Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trojská válka III. aneb sága pokračuje

3. kapitola

 

Bylo ráno... No každopádně ten šikula, co hrál na trubku, a který byl v zápětí zneškodněn placákem z čehož pak vznikla oblíbená disciplína ,hod diskem na dálku a cíl‘, to zdárně asi půl minuty svou hrou předstíral.

 

Ithacký král se probudil, zívl a pak se zarazil. Nebyl ve svém stanu! A co víc, to blonďaté potřeštěné stvoření se k němu tisklo, jako ke své oblíbené hračce. Znova si povzdechl a pak se mu vymanil z náručí a potichu odešel ze stanu. Přeci jen, měl své povinnosti. Bránu překonal s rozběhem a kopím od kterého se odrazil. Za branou dopadl na jednu nefungující cé pětku a v tichosti, doprovázený jen tichým naříkáním zmíněné cé pětky, se odplížil do svého stanu.

 

Achilles byl doma. Určitě. Protože co jiného mohlo být to, co svíral, než jeho obrovský žlutý medvěd, kterého mu Agamemmnon zakázal vzít si s sebou? Jenže odkdy se medvědi hýbou? Hrdina otevřel oči. Ne, ani budíček, který až podezřele připomínal "Manžel chodí dveřmi, bůh oknem", nebo-li jeden poněkud neznámý Homérův počin, ho neprobral. Ale když mu zmizel jeho méďa a polštář v jednom - to se sakra naštval!

"Pitomče!" zařval na celé kolo, když zjistil, že je ve stanu sám. Objevil se jeho přítel a poskok v jednom a netvářil se zrovna přívětivě.

"Kolikrát ti mám opakovat, že jsem Patroklos, ne pitomec!"

"Kde je Ody?!" vyjel na něj místo pozdravu Achilles.

"Vím já? On tu byl? A kdo je vlastně Ody?" Patroklos si významně poklepal na čelo, aby dal najevo, co si o slovutném Achillovi myslí a odešel. No, ještě, že neukázal malíček. To by ho to kopí, které za ním Achilles hodil, asi trefilo doprostřed čela a ne doprostřed... Eh, no jo, zadku.

"Debile!" zaječel Patrokles a pak se odbelhal za ostatními Myrmidony, aby oni ho ošetřili. To že Achiles je blb a všechny budí, nikdo nahlas neřekl. Ale mysleli si to  všichni.

"Kiš, kiš," udělal Achilles a potom na sebe s povzdechem natáhl nějaké to prádlo. Nemělo sice efekt toho včerejšího vykostěného leoparda, ale upřímně, stan netěsnil a trochu to tam foukalo. A kdyby nastydl od ledvin, tak by si mohl tak akorát pískat "Já na to měl".

 

Nebohá cé pětka, poslední, která ještě zbyla, ty ostatní už se dávno léčily v některém z táborových nevěstinců (což byl mimochodem Agamemmonův vynález), vůbec nevěděla, jak přeložit to, co se událo, tak sebrala všech pětatřicet prázdných džbánů od vína a začala opatrně balancovat k velínu. Mno opatrně, asi jako chodící hrnčířství. S kocovinou.

 

Oddyseus se zhroutil na houni a jelikož věděl, že velké válečné hry nezačnou před obědem, rozhodl se, že si odpočine. Bolely ho záda, zlobil žaludek a vůbec se cítil unavený a slabý. A tak si řekl, že se dnes skutečně vyspí. A ono vy se mu to i podařilo, kdyby mu do stanu nevpadl jeden rozlícený… mladík.

 

Mezitím na Olympu...

 

Pallas Athéna zívla a rozespale zašátrala po ovladači. Marně. Ten si Héra uzurpovala pro sebe. A protože měla praxi s Diem, tak by jí ho ani kulturistka nevzala. Athéna se zamračila. Jenže co mohla dělat, že? Co se vlastně včera dělo? Došlo k nějaké akci? Nebo ne?

"Gól!" ozvalo se z vedlejšího sálu.

Áááá, papínek si asi taky pořídil nové plazma-jezírko a teď s chlapama paří fotbal. No chudák Hefaistos, ten se pro ty brambůrky a pivo uběhá.

No, ale na druhé straně má k ruce Dionýsa a tak mu nebude tak smutno a kdo ví, co ti chlapi po fotbale dělají…? Athéna zívla a koukla se na kanál Trója. A zjistila, že si Odysseus klidně pochrupává a nad ním se s poťouchlým úsměvem sklání… Athéna se usmála. No mladíku, jen tak dál.

 

Řecké ležení

 

"Jak, nevyspal?! JAK, NEVYSPAL?!" Velitelský stan se v tu chvíli otřásl, až na jedné jeho straně vyletěly kolíky.

"Ách, pitomec jeden," ulevil si Aiás, který je právě pečlivě zatloukl a zatáhl za plachtu. Kolíky vyletěly na druhé straně. Stařičký Nestor, kterému už to pomalu přestávalo myslet, dostal odraženým kolíkem do brady, když si kreslil obrázky. Vyskočil dobrého půl metru nad zem...

"Kterej debil!" zařval potom vztekle a s kolíkem v ruce vypadal, jakoby se chystal spáchat harakiri, či cosi podobného, jako to prý dělají někde na tom barbarském východě, když je někdo naštve, či tak podobně.

"Achilles!!" ozvalo se v tu chvíli z velínu.

 

"On ho kurvadoprdeledrát nepřetáhl takže příští zápas tutově prohrajeme! A já si vsadil dvacet tisíc! Poslední úspory!" 

"A co měl náš kuřecí mozeček a ještě menší péro Achilles udělat, prosím tě?!" ozval se další z velitelů.

"To ani nechtěj vědět!" Agamemmnon vzal od nebohé cé pětky další džbán a s rozkoší s ním třískl o podlahu. To je lepší než orgasmus, napadlo ho potom, ale nakonec jen zaskřípal zuby. "Nejde o to, co měl udělat! Jde o to, že to neudělal. A my jsme v pérdeli, pánové. Neboť se možná dobré vyspíme, ale rugby presráme!"

"A kde je dnes Odysseus? Ten si přece ví vždycky rady, nebo ne? Kde je ten zatracenej zrzek, co vždycky tahá eso z tuniky, až by člověk řekl, že je to falešný hráč a nehraje s otevřenými kartami."

"Nevím kde je, ale rozhodně není tam, kde má bejt!!"

Ten Áda začíná nějak moc filozofovat, pomyslel jeden z přítomných. A to ještě filozofii ani nevynašli a Sokratés si kdesi sbírá houby. Nebo zbírá? Jak je to do hajzlu správně? Cizí jazyky jsou odporná záležitost. A ta čeuškrištikritina, nebo co, tak to je humus katastrofální.

Agamemmnon roztřískal všechny zbylé demižony od vína a vůbec se nepozastavoval nad tím, že jejich výroba je poměrně zdlouhavá a cé pětky mu bez vína pravděpodobně chcípnou žízní. Jediné co ho zajímalo byla jeho sázka na rugby s Hektorem. Do prdele s celou Bríseovnou a Helenu může vzít s sebou. Mohl jsem si užívat s bráchou a místo toho...

Místo toho mu do stanu vpochodoval naštvaný Achiles a zpupně se na něj podíval.

"Tak dneska si to rugby dáš leda s Meneálem, se mnou ne! A mimochodem! Odysseus taky dnes nepůjde, bolí ho záda a je upoután na lůžko. A basta!"

"No to si snad ze mě děláš prču, ne?" Velitel upustil poslední demižón rovnou na nohu cé pětky, která jen zoufale zakňučela jako štěňátko. A pod několika zkoumavými pohledy, které na ni vrhli zbývající velitelé, zakvičela ještě jednou. Vlastně on. Útlý mladíček... Který u sebe momentálně zatoužil mít Alpu a Durexy. Nebo sedmimílové boty, a co na tom, že patří do jiného folklóru?!

"Ne," odpověděl líbezně Achilles. "Tomu se říká kanadský humor, víš?"

"A jak mám tedy dnes odpoledne vyhrát nad tím zatraceným Trója týmem? A co je Odysseovi! Chci ho vidět! Hned!"

"Co se děje, Agamemnone?" zeptal se klidně Odysseus, který byť poněkud prkenně vešel do stanu. Bolela ho záda a nejraději by se natáhl, ale s velitelem Áďou někdy nebyla řeč.

"Co kecáš, že je upoutanej na lůžko? Leda bys ho tam přivázal a o BDSM nebyla ani řeč!" obořil se Áda na Achilla, který se jen ušklíbl.

"Prostě mi jen ruplo v zádech, nic víc," ohradil se Odysseus

"Ale jinak jsi schopnej hrát, že jo?" ujišťoval se velitel.

 

Z Olympu se ozvalo: "Agamemnone, ty idiote! Jestli nám zkazíš yaoi, tak se netěš! Sice tě Klytaimnéstra propíchne jako motýla, ale já tě můžu proklít i post mortem!"

 

"Jo," řekl tiše Odysseus ale už předem věděl, že večer si bude muset dát double Brufen, ten zázračný růžový prášek, co mu přivezl jeden jeho voják z takové té země, co vypadá jako bota. Sice musel toho mastičkáře napřed uplatit, protože ten furt tvrdil něco jako: „provazem zákon náš trestá tento prodej“, ale nikdy toho zlata nelitovali. Jo, bude to bolet, ale on to vydrží. Jako ostatně vždy.

"No tak to ne!" ozval se v tu chvíli Achilles a byl v pokušení odvléct si Odyho za vlasy. "Jinak se sbalím a jedu za maminkou rovnou! Ostatně, kde je Bríseovna?!"

"Už je na cestě, jen si musela nakoupit nové šminky."

"Ale ještě tady není, že?" Achilles se demonstrativně rozhlédl. Pak se ušklíbl. "Není, pokud tedy nemá nějaký zatraceně dobrý maskování. Ale Brie není špionka, takže nemá. A dokud tu nebude, tak Ody nebude hrát. Jinak jedu za maminkou!"

„Nemůžeš mi odvézt druhého nejlepšího taktika!“

„Jdi do prdele s taktikou a vynalezni konečně pořádnou hru!“ odsekl mu Achilles.

„Podle článku deset, paragrafu pět, odstavce sedm, řádku a, našeho herního zákoníku, Oddyseus prohlásil, že je schopen hrát….“

“Není!“ vyvřískl Achilles náhle, až se všechny střepy z demižónů rozpadly v prach. Později bude tato schopnost objevena u takzvaných sopranistek, ale ty ještě pořád dlí v mozku jednoho zhuleného věstce… „Není a dost! Řekl jsem, že není a co jsem řekl, platí!“

Odysseus si chytil obě uši. "Tak teď tady nejsem, mám dojem, že mi praskly ušní bubínky…"

Achilles se na něj otočil. "Bubínky? To jako ty, co se na ně pokouší hrát to uskupení, ti pleskači, při závodech?"

"Ne, ušní, ty kreténe bez obecného vzdělání! Tys snad musel chodit do zvláštní školy! No jo, vždyť tě vychovávali jako holku! Sakra, jak to že nevíš nic o anatomii!"

"Hele, ty! Neplkej laskavě o něčem, co ještě nebylo ani vynalezený! Já vím, že všichni předpovídají jakou udělá Hippokratés kariéru, ale očekávat něco od někoho, kdo je ještě na dvě půlky, to je trochu přehnaný, nemyslíš?"

"Právě, očekávat cokoliv od tebe, je přinejlepším, divné! Proto nic neočekávám!"

"Já už na dvě půlky nejsem! A vůbec! Trochu vděku za to, že jsem tě ubránil před Hektorem a jeho nadrženci, by neškodilo!" prsknul Achilles a věnoval Ithackému králi zamračený pohled.

"Já před nimi nenosil moc krátkou tuniku jako někdo!"

 

"Ale ne že by mu to v ní neslušelo," pousmála se Athéna protřele a šťouchla do Héry. "Vstávej! Achilles s Oddysseem se hádají!"

"Cooo? Ha! Jak to že se hádají! To ne! Já chci yaoi! No tak, kluci! Za to může Agamemnón, ne vy dva!"

Persefonu s Deméter ten výbuch taky probral, ale než stačily cokoliv říct...

"Yaoi nebude?!" zakňučela Afrodita a začala se shánět po kapesníčku. "Že já na toho Agamemmnona sešlu impotenci!"

"Jo, impotence! To bude to… Spravedlivé!" ušklíbla se bohyně války.

"Já chci yaoi!" dupla Afrodita a od zlatého pantoflíčku se vznesl obláček páry.

"Klid! Musíme je dostat pryč z toho stanu a pak hezky Odyho do postele!"

"A jak to chcete udělat?" zeptala se Deméter, která přece jen byla pořád trošku odtržená od reality. Dokonce tak, že kdysi omylem zbaštila kus člověka, pokládajíc ho za vegetariánskou kukuřici.

"Hele klid, o to se postará tady Héra... Takže, co filcky na Agamennóna?"

"Pche!" udělala nejvyšší bohyně opovržlivě a konečně odložila stříbrný ovladač, po kterém okamžitě chňapla Athéna. "Co takhle rovnou syfilis?" optala se potom krvelačně.

"Fajn! Takže?!"

"Mor, syfilis a filcky na tebe, Agamemmnone! A táhni kamsi, ať máme yaoi!" zahřímala Héra vpravdě božsky.

 

A v tu chvíli dole na zemi Agamenón hekl a rychle všechny propustil z hlavního stanu

Z Olympu se potom ozvalo škodolibé zachichtání, když velitel začal poskakovat všude možně, ale nemohl, opravdu nemohl přijít na to, co ho tak strašně svědí.

 

Achilles popadl Oddyssea za ruku a kdyby nebylo jinak, byl by ho k sobě i odnesl. Ithacký král šel naštěstí sám.

Jenže jak bylo u tvrdohlavého krále Ithaky obvyklé, šel do svého stanu a odmítal jít jinam. I když šlo o komfortně vybavený stan jeho přítele. Který ho pořád sváděl. Řecký hrdina se opřel o jeden mohutný sloup, který měl i šanci, že se pod ním nesesune a zadíval se na něj.

"Ody, ty chceš, abych tě nesl přes půlku tábora v náručí?"

"Ne, jen si chci lehnout k sobě, co je na tom divného?" zeptal se tiše Odysseus

"Že je to tu značně nepohodlné? Studené?" Achilles se rozhlédl kolem a potom se podíval na Odysseovu postel. "Že nemáš pořádnou peřinu?" prohlásil potom obviňujícím tónem.

"Mám deku jako každý můj voják. A taková zima tu není... Vůbec není," reagoval Odysseus na Achillův pohled a cynicky zvednuté obočí. "Opravdu. A nech toho, dívají se na nás!" dodal ještě a ukázal pohledem na kolem lelkující vojáky

"Jestli se teď okamžitě nezvedneš," komentoval to hrdina lakonicky, "tak se ještě budou mít na co dívat!"

"Achille, já vážně nemám náladu na ty tvoje blbosti!" Odysseus vlezl do svého stanu a zatáhl za sebou plachtu

Jestli si myslel, že tím svého bývalého žáka odradí, šeredně se spletl. Achilles, jemuž darovaný rozum ještě tak docela nevyprchal, ale už byl pozvolna zatlačován jeho přirozeností, stan totiž oběhl, na druhé straně, neočumované, plachtu nadzdvihl a vlezl dovnitř. A protřele se usmál, když viděl, že stojí přímo u Odysseova lůžka.

"Mě se tak snadno nezbavíš," zabručel pobaveně.

"Ne? Myslíš?" Odysseus se na něj podíval a pak si povzdechl. "Udělej si pohodlí. A neobtěžuj mě," zabručel a vklouzl pod klasickou vojenskou pokrývku R-250. Byl pod ní docela spokojený. Do chvíle, než si uvědomil, že klasická vojenská přikrývka R-250 rozhodně nemá automatické vyhřívání. A rozhodně ne ve tvaru lidského těla, které mu oddechuje do vlasů. Zamlel s sebou, ale Achilles ho jedním stiskem přidržel na místě.

"Klid... Klid... Dyť ti tu musí bejt strašná zima... A už zase jsi zatuhlej, jak prkno!"

"Já nejsem zatuhlej, sakra, Achille, proč si nemůžeš obtěžovat svoje vojáky?"

"Vždyť ti krucinál nic nedělám!" naježil se hrdina vztekle. "Jen se ti snažím pomoct!"

"A jak? Že tě mám jako podnájemníka?"

"Snažím se tě zahřát! Vykecal jsem tě z rugby! A chtěl jsem ti namasírovat ty záda! Ale když jsi takovej mezek zrzavej, tak si můžeš políbit!"

"To je anatomicky dost nemožné, leda bych byl jogín, nebo měl o jeden pár žeber méně."

"Je mi jedno, jak to uděláš!" prsknul Achilles uraženě a vyhrabal se zpod pokrývky. "Člověk by řekl, že bys aspoň mohl mít trochu uznání, ale ty jsi pořád příjemnej jak drátěnej kartáč!" Najednou podlezl plachtu jeho stanu, ale naštvané dusání se neozvalo. Vlastně jen vycítil, že odešel.

Odysseus si povzdechl a pak se zachumlal víc do pokrývky. Bylo tu najednou zima a prázdno. A tak… Tak nějak ticho. Tiše si povzdechl a pak zavřel oči. Spal během pár minut.

 

"To snad není možné!" rozohnila se Héra, když to viděla. "To se mi snad jenom zdá!" Změřila si Odyssea nevraživým okem. "Drátěnej kartáč! Ač Achilles moc rozumu nepobral, tohle sedlo!"

"Hele nech ho! Je přepracovanej. A Achilleus taky není zrovna kliďas. Necháme je. A třeba si třeba si poradí sami…?"

"Však, co mu dělal?" otočila se Héra na Athénu a taky ji probodla nevraživým okem. "Je vidět, že jsi Diova dcera, taky pro mravence nevidí slona! Jen mu nabídl, že ho namasíruje! A on? By mu jazyk upadl, kdyby řekl díky!"

"Je unavený. A myslím, že se bojí... Doma má ženu a syna, neví jestli by to bylo správné."

"Athéno! Nebyla jsi to ty, kdo ječel, že Odysseus je u Achilla ve stanu a Achilles je nahatej? A kromě toho..." Héra si jen povzdechla.

Deméter nadzdvihla obočí, Persefona se znuděně dívala na jezírko a přemýšlela, jestli by nakonec nebylo lepší dívat se na duchařské yaoi v Hádu.

Afrodita se hrabala v kabelce a hledala kapesník. Tak moc se těšila. A ono snad ani nic!

"Hm, něco vymyslíme!" Athéna se nevzdávala. A zase švindlovala. Mávnutím ruky zastavila čas a dala mu back o jednu kapitolu. Achileus zase ležel u Odyssea pod dekou a držel ho. Athéna si půjčila Afroditin parfém a trochu ho šplíchla do jezírka. Odysseus se ze spánku usmál, tiše zavrněl… A přitiskl se pod svou dekou R-250 k Achillovi.

"Diova dcera," odfrkla si Héra, ale tvářila se už mnohem spokojeněji. "Mohla jsem si myslet, že něco takového vymyslíš."

"Bude yaoi?" zajásala Afrodita a Deméter protočila oči v sloup. Zdálo se, že poslední dobou bohyně lásky nemyslí na nic jiného. Zatracená ambrózie!

 

Dole se Odysseus víc přitiskl k Achillovi a ten ho pohladil po vlasech.

"Hm, otoč se," zavrněl mladší hrdina a přejel mu dlaní po zádech. "Nedotknu se tě, fakt ne... Ne, když to nebudeš chtít," zabručel ještě.

Odysseus v notně rozespalém stavu se podvolil a otočil se. Nastavil záda a když se jich dotkly ty ruce, tiše zasténal.

 

"Do toho! Do toho!" Persefona se přistihla, že tiše skanduje. A nebyla sama.

 

Achilles přehodil nohu přes Odysseova stehna a potom mu začal jemně masírovat zatuhlé svaly. Opatrně, používal jen zlomek své síly, nechtěl mu ublížit. Vůbec ne. A stalo se jen opravdu nedopatřením, že spíš než aby ho masíroval, ho tak trochu hladil a laskal.

A Odyseus spíš než vzdychal a tiše mručel. Bylo mu dobře a moc se mu to líbilo. Tohle už mu dlouho nikdo nedělal a Ithacký král se přistihl, že vrní jako kocour.

Když mu potom jeho bývalý žák vylil na záda trochu oleje a jeho ruce začaly klouzat hladce, jako po sametu, Achilles už dýchal ztěžka. Ale ještě pořád se ovládal a jen ho dál masíroval. Koneckonců, slib je slib. I když dávat dvakrát ten samý slib, je kravina největšího řádu.

Odysseus místo toho dál jen spokojeně vrněl a usmíval se. Byl v takové té fázi, že ani nespal ani nebyl vzhůru, jen si to užíval.

 

"Holky pozor," zavrněla na Olympu Héra a usadila se pohodlněji. "Ještě chvíle a dočkáme se!"

"Bude yaoi!" zajásala Afrodita. Ani jedna z přítomných bohyň už se nad tím nepozastavila. Nemělo by to cenu.

"Myslíš?" zeptala se Persefona. "Hádes taky tak vrní a pak usne."

"Vím!" udělala Afrodita a vytáhla pudřenku. "Vím!" zopakovala potom vítězoslavně a trochu pudru vysypala přesně na to místo, kam Athéna předtím vylila parfém.

"Co to bylo?" zajímala se Persefona ihned. "Dalo by se to použít i na Háda?"

"Hm, to nevím, ale myslím, že pár tisícíletí a ve vylepšené formě se tomu bude říkat Modrý zázrak!" Afrodita se ušklíbla.

"Opravdu? A co to dělá? Tedy, kromě toho, že se Achilles tváří jak pitomec? A hm, on skutečně Odyho laská? Jo! Svádí ho!"

"Hm, zaručí to, že Ody teď opravdu neusne... Jen do toho, Achille! Do toho!" usmála se potutelně Afrodita a potom křikla: "Héfaiste! Brambůrky!"

 

Odysseus opravdu neusínal. Najednou se cítil divně. A tak trochu nepohodlně. Ale to, co dělal Achilles mu zároveň bylo příjemné.

Tomu ale bylo už také trochu nepohodlně... Přesněji řečeno, toužil po svém stanu a po soukromí, když už mu Odysseus nechtěl dát. Jenže, když se na něj tak díval, jak se pod jeho rukama vzpíná a tiše vrní - slib neslib - neodolal. Pomalu se sklonil a sjel dlaněmi na Odysseovy boky. A zároveň mu přitiskl rty na krk.

Muž už to nevydržel a tiše zasténal. "Achille, prosím ne, raději ne... Opravdu ne…!" Ale když ho hrdina políbil až za ucho, jen tiše zavrněl. A víc se k němu přitiskl. Achilles ho začal rozvážně líbat přes ucho až na tvář a potom se jemně dotknul pootevřených rtů. Odysseus slabě zasténal, ale nakonec se nechal jeho polibkem zlákat. A nelitoval. Ani nejlepší kurtizána totiž takhle líbat neuměla... Kde se to, u všech bohů, takhle naučil?!

Neměl bych, sakra, neměl bych neměl, neměl… A přesto ho líbal dál. A nechal se líbat, přetočit k němu do náruče, zavalit tím tělem… Přitisknout se a zase cítit něčí teplo.

Achilles mu zajel prsty do té bujné hřívy zrzavých vlasů a znovu ho hluboce políbil. Jeho tělo hřálo, jako tělo velké, spokojené kočky. Pevně svíral Odyssea nohama, aby ho náhodou nenapadlo mu utéct, ale vlastně to bylo zbytečné. Odyssea napadala spousta jiných věcí, ale útěk mezi ně nepatřil...

Odysseus se nechal líbat a zdálo se mu, že snad nic lepšího nic sladšího a nic při čem by měl tak intenzivní pocit motýlů v podbřišku nezažil. A když mu potom Achilleus rozhrnul tuniku, ani se nebránil. Bylo to příliš... svůdné. A hrdina ho znovu políbil, mazlil se s jeho rty, trochu ho kousal, hladil a přitom ho hladil ve vlasech. Odysseus tiše vzdychl. A ucítil jak ty horké polibky kloužou po jeho těle dolů.

"Ne… Raději ne..." zašeptal, ale vlastní dech ho zrazoval. "Ne!" Nemohl bál se, ale... Tak dlouho se necítil tak dobře. Útrpně zasténal, když ho pohladil a pak si někdo za plachtou odkašlal.

"Pane, cítíte se v pořádku?"

 

"Já tu někoho zabiju!" zavrčela Athéna, když viděla toho snaživce.

"Můžu ti pomoct?" přidala se krvežíznivě Afrodita.

 

Odysseus útrpně zasténal a pak přes Achilla i sebe přehodil pokrývku.

"Jsem v pořádku!"

Achilles se jenom usmál a dál pokračoval v mapování toho silného těla, které ho tolik, ale tolik přitahovalo. Polibek na břicho. A potom na tu ošemetnou hranici, kde se stýká s klínem.

"Opravdu se nic neděje, pane? Nemám vám nějak pomoci?" ptal se voják snaživě dál.

"Ne, opravdu ne!" Odysseovi se hlas jemně změnil, špatně se ovládal.

"Dobrá, pane," poroučel se voják, značně zklamaný. "Kdybyste ale něco potřeboval, stačí jen zavolat!" dodal potom s nadějí v hlase.

Pod přikrývkou si mezitím Achilles pohrával s Odysseovým oděvem, ale potom ho naprosto jednoduše svléknul a laškovně mu dýchnul na klín.

"N-ne, prosím… Já… Takhle ne..." Odysseus sebou trhnul a pak si přitáhl Achilla blíž. Políbil ho. Jemně. "Takhle ne, prosím."

"A jak?" zeptal se Achilles zmatený na nejvyšší míru. Odysseus ho přitáhl a políbil.

"Já… Nechci tak rychle… Já - buď se mnou… Polib mě."

Vzápětí dostal oč žádal. Polibek. Jemný, něžný a přece jen se špatně tajenou touhou a vášní. Ale pokud to Ody nechtěl, Achilles ho nehodlal nutit. To ne...

Líbali se ještě dlouho, dlouho. A Odysseovi bylo víc, než dobře. Pod jednou pokrývkou s jedním moc krásným mladým mužem.

 

"Híml," udělala Athéna a raději se rychle napila vína. "Nevím jak vy, ale já osobně - budu potřebovat koupel. Hodně studenou..." povzdechla si potom.

"Jo, holky já taky… Nebo manžela."

"Kde těm je konec," mávla Héra znechuceně rukou. "Ale milenec by taky nebyl k zahození..." zasnila se.

"Ano, chce to nějakého moc dobrého milence… Silného a s dobrou výdrží!"

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

!!!!!!!

(Maia, 30. 6. 2011 18:59)

PROSÁÁÁČ!!! Já málem na někoho vyprskla čaj při čtení (smíchem xDDD) a chcu pokráčko. PROSÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍM!!!

:-)

(alice, 12. 9. 2010 18:11)

není to slátanina, je to naprosto skvělý, už dlouho jsem se tak nezasmála... chjo, bohyně budou potřebovat HODNĚ studenou vodu, že???:-D

...

(Profesor, 8. 9. 2010 21:39)

Bohyně jsou dobré. Díky jejich nefér jednání i Odysseus nakonec povolil. Koneckonců studená postel není nic moc.
Perfektní slátanina.

Re: ...

(Muraki, 8. 9. 2010 21:46)

no, však...miluji slátaniny pro zasmání :D a předepisuju je ke zlepšení nálady;)

O_o

(Angela, 8. 9. 2010 19:35)

Ano, holky, vytáhly jste se. Ale to yaoi příště bude! Navíc je to opravdu.. no... slátanina, když píšete o věcech, které ani ještě neexistovaly. Docela ty Bohyně na Olympu chápu. Nevýhoda jezírka je, že se nemůže rozflákat... :D