Jdi na obsah Jdi na menu
 


Když i andělé nemůžou spát

1. 12. 2007

 věnováno těm, kteří ví…


„Yuki - chan?“

„Ano?“

„Co se děje?“

„Nic. Proč se ptáš?“ Potáhnu z cigarety a dál se dívám na noční město.

„Víš, jsou už dvě..skoro tři a ty pořád nespíš…“

„Moje věc.“

„Myslíš, Yuki - chan?“

„Ano..a běž do postele, zítra přece máš začátek turné.“

Schuichi se na mě jen ztrápeně podívá. Takhle je to  každý rok. Každý rok je na to samé datum tak tichý. A tak uzavřený. Tak sám.

„Schuichi?“

„Ano Yuiki san?“

„Vážně běž spát. Nemusíš si dělat starosti.“

„Jenže si dělám, Yuiki san,“zašeptá Schuichi a doťapká ke mě ve svém oranžovo- červeném pyžamu.

„Když tady tak budeš stát, nachladíš se.“

„To mi nevadí…nepotřebuju k práci hlas…jako ty,“cvrnknu ho do nosu. „Běž spát Schuichi –kun.“

„Yuki – chan,…“ Schuichi ho vezme za ruku a tentokrát se nebráním.  Nechám se dotáhnout k posteli a posadit se na ni. Schuichi mi už předtím, vzal z ochablých prstů cigaretu a típl ji.

„Co se děje?“

„Nic.“

„No tak! Je to s tebou horší rok od roku. Co tě trápi Yuki san?“

Chvíli je ticho a pak se ozve:

„Yuki…je to právě deset let co zemřel.“

„Cože? Yuki! Ale ty jsi přece tady.“

„Moje jméno je Eiri Uesugi. Yuki Kitazawa, byl můj přítel. …zastřelil jsem ho.“

„Yuki- chan!“

„Schuichi, promiň, měl jsem ti to říct dřív.“

„Ne,“ Schuichi se otočí a sevře mě v náručí. „Nevěřím, že bys někomu ublížil jen tak, nevěřím. Něco..něco se muselo stát! Že ano! Co se stalo?“ Zelené oči prosí o vysvětlení, žebrají pravdu. „Řekni mi Yuki, co se stalo? Co?“

„Ne, raději…ne..“

„Yuki!“

Jak ti to říct? Jak ti říct, že jsem ho miloval? Jak ti říct, že bych mu dal vše na co by ukázal, jen jsem byl příliš mladý na to jedno. Jak ti říct, že on si sebou dovedl kumpány. Že pil? Že se mi smál..a že si za mě nechal zaplatit? Jak ti to říct, Schuichi – kun? Jak? Když to byla má ruka, která sevřela pistoli? Byl jsem to já, kdo vystřelil! Já…nikdo jiný.

„Yuki- san?“

 Najednou mi visí na krku a po tvářích mu tečou slzy. Ani nevím, že jsem mluvil nahlas. Asi jsem moc pil. Jsem unavený a on mě i v oblečení pokládá na postel. Nechávám si to líbit.

„Já tě mám rád, Yuki – san. Nikdy, nikdy ti neublížím, rozumíš?!“

Přikývnu. Já taky ne. To bych se radši zabil, Schuichi.

„Miluji tě Schuichi- san,“zašeptám do ticha pokoje. Schuichi dávno spí. Ležíme vedle sebe a do pokoje svítí poslední paprsky měsíce a slunce ještě nevyšlo. Je to hodina mezi psem a vlkem. Kdy noční můry odchází, aby uvolnili místo těm jiným.

Teď v hodině mezi psem a vlkem, kdy spí i andělé.


 

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

22.srpna 2010-21:30

(Karika, 22. 8. 2010 21:31)

Krása, nádhera! Já chci taky umět psát.

...

(Leukemie, 21. 11. 2008 22:47)

Zdařilé, leč si nejsem moc jistá, že by se takhle oslovovali dva, co spolu šoupou ;)

Rozplynula se ...

(Sakura Minamino, 31. 7. 2008 23:54)

To je tak nádherná povídka ... fakt krása:)

Nádherné

(Kitsune, 17. 6. 2008 22:52)

skoro som sa rozplakala. Hovorím skoro len z jedného dôvodu - pravopisné chyby. Už to bolo na niekoľkých stránkach rozoberané. Ale najviac mi do očí bilo: "Sunishi ho vezme za ruku a tentokrát se nebráním"
Ale inak je to veľmi pekné.

krása.

(Mája, 26. 2. 2008 21:12)

Nádherné, to je moc hezký..To jsou mí oblíbenci. Gravitation si mě získalo a hlavně, bylo to jedno z prvních shounen ai, který jsem viděla.

Hih, tak tenhle obrázek jsem sháněla hodně, hodně dlouho od té doby co jsem ho viděla v jednom videu XD

Srry-píše se to Shuichi

(Katinka, 31. 12. 2007 10:58)

Hezký

(Katinka, 31. 12. 2007 10:57)

Moc hezký :o),ale nevim jestli je to tak napsaný schválně nebo ne,ale jak tam máš napsaný Sunishi,tak se to píše Shiuči (jestli to má být Šuiči),ale jinak moooc hezký.

díky, díky

(Tigie, 3. 12. 2007 8:39)

Sice by se mi asi líbilo, i kdyby tam byla jenom jejich jména (já je prostě miluju!!!), ale tohle je mnohem, MNOHEM LEPŠÍ!!!

pěkný

(jun...sss, 2. 12. 2007 0:07)

Moc hezké...
Mooc se mi tahle povídka líbila

Cha cha

(Kat, 1. 12. 2007 21:05)

rychlovka. Krásná rychlovka a koukám experimentuješ a víc než zdařile. Musím se hýbnout nebo někdo mně předběhne.
Jo Doktore Muraki vy tam možná máte sníh, ale tady není po něm vidu slehu.
Jinak povídka byla moc krásná a skvělé připomenutí Gravitation. Skvělý úvod do zimní nadílky.
Líbí se mi to a i povedlo se ti vystihnout postavy. Další další .. ehm nejsem moc nadšena, že ne tak v tom případě další další..!!!!