Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podnik (madame Quinny)

1. 2. 2010

Podnik (madame Quinny)

 

Nic není jak se zdá... A ve světě opia a vonných tyčinek může být všechno jen krásný sen. Nebo, děsivá skutečnost...

 

Vůně pižma a éterických olejů se vznášela ve vzduchu. Ležel na červené pohovce, z pod přivřených víček sledoval prostituty i jejich zákazníky. Dnes tu nikdo nebyl. Nikdo, kdo by měl zájem o jeho společnost.

Ve dveřích se objevila šéfová a pohybem ruky ho zavolala. Pomalu vstal a přešel k ní. Věděl, že se teď všichni dívají, ale bylo mu to jedno. Věděl, že jeho postava láká pozornost, ale bylo mu to jedno.

Madame Quinna, majitelka podniku, ho také ocenila jedním uznalým pohledem. Pak mu ukázala na chodbu.

"Donesla se mi diskrétní zpráva, ma petite." Vždycky mu říkala "ma petite" i když to neměl rád. "Dnes budeme mít velice, velice vzácnou návštěvu. A já se chci předvést v tom nejlepším světle. Takže se doufám budeš patřičně snažit. Pokud ti jde o slušné peníze."

„Víš, že mi jde o velmi slušné peníze," odpověděl svým tichým, trochu chraplavým hlasem. Sklonil hlavu. "Kolik dostanu?"

"Sto zlatých, pokud bude spokojený."

"Dobře, pokusím se."

"A petite, ať je víc než spokojený, ano?"

"Ano, madam," řekl tiše muž, uklonil se a odešel.

Sotva se znovu uvelebil ve svém křesle, madame Quinna se už hnala ke dveřím. Vzácná návštěva podle všeho právě dorazila... A absolutně nečekala, čeho se jí dostane. Vlastně nečekal. On.

Byl to mladý muž, skoro ještě chlapec. Podle poměrně drahého oděvu, i když drahého spíše kvalitou, než zdobením, hádal, že někdo opravdu významný. Snad dokonce... Teď se otočil a ta tvář - tu nešlo zapomenout. Zvláštní, jemná a přece rozhodná. Napůl dětská, napůl dospělá. Oči barvy nejtmavší hořké čokolády, vlasy jako křídla havranů. Jen jedna tvář v království měla tak zajímavé tahy. Nebylo pochyb...

Proslavený podnik madame Quinny navštívil sám princ.

Věděla, že Tanečník, jak se jejímu esu v podniku říkalo, podle stylu chůze, bude pro prince skvělou volbou, ale kdyby nechtěl, mohl si přece vybrat sám. Bylo tu dost mužů i děvčat stejně okouzlujících. I když na Tanečníkovi bylo určité kouzlo v tragédi jeho osudu. Nebyla si jistá, zda bude chtít muže. Pro jistotu ještě zavolala Roxanu, nádhernou černovlásku, aby se princi případně také věnovala. A teď bylo vše jen na něm.

Usmála se a osobně prince uvítala..

"Dobrý večer pane, jsme poctěni, že jste zavítal do našeho podniku."

"Též jsem poctěn," odpověděl jí mírnou úklonou hlavy i když vypadal značně nejistě. Pak na ni upřel pohled. "Mohu se zeptat, kdo vás o mém příchodu informoval?"

"Víte, i kdyby neinformoval, pane, jste velmi známý. Můžete jen čekat, že si vás někdo všimne. Mohu vám tedy nabídnout sklenku vína?" zeptala se a pohybem zavolala číšníka s velmi dobrým vínem na tácu, „nebo něco jiného? A pokud jste nás navštívil, jsem si jistá, že si z nabídky vašich služeb vyberete."

"Já... Pevně doufám, že ano," povzdechl si mladík a přijal víno. Pomalu přivřel oči, lehce si smočil rty a potom se napil. "Velice dobré..." poznamenal potom, převaluje ho na jazyku. "Pokud tedy dovolíte, madam," jemně se pousmál, "rád bych se porozhlédl..."

"Bude mi opravdu ctí. Čiňte dle libosti." Naposledy se na něj usmála a potom ho zanechala o samotě. Pokud si opravdu přišel vybrat, nebude ji k tomu potřebovat, zatím. A pokud ne, mileráda mu pomůže.

Princ se usadil do nejbližšího volného křesla a přejel očima sál. Na okamžik se jeho čokoládový pohled zastavil na Tanečníkovi...

Tanečník. Vysoký štíhlý muž, opět natažený na sametové pohovce. Odpočívající. Dlouhé platinové vlasy. Bílá košile. Rudá hedvábná šerpa kolem pasu a obtažené černé kalhoty. Jemné boty, které mu jen prodlužovaly nohy. Byl svým způsobem úžasný… A chladný. Vůbec v něm nebyla ta profesionální vřelost jako v ostatních. Byl v něm jen tichý nezájem a odstup.

Jakoby mu vůbec nevěnoval pozornost, jakoby tam vůbec neseděl. Princ se znovu napil vína a znovu přehlédl sál. A potom ještě jednou. Ale oči pořád ulpívaly na té nádherné postavě na pohovce. Pořád a dokola. Zimní král. Křehkost sama. Dlouhé nohy ladně natažené před sebe... Tanečník.

Neměl odvahu ho oslovit, náhle si proti němu přišel obyčejný a hrubý. Jen seděl a díval se. Ten muž o něm musel vědět, ale ostentativně dával najevo nezájem.

Když se ve dveřích objevila majitelka, Tanečník neznatelně kývl a pomalu vstal. Elegance sama a ten krok. Mladík měl pocit, že prostitut tančí, když k němu jde. A pak stál nedaleko něj a mladík měl výhled přímo na jeho pozadí.

Jen pomalu polknul a sevřel skleničku pevněji.

 

"Můžeš mi říct..." Quinna drtila slova mezi rty, jako kdyby drtila led. "Můžeš mi říct, kde jsi najednou sehnal tolik peněz, že si nepotřebuješ vydělat?"

"Nerozumím," odpověděl Tanečník klidně.

"Nechováš se zrovna jako člověk, který si chce vydělat!"

"Je to kluk. Já… nemůžu."

"Spousta tvých zákazníků jsou muži," odsekla. "A co?"

"Je to chlapec, nic víc."

"Snaž se!"

A tak se snažil. Usmál se na prince a pak se nad něj naklonil.

"Můj pane, neměl byste zájem o masáž?"

Nikdy ho nenapadlo, že pohled něčích očí může být tak hluboký. Princův takový byl, když na něj pohlédl a trochu se pousmál.

"Myslel jsem, že snad jste také zákazník..." zašeptal potom a upil vína aniž by se podíval jinam. "Velice rád..." dodal ještě a podal mu ruku. Byl menší než Tanečník, na pohled možná ne tak subtilní, ale přesto v něm bylo cosi křehkého.

Tanečník ho jemně zvedl a pak ho vzal pod paží. "Myslíte, že by se vám líbila koupel a masáž?" zeptal se, když ho vedl do lázeňského křídla. Nevěděl, co si má o princi myslet, jeho zákazníci ho většinou vyhledávali proto, že působil i přes zdánlivou křehkost dominantně a temně. Ale tenhle, bylo to jinak... Cítil to.

Co od něj vlastně očekával...? Co po něm vlastně chtěl...? Ani ho nedokázal sám oslovit. Kdyby ho za ním Quinna neposlala, byl by nejspíš jen seděl a pozoroval ho celý večer. A teď se nechal klidně vést, ani se nepokusil ovládnout situaci. Byl zvláštní, tak jiný. Nepatřil sem a patřil zároveň. Zavedl ho do koupele a tam mu jemně položil ruce na ramena.

"Mohu?" zeptal se , když po něm hodil pohled.

"Ano," přikývl princ o chvilce a nechal se pomalu svléknout a uvést do koupele. Voda byla teplá a on cítil, jak si Tanečník klekl za něj a začal ho umývat a pak mu jemně masírovat záda.

"Cítíte se dobře?" zeptal se tiše

Princ zaklonil hlavu až se opřel o jeho hruď. Měl zavřené oči, nechal svůj znepokojivý pohled skrytý. Jen se o něj opíral a havraní čerň jeho vlasů i snědost jeho těla ostře kontrastovala s bledostí Tanečníkovy kůže. Pomalu kývnul, ale mlčel. Voda se kolem něj vlnila a kolébala ho ke klidu. Tiše si povzdechnul, když ty dlaně přešly na jeho hrudník a dokonce jemně zavrněl.

Tanečník ho jemně masíroval, ale teplem se na něj košile trochu přilepila a princ mohl vidět vyrýsované svaly, pokud by se díval. Ale nedíval. Po chvíli se k němu tedy prostitut naklonil, až se rty otřel o kůži jeho ramene a pomalu ho donutil vstát.

"Masáž dokončíme na lůžku, ano?" řekl, zvedl se a dovedl ho k lůžku

Princ neprotestoval, jen se trochu smutně pousmál. Úsměv někoho, kdo ví svoje, ale ze zdvořilosti to neříká. Nechal se položit, nechal svoje tělo napospas jeho šikovným rukám.

Po chvíli zdvihl hlavu a podíval se mu přímo do očí.

"Zapomněl jsem se zeptat, kolik... si budete za své služby účtovat..."

"Většinou jsem nejlépe placený prostitut v domě. Madam účtuje sto zlatých za noc s kompletními službami. Kolik nechá zákazník navíc je jen jeho věc," odpověděl tiše muž a začal mu masírovat dlaň a paži. Vypadal na chvilku smutně, ale ten pocit rychle zmizel, jak se ovládl.

Princ však vztáhl ruku a opatrně se dotkl jeho tvář. Neřekl zase nic, jen ho pomalu pohladil, přejel po obrysu čelisti a pohladil ho po krku. Ten dotek vůbec nebyl takový jako od jiných klientů. Byl spíš nejistý, opatrný, snad jakoby tázavý...

"Nechtěl jsem vás urazit," odtušil potom princ tiše a jeho znepokojivé oči odrážely plamínek svíčky.

"To nic, pane, já se omlouvám, pokud jsem působil tak, že mě něco snad mohlo urazit," řekl klidně Tanečník a pak se zase začal věnovat jeho svalům.

Nakonec ho zabalil do jemného plátna a přikryl hedvábnou dekou.

"Chvilku ležte, odpočiňte si a já se zatím okoupu." Pak se rychle svlékl a vklouzl do lázně. Mnozí zákazníci nesnášeli, když byl zpocený a on si dnes nemohl přeci dovolit selhání, i kdy se mu do toho dnes tolik nechtělo.

 

Princ si pomalu založil ruce za hlavou. Chvilku pozoroval odlesk plamene, jak tančí po stropě, ale potom zavřel oči. Proč sem vlastně dnes přišel...? Snad to dost dobře mohl udělat i jindy, proč zrovna dnes? A proč zrovna tenhle muž...? Krásný a tajemný, jako ztělesnění všeho, co je na tomto světě krásné a smyslné. Ztělesnění jeho nejtajnějších snů. Zaplacené potěšení...

Unikl mu tichý, skoro neslyšný povzdech a otočil se na břicho. Ten muž ho nechtěl, to mu poznal na očích. Byl na něj jemný, protože měl před sebou vidinu královského výdělku. Ale co čekal? Některým snům a touhám se musí pomoci penězi... Hlavně těm zakázaným.

Na zádech ucítil dotek.

"Hm, opravdu krásný přírůstek, viď, Tanečníku? Nebo ti mám říkat ma petite?" zeptal se hrubý hlas, ale to už se ozval Tanečníkův zastřený.

"Omlouvám se, plukovníku, ale tento pán je můj zákazník na tuto noc. Nikoliv prostitut. Prosím, abyste nás nechal na pokoji.“

To už princ otevřel oči a jak pootočil hlavu, spatřil tmavovlasého brunátného muže a nedaleko Tanečníka jen s kusem plátna kolem boků. Přesto však vystupoval jakoby mu to nevadilo.

"Prosím odejděte."

"Tak zákazník..." promnul si plukovník Le Mond ruce a poněkud se vztyčil. "Vidím, že dnes mám opravdu dobrý den. Copak si myslíš, že nevím, že zaučuješ ty nezkušené? Hezký trik, vydávat ho za zákazníka. Ale co mu dnešní noc ukázat kudy vede cesta do ráje... Už jsi ji mnohokrát prošel, Tanečníku. Dnes ji projdeme znovu. I s ním. Proč se nesvlékneš...?"

Princ se za jeho řeči pomalu zdvihl a sklouzl z masážního lůžka dolů. Kdyby se mu Tanečník díval do očí teď, už by ho nenazval chlapcem. A kdyby pohled mohl zraňovat... Pohled nikoliv. Nechal se ze sebe sklouznout jak deku, tak osušku a ze své levé boty, stojící nedaleko, vytáhl dýku.

"Svlékni se, Tanečníku! Ukážu ti novou cestu k branám nebeským! Svlékni se a otoč. Nebo ti snad mám pomoci?!"

"A mám já pomoci vám, abyste opustil tuto místnost?" Princ byl dvěma mrštnými skoky u nevítaného hosta a přitiskl mu ostří na krk.

"Prosím odejděte, plukovníku," řekl tiše Tanečník a jen tam stál s kusem plátna kolem boků. Plukovník chvilku nemohl překousnout skutečnost že ho ten mladík přemohl a pak se Tanečník usmál. "Mám zavolat madam, pane plukovníku? Je možné, že pak už vás do podniku nepustí," řekl tiše a zasmál se. Bylo mu jasné, že při příští příležitosti mu plukovník bezmála ublíží, ale za tu chvilku to stálo.

"Doporučoval bych vám, abyste rychle zvážil své rozhodnutí zůstat," zašeptal mu princ do ucha. "Nebo se také může stát, že se generál Vierra dozví, jakou společnost u madame Quinny vyhledáváte... A buďte ujištěn, Le Monde, že se to dozví. Tak jako tak." Spustil ruku s dýkou a nechal tělnatého muže, ať se otočí.

"Ty spratku, já tě...!"

"Vy mě snad nepoznáváte, plukovníku?!" zeptal se princ tiše. A ve chvíli, kdy se mu podíval do očí, násilník změkl jako mokrá šňůra.

"Vaše Výsosti," vykoktal a pak ze sebe začal chrlit omluvy. Nakonec se vypoklonkoval z místnosti a rychle za sebou zavřel. Princ se smutně usmál a podíval na Tanečníka. Ten stál u stolku a čímsi si natíral nohu. Princ přišel blíž uviděl na vnitřní straně stehna velkou podlitinu, kterou se muž snažil zakrýt pudrem.

Tanečník zvedl hlavu.

"Je to jen modřina, ale madam by se zlobila, že nejsem dokonalý..." vysvětlil tiše. "Budete si stěžovat?"

"Proč bych měl?" opáčil princ a přimhouřil oči. "Je od něj?" zeptal se potom a odložil dýku na stolek, i když se tím vystavoval značnému nebezpečí. Jeho tmavé oči se ale upíraly jen na vysokého krásného muže. "Tak je od něj?" zopakoval svou otázku.

"Ano, občas... Rád lidem ubližuje… V posteli. Se mnou není moc často, ale pokud si to může dovolit... Nebavme se o práci, prosím. Jsem tu dnes pro vás. Vy si můžete určovat, co mám dělat."

"Promiňte, ale..." Princ jen zavrtěl hlavou. "Omlouvám se, že jsem vás připravil o čas. Zaplatím vám za celou noc. Ale teď... Není dobrý nápad, zůstávat zde." Vzal si opět dýku k sobě a potom se otočil. Stále byl nahý, ale nevadilo mu to. Vrátil dýku zpátky na její místo a začal sbírat své věci.

"Půjdeme ke mě do pokoje," řek klidně prostitut, podal mu jemný plášť s širokými rukávy a páskem a zavinul ho do něj. Stejný si vzal sám a pak princi ještě podal škrabošku.

"Kdybyste chtěl být anonymní. Na zadním schodišti můžete potkat kohokoliv z mocných," řekl a pak ho vzal pod paží. "Pojďte, prosím," řekl tiše a do druhé ruky vzal koš, kam před tím rychle naskládal jeho věci.

Princ si vzal škrabošku a pak ho následoval. Po točitém schodišti s rudým kobercem, šarlatovým a zlatým obložením stěn, až do chodby s temně modrým kobercem a svícny na stěnách. Pak do pokoje s krbem, kožešinami, kobercem s vysokým chlupem, těžkými závěsy, které byly teď roztažené a za nimi okno s výhledem na noční město.

Ale hlavně postel, velká a široká potažená temným saténem.

"Prosím, udělejte si pohodlí."

Princ se pomalu posadil na kraj pelesti a věnoval mu zkoumavý pohled. Potom si pomalu stáhnul škrabošku a položil ji vedle sebe.

"Proč?" zeptal se potom. "Nechtěl jste mě, to jsem poznal. A před chvílí jsem vám nabídl celý váš výdělek - za nic. Měl byste dnešní noc volnou a k tomu peníze. Proč jste nepřijal?"

"Protože vy sám si potřebujete odpočinout," řek tiše plavovlasý prostitut a pak si před něj klekl. „A možná proto, že konečně přede mnou poslal někdo plukovníka Le Monda do patřičných mezí.“

„Bude se chtít na vás mstít.“

„To je jedno, ale viděl jsem ho utíkat. To mi za pár modřin stojí. Ale o tom už nemluvme, prosím.“ Pohladil ho po nohách a pak mu rozhrnul plášť. Políbil ho jemně na koleno a pak na druhé. A potom pomalu putoval po noze až ke klínu a cestu pokrýval polibky.

Mladý muž s sebou trochu trhnul, ale pak se položil na znak do hříšně měkkých přikrývek a prsty zabořil do té záplavy platinových vlasů. Připadal si jakoby se dotkl hedvábí... tiše vydechl, aby zdusil zasténání, když ho Tanečník pohladil polibkem na břišních svalech, napjatých až to téměř bolelo. Ale když sklouzl do klína, zasténal nahlas. Tohle ještě nikdo… Nikdo s takovou péčí. Ano, měl pár žen, i několik chlapců, ale nikdo nebyl tak jemný a tak pozorný.

Tanečník hrál na jeho tělo jako zkušený virtuóz, kterým ostatně byl a princ se vznášel na vlnách stupňující se rozkoše. Protože Tanečník věděl, kdy zvýšit tempo, kdy skoro přestat a zase začít, kam ho na těle políbit a kde ho pohladit.

Zaklonil hlavu, pohazoval s ní po přikrývce a téměř vzlykal slastí. Mezi prsty mu protékaly Tanečníkovy vlasy, stejně neuchopitelné jako on sám. Pohnul prudce boky, ale prostitutovy ruce ho přidržely na místě. Znovu zasténal, zavzlykal, jak se mu po celém těle rozběhli ohnivě ledoví hadi a chtíč ho probodl šípem...

"Prosím..." zašeptal po chvilce zmoženě. "Prosím... Prosíím."

Prostitut mu vyhověl a najednou se kolem prince rozzářilo nebe a hvězdy vybuchly. Cítil jak ho polyká a jak mu sám tiskne hlavu do svého klína. A pak chvilku nevěděl nic. Jen cítil to příjemné a úžasné uvolnění a byla chvilku tma. A…

A z té tmy se znova vynořila rozkoš, jak ho Tanečník začal znovu hladit.

Tentokrát ho líbal na prsou a ruka si hrála v princově klíně.

A kupodivu se mu rychle povedlo probudit v něm další touhu.

A najednou ucítil velmi jemnou vůni oleje, který se zaleskl Tanečníkovi na prstech.

"Chcete mě, princi?" zeptal se tiše

Na prostituta zablýskl čokoládový pohled, potěšený, pobavený a jiskřící. Princ ho políbil na rameno. Potom na ústa, vášnivě a hluboce. A uměl líbat, nebyl nezkušený. Dlaní mu přejel po boku a třebaže neměl tak jemné ruce, ty jeho byly zvyklé třímat zbraň, byl ten dotyk vzrušující i pro někoho, kdo se rozkoší živil.

Snědý mladík se pomalu vytáhl na postel a ukázal na místo vedle sebe. Když se tam Tanečník položil, mírně se usmál a přitáhl si ho blíže.

"Vidíš do mě, jako do otevřené knihy, že?" zeptal se se rty blízko jeho ušního lalůčku. "Vidíš, že téměř nedýchám, když tě mám pozorovat. Ano, chci tě, moc tě chci... Ale napřed se pro mě potěš, pohlaď sám sebe - nechci ti ublížit, připrav se pro mě..."

Tanečník kývl a pak si lehl vedle něj a začal se hladit. Bradavky, břicho, vlastní klín, který už měl také napnutý vzrušením. A pak si sjel rukou za tělo a trochu se uvolnil. Přitom se pořád díval na prince, který unesený tou scénou ho začal hladit sám. Po hrudi. Břiše... Sem tam zajel i ke klínu.

"Prosím," řekl tiše prostitut a podal mu lahvičku. Princ mu ji vrátil a beze slov naznačil, co chce, aby dělal. Tanečník se jen se usmál, vstal, umyl si ruce a zase si k němu lehl. Pak, ujištěn princovým pohledem, že to skutečně chce takto, si nalil trochu oleje do dlaně a jemně s tím potřel jeho mužství. Pak ho políbil na břicho.

"Můžete teď cokoliv, princi. Jestli chcete…"

"Otoč se," přikázal mu jeho vládce tiše, ale když se chtěl prostitut postavit na všechny čtyři, jemně ho stlačil dolů. Na nadýchaný polštář, který pod něj posunul. Pak si na něj lehl a váha jeho těla byla příjemná, stejně jako jeho teplo a dotyk jeho kůže. Políbil Tanečníka na rameno, odhrnul mu vlasy z krku a trochu ho kousnul.

"Nechci tě ponižovat, jako to možná dělají jiní," zašeptal mu do ucha a když pootočil hlavu, políbil ho na rty. Dlaněmi nahmatal jeho zápěstí a něžně, přestože pevně je sevřel v nadýchaných poduškách. Znovu ho políbil a Tanečník mírně roztáhl nohy. Princ se jen tiše pousmál.

A nechal jejich těla splynout.

Tanečník tiše vydechl a pak se princ pomalu pohnul. Bylo to jako by nikdy nic takového nezažil. Bylo to tak jiné...! Pomalu pohyboval a tělo pod ním odpovídalo stejně. Sténal a Tanečník mu stejně rozechvěle odpovídal.

 

Měl již spoustu milenců, ale málokdo byl takový jako princ. Málokdo se skutečně staral, co cítí a jestli ho to nebolí.

I když byl prvotřídní zboží, pořád ho zneužívali a ponižovali. Možná za to mohl jeho obličej, maska chladu a klidu.

A teď? Ted tiše sténal pod přírazy prince a ten mu jen jemně držel ruce v poduškách. A pak si ho přitáhl blíž a rukou sjel pod jejich těla.

Tanečník po změně polohy vykřikl slastí. A když princova ruka navštívila jeho klín...

"Ach Bože!" zasténal a začala se mu točit hlava

Princ ho pomalu hladil a stejně tak i zvolnil pohyby svých boků. Krásný muž pod ním se svíjel, chvěl a sténal, platinové vlasy, které mu spadaly podél obličeje voněly po drahém šampónu smíchaného s vůní mužského pižma. Zabořil do nich obličej a líbal ho skrze ně na krk i šíji.

Jemně ho kousl do ucha a tiše sténal neartikulované zvuky, slova...

Tiskl se k jeho zpoceným zádům, která se prohýbala s každým dalším přírazem. Pomalu ho pustil, Tanečník stejně nechal ruce natažené a obličej opřený do polštářku. Uchopil ho v pase a přitáhl si ho k sobě blíž. Pak ho začal laskat v klíně a těšil se z jeho trhavého dechu a i výkřiků rozkoše.

Tanečník sténal čím dál tím hlasitěji. Princ z něj najednou vyklouzl, jemně ho obrátil a když se díval do jeho pomněnkových očí, znovu mu podložil boky polštářem a pak do něj vstoupil a nalehl na něj. Princova pokožka se otírala o jeho mužství. Občas ho princ sám pohladil, občas ho kousl do rtu.

Tempo se zvyšovalo a Tanečník víc roztáhl nohy. To bylo jediné, co dokázal. Protože se jinak vznášel někde v oblacích. Sténal a vzlykal.

Princ se naposledy donutil zastavit, vzal jeho nohy a zvedl si je na ramena. A jakmile se pohnul, Tanečník sebou trhl. Výkřik plný rozkoše, který mu unikl nemohl být předstíraný. Princ cítil jak se pod jeho pohyby chvěje a když sevřel ruku kolem jeho mužství, sténal. A pořád víc a víc. Plavé vlasy se teď vlnily po povlečení, Tanečníkovo tělo sebou trhalo pod návaly rozkoše a princ se stále pohyboval. A když si chtěl Tanečník rozkoš oddálit, nedovolil mu to.

"Teď si hraju já!" zavrčel a kousl ho do krku.

Nechtěl ho trápit, nechtěl trápit ani sebe, pod kůží mu vibrovalo zemětřesení rozkoše, po zádech se spouštěly kapky potu a krev se v něm vařila. Ne, teď nelitoval svého rozhodnutí zůstat. Ani na vteřinu už nepochyboval. Jen palcem pohladil Tanečníkovy rty, rudé a horké, sténající, a mírně je rozevřel. Byl nádherný, když se mu cele odevzdal, vypadal křehce, ale tak pomilováníhodně... Připomínal nějaké bájné, nadpozemsky krásné stvoření poseté perlami. Další vzlyk slasti.

Cesta do ráje?, napadla ho maně slova plukovníka Le Monda. Asi ano. Sám zasténal, hrdlo se mu stáhlo a celou páteří projelo slastné zatrnutí. Otřásl se, když mu Tanečník složil dlaně na bedrech a snad podvědomě si ho k sobě tisknul. Princovi unikl výkřik...

Svaly se stáhly, záda se jemně nahrbila a potom prohnula v slasti.

V té oslnivé chvíli si sáhl na dveře Ráje.

"Henri!"

To jméno. Princovo jméno zarezonovalo pokojem ve chvíli, kdy se Tanečníkovi svaly stáhly v milostné křeči a jemu se protočily oči. Cítil prince hluboko v sobě a bylo to tak jiné.

Hvězdy. Nebe. Duha.

Světlo a pak tma.

Padal, ale bylo to nádherné. A pak už nevěděl nic.

Jen jako poslední ucítil, jak na něm princ leží a snad něco říká. Nevěděl co.

Obestřela ho tma.

 

Opřel se čelem o jeho trhavě se zdvíhající hrudník a jen pomalu oddechoval. Tělem mu ještě burácela poslední ozvěna extatického opojení a hlavou rezonovala ozvěna jména... Jeho jména. Ne Výsosti, ne Princi, ale jeho jméno. Trochu se pousmál a objal ho pevněji, přestože ho Tanečník nevnímal.

Jemně ho políbil na ústa a potom na drobnou pihu pod levým uchem.

"Rád bych znal tvé jméno..." zašeptal potom.

Musel ale ještě chvilku čekat, protože muž pod ním byl skutečně mimo. Probral se až po chvíli, když z něj vystoupil a ležel vedle něj na boku. Hladil ho po vlasech a probíral se tou stříbrnou záplavou.

Tanečník otevřel oči a zmateně se rozhlédl.

"Já omdlel!" zašeptal nevěřícně

Princ to nekomentoval, jen si namotal jeden ten stříbrný pramen na ukazováček a přivoněl k němu. Ta vůně ho okouzlovala.

"Řekl jste mi jménem," odtušil potom. "Chtěl bych znát to vaše... Prosím."

"Bleys. Jmenuji se Bleys," zašeptal Tanečník. Pořád byl šokovaný. Nikdy se mu nic takového nestalo.

Princ se na něj usmál a políbil ho na rameno. Pak si ho přitáhl k sobě a pohladil po hrudi a dolů až ke klínu.

"Občas přitom lidé omdlí…"

"Ale mě se to nikdy nestalo."

"Nikomu to neřeknu," pousmál se, zívnul a opřel se mu o rameno. "Slibuji, můžete se spolehnout."

"Díky," hlesl Tanečník a pak se zvedl a přetáhl přes ně pokrývku. Princ se k němu přitiskl a pořád ho hladil a líbal. Ale už něžně. A když se chtěl otočit, aby mu to oplatil, jen ho zadržel a dál ho laskal a tím i uspával. A pak ho začal hladit po vlasech a Tanečník najednou tiše oddechoval... spal.

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

:-)

(assira, 2. 2. 2010 12:19)

Moc hezké!

:-)

(Erumoice, 2. 2. 2010 9:59)

Skvělá povídka, pevně doufám, že bude začátkem nějakého cyklu. Určitě bych se k ní ráda vracela.

*-*

(Botan, 2. 2. 2010 9:16)

Tleskám!

=0)

(Teressa, 2. 2. 2010 8:37)

NADHERA!! nieco tak zivocisne a zaroven nežne som snad este ani necitala...naozaj prekrasne!! uz sa neviem dockat pokracovania =) dufam ze bude coskoro =) rychlo prosiim =)

...

(Profesor, 2. 2. 2010 8:33)

Moc hezké.
Konečně se někdo postaral i o pohodlí prostituta, ne jen o to své. Princovo jednání se mi moc líbilo.
Tanečník je opravdu zajímavá postava. Jaké tajemství asi skrývá? Doufám, že mu plukovník moc neublíží.
Mám pouze jednu nepodstatnou připomínku. Bývala bych nechala Tanečníkovo jméno v tajnosti ještě nějaký čas, zvýšilo by to jeho tajemnost.

Že je to první díl???!!!

(Rowene, 2. 2. 2010 8:14)

Krásné!

Kedy bude pokracovanie????

(Mekare, 2. 2. 2010 4:34)

no co sa to s toho nevinneho princatka vyklubalo? Muraki prekonavas sa.. Zacala som citat niektore tvoje starsie dielka, u ktorych lutujem, ze su be pokracovani (Yami no Matsuei - napr.), ale tymi to novymi ma furt odrovas aj ja sa neviem dockat pokracovania.. ..podtruhnuto secteno, bolo to krasne..