Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. kapitola: Vánoční štrůdl

11. 5. 2010

4. Vánoční štrúdl  

 

"Které máte rád," řekl mu o několik měsíců později, když stáli u kapitána před domem. Zase byli v Anglii a teď je čekaly klidné Vánoce. Z armády oba odešli. S dobrou penzí a žoldem a ještě s ne zcela doléčenými zraněními. A teď tu stáli před domem, který byl krásně vytopený.

"Pod jmelím?" zeptal se kapitán, teď už bývalý, a vešel dovnitř.

"Ano," usmál se Greg a protáhl se za ním. Ještě nebyl úplně zdravý, to ani jeden, ale byli zpátky. Dostali se odtamtud a přežili to. To bylo důležité. Takové zázraky jsou vždycky důležité... V předsíni si svlékl bundu, odložil šálu, zul boty a jen v ponožkách se sklouzl po hladké podlaze do kuchyně. Bylo pětadvacátého a oba za sebou měli opulentní rodinné obědy a večeře. A teď nadcházela chvíle nejdůležitější... společné pečení štrúdlu.

Vždyť si to tehdy slíbili, že ho upečou. A teď tedy nastal čas činů. Těsto, jablka, hrozinky, skořice, piniová semínka. Vajíčka na potření, cukr. Oba se bavili a když konečně ležel před nimi na stole, a vypadal i jedle, kapitán jim nalil víno.

"Na kamarády."

Greg jen přikývl. Tohle ještě bolelo a on pochyboval, že se to kdy zahojí. Ale oni udělali co mohli. Dostali se ven a mohli celému světu říct, co se tam vlastně stalo... Mohli alespoň symbolicky uctít jejich památku. Když už nešlo dělat víc.

Připili si.

Chvíli tam tak mlčeli a pak štrúdl společně nakrojili. Třicet kousků, jejich jednotka. Tichý povzdech a pak si každý vzal svůj kousek a sedli si do obýváku s jídlem a vínem. Na lustru bylo jmelí a mladík se trochu usmál. Bylo přímo nad kapitánem.

Stačilo se jen nahnout, trochu se posunout, pak se zbavit jak talířku, tak vína... Najednou seděl kapitánovi na klíně, opíral se mu o ramena a usmíval se. Skláněl se nad ním a oči mu zářily.

"Krásné Vánoce, kapitáne..." zašeptal.

A pak ho políbil.

 "Gregu..." Kapitán se na něj zadíval, ale mladík se k němu přitiskl celým tělem a znova ho políbil.

"Jsme pod jmelím, víte... víš o tom?" Mladý muž trochu zčervenal a položil mu ruce kolem krku. "Nevadí to...?" vydechl pak.

Kapitán ho jen objal kolem pasu a zavrtěl hlavou. "Proč by mělo?

"Já... já nevím, jen mě to tak napadlo... jestli to vám, tobě nevadí... tohle," sklonil se a políbil ho jemně na spánek. Tam už mu začínaly šedivět vlasy.

Jen zavrtěl hlavou, přitáhl si ho ještě blíž a pak něžně políbil. "Ne, od tebe nikdy."

"Já jsem se strašně bál... že to nepřežijeme. A přitom věděl, že to není možné, že se odtamtud musíme dostat, kvůli tomu štrúdlu, kvůli tomu všemu..." šeptal Greg naléhavě a tiskl se k němu. Chtěl se přesvědčit, že se mu to nezdá, že ho smysly nešálí.

"Já už nevěřil, že se odtamtud dostaneme. Ne, že se odtamtud dostanu já. A ani jsem nechtěl. Jen jsem chtěl, abys to přežil. Kvůli tomu jsem utíkal."

"Skoro jsi mě neznal... Jen jsi byl můj kapitán, můj nadřízený, ale skoro jsi mě neznal..."

"Byl jsi pro mě jako syn. Každého kluka z jednotky jsem se tak naučil znát. Nejen jméno, přímení, datum a místo narození, ale i to jestli máte sourozence a rodinu. Jestli máte dívku. Byli jste moje rodina a já cítil, že jsem zklamal. Nechtěl jsem u tebe."

Greg mu položil hlavu na rameno a tiše si povzdechl. "A teď?" zeptal se po chvíli, kdy ho kapitánovy dlaně jen konejšivě hladily po zádech. "A teď jsem co?"

"Teď… Moje vykoupení z pekla. Někdo, kdo mi je drahý. Někdo, koho mám moc rád."

Mladík se něžně pousmál. Tak něžně, až si kapitán musel znovu klást otázku, jak ho vůbec kdy mohlo napadnout, že se stane vojákem. Greg mu přejel prsty po tváři, po nose, zastavil se na rtech.

"A dnes v noci?" položil mu další otázku, sotva slyšitelně.

"Kdokoliv budeš chtít," řekl důstojník okouzleně a pohladil ho po tváři. Nevěděl jestli by snesl někoho zvenčí u sebe, ale jeho. Ano, jeho by dokázal snést... I v posteli. A nejen snést. Mohl ho i milovat? Přes všechno co spolu zažili, přes všechno co spolu neprožili? Greg mu nedal další příležitost k úvahám, ani otázkám a odpovědím... Jen se sklonil a znovu ho políbil. Ze začátku trochu opatrně a nesměle, ale po chvíli se polibek prohloubil a Greg opatrně rozevřel rty.

A on stejně odpověděl. Pootevřené rty, hra dvou popletených jazyků, dvou úst, které po sobě chňapají. Polibek hluboký a prudký, že jim oběma vzal dech. Když se od sebe odtrhli, Greg ho kradmo pozoroval přivřenýma očima, které i tak jiskřily živým ohněm... A pak jeho prsty zabloudily pod okraj kapitánova trička. I přes prodělaná zranění byl pořád lépe stavěný, než on, který značnou část váhy ztratil při boji s cholerou. Přestože ten rozdíl nebyl velký.

Kapitán ho nechal. Nechal ať postupuje jak rychle chce, ať dělá, co je mu příjemně a případně mu dával najevo, co se mu líbí, nebo mu začal provádět to samé. A nebo, to zjistil, že se Gregovi moc líbí, ho líbal na krk.

Byli oba hubení, pobledlí, ani stín svých dřívějších já... Ale Greg cítil, že to vůbec nevadí. Že je mu to vesměs jedno. Dokud mu kapitánovy rty prováděly takové věci, byl by upsal i duši ďáblu, jen aby pokračoval. Svíral mu co nejpevněji hubená ramena, tiskl se k němu se vší naléhavostí, kterou v sobě měl. A pak se najednou vznášel...

"Johne!"

Kapitán se jen usmál a políbil ho na rozechvělé rty. "Ano?" zeptal se pak tiše

"Ježiši, Johne..." vydechl mladík a podíval se na něj zamženýma očima. "Já to chci... Prosím. Chci... Jsou přece Vánoce."

"Tady v křesle?"

"Kdekoliv."

"Raději postel ne?"

"Ne, já..."

"Ano?"

"Tady."

"Dobře."

"Nebo možná postel... Já nevím..." kousl se do rtů a pak se trochu usmál. "Nevím, jen mi něco říká... udělej to! Udělej to, dokud můžeš... Buď s ním. Kdekoliv, je to jedno..."

"Ale já tu nic… aby tě to nebolelo..."

"A v domě?" zeptal se Greg mezi polibky, zatímco se k němu tiskl a snažil se získat co nejvíc z jeho tepla. Rozechvěle přejížděl každou křivku jeho těla, snažil se vydobýt si co nejvíc pro sebe...

"V kuchyni je olej, v lékárničce něco na spáleniny a poškozenou kůži, v koupelně taky nějaký krém."

"Tak kde?" Další otázka prokládaná naléhavými doteky jeho rtů.

"Vyber si."

"Koupelna… Voda. Horká koupel. Už dlouho jsem… ve vodě."

"Ve vodě?" kapitánovi se rozšířili oči ale pak jen kývl a nechal se tím mladým a teď už téměř nahým vojákem odtáhnout do vlastní koupelny.

 

"Říkal jsi, že tu máš krém..." Greg stěží popadal dech, připomínal běžce na dlouhé tratě a měl neustálou potřebu se ho dotýkat. Alespoň ho držet za ruku, když už nic jiného... A potom se ozval klokot napouštěné vany a on se k němu přivinul.

"Ano mám." Kapitán vklouzl do vany a tiše vydechl, jak ho voda objala. Pak to trochu šplouchlo a zase se k němu přivinulo to tělo. A pak se Gregova hladká tvá otřela o tu jeho zarůstající. Kapitán ho sevřel a hluboce políbil.

"Gregu..." zašeptal a znova ho políbil. A pak jemně kousl do dolního rtu.

"Chceš mě?" zeptal se mladík tiše, když silou vůle potlačoval tiché zasténání. Voda ho nadnášela, kolébala a hřála, ale věděl, že by to nebylo ani z poloviny tak příjemné, kdyby tu byl sám.

"Ano," zašeptal kapitán tiše a sklouzl mu rukou znova do klína. Polibek a on ho začal hladit a připravovat. Na krku ucítil hravé olíznutí jak od štěněte a pak u ucha zrychlené oddechování a steny, které se Greg marně snažil tlumit. Nešlo to, na to to bylo moc příjemné. Po očistci přišel ráj...

A pak si ho víc přitáhl k sobě a navedl svého mladého milence, aby na něj pomalu nasedl. Byli ve vodě, ale přesto nevěděl, jestli to půjde bez krému, který ležel sice na dosah, ale také mohl být na míle vzdálen.

Pokus první nedopadl dobře. Nakonec skončil nejen potlačovanými vzlyky, ale i slzami. A zahanbeným zrudnutím. "Já... Omlouvám se," zašeptal Greg po chvíli z bezpečí kapitánovi hrudi, na které rychle schoval svojí zčervenalou tvář.

Polibek a jemné pohlazení po zádech. "To je dobré, ano? Nic se neděje. Podám ten krém, ano? Nebo to chceš zkusit opačně?"

"Jak opačně?" vykulil mladík oči.

"Já budu dole..."

Jen další nechápavý pohled. Pak mírný úsměv. Greg ho lehce pohladil po tváři a políbil.

"Já to chci takhle..." zašeptal potom ostýchavě. "Možná později. Já se nikdy s mužem... nemiloval. Později..."

"Dobře," řekl mu kapitán a jemně ho odstrčil, vstal z vany, podal si krém a položil ho na okraj. Pak jemně zvedl mladíka a začal ho zase hladit a velice jemně hýčkat tak, aby zapomněl na bolest. Teprve když už Greg zase vzdychal vzrušením, si namazal prsty a jemně do něj jedním vklouzl.

"Áááiiii," zasténal mu jeho milenec do ucha a prsty zatnuté do svalů napověděly... že to dělá správně, protože vzápětí sevření povolilo a Greg ho začal jemně hladit s hlavou položenou na jeho rameni. Chvěl se, ale když ho políbil na krk, byl pořád stejně naléhavý a neústupný.

Kapitán ho políbil na ucho a pak začal velmi pomalu a opatrně prstem pohybovat. Hledal tu správnou polohu, aby mu to bylo příjemné a když mu mladík tiše zasténal do ramene, bylo mu jasné, že našel, co hledal. Opatrně prst zpola vytáhl a pak přidal druhý. Prudký polibek ho zaskočil. Gregovo tělo bylo uvolněné, vláčné, jako by byl z vosku, tahle nenadálá aktivita ho překvapila. Už se bál, jestli mu neublížil, ale ne... Mladík ho jenom políbil, naléhavě a horce, držel jeho tvář v dlaních a usmíval se.

"Johne... Johne..." šeptal okouzleně. Když kapitán přidal třetí prst, šeptání se změnilo na rozechvělé vyjeknutí. "Bože můj!"

"V pořádku?" zeptal se tiše kapitán a druhou rukou si nanesl trochu krému na penis. "V pořádku, Gregu?"

"Jo, jo, jo!" přikývl mladík horečně a přitiskl se k němu.

Kapitán se usmál, jemně vytáhl prsty, pak mladíka zdvihl z vany na koberec s vysokým chlupem, který měl v koupelně a na který teď shodil svůj župan a osušku. Na ně mladíka položil a pak mu ručníkem podložil bedra, roztáhl jemně nohy od sebe a políbil na krk.

"Neboj se," hlesl a opatrně do něj začal vstupovat.

"Já se... n-nn..." jen zavrtěl hlavou a pevně ho objal. Měl pocit, že se vznáší, že to nemůže být pravda, že to snad ani nemůže být tak krásné. Cítil se podivně rozechvělý, rozum mu odplouval na růžovém obláčku kamsi pryč. Byl schopen jen vnímat kapitánovu bezprostřední blízkost a tu vzrůstající, zběsilou touhu po něm.

A pak byl kapitán celý v něm a jen ho hladil a líbal. Ani se nehnul dokud mladík nezačal zase slastně vzdychat. Teprve pak se pohnul a Greg tiše zavzlykal.

"V pořádku?"

Jen přikývl a přitáhl si ho blíž. Tiše zakňučel, když se kapitán posunul a přitom ho pohladil. Snažil se teď dýchat zhluboka, ale motal se s ním celý svět. Byl si jistý, že tohle nikdy s nikým nezažil, nikdy nic podobného.

"Johne... Ježíšikriste, Johne... Johne... Víc! Prosím tě, víc!"

"Dobře," řekl John, políbil ho a začal se pomalu pohybovat. Mladík začal vzdychat. Nejdřív tiše ale jak se tempo zvyšovalo, sténali oba a jemu vytryskly slzy. Bylo to tak jiné, příjemné krásné..

"Gregu! Gregu…" zasténal kapitán

Polibky byly horké a vášnivé, Greg mu v návalu slasti cuchal vlasy a občas ho jemně kousnul, jak mu páteří projelo další a další slastné zatrnutí. Ve jedné chvíli ho držel za boky a tiskl co nejvíc k sobě, v další mu zběsile přejížděl záda... Pak se John náhle pohnul a on se tak ocitl na něm a John ho jenom hladil.

Mladík vydechl a pak se opřel kapitánovi o prsa a jelikož ten nic nedělal, Greg se zkusmo pohnul. A pak znova a znova, jak mu to přinášelo ty příjemné vlny slasti. Kapitán natáhl ruku, sevřel ho a začal ve stejném rytmu, v jakém se na něm pohupoval, hladit.

Greg zavzlykal, to nešlo vydržet, kapitánovo laskání, jeho vlastní pohyb... Kapitánova druhá ruka, která mu přejela po boku a trochu si s ním zalaškovala. Ruce mu samovolně sklouzly z kapitánovy hrudi dolů, až se opřel vedle jeho hlavy a nahnul se nad něj. Oči mu zářily a rozsvěcely se víc a víc s každým dalším pohybem.

"Johne... Miluju... miluju tě, Johne..." vzlyknul ještě jednou.

John Coldwall si ho přitáhl blíž a políbil ho.

"Já tebe taky, Gregy," zašeptal a pak se začal pohybovat i on se zvláštní naléhavostí a chtíčem. Za chvilku ani jeden z nich moc nevnímal, jen vzrůstající slast a to jak kolem nich mizí svět. Když první třas projel kapitánovým tělem, víc Grega stisknul a ten slastně zakřičel.

Mladému vojákovi tělem zacloumalo vyvrcholení v nebývale silném náporu, vzdychání a steny se změnily v nesouvislé vyjeknutí a výkřik, pak potřísnil kapitánovi břicho i prsa a nakonec se na něj jen vyčerpaný a zpocený položil a vychutnával si ještě to slastné trnutí v celém těle i to jak jsou pořád spojení.

Kapitán ho jen hladil po zádech a jemně se mu probíral ve vlasech. Jemně klidně, něžně.

Pak z něj opatrně vystoupil a nakonec vstal, znova napustil vanu a mladého muže do ní uložil a vlezl si za ním. Greg se k němu okamžitě nenasytně přitulil a pevně ho objal kolem hrudi. Neříkal nic, jen si spokojeně broukal, užíval si horké vody a tlukotu kapitánova srdce. V tuhle chvíli už nechtěl víc.

Kapitán ho jen hladil po zádech a občas zajel i do ne zcela předpisové čupřiny. Polibek a pak další.

 

A když vedle sebe leželi v kapitánově posteli, Greg se k němu stále tulil.

"Tohle..." Na okamžik zdvihl hlavu, ale pak si ji zase uložil, kde byla. Na kapitánovo rameno. "Já nevím co říct..." povzdechl si potom.

"Tak neříkej nic, ano?" pousmál se kapitán a políbil ho. "Vždyť jsou Vánoce."

"Vánoce..." zamumlal Greg. "Máme ještě štrúdl?"

"Je ho tam dost pro oba. Neboj." Jemné pohlazení ve vlasech.

Greg už ale spal. Zase schoulený do klubíčka, přitisknutý... A bez úzkosti ve tváři, i když bylo jasné, že se toho traumatu nezbaví ani jeden, ale teď bylo všechno v pořádku...

Nezbavili se ho. To zranění se nemělo nikdy zcela zacelit, ale už to nebylo tak zlé. Jak šel čas, oni se víc uzdravovali. A když byla noc moc temná a stíny příliš hluboké, byli tu jeden pro druhého.

Mladý voják a jeho kapitán.

Poslední z Delta Bravo.

 

 

KONEC

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

krásne

(Broskynka, 23. 5. 2010 22:08)

Veľmi pekný príbeh ... najkrajšia časť bola asi tá v nemocnici ... koniec je taký sladký ... po pravde som čakala niečo depresivnejšieho ale toto mi vyhovuje oveľa viac =3

Bee

(Angela, 13. 5. 2010 11:43)

Páni... Takový projev radosti.
*hledá svěrací kazajku* :D Nedala bys mi na sebe icq, prosím? (Jestli ho nechceš psát sem, k tobě na stránky jsem psala k Prohlášení komentář a hodila odkaz k sobě ;))

Angele

(Bea, 13. 5. 2010 0:13)

Matička stověžatá!
*cvokhaus by jí nepochybně prospěl*

Bee

(Angela, 12. 5. 2010 19:28)

Já vím, pochopila jsem. Jsem z Prahy :)

Angele

(Bea, 12. 5. 2010 19:01)

Jen mě napadlo, jestli náhodou nepocházš z blízkosti místa, kde ony poslední výstřely padly.:o)
I když cvokhaus je taky dobrá alternativa.

Bee

(Angela, 12. 5. 2010 16:42)

"Onoho"? napadá mě několik míst.... například cvokhaus ;-P

...

(Profesor, 11. 5. 2010 20:33)

Nakonec to bylo nádherné. Tak jemné a něžné, i když přesto s kapkou bolesti. Obdivuhodně citlivě napsaná chvíle, kdy se to prostěnepovede.
Hlavně, že jsou spolu. Spolu to zvládnou.

krása:3

(milwa, 11. 5. 2010 19:13)

děkuji,bylo to moc krásné,i když je venku deštivo a rozhodně ne vánoční čas,ráda jsem si vychutnala atmosféru:3
ps štrůdl jsme měli nedávno:DDDD a je pravda,že párkrát jsem tam našla místo ořechů nějaká semínka,ale moc mi nejelyT_T

...

(Falkira, 11. 5. 2010 15:39)

Kouzelné, opravdu. Moc krásná povídka... jdu si jí přečíst celou znovu. :-)

Angele

(Bea, 11. 5. 2010 15:08)

No ale to je chyba! To je chyba! :o)
Nicméně, blahopřeju, že tě to napadlo. Čirou náhodou, nepocházíš z "onoho" místa? :)

To bylo tak

(Rowene, 11. 5. 2010 13:24)

strašně dojemné! Vánoce, štrůdl, láska a ta něha... není nad šťastné konce!

:-)

(Akkarra, 11. 5. 2010 13:02)

To bylo moc pěkný. A záležitost se štrúdlem neměla chybu. :)

Pro Beu

(Angela, 11. 5. 2010 12:41)

Ještě jsem zapomněla dopsat... Ten tvůj důvod... Já si to myslela, ale radši jsem to nenapsala...

O_o

(Angela, 11. 5. 2010 12:40)

Onii-san (Lex-san)!!!!!!! Vždycky mi někdo sebere první komentář... grrr...
Ale k povídce: Skvělé. Tak trochu mě dostává ten štrúdl, ale nevadí. Konečně někdo vecpal do povídky i chvíli, kdy se sex prostě nepovede. Ne všechno vyjde hned na první pokus, ale jsem ráda, že jim to nakonec dopadlo dobře. Povídkou jste mi zlepšili náladu, takže děkuju. ;-)

To bylo...

(Lex-san, 11. 5. 2010 11:51)

... suprový, prostě neopakovatelný! Jsem z toho naměkko a především hrozně rád, že jim to dopadlo...