Jdi na obsah Jdi na menu
 


LOTR - Zákulisní pletky II.

24. 12. 2009
 


Chvála civilizaci, pomyslel si Sean, když o několik málo hodin později, ve skutečnosti v poledne dalšího dne, hodil krosnu do rohu pokoje a blaženě se zabořil do pohodlného křesla. Největší radost mu ovšem udělala postel, do které by se vešel dvakrát. I přes svou dobrodružnou povahu spánek miloval a dokázal si ho užít. A nebyl by to spánek, kdyby se nemohl převalovat dle libosti. Což ve stísněném prostoru karavanu bylo poněkud obtížnější.


Viggo sebou třískl na postel a pak se natáhl po telefonu a zavolal synovi. Mluvili spolu hodinu a když skončil, donutil se vstát a šel si napustit tu hříšně velkou vanu, do které by se vešel…

"I s Boromirem, Legolasem a možná bychom přizvali i Pipina," zasmál se a pak do ní vklouzl. Blaženě vydechl. Ten luxus si zasloužil. Špatně, všichni si ho zasloužili.


Posledních pár dní bylo skutečně hektických, pomyslel si, zatímco se rozvaloval v nadýchaných peřinkách a užíval si ten pocit, že se může otočit, aniž by spadl na zem. Takže teď hodlám... Co? Adrenalinu si užil dost na natáčení, teď se hlásila o slovo duše. Takže nějakou výstavu? Koncert? Dobrou knihu? Všechno dohromady?

Natáhl se pro kulturního průvodce, který mu ležel na stolku. I hle, jen na to pomyslí, už to tu je. Koncert kytary, trubek a smyčců, známé melodie, tak jak je neznáte. A malý, komorní klub. Báječné. Sáhl po telefonu a bezmyšlenkovitě poprosil recepci, aby mu zarezervovali dva lístky. Otázka, kde sežene společníka, ho zatím příliš netrápila.

Ostatně, mohl pozvat kohokoliv. A pak se usmál. Nebo ne?


Viggo se spokojeně protáhl a pak, když zjistil, že voda je už skoro studená, vylezl, posloužil si hříšně měkkým ručníkem a odťapkal do pokoje, kde se zavrtal pod nadýchané peřiny. Zavřel oči... A za dvě hodiny byl vzhůru, bral si peřinu a lehal na zem. Nedokázal tu pohodlnou a měkkou matraci snést. Takže si udělal provizorní lůžko na zemi a konečně spokojeně usnul.


S poťouchlostí sobě vlastní to ovšem nemohl udělat jen tak obyčejně. Takže vyřídil ještě několik telefonátů, než se s ďábelským úsměvem nechal ukolébat do spánku. Jestli se o tomhle dozví bulvár, bude z toho pěkně peprná historka... Jen ať si poslouží.


Druhý den ráno doručil poslíček do jistého pokoje obrovskou kytici z nejrůznějších druhů, spolu s psaníčkem, v němž bylo pozvání, aby adresát strávil dnešní večer s příjemnou hudbou a ještě příjemnějším společníkem. P.S.: Červené Bordeaux, archivní ročník…

"To je..." ulevil si adresát, ale pak se usmál a natáhl se k hotelovému telefonu. Vytočil jisté číslo a když se ozval Seanův hlas, řekl jen: "Bezva a doufám, že máš i brufen, pak to beru!"

"Brufen a archívní víno? Bože, kde skončíme tentokrát? V hodinovém hotýlku?" zasmál se jeho kolega.

"Pokud jen s tebou , tak to beru. Legolas by byl horší."

"No, to je fakt. Ty špičatý uši mě děsí," Sean už se nepokrytě chechtal. "Tak nezapomeň zalejt kytičky a sejdeme se v šest na chodníku. Možná bych to viděl ještě na malou večeři..."

"Souhlasím, vybíráš restauraci ty nebo já?" zeptal se ještě, aby se když tak připravil. Nechtěl působit dojmem neználka. "No, můj milý ochránče Gondoru?"

"Co potkáme cestou. Něco zastrčeného, kde bude šance na anonymitu, co ty na to?" navrhl mu Sean a když se mu dostalo kladné odpovědi, zavěsil. Najednou mu bylo dobře. Zatraceně dobře.


Ozvaly se poslední tóny a oni spolu s ostatními tleskali. Po několika přídavcích měl koncert sympatické dvě a půl hodiny a oni se teď odebrali k baru. Byly tu příjemné malé boxy a když Viggo zahlédl, jak si na ně ukazují, zapadli tam. Pohodlná sedačka a malý stolek. Láhev vína a jejich rozebírání koncertu.

Nakonec však měli dost všech lidí, odvykli si. Sean zavolal taxi a nechali se odvézt do hotelu. Ale ještě se nechce spát… A tak si sedli u Seana a otevřeli to archivní víno. K němu malé občerstvení a za chvíli leželi vedle sebe na koberci s vysokým chlupem a Viggo spokojeně klátil dlouhýma nohama.

"Bylo to pěkné, sklepníku."

"Mám rád pěkné věci," odtušil Sean a natáhl se vedle něj. Potom se ale ještě na chvilku zvedl a podal si z postele dva malé polštářky. "Jak dekadentní," nadhodil potom s pobavením, "vyvalovat se na koberci, popíjet víno a vést intelektuální řeči..." Znovu se pohodlně uvelebil a přitáhl si tác se salátem. César, kuchař se uvolil ho udělat po desáté hodině jen kvůli němu. Miloval ho za to. Obrazně řečeno, samozřejmě.

Viggo se převalil na záda a obratně mu ukradl jedno cherry rajče. Slupl ho dřív, než mohl Sean říct popel. Pak na něj zamrkal. "Dobré, jsi skutečně dekadentní. Jak jen je ten Gondor prolezlý dekadencí, příteli."

"A ty jeho budoucí král to samozřejmě chceš změnit, co?" ušklíbl se válečník a na oplátku mu odsunul tác okurčiček, na které Viggo dělal zamilované oči. "Prozradím ti jednu věc, nepovede se ti to."

"To ani nechci,"zasmál se Viggo a po jedné se natáhl. "Byla by to škoda. Víš jak by se dekadentní špičaté ucho, moje žena Arwen, tvářila? Bez dekadence?"

"Teda, ale že na tě prásknu, jako o ní mluvíš," pohrozil mu Sean žertem a vrátil mu okurčičky. "Škoda že u toho nebudu, až tě korunují. Bude to výborná komedie!"

"Budeš se mnou. Přeci v duchu. Pořád budeme," usmál se trochu melancholicky budoucí Gondorský král. „A navíc určitě mě odněkud budeš rozesmívat a já to budu točit dvacetkrát.“

"Vsadím se, že přesně z toho důvodu mě Peter někam uklidí, aby ho chudáka nakonec nevezli do blázince," dolil mu Boromir vína. Sean Bean se potom rozpustile zasmál. "Ale jestli se mi podaří ukořistit megafon, tak mu to stejně nepomůže..."

"Chudák Peter, trefí ho šlak, já umřu smíchy a on bude muset zahodit celý film."

"Ou jé. A všichni sponzoři nás budou žalovat... Jelikož nechci zbytek života strávit soudními tahanicemi, radši se opravdu půjdu někam uklidit - třeba si zalézt po horách, nebo tak něco." Natáhl se zpátky na koberec, hlavu si podepřel polštářkem a úkosem se na svého kamaráda a kolegu zadíval. "A taky by nás uškrtili fanoušci, kdybychom ji nedali třetí díl..."

"Asi jo," Viggo se usmál a pak zvedl ruku s kouskem sýra a zamyšleně s ní zašermoval. "To by nás pak neochránil ani Ian. Mimochodem, až se vrátíme, dotáčíme scény z Morie, tak to vypadá dobře ne?" Viggo si kousek sýra ukousl. "Jen aby ses tam nepřerazil, Peter nás nebude šetřit..." S tím se otočil na svého kolegu a chtěl sníst zbytek sýru, ale zarazil ho pohled těch očí. Zamrkal.

Sean uhnul pohledem první. "Při mým štěstí," zabručel pak a mimoděk si přitiskl ruku nad levé oko. Měl tam osm stehů, památku na natáčení s Harrisonem Fordem. "Určitě dostanu přinejmenším do zubů," uchechtl se ale potom, jakoby se nic nestalo. Jakoby na okamžik nevěděl, kde je a jak se jmenuje...

"Hele, víš co, pokus se nezabít," řekl Viggo a převrátil se na břicho. Najednou měl pocit, že vzduch kolem je jiný. Těžký a přece tak opojný. Musel se dívat před sebe, aby potlačil iracionální touhu se ho dotknout.

"Já to zkouším, ale okolnosti jsou proti mě." Pokus o obhajobu mu přítel nespolkl, tak se radši natáhl pro zbytek salátu. "Jakoby nestačilo, že všichni se můžou po práci najíst, jen já musím chřoupat zeleninu v pečivu, abych se večer nepozvracel... Ještě na just, abych počítal s několikadenním pobytem v ambulanci."

"Hele, budu držet tu bagetovou dietu s tebou, jestli chceš," Viggo, alias Aragorn se pořád díval před sebe, ale teď si dovolil postranní pohled a pak zase raději rychle sledoval svoje ruce.

Sakra, co to dnes se mnou je?

"A opovaž se zranit, zemřeš strašlivou smrtí, bora – bora," zašklebil se potom.

"Prosím tě, umřeš hlady..." odmávnul ho Sean se smíchem. "Na něco takovýho musíš mít trénink. Nejlépe letitý... Asi tak dvacetiletý. A to musím podotknout že v poslední době se to zlepšilo. Kde bys před dvaceti lety sháněl bagety? A k té strašlivé smrti - uvědomuješ si, že většinou jsem v tom nevinně a hraju jen roli ubohé oběti, která to všechno odskákala?"

"Ty a oběť?" Viggo po něm hmátl a chytil ho pod krkem. Vzápětí už na něm seděl, Sean pod ním a Viggo se na něj díval s výrazem mentora.

"Ty nejseš oběť, příteli, a bagety s tebou jíst budu. Stejně potřebuji něco lehčího, občas mi pak taky není dobře... Ale jen občas," zvedl ukazováček, aby zabránil debatám. Jenže Sean je Sean.

"Jen občas, když se hodně napiju. To pak ani nevím, jak jsem se s kamarádem dostal do postele, co?" kašpárkoval a nenápadně se připravoval na protiútok... I když váhu jeho těla skoro necítil a bylo to dokonce - příjemné? No dopr... Nečekaně ho popadl v pase a shodil dolů. "A mimochodem, to ráno, jak jsem se tě ptal, jestli něco nebylo - ptal jsem se z jediného důvodu. Opravdu by mě naštvalo, kdybych se vyspal s chlapem a nic z toho neměl." Zašklebil se, zatímco se nad ním nakláněl a držel ho při zemi.

"Už jsi to zkoušel?" zeptal se se smíchem Viggo, ale když se na něj tak díval, polknul. "Tedy mě by taky štvalo, kdybych se s někým vyspal a nevěděl o tom."

"Jo, jo," pokýval Sean hlavou, ale nic víc neřekl. Jen pánbůh ví, co tím vlastně myslel. Viggo si mohl vybrat. Místo toho se jen neklidně zavrtěl. Sean si konečně uvědomil, že ho pořád drží a s lehce omluvným ušklíbnutím ho pustil.

Viggo se trochu odtáhl a pak se posadil vedle postele. Byl podivně rozechvělý a napadlo ho, že je možná nejvyšší čas jít spát.

Jakoby mu četl myšlenky, Sean náhle zívl. Pak na něj zamžoural. „Jsme dost opilí, abychom spolu vlezli do jedné postele? Nebo jsi dost střízlivý, abys došel k sobě?“

"Jsem moc unavený abych došel k sobě. Mám pokoj až na druhý straně hotelu a dojem, že to Peter tak zařídil schválně."

"Že by byl až tak zlomyslný? To se mi nechce věřit," Sean se pomalu zdvihl a zádumčivě se podíval na postel. Což o to, široká byla dost, vešli by se na ni více než pohodlně. Problém byl v tom, že měl jenom jednu peřinu...

Viggo se opřel o postel a spokojeně si zavřel oči. Rozhodl se situaci vyřešit po svém. ..Pak ovšem usoudil, že spát v sedě je blbost a natáhl se zpátky na vysoký koberec a sebral jeden z Boromirem donesených polštářků.

"Tady se mi bude spát dobře," zabručel. "Tak postel neřeš, máš ji pro sebe. Já bych tam stejně neusnul, ty zdejší jsou moc měkké."

"Nejsi cvok?" obvinil ho Sean, který mezitím zkoumal po skříních, co by se kde dalo použít jako peřina. A když ho pozoroval, jak se mu krčí na koberečku u postele, osvítil ho náhle duch svatý. Plácl se do čela. Pak se znovu ponořil do skříně a vzápětí po Viggovi hodil cosi měkkého a lehkého. "Zapomněl jsem na něj jako na smrt..." usmál se potom, když udiveně hrabal z pod spacáku.

"Díky," zamumlal Viggo. Spacák rozepnul, stáhl si ze sebe kalhoty a sundal i košili. Pak, když obojí odhodil a trefil židli, spokojeně zabručel, zamotal se do spacáku a během okamžiku spal.

Sean jen tázavě nazdvihl obočí. Pak dopil zbytek vína v láhvi, shodil všechno přebytečné oblečení a zalezl do postele. Slyšet v pokoji ještě jeden dech, byť ne přímo vedle sebe, bylo zvláštně uklidňující. A protože se mu ještě nechtělo tak úplně spát, díval se z okna. Pohled na noční město považoval za jeden z nejhezčích. Proto taky nechával roztažené závěsy. Poslouchal jak Viggo dýchá, díval se na světýlka hluboko pod sebou a bylo mu dobře. Usnul asi po hodině.


Viggo se v noci víc zamotal do spacáku a ráno mu čouhala jen kštice, kterou si nechal kvůli filmu narůst a pak obarvit na tmavo. Syn z toho byl nadšený a maskérům to ulehčilo práci. Takže teď místo jeho vlastní blond, vyčuhovala ze spacáku tmavá hříva krále lidí a ten si spokojeně spal. Jeho podvědomí čekalo na budíček a ten nepřicházel.

Sean byl totiž náramný spáč a když měl volno, rozhodně si nedělal násilí a byl schopen prospat i půlku dne. Ovšem potom tu zbylou půlku hýřil energií, adrenalinem a dobrou náladou. Zatím ale nebyl důvod. Bylo teprve devět... Budoucí správce Gondoru, momentálně po smrti, se převalil a sevřel polštář. Ave dovolená.

Vigga v jednu chvíli přepadla zajímavá myšlenka. Čí kolínská tu tak hezky voní. Někoho mu připomínala. Někoho, koho by rád objal a políbil a… Viggo se se zamrkáním probral. Ta kolínská! Patřila Boromirovi! Teda Seanovi!

"Ježíši!" zamumlal a rychle schoval hlavu pod spacák.

Jsi frustrovanej, řeklo mu podrazácky podvědomí.

Nahoře na posteli to zašustilo, někdo zabrumlal a pak mu na hlavě přistál polštář. Sean spal, ale zaujal tak prapodivnou polohu, že polštář se rozhodl to vzdát a opustit ho. Spáče to neprobudilo.

Viggo si polštář přitáhl k sobě a dal si ho pod hlavu. Pořád se mu chtělo spát a ty myšlenky zahnal jako zcestné a hloupé. Sean byl kamarád a on měl jen kocovinu a sexuální absťák, nic vážného. Sevřel polštář v náruči a usnul.

Druhé zabrumlání se ozvalo kolem jedenácté odpoledne. Medvěd se uráčil vylézt ze svého doupěte. Sean otevřel oči. Sluníčko svítilo, jakoby mu za to někdo platil, otevřeným oknem profukoval lehký větřík... Paráda. Uvědomil si, že nemá polštář. Zahrabal nalevo - nic. Zahrabal napravo - nic. Zcela automaticky sáhl dolů... Chvíli tu věc ohmatával. Tak hebké, uchechtl se, jak se mu připomněl slova nějaké reklamy. Nejspíš na šampon. Na šampon? Tak moment!

Rychlostí blesku změnil polohu a podíval se na zem. Tak hebké... Byly to Viggovy vlasy. Ale doprčic, pomyslelo si kocovinou ztýrané vědomí. A Sean si musel přilehnout ruku, aby ho nepohladil podruhé.

Viggo cosi zabrumlal a víc si k sobě přitiskl jeho polštář. Odmítal vstávat a docela se mu líbilo, když ho ten někdo hladil. Jen by to mohl dělat pořád.

Seanovi zadrkotaly zuby. Tak takhle by to nešlo. Když se podruhé rozváděl, zařekl se přímo v soudní síni, že už nechce mít na poli vztahů s nikým nic společného. A toho by se tedy sakra měl držet! Potřásl nad svým počínáním hlavou, odsunul se na druhou stranu postele a začal hlučně vstávat. Doufal, že když bude dělat co největší rámus, Viggo se probudí i bez jeho zásahu. Byl ochotný riskovat i jeho případné bručení.

Jenže Viggo byl zvyklý na rámus po ránu a pokud se rozhodl, že nevstává, tak nevstával.

Jeho přítel a kolega se tedy rozhodl pro něco drastičtější řešení. Pravda, nedělal to rád, ale všechno mu náhle připadalo tak nějak přijatelnější, než se nad ním sklonit... No páni! Nač to myslím? Tiše odťapkal k notebooku a nařídil na zvukové aparatuře co nejvyšší možnou hlasitost. Potom Vigga v duchu odprosil za takovou necitelnost a pustil I will survive od Glorie Gaynor.

"VRAHU! Zabiju tě!" ozvalo se z druhé strany postele, polštářek přeletěl s podivuhodnou přesností přes místnost s trefil Seana do břicha.

"Okamžitě to vypni! To je mučení!"

"Ale zabralo to," zazubil se jeho kamarád vesele a stáhl volume na přijatelnější míru. Potom sebral polštářek, rozběhl se a skokem přistál na postel, hlavou jen kousek od té Viggovy. "Poněkud necitelné, ale účinné."

"Ano, ale Mordor na tebe!" Viggo po něm hmátl a větší muž přeletěl z postele přímo na něj. Viggo vyhekl pod tou tíhou, ale pak se na něj vrhl. "Ha, vím jak tě potrestat za takovou necitelnost!“ A začal ho lechtat na žebrech. Dnes měl výhodu, Sean neměl tričko ani kostým.

"Ty mučiteli! Nejsi příbuzný se Sauronem?!" zaječel a začal se sunout pryč. Nešlo to. Viggo se nezdál, ale měl docela sílu a rozhodně se mu podařilo ho přišpendlit k zemi. Seanovi začínalo ubývat vzduchu, jak se snažil uniknout a zároveň se chechtal, protože to vážně lechtalo! Neskutečně. Po chvíli začal pískat, jak pouťové hračky.

"Možná!" chechtal se Hraničář a pak už ani on nemohl, zhroutil se na něj a jen se sám začal pochechtával a poslouchal to srandovní pískání, co Sean vydával.

Zvedl hlavu.

"Jak ti je?" zeptal se skoro starostlivě

"Jak kdyby mě přejel buldozer," zapískal Sean a zhluboka oddechoval. "Ale lepší se to," dodal potom už svým normálním hlasem a zadíval se na něj. "I když to bylo pěkně zákeřné, abys věděl. A navíc jsem se praštil..."

"Moc?!"

"Dá se to vydržet. Ale leží na mě balvan o váze pětasedmdesáti kilo... Nechtěl bys slézt?

"Ty máš devadesát, co jsem měl říkat já?"

"Dobrá, dobrá, ale stejně... MOHL bys slézt?" ošil se Sean poněkud nervně, když si uvědomil, že na sobě má akorát džíny, protože tričko si ještě nestihl obléct.

"Jasně!" Viggo zvedl ruce nad hlavu a slezl z něj. "Jsi po ránu nějakej nervózní... Nemám zavolat nějakou z holek od cateringu? Třeba by..." nedomluvil protože Sean po něm hodil polštář.

"Ale počkej!" zařval potom jako tur, vyskočil na nohy a začal se po něm sápat. A protože Viggo nestačil utéct, v mžiku se ocitl v sevření jeho paží a přitisknutý na jeho hruď. "Tak holku od cateringu, jo? A kde jí chceš tady shánět?!" zašklebil se potom vítězoslavně.

"Tak z hotelový služby, třeba tu mají takové ty…" Viggo nahodil lascivní výraz pouliční štěky. "No?"

"Týýýý!" zavyl Sean a stiskl ho ještě pevněji. "Jsem čerstvě podruhé rozvedený! Ty nemáš soudnost, když mi dohazuješ ženskou!"

"Mám ti dohodit kluka?" Viggo na něj zamrkal. Pak ho polechtal na žebrech a nakonec se mu pokusil podmést nohy. Sean zacouval, narazil na postel a spadl na ni pozpátku i s Viggem, takže si málem vyrazil dech. Nakonec na něj rozpačitě zamžoural.

"Co takhle mi dohodit pokojskou, která přijde se snídaní?"

"Hm, ta není moc pěkná, viděl jsem ji. Není tvůj typ." Viggo trochu našpulil rty, jak uvažoval a zavrtěl hlavou. "To spíš Cate, to je zralá a rozumná žena."

"Ale Cate mi neudělá čaj a něco dobrého k snídani," zavrčel Sean a tentokrát to znělo nebezpečně. Nakonec tu váhu na své hrudní kosti vyřešil po svém. uvolnil sevření a prostě ze sebe Vigga shodil poněkud stranou. A rychle vyskočil, aby ho náhodou nepřepadly nápady, jako se na něj znovu pověsit.

Jenže přesně to viditelně Vigga napadlo.

Vyskočil a skočil mu na záda.

"Hele, že si nechceš nabalit ženskou neznamená, že se mnou budeš pořád házet..."

"Hímlhergot, copak jsem tvoje chůva, abych tě nosil?" odsekl Sean a pokusil se ho setřást. Marně. Držel se jako klíště a hřál jako kočka. Blbá kombinace.

"Tak a hyjé," zasmál se Viggo a na chvíli mu zabořil nos do vlasů. Sakra, napadlo ho. Mě se líbí, když se mě dotýká.

"Řekl sis o to," zabručel Sean, chytil ho pod koleny a tryskem vyrazil ke dveřím. Bos, rozcuchaný, jen v kalhotách. Rychle si otevřel a rozhlédl se po liduprázdné chodbě. "Máš poslední šanci, jinak vzbudíme veřejné pohoršení!"

"Mě to nevadí, ty se stydíš za své kamarády," zasmál se Viggo, ale přesto hlavu schoval víc do jeho vlasů. Sám měl pouze trenýrky a hodinky, jinak nic.

"Tak fajn!" Sean na nic nečekal a vyběhl kupředu. A aby bylo představení dokonalé, když byli v polovině chodby, nabral dech do plic. "Budíček!" křikl potom z plna hrdla svým sametovým barytonem.

"Jsi mrtvej!" zahučel Viggo, ale ještě víc se ho chytil. Najednou ale Sean prudce zabrzdil a on se praštil nosem o jeho hlavu. "Au!" prohlásil hlasem jako štěně, kterému šlápnete na pacičku, a pak se zadíval na to, kvůli čemu Boro kůň zastavil. Nebo spíš na ty.

"Co to tady u všech ďasů provádíte?" zamračil se John, aka trpaslík Gimli, a shlížel na ně z celé své impozantní výšky.

"Jistí lidé se tu pokoušejí spát!" přisadil si Orlando.

"Nekecej!" zasmál se Viggo a pak se zatvářil naprosto svatouškovsky. "A pořádám závody, podívej, jakýho mám… Au, zase mě bije!" Sean totiž natáhl ruku a uštědřil mu pohlavek. Pak se zadíval na delegaci před sebou.

"Spát? V jedenáct hodin?" pozdvihl obočí.

"Jo, v jedenáct hodin. Zrovna ty máš co říkat! Jindy vyspáváš do poledne, ale zrovna dneska budeš mít energie na rozdávání?!" Z dalšího pokoje se vynořila Liv a mračila se jak sto čertů.

"No co..." Viggo sklouzl ze Seanových zad a naoko uraženě si třel hlavu.

"A vůbec... Nechtěli byste se jít oblíct?" přelítl Orlando jejich nedostatečné odění. "Ještě nastydnete a co potom," dodal s neskrývanou ironií v hlase.

"Potom zachráníš Středozem ty a tady kolega trpaslík," řekl Viggo a ušklíbl se. "Mimochodem, že to říkáš zrovna ty, nevím koho už dvakrát vezli do špitálu."

"Jo, jo, tentokrát si zřejmě všechny ty zranění vyžírám já," ušklíbl se elf v civilu a změřil si Seana, který se tvářil jako neviňátko. A potom si ještě lehce smočil: "A vůbec, když už musíte tu toleranci takhle demonstrovat, nemůžete to aspoň dělat potichu?"

"Cože?" Viggo se na něj tázavě zadíval. Kdyby nekoukal po Seanovi možná by mu to došlo, ale takhle… Vážně mu ty vlasy zvláštně voní.

"Toleranci k jisté roztomilé menšině," vysvětlil mu Dominic jako idiotkovi a s gustem dodal: "Mamko!"

"Cože!" Viggo se na něj zamračil a pak se rozhlédl, co by po tom drzém klukovi hodil. Bohužel tam nebylo nic. "Špičatý ucho, nerozčiluj, nebo půjdeš do guláše!"

"Do guláše? Ale no tak, to jsi na tom tak zoufale, že budeš pěstovat kanibalismus?" podivil se Elijah na oko.

Sean měl pocit, že je toho tak akorát. Konverzace se začala zvrhávat strašlivým způsobem, takže se rozhodl představení ukončit. Nadhodil si Vigga na zádech, neřekl ani popel, otočil se na patě a se škodolibým zařehtáním vyrazil zpátky k sobě. Viggo ani nestihl protestovat.

Když za těmi dvěma zapadly dveře od pokoje, spiklenci se po sobě tázavě podívali.

"Jestli spolu už něco nemají, tak co nejdřív se to změní," prohlásil Dominic.

"To ano," oponoval Orlando, "ale nezapomínej..."

"No jo, pořád!" usadil ho pohledem David Wenham a zívl. "Nevím jak vy, ale já jdu spát."


Viggo sice protestoval, ale byl odnesen jako válečná kořist a pak ho prostě ten mameluk hodil do postele a sám si zabral koupelnu. Viggo, kterému bylo trochu chladno, se zavrtal pod peřinu, ještě vonící po Seanovi, vynadal si za hloupé myšlenky a při čekání na uvolnění koupelny, protože k sobě se mu nechtělo, usnul.

Sean se vynořil za pár minut, ručníkem si drbal vlhké vlasy a velice se podivil, když na něj odnikud nebyl spáchán zákeřný útok, sotva překročil práh pokoje. Pak zjistil příčinu. Vzdor svým řečem, že zdejší postele jsou moc měkké, Viggo na jedné z nich spal jak nemluvně. Jeho kamarád hlasitě polknul. Nejsi na experimentování už trochu starý?, napadlo ho potom. Že tady na něj zíráš, jak kdyby sis s ním chtěl něco začít...

Pomaličku přeťapkal až k posteli a nahnul se nad spícího. A níž, níž... Opíral se o paže a celé to vypadalo jako hodně prapodivný klik ve zpomaleném záběru. Už byl nosem jen pár centimetrů od jeho tváře, když Viggo náhle hlasitěji vydechl. To ho vrátilo do přítomnosti. Odskočil od něj jak píchnutý včelou a sám sobě šťavnatě vynadal do pitomců. Na tohle už jsi vážně moc starý!


* * *


"Scéna číslo 561 poprvé!"

"Nech tu vodu na pokoji!" ozvalo se za hobitem, když do vodní hladiny jezírka u vchodu do dolů Morie hodil další kamínek.

"Je tam, vejdi příteli. Gandalfe jak se elfsky řekne přítel?"

"Melon."

Najednou se dveře do Morie se skřípěním otevřely a před nimi se odhalila temná chodba. Gandalf kouzlem rozsvítil špičku své hole a Společenstvo začalo vstupovat dovnitř...


Peter Jackson málem nedýchal. Od té doby, co se vrátili z dovolené, se chovali vzorně. Scény se točily nejvýš třikrát a jen málokdy v tom měli prsty ti dva. Neodvažoval se ani doufat, že by se snad srovnali, to ne. Ale hodlal klidu zbraní využít co nejvíce! Točil a točil a s každým dalším záběrem se modlil, aby jim ta poslušnost ještě vydržela. Ještě chvíli, ještě chvíli...

Bůh měl zřejmě dobrý den, protože jeho prosby vyslyšel. A najednou měl Peter na kolenou scénář k velké bitvě v Morii, kulisáci nachystanou obrovskou figurínu skalního obra, kompars skřetů byl dostatečně odpudivý... Ale Společenstvem už zase šili všichni čerti. Ještě se ovládali, ale Peter začínal tušit, že to asi nebude mít dlouhého trvání. Spustili to.

"Já bych k těm dveřím nechodil, budou tam skřeti a šípy... Špatně to načasujou a máš o další jizvu víc," šeptal Aragorn a už zase mu cukaly koutky. Chtěl si bitvu užít, ale v kostýmech se bojovalo špatně a oni museli bojovat tak trochu zpomaleně. Až na některé komparsisty, kteří byli skutečně silní, a ty Peter nasadil dnes.

Viggo už se těšil. A Sean taky. Ušklíbli se na sebe.

"Jo, jo, rozšířím si sbírečku. A ty mě budeš do nemocnice nosit želé králíčky v čokoládě," odpálkoval ho.

Aragorn se opravdu soustředil na nadcházející bitku. Tak mocně, že se kousl do hřbetu ruky, aby nevyprskl smíchy. Pak sáhl na záda pro luk a chvilku to vypadalo, že s ním přítele praští. Pak byl naštěstí útokem donucen ho použít na něco jiného. Ale i tak...

Skřeti je napadli neočekávaně a v ohromné přesile. Devět společníků se brzy sobě vzájemně ztratilo. Ale bojovali, odhodlaní se nevzdat za žádnou cenu...

Jenže pak se přihodilo něco neočekávaného.

Sean urychleně ustupoval před jedním zvláště dorážejícím komparsistou, který se do své role zřejmě vžil víc, než bylo zdrávo. A najednou ucítil, že ztrácí rovnováhu. Padnout někde tady to zrovna není moc chytrý nápad... Pustil Boromirův štít a hmátl za sebe, ale byl tam jen vzduch. A kolega zřejmě nepochopil, že tohle ve scénáři není a útočil na něj klidně dál.

Seanovi podjela noha. A pak už se to nedalo zastavit. Klopýtl. Poslední zoufalý pokus udržet rovnováhu. Padl přímo na záda, ještě z lehce vyvýšeného místa, a hlavou udeřil o skálu. Před očima se mu roztančily hvězdičky, ale ty potom vystřídala černočerná tma.

"Boromire!" Viggo se ke kolegovi vrhl a v tu chvíli i on trochu zapomněl, že to není skutečné. Ale ta krev a ty mdloby, to nebylo ve scénáři! Ani náhodou.

Prodral se k němu a poklekl u něj. Scéna běžela dál.

Skřeti útočili.

Aragorn rychle kontroloval Boromira.

Jackson přemýšlel jestli to utnout. Ted ten děs totiž Viggo hrál dokonale. Ale potom jenom hlesl ke kameramanovi, který ho stíhal tázavým pohledem: "TOČ TO!"

Sice věděl, že tu scénu budou muset pravděpodobně vystřihnout, že ji nebudou moct použít, ale prostě filmařské srdce mu nedalo. Dal sice pokyn asistence, aby zavolala ambulanci, ale potom se cele soustředil před sebe. To co se teď odehrávalo byla přinejmenším brilantní ukázka herecké práce. Obraz jel dál, jakoby se nechumelilo. Viggo dál odrážel všechny skřety, kteří se na ně snažili vrhnout.

Zbytek Společenstva bojoval...

Aragornův plamenný pohled.

Ještě ne, zaprosil režisér v duchu. Přece nepřeruším něco tak úžasného. Ale asistentka už sdělovala, že záchranka je na cestě.

V duchu zaplakal, ale potom mávnul rukou. "STOP! Stačí."

Viggo okamžitě schoval meč a skoro přeběhl ke kolegovi, kterého předtím uložil do něčeho, co by zkušený záchranář nazval stabilní polohou. Sean byl v bezvědomí, ale dýchal a byl v pořádku. Jen rána na hlavě ukazovala, kde se praštil. Vigga teď napadlo jestli mu nemohl něco udělat s páteří, ale... Ne, nebyla to taková rána. To - to by si neodpustil. Ale v tom všem zmatku.

"Seane?"

"Hmrpfl," zabrumlal. Obličejem mu proběhlo bolestné zaškubnutí. Teprve po chvíli na něj zamžoural. "Ahoj..." uchechtl se trochu, ale zorničky měl rozšířené. Zas taková rána to nebyla, ale na mírný otřes mozku to stačilo ažaž. Teorie se potvrdila.

"Je mi blbě," zasténal Bean a položil si ruku na čelo. "Ještě že ráno nejím, nerad bych teď zvracel. A kruci, myslím, že mám něco s krkem? Asi jsem si ho zablokoval, to pobíhání s mečem mě jednou zruinuje. Proč vždycky musím hrát akční hrdiny? To bych jednou nemohl mít nějakou klidnou postavu, štěk, čurdu... Kruci je mi zle. Zvedá se mi žaludek, nemá někdo mísu?"

"Cvoku!" ujelo Aragornovi, ale ta poznámka s krkem ho vyděsila. Záchranka už ale byla na místě a muže odehnala. Viggo si tedy sedl kousek dál na bobek, aby ji nepřekážel a jen hlídal. Chvilku měl fakt strach. Bál se, že se mu něco stalo, nebo že on mu něco udělal svým zásahem.

Sakra, proč jen se na toho komparsistu tak vrhl? Málem ho přizabil? Nechápal, co to do něj vjelo, jen měl prostě šílený strach a pak vztek. Zatřepal hlavou.

V tom mu do mozku pronikl hlas.

"Tak jsme hotoví, odvezeme ho do nemocnice, ale nevypadá to na nic vážného. Lehký otřes mozku a asi si trochu hnul s krkem. I když to posoudí lékař, že ano..."

"Nemám jet s vámi? Vzal bych ho pak zpátky," Viggo ani nevěděl proč to řekl. Možná jen, že měl strach.

"Ale jo," vzal ho záchranář na milost. "Bude dobře, když s námi pojede někdo, kdo ho zná. Lidi s otřesem mozku bývají, mírně řečeno - ukecaní. Můžete ho trochu usměrňovat. Mimochodem, to jste byl vy, kdo ho dal do stabilizované polohy?"

Viggo jen kývnul, na víc se nezmohl.

"No, udělal jste dobře. Málokoho by tohle napadlo," pochválil ho záchranář a ukázal mu, aby si vlezl do sanitky.

Viggo se ani nepřevlékal a až v sanitce si uvědomil, že u sebe má i meč a toulec se šípy. Přitom ale seděl vedle kolegy v oblečení Gondorského válečníka, takže nad tím jen mávl rukou a trochu se usmál, když Sean zase začal brblat.

"Čurdu? Proč jsem nemohl hrát čurdu? Zase to bude na osm stehů?" podíval se po něm, nadechl se a na chvíli překvapeně zmlkl. "Tebe já znám," prohlásil poté podezřívavě. "Že ty jsi ten... ten... Budoucí král Gondoru, co?"

Viggo se zasmál. "Jasně a ty můj Správce. A na čurdu bys neměl vlohy. No tak. Nebudou to stehy, máš jen otřes mozku."

"Ale víš jak je mi blbě?" udělal Sean prosebné oči malého štěňátka. "A taky se mi chce šíleně spát, abys věděl. A bolí mě krk a vůbec! Že já do toho lez! Já vůl! Já vůl! Chce se mi spát..."

"Nespi, bude ti hůř," Viggo ho chytil za ruku. "No tak, za chvilku tam budeme. Zkontrolujou ti krk a pak se vyspíš."

"Řekni, že jsem vůl..." zaprosil ho Sean, pak se mu náhle vytrhl a málem by pozvracel podlahu, kdyby mu záchranář pohotově nepřisunul mísu. A poněkud se potom podivil.

"Žádné jídlo?"

"Není moc čas a kolega nejí před kaskadérskými scénami," vysvětlil Viggo a pak přítele pomohl uložit zpět na lůžko a podal mu papírový kapesník, aby si mohl utřít ústa. Ale když viděl, jak mu není dobře, udělal to sám.

"No, je líp?"

"Není!" zasténal Sean a dál pokračoval v samomluvě. Tentokrát ale tišeji, spíš si něco brumlal pro sebe. Lidé s otřesem mozku jsou poněkud - užvanění.

"Za chvíli tam budeme," usmál se záchranář na Vigga povzbudivě. "Bude v pořádku. Jen si asi dá pár dní s natáčením pohov..."

"To nás Peter roztrhne a my budeme muset točit něco jiného," usmál se Viggo a pak jen tiše seděl vedle Seana a následoval ho i po vyšetřeních a na pokoj. V nemocnici si ho sice zkoumavě prohlíželi, ale jelikož Orlando už tu byl několikrát, nebyl pro ně člověk v kostýmu už takovou událostí jako poprvé.


Když Sean dostal nakonec krunýř na krk a odpočíval už v nemocničním andělu na posteli, Viggo seděl vedle něj, dlouhé nohy natažené před sebe a pohled upřený do dálek.

"Je ti líp?"

"No... Dá se to tak říct," povzdechl si poněkud unaveně Sean a znechuceně si ohmatal tu hrůzu, co ho skoro škrtila. "Už aspoň nemelu samý nesmysly a dokážu pět minut mlčet. To je rozhodně pozitivum. Zvláště pro ty, co mě musejí poslouchat. Jinak to není valné. Aspoň že jsem ráno nic nejed, bylo by to horší..." Odmlčel se a trochu zívl. "Ovšem negativum je, že si teď pár měsíců nesmím nic zlomit, ani tak podobně. Nuda, pořád se hlídat."

"Proč si nesmíš nic zlomit?"

"Protože potom by mě Peter asi vážně přetrhl jako hada, nemyslíš?" loupl po něm Sean okem. "A to jsem se těšil, jak si zalezu po skalách... Krucipísek."

"Neboj, tenhle film boduje Orlando. Před chvílí ho přivezli se zlomenou rukou. Peter zuří."

"Jejda! Takže si píšu, skály koncem týdne, bezva!" Sean se nepokrytě zaradoval a zamáchal rukama v nemocničním andělíčkovi, jakoby skutečně chtěl létat.

Viggo sklonil hlavu a opřel si ji do dlaně. Pak se tiše zasmál. "Jo... Cvoku." Byl šťastný, že kolega je v pořádku a on už se o něj nemusí bát. To, že má jen pohnutý krk a že mu s ním nic neudělal. Když mu to řekli, spadl mu doslova kámen ze srdce. A teď tady seděl a nechtělo se mu vracet na plac.

"Kdy tě pustí?"

"Až se ujistí, že vstanu a neupadnu... Což ostatně bych mohl hned vyzkoušet." Do Seana vjela náhlá energie. Obratem se převalil, spustil nohy z postele a seskočil dolů. Na vteřinu to vypadalo, že se odhadl dobře a může jít. Za další vteřinu už se kácel k zemi, kdyby Viggo neprojevil pohotovost hodnou záchranáře a nezachytil ho.

"Tak asi za dvě hodiny?" usmál se Sean, nevinnost sama.

"Jo, ty šílenče," zamumlal Viggo a položil ho zase opatrně na postel. Přitom ho mimoděk pohladil po vlasech. Ale pak ucukl a raději rychle přešel k oknu. Byl z toho nervózní.

"Jsem šílenec, mám to bohužel v krvi..." zamumlal Sean a přitáhl si deku pod bradu. Taky mu nebylo dvakrát volno u srdce, ale přičítal, nebo spíš chtěl to přičítat, té nehodě.

"Počkáme ještě chvilku, pak si tady půjčím auto a dovezu tě zpátky, souhlasíš?"

"Jo, asi jo... A mimochodem, děkuju. Prý jsi záchranářům udělal skoro kus práce. Příště budu koukat, kam šlapu," usmál se Sean a na chvilku zavřel oči. Možná, kdyby se prospal. Tak hebké, napovědělo mu jeho poťouchlejší já vzpomínku z hotelu. I kuš...

Viggo se ještě chvíli díval z okna a pak k němu přešel zpátky. Když se nad něj naklonil, zjistil, že Sean klidně oddechuje. Spí. Napadlo ho. A zase mě znervózňuje. Jemně odhrnul pramínek vlasů, který sklouzl muži do tváře a usmál se.

Seane, kdybys jen věděl...


Nevěděl. Spal skoro až do večera, ale když se probudil, bylo mu už téměř skvěle. Sice potají brblal na tu příšernou věc, co mu dali kolem krku, ale když mu lékař pohrozil, že by to taky mohlo narůst do nepěkných věcí, změkl. Poslušně slíbil dodržovat všechny pokyny, dát si pár dní pohov, brát prášky a konečně byl milostivě propuštěn do domácího ošetřování. Samozřejmě prozřetelně zamlčel, že jeho momentálním domovem je úzký karavan. I to, že se ke konci týdne vážně chystá vylézt na některou z okolních skal.

Jistota je jistota. Ještě by si ho tam taky mohli nechat.

Viggo taky udělal, co slíbil a za chvíli po jeho propuštění seděli oba herci v půjčeném autě a uháněli zpět na plac a do svých karavanů. Viggo, který pořádně předtím nejedl, ani nespal, by dal cokoliv i za Seanovu bagetu a taky deku, byť pod stromem. Venku sice byla zima, ale… Zívl a raději si vzal žvýkačku, nechtěl usnout za volantem.

"Omlouvám se," ozvalo se potom ze sedadla spolujezdce. Sean se díval sice z okénka, ale mluvil na něj. Na nikoho jiného ani mluvit nemohl. "Máš kvůli mě akorát problémy... A určitě jsi celý den o hladu, co? Možná mám v karavanu ještě něco jídlu. A můžu ti udělat čaj..."

"Myslím, že to zvládnu, ale na čaj přijdu. Taky na tebe někdo musí dohlédnout," Viggo se zašklebil, ale bylo doslova cítit, jak moc si oddechl, když dojel k jejich odbočce, zastavil a vystoupil. Galantně otevřel Seanovi dvířka a zašklebil se na něj.

"Půjdu říct Peterovi, že jsme zpět a ty si jdi lehnout. Ještě se stavím."

"Jak zní tvůj rozkaz, ó pane," vrátil mu to Sean, což bylo znamením, že se zase dostává do formy. I když na schůdkách ke dveřím karavanu poněkud zaváhal, překonal je bez obtíží a zmizel uvnitř. Z malého okénka se do tmy rozlilo příjemné světlo.

Motal se po tom malém prostoru a hledal jestli vůbec má dva hrníčky, nebo mu ten čaj bude servírovat v zavařovačce. Nakonec dva hrníčky našel, dokonce byly i stejné... Zapnul varnou konvici, otevřel krabičky s čajem a trpělivě čekal. Po několika minutách zívl. No co, až Viggo půjde, tak ho uslyší a určitě se vzbudí. Jo! Přesně tak! Skopl boty, sundal kostým, který na tom nebyl nejlépe a převlékl se do plátěných kalhot a příšerně odrbaného trička, které měl nejradši. Potom se natáhl. Určitě ho uslyší, až půjde... Zavřel oči.

Viggo se za ním skutečně zastavil. Ale on se přirozeně nevzbudil.

Viggo se usmál, když ho tak uviděl nataženého na posteli. Přešel k němu, vzal opatrně pokrývku a přikryl ho. Musel se nad něj nahnout, protože Sean ležel zády na polštáři a ráno by byl podle všeho zlomený jak paragraf. A jak se nad ním skláněl, Sean zřejmě nějakým šestým smyslem vycítil jeho přítomnost...

Napůl pootevřel oči a v mžiku mu ovinul ruce kolem krku. Gesto z polospánku, lehce neohrabané, ale naprosto jednoznačné. A jakmile mu Viggo posunul polštář pod správnou partii těla, to jest úplně ho odstranil, ocitl se mu najednou tváří tvář, skoro se dotýkali. Mohl cítit tu Seanovu kolínskou, jako z toho spacáku, i tu zvláštní vůni jeho vlasů... Kamarád si ho stáhl ještě kousek blíž.

"Jsem rád, že tě vidím," zabrumlal potom.

A políbil ho.

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

...

(tesssa, 2. 7. 2010 22:33)

ahoj chtěla sem se zeptat jstli tahle povídka bude pokračovat. docela by mě zajímalo kdo nakonec vyhraje tu sázku.

(:-D ha ha! dobrá kapitolka!)

(Heljanwen Tóstamel, 2. 1. 2010 16:27)

jéééé! 8-)
...
Sluníčko svítilo, jakoby mu za to někdo platil. - úpe nejlepší hláška... 8-D

...

(Arsena, 1. 1. 2010 23:43)

To je ale zákeřnost, utnout to v tak zajímavé scéně! :D

Hééj!

(Wendy Darling, 26. 12. 2009 18:27)

Takhle to seknout?! To se mi nelíbí! *fňuk, fňuk* To není fééér! Awe jinak hezký teda. xD

...

(Profesor, 25. 12. 2009 21:54)

Ha, tak kolegové se správně vsadili...
Pěkné, vtipné, akorát je mi líto zraněných kluků a nervů Petera Jacksona.

:-D

(whampingwillow, 25. 12. 2009 21:01)

Páni, super:-D Jestli se hodně nepletu a správně si pamatuju to, co jsem si kdysi zjistila o hercích a natáčení LOTRu, máš tam děsně moc podrobností, které se vážně staly, což tento, řekněme nepravděpodobný, příběh staví do dost reálné roviny. Skvělé!!

Húm hom:-))))

(Rowene, 25. 12. 2009 12:16)

:-)

(Davida666, 24. 12. 2009 14:06)

moc pěkné už se těším na pokračování