Jdi na obsah Jdi na menu
 


Černý Anděl

2. 12. 2007

Milwě jejíž obrázek mě inspiroval…A Amatérovi, která byla hodná a tak dostává od Murakiho další povídku. A taky Bee, aby se jí krásně četlo a Veronice jako dík za pozvání na Nápoj lásky.

A všem dalším, kteří mi prokazují tu čest a navštěvují mou…laboratoř.

I wish I had a pair of wings.

Had them last night in my dreams

I was chasin' butterflies

Till the sunrise broke my eyes.

„Myslel jsem, že jsem tě ztratil.“

„Blázne. Já se přece nedám tak lehce zabít.“ Tichý, trochu chraplavý, hlas je najednou plný něhy. Dívá se do zlatavých očí svého druha a pak se nadzvedne na loktech a políbí ho.

„Tohle mi chybělo.“

„Mě taky,“zašeptá teď druhý a přitiskne se k hubenému tělu pod sebou. Dívá se do šedomodrých očí, které zrovna teď mají barvu kalené oceli, ale měkkost sametu. Pamatuje si je i jiné. Tvrdé jako diamanty, i chladné jako samo peklo. Políbí ho a pohladí po vlasech. Ví že to má rád. Vlastně je to zvláštní, pod ním právě leží nejnebezpečnější a nejhledanější střelec a zabiják na starém kontinentu a on si s ním může dělat co chce. Asi jako jedinému na světě dovolí znát jeho jméno, soukromí i jeho slabiny. A teď, když se vrátil z toho pekla, tak hubený a s dalšími stíny v očích, on byl tady aby ho objal. Tvoří prazvláštní dvojici. Jeden bohatý magnát a znuděný aristokrat, který se po nocích mění ve zloděje diamantů a bývalý agent MI5, kterého kdysi na jedné misi odepsali a když se z ní vrátil, použili ho jako pokusného králíka. Jenže, pokus se zvrtl. A on utekl. Bez dokladů, bez paměti, jen se schopnostmi o kterých s mohlo Jamesi Bondovi a jeho M jen zdát. A jak léta plynula, pokusný objekt John Brown zmizel a na scéně se objevil nový střelec a zabiják s krycím jménem Black Angel. Ta přezdívka a jeho schopnosti způsobovali nejednomu sekčnímu šéfovi tajné služby noc beze spánku. Jenže jak šel čas, začali zjišťovat, že Black Angel jim vlastně usnadňuje práci. Jeho “zákazníky“ byli převážně mafiáni, zkorumpovaní politici, či policisté, drogoví dealeři a jiný odpad společnosti. Ovšem, pravda i takoví, kteří měli své zastánce ve vysoké politice, či na jiných místech a tak se tak často skloňované jméno Black angel, stalo jak zbožným přáním, tak i prokletím. Nikdo nevěděl zda je to muž, žena, jak vypadá a jakou zbraň používá. Jediné, co věděli, že svou práci odvádí tak čistě, že po něm nezůstane stopa. Jen podivná přezdívka, která z ní od úst k ústům.

„Rozmačkáš mě,zase jsi přibral.“ Přeruší šedooký svého druha.

„Já? Přibral?! Ty-!“

Odpovědí je mu jen letmý polibek a tichý smích.

„Víš, ne že bych byl proti romantice, ale není postel trochu pohodlnější než koberec?...Allane?“

Jantarové oči zamrkají.

„Hm, promiň…trochu jsem se zamyslel.“ Lišácký úsměv a pak polibek, který jim oběma vezme dech, takže zapomenou na to, že leží na koberci, jen pár kroků od velké postele, ale tam už prostě nedošli.

„Allane?“

„Ano?“

„Dnes nechoď.“

„Jak víš…“

„Vím. Prosím tě…dnes ne.“

„Dobře…“Polibek na úzké rty. Kolem jeho krku se obtočí ruce, které umí zabíjet a také mnohokrát už to udělaly. Jenže tady je to jiné. Tady jsou, aby nalezly klid a bezpečí. Lásku. Stejně jako jejich majitel. Stejně jako Black Angel, který se o chvíli později svíjí pod dotyky muže, kterému nikdo  z branže neřekne jinak než Lasička.

 

Tonight the sky has glued my eyes

Cause what they see's an angel hive

I've got to touch that magic sky

And greet the angels in their hives.

Letmé dotyky. Jemné ruce na jeho přirození a pak ještě jemnější rty. Ruce, které mu bloudí po slabinách a vlasy, které ho lechtají. Jeho vlastní tichý výkřik, do ztemnělého hotelového pokoje.

A pak, když ho Allan položí na postel a hladí ho a opatrně i když on cítí kolik sebeovládání ho to stojí, ho připravuje na svůj vpád.

„Neboj se,“zašeptá a Allan ho políbí. Pak do něj pronikne.

 

Sometimes I wish I were an angel

Sometimes I wish I were you …

 

Jejich společný výkřik se nese pokojem a Allan odpočívá na jeho těle. Pak z něj vystoupí a jemně ho hladí. Přitom si všímá nových jizev a i toho jak moc mu tentokrát vystupují žebra i pánevní kosti. Pohladí ho po jizvě, která se mu táhne přes levou stranu hrudníku a políbí ho.

„Jsi můj anděl.“

„Kdybys nelhal,“zasměje se Angel, jemuž Allan neřekne jinak než Chad, tak jak se mu představil, když se potkali poprvé.

„Víš,“sklouzne z něho a natáhne se po osušce, kterou má hozenou na polštáři.

„Ano?“ Kouřově šedé oči, jsou teď přivřené.

„Našel jsem si, co znamená Chad,“usměje se Allan, zatímco je oba jemnou osuškou čistí.

„Hm?“

„Znamená to válečník…hodí se k tobě.“

Tichý trochu chraplavý smích.

„Stejně jako k tobě Allan Rodney Roderick Eden, šestý vévoda z …“

„Nech toho jo! Víš, že o ten titul přišel už můj pradědeček, propil ho a prohrál v kartách.“

„Tak proto se jeho pravnuk snaží tak moc, aby jeho sbírky byly větší než ty vévodské?“

„Nejen to…je v tom vzrušení a ty to víš.“

„Vím.“ Chad si přitáhne Allana blíž a pohladí ho po tmavých až na ramena dlouhých vlasech.

„Nechoď tam.“

„Už jsem řekl že nepůjdu.“

„Slib mi to.“

„Nevěříš mi?“

Dlouhý pohled…

Polibek.

„Slibuji.“

And all sweet honey from above

Pour it all over me sweet love

And while you're flying around my head

Your honey kisses keep me fed.

Ráno se Chad, alias Black Angel vzbudí sám. Rozhlédne se po pokoji a hned si všimne, že se sem Eden už nehodlá vrátit. Na nočním stolku najde jen malou kartičku.

Hotel Santa Monica, Valencie.

Miluji tě. A.

„Já tebe taky, hlupáčku,“usměje se  Chad a pak ucítí už tak známý tlak na plicích. Začne se dusit a je rád, když se dopotácí do koupelny a tam vychrchlá do umyvadla další krev. Utře si rty a podívá se na svůj odraz v zrcadle.

„Jsi prachand Chade,strašnej parchant.“ Zašeptá.

Jenže když řekl před třemi lety Allanovi, že je nemocný, ten ho okamžitě chtěl odeslat do sanatoria ve Švýcarsku. Pohádali se a on tam nakonec odjel. Nemoc odešla a on přestal kouřit. Pak i pít. Od té doby si dával jen trochu vína v Allanově přítomnosti a jinak nic. Doktoři tvrdili, že se uzdravil. Nebo, nemoc alespoň nepostupovala.  A pak ta práce v Americe. Celé dny čekání na kořist, jak začal sám zákazníkům kdysi říkat, dočkal se, ale jeho ochranka ho málem rozstřílela. Dokázal se odtamtud dostat a schoval se v zapadlém kousku divočiny u jedné indiánské..vesnice? Nevěděl. Ale tam se setkal s Malým medvědem a Stojí v řece, indiánským šamanem.

Vyléčili ho, z jeho ran a když se mu vrátila nemoc, pomohli mu i od ní.

„Ne v plicích, ona sídlí. Ale ve tvém srdci Poutníku s noci.Ty lovíš muže. Poutník s noci zabíjet.Ne špatně. Ty ne špatný muž. Moc dobrý, i když ty nemyslíš já myslím. Ale stejně jako špatní mužové ty v srdci nenávist.  Nenávidíš ostatní, protože oni zdraví a ty nemocný. Oni mají život a běžné radosti, tebe pronásledují. Vlk loví, protože má hlad. Špatní muži zabíjí, protože cítí dobře. Ty ne špatný muž. Já uzdravit tvé rány i tvé plíce. Ale nemoc tvé srdce, to musíš ty sám. Když budeš dále zabíjet, a nenávist v srdci, tvůj duch slabý, nemoct bojovat s nemocí a zraněními a ty zemřít. Ale myslím,“ a tehdy šaman mrkl. „že ty mít velmi silného ducha. Ty bojovat a zvítězit. Těžký boj. Možná víc, než ten v horách. Ale vyhrát.“

Strávil tam několik dlouhých týdnů, kdy se dával dohromady. A když o tom tak přemýšlel, trvalo mu dlouho než si připustil, že mu tenhle život dělá dobře a ještě déle, než se mu povedlo alespoň trochu vypudit nenávist ze svého srdce.

 

I wish I had your pair of wings

Just like last night in my dreams.

I was lost in paradise

Wish I'd never opened my eyes.

 

Jenže, před několika měsíci dostal tu zakázku. Říkal si, že bude poslední. a málem byla. Málem ho stála život. A…stála ho zdraví.  A teď se vrátil jen aby viděl Allana a zjistil, že se chystá na další bláznivý podnik. Za dalším diamantem. Jenže na něj budou připravení. To věděl.

„Neboj se, Allane…já ti …pomohu. Ještě jednou.“

Sometimes...

Muž v uniformě námořního důstojníka se rozhlédl kolem a pak si posunul čepici víc dopředu a vešel do řídícího centra zaoceánské lodi Quen of all Seas. Lodi, která měla pro tento rok. Na dvousté výročí bitvy u Slavkova na palubě poslední z takzvaných Napoleonových diamantů. Královnu. Poslední který chyběl jako ona korunka v Allanově sbírce.

„Pane co tu děláte?“

„Jsem nadporučík Stavrowski, mám vám tu pomoci. Poslal mě kapitám. Promiňte jsem tu noví a tak…“

„Jistě nováček.“

„Aye aye, sir.“

„Vy máte královskou akademii?!“ Obočí starého mořského vlka vyletělo o dobré tři centimetry nahoru.

„Tak jest.“

„Good Goth! Konečně mě vyslyšeli…“

„Já doufám sir, že vám budu dobrým pomocníkem.“

„Ale jistě nadporučíku, posaďte se prosím tady vedle…“ Starému námořníkovi se rozzářili oči a hned začal nováčka zaučovat do toho jak to tu chodí.

Nestačil si povšimnout, že když jim přinesli kávu, mladší důstojník mu cosi nasypal do kafe. Pak si pamatuje jen ty šedivé oči a starostlivé:

„Je vám něco pane?“

 

But there's danger in the air

Tryin' so hard to be unfair.

Danger's in the air

Tryin' so hard to give us a scare.

But we are not afraid!

 

Poplašná signalizace se rozezněla vřeštivým tónem a zloděj, který zrovna ve visu ze stropu vytahoval diamant z jeho rudého lůžka sebou podvědomě trhl. Takže na to přišli. Teď záleželo na rychlosti a na tom, zda dobře zablokoval dveře. Ano, sice to Chadovi slíbil, ale pak…když se na něj byl znovu a jak říkal naposled podívat, neodolal. A tak akci provedl jak plánoval.

Už měl kámen v ruce a už byl nahoře ve větracích šachtách, když dovnitř vrazila ochranka. Nestačil ani za sebou zatáhnout dvířka a už po něm začali střílet. Rychle se stáhl dál a začal se plazit k východu. Najednou za sebou ochranku neslyšel a tak vyklouzl z šachty přímo na pánských toaletách. Usmál se. Měl to dobře naplánované. Dnes, při příležitosti odjezdu z přístavu se pořádal maškarní bál. On ve svém pracovním obleku z černé přiléhavé látky tam skvěle zapadl.

Trochu se uklidnil a spolu s dalšími maskami vyšel z toalet. Opatrně se rozhlédl kolem a když si ho nikdo nevšímal, zamířil na jednu z otevřených palub. Potřeboval zmizet.

„Pane!“ Ten tichý hlas ho zarazil. Byl už tak blízko.

„Pane vaši id prosím. Právě se stala loupež.“

„Aha jistě,“ zamumlá a pomalu se otočí. Jde k němu i druhý důstojník a v tom stylu chůze je mu něco povědomého. Něco důvěrně známého. Jako by viděl jít velkou kočku.

Šelmu.

„Já to vyřídím poručíku,“odkašle si důstojník s hodností nadporučíka.

„Pane, stala se krádež…“

„Já vím.“ Tichý hlas, který Allan slyšel za měsíčných nocí. Který se mu vkrádá do snů.

„Prosím poručíku, pokud vím tohle je syn viceprezidenta British petrols. Vyřídím to sám.“

„Promiňte pane,“poručík se téměř uklonil a zmizel.

„Slíbils…“

„Promiň.“

„Dostanu tě odsud a pak zmizím. Muž si má za sliby stát.“

„Promiň.“

„Pojď.“

Přikývl a vydal se po jeho boku na záď lodi. Důstojnická uniforma jeho přítele mu vše zjednodušovala. Došli až na záď a tam vytáhl Chad jeden z nafukovacích záchranných člunů a hodil ho do vody.

„Skákej, odmontoval jsem z něj vysílací maják, nikdo tě hledat nebude.“

„A ty?“

„Běž!“

Najednou se ozvaly kroky a pak hlasy.

„Stát!“

„Skákej!“ Chadův hlas zněl najednou jinak. Tak ledově.

„Co ty?!“

„Skoč!“ Chad do něj strčil a pak přehodil za člunem. Když Allan padal zaslechl ještě pár výstřelů.

Nevěděl jestli se mu to zdá, ale najednou cítil ve vzduchu krev.

 

Sometimes...

Sometimes I wish I were an angel

Sometimes I wish I were you …

Padal. Cítil kulku, která se mu zakousla do hrudi a přece ho nebolela. Bylo mu podivně dobře.

Padal jako polámaný anděl a na bělostné uniformě mu vykvetl rudý květ.

Dopad do vody skoro ani necítil.

 

Tak přece…ten indián měl pravdu. Pokračoval jsem a zabilo mě to. Jak patřičné…jak..

…sbohem…

…Allane…

„Ne! Ty ne! Nemáš právo! Nesmíš mě opustit!“

„Nemáš! No tak! Zůstaň se mnou! Prosím!“

Wish I were you

Oh, I wish I were you.

o pět měsíců později. Švýcarské Alpy. Soukromé sanatorium.

 

Hubený  světlovlasý muž ležel na lůžku a spal. Spal tak už několik měsíců. Spánkem beze snů. Spánkem nemocných. Vedle něj seděl v křesle tmavovlasý muž a tiše četl. Byl to jakýsi přírodopisný časopis, který jeho osobně moc nezajímal. Věděl, ale že muži na lůžku by se líbil.

„Za chvíli budou vánoce, Chade,“zašeptal. „Chybíš mi…strašně.“

Podíval se na něj a pak ho pohladil po světlých vlasech, ve kterých už byly první šediny. Pak se nad ním naklonil, aby mu spravil pokrývku, když se víčka nemocného náhle zachvěly.

„All…Allane,“vlastně to ani nebyla slova, jen tichý výdech.

„Chade!“

Šedé oči se na něj usmály a když ho políbil na rty objevil se na nich jemný úsměv.

 

I wish I were you …

 

Vánoce.

 

„Víš co ti doktor říkal, nemáš chodit bez chodítka Chade! Ještě na to nejsi zvyklý. Musíš zesílit.“

„Víš co mi tvůj slovutný doktor může?!“

„No tak, Chade.“

Chad něco nesrozumitelného zavrčí a nechá se zezadu obejmout. Už se těší až odtud vypadne. Nesnáší nemocnice i když jsou soukromé a luxusní.

Večer se dívá se jak vychází první hvězda. Najednou svými zostřenými smysly ucítí Allana jak se k němu přistoupí.

„Říká se, že Jeho zrození zvěstovali andělé…“ zašeptá.

„Říká…a já jednoho takového mám u sebe,“zasměje se Allan a políbí jeho ruku.

„Miluju tě Angele.“

„Miluji tě,…“

 

 

Obrazek

v textu byla použita píseň An Angel od Kelly Familly.Obrázek je od Milwy, alias, doufám, že mě ona ani Amatér neroztrhnou... 

pozn.na konec:doslovný překlad slova anděl je posel

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

:33333

(Milwa, 6. 1. 2008 15:54)

Ahhhh:D já si to přečetla teprv teď a navíc je tam i něco o mě:D neroztrhnu tě,ale ty obrázky byly jen náčrty:D netušila jsem že je někdo někam dá:O
kdyžtak mi jednoduše dej vědět a já něco nakreslím pořádného a speciálně k textu^3^
ale jen pro tebe nebo Kat,jo?

*****

(Bea, 10. 12. 2007 23:12)

Muraki to je vydírání, to co na mě zkoušíš:D (Fakt mi ten modrý život nepomůže?)
No co se dá dělat. :D

Tak abychom to vzali pěkně po pořádku:

1. Děkuji za věnování, četlo se to krásně! Fakt!
2. Důvody proč se to četlo Krásně s velkým K:

Zmínila jsem se, že mám slabost pro zloděje, vrahy a podobné existence? Ne? Tak se zmiňuji ted. Takže je Vám asi jasné milý doktore, že jsem si Černého anděla a Lasičku prostě oblíbit musela.
Za druhé. Detektivka. Sice trochu bez padoucha a bez zápletky, za to s akci a "nárazovým koncem" - a "nárazový konce" já přímo nenávidím (kdo taky má rád infarktové stavy, he?).

Ovšem na druhou stranu, infarkt skvěle vyvážila minulost a psychické rozpoložení hrdinů, tedy spíše Černého anděla. Tubera (tedy myslím, že je to tubera) ve spojení se stíny minulosti dodává příběhu jedinečnou atmosféru. Stejně jako prohlášení, že nemoc těla je nemoc duše. Indiáni mívají obvykle pravdu...:D

Mno, komentář nic moc - spichlý narychlo, moc se omlouvám. Ale doufám, že i tak vyjádřil, jak moc jsem si tuhle povídku a cyklus (doufám, že je to cyklus, že to nebudou jen dva díly a dost - jinak budu zlá!) oblíbila. Druhý díl dočtu zítra a pak si asi začnu okusovat nehty...

Podle toho jak to zatím vypadá to ještě bude velmi zajímavé. A velmi o nervy... Možná i o život?

krááááááááááása

(Tigie, 3. 12. 2007 8:59)

Už jsem se lekla! Ten konec byl vážně napínavý

to bylo tak krásný!

(E..., 2. 12. 2007 21:39)

ale tak úžasně krásný. a strašně moc dojemný, ten konec... fakt sem to viděla bledě, mam děsnou radost!! a ta písnička se do toho perfektně hodila...krásný

Jupíííí

(Kat, 2. 12. 2007 21:38)

zas první.
Tak tahle povídka skoro předstihla Hands up a Kroniky, ale jen o malinký kousíček. Muži s temnou minulosti, nebezpeční a přitažliví. Diamanty, zloděj, dobrodružství to je něco čemu neodolám. Přitahuje mně jako můra k světlu a ty takové povídky máš.
Ráda je čtu a jen doufám, že se nespálím a nespadnu... nemohu chci číst další povídky, které stvoříš.
Já doufám, že se setkám s Chadem a Allanem a jejich dalšími napínavými příhodami.
Jako můra kroužím den co den kolem stránek a čekám kdy něco najdu a každý další kus povídky je jak čarovné světlo, které mně nepouští ze zajetí.
Jen doufám, že světlo bude zářít dál a já budu mohla kolem něho kroužit dál.
Jinak co dodat.. nic jen snad dokonale a víc ani ň.