdyby seděl ve vězení sám… Problém byl, že tady se to zvrhávalo.

"...vzhledem k tomu, že výpověď pana Anguse MacGyvera, bývalého zaměstnance agentury Phoenix, byla označena za lživou a sám pan MacGyver za osobu krajně nespolehlivou, prokurátor navrhl obnovení procesu. Soud jeho návrh přijal, stejně tak návrh na zpřísnění trestu doživotního odnětí svobody, na trest smrti..."

Murdoc polknul. Jestliže neuznají Macovu výpověď a celý případ půjde znovu k projednání – je v hajzlu. Tím, že vypovídal mu Mac zachránil krk. Jeho výpověď byla to jediné, co ho drželo od kata. Ale když ji neuznají... Důkazy proti němu byly neprůstřelné. Takže to za takových okolností viděl na jediné - křeslo.

 

Mac zrovna pracoval na dílně a spravoval nějaký stroj. Těšil se na signál k obědu, protože věděl, že se pak setká s Murdocem a odpoledne stráví spolu venku. Musel mu vysvětlit plán a pak potřeboval, aby mu Murdoc s pár věcmi pomohl.

 

"Datum soudu vám oznámím s předstihem, hned jak se ho dozvím. Zatím se na vašem režimu nic nemění," ředitel složil papír, vložil ho do obálky a podal mu ji. "Tohle je vaše. Tady mi podepište, že jste byl seznámen s obsahem úřední osobou."

Mechanicky připojil svůj podpis rozmáchlým písmem. Pak jenom pokýval hlavou. Neřekl nic. Na tohle se taky nedalo nic říct. Věděl, kdo chce jeho hlavu... Stejná osoba, která jako jediná mohla označit Maca za nespolehlivého. Což, jak Murdoc věděl, nebyla pravda. Mac byl vždycky spolehlivý. To akorát kvůli němu se takhle "spustil". Což ta jistá osoba nemůže přenést přes srdce. Murdoc to jméno ani nechtěl vyslovit, natož na ně myslet.

"Můžete ho odvést," pokynul ředitel k dozorcům a zabiják se nechal poslušně "dopravit" na marodku ke kýblu a koštěti. A všechno dělal mechanicky. V životě mu totiž srdce snad netlouklo rychleji...

 

Mac si za těch pár týdnů. co byl ve věznici získal sympatie i kuchařů. Nikdy se nehádal a když potřebovali rychle spravit kotel, udělal to. Dokonce i někteří dozorci na něj drželi. Šikulka byl prostě kluk k nezaplacení. A to že měl teď zlomené zápěstí na jeho šikovnosti nic neubralo. Lidé ho museli mít rádi. Protože on rád pomáhal. A tak mu dozorci tolerovali dokonce i to, že sedával s Murdocem, kterého se občas báli i oni. Jenže, jenže… To prostě BYL Šikulka. A dozorci usoudili, že nad ním Murdoc prostě drží ochranou ruku. Všichni věděli, že Šikulka-Děvče, je prostě svým způsobem okouzlující.

Murdoc si to uvědomoval taky... A všechno ještě bolestněji, než předtím. Vždycky si říkal, že když ho chytnou, když mu vážně dají trest smrti, nikdy jim nedá najevo, že ho opravdu dostali. Že i na tom křesle bude pořád MURDOC, chladnokrevný zabiják. Že své soudce a katy donutí modlit se za jeho smrt, aby měli jistotu, že je konečně pryč. Vždycky si to říkal. A možná by to i tak bylo. Kdyby tu nebyl Mac...

 

Převzal od kuchaře tác s jídlem a šel si sednout, tam co obvykle. Jednom jednou se stalo, že mu na místo vlezl někdo jiný. Jeden z O´Harových "děvčat". Druhý den byl rád, že se vůbec postavil. Ale to bylo jednou... Teď naproti jeho židli seděl Mac. Mac... Netečně si sedl a pak se na něj podíval.

"Díky, že's počkal. Snad ti to nevystydlo... Dobrou chuť," popřál mu pak.

"Doufám, že ne… a dobrou, Ricu," usmál se Mac a dal se do jídla. Byl jediný na světě, kdo mu mohl říkat Ricu a kdo, ať seto zdálo divné, mu pořád víc a víc věřil. Tam v té divočině to vše bylo o jejich slovech. Tady se z toho stávaly činy. Mac… Mac pomalu zjišťoval, že ho miluje. A musí je odtud dostat aby mohli žít, Oba… Pak možná Murdoca přesvědčí, aby se zabíjením praštil. A pojedou konečně do Afriky.

"Ricu… Stalo se něco?"

"Co-co?" zdvihl Murdoc hlavu a pak zjistil, že se v jídle jenom nepřítomně šťourá. Ne proto, že by se to nedalo jíst, ty blafy tady byly pořád stejné, ale protože... No ano, prostě na to musel myslet. Protože takhle blízko smrti nebyl, ani když se honili s Macem a on mu nastražoval ty své vražedné pastičky. A taky nikdy... Nikdy se smrti tolik nebál. Nikdy předtím...

"Tváříš se zamyšleně. Něco se stalo? Špatné zprávy?" Mac se na něj zkoumavě zadíval.

Chvilku přemýšlel. Má mu to říct? Nemá mu to říct? Uvědomil si (jak paradoxní a ironické!), že Mac je jediný člověk na světě, kterému by nechtěl ublížit ani za nic. Konkrétně ne takhle... Vyrobil si na tváři úsměv. Alespoň nějaký.

"Po obědě ano?"

"Dobře. Taky pro tebe něco mám... Potřebuju totiž s něčím pomoct," usmál se Mac a pak mu podal sůl. "Na s tímhle to bude lepší."

"Vážně?" Murdoc nazdvihl obočí, až to zavánělo dvojsmyslem a když sůl přebíral, opatrně ho pohladil po zápěstí. "Co ruka?" zeptal se potom.

"Fixovaná... Snad bude v pořádku. Je to zápěstí, takže se to může povíst, nebo nemusí…"

"Povede se to. Víš jak - ruku mám já, ty si nech svojí nohu," ušklíbnul se Murdoc a pak si jídlo osolil. Mac měl pravdu. Konečně to mělo aspoň nějakou chuť. Jak asi chutná poslední večeře?

A dost! Nech toho! Hned a teď! Ještě ti porota rozsudek neříká! A i kdyby - nesnaž si nemluvit, že si to nezasloužíš?

Zasloužím, ale... já ho mám rád, nechci umřít...

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

.DDDD

(Milwa, 26. 6. 2008 21:54)

jeee...já chci další díl!!!! Už ani tátovi něříkám Macu:DDDuž to není legrace!

Tady to zavání vraždou!

(Nex, 26. 6. 2008 2:15)

*pronikavý rozdvojený pohled* Vy víte. Chm. Little sister vás vidí! *"Sauronovo" oko*

Víte, že mám strašně ráda kouzelníky? XD

(Fussi-chan, 25. 6. 2008 14:15)

Ale fakt XD I když, mnohem kouzelnější mi přijde Murdoc... Takovej milej, hodnej a defakto neškodnej XD A Mac zase šikovnej... skvěle se doplňujou ti dva XD
Těším se na pokráčko ^~

Jedním slovem

(Kat, 24. 6. 2008 22:16)

mac gyver je okouzlující. Nic víc nic méně a povídka to krásně vystihuje.
Prostě a jednoduše co se s tím budu patlat... další díl. Nemohu se dočkat jestli se jim povede jak útěk tak afrika a kouzelný hotýlek nebo cestovní kancelář! Děkuji moc

Kúzelník

(Kitsune, 23. 6. 2008 23:31)

Nič priliehavejšie sa na MacGyvera neviem predstaviť, hlavne po tom, ako obávaného zabijáka prerobí na svojho "malíčka".
Skvelé XD