Jdi na obsah Jdi na menu
 


... a Trůn.

9. 2. 2009

… a Trůn. 

 

Za tohle mi tedy Chad dluží celonoční obskakování, zaúpěl v duchu Romain, když obdržel ránu do ramene, až bolestí skoro vyhekl. Dlužno ovšem dodat, že Chad jako Regina svou roli sehrával dokonale. Poskakoval kolem nich, pištěl, ječel, přivolal několik dalších hostů, z nich se však žádný neodvážil zasáhnout, protože mezi ně se nebylo radno dostat. Kardinál bojoval zuřivě a Romain si to přese všechno docela užíval. I když v tom možná byl kus masochismu, nechat se takhle dokonale mlátit.

Pak konečně přišli dva dost silní muži z ochranky a zápasníky od sebe odtrli. Oběma jim ovšem bylo doporučeno opustit večírek a Regina, jako věrná milenka následovala Romaina, kterého otírala kapesníčkem a pořád se ho ptala, co ho kde bolí, nebo nebolí. Do hotelu se nechali odvézt a tam obskakování pokračovalo, až na pokoj, kde hraběnka objednala led a vytáhla hojivé masti. A pak svého mladého milence obskakovala dál.

"Bolí to moc?" zeptal se svým skoro normálním hlasem Chad, když obsluha i hotelový doktor zmizeli.

"Čteš mi myšlenky?" opáčil místo toho Romain a přitáhl si ho blíž. "Přesně na tohle jsem myslel. Že když mě zmlátí, což se taky dokonale stalo, tak mě budeš celou noc opečovávat... Hm, a musím říct, že je to příjemné," přimhouřil potom oči. "A ne, není to tak hrozné, většině ran jsem se stihl vyhnout..." dodal.

„Alespoň víme jakému stylu dává přednost a že není tak chladný jak se zdá. A pokud dnes zabije, už to nebude spojeno se mnou. Děkuji." Chad ho políbil, ale stále se nesvlékl z převleku a v těch punčochách a župánku vypadal sexy.

"JE to Američan," protáhl Romain. "Jakému stylu by asi mohl dávat přednost, než Rambo, všechno zbiju na hromadu. Kvůli tomu jsem se nemusel nechat zmlátit." Na oko se urazil, ale potom najednou obživl a pohladil Chada po zádech, jemně a pomalu, jak to měl rád. "Jsem unavený, zbitý válečník... Jak mě má krásná společnice utěší?" zapředl potom prohnaně.

"A jak by to můj statečný válečník chtěl?" zeptal se Chad a pomalu si svlékl župánek pod kterým měl korzet. Vypadal přes tu bizarnost dobře, když se vyzul z bot a pomalu si vlezl na postel.  Pak si stoupl nad Romaina a pak zapnul přehrávač a pustil tichou smyslnou hudbu. A v jejím rytmu se začal vlnit

Romainovi to připomnělo Pohádky tisíce a jedné noci, které miloval jako kluk a miloval je dodnes. Tichá smyslnost, tak tomu říkal, když byl dospělý. A to jak se nad ním Chad houpal do rytmu, mu to dokonale připomnělo. Tanečnice, která tančí pro svého pána. Pousmál se. A rozvázal šňůrky, které korzet stahovaly.

Korzet pomalu klouzl a odhalil důmyslnou podprsenku, kterou už znal. Chad pomalu sklouzl z postele a před ní se začal znovu vlnit při hudě a přitom se hladil. Už předtím si vzal Romainův preparát a tak bylo vidět, že i on si to užije. Sundal si podprsenku a pomalu ji odložil. A stále se vlnil v rytmu, hladil se a tančil.

Jeho mladému příteli začalo být horko, ačkoliv byl nahý a přikrytý jen tenkou dekou, pod kterou bylo všechno vidět. Romain hlasitě polkl. Sexy, Chad byl tak ukrutně sexy, že kdyby on měl na sobě kalhoty, bylo by to opravdu velmi nepohodlné. Ani si to neuvědomil, ale pomalu si přejel dlaní přes bradavku a pokračoval po štíhlém břiše níž. A jak Chad pomalu tančil, pozice Romainova těla se měnila, až skončil s pokrčenýma, roztaženýma nohama a rukou v klíně.

Chad se na něj díval a pomalu se v rytmu hudby hladil, jako by ho hladil Romain a pak si přejel ruku přes obličej a našpulil rty tak jakoby ho polykal a rukou ho přitom hladil. Přivřel oči a sledoval Romaina.

Ten ho pozoroval zpoza řas, tvář staženou rozkoší. "Pojď sem," zachraptěl potom. "Prosím, Chade!"

Chad pomalu přitančil blíž a pak se ladně posadil na postel.

"Ty... Ty..." Mladý zabiják se usmál a za rameno si ho přitáhl blíž. "Tos toho tance neměl dnes dost?" zeptal se potom tiše, jeho ruka se přesunula na Chadovu tvář a palec vklouzl mezi rty. "Hm?" opakoval Romain, zatímco se pod dekou hladil a vlastně se ani nesnažil nijak skrývat

Chad ho začal sát a laskat jazykem jako by to byl Romainův penis a ne palec a přitom mhouřil oči a druhou rukou se hladil.

Romain ho jen pozoroval. S mírným úšklebkem, ale vzrůstajícím vzrušením. A když už se to nedalo snést, pomalu odhrnul deku stranou a Chada mírně odstrčil. A začal tuhle hru z druhého soudku. Chad se díval a on si pohrával se svým tělem. Křivka svalů, bradavka, chtíčem napnutý klín...

Chad se usmál, nechal palec palcem, vyhoupl se na postel a klekl si před něj a vše co dělal Romain, opakoval, jako zrcadlo.

Romain zatnul ruce do prostěradla. "Ale já se mám léčit..." usmál se potom protřele a posunul se po posteli nahoru. Neměl toho ještě dost. Ještě ho hodlal škádlit a provokovat. Ale když se Chad začal sám hladit, jeho trpělivost mu docházela. Chtěl ho. Chtěl to okouzlující stvoření pro sebe.

A přesně věděl jak ho chce. Objal ho pevně nohama a najednou přetočil, takže Chad ležel pod ním a on mu seděl na stehnech. Romain mu zakýval laškovně prstem před nosem.

"Zlobíš mě," zabručel poté. "A proto..." Uchopil jeho ruce a natáhl mu je za hlavu. "Tě potrestám stejně, jako mě kdysi Regina. Nech ty packy nahoře, Chade. Nedotkneš se mě. Představ si, že jsi svázaný, hm?" nahnul se nad něj a olízl ho.

Chad kývl a dal ruce od sebe, jako by byl ukřižovaný spasitel.

"Jsem krutý, vím," usmál se Romain a natáhl se na stolek pro mast. Rozetřel ji v dlaních a potom začal Chada hladit, pomalými, dlouhými tahy. A zároveň se nad něj sklonil a drobnými polibky mapoval jeho tvář i hrdlo.

"Líbí se mi to," zamumlal Chad a ještě víc roztáhl nohy a pohnul se proti němu. Chce to, potřebuje to a chvěje se touhou. Tře se klínem o jeho, ale to Romain nechce. položí mu ruku na břicho a zklidní ho… 

"Pomalu," zabrumlal konejšivě a dál ho jemně hladil. A přitom si myslel, jak bláznivé to je: málem se neovládají ani jeden a stejně je všechno takové pomalé, vláčné, jako tající vosk. Pořád s dlaní na jeho břiše, mu druhou rukou ještě víc roztáhl nohy a potom do opatrně pronikl prstem.

Chad zasténal a přirazil mimoděk proti tomu prstu. Líbilo se mu to. Moc se mu to líbilo. "Prosím,"zaškemral a zaťal prsty do pokrývky.

Romain dělal hluchého. Jen přidal druhý prst a po chvíli i třetí. A jeho druhá ruka pořád prodlévala na Chadově břiše, takže mohl cítit, jak mu pracují svaly, jak se stahují, když se zoufale snaží bojovat se vzrušením.

„Chade,“ naklonil se nad něj nakonec a tázavě ho políbil na rty. Ten se na něj zadíval a pomalu přikývl. Ano, chci to… Romain ho pohladil po noze a potom si ji zdvihl na rameno. Pomalé, vláčné, a přesto kdesi pod povrchem zuří požár touhy. Vnikl do něj.

Chad zasténal a pohnul se proti němu téměř okamžitě.

"Ano!" vykřikl a zaťal mu ruce do zad.

Romain se pousmál se začal se pohybovat. A ještě se sklonil: "Už se mě můžeš dotknout," zašeptal mu do ucha.

 

To snad ani nebylo milování, mihla se Romainovi hlavou myšlenka, když o hodnou chvíli později ležel unavený pokrývkách a Chad ho jenom přejemně líbal na krk. To... Bylo to jak smrtelný zápas korábu, který cítí, že se blíží bouře, která ho roztříští o nejbližší skalisko.

Chad ho škrábal, kousal, vzpínal se k němu a přitom to všechno dělal s tak zoufalou naléhavostí, až se Romainovi úžil dech. A proto on byl ten jemný, něžný - přestože ke konci už zase nevnímal svět, ale jenom jeho. A nechtěl se s ním rozloučit.

Leželi propletení na posteli a Chad mu přejížděl po hladké hrudi.Nic neříkal jen bylo cítit, že chce aby byl s ním.že se mu nechce loučit. Že, že si ho oblíbil a chce být s ním.

"Zítra máme poslední den,“ hlesl.

"A poslední noc," dodal Romain tiše.

Chad se jen usmál. "Ano, poslední."

"Ale určitě ne napořád," Romain mu vpletl ruku do vlasů a začal si s nimi hrát. "Já jsem v Anglii docela často, ať už z jakéhokoliv důvodu. Určitě se ještě uvidíme... I kdybys mě měl znova držet pod krkem, či něco podobného." Zasmál se. Trochu. A smutně.

"Nějak to zvládneme, co říkáš?" usmál se muž, pohladil ho po vlasech a sklouzl na tvář.

"Velmi rád tě uvítám ve Francii, až budeš mít někdy cestu kolem..." Chemik si ho přitáhl blíž a políbil. "Víš, bude se mi stýskat. Po obou, věřil bys?"

"Věřil. Mě se taky bude stýskat po tom okouzlujícím mladíkovi, jako jsi ty."

"Máš tu Kardinála. Ten je taky bezesporu okouzlující, ne?" Romain ho nejistě cvrnknul do nosu a potom se otočil na bok. "Asi bychom měli spát... Nevím sice co máš v plánu zítra, ale určitě to bude náročné. Všechno, co je poslední, je náročné." Povzdechl si. A najednou cítil, jak se mu mezi lopatky zavrtal Chadův nos a jeho dlaně se mu přitiskly na hruď. Chad hřál. Romain přikryl jeho ruce svými a jen je držel. Za jak dlouho se uvidí? Mohl to být měsíc, ale mohl to být i rok.

Chad se mu za chvíli opřel do ramenem a pak slyšel jen jeho tichý dech jak usnul. A Romainnovi to najednou bylo líto. Líto, že ho neuvidí jak dlouho, pokud ho vůbec uvidí a najednou si uvědomil, že chce. Moc chce.

Okouzlil ho. Jako Chad, i jako Regina. Ten týden, co spolu strávili, týden plný vášně, sexu, ale i obyčejného povídání a poznávání, mu připadal jako týden v jiném světě. Zvláštním, tajemném, kam normálně neměl přístup, ale s Chadovou společností do něj mohl nahlédnout... a chtěl v něm zůstat. Alespoň ještě pár dní...

 Nebudu tvrdit, že jsem jako obyčejný člověk, to jsou tvá slova, Romaine. Tak si teď nenalhávej, že bys s tímhle dokázal přestat... A navíc, Chad je tím, čím jsi ty. Víš to, pár dní by to možná ještě fungovalo, ale co potom? V nejlepším se má přestat, takhle si poneseš krásné vzpomínky.

 

Chad spal klidně až do rána a mladík vedle něj také. Občas se k sobě víc přitiskli, občas se objali. A ráno, Chad mu nechal přinést snídani na pokoj a po lehké snídani a společné sprše, kdy se mu Chad věnoval s něžností jakou u něj neviděl, si vyšli ven.

"Panna nebo orel?" zeptal se ho Chad před odchodem a ukázal mu minci.

"Orel," odpověděl, trochu zmateně Romain, který se toho rána nestačil divit. Snídaně, sprcha... A Chad se o pár ulic dál převlékl do své "normální" podoby.

A teď jako dva gentlemani dorazili na malé, soukromé letiště.

"Dnes bych ti chtěl ukázat tisíc věcí, ale musím vybrat jen jednu, takže jih nebo sever?"

"Sever," odtušil Romain a už se usmíval, zvědavý, co se bude dít.

"Fajn," řekl Chad, půjčil si letadlo. Což trvalo chvilku, asi ho měl už zamluvené. Pak do něj nasedli a Chad vzlétnul.

Letěli dlouho. A přistáli k poledni někde ve Skotsku.

"Zvu tě na nejlepší oběd co můžeš ve Skotsku dostat," řekl Chad a zavedl ho do jednoho malého domu v blízké vesnici.

"Chade," vydechl Romain okouzleně, ale pak už se nechal zavést dovnitř, usadit za stůl a jen zíral, jak jim před očima přistávaly ty nejlahodnější dobroty. Nejlepší oběd ve Skotsku? Chad nelhal. Ale i tak si mladík mezi dvěma sousty našel mezeru. K jedné jediné větě.

"Zvu tě na oběd do Bordeaux," usmál se a to už mu nesli další chod.

"Budu rád, a jistě se objevím," řekl Chad a ukousl si kus kuřecího stehna. "Mimochodem, na noc se nevracíme, pronajal jsem nám tu dům i se zásobami…"

Romain zdvihl obočí, ale Chad už se jenom usmál, takže Chemik pokrčil rameny a vrhl se na skvěle vypadající salát s krůtou. Když s ním skončil, myslel si, že už se do něj nic nevejde, ale když přinesli moučník, připadal si zase hladový. Pak přišla na řadu káva, dobrá whisky, pak Chad zaplatil a vyšel s Romainem ven, do slunného dne.

"Pokud chcete, poletíme, nebo můžeme jít pěšky. Je to deset mil."

"Prošel bych se," odpověděl Romain a rozverně se poplácal po břiše, plochém jako valcha. "Připadám si neuvěřitelně tlustý a přejedený. Aspoň ty kila shodím," zazubil se, jako puberťák a potom se zadíval kolem sebe. "Takže kudy, kapitáne?"

"Rovnou za nosem, a mimochodem, já se taky sotva nesu."

"Vezmu tě na záda, chceš?" šaškoval Romain, aby přehlušil ten náhle se objevivší pocit úzkosti, který v něm narůstal geometrickou řadou. Zvláštní, najednou si neuměl představit, jaké to bude, probudit se o tři dny déle, snít o něm, ale pak ho v té posteli nenajít. A ani nikde jinde... Chad prostě nebude. Bude jen obrovský, odporně prázdný / odporně plný zámek, chemická laboratoř a obchody. Nic víc. Romainovi se trochu zatočila hlava, pod tíhou té myšlenky.. Ale potom vykročil v Chadových stopách. Chad ho vzal za ruku.

"Nevadí?"zeptal se tiše. Chemik zavrtěl hlavou a Chad ho políbil na tvář. Pak jen tiše šli vedle sebe a Chad ho držel. Nic víc. A pak, když se stmívalo, na chvíli se zastavili u jednoho jezera a Chad ho políbil. Něžně a přece hluboce. „Už tam budeme," zašeptal.

"To je dobře. Dal bych si horkou sprchu a myslím, že jsem shodil nejen ty kila nabraná tím opulentním obědem, ale taky všechna ostatní... Nevypadám jako kostlivec?" zeptal se Romain po chvilce, kdy si ještě vyvolával představu jeho rtů na svých. Už tušil, že tohle bude dělat často... Rozhodně častěji, než by bylo zdrávo.

Chad ho znova políbil a pak jen tiše řekl: "Večer ti něco uvařím a uděláme si romantický večer, chceš?"

"Chci..." zajíkl se náhle Romain a nemohl pochopit, kde se to v něm vzalo. Kde...

Původně ho chtěl zabít. Pak se s ním vyspal a to se mu líbilo. A nakonec spolu začali mluvit. Pomalu, navrčeně, ale čím dál tím víc. A najednou stojí tady, uprostřed skotských lesů, drží ho za ruku, ví, že zítra musí odletět - a nechce. Za živého boha nechce! Na okamžik zavřel oči. Dlouze se nadechl. Mozek dal nohám příkaz, aby se rozešly... A Romain se konečně uvolnil. Je to zbytečné, stejně na tom nic nezmění. Možná se ještě potkají. Vymění si pár slov. Pomilují se. Možná se z toho stane hezký zvyk. Ale nikdy... Dost! Ty nejsi normální člověk, sám jsi to řekl, tak na to mysli!

Jako by to tušil, Chad ho vzal kolem ramen a vezl ho do malého domku, kde měli všechen komfort a jídlo schované ve spíži. Bylo jim dobře, když Chad udělal lehkou večeři s kuřecím masem. A nalil víno.

“Sedneme si venku, nebo budeme jíst tady u krbu?“

"Hm, venku, ale necháme otevřené dveře, ano?" Romain s tácem v rukou se pomalu rozhlédl po místnosti. "Ano, necháme otevřené dveře a rozložený gauč..." Objal ho mráz. Proč? Proč, sakra, vždyť o nic nejde! Nešlo. Snad. Zavrtěl hlavou, jako odpověď na nevyřčenou otázku a vyšel ven. Ještě bylo trochu vidět, za korunami stromů se schovávalo slunce. Ani den, ani noc. Báječný čas... Romain ho vždycky miloval .

Chad vynesl ven deku a lehl si na ni. Romain jeho příkladu následoval. Potichu jedli a líbali se. Jen něžně a pak ho jen pohladil po ruce.

"Dám ti své číslo, kdykoliv bys mě potřeboval, dovoláš se mě. Kdekoliv."

"Umh, já pro tebe nic nemám..." zabručel Romain a poslouchal jeho hlas, jak se mísí se šuměním lesa a nesmělým praskáním dřeva z krbu. "A s tou potřebou... Myslíš, kdykoliv se mi bude stýskat, natolik, že když se dozvím, že máš práci v Americe, okamžitě tam taky vezmu zakázku?" zeptal se potom tiše.

"Myslím, ale moje působiště je tady, v Africe a Asii. Tam kde jsem bojoval mi jdou věci líp. Mám to tam pod kůží. Ty nemáš Francii pod kůží?".

"Mám," přikývl Romain. "A vůbec celou Evropu. Nerad pracuji kdekoliv jinde... A myslím, že je to na mě vidět. Jsem konzervativní zabiják, ale ohromně konzervativní. Neberu zakázky v Novém světě a jsem nakvašený, když mi Američané lezou do revíru. Nerad střílím, protože jed má v sobě nádhernou mrazivou krásu. A jsem aristokrat, ti vždycky byli zkostnatělí. A zvrhlí."

"Výborně můj zvrhlý aristokrate. Tak já si tě najdu, ale teď…" Chad zmlknul a políbil ho. Všechny věci byly odsunuty pryč a oni se milovali v západu slunce.

"Ještě že nelítají komáři," zabručel pak Chad, když jen odpočíval a hladil Romaina po zádech. Mladík na něm ležel a užíval si toho klidu. Chad ho začal jemně vískat ve vlasech a pak se sklonil a jemně ho kousnul do krku.

"Zkoušíš nový způsob, jak zamotat policii hlavu? Dracula jednadvacátého století..." Romain se tiše zasmál a zavrtěl se. Byl částečně uvězněný mezi Chadovýma nohama, částečně spoutaný jeho pažemi a doslovně dobitý jenom jeho pouhou přítomností.

"Ano, něco takového, můj drahý Chemiku..." zahuhlal změněným hlasem Chad

"A víš, co Dracula údajně dělal se svými oběťmi, než je vysál?" zeptal se Romain škádlivě. Chad se zatvářil podezřívavě. Chemik přimhouřil oči. "Miloval se s nimi... Pomiloval je, až nevěděli, kde jsou..."

"Ano, a to já hodlám udělat dnes s tebou. Víš?" Chad ho znovu kousl a pak ho strhl k dalšímu milování po němž mladík nemohl skoro dýchat. Kousal a škrábal ho.

"Hm, tak se ti to líbilo."

"Ještě," zachraptěl Romain omámeně a strhl ho k sobě.

Ne, tohle už opravdu nebylo milování. To byla labutí píseň vztahu, který snad ani vztahem nebyl. Tichá, šeptaná otázka: co dál? Pro Romaina to mělo příchuť hořkosladkou. Ani takovou, ani takovou... Jen sténal, křičel a chvěl se pod jeho dlaněmi. Chtěl víc a znova. Chtěl. A nedokázal přestat chtít. Svaly ho bolely, ale pořád... chtěl. Zůstat.

Najednou bylo po všem. Jen Chad na něm napůl ležel a opíral se o jeho rameno. Romaina do zad tlačila podlaha verandy a zhluboka oddechoval. Je po všem, blesklo mu hlavou. Definitivně. Nikdy… Nikdy by ho nenapadlo, že to vezme takový obrat. Jenže, co to vlastně bylo? Jsou přátelé? Milenci? Co vlastně? Co prožili? Úlet, nebo vztah? Romain se cítil unavený. Hrozně, příšerně unavený. Chtělo se mu spát, chtělo se mu zapomenout. Ještě před několika dny by mu to bylo jedno. Boží mlýny melou, Romaine. Sice pomalu, ale melou. Nikdo jim neujde. Ani ty ne. Chad se po chvilce zvedl a lehce ho políbil.

"Pojď, musíme dovnitř, tady za chvíli budou mračna komárů a mušek a ty já nemám rád." Usmál se a protáhl se. Pak na něj mrkl. "No tak," řekl tiše a pohladil ho po tváři. "Neloučíme se navždy, Chemiku… A pokud budeš chtít, najdeš si mě. To vím."

"To si piš," ušklíbl se Romain a zdvihl se. Tělo kupodivu neprotestovalo ani trochu. Sbalil deky, Chad posbíral zbytky po jejich večeři a zašli dovnitř. "To si piš," zopakoval si potom Romain pro sebe. "A kde nebudu stačit já, zatlačí kontakty," podotkl nakonec a zasmál se. Chad se na něj podíval zpoza přivřených víček a pak se zasmál. Na to si vzal ručník a i s ním vyšel ven.

"Půjdeš si zaplavat? Nebo je na tebe voda moc studená?"

"Půjdu si zaplavat rád," povzdechl si Chemik, chytil druhý ručník, co po něm Chad obratem hodil a následoval ho zpátky ven. K jezírku. A do chladné vody. Zvláštní, pomyslel si potom, ani chladná voda moc nepomáhá. Sám nevěděl, proč je z toho tak špatný. A je z toho vůbec špatný? Nebo je to jen chvilková deprese?

Potopil se a dlaněmi se dotkl kluzkých kamenů na dně. Jenom chvilková deprese... Vždyť takových známostí už měl. Vynořil si a odhrnul si mokré vlasy z čela. Kus dál od něj si v klidu naznak plaval Chad. Romain se zašklebil.

Chad se jen usmál a pak se přetočil jako malá vydra a potopil se pod vodu. Z toho jak rychle přeplaval jezírko, došel Romanin k tomu, že zřejmě umí plavat stejně dobře jako ono zvířátko. Jenže to na sobě nemohl nechat a tak se znovu potopil a začal plavat za ním. Chad nečekal na nic a začal mu unikat, kolem dokola. Romain se musel mimoděk pousmát. Plaval s otevřenýma očima, ale nevadilo mu to. Jen se občas vynořil nad hladinu, aby se nadýchl, ale jinak Chada dál pronásledoval...

Pak se Chad pod vodou najednou přetočil a když se chtěl vynořit, chytily ho dvě silné paže. Škubl sebou, ale pak se nechal v té pevné náruči vynést nad hladinu a usmíval se, když sedíval do rozzářených Chemikových očí.

"Hm?" pozvedl obočí, když ho Chemik jen držel a studoval.

"Mám tě," ušklíbl se Romain a smál se, jako děcko o Vánocích.

Chad se na něj usmál taky a pak ho sám objal kolem krku. A uvědomil si, jak to bylo dávno, co takhle někoho objímal. A líbilo se mu to. Najednou ho nechtěl pustit. Najednou chtěl, aby s ním zůstal. Zesmutněl.

Chemik ho velice opatrně a tázavě políbil na rty. Chad mu oplatil pohledem... A mladý muž pochopil. Ne, žádná chvilková deprese. Tohle - tohle je něco, co asi nikdy nepochopí, ale koneckonců, je nutné to chápat? Přitiskl si ho blíž a znovu ho políbil. Když se milovali na té verandě, loučili se. Ale on se nechtěl loučit!

A pochopil, že ani Chad nechce odcházet. Že i jemu se vryl do srdce a už nechce být sám. Ten polibek co mu věnoval byl dost výmluvný. Neodcházej, zůstaň…

Jemně ho pohladil po zádech a vjel mu rukama do mokrých vlasů. Barva se z nich už trochu smývala, takže bylo sem tam vidět špinavou blond... A on měl pocit, že tak by se mu Chad líbil ještě víc. Ale neříkal nic. Jen ho hladil a konejšil. Jemně a něžně. Kolem nich šuměla příroda a vítr proháněl po jezírku malé vlnky. Romain se nadechl.

"Neloučíme se napořád," zašeptal nakonec. "Vůbec ne. Do týdne mě máš zpátky."

"Opravdu?" zeptal se tiše Chad a pak se smutně usmál.

"Nebo tě unesu... Pojeď se mnou, Chade, do Bordeaux. V tom zámku je tolik pokojů. A prázdných..." šeptal mu Romain do ucha, zatímco ho jemně líbal a dál konejšil.

"Nemůžu, už… Už jsem přijal zakázku," tiše sténal Chad a napadlo ho, že ji má teď chuť odříct.

"Aha," hlesl Chemik. Sám bys měl taky něco vzít a to co nejdřív, podsunulo mu jeho druhé já. Opanoval se. "To nevadí. Vůbec to nevadí... Budeš u mě vítán kdykoliv..." pousmál se potom a dál ho hladil. Opatrně přejížděl napjaté a ztuhlé svaly, polibky postupoval od rtů ke krku a tiskl si ho k sobě.

Chad se k němu víc přitiskl a pak sklonil hlavu a opřel si ji o jeho rameno. Nic neříkal, jen tak zamyšleně odpočíval. "Měli bychom vylézt, ta voda je dost studená."

"Pravda. Ještě nastydneš a co potom," ale Chemik ho nepustil. Tedy ne hned. Postavil ho, až když stáli na mělčině a voda jim oběma dosahovala sotva do pasu. Potom mu naposledy přejel dlaní po hrudi, políbil ho a vylezl ven. Jen tak, bez ostychu. Chad na něm už viděl mnohem intimnější místa, než byl holý zadek.

Chad pozvedl obočí a pak vylezl za ním. Otřel se ručníkem a spolu s ním vešel do malé chaty, kde zatopil v krbu. Posadili se k němu oba zabalení do dek a Chad se na něj jen díval. Nemohl mluvit. Nevěděl co říct. Tohle ještě nezažil.

Ani Romain nějak nemohl navázat nit hovoru... Všechno bylo řečeno? Nebo co se stalo? Nakonec se odhodlal stočit k praktické stránce věci. Čím rychle toto budou mít vyřešené, tím lépe. "V kolik hodin zítra pojdeme?" zeptal se tiše.

"Brzy, kolem sedmé. Musím si ještě vyzvednout věci z hotelu a pak mě čeká cesta do Afriky. Upřímně..." Chad se na chvilku přerušil ale pak sklonil hlavu. "No, budeme muset vstávat brzy.."

Romain se k němu posunul a pohladil ho po paži. "Vážně se nevidíme naposledy. Jsem jako falešnej pěťák, pořád se vracím."

"Já vím," řekl klidně Chad a pak ho pohladil po tváři, jako by si chtěl zapamatovat každou tu křivku. Neřekl mu, že je po moc dlouhé době jediný, kdo se k němu dostal tak blízko. Že si ho oblíbil a bolí ho, když mu má odejít.

Mladý zabiják naproti němu se usmál a políbil ho na spánek. Jemně tázavě. Jako malou výzvu... Malou útěchu. Potom jemně na tvář, na linii brady, trochu ho kousl do ucha. Jakoby říkal - ještě jsem tady... Pořád jsem tady.

Chad mu polibek oplatil. A pak se usmál. Nic neříkal. Jen ho začal jemně líbat. Romain si ho přitáhl ještě blíž a nabídl mu místo pod svou dekou. Jeho nahé tělo hřálo a zvalo ho, aby se přitiskl. Chad vklouzl k němu a Romain kolem něj ovinul ruce. Pak ho znovu políbil.

"Romaine…" povzdechl si a přitiskl se k němu. "Jsem sentimentální," zašeptal.

"Krásně sentimentální, ne?" usmál se na něj Chemik a jejich těla se propletla. Líbal ho. Ochutnal snad každý kousek jeho kůže a dělal to s takovou něhou, jako snad nikdy předtím. Bylo mu smutno, ale tak nějak - hezky smutno. Neuměl to pojmenovat lépe.

"Nebo hloupě, nevím…" hlesl Chad a nechal se hladit a laskat.

"Hloupě... Ale ne," Chemik ho políbil na nos. "Hloupě ne..."

"Opravdu," hlesl Chad a pak se jen nechal rozmazlovat tím kouzelným mladíkem. Nechtěl se s ním loučit strašně nechtěl a věděl, že kdyby ho o to požádal i on… Zůstal by.

Romain to věděl taky. Stačilo by jediné slovo "zůstaň" a všechno by mohlo být jinak. Ale ne tak docela - to co jsou ze sebe nesmažou, ať to zní jakkoliv pateticky. Kdyby je někdy dostala do rukou světská spravedlnost zmizeli by nadobro z povrchu zemského... Musí se skrývat, nic o sobě navzájem nevědí, nevědí, jak ten druhý žije… Romain by rád řekl "zůstaň se mnou", ale zároveň věděl, že by se stejně dřív, nebo později museli rozloučit.

Jemně Chada polaskal v klíně a hluboce políbil. Chad zavrtěl hlavou. Už se nechtěl milovat, jen si chtěl užívat to, že se někoho drží. Že se k němu tiskne a že je mu dobře. Moc dobře. A nemyslet na nic jiného. Chemik mu vyhověl okamžitě, nemusel nic říkat. Znovu ho objal a přitiskl k sobě a jen mu sem tam občas dal malý polibek.

Chad se nechal tak tisknout a pak pomalu usnul. Byl v bezpečí.

 

Jestli Romain něco nenáviděl, tak to bylo vstávání. A tehdy to ráno... Bylo hnusné. Hnusně smutné, ačkoliv se na sebe usmívali a sem tam vzduchem prolétl nějaký vtip, aby to tolik nebolelo.

Ale bolelo to. Moc. Oba. Chad skoro nemluvil a když se pak loučili před hotelem a měli nasednout každý do jiného taxíku… Chad k němu, opět jako hraběnka, přišel a hluboce ho políbil. Poslední zoufalý polibek a tichý slib. Já se vrátím… Romain hraběnce vysekl poklonu až k zemi a věnoval jí svůj typicky křivý úsměv. Vypadal přitom pomilováníhodně.

"Kdybys náhodou měl cestu přes Francii a zabloudil do Bordeaux..." zašeptal potom, když hraběnce trochu cuchal vlasy a naposledy si pamatoval svými rty křivky jejího obličeje, "zastav se na vinicích Richarda z Anjou. Budeš vítán... Kdykoliv."

"Když se budu vracet v pořádku, zastavím se. A ty… Máš na mě kontakt, ten mail si vybírám, co týden… Budu čekat," řekl a pak ho naposledy políbil a vtiskl mu malý medailon do ruky. Pak nasedl do limuzíny a odjel. A tím zmizel z jeho života.

 

Romain se vrátil do Francie ještě ten den a ještě ten den se upsal několika zakázkám. Potřeboval... Potřeboval nějak zaplnit to prázdno, které mu Chadovi zůstalo. Chad… Smutně se ušklíbl. Nemá nic než to jméno, jeden pseudonym, e-mailovou adresu a hromadu vzpomínek. Na co vlastně?

Na okouzlující ženu?

Na úchvatného muže?

Na největší blbost svého života?

 

A Chad…

Chad v té chvíli už byl daleko. Velmi daleko a když se zadíval do žhnoucího slunce a po tváři mu stekl pramínek potu, dřív než stiskl spoušť si vzpomněl jak chutnaly ty něžné rty. A pak se znova zahleděl na cíl. Zazněl výstřel. A mladý muž se skácel k zemi. Chad se usmál.

Právě odstartoval válku.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Parada

(Haku, 7. 11. 2009 1:15)

Na co cakas,mi citatelia potrebujeme pokracovanie.Parada pribeh,chytro dalsi!!!

www.ebika.blog.cz

(ebika, 20. 5. 2009 18:58)

No to je boží honem další díl!Taky píšu povídky, ale teď to mám nové takže to jsou moje první jestli chceš můžeš se tam mrknout.
A ta povídka byla bezva už se moc těšinkuju na další!!!

=0)

(Teressa, 14. 2. 2009 12:36)

ufff....sila....len skoda ze to takto skoncilo...ti dvaja by boli uzasnym parom....urcite by boli uzasnou konkurenciou pre mylaidy a kardinala.....no co uz...dufam ze coskoro opät nieco dodate moj drahy doktor....=)

anooo

(nenasan, 11. 2. 2009 15:09)

toto bolo supeeeer ;D trocha smutne ale viem ze to tak asi nezostane vsak? ... dufam ...

...

(tess, 10. 2. 2009 19:39)

jednoznačně úchvatné. všechny kaptoli sem přečetla na jeden zátach a netrpělivě očekávám další. prosííím dalšííííí.

Úžasné,

(Mononoke, 10. 2. 2009 18:38)

chvíľku to vyzeralo, že sa pozabíjajú, ale skončilo to nad očakávanie - obaja ten týždeň prežili. Síce s pocitom bolesti z rozlúšky, ale ostali im nádherné spomienky. A možno sa niekedy ešte stretnú?
Nedočkavo čakám ďalšie pokračovanie.

Nádherá!

(Aki, 9. 2. 2009 16:27)

Vážně! Nestydíš se psát tak dobře?!! Styď se, styď!! xD
Bude to mít pokračování, že? Moc se na něj těším!! :-*

Nádherný

(FreeDreamerin, 9. 2. 2009 13:17)

Tak tohle bylo nádherný! Vážně... Krásně smutné loučení. Elegantně popsaný ten pocit smutku a prázdnoty, když tě opouští někdo, na kom ti moc záleželí...