Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je potřeba chemie

4. 7. 2010

Je potřeba chemie

 

"Já nevím, Jude, ale ono to nějak není ono, něco tomu chybí... Mezi nimi to má jiskřit jak pod vysokým napětím."

"Podívej se," oslovený uchopil ovladač a přetočil scénu na obrazovce. "Vidíš, jak to Livanov vystihl? A Solomin, ačkoliv je to pořád Watson trubka, už mu jen tak trapně nepřicmrndává... Nechci se po nich opičit, ale oni ten vztah vzali, chápeš jak to myslím?"

"Trapně netrapně, je to i v těch knihách, Holmes tam jasně říká, ublížil byste Watsonovi a živý byste z tohoto pokoje nevyšel. Ech, co s tím?" Robert si prohrábl vlasy a poškrábal se na strništi, které si nechal kvůli filmu růst.

"Myslíš, že je mezi nimi něco víc?" Jude pořád zíral na obrazovku a přetáčel si znovu tu scénu. Tentokrát zpomaleně. "Tedy myslíš, že to tak Doyle napsal? Aby mezi nimi bylo něco víc, než se na první pohled zdá? Holmes se přece nikdy neoženil... A Watsonova žena se tam mihla jednou a potom umřela."

"Myslím, že ano. Proč by nebylo. Homosexualita tady byla celé věky, v Římě se tím dokonce chlubili a to už to převzali od Řeků. Ano, myslím, že mezi nimi muselo být něco… hlubšího. Velmi hlubokého."

"Hm, takže ty myslíš..." Jude se na něj podíval. "A jak to tam chceš dostat? Aby to nebylo explicitně vyjádřené, ale přesto patrné?"

"Pohledy?" Tmavovlasý muž zamrkal a upřel na něj pohled hnědých očí. "V gestech?" Dotkl se jeho ruky. "Náhodných dotecích? Co myslíš?"

"No, když se dívám do toho scénáře..." Jude obrátil pár stránek a hluboce se zamyslel.

"Ostatně," pokračoval Robert s úsměvem, "z nás dvou jen jeden hrál homosexuála a já to nebyl."

"Ale no tak, ve Wildeovi to bylo něco jiného... O něm to přece bylo všeobecně známé a navíc Stehpen přece... Bylo to snazší hrát homosexuála s homosexuálem."

"Tím chceš říct, že se mnou to půjde hůř?" Robert se usmál. "Co myslíš, zvládneš to? Nesmí to být okaté."

"Neříkám, že to s tebou půjde hůř, jen, že to bude jiné... Nesmí to být okaté, to by nás Guy přizabil. Ale... podívej se, ty náznaky. Teď Livanov chytil Solomina za ruku a nemusel."

"Ano, je to v těch náznacích. Je to v chemii, kterou my dva ještě nemáme, ale kterou ten film potřebuje, jinak to bude jen další propadák."

"No, a jak tam tu chemii chceš dostat?" Blonďák si teatrálně povzdechl. "Hm?"

"Jak jste se na roli připravovali se Stephenem...?"

"Jak? Normálně. Četli jsme si scénář, četli jsme si Wilda a i lorda Douglase a konzultovali to. Ale tam jsme ty homosexuály hráli veřejně. Nezapomeň, že Watson se má ženit a Holmes má Adlerovou..."

"Hm, a když jsi pokoušel drogy, to jsi taky dělal skrytě, jak tam to bylo?" zeptal se Robert a trochu se usmál. Pak zvedl obočí. Tu chemii tam dostanou

"Okej, okej, dobrá, samozřejmě jsem vlezl do pár gay barů, abych nasál atmosféru a trochu si to ohmatal," zdvihl Jude ruce a zatvářil se jak přistižený školák. "Ale přísahám, že k ničemu než k polibku nedošlo! Ostatně, s tímhle bys měl mít zkušenost spíš ty, ne? Z vězení...?" Trochu se zašklebil.

"Hm, tam jsem se měl poměrně dobře, až jsem se za to musel stydět. My normálně těm vězňům opravdu ten život spíš ulehčujeme."

"Opravdu? A co... Vztahy ve vězení."

"Nechtěl jsem, nikdy k ničemu nedošlo."

"Fajn, takže zpět k tématu. Jiskření. Upřímně, Roberte, tolik se neznáme, abychom to dokázali zahrát. Bohužel se ani nesnášíme, jako Shaw s Collinsem v Profesionálech, takže ani tudy cesta nepovede... Jestli máš nějaký nápad, sem s ním. Chceme homosexualitu, decentně schovanou pod povrchem."

"Fajn, dej mi pusu."

"Cože?!"

"Dej mi pusu... U polibku to přeci začíná."

Jude na chvilku zavřel oči. A začervenal se. Vypadal skoro sladce, když po chvíli usilovného přemýšlení přikývnul a nejistě se k němu nahnul.

"Doufej, že nás nikdo nenatáčí," zamumlal koutkem úst.

"Pak by si fanoušci smlsli," zamumlal Robert a pohladil ho po tváři. Jude se nahnul blíž a jejich rty se setkaly. Na okamžik.

Robert chutnal slabě po alkoholu, k tomu pročítání scénáře si vzali malou placatku whisky. Ale i tak to bylo... příjemnější, než čekal. Zatím jeho pokusy líbat chlapa nedopadaly nijak oslnivě, rozhodně ne tak, aby si je toužil zopakovat... Po chvilku se od něj odtáhl, ale oči nechal zavřené.

"Hm, takže?" zeptal se Robert a pozorně si ho prohlížel. "Jde to?"

"Dobře... Zkusíme nějaký obraz. Jestli se to může projevit po jedné jediné puse..." Jude se cítil divně. Něco se v něm zvláštním způsobem klepalo.

"Hm, dobře, který se ti líbí?" Robert se na něj díval a v očích mu podivně jiskřilo. Opravdu ho to začínalo bavit. Proč? Bylo to nebezpečné... A zákeřné.

"To je jedno, jeden vybereme namátkou... Třeba..." Jude poslepu píchl prst do scénáře. "Fajn, takže... Scéna, jak Watson k Holmesovi ráno vletí. To by mohlo jít?"

"Myslíš, cvičná střelnice?"

"Ano, přesně to…"

"Dobře, sedím v křesle, můžeš."

Jude na okamžik zavřel oči a pak se pružně převtělil.

"Holmesi! Co to proboha vyvádíte?!" přešel rázně kolem něj a zadíval se demonstrativně na stěnu, kterou ozdobil velkými iniciálami VR.

"Zkouším nový vynález, který má tlumit zvuk zbraně, jsem právě uprostřed procesu..."

"Mohu?"

"Jistě..."

"Nefunguje to, Holmesi. A vystrašil jste paní Hudsonovou..." Přešel kolem něj a ucítil mrazení v zádech. Strhl imaginární závěs. A jak pokračoval dokola imaginárního pokoje, strhl ještě dva.

"Jemně, jemně, Watsone!" Holmes zařval a klesl na čtyři. "Buďte jemný, příteli!" Robert se bavil, ta role ho bavila, i to, jak se oba teď přehrávali

"Jemně, jemně!" zabručel si Watson pro sebe a vzal si ze stolku noviny. Došel ke křeslu, zatímco se k němu Holmes, nebo Robert, připlížil po kolenou. Hodil mu pár dopisů. "Musíte vzít další případ, Holmesi, tohle vám nesvědčí..."

"To už je listopad?"

"Ano, je, nevzal jste případ tři měsíce a škodí vám to."

"Máte pravdu, moje mozkové buňky umírají nudou."

Jude sklopil oči a potom si trochu povzdechl. Skončil to znenadání, stejně jako to začal.

"Tak co? Nějaká změna?"

"Hm, nevím, co myslíš ty?"

"Asi na to přece jen budeme potřebovat kameru," pousmál se Jude nervózně. "Mohl bys vstát?"

"Hm, ale stejně... Podle mě se po takové době chovají spíš jako manželé, v jistém slova smyslu. Musí to tam být, je to i v knihách."

"Já se snažím, ale přece uznáš sám, že s tebou v rámci přípravy na roli nemůžu uzavírat manželství. Ostatně, ani by to nefungovalo... Takže jiné funkční návrhy?"

"Hm, nevím... Cos dělal u toho Wildea? Jak jste se k sobě chovali mimo plac?"

"Normálně, jak bychom se k sobě chovali...?" opáčil Jude a v bledých tvářích se mu objevilo ještě trochu víc červeně.

"Vážně?" protáhl Robert škodolibě.

"Dobrá, jednou jsme se opili, stačí? Ale víc fakt nic."

"A?"

"Nejsi nějak moc zvědavý?"

"Možná jsem. Vadí ti to?"

"Dobře, líbali jsme se. Hodně jsme se líbali... Ale jelikož po chodbě furt někdo chodil, tak z toho nakonec nic nebylo. Jen ty pusy. Deset až patnáct minut, neškodná záležitost."

"A pak se ti s ním hrálo líp?"

"Proč tě to sakra zajímá?"

"Jsem zvědavý, nic víc."

"Vzhledem k tomu, že kritice a divákům jsem se líbil..."

"Neodpovídáš na otázku."

"Sakra! Jo, hrálo se mi s ním potom líp. O moc líp, ale to jsem nemusel předstírat, že vlastně homosexuál nejsem..." Jude si povzdechl.

"No, však Watson není, jen má jednoho přítele."

"Což je to samé."

"Není, podívej, podle všeho se mu ženy líbí, ale Holmes je něco jiného. Je to přítel, víc než to... Je to někdo, koho miluje..."

"Dobrá, bráno takhle: myslíš, že spolu někdy spali? I když to byla viktoriánská éra a homosexualita byla trestný čin? Myslíš, že to riskli?"

"Myslím, že ne. Holmes se stará o Watsona, sice nepatrně, ale na sobě mu moc nezáleží, to jsem si všiml. Podle mě nespali, maximálně vzájemná masturbace?" Robert se usmál. "Nebo myslíš, že i víc? Po Holmesově návratu?"

"Vzájemná masturbace, chm... to už spolu mohli rovnou spát, kdyby je chytli, bylo by to nastejno. A vsadím se, pokud se budeme držet teorie, že je mezi nimi něco víc, po Holmesově návratu stoprocentně k něčemu došlo..."

"Jsem přesvědčen, že ano. I ti Rusové to natočili tak, že bych řekl, že po něm pak doktor skočil."

"Ovšem podle originálu bych to spíše tipoval naopak," zamumlal Jude a zčervenal ještě víc. "A co s tím chceš dělat?"

Robert ho vzal za ruku a stáhl k sobě na zem.

"No?" pokračoval Jude s umíněností malého dítěte, okatě doufal, že neřekne, co mu právě přišlo na mysl. A v koutku duše si to možná přál...

"Myslím, že je to Watson, kdo by byl aktivní, víte, jsem přesvědčen, že Holmes by to začal, ale," Robert se trochu usmál a oči mu zajiskřily, "Watson by to dokončil."

"A to mi chceš namluvit, že jsi ve vězení žádný vztah neměl, jo?" oplatil mu Jude úsměv a trochu se ošil. Seděli si až příliš blízko.

"Ano, opravdu jsem žádný vztah neměl."

"NE?"

"Ne, jen poněkud neplánovaný sex ve sprchách, nic zvláštního a nijak převratného. Bolel mě pak zadek."

Jude sklopil oči. Nechápal kde se to v něm bere, nikdy se tak příšerně nestyděl. "Jo, chápu... Asi nic příjemného, rozhodně ne vztah," zamumlal potom.

"Rozhodně ne vztah... Nic světoborného, jen ne zcela dobrovolný sex. A co vy, jen polibky?"

"Pokud si já vzpomínám... Co Holmes s Watsonem? City vzájemné? Nebo jen z Holmesovy strany?"

"Oboustranné, nepochybně. Podívejte se jak se popisují, Watson Holmese a v jedné epizodě Holmes Watsona… Ovšemže opětované a oboustranné. Myslíte si že ne?"

"Asi ano... Watson zřejmě bude důvod, proč se Holmes nikdy neoženil," Jude se maličko usmál. "Osudová láska na celý život..."

"Více než osudová, ani Adlerová ho tak nezasáhla."

"Jestli ty city ale byly vzájemné, proč se chce doktor ženit?" Jude si zkřížil nohy pod sebe a prolistoval scénář. "To přece trochu odporuje zdravé logice. Mohl klidně zůstat svobodný..."

"Myslím, že ho Holmes štve. Neřekl mu, co k němu cítí? Neposlouchá ho? Nechce se vzdát opia? Vyberte si. Může přece milovat ženy, třeba si říká, že Sherlock je jen pomatení smyslů."

"Proč mi vykáš?" ozvala se náhle otázka. A nastalo ticho. Dva pohledy, které se protnuly v prostoru.

"Ptal jsi se."

"Eh?"

"Ptal jsi se proč by se Watson ženil, když miluje Holmese, já říkám, že tak trochu z trucu a trochu ze zoufalství, nechce na něm být závislý."

"Jo, ale proč jsi mi vykal?" trval na svém Jude. A zase se tvářil strašlivě umanutě. To mu šlo skvěle.

"Záleží na tom?" oponoval Robert.

"Jo. Protože mi připadá, že se do Holmese vžíváš i ve chvíli, kdy bys správně neměl."

"Hraju si, všichni si vlastně hrajeme, copak ti to vadí? Navíc angličtina to až tak neodlišuje, je to o tónu."

Jude na chvilku zavřel oči. "Promiň, tohle byl asi trochu paranoidní záchvat..."

"No, dobře, jsme herci, tak si můžeme občas dovolit i paranoiu. Nebo ne?" Robert na něj mrkl.

"Pch," ucedil mladší kolega koutkem úst. "Fajn, takže jsme se dostali k posunu. Watson se chce oženit, má dost Sherlocka a toho, jak se k němu chová, protože ho sice miluje, ale neumí to dát najevo. Co Holmes? Odmítá se s tím smířit... a dál?"

"Žárlí, škemrá, svým zvláštním způsobem, že působí v bytě chaos, snaží se na sebe upozornit... A políbí ho."

"To tam není," kontroval Jude automaticky.

"To tam není," přikývl Robert. A pak si ho přitáhl blíž. "Ale jsem si jistý, že to udělal."

Jude jen zalapal po dechu, když obdržel další polibek...

"Snaží se ho přemluvit jakýmikoliv prostředky, aby u něj zůstal... Protože ho miluje, ale Watson ho opouští. A to on nechce. Je sobec."

"Nestačilo by prosté: miluji vás, doktore?" zašeptal Jude a snažil si nepřipadat hloupě, jak tam byl uvězněný v jeho náručí s hlavou opřenou o tu silnou, svalnatou ruku.

"A věřil byste mi, drahý Watsone?" zeptal se tiše Robert.

"Já..." Jude zmateně rozhodil ruce, tohle se ubíralo směrem, o kterém naprosto netušil, kde končí. A pak se podíval Robertovi do očí... "Ano," odpověděl potom sotva slyšitelně. "Tohle bych vám věřil. Celým srdcem."

"Pak říkám, miluji vás, doktore, zůstaňte, prosím." S tím ho Robert znova políbil. Jemně a přesto tak nějak dobyvačně. "Prosím."

"A co já?" zeptal se, už ne doktor Watson, ale Jude Law. Jude Law ve smrtelných rozpacích, protože zdravý rozum mu říkal, ať to skončí hned teď, a cosi maličkého, horkého na dně jeho duše zase vřískalo, ať to dotáhnou co nejdál to půjde...

"To záleží na tobě, Jude, neudělám nic co bys nechtěl. Přeci jen jsi mladší a silnější, nechtěl bych sbírat zuby po podlaze."

"Co já...?" opakoval tiše a díval se na něj. Robert měl krásné oči. Tmavé a uhrančivé, hluboké jak studna. Kdyby to neznělo tak hloupě, řekl by, že se mu z nich točí hlava.

"Co chceš slyšet?" optal se Robert.

"Že... že ty chceš mě... Ne Holmes Watsona..." Sám by byl překvapený vlastní odvahou, ale tohle byla zvláštní chvíle. Která se už nikdy nebude opakovat.

Holmes - Downey Jr. se usmál a pak ho pohladil po vlasech.

"Chci tě, Jude... Můžu tě políbit?"

"Musíš," usmál se ten svůdce slovutného Sherlocka Holmese, i Oscara Wildea - a teď i svého hereckého kolegy.

A Robert to udělal, naklonil se k němu a políbil ho. Ale jinak, horce a hluboce a pořád víc a víc... Přitiskl ho k sobě a pohladil po zádech.

Jude mu položil ruce kolem krku a trochu se usmál. Zdravý rozum prohlásil, že s tím nechce mít nic společného, takže mlčel. Ale ta dychtivá část Judeovy mysli to hravě obstarala za něj.

"Postel?" zeptal se tiše.

"Daleko. A máme čas, nebo na to chceš skočit hned? Já jsem pro pomalé... svádění," protáhl a pak ho znova políbil. "Ale pokud chceš postel..."

"Jak moc pomalé svádění...?" povytáhl Jude obočí a Robertovi došlo, co na něm ty fanynky vidí. Tohle byla tvář... nezapomenutelná, neopomenutelná, strašlivě přitažlivá.

"Pomalé… Asi na půlku filmu?" usmál se a znova ho políbil.

"Eh, jsi prevít... Ale bude to zajímavé," ušklíbl se Jude. "Takže postel? Každej tu svojí? Ráno začínáme brzo... Guy je sadista."

Robert se usmál. "No, každý do své a sám. Budu ti chybět, že?" políbil ho na čelist.

"Hhm, to se uvidí. Budu chybět já tobě?" pousmál se křivě a kousl ho do spodního rtu.

"Hm, nevím… Měl bys?" Robert ho provokoval.

"Tedy tímhle jsi srazil mé sebevědomí téměř na nulu," ušklíbl se Jude a olízl si rty. "Nevím, jsem tak přitažlivý, abych ti chyběl?"

"Hm, co myslíš?" Downey Jr. ho přitáhl blíž a mladší kolega hned zjistil, jak moc mu bude chybět. „Opravdu... moc…" hlesl Robert, když se konečně nadechl.

"To je příjemné zjištění..." zasmál se Jude po chvíli tiše a hbitě se mu vyvlékl z náručí. "Ale ty jsi dal lhůtu. Tak ji dodržme... Předpokládám, že zítra si zase dáme pracovní schůzku?" mrkl.

"Hm, jistě, musíme cvičit... chemii, Jude... nebo raději Watsone?" Robert vstal a prošel kolem něj tak těsně, že ho cítil. "Dobrou noc, Jude."

Kolega ho chytil za rukáv. Když si chce Robert hrát, prosím... "Dobrou noc, Robe," zašeptal a jemně ho políbil na zátylek. "Sladké sny," dodal ještě a když se potom Robert otočil, jen proklouzl kolem něj a v bezpečné vzdálenosti se rozchechtal.

"I tobě Jude," usmál se Robert. Nepochyboval, že právě objevili tu "chemii".

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

---

(Elon, 14. 3. 2011 19:30)

moc pěkné, ale jaký to byl film, s tím oscarem Widem??

Tohle bylo

(mallaidh, 21. 9. 2010 0:18)

výborné, skvělý nápad, ještě teď se usmívám..

^^

(Elisabethe L. Dawis, 10. 8. 2010 20:46)

Nemohu jinak než souhlasit s kolegy a kolegyněmi. Zvláště jeden z komentářu je zcela výstižný. Naprosto dokonalé. Mé slashařské srdce plesá. Skutečně nádhera, na takovýto pár napsat slash. Výtečně, to nelze popsat slovy. Slintala jsem ..

....

(magdata, 26. 7. 2010 1:36)

Naprosto dokonalé....

...

(Elfka53, 12. 7. 2010 22:12)

Nádhera. Mam z týhle povídky opravdu radost. Už sem se začínala bát, že tohle RPS v Čechách nikdo nenapíše a ještě tak skvěle. Přimlouvám se za pokračování...

...

(Rowene, 7. 7. 2010 21:31)

překrásné!

...

(Falkira, 7. 7. 2010 12:24)

Náhera! Dnes jsem viděla ten film a tahle povídka je opravdu skvělá. :D

...

(tess, 7. 7. 2010 0:38)

skvělí. po téhle povídce a povídce na RPS LOTRa na těhle stránkách začínám RPS přicházet velmi na chuť. opět skvěla napsané. doufám, že to bude mít pokračování, nebo ne?

=0)

(Teressa, 5. 7. 2010 5:46)

to bolo uzasne!!! uplne som si to vsetko dokazala predstavit=) juj ja tam chcem byt=)....no nic ...idem si znovu pozriet holmesa=)

O_o

(Angela, 4. 7. 2010 18:31)

Hohohóóó, dámy a pánové, zatím nejpovedenější, a v některých momentech nejvtipnější, originálka, jakou jsem kdy četla. Navíc ještě s herci a ne s postavami, které mají hrát... Skvělý a výstižně zpracovaný nápad. Mimochodem, nemohla jsem si nevšimnout zelené větičky v perexu, takže přeji všechno nejlepší a plno psychopatických hokusů pokusů, jako doteď.