Jdi na obsah Jdi na menu
 


LOTR - Zákulisní pletky III.

4. 7. 2010

 

Chtěl se bránit… Chtěl ho odstrčit. ale nemohl.

To ty rty. Plné rty na těch jeho. Tak jemné… tak příjemné. Klesl na loktech, prsty mu zajel do vlasů a pomalu polibek opětoval. Bylo to tak příjemné. Tak jiné. Nedokázal přestat. Zavřel oči a když se chtěl trochu odtáhnout, byl nekompromisně stažen zpět.

Sean ještě napůl spal, ale líbal ho jako něco moc křehkého, co se nesmí poškodit. Jemně a něžně. Přesně tak ho i držel, jemně. Ale na druhou stranu dostatečně pevně, aby se mu Viggo nemohl vysmeknout. Bylo to zvláštní. Ale příjemné...

Až potom najednou otevřel oči. Uvědomil si, koho to vlastně líbá. A trochu ztuhnul.

"A kruci..." ujelo mu tiše.

Viggo otevřel oči a pokusil se mu vysmeknout. To kruci bylo jako signál, že něco není v pořádku. Podařilo se mu vysmeknout a rychle vstal z postele, na kterou se předtím posadil.

"Promiň, já... myslel, že... Omlouvám se,"

Jeho kolega zamrkal. On se mu omlouvá?

"Ty se omlouváš?" pronesl tu otázku nahlas. Zněla pořád stejně hloupě. Zavrtěl hlavou. "Omluvit bych se měl já..." dodal potom tiše.

Aragorn, protože ten kostým měl pořád Viggo víceméně na sobě, sklonil hlavu.

"Ano... Já toho využil...že nevíš..."

Sean se překvapivě rychle zdvihl, chytil ho za zápěstí, přitáhl k sobě a povalil.

"Kecy!" prohlásil poté přesvědčeně a když Viggo otvíral pusu na protest, využil toho a zavřel mu ji dalším polibkem. Hlubokým. A stejně něžným, jako byly ty předchozí. I když byl trochu toporný, jak mu límec znemožňoval pohyb, nebylo pochyb.

 

Možná chvilku čekal, že ho Sean odežene a Sean zase, že se bude bránit, ale ani jedno se nestalo a Viggo pomalu ovinul paže kolem toho těla, které se k němu tisklo. V duchu tiše zasténal. Nevěděl, jestli někdy v životě dostal takový polibek. Tak jiný a přitom tak příjemný.

Sean mu zajel prsty do vlasů. Tak hebké, napadlo ho automaticky, ale tentokrát ta věta postrádala ony ostny ironie. Něžně se jimi probíral, zatímco ho pořád líbal. Pořád stejně opatrně, sám si dost dobře nebyl jistý, co vlastně dělá... A chvilku čekal, že ho Viggo praští.

Jenže Viggo ho nepraštil. Jen opatrně přijímal ty jeho pozornosti, nechal se líbat a sám ho líbal a pak mu vjel prsty jedné ruky do vlasů. Tělem mu prostupoval pocit štěstí, který už dlouho nezažil a když ho ty pevné paže víc sevřely, tiše zasténal.

Polibek skončil o několik příjemných minut později.

Sean se z něj nejistě zdvihl a zadíval se mu do tváře. Viggo vypadal... hezky. Zavřené oči, pootevřené rty, zčervenalé tváře. Sean se trochu vzepřel na pažích a potom ho něžně políbil na nos. Neříkal nic. Nějak mu najednou došly všechny humorné přípodotky.

Viggo taky nic neříkal, jen pootevřel oči a pak k němu natáhl ruku a pohladil ho po tváři. Vjel mu rukou do vlasů a pořád nic neříkal, jen se usmíval.

Nakonec se zvedl na pažích a sám ho jemně políbil.

Jeho o rok mladší kolega se na něj pomalu svezl a tentokrát ta váha devadesáti kil nevadila. Byla příjemná, takovým zvláštním způsobem. A tentokrát to byl Sean, kdo se nechal líbat, kdo nabídl své rty k prozkoumání... a kdo nakonec tiše a slastně zavrčel.

Nakonec se překulili a leželi oba na boku. Viggo se jemně probíral Seanovými vlasy a ten ho jemně hladil za krkem, kde, jak předtím zjistil, bylo jedno zvlášť citlivé místo. Viggovi se pomalu zavíraly oči, ale nechtěl vstát a odejít… Chtěl tady být a…

Víčka mu klesla. Jednou. Podruhé. Bylo tu teplo. Klid. Náruč někoho, kdo ho měl rád.

Usnul během pár okamžiků.

 

Ráno se vzbudil s tím, že je zády přitisknutý s Seanovu hrudníku, jeho ruku má kolem pasu a přítel si ho k sobě tulí jako nejmilejší hračku. Bylo mu neuvěřitelně dobře, jak ho svíral a tak se ani nechtěl pohnout, aby tu chvíli neporušil a aby Seana nevzbudil. Ale bohužel musel na plac. Venku slyšel, jak už asistent klepe na dveře jeho karavanu.

"Jednou ho zavraždím, opravdu že ano. Nechám sníst skřetům," zamumlal mu v tu chvíli Sean do ucha a políbil dozadu na krk, na hranici vlasů. "Vůbec nechápu," pokračoval potom, "co chce Peter dneska točit. Orlando má ruku v sádře, já jsem jak želva, co nemůže zatáhnout hlavu... fakt nevím, jak s tímhle chce pracovat."

"Asi něco s hobity, ale… No jasně, chybí mi scény z Hůrky. Sakra ti komparsisti, co hrajou přízraky, se maj. Dnes nebude moc teplo." Viggo se otřásl a víc se přitiskl ke svému příteli. "Nechce se mi tam, věříš mi? Ještě že nemám nic ve vodě."

"Půjdu alespoň kibicovat, když už nic jiného. Jsi rád?" Ačkoliv si Sean vztahem mezi nimi nebyl tak úplně jist, nacházel se ve stavu jakési euforie. I když ho bolel krk i hlava. Bylo to hrozně příjemné, cítit jak se o něj Viggo opírá, jak ho hladí po ruce...

"Jsem..." Viggo se trochu otočil a políbil ho na tvář a pak i na rty. Nakonec se k němu ještě na chvíli přitiskl a pak s povzdechem vstal. Ano, možná z toho zase budou připomínky, ale jemu to bylo jedno. Cítil se podivně spokojeně a v bezpečí, když ho i na odchodu sevřely ty pevné paže.

"Musím se jít nachystat, maskéry z tohohle trefí..." zasmál se, když mu Sean rozcuchal už tak rozčepýřené vlasy

"Hraničář nemůže vypadat jako lev salónů. Zálesáci nemají být učesaní, dle mého názoru." Nahnul se k němu a políbil ho na špičku nosu. "Budu si ještě chvíli hrát na hodného pacienta a potom se na vás přijdu podívat. A taky Petera ujistit, že tohle bylo první a poslední zranění stran mé osoby."

"Jistě, Správce," uklonil se mu Aragorn posměšně a pak zmizel.

 

To odkud vychází neuniklo snad nikomu, ale jen málokdo se to odvážil komentovat. Jako třeba Orlando, který se zlomenou rukou o čemsi živě diskutoval s již nalíčenými hobity.

"Viggo, kde sakra vězíš?" bručel Pipin. "Ještě že ti nemusej dělat tyhle nohy, to bychom se nedočkali do oběda."

Ale hraničář jen mávl rukou a zmizel v maskérně.

"Vsadím svoji matku, že spolu něco mají!" prohlásil kdosi.

"Ti dva? To bylo snad jasný od doby, kdy se potkali. Je jen otázkou co.."

"Já vsadím boty, že spolu chodí," ozval se Dominic, který se vrátil od cateringu s velkým hrnkem černé kávy.

"Myslíš?"

"Jasně, neviděl‘s jak včera Viggo zuřil? Peter tvrdí, že má nejlepší scénu filmu a nemůže ji použít."

"Jeho filmařské srdce pláče. Konečně se mu podařilo zachytit pravé emoce a jako na just mu to nepasuje do scénáře. Chápu, že z toho musí být na prášky," zašaškoval si trochu Elijah, který se vnitřně připravoval na totální promáčení své osoby.

"No, myslím, že scénárista si bude rvát vlasy, ale nějak to tam dostanou, možná ve střižně. Jo, mimochodem, jak dopadli ti kluci, co zavinili, že náš hrdina vypadá jak želva?"

"Nevíš? Jeden má namožené ruce a druhej na čelisti modrou záplavu. Viggo se nezdá."

"V maličkém těle, udatný duch dlí," zadeklamoval s chutí hobit Sam a srdečně se zasmál. "Tedy, pánové, já věděl, že tu nuda nebude. Ale že to bude až taková komedie, to jsem tedy neutušil."

"No ty ne, ale co se ti dva potkali, víme, že to bude zajímavý. Koneckonců, blbnou tu ze všech nejvíc."

Polospiklenecká schůzka byla okamžitě rozpuštěna, když se Sean Bean rozhodl opustit své království a teď se protahoval na sluníčku.

I když mu třeštila hlava jak po kocovině a krk také bolestně protestoval, měl báječnou náladu. Kterou dával okázale na odiv pohvizdováním skrz zuby. Místo ke cateringu zamířil potom pohotově k dalším připraveným kulisám, kamerám a vůbec, kompletně vybudované Hůrce, která byla chudinka ještě opuštěná.

 

* * *

 

„Je to Hraničář… Ale tady se mu říká Chodec.“

„Chodec,“ zopakoval Frodo a neklidně sevřel Prsten. Potom očima střelil po záhadné postavě v rohu. Jen červeně doutnající konec dýmky ozářil temné rysy. Pak plamínek pohasl a obličej se znovu ponořil do tmy.

Frodo polknul. Příliš mu připomínal Přízraky…

 

Seana bolel krk, ale díval se dál. Tohle ho vždycky bavilo, pozorovat všechno z druhé strany. Osvícení, kulisy, Peterův soustředěný pohled, upřený Viggovým směrem. Obraz jel dál bez sebemenšího zaváhání. Teprve když Frodo padl na zem, chytil prsten a nastala chvíle, kdy by měl „zmizet“, Peter se rychle vztyčil a velitelským gestem scénu ukončil.

„Stop! Mě to stačí! Deset minut pauzy!“

 

Viggo se opřel o stěnu a tiše vydechl. Vypadal unaveně... Což bylo pochopitelné. "Děkuji," poděkoval za kelímek s čajem a pak si vzal i půlku jablka, co mu někdo podal. Zvedl pohled. "Díky."

"Hraničář a již je unaven?" ozval se nad ním hlas. Seanův vzhled byl do téhle Hůrecké hospůdky jak pěst na oko. Plátěné kalhoty, tenisky, košile, tričko a hlavně ten límec od doktora. Vypadal jako návštěvník, zbloudivší mezi dimenzemi.

"Nech mě. Motá se mi hlava," zabručel Aragorn a pak se ušklíbl. "Prostě podle mě je něco s tlakem. A co dělá tvůj krk?“

"No, pobolívá, ale dá se to vydržet..." usmál se Sean a sedl si na židli, o kterou si Viggo opíral nohy. "Když je něco s tlakem, nechtělo by to panáka?" navrhl mu a nahnul se dopředu. Položil mu ruku na koleno a svraštil obočí. "Omlouvám se," zašeptal potom, "omlouvám se, pokud jsi se kvůli mě nevyspal."

"Ne, jen je něco s tlakem. Motá mi se mi hlava. Seane…? Nemáš tu brufen?" otázka byla tichá, skoro neslyšná.

V odpověď zalovil v košili a potom mu dal do ruky růžovou pilulku.

"Na. Ale nepřežeň to."

"Díky," tiché hlesnutí a pak dvě tabletky a zapití již vlažným čajem. Potřeboval to. Tu tlumící látku na bolavou hlavu a nohy. Nevěděl proč bolí. Nechápal. Mezitím desetiminutová pauza skončila, Peter rázným pohybem odhodil svůj šálek od kávy, zamnul si ruce, připraven se znovu vrhnout do díla.

Sean se zdvihl a odplížil se z dosahu kamer, dřív, než byla šance, že si ho někdo všimne. Cosi pošeptal Peterově oddané asistence, načež se z placu vytratil docela. Dneska totiž netočil. Nepracoval. A v jídelně strašlivě svůdně voněla ryba na cibulce a rajčatech.

 

Viggo se usmál a pak se zase vžil do své role. Potáhl z dlouhé dýmky a pak tu byla scéna se zmizelým Frodem a to jak ho před sebou postrkuje až do pokoje nad hostincem. Ještě, že kulisy byly tak dobře postavené, mohli to sjet skoro najednou. Střih a hobiti za dveřmi.

Další dialogy a pak čekání na Přízraky, kteří měli točit až za týden.

A pak konečně padla na oběd.

Peterova asistentka se k něm přitočila téměř v okamžiku, kdy padla konečná klapka. Kulisáci si už znovu opuštěnou Hůrku vzali do parády a pobíhali kolem nich jako myšky.

"Pane Mortensene," začala s klidem, "na žádost pana Beana vás mám okamžitě poslat do postele. Bez toho, aby to Peter věděl."

"Pan Bean je moje matka, aby mi říkal co mám dělat?" zeptal se tiše a pak se napil zeleninové polévky. Měl ji rád a dělala mu dobře. "A co moje scény, dnes se má točit ještě něco?"

"Dnes se natáčení odkládá, jsou nějaké problémy s kulisami a v maskérně. A nevím, s panem Beanem si to budete muset vyřídit sám. Já jen musím souhlasit s tím, co mi říkal. To jest s tím, že nevypadáte moc dobře a pár hodin spánku by vám víc než prospělo. Nemůžeme si dovolit, abyste byl indisponován ještě vy."

"Dobře, jdu si lehnout. Stačí vám to?" Viggo kapituloval. Pomalu došel do svého karavanu, sundal si plášť a pak se zachumlal do pokrývek. ¨Byla mu zima. Ale byl v posteli a pak najednou spal.

"Stačí mi to bohatě," usmála se asistentka, sotva zmizel, a ukázala Seanovi zdvižený palec. Ten jí poslal hubičku a zase se ztratil.

 

Pohyb s tím zatraceným límcem byl o něco obtížnější, ale zvládl to. Člověk se přizpůsobí, když musí. Když potom vyběhl ty schůdky k Viggovi, trochu se usmíval. Ještě že stačilo mírné násilí. Kdyby musel použít to hrubé, asi by se dostali do řečí.

Viggo toho vetřelce nerozeznal. Spal, bylo mu to jedno. Měl trochu horečku, ale nebylo to moc zlé. Ne příliš. Sean jen zavrtěl hlavou a postavil mu na noční stolek zavřenou misku s další porcí polévky. Potom vytáhl přenosnou lékárničku, kterou mu trochu neochotně půjčili v maskérně. A následně Vigga něžně drcnul do ramene.

"Šípková Růženko, probuď se. Viggo, musím ti změřit teplotu."

"Nech mě být. Necháš mě být? Nejsi mami. Mohl bys být milejší. Opravdu." Viggo se pomalu probral. Mrkl. "To jsi ty? " usmál se. "Proč jsi mě odehnal do postele?"

"Protože jsi sotva hrál, aby to nebylo poznat. Hrát s chřipkou není zrovna nejlepší nápad..." usmál se Sean a vstrčil mu teploměr do pusy. Pak ho zatlačil zpátky na polštář. "Taky jsem ti na cateringu vyžebral ještě jednu porci polívky a v maskérně tak trochu ukradnul lékárničku. Musíš se vykurýrovat, jestli se složíš ještě ty, tak to Peter nepřežije."

"Přežije všechno. Opravdu." Viggo jen mumlal, s teploměrem nešlo moc mluvit. Nic nedělal, jen Seana pozoroval. "Co tvůj krk? Jsi v pořádku?“ Viggovi byl odebrán teploměr.

„Třicet devět pět. O můj krk se nestarej, ty máš horečku, že bych si na tobě mohl udělat stejk," zabručel Sean a místo teploměru mu na jazyk dal tabletku a potom do ruky vrazil hrníček s čajem. "Spolknout, zapít, spát. Až ti to klesne, tak si popovídáme."

"Budeš tady? Se mnou? Prosím." Viggo se na něj zadíval přes horečkou potažené oči. "A musím se ptát, zase budeme točit."

"To víš, že tady budu s tebou..." usmál se Sean a přiložil mu na čelo studený obklad. "Točit se bude, až se vzpamatuješ, štáb to může tak dva dny zbrzdit, aby ses dostal z nejhoršího. Pak si sundám tuhle hrůzu a vlítneme na to," poklepal si ještě demonstrativně na límec.

"Hm..." zamumlal unaveně Viggo a pak usnul. Tiše a bez vzdychání.

 

Když se probudil, zase cítil tu vůni, jako už jednou. Kde jen to bylo? A kde je teď? A co je to za vůni? Něco, nebo někdo vedle něj se trochu pohnul a zabručel. Viggovi svitlo v mžiku. Tu vůni cítil v hotelu. Teď je u sebe v karavanu. A ta vůně je Seanova kolínská.

„Dobré ráno, marode…“ zašeptal mu do ucha hlas.

"Ahoj," zamumlal naprosto unavený Estel a vykoukl na něj zpoza spacáku. "Musím už vstávat?" zeptal se a očima ještě zalepenýma snem se rozhlédl kolem sebe. Nakonec, když zjistil, že v karavanu nikdo jiný není, usmál se.

"No? Co se dnes točí?"

"Nic, máme volno, dokud štáb nevyřeší tu nečekanou kolizi s kulisami. Máš dost času se vyležet. Takže dáš si napřed prášky, nebo snídani?" Sean měl ještě pořád ten límec, takže nemohl jinak, než se dívat přímo na něj. Ale usmíval se a nakonec mu dal pusu na nos. "Neblázni, s tímhle bys přece nemohl ani ven, natož točit..."

"Mohl, vsaď se, že Pán by si nějakou záminku našel," zabručel a pak si povzdechl. "První prášky, pak snídani. A co ty a tvoje páteř? Už je to lepší?" zeptal se tiše a pomalu se posadil. Ale byl tak slabý, že se zase poroučel zpět. "To dělá ten penicilín," zabručel. "To po něm jsem jak Lazar."

"To je zvláštní," konstatoval Sean pobaveně, zatímco se zdvihl a začal štrachat po karavanu.

"Proč?" chtěl vědět Viggo.

"Protože penicilin do tebe hodlám teď dostat poprvé..." zazubil se na něj Gondorský. "A děkuji za optání, moje páteř si vysloveně lebedí a nemůže se dočkat, až si tenhle, nebo příští týden sleze ty skály, co jsou nad námi."

"Jsi blázen, víš o tom?" zeptal se tiše Viggo a pak zase zahučel pod spacák. Až teď mu došlo, že je Seanův. Ale i to se mu líbilo a už neprotestoval, když dostal prášky a potom jablko s banánem k snídani a trochu čaje.

"Ještě mi začni číst pohádku a budu si připadat jak malej kluk."

"Pohádkovou knížku bohužel nemám, to mě mrzí," zalitoval Sean naoko a potom si k němu sedl. "Ale snad tě to nijak závažně neohrozí, když ti nebudu číst..." ušklíbl se trochu a vjel mu rukou do vlasů. "Kromě toho, pak bych si připadal jako tvůj otec, nebo starší bratr a to bych popravdě řečeno, nechtěl..."

"No co, i bratr... Ech, nechme toho," zašklebil se Viggo a pak zavřel oči. "Spíš mi řekni, co mají za problémy s kulisami? Co se stalo, Legolas se s Pipinem zas opil a zničili je?"

"Ne, ty jsi onemocněl, takže je problém s kulisami," uchechtl se jeho přítel a natáhl se do škvíry, mezi Viggovým tělem a stěnou karavanu. "Víš, někdy musím Petera obdivovat. Jeho nervy procházejí dennodenně těžkou zkouškou."

"Myslel jsem, že je dost scén, kde nejsem. Nepotřebují mě u všeho. Co Elrond a jeho elfové, můžou natočit něco se špičatejma uchama," zamumlal Aragorn a víc se k Seanovi přitiskl.

"Ehm, teoreticky můžou, ale znáš Petera," uchechtl se ten a zavřel oči. "Víš ty co? Hřeješ jak kočka a mě se z toho tvého tepla chce spát... Takže koukej zavřít oči, protože spánek je taky nejlepší doktor!" nařídil mu potom nekompromisně.

 

* * *

 

Aragorn, tedy vlastním jménem Viggo, hřál sice jako kočka, ale i jako kočka měl devět životů a z nemoci se vcelku rychle zotavil. Také Seanovi po tom týdnu sundali krunýř a ti dva zase začali vymýšlet lotroviny, až Peterovi šedivěly vlasy a krabatily se vousy. Potřeboval dotočit Morii a ti dva mu zase dávali. I když... Něco bylo jinak. Ale raději nezkoumal co. Nechtěl to vědět.

Ale Legolas a spol. zase chtěl. A tak, jednou, když se ti dva k ostatním nepřipojili během přestávky na oběd, šel na výzvědy.

 

"Večeře v Continentalu," ušklíbl se na Elijaha, který šel s ním. Ten mu úšklebek vrátil a pobaveně se otočil na zbytek Spiklenců, který je raději nenásledoval, aby nevypadali jako plížící se procesí.

Vigga se Seanem našli snadno. Seděli spolu pár desítek metrů od hlavního stanu cateringu. Tedy seděli asi nebyl ten správný výraz... Sean se opíral o jeden vyvýšený balvan, který mu příhodně posloužil a Viggo měl hlavu na jeho klíně. Vypadalo to docela malebně, protože oba byli ještě pořád v kostýmech.

"Fanynky slashe by slintaly," uklouzlo Orlandovi a pozorně si ty dva prohlížel. Viggo odpočíval a měl zavřené oči. Byla dost zima, blížil se podzim a jejich kostýmy nebyly zrovna dobře zateplené, ale cíp Seanova pláště, který přes něj visel, ten ano. Sean se usmíval do podzimního sluníčka a Viggo zřejmě pospával.

"No, každopádně bychom neměli rušit," podotkl taktně Elijah a zatahal ho za rukáv. "Ostatně, pořád se neděje nic, co by nás mohlo zajímat..."

"Pravda," souhasil Orlando a pomalu se vrátili zpátky, pomalu proto, aby opravdu nebyli slyšet. Kdyby je Sean s Viggem nachytali, asi by to bylo hodně zajímavé vysvětlování. Z obou stran.

 

"Není ti chladno?" zeptal se Boromir a pohladil hraničáře po vlasech.

"Trochu," připustila Naděje všeho lidu a trochu se k Boromirovi přitiskla. "Přeci jen, je podzim a není zrovna nejtepleji. I když ten dnešek patří k teplejším dnům."

"Hele nemudruj tady, jo? Jsi po nemoci, musíš se šetřit." Sean se konečně trochu zamračil a zachumlal Vigga do pláště víc. "Navíc jsi i starší a aspiruješ na roli velebného kmeta, takže kušuj..."

"Nechci být velebný kmet, ty mladíčku!" zabrblal Aragorn a víc se k němu přitiskl. "Myslíš, že nás špičaté ucho Legolas nesleduje?"

"Vsadím boty, že číhá za každým keřem, každým rohem... A je mi to celkem jedno, dokud neruší, pronásledovat ho nebudu," zasmál se Boromir a přitáhl si ho ještě blíž. "Ale pravdou je, že jestli se kouká, teď by mohl zavřít oči..." S tím se sklonil a opatrně svého "krále" políbil na rty.

Král, tedy budoucí král Gondoru, se usmál a nechal se líbat a sám na polibky odpovídal. Bylo to nesmírně příjemné. Pro ně dva.

Méně pro jednoho z maskérů, který je měl připravit na další scénu a přistihl je jak se líbají. Raději se urychleně zdekoval, doufal, že si ho nevšimli a potom "přišel" ještě jednou. A patřičně.

"Pane Beane! Pane Mortensene! Režisér se po vás shání!"

Sean se od Vigga odtrhnul jen s nechutí.

"Zase votravuje," zahučel potom, jako nějaký gangster.

I Viggo se zašklebil, ale také vstal a pak zase začali šaškovat, protože si Boromir přeseděl nohy a musel je rozcházet.

"Nepotřebuje mladík pomoci?" šklebil se na něj Viggo a Sean po něm hodil příhodnou větev. "Hele, násilnické sklony, to máš po otci, Boromire!"

Nestačil ani doříct a už po něm syn gondorského správce skočil a povalil ho na zem.

"Ty budeš tak dlouho provokovat...!" zasykl mu potom do obličeje a natáčení sem, natáčení tam, stiskl ho nohama a znovu mu dal polibek. "Až se stane něco strašnýho!" dokončil po chvíli udýchaně.

"Co strašnýho se mi může stát?" zasmál se Aragorn a pak ho ze sebe jedním pohybem shodil a skočil na něj. Začal ho lechtat. „Cha?! Co se mi stane?"

"Nerozebíral bych to teď!" máchl Sean rukama, aby se toho trapiče zbavil. "Rozeberu ti to večer! I s podrobnostma!" Konečně se mu podařilo se zpod něj dostat a vyškrábat se na nohy. Potom se dal na bleskový útěk k maskérně.

"Zbabělec, utíká! Chyťte ho!" zaječel Aragorn a vystartoval za ním.

 

"Jak malí kluci," poznamenal Gandalf a usmál se. Vedle něj už připravovali na líčení elfy ze Zlatého lesa.

"Kdyby jen to, mistře Gandalfe, těm se zapalujou lejtka ještě i v jejich věku. Nic proti vám… mistře," usmál se Craig Parker, alias Haldir, omluvně

"Bohužel mám pocit, že v tomto případě jsem poněkud mimo hru," Ian MacKellen si naoko povzdechl, ale potom se nechal poklidně namaskovat a skoro při tom usnul.

 

Sean mezitím dorazil a zhroutil se do nejbližšího křesla. "Já už nehraju! A vůbec," zasmál se na právě přiběhnuvšího Vigga, "chovej se jako člověk, teď už jsme mezi lidmi!"

"Já jsem člověk, a tak se i chovám,“ šaškoval dál Viggo, kterému se zjevně zalíbilo svého mladšího kolegu zlobit a teď si to užíval.

"Pche!" utrousil Sean a zaklonil se, aby mu maskérka, dívenka velice drobná, mohla upravit fasádu pro příští scénu. "Jestli ty se chováš jako člověk," procedil potom koutkem úst, "tak Boromir bude příštím králem Gondoru."

"Nebude, to bys musel přepsat Knihu!" ušklíbl se Aragorn, ale pak zmlkl a taky se nechal upravit, aby odpovídal tomu, co se mělo dít. Útěk přes můstek Kazhad-Dûm.

Při zkouškách na tuhle scénu všichni svorně padali smíchem, hlavně z toho, jak Sean tahal hlavního představitele v náručí, ale protože scéna sama byla náročná na fyzičku a scéna potom zase na herecké schopnosti, bylo tichou dohodou odsouhlaseno, že naostro se žádné vtípky dít nebudou.

 

Boromir popadl Froda do náručí, přitiskl si ho k sobě, jako to nejdražší, co měl, a dal se na útěk z proklatého království trpaslíků.

Aragorna v té chvíli zapíchalo u srdce...

 

Nicméně si řekl, že bude hrát to, co od něj chtějí, a nebude žárlit. Ne, nebude. Předtím, když nacvičovali bortící se můstek, taky Sean nežárlil a tak teď nebude ani on. Jen utíkal za ním a ohlížel se, jakoby měl skutečně v patách démony a skřety z celé Středozemě. A pak proběhli úzkou chodbou a byli venku.

"Před Morií," ohlásila klapka a točilo se dál.

Všichni byli udýchaní ale to se Peterovi hodilo, vypadalo to věrohodně.

 

"Musíme dál. Po setmění se to tu bude hemžit skřety!" Aragorn už byl zase ten rozumný.

"Pro smilování, dej jim alespoň chvilku!"

 

Peter na režisérské stoličce poskakoval téměř jako jojo. Ten podtext, který tomu Viggovy pohledy daly, ten sice záměrem nebyl, ale dodával celku nádech pikantnosti. Jeho filmařské srdce plesalo a měl co dělat, aby nepískal nadšením. Nejenže všichni hráli, jakoby měli vypustit duši, nejenže přesně plnili, co se od nich čekalo - oni to ještě nevědomky povýšili na opravdový herecký koncert.

Dali tomu vztahu úplně nový, neznámý a trochu pikantní rozměr.

Kdyby mohl, sám si sedne za kameru...

 

"Legolasi, svolej je dohromady, zvedáme se!"

Elf po Aragornovi střelil vše říkajícím pohledem. Pak Hraničář přešel k Frodovi.

 

Kamera zazoomovala.

 

"Frodo, musíme dál," řekl muž tiše, ale jasně.

"To všechno je jen kvůli mě. Měl bych…"

"Jdeme všichni!" Nesmlouvavý a tvrdý Hraničář, který se prostě otočil a donutil ostatní dělat, co chtěl on. A ty pohledy...

Jak je donutil zvednout se, bez jediného dalšího slova námitek…

 

A třebaže text nebyl úplně dle scénáře, sedělo to dokonce i líp.

Pak se rozběhli a kamera je zabírala dokud nezmizeli za terénní vlnou.

"Klapka! Stačí!" zvolal Peter zcela spokojený. Měl další skvostný materiál do sbírky a tenhle dokonce mohl použít! Jaké blaho! A jak byl v dobré náladě, dal jim všem volno, ačkoliv původně chtěl točit až do padnutí posledního člena, to jest sebe. Dokonce ho napadlo, že by si to možná zasloužilo lahvinku...

"Dobrá, dobrá, byli jste báječní, fantastičtí... Tak si dáme teď pohov. Sejdeme se za šera, na scény v Lórienu!" rozdal pokyny a pak se i s natočeným materiálem zavřel ve střižně.

"Lórien! Líbezná Lothlórien..." zanotoval si pro sebe Gandalf, potom odložil hůl a Ian MacKellen si odešel dát pohov.

"Jsi pěkný sadista, abys věděl," vyčetl Frodo Aragornovi, ale Elijah s Viggem se dali do smíchu.

Společenstvo se tak trochu rozpadlo a herci se roztrousili po celém place, každý si našel nějaké místečko, kde mohl zalézt.

 

Aragorn, který si ve Viggově podání pohvizdoval nějakou odrhovačku, šel nafasovat bagety. Dávno už zjistil, které má Sean nejraději a které se mu nejlíp tráví. Tak vybral z cateringové ledničky dvě s kuřetem a salátem a jednu Seanovi donesl. Předtím ji ovšem zkontroloval, aby v ní nebyla majonéza, tu Sean nesměl. Ne hned po natáčení. Když zjistil, že je tam jen trocha sýra, mohl ji hladovému kolegovi podat.

"Prosím, vaše večeře, Správce."

Sean se zase vyvaloval u "jejich" kamene a to i přestože bylo dost chladno. Nevadilo mu to. Zachumlal se do pláště až po uši, zavřel oči a skutečně připomínal válečníka na hlídce, který jen očekává nepřítele. Ale když zaslechl Viggův hlas, pousmál se a zdvihl pohled.

"Ó díky ti, můj králi. A dokonce kuřecí! Čím jsem si to zasloužil?"

"Byl jsem na lovu a tak náhodou mi něco cvrnklo do nosu," usmál se Důnadan a posadil se vedle něj. I když jeho oděv hřál méně, přece jen Boromir byl dobrou poduškou, stačilo se jen opřít.

"Dobrou chuť."

"Dobrou chuť a děkuju, vůbec se mi nechtělo zdvihat a už jsem zvažoval, že budu o hladu," pousmál se Sean a pak přes něj přehodil cíp svého pláště, takže pod ním byli schoulení oba, přitisknutí jeden k druhému. "Upřímně doufám," zahuhlal potom s plnými ústy, "že se Peter v té střižně zapomene, nejlépe do rána. Dneska jsem utahaný jak kdybych stavěl celé Minas Tirith."

"Což jsi naštěstí nestavěl," usmál se trochu Aragorn a pak se zakousl do své bagety, se kterou se vypořádal poměrně rychle, pak si jen otřel ústa do rukávu jako správný Hraničář a zavřel oči. Opřel se o Boromirovo rameno a začal klimbat.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

...

(tesssa, 17. 6. 2011 11:03)

skvělá povídka. hrozně sem mi líbí to skryté spojenectví. jenom doufám, že se v blízké budoucnosti můžeme těšit na další kapitolu. rozhodně doufám, že v téhle povíce udeš pokračovat, byla by hrozná škoda kdyby ne. těším se na další kapitolu.

Íp!

(Keneu, 29. 5. 2011 23:01)

*nadšeně poskakuje*
Střídavě se chechtám a rozpouštím a chytám za hlavu a...
vážně úžasné počtení
Jsou po téměř roce ještě šance na pokračování? Prosím!

Nezklamali jste ..

(Elisabethe L. Dawis, 10. 8. 2010 20:39)

Jako vždy, užasné a usměvné, mnohdy až k červenání. Krása. Nezklamali jste.

...

(Profesor, 12. 7. 2010 18:56)

Další střípek do mozaiky jejich vztahu. Moc hezký střípek.

kouzelné:D

(milwa, 10. 7. 2010 8:02)

nějak jsem i předchozí díly prošvihla,tak jsem se velmi doře pobavila:D A tihle dva jsou super parťáci.Musím si zase někdy pustit bonusový materiál ,když už máme doma celé série v kožených vazbách.

...

(tess, 7. 7. 2010 0:26)

tohle je příjemné překvapení, velmi příjemné. už sem měla strach, že se tu pokračování neobjeví.
tahle kapitola potěšila moje slashařské srdíčko. je krásně napsaná. už se těšim na další.

Óóó...

(Wendy A. Darling z Chajdy, 5. 7. 2010 18:57)

No já už ani nečekala, že někdy pokračování bude, a dost jsem si proto zoufala. A když jsem uviděla další dílek, srdce mi zaplesalo! Úchvatné, přímo jsem jej hltala a přečetla na jedno nadechnutí! Těším se na další část. x)

:-)

(Davida666, 4. 7. 2010 18:18)

Nádherný díl, už se těším na další :-)