Jdi na obsah Jdi na menu
 


Schůzka v klubu Diogenes

14. 6. 2012

 

 

 

 

Schůzka v klubu Diogenes

 

 

Klub Mlčenlivých. Všichni zde mlčí a je zde zvláštní ticho. Klub jen pro členy. Ticho. Klid na přemýšlení. Dveře se neslyšně otevřou a muž v trenčkotu vejde. Neptá se nikoho na nic. Jde k dalším dveřím s otevře je. Ví, že tam čeká. Schválně, ví jak on sám toto místo nesnáší. Ale On není nikdo komu se odporuje. Tedy ne tady. Pokud by byli u moře a slunili se na pláži, pak se klidně pohádá o to, kam půjdou večer a zda k němu nastoupí či nikoliv. Obecně, oba jsou rádi, že pracuje pro Yard. Nikdo nemůže říct, že nad ním drží ochranou ruku. I když...

Vysoký tmavovlasý muž už ho čekal. Seděl v křesle a četl si Timesy. Beze slova je složil a usmál se.

"Dal sis na čas."

"Zdržel mě tvůj bratr. Vyděsil taxikáře. Objevil se na ulici s harpunou a celý od krve a pak , když ho tak nikdo nechtěl vzít, ne že by se umyl...jel metrem."

"A tebe to překvapuje?"

"Ne!"

"Co John."

"V pořádku."

"A co ty?"

"Jde to..."

"Posaď se."

"Chyběl jsem ti?" zeptal se šedovlasý, když si sedl.

Muž naproti němu se jen usmál. "Moc,"zašeptal, zvedl se a natáhl k němu ruku...A ta se spojila s rukou příchozího. Pohlazení..něžné polaskání. Souznění

"Vážně?" Přepracovaný inspektor Scotland Yardu (už by si to klidně mohl dát jako oficiální funkci, tak často to byla pravda) se pousmál.

"Opravdu," ujistil ho přítel.

"Nezkoušíš mi zase jen lichotit?" Nahnul se k němu, aby mohl lépe pozorovat jeho tvář. Dobrá, nebyl ten, kdo poznal z jednoho mrknutí, co si kdo dal ráno k snídani, ale leccos si z jeho výrazu odvodit mohl. Třeba to, že ho skutečně rád vidí. Ale ani tak neodolal, aby ho alespoň trochu nepopíchnul.

"Ne,"řekl tiše muž, který stál v pozadí britské vlády (pokud zrovna nebyl britskou tajnou službou) a přitáhl si inspektorovu ruku blíž. Inspektor se jemně pousmál a on tu ruku pohladil polibkem

"Nechtěl bys mě líbat třeba někde jinde?" navrhl inspektor po chvilce. Pak se ke svému příteli nahnul, aby mu mohl tu nečekanou, ale o to příjemnější a vítanější pozornost vrátit. Důkladně. A na ústa.

Jistě byl trochu šokovaný, jako vždy. Ale rychle se přizpůsobil. Ostatně byl velmi flexibilní. A měl rád výzvy, stejně jako jeho mladší bratr. Přitáhl si inspektora blíž. Políbil ho vřeleji až náhle seděli oba v jednou křesle navrženém pro jednoho.

"Sherlock.."

"John se o něj postará, věř mi..."

"Potřebuji..."

"Pak.."

"Dobře ale ty pokračuj, je to příjemné."

"Můžu tě ujistit..." políbil ho na bradu, naprosto dokonale oholenou, jako ostatně vždy, "... že to jsem měl v úmyslu...." další polibek přišel na spánek "... i kdybys mě nepožádal." Zvrátil mu hlavu trochu dozadu, aby mohl prozkoumat jeho krk. Jako už tolikrát předtím, ale nikdy se toho nenabažil a byl ochoten to dělat znovu a znovu.

Opravdu chceš souložit tady?" ozval se Holmes starší po chvíli, kdy mu všechna ta pozornost začala způsobovat příjemné mrazení v zádech a to pomalu klouzalo dolů k bedrům.

"Ty jsi mě sem zavolal."

"Pravda..a nechci čekat .." natáhl se k Lestradovi a povolil mu knoflíček u košile.

"Opravdu chceš souložit tady?" oplatil mu inspektor tiše, vzepřel se jeho nenechavým rukám a svlékl si kabát a sako. Jistota je jistota.

"Přímo tady," ujistil ho Mycroft po chvíli přemýšlení. "Hned. Teď."

"Och... A to o tobě lidé tvrdí, že jsi studený čumák." Usmál se a hladově ho políbil.

"A o Sherlockovi, že je psychopat. Občas lidi klameme.,"Mycroft se usmál a přitáhl si inspektora blíž. Chtěl ho. Chtěl zas cítit jeho tělo na svém, chtěl se v tom utopit. Potřeboval to. A potřeboval zapomenout. A s Greorgem v náručí to šlo mnohem lépe...

Najednou cítil, že i jeho vázanka je pryč a sako má stažené z ramen.

"Pohovka bude lepší.".

"Už jsem se bál, že budeš trvat na téhle klubovce..." Pomalu slezl z jeho klína a jen tak tak ovládl nutkání, aby se alespoň trochu upravil. Mycroft možná připomínal arktický ledovec, ale uměl být velice... velice... iniciativní a neodbytný. Ano.

A taky okouzlující, dodal si ještě v duchu, když ho pozoroval, jak se zdvihá.

Mycroft skutečně nechtěl čekat. Stáhl si sako, sundal vázanku a vše odložil na křeslo. Pak ho vzal za ruku a přetáhl k pohovce, kam Lestrada posadil. Sundal mu košili a pak mu rukou zajel i pod nátělník a políbil ho na krk.

"Chci to."

"Zbožňuju, když říkáš tuhle větu," pousmál se inspektor, objal ho kolem pasu a políbil ze strany na krk.

"Zbožňuju, když se na mě takhle vrhneš," zašeptal mu do ucha a pokračoval v líbání. "Zbožňuju, když se mi takhle uvelebíš na klíně..." Palcem mu pootevřel rty a než se Mycroft zmohl na nějakou reakci, strčil mezi ně svůj jazyk. Mycroft si ho přitáhl blíž a nechal se přitisknout, a tančit Lestradovi ruce po svém těle a jazyk ve svých ústech. Miloval to. A potřeboval. A mezitím co byl takto zaměstnán, stahoval Lestradovi tílko a snažil se rozepnout kalhoty.

George po chvíli ochotně zdvihl ruce, nechal se svléknout, ale když zaznamenal ty chladné ruce, kterak mu míří po břiše dolů k opasku, pocítil naléhavou potřebu je zarazit. Sevřel pevně ta útlá zápěstí a natáhl mu paže za záda.

"Jste zatčen, pane," zamumlal mu potom do úst.

"Opravdu a za co?" zeptal se, nijak tím nevzrušen.

"Za svádění veřejného činitele?" navrhnul mu s dalším polibkem a sevřel ho pevněji, když ucítil, že se mu pokouší vzpírat.

"Mohu si tedy zavolat? Svého právníka..a jistě mi řeknete má práva!"

"Máte právo na obhajobu, ale tohoto práva jste se právě vzdal," olízl mu čelist. "Máte právo nevypovídat, toho jste se ale též vzdal," obkreslil jamku nad jeho klíční kostí. "A kdybyste si to přece jen rozmyslel," sklouznul dolů na hrudník, "tak vše, co řeknete, použiju proti vám."

"Opravdu? I pouhé přání?" zeptal se Mycroft a pak se napjal. "I přání, aby jste mě zbavil kalhot?"

"S radostí." Inspektorovou tváří proběhl mírný úšklebek a potom tedy váhavě pustil Mycroftova zápěstí a přesunul své ruce na lem jeho kalhot. A potom i za něj.

Mycroft vydechl, propuštěn ze svého uvěznění, ale pak byl znovu lapen doteky a laskáním  a jemnými pohyby Lestradových rukou ve svém klínu.

"Prosím, pokračuj.."

Potom ho ze sebe inspektor jemně shodil a položil ho na pohovku, aby ho mohl pohodlněji svléknout. A nejen z kalhot, ale vlastně ze všeho oblečení, které ještě zbývalo, a které strašně překáželo.

"Je to dost úzké, nic lepšího tu nemáte, vy asketové?" zeptal se, když málem skončil na zemi.

"Nepředpokládá se, že tu budeme spolu souložit. Pouze sedět a mlčet. A číst nic víc."

"A pít."

"Jistě, ale potichu."

"A žádný sex."

"Ne..."

"Chceš to..."

"Jistě a pořád je tu ta kožešina před krbem."

„Och, ano, to je pravda..." Nahnul se nad něj a nechal ho, ať kolem něj ovine ruce i nohy. A mohl jen konstatovat, že blízkost jeho těla a teplo, které z něj proudí, je stejně omamné, jako jeho vůně.

"Mimochodem," políbil ho potom, když se zdvihli.

"Ano?" hlesl Mycroft a přivinul se k němu ještě těsněji.

"I sex se dá provozovat potichu," usmál se inspektor a chytil ho pod zadkem.

"Opravdu? To mi zavážeš pusu? Donutíš mě být zticha? To nemáš rád. Máš rád, když mě můžeš ovládnout, Georgi..znám tě."

"Opravdu?"

"Jistě?" řekl Mycroft zatímco klesali společně na kožešinu a inspektor cosi lovil u svého opasku. Pouta, jak jinak napadlo Holmese staršího , když něco cvaklo.Pak to cvaklo znovu, tentokrát kolem jeho zápěstí. Chladný kov ho objal, spoutal... A nechal na pospas Georgovým rukám, polibkům a lásce.

"Máš mě rád spoutaného..." poznamenal tiše a položil mu ruce kolem krku.

"A ty se mi rád odevzdáváš," hlesl George, sklánějící se nad ním.

"Myslím, že to bude ten problém s mocí. Když ji moc máš...můžeš se jí opít a pak..zatratit kontrolu." dopověděl za něj jeho inspektor.

"Ano. Kdo hlídá Hlídače?"

"Já,"usmál se inspektor a políbil ho na hruď a pak si začal hrát s jeho bradavkami.  Mycroft zasténal.

Řetízek pout zachrastil, jak natáhl ruce za hlavu a sevřel kožešinu, jakoby mu mohla dát oporu... Před tím nečekaným návalem slasti. Připadal si jako puberťák, který prožívá první milostnou zkušenost. A přitom znal ty doteky tak dobře. Byly přece pořád stejné, pořád jeho... A taky pokaždé úplně jiné. Něžné a vzrušující.

"Líbí se ti to?" zeptal se George a něžně ho kousnul.

"Velmi,"zachraptěl a pak se pod ním prohnul. Jistě, že se mu to líbilo. Proto to dělal. Potřeboval se uvolnit..potřeboval někoho, kdo by mu rozuměl. A stal se jím George Lestrade...inspektor Scotland Yardu...jeho..znělo to pěkně. Zvlášť..Mycroft zasténal nahlas, jelikož George se z bradavek přesunul níž..mnohem níž a teď mu jazykem přejel po zpola vzrušeném mužství.

"Prosím!"

"Copak chceš?" Zdvihl hlavu a potom se znovu zvolně přesunul nad jeho tvář. "Máš strašně sexy hlas," zamumlal mu ještě do rtů. Svoje ústa dole v Mycroftově klíně nahradil rukou, ale nezdálo se, že by to byl podstatný problém.

"Pokračuj, prosím..."

"Budu.."

"A rychle, nebo přísahám, nechám povýšit Andersona na tvé místo!"

"To bys neudělal." Druhou rukou mu přejel po rtech a zlehka ho pohladil po tváři.

"Udělal!" vydechl Mycroft.

"Nevěřím ti..." usmál se Lestrade.

"Mám ti to dokázat?!"

"Nemusíš..ale přece bys to neudělal svému bratru? Sherlock ho nesnáší!"

"Tomu by prospěla dovolená mimo Londýn."

"Nudí se."

"Musím mu sehnat přípa...."Mycroft zapomněl přemýšlet nad nezdárným sourozencem..Lestradova ruka v jeho klíně se zdála neodbytná a on se najednou ztrácel v návalu slasti. Zasténal a přirazil proti té ruce, už to nemohl vydržet!A George ho docela jemně a nenásilně vedl k vrcholu, líbal ho, hladil... Znenadání přestal. Zničehonic se prostě rozhodl, že mu to tolik kýžené uvolnění nedopřeje. A ještě se tomu, prevít, smál!

Mycroft frustrovaně, zklamaně zasténal a zavrtěl se, jak mu bylo nepohodlně a Geoge mu ještě přidržoval ruce za hlavou.

"To... to... nemyslíš..."

"Nemluv," políbil ho inspektor zlehka. "Já se s tebou chci milovat..."

"Tak to sakra udělej!"

"Počkej..vše chce svůj čas.."

„Čas abych stihl pár telefonátů?" vydýchával vzrušení Mycroft a humor a ironie ho neopouštěly.

"Čas, abych ti zavřel pusu..." hlesl George a přerušil jeho snahy uklidnit rozbouřenou krev dalším polibkem. Sáhl přitom do zadní kapsy pro ochranu... A uvědomil si, že kromě téhle věcičky nemá nic, co by to jeho příteli usnadnilo.

"Moje náprsní taška, je tam ..krém,"hlesl Mycroft a když Lestrade probral jeho sako, skutečně našel malý vzorkový sáček s krémem. Jemným dětským krémem.

"Byl jsem na návštěvě v fabrice, kde ho dělají."

"Inspekci.."

"To je jedno!"

"Skutečně?"

"Och, panebože, ano! Je to úplně jedno! Tak už tu zatracenou věc použij!" vyprskl Mycroft a snažil se neklepat, zachovat si alespoň trochu důstojnou tvář.

Lestrade si přivoněl, byl to heřmánek. Jemný, nevtíravý... Sklouzl mezi jeho nohy. Pak ho přiměl, aby si lehl na břicho a natáhl se pohodlně vedle něj.

Když jeho ruka pomalu klouzala po Mycroftových zádech dolů, přitiskl se k němu.

"Doufám, že tahle místnost je zvukotěsná," hlesl a jeho prsty z Mycrofta vyloudily přidušené zasténání.

"Je,"hlesl jen. "Skoro." Byl napjatý až k zbláznění a on ho trápil dál. A pak se mu něco otřelo o hýždě a pak...i o vstup do jeho těla. Zasténal.

"Dělej!"

Lestrade byl možná v pokušení ho dál trápit, ale pohled na to, jak se zase pohybuje proti jeho ruce, jak mhouří oči a kouše se do rtů, jak se po něm dívá, - to všechno ho zbavovalo sebeovládání. Zbožňoval ho. Jeho hlas, oči, ruce, břitkou mysl... Zbožňoval každý kousek z toho zatroleného parchanta.

A zbožňoval, když ho donutil sténat. Zrovna jako teď.

Ale stejně jako ho zbožňoval, už mu nedokázal odolávat. Chtěl ho! Moc ho chtěl. A tak..do něj vstoupil a Mycroft se proti němu vzepřel a tiše zasténal.

"Ano!"

Inspektor se sklonil, aby ho ještě mohl políbit. Řetízek pout tiše zachrastil, jak se ho Mycroft pokusil polapit, obejmout a už nepustit – a jak se mu to nepodařilo.

„Jsi strašně nedočkavý,“ zamumlal mu do rtů.

Poloúsměv. „Neříkej, že ty ne… Nevěřím ti.“

Inspektora napadlo, co by musel udělat, aby mu alespoň na okamžik zabránil myslet a mluvit. Nejspíš se s ním pomilovat právě tady a teď, napověděl mu vlastní chtíč. Najednou byl povalen na záda a Mycroft se vyhoupnul na jeho klín.

"Myslím, že teď nemáš už moc na výběr, Georgi,"zašklebil se a trochu se o něj otřel a následně stiskl zuby, aby nezasténal. Dýchat, myslet a mít sex se zdálo neslučitelné. Něco by měl vypustit.

Myšlenky... Ty ho opustily samy ve chvíli, kdy se inspektor zdvihl a přitiskl se k němu. Mohl mu dát své spoutané ruce kolem krku a George už neměl možnost mu utéct. NE, že by se o to snad pokoušel. Jen se usmíval a pomalu dlaněmi klouzal z jeho zad dolů na bedra, přes zadek a na stehna, aby ho trochu nazdvihl.

A když se mu to povedlo a on ho opatrně, skoro něžně posadil na svůj klín a pronikl do něj, Mycroft zasténal už hlasitěji. Bylo to...šílené..krásné a úžasné.

"Vážně je to tu zvukotěsné?" pousmál se Lestrade, políbil ho na zpocené rameno a znovu nazdvihl. Pomalu a klidně, aby mu dal čas...

"Jistě! I štěnice jsem sebral! Bože pokračuj!" zavrčel Holmes starší.

"Já jen, aby tě nakonec nevyloučili..." Zavřel mu ústa polibky a přestěhoval svoje ruce na jeho hrudník. Jen lehce bříšky prstů přejel napjaté svaly a putoval dolů.

"Klub je můj, nemůžou ..vyloučit svého šéfa!"

"Ale mě můžeš připravit o rozum..." zašeptal mu do rtů, protože s každým dalším pohybem jeho boků na svém klíně, pomalu zapomínal i to, jak se jmenuje. Věděl jen, že ho zbožňuje, miluje, že ho Mycroft strašně přitahuje a že jestli se okamžitě něco nestane, odveze ho k sobě, hodí na postel... A to by mohl tak jako tak.

"Dělej!" sykl Mycroft a pohnul se rychleji a tvrději. Měl pocit, že to potřebuje a pak musí..no jistě něco musí...třeba do Buckinghamu..ale to až pak..teď je tu George a slast. Pak zas práce. Ztrácel se v tom..a chtěl to..strašně moc. V takových chvílích litoval bratra...a to, že je asexuál. Tohle by mu pomohlo v jeho stavech nudy..zcela určitě.

V tu chvíli ucítil, že klesá dolů, až se ocitl položený na Georgově hrudi a vzápětí docela uvězněný pod jeho tělem.

"Zajímavé,"hlesl a pak se ho pokusil políbit a osvobodit se.

Nepodařilo se mu to. Jen George se k němu víc přitiskl a začal ho líbat na krku a pod uchem, čímž z něj dostal další přidušené zasténání.

 

"Dělej,"hlesl jen a zavřel oči. Už nechtěl utíkat k práci. Zcela se tomu poddal a uvolnil se. Bylo to skvělé a bylo to tak- miloval Lestrada. A když mu tohle dělal, snad ještě víc.

"Prosím..." navrhl mu ten hlas těsně u jeho ucha a horká dlaň mu přejela po těle, letmo se ho dotkla v klíně a zase zamířila zpátky přes jeho hrudník. Polaskala bradavky, vystoupala po krku, prsty obkreslily jeho čelist a dotkly se rtů.

„Prosím, Georgi.." hlesl Mycroft Holmes. Muž,který byl v mnoha ohledech britská tajná služba i vláda v jednom.

A i když se tak pod ním svíjel a blížil díky jejich milování čím dál tím blíž vrcholu, byl to pořád anglický gentleman se kterým si neuměl představit, že by si dal něco tak obyčejného jako fish and chips u stánku a k tomu pivo. Ne, Mycroft byl stále šlechtic..ne jménem, ale svým vystupováním. Nedosažitelný a mocný..i když tady v pozici toho slabšího.

Slabšího a milovaného... To byl ten podstatný důvod, proč se vzdát své suverenity. Protože byl zahrnovaný péčí a láskou. George se s ním miloval, líbal ho a nevypadalo to, že hodlá jen tak přestat. Protahoval to, jeho ruce pomalu zkoumaly to tělo, které znaly tak dobře, ale přece na něm pokaždé objevily něco nového... Třeba malou jizvu nad klíční kostí.

Jistě  že mu nikdy neřekl od čeho je. Proč taky do toho tahat rodinné záležitosti, ale bylo to pěkné,když si ji všiml a když se o ni staral. A taky..když ho políbil. Zrychlil a ..zvedl mu nohy…a Mycroft přestal myslet docela. Nechal se unášet na vlně slasti, kterou jeho přítel stupňoval, jako tlak médií před volbami.

"Prosím... Prosím... Víc..."

Tři obyčejná slova způsobila, že se s Georgem zatočil celý svět. Miloval, když došlo na tuhle chvíli. Kdy Mycroft ztratil svoji sebekontrolu a roztál jako led na slunci. Když začal prosit, vyznávat mu lásku a říkat všechny ty zamilované nesmysly, kterým se obvykle smál.

"Prosím,"šeptal, protože nevěřil ani vlastním zdem. "Prosím..Georgi..víc..." byl schopen mu to říct v mnoha jazycích, ale stačila angličtina na to aby ho milovaný George poslechl. Mycroft vydechl a začal s chvět...cítil, že se blíží k vrcholu a chtěl víc...

Sobecky chtěl všechno, co mu mohl dát. Protože tenhle věčně přepracovaný inspektor byl to jediné, co právě teď miloval ze všeho nejvíc.

"Mycrofte... Podívej se na mně," sehnul se až úplně nad něj, olízl zrádnou slzu a zulíbal mu rty, zatímco ho pomalu postrkoval k vrcholu.

Poslechl ho. Jistě v reálu by Lestrade poslouchal jeho, ale tohle bylo vytržené z reality všedního dne a Mycroft mu pohlédl do obličeje a usmál se. "Prosím...Georgi...prosím..dear."

"Vždyť můžeš..." odpověděl poněkud nesouvisle inspektor. Už chyběl jen malý kousek.... Mycroft zaklonil hlavu, zase měl možnost se vrhnout na jeho krk. Když ji pootočil, mohl prozkoumat to tajemné místo pod uchem...

Mycroft se proti němu vzepřel a když Lestrade přirazil vykřikl a pak..pak se mu panenky protočili a cítil jak se k němu George tiskne..a on sám jak se ztrácí a cítí jen uvolnění. Snažil se tlumit, ale měl pocit, že křičí.

Pak se z toho stalo jen hlasité oddechování mezi jemnými polibky, kterými mu George zasypával tvář. Ležel pod ním, objímal ho spoutanýma rukama kolem ramen... Z jedné strany ho hřálo teplo z krbu.

Geroge ho pohladil po vlasech. A něžně políbil na čelo.

Mycroft se k němu naklonil a políbil ho. Bylo to, jako poděkování. Jako ..miluji tě..jen nevyřčeno slovy. Jako to, co k němu cítil a mnohem víc. Pak se Mycroftův pohled vrátil na zem. "Mohl bys mě pustit z těch pout, prosím?"

„Nelíbí se ti v nich?" usmál se Lestrade, ale potom se zdvihl. aby našel své kalhoty a příslušné klíče.

"Není to moc důstojné..." odtušil Mycroft, ještě pořád trochu zadýchán.

"Dobře, dobře... Ale sluší ti to, takhle." Konečně klíčky našel.

Mycroft se usmál a nechal se propustit z poněkud ponižujícího spoutání. Pak se natáhl a políbil svého milence na rty.

"V pořádku?"

"Neměl bych se na to ptát spíš já?" Lestrade se pousmál.

"No, mohl by ses ptát. A já bych ti řekl, že jsem v pořádku."Mycroft vstal a došel ke stolku a vytáhl z něj vlhčené kapesníčky a nabídl je Lestadovi.

"Koupelna by byla lepší...." poznamenal inspektor, přesto je náležitě použil a začal se shánět po svém oblečení.

"Koupelnu tu máme, ale je poněkud jinde, než jsme my dva a jak jistě chápeš..." Mycroft nechal větu nedokončeno a pokrčil rameny.

"Chápu," naklonil se k němu Lestrade a políbil ho na tvář.

"Můžu tě pozvat na večeři? Vařím."

"U tebe, neb u mě?" zeptal se Mycroft.

"U mě."

"Dobře, souhlasím,"usmál se Mycroft. "Pojedeme taxíkem."

"Nezvyklé."

"Ale prozíravé."

"Chceš jít hned? Nebo máš ještě práci?" Pomohl mu se zapínáním košile. Rád se ho dotýkal a nemuselo v tom být ani nic sexuálního. Ale když se ho mohl dotýkat a ještě cítit, jak je rozpálený, bylo to tak krásné...

"Půjdeme hned! Pak bych se nemusel odtud dostat. Ne, hned bude lepší než později."

"Dobře, dobře... Poslouchej, najednou jsi nedočkavý, musím tě ale upozornit..." Nač ho chtěl upozornit se už nedostal, Mycroft si ho přitáhl za košili blíž a políbil tak, že spolehlivě zapomněl úplně všechno.

"Ihned. Jdeme."

"Samozřejmě, pane," hlesl Lestrade.

"Tak je to dobře. K tobě domů a chci něco vydatnějšího i když...ano držím dietu. Ale projednou."

"Něco uvařím, neboj se."

"Minule jsem se tak přejedl..."

"Že jsi se nemohl hnout..já vím..pěkně si."

Mycroft se na něj výhružně zadíval a Lestrade zmlkl..a mlčel až ven, kde chytl taxíka a zadal adresu k sobě domů.

"Výborně, přijímací zkoušky do klubu Diogenes bys složil," usmál se Mycroft.

"No to tedy díky," zavrčel Lestrade napůl pobaveně, napůl rozhořčeně.

To už byli skoro u něj a Mycroftovy ruce zase studily, jako vždy.

"Jsi zas tak ledový,"zabručel Lestrade a když vystoupili, mimoděk mu podržel dveře. To Sherlockovi nikdy..ale Sherlocka bral jinak. Tohle byl Mycroft. Pan Chladnokrevný. A byl jeho.

"To máme v rodině. Sáhl sis někdy na Sherlocka? Je taky jak led..." poznamenal Mycroft a svižně vyběhl čtyři patra, která ho dělila od inspektorova bytu.

"Na tvého bratra sahá doktor Watson, nerad bych přišel o ruce," pousmál se Lestrade, když ho došel.

"Doktor Watson je velmi schopný. A na to, že byl postřelen. To mu vůbec na jeho schopnostech neubírá, právě naopak. Těším se až ho opět uvidím."

"Přinejmenším dokáže tvého bratra alespoň trochu zkrotit. Za to má u mě malé plus."

"Doufal jsem v něco takového už od začátku,"usmál se Mycroft.

"Kdy jsi ho poprvé uviděl?"

"Ano." Usmál se. Ano, poprvé ho uviděl ale mnohem mnohem dřív,jenže to nechtěl nikomu říci a tím méně onomu čestnému inspektoru Yardu. Ne, nikdy se neměl dozvědět, že o osudu J.H. Watsona rozhodl už dávno..dávno před Afgánistánem.

Někdy se zkrátka vyplatí být britskou vládou i britskou tajnou službou naráz. Ale v tuhle chvíli byl rád i člověkem, protože George ho vysvléknul z kabátu, stihl několikrát i políbit (vždycky byl po sexu až nepatřičně mazlivý) a potom zmizel v kuchyni, aby ho mohl i "nakrmit", jak se vyjádřil. Sice si pak připadal, že opět přibral, ale stačilo pár nebezpečných situací a jeho žaludeční potíž se znova dostavily a s tím i nechutentví-a váha šla dolů.

Často stačil i obyčejný strach, který nesměl dát najevo. Když mu (kdysi dávno, ano) Sherlock sdělil, že inspektora kdosi postřelil... Ne, na to raději nevzpomínat.

Georgeovi zůstala jen malá jizva a on během několika týdnů bez námahy přišel alespoň o pět kilo. Ano, Sherlock to tehdy nekomentoval- sám měl problémy se sebou a svou závislostí na opiu. Ale už se lepšil a hlavně teď měl Johna. A John- znamenal klid a to nejen pro Sherlocka - i pro Mycrofta.

Mohl se víc zabývat sám sebou a svým citovým životem, jehož přítomnost ho velice překvapila a dokonce i zaskočila. Ale když už měl od bratra částečný pokoj, mohl se s tím alespoň vypořádat mnohem efektivněji.

"Nedáš si zatím kávu? Nebo víno? Brandy? Hm?" ozval se z kuchyně Georgeův hlas, podbarvený cinkáním nádobí.

"Čaj prosím a trochu vody."

„To ti bude stačit?“

„To a tvá přítomnost,“usmál se Mycroft Holmes. Ostatně, co si mohl muž, který byl jindy britskou vládou, v tu chvíli víc přát?

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

-

(Helena, 2. 1. 2015 1:48)

Jen bych uvedla na pravou míru, že Lestrade je Gregory (zkráceně Greg), nikoliv George. Nic ve zlém, všichni jsme jen lidé a chybovat je lidské, ovšem pravověrný fanoušek seriálu by se takhle seknout neměl.

Re: -

(Bea, 11. 6. 2015 20:49)

No jo, fakt že se mi to povedlo... Asi nejsem pravověrný fanoušek seriálu. ;)
To napravíme, se omlouváme, a tak. Nic ve zlém.

Skvělá povídka

(Suzanne, 7. 7. 2012 13:35)

Tento pár jsem si nedokázala představit, přesto jsem se pustila do čtení. Dobře, teď už si ho představit dokážu. Je to úžasná povídka, zbožňuju jejich myšlenkové pochody:) Souhlasím s kitty, že by to sneslo pokračování. Neplánuješ náhodou nějaké (ptám se nenápadně:)?

Výborná povídka :)

(Aliya Midnight, 3. 7. 2012 8:15)

opravdu výborná povídka :) tento pár miluju :)

:-)

(kitty, 18. 6. 2012 15:34)

velmi zajímavý pár, chvíli jsem váhala zda číst, ale vyplatilo se to a líbilo se mi to :-) mohla by to být i pěkná kapitolovka

krásné...

(magdata, 18. 6. 2012 13:27)

nádherná povídky s úžasným párem. Lestrade a jeho pouta, to mi dlouho nedá spát....