Jdi na obsah Jdi na menu
 


VI.: Vězení

2. 7. 2008

Když konečně dojedli, nechali se odvézt zase do práce a tam oba strávili celý den. Setkali se až po páté hodině venku na dvoře. Mac se zase zabral do hovoru s nějakým vězněm, ale když přišel Murdoc, rozloučil se a zase se sešli na obvyklém místě.

"Tak..." začal tiše Mac, ale Murdoc ho přerušil polibkem, kdy ho přitiskl ke stěně a políbil téměř zoufale.

Vjel mu prsty do vlasů, čechral je, probíral se jimi a tiskl se k němu celým tělem. Chtěl ho cítit. Chtěl vědět, že tam s ním je... Že... Bože, já ho miluju, blesklo mu najednou hlavou, když jeho jazyk něžně objal ten Macův.

Nemám ho rád, miluju ho! Svýho úhlavního nepřítele a bože... Nechci, nechci umřít! Z vlasů pomalu sklouzl na ramena, z ramen na boky,vytáhl mu košili z kalhot a dlaněmi zajel na jeho nahá záda.

"Macu, Macu..." zašeptal mu potom do úst, ale nedal mu šanci odpovědět.

Mac, i když byl trochu vyšší než Murdoc, najednou skoro klesl na kolena. Cítil se tak slabý… Tak milovaný jako nikdy. A Murdoc mu připadal, zoufalý. Něco se stalo... On to z něj cítil. Murdoc… Potřeboval ho. A on Murdoca. Jeho ruce putovaly po Murdocových zádech a on sám ho hladově líbal.

Tiše vydechl a když polibek po nekonečně dlouhé chvíli skončil, jen se opřel čelem o to jeho a nepouštěl ho. Jen prsty lehce přejížděl jeho tvář a snažil se vtisknout si do paměti každý její rys. Aby si ho mohl kdykoliv vybavit. Jeho rty, oči... Celého. A čím víc se mu jeho obraz vrýval do paměti, tím víc věděl, přál si - být jinde. Tisíce kilometrů odsud... Byl zabiják, nepopíral to, nikdy. Ale taky byl člověk...

"Macu..." vydechl potom a najednou ho pohladil docela lehce, jakoby peříčkem.

"Něco se stalo, že?" zeptal se tiše Mac a pak ho objal kolem pasu. "Něco tě vyděsilo…"

Murdoc potřásl hlavou. Pak sáhl do zadní kapsy džínů a vytáhl pomuchlanou obálku, která ráno byla bílá. "Tohle mi dnes předal ředitel..."

Mac obálku převzal, otevřel a pak přelétl řádky. "Ten...!" zavyl tiše a praštil pěstí do stěny. Pak měl chvilku zavřené oči, ale za jeho víčky byl vidět pohyb, jak se oči pohybují sem tam, jak Mac přemýšlí.

"Musíš odsud... Možná už budu vědět jak ale musíme zmizet, protože… Murdocu oba víme jak by to dopadlo. A pak tě dají do zvláštního křídla, tam se k tobě nedostanu. Takže?"

"Nechci umřít a vím, že tvoje výpověď bylo to jediné, co mě od toho dělilo," zašeptal zabiják a opřel se o stěnu. Pak se na něj podíval. Pohledem, jaký u něj nikdo doteď neviděl. Byla v něm prosba. Němá, zoufalá... "Dostaň mě odsud," vydechl potom sotva slyšitelně. "Vím, že si to nezasloužím, že křeslo by bylo nejspravedlivější, ale dostaň mě odsud... Prosím... Macu... Prosím..."

"Dostanu," řekl Mac a teď to byl on, kdo stál před ním a pak se k němu sklonil a políbil ho. "Vím jak, ale musím to prozkoumat... A potřebuji znát časový rozpis stráží a to jak chodí... A nějak se dostat ke kanalizaci, průměr potrubí je tady metr. To zvládneme. Dostanu tě odsud. Slíbil jsem ti, že ti pomůžu… vzpomínáš?" Mac ho znova pohladil po tváři a pak objal a políbil. "Neboj se..."

"Kde ty heroické doby jsou," povzdechl si Murdoc nad vlastní slabostí a nechal se obejmout. Pak zdvihl hlavu a podíval se mu do očí. "Rozpis stráží je na marodce, doktor ho tam ztopil, aby věděl, kdy budou který chodby volný, aby mohl propašovat ven pár krabiček morfia a nikoho nepotkal. Obstarám ti ho. Co se kanalizace týče... Šlo by to možná přes prádelnu, když se mi podaří tam dostat s prádlem z marodky - vyvážím ho jednou tejdně, v pátek. Ale nevím, kolik mám času... Jak rychle Peter Thorton pracuje?" To jméno...

"Když mu o něco jde dost. Teď je středa. Do pátku to nezvládne… Musíme zmizet teď," Mac od něj odstoupil a pak mu začal kreslit do písku plánek budovy.

"Půjdeš trudy a..." Mac chvíli mluvil a pak se na něj zadíval. "Ricu, kdybych já nemohl… Ty musíš zdrhnout, jasné?"

Dřepl si vedle něj a podíval se mu do očí. Stejně jako ten den, kdy ho tady potkal. Stejně jako ten den, kdy si nebyli jisti, jestli je našli záchranáři, nebo Kolumbijci. Pak zavrtěl hlavou. "Buď oba, nebo nikdo... Jsem možná hajzl a patřím na křeslo, ale zas takovej hajzl nejsem. A rozhodně nedovolím, aby tě tu pak Peter našel a dal ti sežrat i s knoflíkama, jak byl neomylnej... Buď oba, nebo ani jeden."

Mac se na něj chvilku díval a pak se zvláštně usmál. "Dobře, souhlasím."

"Tím myslím... Buď my oba, nebo ty..." dodal ještě Murdoc se zvláštním šklebem. "Kdyby to nevyšlo."

"Vyjde to. Nenechám tě umřít."

"Jak říkám, kdyby..." Murdoc se usmál. "Vyjde to. Já ti věřím, že ano..." Pak se najednou ohlédl dozadu, bleskurychle narovnal a nohou rozmetal Macův perfektní výtvor v písku. A právě včas, protože se v jeho zorném poli, dost daleko, aby po něm mohl skočit, objevil O'Hara, vítězoslavně se zašklebil a zase zmizel. Murdoc si odplivl. "Jak já toho irskýho škleba nesnáším..."

Mac se tvářil pokud doufal neutrálně. Ale toho muže se bál. Bál se že na něj nebude stačit. Na něj a jeho bandu...

Murdoc se na něj otočil a hrábl mu do vlasů. "Šikulko," usmál se potom. Trochu nakřivo, trochu smutně, ale úsměv to byl. Úsměv, který byl jenom pro něj, pro nikoho jiného. Pak ho ještě pohladil po tváři a znovu se usmál, tentokrát trochu provinile. "Musím si odskočit..."

"Dobře. A Ricu… zvládneme to," mrkl na něj Maca pak sám zmizel na své oblíbené místo, kde rád sedával.

Murdoc se vytratil a snažil se to provést, co nejrychleji. Nechtěl tam Maca nechávat samotného. Vlastně od té chvíle, co ho přepadli a zlomili mu zápěstí ho nenechával samotného (když to šlo) skoro vůbec. Moc dobře si byl vědom O´Harovy nátury, která se nevzdává. A i když mu "naznačil", že od Maca se má držet dál, pochyboval že to vydrží dlouho... A štvalo ho, že zatím nepřišel na to, jak to zarazit definitivně.

 

Na Maca padl stín. "Už se nám tlapička zahojila?" optal se hlas, který asi měl znít mile, ale místo toho připomínal skřípání nehtů po tabuli.

Mac se zamračil a pak vyskočil. "Co chceš?"

"Já?" protáhl O´Hara a jeho úsměv připomínal baziliška. "Jenom jsem se přišel zeptat jak je, nemůžu?"

"Ne... běž pryč."

"Ty se teda vůbec nechováš, jako milé Děvče, víš to?" Postoupil o krok blíž a Mac najednou s hrůzou zjistil, že nemá kam utéct. Protože okolo stál O'Harův věrný "harém".

"Nejsem tvoje Děvče!"

"Asi by někdo měl říct, že tady platí právo Dělby, co je jednoho, je všech... Nebo, že bys byl do toho tajtrlíka s chromou rukou udělanej?"

"Nech mě být!" zavrčel Mac

"Víš, kdybys nebyl tak popudlivej, byl bych hodnější..." zašvitořil Ir a udělal ještě pár kroků, až Maca přitiskl ke stěně a oběma rukama se mu opřel vedle hlavy. "Já umím být hodnej, když chci," dodal ještě potom.

Mac se rozpřáhl a vrazil mu pořádný direkt do žaludku. A pak odskočil od stěny.

O´Hara se zlomil v pase a velice jadrně zaklel. "Chyťte ho!" štěkl potom na své "spolupracovníky" a zoufale zalapal po dechu. Pak se nadechl, s hrozivým vrčením se narovnal a přešel k Macovi, který znovu stál u stěny... Tentokrát přišpendlený několikerýma nenasytnýma rukama, kterým se mu přes všechnu snahu nepodařilo utéct.

"Škoda," zasykl Ir. "Bude tě velká škoda!"

"Jdi k čertu!" zasykl MacGyver a zoufale se rozhlížel kolem, kde je Murdoc. Sakra, kde je?!

"Víš, já nerad ubližuju lidem... A zvlášť nerad hezkejm, blonďatejm chlapečkům. Ale když někdy se to rozumný chování musí vysvětlit ručně..." ušklíbl se O´Hara a přiblížil se k němu. Naklonil svou tvář těsně k jeho a zadíval se mu do očí. "Budu se snažit... Aby to tolik nebo-" nedořekl.

Macovo citlivé ucho zaslechlo tiché, skoro plíživé kroky a pak se ozval tvrdý hlas a z tónu div neodpadávaly kusy ledu.

"Já myslel, že jsem tě varoval dostatečně!" pronesl Murdoc a v očích mu svítila vražda.

"Ricu!" hlesl Mac a v očích se mu mihla úleva. Tolik se mu ulevilo. Murdoc byl tady, bude to v pořádku.

"Slyšíš mě, O'Haro?" Murdoc vykročil kupředu a ten zcela bezděčný opar, který se kolem něj vznášel, mu uvolňoval cestu, jako kdyby měl v ruce elektrický drát. Protože teprve teď jim došlo, s definitivní a neodvolatelnou platností, že tento muž by skutečně byl schopen zabít. A to i pro menší věci... A co teprve, když... Když mu sáhli na to nejcennější, co měl.

O Hara mlčel a pak kývl. "Jdeme," řekl svým lidem a vyklidili pole. Ovšem ten pohled, co po Macovi vrhl, když odcházel nevěstil nic dobrého. Vůbec nic dobrého.

"Právě v čas," usmál se MacGyver.

"Zabiju ho," ucedil Murdoc koutkem úst a pak ho zatáhl za kandelábr. "Nestalo se ti nic? Neublížil ti?"

"Ne, že by nechtěl. Ale nic mi neudělal... Au!" Mac najednou vykřikl chytl se za záda. Z těch mu najednou trčel vrhací nůž. Mac zamžikal, pak se chytl Murdoca a pomalu se sesul k zemi.

 

"Macu!" vydechl Murdoc zmateně, ale pak si všimnul, co se stalo.

Zařval. Jako poraněná lvice, které vzali mládě. Nakonec ho pevně chytil a rychle nesl ke vchodu do budovy. Ostatní mu uvolnili cestu a šokovaně zírali, na bezvládné tělo v jeho náruči. Murdoc potkal hned u vchodu dozorce, ale i tomu stačil jediný pohled a rychle běžel sehnat doktora. A věznicí se už jako oheň šířila zpráva, co se stalo. A ti, co viděli Murdocovy oči v tu chvíli, kdy prošel kolem, se mimoděk pokřižovali. Protože to byly oči vraha. Nelítostného vraha...

Donesl ho na ošetřovnu a šetrně položil na stůl. Pár sekund nato přišel doktor a nevěřícně zakroutil hlavou.

"To snad ne... Kdy se to stalo?"

"Před pár minutama. Vůbec jsem s tím nožem nehýbal."

"To je taky jedině dobře, i když ho nemá v plicích, zaplaťpánbůh," odpověděl doktor a dal se do práce. Murdoca vykázal na chodbu a i dozorce ustoupil když kolem něj prošel a jakoby ani nebyl vězněm se hnal zpátky na dvůr.

Před dvorem se před něj postavil jeden ze strážných co na Maca drželi. "Zastav Murdocu," řekl a položil mu ruku na rameno. "Zastav, nebo tě velitel strčí na samotku. A to přece nechceš. Aby Šikulka zůstal sám. Odvedu tě do cely. Ráno moudřejší večera. A nesnaž se dostat přese mě. Vím co jsi zač. Ale to co chystáš je blbost. Vyřiď si to… jindy."

Podíval se na něj a byl v pokušení ho kopnout, aby mu uhnul. Ale pak zadržel dech a počítal do dvaceti. "Fajn," uzavřel to potom a přimhouřil oči. Měl pravdu, měl pravdu a to ho štvalo nejvíc. Kdyby O'Haru, toho irskýho hnusa, zabil teď, akorát si tím přitíží, strčí ho do druhýho křídla a dostal by arest natvrdo, jen práce, jídlo a žádný vycházky, nic. "Fajn," zopakoval potom a nechal se odvést.

Sotva za ním zapadly dveře, uhodil pěstí do stěny, až ho zabrnělo i poraněné rameno. Ale to byl už taky jediný projev vzteku, který si dovolil. Místo toho se svezl na podlahu a začal cvičit. Sedy, lehy, dřepy, kliky... Všechno, na co byl jako zabiják zvyklý. Všechno do posledního...

 

Mac ležel na stole a doktor se hrabal v jeho zádech. Měl štěstí. Nůž nezasáhl srdce ale přece jen plíce. Ale trhavě dýchal a doktor mu musel dát masku, aby vůbec dýchat mohl. Pak se usmál. Díky tomu, že byl kdysi doktor v Koreji teď dokázal zraněného vězně operovat i bez složitých nástrojů a když ho nechal službou uložit na ošetřovnu, Mac byl sice bledý, ale podařilo se mu ho zachránit. Bude žít. To pak nechal vzkázat i Murdocovi po jiném dozorci za krabičku cigaret.

 

Když se to dozvěděl, spadl mu kámen ze srdce, ale v tréninku nepřestal. Dozorce to trochu znepokojilo, když sledoval přesně provedenou sérii, která by použitá v jiné situaci, dokázala zabít člověka jako prase na jatkách. Trochu se zachvěl, když si uvědomil, že Murdoc, narozdíl od většiny zdejšího osazenstva, nepotřebuje k vraždě nic jiného než svoje tělo a gratuloval si, že je na druhé straně mříží...

 

Mac spal v noci dobře, pořád ještě omámený opiátem a pořád hodně mimo. A další den… Vzbudil se, když se nad ním někdo skláněl. "Ricu?“ hlesl tiše.

"Lež klidně," pohladil ho Murdoc po čele a ještě trochu se sklonil. "Pustili mě sem na pár minut... Oficiálně. Neoficiálně tady stejně není co dělat, takže s tebou zůstanu až do oběda... Jak je?"

"Bylo mi líp, když si se mě pokoušel zabít ty," zamumlal zničeně Mac. "Musíme odsud v pátek zmizet..." nadzvedl se a pak zase padl na lůžko a bolestně zasténal. „Teď by se hodil ten tvůj Zeldair."

"Obstarám ti ho venku," pousmál se Murdoc a lehce ho pokáral. "Jestli chceš v pátek zmizet, tak lež, ať jsi fit a já nemusím mít starosti. Chtěl bych se totiž ještě soustředit na jiné věci a ne na to, jestli mi umíráš pod rukama, víš?"

"Chtěl jsem se zeptat... na ten rozpis," hlesl Mac ale vzápětí už měl zase zavřené oči a spal.

"Neboj, rozpis bude," Murdoc ho lehce políbil na čelo a pohladil po vlasech. A přitom si uvědomil, jak moc v tom lítá.

Tahle gesta se k němu a k jeho pověsti tak zoufale nehodila... Cítil to, věděl to, ale nedokázal si pomoct. Chraňte mě před přáteli, své nepřátele si ohlídám sám. Tak tady se trochu spletl. Přitáhl mu přikrývku blíž k tělu a pak se vrátil k "práci" aby doktor neměl problémy, kdyby náhodou. I když sem převážně chodili dozorci, co měli Maca rádi a jeho se tak trochu báli.

Služba Macovi donesla jídlo a Murdoc mezitím pomohl doktorovi setřídit léky a doplnit skříňku s obvazy. Správně by tu tak nebezpečný zabiják neměl být, byla tu spousta předmětů s kterými šlo vraždit… Ale Murdoc se choval vždy slušně a zdvořile. Takže s ním nebyl problém.

A ještě pořád si o něm většina myslela, že jen střílel. Protože u soudu odmítl vypovídat, odmítl o sobě cokoliv říct, včetně toho, čím vším prošel. To nevěděl nikdo. Ani Peter Thorton si nemohl být jist, kolik technik zabití člověka vlastně ovládá... To nevěděl nikdo, kromě něj. A Murdoc byl rozhodnut si to tajemství odnést do hrobu. Ale popravdě řečeno zas tak brzo, jako mu teď hrozilo, si to neplánoval.

Když dorazil oběd, doktor ho nechal jít. V té době totiž služba procházela mimo "kritické" chodby a nastal čas na "drobné přivýdělky". Pohotově sbalil šest krabiček morfia a vytratil se. Murdoc nato neméně pohotově ztopil rozpis služeb a pak se vrátil k Macovi, který se probral a snažil se trochu nemotorně najíst.

"Ukaž, pomůžu ti," vzal mu Murdoc lžíci z ruky.

"Díky," hlesl Mac a tiše sykl, když se neopatrně pohnul. Musel ležet na břiše, maximálně na boku a to mu to neulehčovalo. Teď ležel na boku a šťoural se v jídle… Tedy bryndal polévku.

"Mám ti to počítat, nebo budeš jíst dobrovolně?" zapitvořil se ještě Murdoc, ale pak mu nabral a opatrně nesl lžíci k ústům. "Když to všechno sníš, jako hodný chlapec, tak ti pak přečtu pohádku," ušklíbl se ještě a znovu mu nabral. A znovu a znovu. Pořád dokolečka, dokud nebyl talíř prázdný.

"Díky," poděkoval mu Mac a vděčně se na něj zadíval. Bože můj… To je sen... Jsem ve vězení a chystám cestu ven pro chlapa, co se mě deset let snažil zabít. A teď… pokud mě nedrží, mám strach a když je moc blízko, chci ho líbat. Nejsem normální. Nemůžu být...

Pohled mu oplácel, jakoby věděl, co se mu v té jeho pěkné hlavě honí za myšlenky. Pak mu položil ruku na čelo. A znovu se usmál.

"Chceš tu pohádku? Jak dozorci k cestičkám přišli?" řekl však místo otázky, která na mysli vytanula jemu "opravdu ti za to stojím?"

Mac kývl a pak se usmál. "Jo tu bych rád," na to zavřel oči a podvědomě se přisunul blíž Murdocovi a ruce, která se dotkla jeho čela.

Pomalu a nesmírně tichým hlasem mu přečetl celý rozpis na pátek a přitom ho skoro nevědomky hladil po vlasech. Dávno rezignoval na to, že by se snažil pochopit, proč zrovna on, proč ne někdo jiný a proč zrovna teď a tak dál. Prostě jen věděl, že Mac si rozhodne nezaslouží trčet v týhle díře, kam se dal zavřít kvůli němu, nechat se mlátit a... znásilňovat... Věděl, že jestli se někdo musí dostat ven, tak on.

"Fajn, pamatuju si to. A potřebuju vědět, jestli na pátek hlásí bouřku, hodila by se nám," hlesl Mac a pak se zhluboka nadechl, když mu znovu zajela ta ruka do vlasů a on usmál. "Do pátku to snad zvládnu... Mám ještě dvanáct hodin, možná víc… Z pátku na sobotu… A Ricu… Budu potřebovat svůj nůž."

"Nestačil by ten, co ti doktor vytáhl ze zad? Nevím jestli se mi podaří ho nějak dostat... Mohl bych říct Gregovi, ale..." Murdoc se lehce zamračil. "A taky potřebuju ještě něco vyřídit," zamumlal si pro sebe.

"Potřebuju nůž, šroubováček a lepící pásku, kobercovku... pak dvoje nebo raději čtyři roušky a čtyři páry rukavic, lékařských. Gumových."

"Máš to mít," ušklíbl se Murdoc. "Podívám se tady, v údržbě určitě něco bude, roušky a rukavice ztopím doktorovi, ten si ani nevšimne, že chybí. A nůž ti obstarám... To se nějak zařídí... Ale v tom případě budeš muset oželet mojí společnost odpoledne."

"Myslíš, že tu doktor má něco na posílení organismu?" zeptal se tiše Mac. "Potřebuju to dostat dřív."

"Určitě, podívám se," Murdoc se rychle zdvihl a protáhl se do ordinace. Klič od skříní s léky si sice doktor odnesl, ale Murdoc samozřejmě věděl, kde je záložní, který tam být musel, pro případ rychlé pohotovosti. Za chvíli už probíral krabičky, až našel potřebné ampulky.

Vzal dvě krabičky, z každé vytáhl ampulku a krabičky si zastrčil do kapes. Kdo ví, kdy se budou hodit. Skříň zamknul, ze stolku si vzal rukavice a injekční stříkačku a vrátil se k Macovi.

"Kam ti to píchnul včera?" zeptal se ho rychle.

"Nevím, ale když mi to dáš do žíly, tak to bude dobré. A Ricu... Budu potřebovat i něco na spaní... pak mě vzbudíš... a já tě dostanu ven.." usmál se Mac a pak zavřel oči.

Murdoc jen zavrtěl hlavou, pak si natáhl rukavice a opatrně mu prstem přejel po ruce. Aha tady to je... Kolikrát tohle dělal, když chtěl někoho odstranit v tichosti? Možná z těch dob mu zbyla ta schopnost nahmátnout žílu, ani mu musel Maca nutit "pumpovat". Rychle mu píchnul dávku a pak ještě jednu. Pak si rukavice sundal a znovu se k němu sklonil. "Měl bys usnout za pár minut, podle všeho je to takovej nějakej dryák, co tě uspí a postaví na nohy..."

"Díky," zašeptal Mac a pak mu sevřel ruku. "Neudělej žádnou blbost,“ hlesl, pomalu zavřel oči a usnul.

"Neboj, neudělám," hlesl Murdoc, zcela odzbrojený tím bezděčným gestem, jeho rukou ve své dlani. Ale pak se na něj podíval, na to jak tam leží a... "Jenom si s někým vyřídím účty," dodal ledově.

Pečlivě ho přikryl, zlikvidoval rukavice i jehlu, ampulky si s provinilým úsměvem schoval pod jeho polštář a pak se opět chopil koštěte a dal se do uklízení. To že sám neobědval si nijak nebral. Teď si jenom přál, aby měl "směnu" co nejdřív za sebou. Přání se mu vyplnilo. Mac spal. Čas ubíhal docela rychle.

V pět hodin Murdoc vkročil na "procházku", sledován kradmými pohledy ostatních.

Báli se ho, věděli co se Šikulkovi stalo. A že Murdoc ho má rád. Patří Murdocovi. Šikulka je Murdocův.

A Murdoc šel dál. Nikoho neoslovoval, nikoho ho se neptal, s nikým se nebavil. Jenom prohodil pár slov s Gregem, zjizveným, potetovaným hromotlukem, co byl s Macem na cele. Vysvětlil mu co potřebuje a Greg, pod neúprosným tlakem jeho ledového pohledu kývnul, že dobře. A to byla z Murdocovy strany veškerá aktivita.

 

V klidu si sedl na místo, kam dopadalo sluníčko a kde obvykle sedával Mac a on nad ním stál, kouřil a šklebil se. Dneska seděl. Nehybně, jako meditující mnich, tiše si pískal a... Čekal. Jenom čekal. Protože věděl, že ten na koho čeká - přijde.

Když na Murdoca dopadl stín, ani nevzhlédl. "Jak se má Šikulka?" zeptal se Velký Joe. Černoch, kterému MacGyver nedávno opravil brýle a dokonce i holící strojek.

"Dobře," odpověděl Murdoc tiše. "V rámci možností," dodal potom, zvědavý, co mu chce. Že by to byl Joe, kdo po Macovi hodil nůž? Tomu se nechtělo věřit. Sice výraz "dobrák" zněl v tomhle prostředí trochu bizarně, ale o něm a ještě o Gregovi to platilo stoprocentně. Možná by byli schopní někomu zakroutit krkem, ale rozhodně ne někomu, jako byl Mac...

"Něco jsem ti pro něj donesl," řekl muž a pak mu podal drobnou krabičku. "Prý mu je líp... Ale měl bys vědět, že O‘Hary se dnes nedočkáš... Kluci z dílen mu hodili na nohu půltunovej kotel. Je na ošetřovně."

"Díky," prohodil Murdoc, krabičku převzal a zastrčil do kapsy. Pak se trochu pousmál. "Kluci z dílen u mě mají bod... Že děkuju," pronesl čistě a jasně, až se O'Harův "harém" přikrčil. Murdoc se jenom ušklíbl a pak se podíval na dozorce. Toho, který mu zabránil udělat pravděpodobně největší hloupost v životě. Nepochyboval, že to slyšel... A stejně se podíval jinam, takže mohl "nepozorovaně" proklouznout zpátky do budovy a na ošetřovnu.

Mac spal. Střapaté vlasy mu vykukovaly z pod přikrývky. A vypadal pomilováníhodně.

Murdoc si uvědomil, že by ho taky nejradši pomiloval. Jenže... Z jistých důvodů to nebylo možné. Tak se jenom usmál, položil mu vedle ruky krabičku od Joea a podíval se na druhý konec pokoje. No vida. Fakt, že to bylo tak.

"Dílenský u mě maj bod," zamumlal si pro sebe a tichými, kočičími kroky se přiblížil k posteli. O'Hara jenom podřimoval a Murdoc pohledem zjistil, že má nohu na padrť... Že jí čeká stejný osud, jaký málem potkal jeho ruku.

Mac se pohnul. A pak na chvíli otevřel oči. Uviděl známou postavu a usmál se. Murdoc byl tady. A chrání ho… A znova usnul. Jen ta záda ho ještě trochu bolela. Byl už večer, když se probral. A měl hlad.

Seděl u Maca celé odpoledne a O'Haru nechal na pokoji. Lepší trest by nevymyslel ani on. Pravda, chtěl ho zabít, ale pak si to rozmyslel... Jestliže všechno co si domyslel bylo správné - tak milého Ira čekají velice, velice nepříjemné dny. Takže seděl u Maca a dozorci dělali, že to nevidí... Nikomu tím neškodil a rozhodně bylo lepší ho nechat u Maca, než na "procházce", kde by se mohlo i něco strhnout.

Když Mac otevřel večer oči, Murodc se usmál. "Dobré ráno, kouzelníku..."

"Ahoj," usmál se Mac a nechal ho aby mu stiskl ruku. "Mám hlad..." zašeptal a pak se pohnul. "Au. Bolí to," hlesl a pak se na Murdoca zadíval. "Počasí, zítra v noci? Jaké bude?"

"Dobré, jak jsem slyšel. Bez měsíce i hvězd. Bude temná noc..." ušklíbl se Murdoc. Pak mu ukázal tác večeří. "Budu muset za chvilku jít, chceš pomoct najíst?"

"Jo pomůžeš mi?" hlesl Mac a pak se zase nechal nakrmit. Takhle mu bylo dobře.Nechat se nakrmit a pak zase další injekce. Bylo podivné jak moc teď Murdocovi věřil. Jak moc... mu dovoloval se k němu přiblížit.

A bylo také podivné, jak moc se o něm zabiják staral. Celé to bylo podivné, nepochopitelné a zamotané. Ale bylo to. A nedalo se s tím nic dělat.

 

Když se za úsvitu probral, pohled mu padl na bílou obálku, která ležela na nočním stolku. Dnes, nebo nikdy..., napadlo ho přitom, ale to už se automaticky hrabal z postele a za chvíli už předpisově stál u dveří. Všechno se snažil dělat rychle... Skoro se snažil vůlí i popohnat čas. Ale přitom na něm nebylo vůbec nic znát. Byl pořád chladný, tvrdý a hrůzu nahánějící jako vždy.

U snídaně si na Macovo místo přisedl Greg a tvářil se jako školáček, co právě dělá velkou lumpárnu. Nenápadně posunul po desce, k zabijákově ruce, Macův "provizorní" nožík. Murdoc mu tuhle neocenitelnou službu oplatil pevným stiskem a úsměvem. Greg jenom pokýval hlavou.

"Dej na Šikulku pozor," zašeptal pak a vrátil se k sobě.

Murdoc zastrčil nůž do rukávu a spokojeně se pustil do jídla. "Dám," zamumlal si potom pro sebe. "Dám..."

 

Mac se ráno probral s tím, že má sucho v puse a cítí horečku, jak se plazí kolem něj. "Au..." Měl najednou pocit, jako by se po něm přehnalo stádo slonů. Všechny svaly ho bolely. Zvláště ty co… Zděšeně zamrkal. To přece nejde! Ne… má jen halucinace a za chvíli přijde Murdoc.

 

Když dorazil na ošetřovnu, s tácy jídla pro oba "marody", okamžitě si všiml, že něco není v pořádku. S Macem. Ten skelný pohled znal... Až bolestně mu připomínal vzdálené kanadské hory a deštivé noci, kdy se k sobě choulili...

"Macu?" sklonil se k němu a zcela ignoroval O'Harovo sténání. "Macu," odhrnul mu vlasy a přitiskl dlaň na čelo. Úplně hořel.

"Není mi dobře," hlesl Mac. "Musíš tu horečku srazit do večera... Murdocu," Mac mu sevřel ruku a měl pocit, že se mu to spojení každou chvíli vytratí. "Potřebuju penicilin… doktora... špatně se mi dýchá... Ricu…" začal namáhavě lapat po dechu.

„Macu!“ Murdoc ho podepřel a snažil se mu dýchací cesty všelijak uvolnit. Jenže to nešlo. Nešlo s tím vůbec nic dělat a Mac se dusil… Raději se nedomýšlel proč. Jen mu blesklo hlavou: jestli se mu něco stane…

„Doktore!“ zařval potom, až skleněné výplně zadrnčely. „Doktore rychle!“

Jmenovaný zdvihl hlavu a když koutkem oka zahlédl, co se děje, vystartoval. „Co-?“ nedořekl.

„Nemůže dýchat, asi něco… Co já vím! Vy jste doktor!“

Spěšně Macovi prohmatal hrdlo a pak ho podepřel. „Nástroje, rychle! Vozík vlevo!“

Přivezl ho v rekordně krátkém čase. Mac pořád lapal po dechu a vypadal tak bezbranně…

„Musím mu… Proříznout krk a zavést trubičku…“

„Jo, tracheotomie, znám,“ utrousil Murdoc a opatrně chvějícího se Maca převzal.

„Už tu jednu jizvu má…“ všiml si doktor, ale jakmile zjistil, že je zahojená, řízl do toho samého místa a rychle uvolnil dýchací trubici. Z rány se vyřinula krev, ale Mac se najednou přestal třást a bylo zřetelně slyšet, jak se skrz trubičku nadechl.

"Díky," zachrčel tiše a pak jen trochu bolestivě zavřel oči a stiskl Murdocovu ruku. Ležel tam na bílé posteli, teď zašpiněné od krve a vypadal tak zranitelně, tak křehce.

"Tu zástavu dechu už někdy měl," zašeptal doktor. "Pokud mu plíce kolabují častěji tak… Může být nemocný vážněji než na co jsem tu připravený. Možná by to chtělo odborné lékařské vyšetření."

"To neříkejte mě, já s tím asi těžko něco zmůžu," pousmál se Murdoc hořce. I když asi vím, čím to je, ale vám to říkat nebudu doktore, nemusím ho dostat do ještě většího nebezpečí, dodal ještě v duchu a lehce Maca pohladil po tváři. Jemné, něžné pohlazení...

"Počkejte tu u něho, musím dovézt dýchací přístroj a napojit ho na něj ať tady nedýchá to svinstvo. Je příliš oslabený. A mimochodem, nic prosím neberte... Jen by jste dostal jeho i sebe do potíží," s tím doktor zmizel, aby přinesl potřebné věci.

"Blázen je to," ušklíbl se Murdoc. Ale to, že Macovi pomohl, ho stavělo na roveň bohu. Sklonil se nad něj a lehce ho pohladil po vlasech. "Bude to v pořádku, nic se neděje," zašeptal potom a jen se o něj opřel a zavřel oči. To, že se v té chvíli cítil absolutně prázdný - ignoroval. To, že jejich plán padl - ignoroval. Teď byl Mac. Nikdo jiný.

Tak ho našel i doktor, který přišel s přístrojem a tak ho jen jemně odsunul a Maca připojil.

Když byl hotov, Murdoc se na něj podíval. "Jak to vidíte dál?" zeptal se potom přímo. Bez kliček, vytáček. Teď by mu koktání nepomohlo. Teď mu vlastně nepomůže nic...

"Poleží si tady. Jak dlouho? Nevím, nejmíň týden... Záleží na tom, jak dlouho se mu budou hojit ty záda."

"Jo, jasně..." odpověděl Murdoc a pak se na něj zadíval téměř prosebně. Velký zabiják, který se snížil k tomu, že prosil. Byť jen pohledem, ale prosil. "Pokud už nic nepotřebujete..."

"Pokud chcete, pomožte mi s kartotékou, ano?"

"Děkuju," usmál se Murdoc a stiskl Macovi ruku. Doktor se mu oplatil lehkým pousmáním a pak se vrátil do kanceláře. Otevřel okno a zapálil si. Tohle si o to cigáro přímo volalo...

Murdoc si k Macovi přitáhl židli a pak se se smutným, hořkým úsměvem zavrtěl hlavou. "Vidíš, co se mnou děláš? I prosit mě přiměješ..."

Mac se na něj trochu usmál a pak klidně usnul. Přeci jen, tohle všechno ho stálo moc sil a pořád měl tu horečku, která teď sice klesla, ale… Ale svaly ho bolely pořád.

Murdoc si povzdechl. Tohle vypadalo, jako by... Jakoby si i vyšší mocnosti přály, aby se jim útěk nepodařil. Pokyn spravedlnosti, jo, promluvilo k němu svědomí. Možná... Ale stejně... Nechci umřít. Ne tady. Ne teď.

 

* * *

 

"Povstaňte. Richarde Matthewe Murdocu. Byl jste uznám vinným ve všech bodech obžaloby a v tomto zkráceném soudním řízení jste byl opět odsouzen k několika po sobě jdoucích trestech doživotního odnětí svobody. Avšak pro závažnost vašich prohřešků a dvě vraždy třetího stupně je rozsudek změněn na trest smrti. Proti rozsudku není odvolání."

Podvědomě se narovnal, jak mu to pouta na nohou a rukou dovolovala. Tušil to. Ne, věděl to. Věděl, že na to stejně jednou dojde, že tahle slova zazní. Koutkem oka zahlédl Petera Thortona. Netvářil se spokojeně, ani povýšeně. Netvářil se nijak. Pouze pokýval hlavou.

Murdoc pokrčil rameny a zadíval se soudci zpříma do očí. Věděl, co se od něj očekává. Prohlášení jak moc lituje svých činů a tak dále. Jenže on nelitoval. Ničeho ve svém životě. Snad jedině... Chtěl Macovi říct, co pro něj znamená, jakou obrovskou věc udělal, když pro něj přišel...

Ale nic z toho neřekl. Pouze se napřímil ještě o kousek, až pouta zachrastil a lhostejným, studeným hlasem se zeptal: "Vše?"

"Vše," řekl klidně soudce. "Odveďte ho!"

Když za ním cvakly dveře jeho cely, kde měl být ještě dvě noci… Byl najednou pryč všechen hluk. Byl sám.

Sedl si na kavalec, nohy zkřížil do tureckého sedu a zavřel oči. Pozice, ve které ho dozorci vídali v prvních dnech. A teď v těch posledních. Jaká ironie. V uších mu ještě dodatečně zněla soudcova věta: "Poprava bude provedena elektrickým křeslem, dne ..." Datum raději zapomněl. Nepotřeboval ho. Stačilo mu vědět, že příští neděle už se nedožije.

Proti jeho odsouzení se nezdvihly žádné hlasy z řad ochránců práv, ani katolíků, ani jiných humanistů. Ne... Nevěděl jestli proto, že důkazy byly tak neprůstřelné, nebo to zařídil Peter Thorton. Nezajímalo ho to. Protože teď už byl definitivní konec. A on Macovi nestihl říct tolik věcí...

 

Mac se pomalu zotavoval. A když se dověděl o soudu a o výsledku, požádal doktora o to, zda by s ním mohl mluvit a jestli ho ještě uvidí... Potřeboval s ním mluvit a musel ho dostat ven.

 

Vydržel tak sedět až do příštího rána. Kdy vstal, jakoby se nic nedělo, zacvičil si, oholil se, upravil a postavil předpisově ke dveřím. Dovnitř nakouknul strážný. Murdoc zdvihl obočí.

"Pustíš mě ještě ven," oslovil ho důvěrně, "nebo už jsem definitivo odepsán?"

"Doktor tě chce na ošetřovně. Ale pozor, žádný blbosti, Murdocu! A teď nastav ruce. Dám ti pouta."

Poslušně nastavil zápěstí a náramky cvakly. "Pojistka musí bejt, co?" zašklebil se když ho vedl na snídani a zůstal u něj, celou dobu, co jedl. A želízka mu nesundal.

Murdoc si nestěžoval, sice to s nimi šlo hůř, ale nechtěl vyvolat zbytečnou pozornost. Tedy ne větší, než už vyvolal. Otáčeli se na něj, šeptali si, ale nikdo se ho nezeptal. To prostě nešlo... Jen Greg se očima ujišťoval jestli je to pravda. Murdoc pokrčil rameny. A pak kývnul.

Je.

Po snídani ho odvedli na ošetřovnu. A tam doktor zrovna prohlížel Maca. Ten seděl na posteli jen v trenýrkách, hubené tělo se trochu chvělo chladem v místnosti. Ránu na krku už měl sešitou a zalepenou a celkově vypadal už lépe. Murdoc se na něj zkoumavě zadíval… Ano líbali se spolu, ale nikdy o neviděl skoro nahého…

A byl hubený, skoro vyhublý a hodně bledý... Ale tím, že vypadal skoro jako ze skla, které se může každou chvíli rozbít byl k pomilování.

Zastavil se pár kroků od postele a tázavě se podíval na strážného. Ten mu po chvíli váhání ty náramky odemkl, upozornil ho, že bez něj nesmí odejít, že mají právo ho zastřelit, když by se pokusil o „nedovolené opuštění objektu“ a odešel. Doktor taky skončil s prohlídkou, něco si poznamenal, kývl Murdocovi na pozdrav a pak se zavřel do své kukaně.

Pomalu se k němu přiblížil a pak mu položil dlaň na rameno. "Měl by ses oblíct, jinak nastydneš," poznamenal potom tiše. Jakoby ho mohl někdo slyšet. Ale na marodce nikdo nebyl. O'Haru odvezli do nemocnice, protože doktor prohlásil, že tady amputace dělat nebude. Místnost byla prázdná. Přesto Murdoc šeptal.

"Slyšel jsem to," zamumlal Mac a pak k němu zvedl oči. "Dnes v noci. Potřebuju abys ses dostal na ošetřovnu. Mají tu sice místnost s video ochranou ale vše řídí elektronika. V noci tě zvládnu dostat odsud… ale nevím jestli z cely. Ricu..." Mac se na něj zadíval a pak se o něj opřel. Pořád ještě nebyl zdravý, ale byl ochoten riskovat. "Zvládneš to?"

Sedl si na postel a jemně ho pohladil. "Nevím," přiznal potom. "Nevím, můžu zkusit simulovat, ale nevím..." podíval se mu do očí a pak se usmál. "A kdyby mi to nevyšlo - tak se odsud dostaň hlavně ty, ano? Slib mi to!"

"Ne," řekl Mac tiše a pak mu rukou vklouzl zezadu pod košili. "Vím jak tě sem dostat, jen mi teď musíš říct pravdu. Máš srdeční slabost? Plicní? Nějaké postižení z Kanady, kromě ruky?"

"Já? Neměl bych se na to ptát spíš tebe?" poukázal na čerstvě zašitý krk. "Už to prý bylo podruhé."

"Jo... V nemocnici mi zjistili, že mi plíce prochladly. Fungují mi jen na polovinu. Možná se to zlepší i když spíš ne. Ale žiju." Mac se ušklíbl. "Jenže teď se ptám tebe, Ricu, je to moc důležité. "

Murdoc pokrčil rameny. "O ničem nevím. A z Kanady jsem si kromě té ruky nepřinesl nic, jenom závislost na tobě, ale to se asi nepočítá, že?" úšklebek mu vrátil a posunul se blíž k němu. Macova dlaň byla chladná, ale nevadilo mu to. Chtěl cítit jeho dotek... Chtěl být s ním.

"Fajn, tak… Doufám, že moc neriskuji," řekl tiše a pak Murdoc ucítil bodnutí na kříži a jakási látka mu putovala do těla. "Dal jsem ti… No, ty bys to nazval jedem. Není to jed… A bude to účinkovat z takových pět až šest hodin. Závratě, bolest a pak e složíš. Přivezou tě sem. To už budeš mimo, tep pod normálem. Doktor bude pryč. A ty podle nich umřeš. U sebe mám protijed, který ti píchnu hned jak tě tady uvidím. Probereš se do půl hodiny. Do další čtvrť jsi schopen chodit a zmizíme. Pro ostatní budeš skoro mrtvola… Nebudou na tebe dávat pozor. A na mě taky ne, jsem neškodný. V noci bude bouřka... A já tě odsud dostanu. Promiň," řekl Mac a pak ho pohladil po ráně co mu udělal. „Jinak to nejde."

"Nesnáším injekce!" zavrčel Murdoc, ale pak se na něj otočil. "Kdes to sehnal, Šikulko?"

"Věřil bys mi, že venku jsem byl hodný agent a za měsíc tady jsem se zkazil? Sehnal, odzkoušel na sobě… A teď použil na tobě. Kolik a kde jsem to sehnal, ti nepovím. Chráním své zdroje."

"Macu," pousmál se Murdoc. "Tohle ti oplatím..." přitáhl si ho k sobě a lehce políbil do vlasů. "A měl by ses vážně oblíct, jinak doopravdy nastydneš... A bude to ještě horší, než to je... A mimochodem - zkazíš Peterovi plány. Určitě by se přišel podívat, až by mě smažili, jako řízek."

„Nemá jíst smažené, má vysoký krevní tlak," usmál se Mac a oblékl si tričko i kalhoty a pak se zase natáhl a postel. Podle doktora ještě nebyl zdravý, ale to nechtěl Murdocovi říkat a zatěžovat ho s tím.

Ten vzal přikrývku a přetáhl ji přes něj. "Až do večera se budeš poctivě kurýrovat, jasné?" nahnul se pak nad něj a rukama se opřel vedle jeho hlavy. Rána na zádech ho citelně zabolela a vzápětí po ní se ozvalo rameno. Bude toho na mě asi moc, ten stres mi nedělá dobře...

"Budu a dávej na sebe pozor. Celé je to dost… nebezpečné," zašeptal Mac a pak se usmál. "Večer."

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

0_0

(Teressa, 4. 7. 2008 9:53)

juuuuuuu konecne mi prestal blbnut net a vidim ze to bolo jedine dobre 80)....chudatka takto im stale ublizovat.....kedze som momentalne stiahla na posedenie vsetky tri diely co som zameskala pisem jeden koment na vsetky...vystihuje ich jedine slovo: PARÁDA!!.....dufam ze coskoro dodate dalsi diel a aj k FBI....prosiiiiiim

Ďalší diel čo najskôr, prosím.

(Mononoke, 3. 7. 2008 23:11)

A FBI tiež.

Takže Mac niečo mal pripravené už predtým, ako prišiel za Murdocom, aby sa zahral na grófa Monte Christa?
Ten útek sa už dosť dlho komplikuje. Dúfam, že sa dostaneme aj k udalostiam po ňom.

Joooooooo

(Alexandra, 3. 7. 2008 21:29)

Nádhera, další rychle

Chjooo

(Kat, 3. 7. 2008 19:48)

vyděračství funguje v každém případě asi možná zkusím taky, ale mám pocit, že fungovat nebude. Takže krásný díleček, který mně nechal napnutou od konce do začátku. Jo protože útěkem začne začátek ne?
Rozhodně se těším na další díl, který jsem nedostala*co se dá dělat emaily nefungujou vždy OK* a jasně, že zanechám koment k té povídce.
Potím se tady u počítače a venku je dusno jako ve vězení. To přesně vystihuje tenhle díl. A napínavost a romantiku a ... všechno. Tím pádem nemusím všechno vyjmenovavat.
Těším se jak to bude dál a no snad těch příspěvků bude stačit. Počítej můj za dva. Ještě za kocoura Boo.

Oprava překlepu

(Nex, 3. 7. 2008 19:08)

-stačí-

Vyděračky

(Nex, 3. 7. 2008 19:07)

v akci? Proč ne.

Dobrá. Nasazuji prosebný pohled č.1. (pozn. autora: č.2 obsahuje lehkou výhružku, č.3 výhružku, č.4 zjevnou výhružku, jinak též varovný pohled, č.5 vražedný pohled, č.6 rozzuřenost, č.7 maniakální běsnění)

A pro potřeby cyklu "Můj nepřítel - má láska" používám číslo 4 (slovem č-t-y-ř-i).

Tak styčí? No to si myslím! Tak šup šup, pokračujte!

Jůůů!

(Neli, 3. 7. 2008 12:19)

Sem napnutá jak struna!

*o*

(Istana, 3. 7. 2008 11:37)

Skvělý!!!

To Kitsune...

(Bea, 3. 7. 2008 0:02)

Héhe, to je tajemství, tajemství.:-))

Ešte jedna vec

(Kitsune, 2. 7. 2008 23:27)

Koľko považujete za dostatok komentárov?

Takže ...

(Kitsune, 2. 7. 2008 23:26)

Tak to som zvedavá na ten útek. Nemalo to chybu.

Ehm, ale teraz k inej záležitosti. Áno, presne tak. To vydieranie!!! To sa robí? HEEEE?
Takže ako rehabilitáciu tým, kto sem pravidelne dávajú komentáre, by bolo milé prisunúť sľubovyný diel FBI XD.

Ale inak ste dokonalá dvojka

Hlavně rychle!

(FreeDreamerin, 2. 7. 2008 22:49)

Hmm, tak jestli tady brzy nebude další díl a nedozvim se, jak to s tim útěkem dopadlo ( !dobře! dopadlo ), tak s největší pravděpodobností skončim na tý marodce taky...

: - )))

(Naomi, 2. 7. 2008 22:02)

Už se nemužu dočkat toho utěku :-)))
Tak šup šup ať nemam ohlodané nehtíky nedočkavostí !!
Nemužu za to že tady někdo poše tak skvělé povídky no "-((

!!!!

(NakuTora, 2. 7. 2008 21:35)

Naproto dech beroucí...už se nemůžu dočkat na další díl...takže honem honem!!XD