Jdi na obsah Jdi na menu
 


X. Konec?

25. 2. 2009

Nakonec se k nim přece jenom vtěsnal. Sidi sice měl nějaké námitky, ale ty ho za chvíli přešly, protože teplo, ke kterému se mohl tulit, se s Murdocovým vpádem ještě zdvojnásobilo. Richard se musel usmát, když je oba pozoroval. Spícího Maca a Sidiho, který se ještě s kotěcí nemotorností pokoušel zavrtat do jeho deky. Miloval je. Oba. Možná to znělo jako klišé, ale byl to holý fakt. Miloval MacGyvera, kterého se snažil deset let zabít a miloval toho malého chlupáče, který si z něj udělal náhradní mámu.

Murdoc se blaženě protáhl a přehodil přes ně oba ruku. Svět byl báječné místo k žití.

Jenže žádný svět ani žádná idylka nemohla trvat dlouho. Stejně tak i Mac se musel jednou probrat a odjet za Peterem Thortonem. A vyříkat si s ním pár věcí, z nichž Murdoc byl ta nejvážnější.

Nebyl z toho nadšený, ani nebyl rád, že tam chce jet Mac sám. Jenže co měl dělat? Přivázat ho k posteli? Nebyl to špatný nápad, ale nedokázal by potom čelit těm vyčítavým pohledům. Takže se jen s povzdechem díval, jak nasedá do džípu, potom si odmotal Sidiho z kotníku a šel prostudovat kuchařku, kterou mu kdysi dávno zapůjčila Matiba. Přičemž doufal, že kdyby se něco dělo, tak mu Mac zavolá. A na druhou stranu taky doufal, že Peter Thorton má aspoň kouska rozumu v hlavě a drží sliby...

Peter měl dost rozumu a tak na Maca nenaléhal, ale na druhou stranu Mac byl přeci jen jeho přítel a Murdoc byl jejich nepřítel a tak trochu blázen.

 

Uvítal ho ve svém hotelovém pokoji, stylem jakým by ho uvítal, kdyby seděl ve své kanceláři. Ale přece v tom bylo něco jiného... Nejistota, která mezi ně stavěla zeď.

"Buď zdráv, Macu."

"Petere," usmál se MacGyver a pak nevěděl jak dál. A tak jen stál a přešlapoval na místě. Jeho bývalý šéf vstal a nabídl mu židli. Nelíbilo se mu jak je Mac bledý, i přes to slunce tady. ale zároveň mu neunikl ten podivně šťastný nádech v jeho pohledu.

"Posaď se. Kávu? Čaj?"

"Dám si kávu, díky," řekl MacGyver a posadil se. Pak se vděčně usmál na Petera. "Tak...?"

"Tak?" obrátil se ten na něj a postavil před něj šálek. "Tak nic. Jen jsem tě chtěl vidět a přesvědčit se, že ten Murdoc nelhal... Myslím, že asi jinak nemá smysl ti cokoliv rozmlouvat, ne?"

"Ne, nemá," přisvědčil macGyver a pak se pousmál. "Vážně je mi dobře Petere... A konečně, nejsem sám."

Šéf Phoenixu si povzdechl. "To tedy nejsi... A očividně ti ani nevadí, že se tě ten chlap snažil deset let zabít."

"A já jeho… Já… Nevím jak j to možné ale patříme k sobě, jako dvě strany mince… A já… Mám ho rád."

Peter si sedl naproti němu. "Bože Macu, víš vůbec, do čeho se řítíš?" zeptal se potom s jakousi naléhavostí. "Jen to mi pověz, víš vůbec, co je ten člověk zač?“

"Vím, co je zač, ale proč bych… Sakra, zachránil mi život! A já nevím proč, ale věřím mu víc než sobě."

"Nebudu tvrdit, že tě chápu, to opravdu ne... ale je to tvoje volba. A navíc už nejsi můj zaměstnanec. Jenom mi dovol ještě jednu otázku - jak jsi na tom se zdravím?"

"Matiba i Murdoc se snaží a lepší se to, pomalu ale jistě. Jen občas nemůžu dýchat."

"Mohu ti zařídit vyšetření na nějaké klinice, pokud budeš chtít... anonymně..." navrhl mu Peter a potom spíš ze zdvořilosti, než z opravdového zájmu, svou předchozí otázku rozšířil. "A co Murdocova ruka?"

"Lepší, ale má bolesti... I když to neříká," zamumlal MacGyver. Nějak se bál říkat celou pravdu.

"Má nabídka platí i pro něj, samozřejmě," Peter se sice tvářil, jako kdyby kousal šťovík, ale nakonec to přece jen řekl. Koneckonců, včera s Murdocem mluvil - a téměř měl potíže v něm vidět toho zabijáka, kterým snad býval. "Možná by to bylo i lepší," odhodlal se nakonec, "ty ses aspoň nějak doléčil, ale on ne."

"Já, děkuji ti, bude to potřebovat, ta paže…" hlesl Mac a pak se usmál. "Jsem ti zavázán."

Peter v jeho hlase vycítil znepokojení. A uhodil na něj. "Poslouchej! Co má s tou rukou? Včera mi přísahal, že tě dokáže ochránit, ale jako poloviční mrzák toho moc nesvede!"

"Oba jsme poloviční mrzáci. Já moc věcí nevdýchám, on za střelbu platí bolestmi. Nic víc nic míň."

Peter pochopil, že asi přestřelil. Povzdechl si. "Macu, podívej... Tak jsem to nemyslel. Ale... pochop. Chci nechat svého nejlepšího člověka a přítele v pustině s někým, kdo se ho snažil zabít a tak dále a tak dále... Jestli jsou tu nějaké zádrhele, měl bych to vědět."

"Žádné nejsou, Petere, ano já toho parchanta miluju. A on mě. Je to divné, ale je to tak. Včera jsme spolu poprvé spali a konečně jsem se zase cítil dobře. Potřebuju ho a on mě, jinak bychom se po tom všem zbláznili."

Thorton zdvihl v obraně ruce. "Dobře. DETAILY vědět nemusím, ano? Beru to na vědomí, že s ním chceš být... Odjedu a nebudu vám otravovat život. Jen o jedno tě prosím, až si někdy uděláte výlet do Států - dejte mi napřed vědět. Udělám, co budu moct, aby vás neodhalili..."

"Dobře," Mac trochu sklonil hlavu a pak se usmál. "Díky, Petere."

"Dobře... Já děkuju za důvěru..." Peter se zdvihl. "Chceš ještě kávu, nebo už pojedeš?"

"Já… Možná už pojedu, mám ještě dnes práci."

"Dobře," Peter náhle vypadal rozpačitě. Mac už se zdvihal a pomalu vykročil ke dveřím, když se za ním ještě ozvalo tiché: "Hodně štěstí, vám oběma."

"Děkuji," řekl Mac, pak se otočil a Petera objal. "A děkuji ti," zašeptal pak.

Peter ho jen nemotorně poplácal po zádech a potom jen tiše poslouchal, jak jeho kroky mizí na chodbě, až se ztratily docela. Další den splnil svůj slib. Odjel zpátky a na Phoenixu tak dokonale vymazal všechna data, až se zdálo, že žádný Angus MacGyver, ani Richard Mathew Murdoc nikdy neexistovali.

 

Murdoc neklidně přecházel po jejich domě a tentokrát ani pro Sidiho hravost neměl pochopení. Byl nervózní. Jako snad nikdy za celý svůj život. Ne, ani když plnil ty nejtěžší zakázky, ani když si vyslechl rozsudek smrti, takhle nervózní nebyl. Chvíli přecházel z jedné místnosti do druhé, než se mu Sidi zakousl do boty. Murdoc se konečně usmál.

„Máš pravdu, začínám měknout. Thorton přece není sadistickej psychopat,“ podrbal lvíče v kožíšku. Ale pár nechutných věcí taky svede, připomněla mu paměť. I kuš!, udělal, ale červíček pochybností v něm hlodal dál. U všech svatých! Kde se ten Mac courá?

Najednou uslyšel motor a pak před domem zastavilo auto. Jejich auto! Macovo auto... Vyběhl ven, když cvakly dveře od auta. Mac se na něj smál už od auta... Smál se… A pak měl najednou Murdoca u sebe a objímali se. Pak ho od sebe odstrčil na délku paží a zkoumavě si ho prohlédl. Mac měl pocit, že mu snad počítá nohy. A najednou...

"KDE SE KRUCINÁL FLÁKÁŠ?!" zaburácel Murdoc, až Sidi, který se vyhříval na verandě, poplašeně nadskočil. "Ty vůbec netušíš, jakej jsem měl strach!"

"Tuším, já to tuším, ale ty… blázníš!" zasmál se Mac

"Protože Thortonovi nevěřím ani za mák! Tváří se jak milý tlouštík, ale vím já, jestli není psychopat? Nezapomínej, mám s tím určité zkušenosti...!" Murdoc to sice ještě říkal důrazně, ale nakonec se rozesmál.

"Ty ses bál, že?!" řekl mu tiše MacGyver a pohladil ho po tváři a když k němu vzhlédl, věděl, že měl pravdu. Murdoc se bál, že mu odejde. Zabiják se na něj podíval a potom ho nalepil na kapotu a políbil, že se Mac ani nestačil nadechnout. Když se od něj potom odtrhl, usmíval se.

"Ty... Ty vůbec nevíš, jak příšerně!"

"Asi vím," řekl mu Mac a znova ho políbil už on sám. Chápal Murdoca a věděl, že se bojí být zase sám. Teď… Už se nemohli rozdělit. Nemohli. To nešlo. Murdoc by pravděpodobně řekl, že měkne, ale tohle nebylo měknutí. Tohle bylo o tom, že prostě některé věci spojují pevněji, než nejlepší malta, třebas vylepšená o vajíčka. Všechno, co spolu prožili oni - bylo prostě jako nejlepší provaz, co je poutal k sobě. To, že si oba pomáhali odrazit se až od samotného dna...

Murdoc ho chvilku nechal, aby ho líbal a potom ho vzal do náručí...

"A neprotestuj!" zavrčel potom výhružně. "Jsi nemocný člověk, nemáš se vystavovat přílišné zátěži. A kromě toho by ten oběd vystydl dřív, než bychom tam stihli dojít!"

„Sakra, Murdocu!" vydechl Mac tiše, pak ho pohladil a nechal se odvézt ke stolu. "Takže ty umíš vařit!" zasmál se když jedl ty špagety s masem a kečupem, co Murdoc udělal. Ten uhnul pohledem, ale nakonec neochotně přikývl.

"Neměl jsem..." radši si kousnul, ale Mac ho nepřestával tázavě sledovat. "Hergot, tak jsem neměl pořád čas lízt do restaurací!" ulevil si Murdoc a až teprve potom mu došlo, že na sebe prozradil asi tu největší slabinu, hned po Macovi, knihách a zbraních. Totiž - …

"Ty máš rád jídlo! Přiznej se máš," pohladil ho Mac po tváři. "Neboj, zase si někam vyjedeme… Třeba do Kanady… Udělám ti lososa."

"Mám rád tebe," zabručel Murdoc nenaloženě, jak se ještě pořád zlobil, za to nekonečné čekání. Které ovšem nemuselo být Macovou vinou. On když se Thorton rozpovídá... Ach jo. "Ale toho lososa beru... Na másle?"

"Na másle a bylinkách, jen pro tebe… a s brambůrkami."

"Och," udělal Murdoc. "Tak to, abychom snad vyrazili co nejdřív. Příští měsíc vychází třináctého na pátek... Co kdybychom jeli? Kanadské lesy jsou tak krásné."

"S tebou? a nebudeš mě lovit?"

"Tebe?" vzhlédl od talíře a podíval se na něj vše říkajícím pohledem. "S radostí."

Mac se postavil, přešel k němu, za bradu ho vytáhl k sobě a pak se něžně dotkl svými rty těch jeho. "Peter nám dá pokoj a my dva... Se můžeme dát do pucu někde ve Švýcarsku a pak Kanada, souhlasíš?"

"Hm a co kdybych tě dal do pucu hned?" zabručel Murdoc a ovinul mu kolem pasu ruce. "Třeba tady..." polibek, "...v tomhle domě..." další polibek, "...v té místnosti s postelí?" Palcem mu přejel po rtech, rozevřel je a hladově se k nim přisál.

"Třeba, ale… Tys dovolil Sidimu jíst s námi ze stolu?"

Murdoc se otočil. Ale na zásah bylo pozdě.

Sidi se s kotěcí elegancí rozvaloval po stole a ze všeho nejvíc připomínal lvího upíra, jak byl zamatlaný od kečupu a rajčat. Murdoc zaúpěl.

Na veškerý zásah, který by zachránil jejich oběd bylo pozdě. Zbýval už leda tak zásah teplou vodou. Sidi vodu nesnášel. Jako každá kočka.

 

Ano, chtěl skončit s Macem "v pokoji s postelí", ale rozhodně si to nepředstavoval tak, že budou nahánět jedno kotě, aby ho mohli vykoupat.

Ale večer, po koupání dravé zvěře, které se neobešlo bez poškrábání obou lidských aktérů, ten večer spolu seděli na verandě…

Drželi se a dívali se na usínající Africkou savanu. Byli doma.

Protože doma jsi s někým, koho máš rád, pomyslel si Murdoc, když potom nesl spícího Maca dovnitř. Jo, tohle je ztracená pravda...


Bonus J

 

"Macu?!"

"Startuj!"

"Co se děje?!"

"Startuj a neptej se! Mám je v patách!" Z terénní vlny se vynořila tlupa lovců slonoviny

"UŽ ZASE?!!"

"Jo!"

Mac udělal skok a už sedí na sedadle spolujezdce

"Já na ně ani čekat nebudu, zabiju tě sám!"

"Ale no tak! Jeď. A nezapomeň, kdo by ti pak mazal tu ruku. Jeď, nebo střílej, nebo cokoliv!!" zaječel Mac, když mu kolem ucha hvízdla kulka. Murdoc vytáhl zpod sedačky pušku, kterou před Macem dosud tajil. Zabijáckou, úzkou, dalekonosnou a naprosto přesnou. Pak hvízdlo pět výstřelů za sebou a pět postav v dálce se válelo v prachu.

"Tak," ušklíbl se zabiják. "Teď dojedem pro šerifa ať si ty ptáčky vyzvedne!"

"Odkud máš tohle?!" zajímal se Mac o zbraň ale pak to vzdal. "Půjdu se podívat, jestli náhodou nežijou a ty zavolej Grega, ať si pro ně přijede. Přeci je nenecháme lvům."

"Nikam nechoď, střílel jsem po nohou," zarazil ho Murdoc a ještě pořád se šklebil. "Každej má parádní kulku v koleni a myslím, že je veškeré choutky nadobro přejdou."

"Stává se z tebe humanista?"

"Ne, mrtvoly jsou nepraktické. Šerif potom strašně nadává..."

"Jo, to vím," Mac se usmál a pak se na něj podíval. Najednou se mu v očích mihl děs. "Murdocu, ale teď vážně startuj! Támhle je rozzuřená slonice! Jeď!"

Dupl na plyn a vyrazili odtamtud jako šipka. "Ty, Macu, myslíš, že tam Greg najde něco použitelného? Až tam ta sloní máma skončí?" zeptal se Murdoc asi po pěti kilometrech.

"Nevím, ale to oni ji zabili mládě. Takže, řekl bych že to bude odplata."

"Fajn, ještě že nezabili tebe... To by bylo horší."

"Pro koho?" usmál se Mac a pak ho pohladil.

"Pro ně přirozeně," odtušil Murdoc ledově a pak se na něj obrátil. "Ovšem tobě nasekám zadek!"

"Och, ty mi chceš nařezat na zadek? Až doma jo?" usmál se Mac a pak zaklonil hlavu. Už se těšil na jejich bungalov, kde měli velkou postel. Když ji tenkrát dostali, omlouvali se jim, jestli jim to nevadí. Jim to nevadilo.

"Jo, nařežu ti za tu tvojí nehoráznou blbost!" odsekl zabiják. "Mohli tě vážně zabít! Nebo tě mohl rozdupat ten slon!!"

"Nic z toho se nestalo..." řekl Mac. "A dnes vařím já… Souhlasíš?"

"A meješ nádobí a... Macu, já tě vážně ohnu přes koleno! Už jenom z principu!" ulevil si Murdoc, když zjistil, že se na něj zlobit nemůže.

"Mýt nádobí! Jsi zlý! A nebyl jsi to ty, co mi do domu natáhl lvíče?"

"To se narozdíl od tebe nezkouší nechat dvakrát týdně zabít!"

"Ne, jen mi dvakrát týdně rozhryzá boty."

"Je hravé. Stejně jako ty."

"Já nejsem hravej… Už můžeš zastavit..." Mac mu položil ruku na nohu a pomalu mu jel po stehně. Jakmile Murdoc zastavil Mac se usmál a pak ho objal. "Díky," řekl a políbil ho.

Zabiják si jenom povzdechl. Potom ho přirazil na kapotu a… Vážně měl sto chutí ho přehnout přes koleno a nařezat mu. Samozřejmě to neudělal. Jen se poťouchle usmál.

„Neděkuj. Tomu nádobí se stejně nevyhneš!“



Obrazek



 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Úžasná povídka,

(Rowene, 11. 1. 2013 17:32)

nějak jsem si ji dříve zapomněla přečíst. A teď potěšila. V první kapitole by člověk vůbec netušil, že to skončí v Africe s hravým lvíčetem. Těch pár kapitol z Kanady bylo asi nejlepších.

krááása

(Miugii, 16. 6. 2012 22:28)

Přečtené to mám komplet třikrát :D a nejenže mě nepřestalo bavit stále sledovat jejich osudy, ale ke všemu mám takový pocit...že až bude bee líp a čas i okolnosti dovolí, máte v zásobě díly nejen u Okovů osudu a všude možně po různu, ale taky popuštěnou fantazii o nesmrtelném vrahovi a kouzelníkovi. Uff, to je nádhera. Jednoduše vzrušující. Navíc mě okouzlují obrázky, skoro podobné mým představám =))
Děkuji :-)

O_o

(Angela, 10. 5. 2010 23:15)

Přijde mi... nepraktické psát komentář ke každému dílu, když jich je tu tolik, abych se neopakovala, ale potom u posledního přidaného dílu mi přijde dost ubohé zase napsat: Skvělý cyklus, jako to dělají čtenáři mně. To docela naštve. Takže verdikt zní: Až na drobné gramatické chyby v podobě čárek, na těch se seká snad každý, pár překlepů, které za chybu považuji, jelikož sama jich pár mám v povídkách, to bylo skvělých deset kapitolek. Skvěle jste podali začáteční vztah mezi Macem a Murdocem, který přerostl v něco víc. Hezky tam máte popsané i city obou postav, takže jednoduše: moc se mi to líbilo.

Nádhera

(Falkira, 25. 12. 2009 1:00)

To byla nádhera. Od začátku do konce perfektní. Tvůj styl psaní začínám opravdu zbožňovat. A to jsem měla chvilku dojem, že jsem se ze závislosti na slashi jakš takš vymanila... chyba lávky. No, stane se... ale stojí to zato. :))

...

(Profesor, 17. 10. 2009 21:23)

Jak už jsem psala u minulé kapitoly, přečetla jsem povídku jedním dechem. Je opravdu velmi pěkně napsaná. Napětí, boj o život a láska vyklíčená z nenávisti díky společnému utrpení, zdařilé. A to, jak se Mac dobrovolně nechal kvůli Murdocovi zavřít a prožil si tam peklo, to mě až dojalo, ač nejsem nijak zvlášť měkký typ.

...

(Leukemie, 15. 3. 2009 21:26)

Jejda, já tu zoufale dlouho nebyla a teď koukám, že je tady konec. Asi si to půjdu přečíst ještě jednou celé :-D

Ad Sidi...

(Bea, 2. 3. 2009 12:34)

No jo, Sidi... Ještě že JÁ ho doma mám.:-)

;.-)

(Sallssa, 1. 3. 2009 17:30)

Úžasný cyklus moc se mi líbil a Sidi byl fakt super :_)

Hmmm

(3Dreamerin, 27. 2. 2009 22:08)

Krásný konec krásného cyklu =) Moc se mi to líbilo. Jak se řiká, mělo to šťávu ;). Já osobně ale musim říct, že úplně nejvíc se mi tam líbil Sidi ^^ Byl prostě užásnej a já ho chci domu!!!

Súhlasím,

(Mononoke, 25. 2. 2009 20:40)

dobrý koniec (šťastný koniec = dobrý koniec) a dobrý pocit vo mne tiež.
Obrázok je nádherný.
Dúfam, že bude ešte niekedy príležitosť na ďalší bonus.

hurá!

(Aki, 25. 2. 2009 20:36)

Má to konec a moc pěknej!

Jako bys

(Kat, 25. 2. 2009 19:42)

we vrátily staré dobré časy. Mám ty dva ráda a jsem ráda, že to skončilo jak skončilo. Sedne to dokonale. POnořila jsem se do toho až jsem přestala vnímat čas a obrázek je nádherný,
Tohle v člověku zanechá krásný pocit. Moc děkuji za chvíle a za dokončení toho cyklu. Chtěla bych aby trval věčně, ale to nejde. Přesto patří k jednomu z mých nejoblíbenějších na této stránce.
nevím co se mi libilo nejvíc, ale myslím, že upírské lvíče a Bonus. To bylo jak zákusek na konci výborného oběda.
Těším se na další tvorbu a vím, že tu mám mám malý restík, ale já si to přečtu fakt. Dobrý pocit, ve mě zůstal moc dobrý

:-)

(Davida666, 25. 2. 2009 19:30)

Pěkný, zrovna jsem si říkala, že by to chtělo nějaký konec

:DDDDD

(MIlwa, 25. 2. 2009 19:16)

jééééé!to je tak milé*333333333* a obrázek:D u jsem na to skoro zapomněla:D ale tenhle šikulkovský cyklus miluju,děkuju moc!

Sisííííííííí je nadšená

(sisi/ctenar, 25. 2. 2009 18:26)

Já nečekala další dí la apřesto tu je !Kují kují a musí m opravdu pochválit tenhle byl můj z neoblíbenějších

=0)

(Teressa, 25. 2. 2009 18:04)

........wow....cha tak im treba pytliakom hnusnim =)....paradne zakoncenie jedinecneho cyklu =) alebo predsa len ten otaznik za nadpisom znamena pokracovanie??? mohol by...ja by som sa nehnevala =)..uz sa moooc tesim na dalsie poviedky =)...ozaj kedy bude dalsi diel FBI top secret??

= )

(Neli, 25. 2. 2009 14:18)

Krásný konec! Jen doufám, že bude aspoň ještě nějaká jednorázovka! Tihle dva se mi moc líbili.