Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zůstaň!

19. 10. 2007

 

 

Věnováno Kat.

 

 

 

Stál jsem na břehu moře a díval jsem se, jak tvoje loď mizí v dálce. Z očí mi kanuly slzy i když jsem si myslel, že už to není možné. Proč jen nemohu za tebou? Ptal jsem se sám sebe.

Proč jen nemohu zas znova zaslechnout tvůj smích? Proč náš čas skončil můj příteli?

Byli jsme spolu tak krátce a přesto mi to tehdy připadalo, že se známe celé staletí.

Když jsem poprvé zahlédl zavlát tvé světlé vlasy, poprvé zaslechl tvůj smích. Uslyšel tě zpívat.

Pamatuji si jako teď tvůj úžas, když jsi mě díky přemíře vína poprvé políbil a já ti odpověděl. Vzpomínám si na naše společné lovy, na výpravy, na to jak jsi mi ukazoval divy této země, jakoby byly tvé vlastní. Tvoje oči zářily a já se v nich topil, když jsme se poprvé milovali.

Smál jsi se, že se červenám a pak jsi zalapal po dechu, když jsem pohladil tvé citlivé místo na uchu.

Vzpínal jsi se mi pod rukama, když jsem tě hladil a nadával jsi jako skřet, že jsem to protahoval.Tolik jsi mě chtěl. Tolik jsem chtěl já tebe. Málem jsem se neovládl, ale chtěl jsem být něžný. Byl jsem na pokraji ovládání a přece jsem do tebe vstoupil pomalu a jemně. Tak jak sis to zasloužil. Jen si vzdychl a pootevřel jsi oči. Viděl jsem v nich jen lásku a rozkoš. A v té chvíli jsem za ten dar děkoval bohům. Byl jsi můj.

Jen můj, když jsi křičel moje jméno. A já jen tvůj.

 

 Neodcházej prosím. Víš, že tam za tebou nemohu.

 

 

 Přesto, vše krásné musí skončit. A tak se já ujal svých povinností a ty svých. Naše cesty se rozešly. A přesto, když jsme se vídali, vždy jsem v tvých očích viděl lásku. A doufám, že ty jsi v mých viděl to samé.

Naše poslední velká společná výprava. Chránili jsme toho naivního mládence, který nesl tak těžkou sudbu. Dařilo se nám to. Střídavě. A ve chvílích, kdy ostatní spali, jsme zase byli spolu. Jako za starých časů.

A pak poslední bitva a ty po mém boku. Nemusel jsi jít. Přesto jsi šel. Jsem ti za to vděčný.

Viděl jsem, jak mi v bitvě běžíš na pomoc a viděl jsem i to jak sis oddechl, když skončila a já byl na živu. Stejné to bylo se mnou.

Tehdy, v tom zmatku po bitvě jsme se naposledy políbili. Vzpomínáš?

Já ano. A nemohu zapomenout.

Byl jsi to ty, kdo mi dovedl mou královnu. Usmíval jsi se a já také. Přesto jsem cítil smutek.

Léta plynula a já stárl. To byl můj úděl. Tvůj ne. A když jsem viděl, že se můj čas naplňuje, rozhodl jsem se sám odejít. Vím, že jsi za mě truchlil stejně jako já teď truchlím, když vidím jak odplouváš do země Neumírajících. Na Západ. Tam já za tebou nemohu.

 

 

Buď s bohem Legolasi. Má lásko.

 

 

 

Buď sbohem, Aragorne.

 

 

                         Obrazek

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

omg

(Mikihisha, 26. 4. 2008 15:49)

sakra...pořád se toho nemůžu nabažit :-DDDD
Budeš do budoucna psát nějaké povídky o této dvojici?

kawaii

(Mikihisha, 26. 4. 2008 15:45)

Musím uznat,že tohle dílo je fantastické.Už jn proto že Lotr je velmi složitý příběh se složitými postavami a ještě složitějším vyjadřováním.
Pár L/A se mi také moc líbía zřídkakdy najdu nějakou povídku česku,nebo ji také nenajdu vůbec.
Jen tak dál! :-)

To Muraki

(Bea, 27. 11. 2007 21:41)

Ne, já ti musím poděkovat. Za dvě věci:
Za tuhle povídku.
A za tvůj komentář k mé povídce. Málem mě rozbrečel... :'-))

Děkuji. Děkuji (btw. Muraki je mou velmi oblíbenou postavou... Je totiž skvělej. Stejně jako tyhle stránky. Budu u sebe muset předělat menu odkazů):-))

to Bea

(Muraki, 21. 11. 2007 22:32)

Děkuji moc, Bea-san, nádherný komentář
arigato

First koment... Pak už bude jen *****

(Bea, 20. 11. 2007 22:18)

Slyšela jsem nářky, že lidé málo píší dlouhé komenty, které se dobře čtou. Tedy nevím, jestli se zrovna ty moje mohou řadit mezi ně, tedy mezi ty "dobře se čtoucí", ale co do délky... Dost výlevů!:D

Kult Pána prstenů moje maličkost uctívá už asi tak od deváté třidy (ach, jak se to zdá býti dávno) a uctívá ho dodnes. Tehdy jsem ještě netušila, že něco takového jako anime, nedej bože shonen-ai, nebo snad yaoi, existuje a kdyby mi někdo řekl, že existují povídky kde jsou Aragorn a Legolas spolu a milují se, asi by mě vezli do nemocnice s infraktem.

Nu, přešlo pár let. Já jsem starší, o něco moudřejší a o něco zkušenější. Ale myšlenku na slash z Pána prstenů jsem zavrhovala pořád stejně. To je prostě můj kult a tečka. Ale jak říkám jsem starší, moudřejší... Leccos jsem viděla. A hodnoty se mění.

Tahle povídka je krásná. Moc krásná a vezme za srdce. Ani nevím proč. Možná, že je to výpověd jednoho srdce a to výpověd tak kouzelná, že člověk zapomene, že kdysi prohlašoval, jak je to nechutné.
Je to krásné. Moc se mi to líbilo a donutilo k zamyšlení. Došla jsem pak k jednomu závěru.

Tohle se musí umět. Fakt umět. Nejde o to vzít jen dvě postavy a napsat, že se milují. Musí to mít náboj, aby se z toho stalo něco víc, než jen obyčejný... Nevím, jak to pojmenovat. Tohle se mi líbilo a moc. Krásné, jemné... Téměř až magické.

Jestli takhle budeš pokračovat, tak ti přeji mnoho úspěchů!

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

(Lirael, 8. 11. 2007 15:29)

ééééééééééééééééé smrk....smrk....teda to bylo krasne...kdyz tak se omlouvam za preklepy ale na monitor moc nevidim....je nejaky rozmazany...=))))
L.

...

(fallen_angel, 26. 10. 2007 12:48)

tak tohle je fakt krásný, úplně to bere dech a slova. Nádherná atmosféra, člověk by z toho brečel :'(

Mééé

(Starvation, 20. 10. 2007 12:21)

To je nadhera!!!opravdu!!!jejky!!honem pro kapesník!!!

fňuk

(Kat, 19. 10. 2007 16:19)

dokonale. Miluji ty dva spolu asi nejvíc z celého středozemí a tak málo jsem o nich četla a to je úžasně sladký i smutný.
Dopis tak silný a jedinečný ve vyjádření pocitu a tenhle .. chjoo zas nevím co napsat jak vyjádřit ptěšení ze slov, které mi přinášejí. Nádherá. Asi bych řekla děkuji