Jdi na obsah Jdi na menu
 


A pair of Wings

3. 12. 2007

And sun will shine again…

"...ať se stane cokoliv, Subaru...slunce vždy vyjde znova...,to ti slibuji."

                                                                                                      (Seishiro)

 

Seishiro, jeden z Draků Země, stojí u okna a dívá se jak vychází slunce. Je mu podivně. Nějakým způsobem cítí, že se vše blíží ke konci. K jeho konci. Dotkne se okna a prsty vnímá jeho strukturu.

Dnes to skončí, mám pravdu Subaru? Skončí to pro nás dva a ty konečně pomstíš svou sestru. Zvláštní, ona mě pochopila. Ty nikoliv. A ještě víc, že i když ty se snažíš zabít mě, já to u tebe nedokážu. A tolikrát jsem tě měl v rukou. Tolikrát jsem mohl…ale nedokázal to…byl jsi pro mě a vždy budeš andělem….Mým andělem.

Opře se čelem o chladné sklo a zavře oči. Žít tak jindy, Subaru- chan, ukázal bych ti ty největší zázraky. Ale nebylo to souzeno…promiň mi tedy.

Stojí tam tak skoro celý den a když se přiblíží večer, vyjde do ulic města. Zhluboka dýchá vzduch, který je najednou tak čistý, tak průzračný.

Není to zvláštní, že čím víc se blížíme konci naší fyzické existence, tím víc si uvědomujeme detaily?

Zapálí si cigaretu a potáhne z ní. Z jednoho pouličního obchodu z ní nějaká písnička, chvilku poslouchá.

 

Now and then…

…jak… přízračné.

…to many ghosts..to many dreams…

I see already gone…

…That´s ok I will be  fine..

Ne nebude to ok, ale možná..možná mi dokážeš odpustit…

Subaru…ještě jednou…ještě jednou se vrátit do doby, kdy nebyli žádní draci nebes ani draci země. Ještě jednou se s tebou moci smát…ještě jednou.

Jde dál a dívá se po lidech kolem sebe. Přichází soumrak a on pomalým krokem míří k mostu.

Stojí tam…ano jakoby na sebe čekali. Ten most vždy tak zářil v zapadajícím slunci a dnes? Seishiro se trochu pousměje a vkročí na něj. Přeci jen, každý svého osudu strůjcem…

Pozdraví se a on vytáhne cigaretu. Subaru mu připálí. Zapalovač? Takže taky už přišel na to, že je to dobrý zlozvyk? Neměl by kouřit,napadne ho a dívá se na něj.  Tak sladký…tak nevinný, tak plný ideálů, které nemají v tomto světě co dělat. Už ušel dlouhou cestu, ale je to pořád on..ten kluk, kterého znával. Je a přece není…

Otočí se a naoko odchází. Jenže tuší, ví, že ho Subaru nenechá odejít. Vytáhne taroky a rozvine je do vějíře…a pak, když je vypustí změní se v hejno ptáků.

Seishiro se pootočí a hořící cigaretou načrtne pentagram. Ptáci se o něj roztříští v krvavé záplavě.

Zlepšil se.Přes tvář mu přeběhne úsměv.

Subaru spojí ukazováčky do znamení moci a vytvoří bariéru. Je dokonalá, jako vždy. Bariéra, která chrání vět lidí před jejich souboji. A pokud tvůrce nezemře, pak vše co bylo při souboji zničeno zůstane v reálném světě nepoškozené. Seishiro se usměje, dnes nic z jejich boje do reality nezasáhne…Subaru má zbytečně strach.

 

Seishiro, stejně jako Subaru vyskočí a vznese se do výše. Vytáhne taroky a rozvine je do vějíře…a pak, když je vypustí změní se v hejno, tentokrát černých havranů. Černých jako peklo, jako duše jejich tvůrce.

 

Seishiro se zasměje. Boj ho jako vždy okouzluje. Líbí se mu to a přece cítí, že Subaru je dnes silnější…sice se mu ho podařilo zranit na tváři, ale …ano dnes je lepší…je na něj vlastně i trochu pyšný…je …je příliš blízko a rozmáchne se k úderu a pak…

Bolest a šok..zatmí se mu před očima a zachytí se jeho pláště.

„Seishiro..“

„Subaru…“zašeptá tiše a cítí jak z něj uniká život.

„Proč?“ Proč, mohl jsi to odrazit? Stihl by jsi to, určitě! Určitě..! Ty určitě.

„To…protože, ty …jsi moc hodný….Subaru…“

 

Neplač..prosím…vždyť…

Nechtěl jsem to!Seishiro!

Miluj…i tě…Subaru…můj..anděl..

 Už skoro nevnímá, ale poslední co cítí, že ho drží v náručí…tak jak si celu dobu přál. Tak jak to viděl jednou viděl Kakyo, když se jejich sny prolnuly.

 

„Bude tvoje zkáza Seishiro – san.“

„Do toho ti nic není!“

„Co když je?“

„Ne..nech mě..odejdi z mých snů. Ty patří mě!“

„Prosím, nevyháněj mě…“

„Běž věštče!“

„Nechoď pak na most…“to bylo poslední co zaslechl…a stejně neposlechl.

 

 

When you leave…

and I know, sun will shine again…

Bariéra klesla a vše se vrátilo do reality našeho světa. Subaru klečel na zemi a objímal přítele, který mu byl po tak dlouho nepřítelem.

Miluji tě Subaru,Seishirova poslední myšlenka k němu dolétla jako jeden z jeho černých poslů a on teď svírá v náručí toho, který raději obětoval život, než by ho zabil.

Z dáli z ní jakási balada a on zachytí jen část…

 

 ...now and then...

… sun will shine again…

 

 

Obrazek

v textu byla použita část písničky od Blacmore´s night Now and Then

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

peknucke

(dlac56, 6. 3. 2009 11:00)

peknucke a smutne... ja osobne som tento anime este nevidela ale urcite bude skvely

...

(Leukemie, 29. 10. 2008 21:56)

Teda ale z tohohle mi bylo poněkud do breku. Je to moje oblíbená scéna, mám ten obrázek na dveřích od pokoje ;)
Krásné...

jéjda

(E..., 4. 12. 2007 18:37)

to bylo hezký...smutný, dojemný...

Jaký nadpis?

(Kat, 3. 12. 2007 22:32)

Anime u kterého ke konci jsem se rozbrečela jako malá. Jen jsem zírala a přemýšlela nad slovy, které pronesl Kamui. Ale to je jiná historie a není o nic smutnější než tahle. Miluji se a jsou rozdělení smrti sestry jednoho a pak se setkávají jako protivnici.
Poslední boj a oba si uvědomuji, že jeden v tom boji zahyne. Kdo? Který z nich? Pomsta láska nenávist i přátelství se bojem proplétá jako zlatá nit snu.
Nádherná povídka, ale špatné jsem tu nenašlá. Slunce vždy vyjde. Ano. Jenže jen pro jednoho z nich a to je smutné a přesto z povídky číši nějaká naděj. Snění, kdy sny se prolíbají a vyprávěji své poselství těm kteří rozumí.
Libilo se mi to dokotore Muraki a vaše laboratoř začíná být super vybavena.
Dál jen dál volají prázdné ragály šuplíky. Čekáme chceme něco mít něco uschovat, další příběhy další knihy voláme...