Jdi na obsah Jdi na menu
 


Odpusť mi

17. 11. 2007

for Amater, because, you help me the most

Lay down                                                              

Your sweet and weary head                                 

Night is falling                                                       

You've come to journey's end                              

Sleep now                                                             

And dream of the ones who came before              

They are calling                                                    

From across the distant shore 

 

„Odpusť mi příteli..“zašeptal jsem do větru a prsten na mém prstě zaplál svou silou. Zavřel jsem oči a odmítal se dívat jak přichází další noc Odmítal jsem se dívat na to, co jsem spáchal. Co ještě budu muset udělat, než můj čas zde skončí?! Proč Vallar?! Proč jste mi dali dar předvídat a nemoci měnit? Proč postupně musím ztratit ty co miluji?!

Nestačí, že jste mi vzali ženu?

Že mi on bere dceru?

Nestačí bezesné noci?

Musíte mi vzít i jeho? Jeho v jehož náručí jsem po všech těch letech nalezl na tak krátký čas klid?!

PROČ?!

„Můj pane?“ ozvalo se najednou za mnou.

„Ano Elestore?“

„Lady Arwen s vámi chce mluvit.“

„Přijdu hned, ať počká…v knihovně.“

„Jistě můj pane.“ Elestor se půvabně uklonil a odešel. Můj příteli, já tu musím být pro všechny celé věky…a vím co má dcera chce. Pravdu. Vědět zda má Důmadan naději. Už ani já nevím. Chci aby měl, aby byla šťastná a zároveň ji nechci ztratit. A přece,…kvůli jejímu štěstí zahazuji své. Posílám ho na smrt. Jen ta ho čeká v Helmově žlebu.

„Kéž by ho Námo ušetřil,“zašeptal jsem a zavřel oči. Dcera na mě čekala a já ji nesměl zklamat.

 

Why do you weep?                                               

What are these tears upon your face?                  

  Soon you will see                                                  

All of your fears will pass away                              

Safe in my arms                                                      

You're only sleeping              

                               

„Můj pane,“Elestor stál přede mnou a já se na něj konečně otočil

„Ano?“

„Průvod už vychází.“

Vstal jsem a najednou cítil všechny ty staletí. Nic jsem si nepřál víc, než aby Arwen Undomiel žila navždy v zemi za mořem.

Šel jsem ji vyprovodit a díval se jak odchází. Pak jsem odešel do svých pokojů.

Potřeboval jsem klid…a čas…čas, kdy jsem mohl prolít slzy za přítele. Za svou lásku.

 

„Aragorn potřebuje pomoc. Lidé ji potřebují.“

„Neboj se. Dostane se mu jí.“

„Děkuji,ti..“přitáhl jsem si ho blíž a on mě objal. Políbil na rty a slíbal i slzy které se mi zrádně draly zpod víček.

„Zase posílám své lidi na smrt.“

„Jsi lord,má lásko. Tak to chodí.“

„Mám…miluji tě.“Nedořekl jsem větu jak moc se bojím a nechal se jen uklidňovat v jeho náručí.

„Vydám rozkazy a vrátím se,“zašeptal mi do vlasů a pustil mě.

Tu noc jsme se milovali naposledy. Byla naše poslední. Jen naše.

Další ráno byl pryč a sním i část mého srdce.

What can you see                                                  

On the horizon?                                                      

Why do the white gulls call?                                    

Across the sea                                                        

A pale moon rises                                                   

The ships have come to carry you home 

               

„Můj lorde, Hermův žleb.“

„Ano?“

„Dokázali to. Odrazili je.“

„A naši?“

„Velké ztráty můj pane…“

Vstal jsem.

„Kapitán Haldir?“ Hlas se mi k mému údivu ani moc netřásl. Možná už jsem moc otrlý.

„Je mi líto můj pane.“ Posel sklonil hlavu a tak mi potvrdil to, co jsem cítil ve svém srdci.

Dawn will turn                                                        

To silver glass                                                          

A light on the water                                                  

All souls pass                                                           

 

Hope fades                                                               

In to the world of night                                               

Through shadows falling                                            

Out of memory and time                                           

Don't say                                                                   

We have come now to the end                                  

White shores are calling                                             

You and I will meet again                                          

And you'll be here in my arms                                    

Just sleeping       

                

Několik dní po svém odjezdu se Arwen vrátila.

„Nech znova skout ten meč otče. Je čas.“

Nechal jsem skout úlomky Narsilu dohromady. A pak ho předal jeho právoplatnému dědici.

 

Cestu do Posledního domáckého domu už jsem si nepamatoval. Možná i já si přál zahynout. Ale můj lid mě ještě potřeboval. Arwen mě ještě chvilku potřebovala.

Skryl jsem svůj smutek. Ještě jednou.

What can you see                                                     

On the horizon?                                                        

Why do the white gulls call?                                     

Across the sea                                                        

A pale moon rises                                                    

The ships have come to carry you home                  

 

And all will turn                                                      

To silver glass                                                         

A light on the water                                                 

Grey ships pass                                                       

Into the west   

                                                         

Odpusť příteli…odpusť má lásko.

Odpusť mi..

….že já tě poslal na smrt.

Obrazek

             V textu byla použita píseň Anie Lenox Into the West

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Je to

(Amater, 18. 11. 2007 20:25)

dokonale. Haldir je mým oblíbeným elfem a Elrond taky. Snad víc než Legolas. Povídka mi sedne jako rukavice.
Moje duše letí a štěstím se chvěje tohle právě chtěla vždy číst. Duše letí vstříc čarokrásné povídce odpusť mi, že nedokážu lépe se vyjádřit.
Oči lítají po řádcích a čtou ji znova. Jednou podruhé neztrácí na kouzlu svém. Písmenka slova se spojují v řádky a je tady povídka.
Je moc pěkná a já děkuji a nejen proto, že je pro mně, ale líbí se mi. Děkuji a snad tohle se zobrazí jinak bduu ječet jako fúrie. Fúúú

=DDDDDDDD

(Lirael, 18. 11. 2007 17:21)

neobvykly parecek.. tedy v tom ze o nem ctu poprve.....ale velmi vydareny...=)jen tak dal..
L.

......

(jun...sss, 18. 11. 2007 12:01)

(opravdu nevím co na nadpis ale nebudu Bee brat její hvězdičky)
Tak na tenhle pár čtu povídku asi poprvé..ale je to hrozně pěkný..takový smutný..Chudák Haldir mě bylo hrozně líto když ve filmu umřel..(no co se dá dělat tak už to chodí že mé oblíbené postavy umírají)
Ale tohle bylo opravdu krásné..