Jdi na obsah Jdi na menu
 


LOTR - Zákulisní pletky I.

29. 11. 2009

 

Snad míli od Parth Galenu na mýtince nedaleko jezera nalezl Boromira. Seděl zády opřen o velký strom, jakoby odpočíval. Aragorn však viděl, že je probodán mnoha černě opeřenými šípy; meč měl stále v ruce, avšak pod jílcem byl zlomen; rozťatý roh měl po boku. U jeho nohou a všude kolem se vršily mrtvoly pobitých skřetů.

Aragorn k němu přiklekl. Boromir otevřel oči a snažil se promluvit. „Pokoušel jsem se vzít Frodovi Prsten. Lituji toho. Zaplatil jsem. Pohledem sklouzl po padlých nepřátelích; leželo jich tam nejméně dvacet. „Jsou pryč – myslím půlčíci: skřeti je vzali s sebou. Myslím, že nejsou mrtví. Skřeti je svazovali.“ Odmlčel se a oči se mu znaveně zavřely. Po chviličce promluvil znovu.

„Sbohem, Aragorne! Jdi do Minas Tirith a zachraň můj národ! Já selhal.“

„Ne!“ ubezpečil jej Aragorn, vzal ho za ruku a políbil na čelo. „Zvítězil jsi. Málokdo dobyl takového vítězství. Buď klidný. Minas Tirith nepadne!“

Boromir se usmál.

„Kudy šli? Byl tam Frodo?“ tázal se Aragorn.

Boromir však už nepromluvil.

„Běda!“ zvolal Aragorn.

 

Sklonil se a políbil mrtvého přítele na čelo. Po tvářích mu stékaly slzy, nad smrtí tak ušlechtilého muže. V tom gondorský válečník pootevřel oko.

„Nebul tolik, rozmažeš mi mejkap,“ prohlásil s bohorovným klidem.

Hraničář se se smíchem svalil vedle něj na hromadu pobitých skřetů.

„Stop!“ ozvalo se odněkud shůry. Peter Jackson si nechal přinést další kávu.

"Já už nemůžu!" vyl Mortensen a držel se za břicho jak se chechtal. "Vážně ne, asi umřu smíchy," sténal a otíral si rukou slzy. "Sakra, proč mi to vždycky uděláš? Copak se pak nejde nesmát?" podíval se na kolegu a přítele v jedné osobě trochu vyčítavě, ale v modrých očích mu hrály plamínky smíchu a čtveráctví.

"Asi to už dnes nezvládnu…"

"Měl bys," zvedl se domněle mrtvý bojovník a nechal si znova namaskovat obličej blátem, špínou a krví. "Hm, kečupová, tu mám rád," okomentoval a potom se ledově podíval na svíjejícího se kolegu. "Hele, točíme to už dvě hodiny... Měli bychom to dodělat, protože jinak nás Peter asi přetrhne."

"Tak mě nerozesmívej, nebo uvidíš! Naštvu se a dostaneš hubana!" šklebil se Viggo. "Jenže pak by Pán měl asi nervovej šok, co myslíš?" Aragorn vstal, nechal se trochu upravit a pak vedle něj znova poklekl. "A žádný blbosti!"

"Já?" Sean byl nevinnost sama.

Peter Jackson se obrnil řádnou dávkou trpělivosti i flegmatismu a nechal přepsat nápis na klapce.

"Boromirova smrt, záběr 21!"

"Jedeme! Akce!" Dokonce i po jednadvacáté se přiměl dát do hlasu patřičné nadšení režiséra. Pak se jen rezignovaně sesul do židle.

"Jinak si myslím, že o toho hubana Peterovi jde," zašeptal Boromir s pevně semknutýma očima.

Aragorn sklonil hlavu a ke rtům si přitiskl pěst. Pak se nad válečníka naklonil a něžně ho políbil na čelo.

"Odpočívej v pokoji, příteli," zašeptal a po tváři mu tekly skutečné slzy. Před očima měl záměrně smrt jednoho ze svých přátel, hrálo se mu tak lépe.

Boromirovi to ovšem nedalo, aby koutkem oka nemrkl k režisérské stolici, sotva vycítil, že se kameramanovy kroky posunuly tak, aby měl obličej mimo záběr.

Peter seděl, nakloněný dopředu a Sean by mohl přísahat, že se modlí, aby to netočili po dvaadvacáté. Spolkl slova, která se mu drala na jazyk a dál poslušně hrál tuhnoucí mrtvolu. Dupot hereckých kolegů, Legolas a Gimli na scéně. Pak jedna, dvě repliky a...

"Stop! Stačí! Děkuji vám všem!" Že jsme to konečně mohli dotočit, ušklíbl se Sean v duchu, jak si představoval zhrouceného Petera, kterak děkuje všem svatým, že ten horor má za sebou.

"Říkal stop," ozval se nad ním Viggův hlas.

Ani se nehnul.

"Dotočili jsme!" zkusil se Viggo pohnout a zjistil, že nemůže, protože mu kolega svírá rameno jak ve svěráku. "HEJ!"

"Metoda Stanislavského," odtušil Sean, aniž by skoro pohnul rty. "Jsem mrtvola, nastupuje rigor mortis, chápeš?" Znovu pootevřel oko.

"Budeš mrtvola, jestli mě nepustíš!" Aragorn mu pohrozil pěstí.

"Ale no tak, ještě mám několik dlouhých scén, nemůžeš mě zabít, ještě ne... Máme se teprve setkat v Roklince a taky jsou tu ty kaskadérské kousky z Morie, no tak… Nemůžeš mě zabít, lorde Aragorne!"

"Můžu tě..." Aragorn mu vjel rukou na bok a polechtal ho.

Boromir vyprskl smíchy

O kousek dál si Legolas, v civilu Orlando Bloom, založil ruce na hrudi a podíval se na svého přítele trpaslíka. Což byl omyl protože John Rhys-Davies byl o dobré půl hlavy vyšší než on. Hle, síla počítačové animace.

"Chápeš to?"

"Jak dva malí smradi," povzdechl si John a s úlevou si sundal přilbici. Nebyl to v ní žádný med.

Sean se mezitím svíjel smíchy a snažil se vetřelce ze sebe setřást.

"No tak! Nech mě žít! Ušetři můj bídný život, ó pane!"

"Ne! Zemřeš potupnou smrtí, bora – bora!" vřískal Aragorn, kterému se povedlo svého silnějšího kolegu přitlačit k zemi a teď ho lechtal a trestal tak za všechny ty pokažené záběry. Ovšem pak se situace obrátila. Boromir ho strhl pod sebe a tentokrát se svíjel hubenější Mortensen.

"Já ti dám potupnou smrtí!" zamračil se hrozivě. "Víš, že podle knihy je Aragorn osmdesátiletý stařík? Hraješ Metuzaléma, příteli!"

Na pahorcích za nimi se objevili hobiti. Sean Astin byl zmáčený, ale chechtal se a cákal kolem sebe vodu. Potom zahlédl dva zápasící.

"Co se děje? Zase se snaží vzájemně zabít?" nadhodil zkusmo.

Billy Boyd projevil pragmatičtější myšlení: "Kdo jim dělá náhradníky? Já jen, kdyby to přehnali."

"Ti se buď zabijou, nebo se jednou někde zapomenou," zabručel Bloom a pak se ušklíbl. "A pak už budeme vědět, kdo je u nich doma mamka a kdo taťka."

Aragorn, který se zrovna dostal z dosahu Boromirových paží, zastavil kolegu a ukázal na elfa.

"Hle, proradné špičaté ucho, příteli. Nařklo nás z nekalostí. Co s tím uděláme?"

Sean Bean se zasmál. A pak se spolu Mortensenem vymrštil.

"Smrt elfům!"

"Ježiši, už je to zase bere! A to mají být lidi, ne trpaslíci!" vyjekl Orlando a dal se na útěk. Znovu ve velice krátké době zatoužil po pořádně rozvášněném zástupu fanynek, aby mezi ním a těmi dvěma cvoky utvořily pevnou hradbu. Nebylo mu přáno. Jen zdálky slyšel, jak se John směje.

"To vám nedaruju!" vykřikl, ohlédl se v běhu a... pak se přímo po hlavě skutálel do vody.

"Kde je Ian?" otočil se Elijah Wood po nejstarším vůdci Společenstva. "Třeba by je dokázal srovnat?"

"Ten?" opáčil Dominic Monaghan a demonstrativně zdvihl obočí. "Ten by se k nim spíš přidal. Někdy si říkám, že nejrozumnější jsme my..."

Oba lidští válečníci stáli na břehu a chechtali se. Aragorn se opíral o Boromirovo rameno a smál se. Ale jen do chvíle, kdy mu podklouzla noha a on letěl dolů ze svahu. Zachytil se na poslední chvíli a zůstal viset nad vodou.

"Pomoc, jsem naděje lidstva, kdo mě zachrání!" zaječel a pak se začal chechtat tak, že se málem pustil.

"S radostí ti dopřeju taky koupel, ty naděje lidstva!" odhrnul si Orlando zplihlé vlasy z očí, doplaval k němu a začal ho tahat za nohu.

Na břehu se zatím chrabrý válečník zhroutil na zem a doslova pískal smíchy, jak mu hlasivky vypověděly službu.

"A tohle má být Estel, naděje svého lidu?" zahřměl nad nimi mohutný hlas, zaleskl se bílý šat... A Ian MacKellen ťukl Vigga přes prsty špičkou své hole. "Když ho trochu umyjeme, snad prokoukne..." dodal potom s potměšilým úšklebkem.

V té chvíli se s u nich objevily zděšení asistenti. "Pánové, prosím! Kostýmy, líčení... Ach ne!" povzdechli si současně, když se Viggo s trpným výrazem pustil a zahučel pod hladinu.

Probublal se dolů a udělal na Legolase: „Pššt!“ A zůstal pod vodou ještě chvilku. Chtěl kolegy pozlobit… A tak se ponořil hloub a kousek odplaval, i když to v kostýmu šlo špatně.

"Hele, neměl by se už vynořit?" ozval se v té chvíli Elijah se znepokojeným výrazem. Legrace odsud až posud.

Ostatní se na sebe na okamžik podívali a potom se přiblížili k vodě, doprovázeni úpěním asistentů, kteří se je ale už nesnažili odradit. Několik párů očí se zkoumavě upřelo na hladinu, kde se plácal jen Orlando, který už vůbec nepřipomínal krásného elfa.

 

Jen Sean se na vodu pronikavě podíval z místa kde byl a potom se rozhlédl do stran. Zdvihl se a jako kočka se odplížil několik metrů. Tady to bylo! Oči mu zajiskřily. Natáhl ruku, ponořil ji skoro po loket a poklepal Viggovi na hlavu. Když se ten chtěl vynořit, chvilku ho pod vodou podržel. Pak ho naráz pustil a kolega z vody vystřelil jak zátka.

"Já tě… Já tě vážně zabiju!" lapal po dechu Viggo a hrabal se na břeh. To se mu ovšem moc nevedlo a skácel se do vody ještě dvakrát, než se mu podařilo vylézt. Teď už byl docela utahaný a na břehu se zničeně posadil vedle stále se usmívajícího se Beana.

"Tak, a dnes můžu koupel vynechat, koupal jsem se dost," zabručel pak a úkosem se podíval na kolegu, který se ani nesnažil své pobavení krotit.

"Mluví, tedy žije!" křikl Sean potom a vytáhl Vigga na nohy. "Tak pojď, svlékneme to ze sebe, než ty dva chudáky trefí šlak," ukázal na asistenty, kteří nervózně ohmatávali dalšího účastníka koupele a tvářili se přitom jako hromádky neštěstí.

Viggo se za ním poslušně vydal a tvářil se jako slušný a způsobný hoch. Zjevně měl něco za lubem, ale od úmyslu opustil ve chvíli, kdy mu znova podjela noha a on se křečovitě chytil svého vyššího kolegy. Ten ho docela instinktivně zachytil a celý zbytek štábu se tak mohl pobavit scénou, jak Aragorn visí na Boromirovi a ten ho drží v náručí.

"Máme to," ušklíbl se Orlando, jemuž konečně sebrali skoro všechny části kostýmu, včetně paruky. "Taťka je Sean!"

"Zabiju špičatý ucho," zamumlal Viggo a pak se pomalu pustil a odevzdaně se nechal odstrojit v blízkém karavanu z kostýmu. Nakonec v prostých kalhotách a haleně vyšel ven a zavětřil.

"Bohové se smilovali a seslali nám jídlo!"

"Osmdesátiletý stařečci ho ovšem dostávají intravenózně. To je smůla, co?" vyplázl na něj Sean jazyk a uvelebil se svou sýrovou bagetou pod stromem. Pohodlně se natáhl a když mu potom jedna milá slečna od cateringu dolila i čaj, tvářil se, že nic víc už k životu nepotřebuje.

Viggo na něj vyplázl jazyk a pak sebral z jednoho ze skládacích stolů misku a šel si nabrat guláše, který se ohříval na vařiči nedaleko ve velkém hrnci. Pak si vzal chleba a s ukořistěnou lžící se posadil na schůdky svého karavanu. Guláš byl tentokrát bramborový, ale jemu to nevadilo, měl hlad.

"Je to konina." ozval se Boromir.

“Je mi jedno co to je, hlavně když to není z Rohanu!"

"Magore," konstatoval to Sean a zakousl se. Teplé jídlo po náročné práci nebylo to pravé. Zažívací potíže nebyly nic, oč by stál. A ačkoliv catering na záběrech pro oficiální dokumenty hýřil všelijakými lahůdkami, panovala nepsaná dohoda, že herci jsou taky jen lidé a obyčejné jídlo je nezabije. Hostiny se konaly vždy na oslavu dokončení nějaké etapy natáčení. Pravda, dnešek by si menší oslavu zasloužil, ale Peter na ně byl trochu naštvaný... Eh, měli mu tam přidat víc petržele.

Viggo se jen usmál a rychle spořádal svou porci. Měl hlad jako vlk a taky mu byla trochu zima. Přeci jen, večer nebyl z nejteplejších a on se k tomu koupal. Dojedl, vstal a šel umýt misku. Odmítl ji dát děvčeti z cateringu, vždycky prohlašoval, že takové věci zvládne doma, zvládne je i tady. Nakonec se šel natáhnout k sobě a otevřel si scénář.

Sean schroustal svoji bagetu, přibral si nějaké to rajče, další čaj a také zalezl k sobě. Scénář ovšem číst odmítal. Text uměl a kromě toho byl unavený, aby se ještě teď zaobíral prací. Místo toho sáhl do své poměrně dobře zásobené knihovničky a... Důležitý poznatek: kniha položená na obličeji způsobuje ještě hlubší spánek než obvykle. A bylo putna, že postel v karavanu byla úzká. I když se upřímně těšil zpátky do hotelu, usnul jako medvěd zimním spánkem. A to ještě nebylo ani osm.

 

Venku se plížilo několik postav. V civilu, takže se žádná noční scéna nenatáčela. Ale i tak to připomínalo záběry z akčního filmu. Jedna z postav zpozorovala ty zbylé a udělala nějaké znamení.

"Sssss, tady!" zamával Elijah na své přátele.

"Co je?" zeptal se další z nočních spiklenců.

"Všechno pokračuje podle plánu," uchechtl se David Wenham, alias Faramir, který se u natáčení motal od počátku, ačkoliv se jeho postava měla objevit až v druhém díle.

"Nezdá se mi. Blbnou jak malý kluci, ale všechno v rámci slušnosti," opáčil Karl Urban, maršál Eomér, který se taktéž teprve měl objevit.

"Co jste čekali? Porno?" odfrkla si Liv Tylerová, která odložila Arweniny šaty do truhly a s ní i její důstojnost a chovala se bez zábran ještě hůř, než ti, o kterých byla řeč.

"No, podle toho co občas předvádějí," Dominic se ušklíbl. "Vážně jsou horší než malí kluci, ale pak si zase pomáhají. A mimochodem, ten plášť, co v něm tady minule Viggo spal venku, je z Beanovy šatny."

"Takže se nejen škádlí. Mají se rádi," ušklíbla se Liv.

"No jo, ale stejně... Já nevím, ale podle mého tu sázku prohrajete," zamnul si spokojeně ruce Orlando. "Mimochodem, to šampaňské bude prvotřídní, jo?"

"Taky si myslím, že to projedou," přisadil si Elijah a pobaveně se zašklebil. "Ani nebudou vědět jak."

"Fajn, takže vy nevěříte, že dokážeme, aby ti dva šli na premiéru třetího dílu ruku v ruce?!"

"Ne... Nejsou na kluky. Jo, jsou sice rozvedení, ale ani jeden nemá zájem o chlapy. A ženskejch by mohli mít na každým prstě, kdyby chtěli," usmál se Elijah a Bloom přisvědčil.

"A já ti říkám, že spolu na tu premiéru půjdou!" ozvala se za nimi paní Galadriel. "Ti dva jen neví, kde je hranice."

"Vyhlásíme novou sázku?" podíval se na ni Elijah úkosem a lehce se jí poklonil. Cate Blanchetová uměla být krásná i když si zrovna nehrála na paní ze Zlatého lesa. "Pokud je to přání dámy, pak jej samozřejmě splníme," dodal poté galantně.

"Jsem pro!" usmála se Cate. "A sázím prvotřídní šampaňské a večeři v Continentalu na to, že ti dva spolu půjdou. Jako pár."

"Přijímám," usmál se Elijah a vyzývavě se podíval na Orlanda. Ten kývl, že beze všeho.

"Abychom si to ujasnili, má paní," dodal potom ještě, "a zbylí," opravil se. "My dva nepochybujeme, že spolu budou Sean s Viggem něco mít. Cílem sázky je, aby to demonstrovali veřejně."

"Viggo by z toho hlavu neměl, horší je Sean, že?" usmála se Cate, alias Paní. "Mimochodem, vy nepochybujete, že ti dva spolu něco budou mít? Jsme tu teprve tři měsíce..."

"Tipla bych, že Sean po svém druhém rozvodu nechce ženskou ani vidět," usmála se sladce Liv a rozhlédla se po hobitech. Někdy by jí vyhovovalo, kdyby její kolegové dosahovali výšky těch mrňavých človíčků.

"A koneckonců, máme na to něco kolem dvou až tří let... To by v tom musel být sám Saruman..."

"Tady se mluví o mě?" ozval se Christopher Lee, alias zkažený čaroděj, který se nečekaně vynořil ze tmy.

"Ale jen tu kujeme pikle, drahý příteli, přidáš se k nám?" usmála se Cate a podala mu ruku. On se k ní sklonil a jako pravý džentlmen, i když teď v džínech, ji naznačil polibek.

"Tak co se zde děje? Zase probíráte ty dva potrhlé cvoky?"

"Běží tu o šampaňské a večeři v Continetalu," objasnil mu Dominic. "A tebe se ptáme, moudrý čaroději, je naděje na vítězství? Je naděje, že Boromir s Aragornem půjdou na premiéru ruku v ruce?"

"Hm, musím se kouknout do knih," zasmál se muž. "Nebo se zeptejte Iana, on by nám mohl dát fundovaný názor."

"Dobrý nápad, přizveme ho na další spikleneckou schůzku... Bacha, Sean rozsvítil, pryč!" Billy ukázal do tmy, ze které se teď linula slabá záře. V momentě nebylo po spiklencích ani stopy, vypařili se neslyšně jak duchové. I když tu běželo o prvotřídní šampaňské a královskou večeři.

 

Viggo se převalil na posteli a pak se připojil na síť. Chvilku surfoval, ale nic ho nezaujalo, tak jen notebook zase zavřel a útrpně si dal ruku přes oči. Nemohl spát. Zívl. Dostal hlad... Když se blížil směrem ke cateringovému působišti, kde by se i teď dalo najít něco k jídlu, zaslechl za sebou kroky. Potom i hudbu, která je provázela. Saxofon, jazz. Než se stačil ve tmě rozkoukat, kdo se to k němu blíží, ten člověk do něj narazil.

"Hímlhergot!" zaklel Sean, sundal si sluchátka a přitiskl si ruku na čelo. "Co se tu kruci plížíš jak zloděj?" obvinil ho potom.

"Já? A co ty? Ty tu chodíš potmě jako zloděj"

"Já jsem na zdravotní procházce... A tak trochu výpravě za čajem," Sean se na něj ublíženě podíval a dlaň si tiskl na čelo, jakoby zamačkával imaginární bouli.

"Jo, zdravotní procházka. Máš hlad! To máš z těch svých baget..."

"Bylo by mi špatně, kdybych se najedl hned odpoledne!" odsekl kolega a konečně vypnul svůj přehrávač. Jazz umlkl a vystřídalo ho ticho. "Nedělá mi dobře, nacpat se hned po práci, vždyť to ví celý štáb!"

"Promiň..." Viggo se zatvářil omluvně.

"U člověka tvého věku je to pochopitelné," ušklíbl se Sean a zase začal šaškovat, "odpouštím ti. Půjdeš se mnou vyplenit cateringu spižírnu?"

Viggo se spiklenecky ušklíbl a samozřejmě bez řečí šel. I z obyčejného plenění zásob se mohla stát docela pěkná komedie. Už jen tím, jak Sean prolézal všechny možné úkryty, aby nalezl své oblíbené ingredience. Ale zajímavé to skutečně začalo být teprve ve chvíli, kdy objevil ty dvě láhve špičkového červeného vína.

"Jedna, dvě sklenky proti infarktu denně, to nemůže uškodit," prohlásil a pohotově vytáhl zátku u první z nich.

"A alkohol z rukou krále neškodí v jakémkoliv množství," usmál se Viggo a podal mu dva pohárky. "Nalévej, sklepníku!" zašklebil se a pak už si jen hleděli do očí.

"Na co si připijeme?"

"No přece na nás dva!" zachechtal se Sean. "Že to všechno přežijem!"

"Souhlasím!"

"A na pomstu všem špičatým uším!" dodal ještě Sean škodolibě, ale potom už mluvit přestali. Tedy srozumitelně. Z jedné, dvou skleniček nakonec byly skleničky tři, čtyři... Potom v nich náhle zmizela půlka láhve, spolu s tím, jak se konverzace stávala pořád černohumornější a bláznivější.

Kdy načali druhou láhev a kolik bylo hodin, když ji vypili ani jeden z nich nezaregistroval. Obecně bylo málo věcí, které by byli schopni registrovat.

 

To, že měl na sobě tričko, o lecčems vypovídalo. To, že byl jenom v boxerkách, zatímco jeho kalhoty se válely na zemi, bylo poněkud nešťastnější. A vůbec nejhorší okolnost byla, že si vůbec nepamatoval, jak se sem dostal, nebo k čemu přesně v noci došlo. Věděl jen, že se probudil, nebyl u sebe a nebyl sám. Kromě permoníčků v hlavě tu byl ještě někdo... Sean si povzdechl a podíval se na spícího Vigga. Prevít jeden, já mám kocovinu a on si sladce vyspává!

Viggo spal natažený u kraje palandy a vypadal v dlouhé kostýmové košili a s kalhotami někde u kotníků trochu komicky. Ale spokojeně. No, rozhodně do té doby, než se venku ozvala nahrávka, která je každé ráno budila na plac. Jen podle její změny mnohdy poznali co je za den.

"Tak dnes je čtvrtek," zamumlal Viggo, přitáhl si polštář a zabořil se do něj hlouběji.

"Jo, je čtvrtek, a je jen otázka času, kdy se po nás začnou shánět," překonal Sean kocovinu a zatřásl mu nemilosrdně ramenem. "Vstávej! Vstaň a řekni mi, co se u všech všudy včera dělo!"

"Cože?" Aragorn zvedl hlavu a pak se zašklebil. "Au, světlo," schoval ji zase zpátky do polštáře. "Nech mě umřít, nebo tě předhodím skřetům!"

"To je nedůstojné krále," odtušil Boromir, ale Sean znovu Viggem nemilosrdně zaklepal ze strany na stranu. "No tak, jak jsem se sem dostal! A jak se moje kalhoty ocitly na zemi? Viggo, vnímej mě, stejně budeš muset dneska vstávat!"

"Pokud si dobře vzpomínám," Viggo se pomalu přetočil na záda a dal si ruku před oči. "Tak jsme něco pili... Asi to víno. Nevím kolik a netuším, jak jsem se dostal do postele a..." pokusil se rozplést to podivné cosi, co mu poutalo nohy. Zvedl hlavu a zaostřil na to. "A netuším, proč mám kalhoty u kotníků a ještě zamotaný. Tedy my asi včera vypadali..."

"Fajn," potlačil Sean poněkud hysterický tón ve vlastním hlase. Uvědomil si, že včera to víno pil nalačno, proto mu taky bylo tak nevalně. "Takže ani jeden si nepamatuje, jak jsme se tu ocitli, spolu a ještě napůl nazí... Bylo by hodně naivní doufat, že jsem se svlíkl sám?"

Viggo, navzdory tomu, že se taky necítil valně, pohnul několikrát obočím a trochu se uchechtl. "Bolí tě zadek? Ne. Mě taky ne. Nic se nestalo a další neřeš..."

"Na to, aby se něco stalo, mě nemusí bolet zadek," opáčil Sean ledově a vybatolil se z postele. Šlo to špatně, v hlavě mu tepalo a překyselený žaludek se hlásil o slovo. Chtělo to snídani. Ale napřed... Natáhl se pro kalhoty a rychle do nich vklouzl. Potom si prohledal kapsy. "Sakra," zaklel. "Někde jsem nechal empétrojku... A zrovna dneska!"

"Co je dneska?" Viggo konečně skopl zamotané kalhoty a jen v trenýrkách a košili pomalu vstal. "Pomož osmdesátiletému kmetovi..."

"Podle všeho čtvrtek, tuhle hudbu nesnáším," podotkl Sean, který si konečně uvědomil, že to co se line z reproduktorů venku má s hudbou pramálo společného. Který člověk si může oblíbit něco tak příšerného jako je Billy Talent? "V čem chce osmdesátiletý kmet pomoct? Myslel jsem, že když může pobíhat po horách, zvládne všechno..."

"É, co se bude dnes točit, mám okno," řekl Aragorn a pak se na sebe podíval do zrcadla. "Klidně by mohli točit Aragorn po svý smrti. Jako strašidlo."

"Myslím, že závěrečné scény, hodíte mě do vodopádu a potom nějaké dodělávky... To hlavní bude jinak až za týden. Na pár dní se vrátíme do civilizace. Hurá, hurá," udělal Sean ironicky a zdvihl jeho kalhoty ze země, rozmotal je a hodil po něm.

"Nemůžu umřít místo tebe?" zeptal se Viggo a chytil se za spánky. "Docela bych to bral."

"Smůla, už včera jsi mě na rozloučenou hubičkoval. Kdybychom po Peterovi chtěli, aby to přetočil, asi by nás ukamenoval..." Sean ho přátelsky poplácal po zádech. "Pojď, ať to máme za sebou."

"Už jdu, jen sežeň někoho s Brufenem a budu tvým vděčným králem až do konce," řekl Viggo a oblékl se. Pak si do obličeje chrstl vodu, zamrkal a vydal se ke dveřím.Když venku uviděl Petera jak s nadšením jemu vlastním, všechny diriguje, v duchu zavyl.

Už nikdy nebudu pít...

 

Díval se za lodí mizející v dálce a pak si začal natahovat chrániče předloktí. Vypadal ten den dostatečně vyčerpaně, ano, nepotřeboval moc make-upu.

"Jdeme!" otočil se na zbylé společníky po nutných replikách a vyrazili.

"Klapka!"

Aragorn se zastavil a sedl si na jeden z kmenů. Dnes nemuseli nic opakovat, ale taky to nebyla taková legrace. Ale zase skončili dřív. Alespoň jedno pozitivum.

Taky totiž nebyl už žádný záběr, kdy by se Aragorn ocitl blízko Boromirovi a na dálku neměly ty Seanovy vtípky takový účinek. A proto mohli skončit dřív o celé dvě hodiny.

Peter slavnostně povstal.

"Vážení přátelé, dnes padne historická klapka, ačkoliv práce ještě není za námi. Ovšem… Poslední scéna prvního dílu, pokud půjde všechno hladce," změřil si Seana Astina, který byl taky vyhlášený vtipálek. "A potom vás čeká sedm dní vytouženého volna. Doufám, že se mi všichni vrátíte v pořádku... Ještě vás budu potřebovat." Trochu se ušklíbl.

Aragorn zívl a pomalu vstal. Hlava už tolik nezlobila, i žaludek se uklidnil a on se vydal ke svému karavanu. Zítra jim začne volno... V civilizaci. Podíval se na sebe do zrcadla a představil si sám sebe zase v civilu. Nešlo to.

"Ale koupel si dám," zabručel a pak se i v kostýmu rozplácl do postele.

Sean se vydal hledat svůj mp3 přehrávač o jehož osud měl velmi vážné obavy. A sotva byl z dohledu, spiklenci se na sebe podívali. ˇ"

"Šlo to rychleji, než bych řekl," protáhl Orlando tiše, "včerejší noc strávili spolu. Opilí, ale kdo ví, co se dělo."

"Podle toho jak se tvářili, tak jen pili..." řekl někdo za nimi a oni uviděli Gandalfa. Tedy Iana MacKellena. "Proč se o ně tak zajímáte?"

Spiklenci se na sebe podívali. A potom Dominic jedním dechem vysypal oč jde. Na čem se shodli první týden a oč se vsadili minulou noc.

"Myslíte, že by to bylo možné?" podíval se na něj potom pohledem nevinného štěňátka.

"Mezi těmi dvěma?" Ian si pohladil bradku. Pak se usmál, skoro tak tajemně jako Gandalf. "Jsou jako bratři, ale možné to je. Už jsme a budeme tu dlouho a Viggo není svatý."

"Výborně, to nám postačí... Tedy rozhodně nějakou naději máme," zaradoval se Billy. "Být vámi, začínám si šetřit na tu večeři. Budete na to jen dva."

"Ovšem nezapomínej," usadil ho Elijah, "že není cílem, aby spolu byli, ale aby to přiznali... Veřejně."

"Veřejně?" Ian zvedl obočí. "To bude těžké pánové. Sean je přece idolem tolika žen a dívek..."

"Viggo taky. Takže myslím, že peníze byste si měli chystat vy," chytil se toho Orlando, jak myška špeku.

"Ovšem, kdo z nás je erudovaný předpovídat budoucnost?" usmál se Ian tajuplně a zmizel jim z dohledu, málem jako nějakým trikem.

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

he heh

(Heljanwen Tóstamel, 2. 1. 2010 15:36)

PERFEKTNÍ!!! :-D :-D :-D

:-)

(Davida666, 30. 11. 2009 19:24)

Nádherné,už se těším na pokračování :-)

...

(Profesor, 30. 11. 2009 17:37)

Dobré pobavení k zápočtovému dni. Jsem zvědavá, co bude dál.

... :)

(Akkarra, 30. 11. 2009 10:40)

:) :) :) :) Moc dobře jsem se bavila. :)