Jdi na obsah Jdi na menu
 


Doktore, to VY provokujete!

14. 3. 2008

Uživatel White Dragon říká: Tak jak to vypadá s tím vaš sponzorem, Tatsumi chan?

Uživatel Shadow_master říká: Nebojte, mám ho vytipovaného, jen ho „sbalit“. On už si aj o lístek na ten náš dobročinný banket řekl, tak by to mělo být v suchu. Doufám, že si to nerozmyslel.Ten sponzorský dar potřebujeme jako sůl. Dět ho potřebují..

 Uživatel White Dragon říká: snad ne, i když se mi nelíbí ty vaše dlouhé..ehm,--večeře..obchodní

Uživatel Shadow_master říká: Jestli ano, tak ho roztrhnu!

Uživatel White Dragon říká mě???

Uživatel Shadow_master říká: jeho

Uživatel White Dragon říká: hm,..snad to bude  dobré, a nakonec i přínosné

Uživatel White Dragon říká:  spadly mi brýle

Uživatel White Dragon říká: … a špatně jsem si to přečet

Uživatel Shadow_master říká: a rozbily se? Totiž bez nich vypadáte stokrát lépe

Uživatel White Dragon říká: snad naštěstí ne….a neprovokujte nebo zase skončíte na stole!

Uživatel Shadow_master říká: Ech. Budu vám je muset uloupit... Jááááá??? Snad vy, ne?

Uživatel White Dragon říká: snad vy!

Uživatel Shadow_master říká: Ne! S tím rozhodně nemohu souhlasit! Vždycky jste to zavinil VY!

"Já? A kdo mě dnes provokuje? Hm?" Muraki zvedl pohled od obrazovky počítače a zadíval se na stojan s chemikáliemi, kde mu zrovna cosi bublalo a pak se znovu sklonil k počítači a odepsal.

To vy Tatsumi..a teď mi tu píšete, neboť se mi bojíte přijít na oči...do mé laboratoře!"

Už jdu! nacvakal Tatsumi vztekle a bleskově se zdvihnul! To mu nedaruje! Chodbami úřadu doslova letěl a cestou si povoloval vázanku. V jedněch dveřích se střetl s Tsuzukim, tak mu ji rovnou strčil do ruky a beze slova běžel dál. To mu nedaruje!! Do doktorovy laboratoře vtrhl jako uragán.

"Ale copak?" usmál se Muraki a dál seděl zády ke dveřím a věnoval se zkumavkám

"Přišel jsem vám dokázat, že jste to vždycky vy, kdo si začíná!" zasípal Tatsumi a rychle k němu přešel. Uchopil ho za rameno a otočil i s celou židlí. "A jste to vy, doktore!" pronesl potom triumfálně.

"Ne nejsem, já dnes dělám na složitém experimentu a byl jste to vy, kdo mi napsal jako první. Takže se chci zeptat, co jste myslel tím, že mi ukradnete brýle!"

"Tím jsem myslel, že bez nich se mi líbíte mnohem více!" vyhrknul Tatsumi a slova doprovodil činy. Doktorovy brýle skončily odhozené na stole.

"Blázne, stály mě dva tisíce dolarů!" Muraki se po nich chtěl natáhnout, ale nedosáhl tam. "To si vypijete!"

"Ale to je mi líto... Podívám se k sobě, ale obávám se, že tolik peněz uvolnit nemohu. A záložní fondy brýle nehradí. Kór když je dotyčný nepotřebuje," usmál se Tatsumi škodolibě a sedl mu na klín.

"Tatsumi, vy mě opět provokujete!"

"Jáááá???" protáhl sekretář tiše. Pak se k němu sklonil. "Ale dneska to nebude stůl, doufám. Máte tu nepořádek a posledně jste mi sliboval vyšetřovací lehátko... Mimochodem, je ten experiment důležitý?"

"A...Ano, je..,"vydechl tiše Muraki a pozorně sledoval zjevně nadšeného sekretáře.

"Ach tak to ano. V tom případě bych asi měl jít," přejel prstem po jeho čele, přes nos až ke rtům a pak se zdvihl. "Tak si to tu pěkně užijte, doktore. Já si jdu dát sprchu," provokativně si povolil už tak dost povolenou košili.

"Neprovokujte mě! Já to skutečně musím dodělat...dnes..."

"Však já proto jdu pryč. Abyste mohl v klidu pracovat," usmál se Tatsumi.

Když v tom se Muraki zvedl, objal ho jednou rukou kolem pasu a druhou za krkem a hladově políbil.

Ostře se nadýchl. "Neříkal jste, že musíte pracovat, doktore?" zašeptal a upřeně hleděl do dřevěné výplně dveří.

"Ano říkal, to jen aby jste věděl jak to mám ve vaší přítomnosti těžké." Muraki ho začal hladit po celém těle.

"Jako kdyby s vámi to byla procházka růžovým sadem," Tatsumi se jen nechal hladit a schválně nic nedělal. Čekal jestli... Jestli zase skončíme na stole, pousmál se v duchu.

"Se mnou? Samozřejmě."Doktor ho jemně kousl do ucha a pak mu začal laskat drobnými polibky krk a šíji. A znova se vrátil ke rtům.

"No to určitě," zašeptal sekretář a otočil se mu v náručí. "Jestli zase skončíme na stole, tak už s námi vážně nebude něco v pořádku," pohladil ho po tváři a sklouzl na krk. Vždycky tak pečlivě oblečený... Usmál se.

Muraki ho znova políbil a pak ho od sebe jemně odstrčil. "Chtěl jste se jít koupat,"usmál se a otočil se ke svým zkumavkám.

"A-ano," vydechnul Tatsumi zmateně. Napřed to vypadá... A pak tohle! Chvilku jen tak stál na půl cestě ke dveřím. A pak, že je to on, kdo provokuje! "Doktore!" oslovil ho tiše, ale důrazně. "Já bych to být vámi nedělal..."

"A co?"Muraki vzal zkumavku a začal ji zkoumat.

"Neotáčel bych se ke mě zády," udělal dva kroky směrem k němu.

"Hm, a proč ne?"

"Mohlo by to špatně dopadnout," to už stál těsně za ním a pevně ho objal v pase. Střídavě nosem nasával pach chemikálií z jeho pláště, střídavě vůni jeho vlasů a už věděl, že ze sprchy momentálně nebude nic.

"Jak špatně?" zeptal se Muraki a klidně odložil jednu zkumavku do stojanu.

"Hm, nedokončíte svůj pokus. Alespoň ted ne..." přitiskl mu rty na krk a chvilku zkoumal, jestli jeho citlivé místo je stále tam, kde bylo.

Muraki zavřel oči a blaženě vydechl. Tohle bylo příliš hříšné. Jenže on se odmítal hned vzdát.

Takže je, když doktor slabě zavrněl. Tatsumi se usmál a polibky postupoval výš až na tvář a letmo se dotkl rtů. "Asi bych vážně měl jít," zašeptal potom a políbil ho cudně na nos.

Doktor skoro rozbil zkumavku, když ji odkládal a bleskově se otočil. "Nikam!"

"Ještě jsem neodešel. Jen naznačuji, že je tu taková možnost," usmál se Tatsumi. Pak ho políbil na ústa, vášnivě je zmapoval do posledního koutku a odstoupil o dva kroky. "Váš pokus čeká, doktore!“

Muraki ho uchopil za zápěstí a přitáhl k sobě. "Nikam, jsem řekl."

"Ale doktore, já musím taky ještě pracovat, chtěl jsem se jít osprchovat a..." Tatsumi se usmál, přivinul se k němu a políbil ho na rty. "A taky jsem chtěl tohle."

"Já taky,"zamumlal doktor a políbil ho.

"Ehm, tohle je, musím uznat, tisíckrát lepší, než všechny mé plány," sekretář mu zajel rukou do vlasů a pevně ho k sobě přitisknul. "Tak co, kdo koho vyprovokoval, doktore?"

"Vy mě, jako obvykle."

"Ach bože," povzdechnul si. "Ale dobře, když jsem vás vyprovokoval, tak tedy..." krátce se zasmál a znovu ho pevně stisknul. "Doktore, kdy jste byl naposledy na zdravotní prohlídce? Vždyť víte, že je povinná..."

"Hm, já? A co vy?"

"Já jsem byl nedávno. Watari to dostal na starost. Ovšem vy jste se nedostavil... A já vám bez toho nemohu napsat úrazové pojištění. Takže budu nucen vás prohlédnout. Nebo byste raději taky k Watarimu? Byl velmi korektní," usmál se.

"Hm, a copak když ano. On je lékař.."

"Tak bych bohužel nemohl nic namítnout. Ale odrazilo by se to na jeho platu," zašeptal jen tak mimochodem, jakoby mu to bylo naprosto lhostejné. V duchu trochu zapěnil, ale tušil, že ho doktor jen tak provokuje. Tu prohlídku stejně provede on, Tatsumi, jen to chce trochu času. Znovu se usmál.

"Hm, tedy hlavně že ne na mém..."

"Na vašem taky. Narůstá mi tam deficit v pojištění a taky tam jsou ještě srážky za ten kuchyňský stůl... Doktore, to budete muset splatit," usmál se a provokativně mu přejel po rtech jazykem. A jemně ho pohladil pod uchem.

"Na stůl Tatsumi," řekl doktor a zvedl ho do náruče a posadil na svůj stůl. Odkud hodil poznámky.

"Doktore, já mám prohlédnout vás! Nebo snad Watarimu nevěříte, že jsem zdravý?" natáhl po něm ruku, ale pak si jen úplně rozepnul košili a pohodlně se opřel do dlaní.

"Nevěřím,"doktor vytáhl odněkud statoskop, vložil si sluchátka do uší a jemně ťukl do snímače a pak mu ho položil na hruď.

"Chudák Watari, takhle o něm pochybovat," zamumlal Tatsumi a zachvěl se. Jestli tím, že to studilo, nebo tím, že ho doktor jemně pohladil, to nedokázal říct. "Tak co?" zašeptal po chvíli, když se doktor nehýbal. "Mám snad na srdci šelesty?"

"Hm, musím to zjistit."

"Tak zjišťujte," pobídl ho trochu netrpělivě a malinko se vypnul, aby měl lepší přístup.

Doktor sjel stetoskopem níž a pak na záda. "Hm."

"Co hm?" zašeptal Tatsumi, kterému se najednou nedostávalo vzduchu. Když se o jeho nahou hrud otřel doktorův plášť a vzápětí ruka, musel počítat do deseti...

"Budu vás muset vyšetřit zevrubněji."

"Hádám, že bude následovat, svlékněte se a otevřete ústa," Tatsumi sklouznul na zem.

"Jistě. Tak tedy, svlékněte se prosím."

"Nebude to stůl, že ne?" zaprosil Tatsumi, zatímco se svlékal. Boty, ponožky, kalhoty... Nakonec zůstal jak Adam v zahradě rajské a jen na krku se houpal přívěšek z jednoho kusu hematitu, rodinná památka, které se jaksi nedokázal vzdát.

"Ne, tamhle mám vyšetřovací lehátko.." Muraki ukázal do rohu místnosti.

Poslušně k němu došel a lehl si. "Prosím, jsem připraven. Ale zároveň naprosto skálopevně přesvědčen, že jsem zdravý," usmál se a v očích mu šibalsky zajiskřilo. S jistým zadostiučiněním si posunul brýle po nose vzhůru.

Doktor mu přiložil stetoskop na tělo a začal s ním pomalu jezdit sem a tam...

Tiše vzdechnul a zavřel oči. Takhle tedy vypadá konstruktivní hřích... To je ale blbé spojení, pomyslel si vzápětí a nechal se hladit chladným kovem. Možná ho měl trochu uklidnit, ale spíš cítil, že hoří čím dál tím víc. "Tak... Tak... co?" vydechnul po chvíli.

"Hm, budu si vás tu muset nechat na pozorování..." Muraki odložil stetoskop a začal ho hladit -vyšetřovat rukama.

"Bože, kolik mi zbývá času?" zajektal Tatsumi naoko a cítil, jak se jeho tělo pod těma rukama a doteky uvolňuje. Ruce mu přejížděly po hrudi, pak vystoupaly po krku a najednou mu doktor vzal brýle.

"Hm, to záleží, jestli se svěříte do péče odborníkům..."

Tiše zavrněl a otočil se na bok. "Do péče se svěřím jedině vám, doktore. Dělejte co umíte," zašeptal do zdi a podepřel si hlavu.

Doktor ho začal pomalu hladit po zádech a stejně pomalu a hříšně líbat.

"Doktore, tomuhle vy říkáte léčba?" a citelně se pod jeho rty zachvěl. To je něco nepředstavitelného... Vychutnával si, jak ho Muraki hladil rty po páteři, hned na lopatkách, hned na bedrech a třásl se nedočkavostí, když ho nechal čekat, na další polibek.

"Tak jak se cítíte?" Muraki mu zvedl lehce nohu a začal ho hladit v rozkroku.

"Skvěle. A to je... slabé," zaúpěl, když ucítil jeho ruku. Přitiskl se k němu, ale najednou chtěl, aby ležel vedle něho a cítil to samé. Natáhl paži dozadu a uchopil ho za košili. "Pojďte ke mně, doktore..."

"Ne já tu vyšetřuji."

"Doktore!" dílem zaprosil, dílem doslova zažadonil. "Pojďte ke mně..." pokusil se ho stáhnout níž, na lehátko a tam ho svléknout a pak dál. Doktor se však nedal. Tatsumi zavzdychal, když ho znovu začal hladit v klíně.

A přitom mu nedovolil jinak se pohnout. Jen ho laskal a držel zády k sobě. A občas políbil na rozpálené tělo.

"Doktore, to... To se nedá vydržet!" vyhrknul nešťastně. Jeho rty byly tak podivně chladné a tvořily zvláštní kontrast jeho kůží, která doslovně hořela. Měl pocit, že mu vážně shoří v náručí. Vášní, touhou. K čertu s tím! Zase mě chce donutit prosit?

"Pokud nedá..tak nedá.."doktor ho začal laskat intenzivněji.

"Ne... dáá!" Tatsumi téměř vyjekl, když ho doktor začal líbat s takovou prudkostí, jakou u něj ještě nezažil. Zkoumal svými rty snad každý kousek jeho těla, tak slabého, když ho držel. Pokusil se vymanit mu z objetí a konečně si taky přivlastnit kousek jeho bytosti. Marně.

Muraki ho systematicky vedl k vrcholu a věděl, jak na něj.

"Doktore, to ne-ne..." Murakiho chladné rty na zádech a ramenou, jeho dlaně, jak ho hladily v klíně a do toho všeho žár, který v něm hořel. Tatsumiho tělo se napnulo jako struna. Raději zavřel oči. Tempo laskání se pořád zvyšovalo a on už nevěděl ani pomalu kde je. "Do..." vydechl a ani nebyl schopen ho oslovit

Muraki ho přetočil k sobě, přitiskl se k němu a políbil ho.

"A mám vás!" zajásal tiše Tatsumi, jakmile se mohl nadechnout. Objal ho pevně kolem krku a pomalu stáhnul k sobě na lůžko. Naštěstí dost široké.

 "Já vám dám, takhle mě trápit," šeptal mu horečně do rtů, zatímco z něj skoro strhával oblečení.

Muraki ho mezitím hladil a laskal, takže se u toho Tatsumi zadýchával

Poslední kousek a tím je kupodivu košile. Ale s tou si dal pěkně načas. Začal prvním knoflíčkem a snažil se ignorovat doktorovu ruku na svém mužství. Jen počkej, zajíci, pomyslel si s notnou dávkou pomstychtivosti. Ovinul mu nohy kolem boků a pak se na něj posadil. "Výborně, ted vás mohou prohlédnout i já!"

"Hm, ano..."doktor ho přestal laskat

Další knoflíček a Tatsumi se sklonil. "Jste nezdravě bílý, doktore," zašeptal a provokativně přejel rty po klíční kosti. Pevně ho sevřel nohama, aby mu nemohl utéct a pokračoval v pořadí už třetím knoflíčkem. A další polibek, tentokrát už na poodhalenou hruď.

Doktor tiše proti své vůli zasténal.

"Není vám snad dobře?" začal se věnovat jeho bradavce, která se objevila po rozepnutí čtvrtého knoflíčku. Hladil ji, líbal a dráždil, dokud nebyla jak květina, když ji přejde mráz. Dlaní sklouznul na štíhlé břicho, ale hned se vrátil zpět.

"Tatsumi!" Muraki zalapal po dechu a prohnul se.

"Ano, doktore?" sklonil se až těsně k jeho rtům a nastavil mu ucho. Přitom jeho ruce rozepnuly další knoflíček a vzaly druhou bradavku mezi prsty. Jemně ji promnul a bedlivě naslouchal, copak mu jeho nádherný, dokonalý a vždy perfektně se ovládající doktor asi tak chce.

"Pokračuj, k čertu!"

"Ehm? Já jsem vám asi špatně rozuměl. Mám přestat?" ruce zastavily svůj pohyb a sekretář se provokativně usmál na bledého doktora, kterému na čele vyvstaly krůpějky. Jemně se nahnul a políbil ho na rty. "Jestliže je to vaše přání..."

"Opovaž se přestat..." Muraki zalapal po dechu.

Další úsměv a Tatsumi rychle rozepnul zbývající knoflíčky. Napůl mu stáhl košili z ramen a napůl ho nechal oblečeného. Jemně si olízl rty a sklonil hlavu. "Tak tedy nepřestávat, dobře..." nechal slova odeznít a začal ho líbat. Bradavka, pak druhá, hruď, břicho. Nevynechal ani kousek toho tak přitažlivého těla.

„Dobrý bože, Seiishirou." Muraki zaklonil hlavu a tiše zasténal. "Seiishirou nemuč mě."

"Boha se nedovolávejte, ten vám nepomůže... A já vás nemučím, nebo snad ano?" zdvihl jiskřící oči a podíval se na něj. Rukou mu přitom zamyšleně kreslil po těle a dělal to tak, jak věděl, že ho brzy připraví o soudné uvažování.

"Mučíš!"

"Ale... Snad nebude tak zle..." sklouznul ještě níž, jemně ho pohladil po nohách a pak docela pomalu, skoro lenošivě ho vtáhl do úst. Přitom jedním očkem zamžoural, co Muraki na to.

Muraki tiše zaúpěl a zaťal ruce do polstrovaného lůžka. "Seiishirou!"

Zkoušel co může, co ne, sál ho, jemně líbal i trochu kousal, ale tak, aby mu neublížil. A Murakiho tichounké, téměř odevzdané úpění mu jen dodávalo. Oběma rukama ho hladil po stehnech a pak mu lehce nadzdvihl nohy a pohladil ho po hýždích a ještě i níž.

"Dělej!" zasténal Muraki

Zdvihl hlavu a natáhl se k jeho rtům. Prudce ho políbil a pak se usmál. Možná, že ho i trochu mučí, ale tohle je nádherný pohled. Muraki, chvějící se touhou pod jeho doteky. "A co?" zašeptal uličnicky. A dál ho jemně hladil.

"Dokonči to, nebo si mě vem, ale nenech se prosit!"

"Nebuď vzteklý," pohladil ho po rtech a vklouznul do něj prstem. Pak přidal ještě jeden. Murakiho tělo se napnulo. "A pokud jde o to prošení," Tatsumi mluvil pomalu a tiše. "Mám rád tvůj hlas, to nevíš... Už jen proto, abych ho slyšel... Ale nedokážu tě trápit," políbil ho a jemně pohyboval s rukou.

"Seiishirou, prosím!"

Roztáhl mu nohy a vklínil se mezi ně. Pak se opřel do rukou, nahnul se nad jeho tvář a začal do něj opatrně pronikat. Jemně, pomalu, aby mu nijak neublížil. Muraki sebou trochu trhnul a on slastně zasténal, když byl uvnitř. Ovládej se! Dej mu chvilku času!, přikazoval sám sebe a tak jen sklesl na lokty a políbil ho.

"A pak...kdo tu koho ovládá,"zachrčel Muraki a políbil ho

"Vy... mě. Ani o tom nevíte..."

"Ne..nevím.."

"Ted už ano..." zašeptal mu Tatsumi do rtů a udělal malý pohyb. "Bolí to?" zeptal se bez dechu. Už takhle je málem na pokraji sebeovládání. Neovládne ani sám sebe, jak by pak mohl ovládnout někoho, jako je Muraki??

"Už ne.."

Lehce mu přejel rty ukazováčkem a začne se doopravdy pohybovat. Zatím jen pomalu a něžně, ale jak Muraki tiše sténá, nabírá na tempu i jisté bezohlednosti. Doktor mu odpovídá a za chvíli se jejich těla sladila do jednoho rytmu - nejstaršího na světě. Rytmu vášně...

Muraki mu zatnul ruce do ramen a zvrátil hlavu. Sténal a nechal se unášet tím vírem vášně, který ho se sekretářem vždy pohltil, takže nikdy nedokázal odhadnout, kdo z nich bude mít navrch.

Sykl, když ucítil jeho nehty, jak se mu zaryly do kůže. Ale paradoxně to v něm vyvolalo ještě větší hlad. Po jeho těle, jeho polibcích, rtech, extázi, kterou cítil jen s ním. To není možné, něco takového zažívat. Na světě... Ty jsi po smrti, připomene mu hlas. Ale ten přehluší Murakiho sténání. Sklonil se k němu a přisál se na jeho rty.

V životě ho nenáviděl ale ve smrti....Muraki ho políbil a pak tiše zašeptal jeho jméno.

Vážně je možné, že se setkali až ted? Po smrti... Tatsumi nestihnul myšlenku dokončit. Jeho tělo se napnulo jako luk a pak jakoby celý vesmír vybouchnul v jeden obrovský sled barev a hvězd. Přitiskl se k němu a snažil se potlačit ten třas, co se ho zmocnil.

 "Kazu... tako..." vydechl a zabořil mu prsty do vlasů.

Murakimu se před očima o pár okamžiků později roztančili hvězdy. "Seiishirou.."

Objímal ho, skoro drtil v náručí.

 "Bože," vydechl potom a položil si hlavu na jeho rameno. Najednou byl neuvěřitelně líný. Líný vstát, cokoliv dělat. Chtěl jen ležet na tom úzkém lůžku a svírat Murakiho v náručí. Nic víc, nic míň.

"Seiishirou," Muraki ho stále objímal a cítil se malátný a unavený.

"Já vím, je to nepohodlné... ale ještě chvilku. Takhle dobře je mi jenom s tebou," zašeptal mu do vlasů a přejel prstem rty. Tohle dělal navýsost rád, v jakoukoliv denní i noční hodinu. Dotýkat se jeho rtů.

"Mě taky,"usmál se Muraki  a najednou měl pocit, že někdo stojí za dveřmi. "Ty, Seiishirou, zamkl jsi, když si sem šel?"

Hrklo v něm jak ve starých hodinách. "Ne," vydechl tiše a nejradši by si napohlavkoval. Pak se pružně zdvihl a zašátral po Murakiho plášti.

"Cítíš něco?"

"Mám pocit, že jsem zaslechl někoho na chodbě...bože, můj, Watari si měl dojít pro výsledky!"

"Kriste pane!"

"Je mi líto Tatsumi, ale musím se obléci."

"To nejsi sám," natáhne na sebe kalhoty, košili a snaží se upravit. Pak k němu přešel a pečlivě ho zapnul.

"Nevystavím tě Watariho lačnému pohledu," zašeptal poté.

"Watari? Prosím tě? To ti řekl kdo?"

"Má rozjitřená a žárlivá mysl..." docela jemně ho pohladil a dopnul poslední knoflíček. Podíval se na sebe. Oproti němu vypadal značně pocuchaně, ale napravit to bylo dílem okamžiku. "Vypadám jako důvěryhodná osoba?" zeptal se potom.

"Moc ne."

"To je špatné..." povzdechnul si a oblékl si sako. Pak si projel rukou vlasy. "Dobrá... Takže, kde je ten Watari, když jsem kvůli němu tak spěchal?" ohlédl se za sebe.

V tu chvíli vešel dovnitř Watari doprovázený Tsuzukim...

Tatsumi by se nejraději stáhnul, ale nebylo úniku. Tak jen útrpně zakoulel očima. Přesto to však naposledy zkusil. "Myslím, doktore, že to vyrovnání položek by mělo být už v pořádku..." nadhodil nesměle a významně se podíval na dveře. Bože ať nejsem červený!

Muraki se usmál a jen mu pokynul .

Vypadnul odtamtud jako cukrář a uháněl ke své kanceláři. Já přísahám, že už se s ním nikdy nebudu hádat, kdo co začíná!, pomyslel si ještě a pak si uvědomil, že u Murakiho někde ještě pořád leží jeho brýle.

"Muraki jak je na tom můj pokus?" zeptal se Watari.

"Pokus, hm, myslím že támhle stojí!" ukázal Muraki na vazkou tekutinu ve zkumavce.

"A je to ono?"

"Hm, myslím, že ano...je to šedesáti procentní alkohol s vůní švestek a slunce." Doktor se usmál. "Bude to ta vaše opěvovaná pradědečkova slivovice."

"A Muraki? Vy máte nové brýle?" zdvihl Watari nenápadné obroučky.

"Moment, ty jsou přece Tatsumiho," vložil se do hovoru Tsuzuki.

"Vážně?"zvedl obočí doktor. "No vidíte, jak je ten Tatsumi zapomětlivý."

"Ale proč si je sundal? Nikdy to nedělá... Pokud tedy ovšem?" Oba se na doktora zadívají zkoumavým pohledem.

"Muraki-san. Vy jste se poranil? Máte tady něco... Na krku," ukazuje Watari a Tsuzuki se začíná nepokrytě chechtat.

"Tsuzuki Asato!"zavrčel Muraki a začal bruneta vystrkovat z kanceláře. "Běžte si hrát se zelenoočkem!"

"Tady se mluví o mě?" objevil se ve dveřích Hisoka a automaticky si změřil Murakiho pohledem. "Máte něco na krku. Asi rtěnku..."

"To není rtěnka," informoval ho pohotově Watari. "Tatsumi se přece nemaluje. Nebo snad ano?"

"Tatsumi?" zdvihl Hisoka obočí v tázavém gestu.

"Ven všichni!"

"Pchá, pak že daně a opravné položky," zamumlal Tsuzuki. Ale pak se ještě vrátil. "Myslím, že byste ty brýle měl Tatsumimu vrátit. Cítí se bez nich pěkně nejistý. A příště by se mohl trefit do špatných dveří... Kupříkladu ke mě," usmál se na doktora zářivě.

"K vám se minule trefil málem Orya, a to jste se pohoršen netvářil."

"Já uvítám rád každého. Perfektně jsme si popovídali," stačil včas uhnout, když po něm doktor hodil nějaké desky.

"Jak říkám!" zvolal ještě z chodby. "Měl byste je vrátit. A příště zamykat! Mohli bychom taky přijít nevhod!"

"Padej!"

Zabouchl dveře a chodbami se už jen rozléhal jeho smích.

Muraki se zatvářil vražedně, ale pak si jen upravil košili a šel si opět sednout k počítači. Však on si Tatsumi pro ty brýle dojde. Tím si byl jist, stejně jako faktem, že Tsuzuki objeví ty čokoládové dortčky co schoval ve společné lednici ráno drahý Orya.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Už včera

(Kat, 16. 3. 2008 14:12)

jsem neodolala a přečetla jsem si to jako večerníček na dobrou noc a že to byl rozkošný večerníček a Dr. Muraki... já chci taky takovou lékářskou prohlídku! Kdy se mohu objednat?
Tak a jako vždy jsem to četla a četla a najednou konec s neobvyklým významem dortíčků???? Copak to má Bee a Muraki znamenat? No rozhodně Tsu miluje dortíčky a já zas mám ráda vaše nápady jak mně vytrhnout z jinak nudného večera takovou skvělou povídku při níž se člověk olizuje jako mlsný kocour, který právě sežral své páníčce tu nejelpší smetánku, kterou si schovala pro sebe a dělá ze sebe neviňátko. Ufff
Takže napětí sex... no co je prostě nádherný tedy chci říct popis. Červenám se božínku.
Jen ten stůl nevyužitý mně tam trochu trápí. Jestli někdy nezlikviduji nějaký stůl... osobně myslím, že stoly v agentury by potřebovaly vyměnit.
Moc se těším jako obligátně na další díl. Hlavní role stůl. Vedlejší postavy Tatsumi a dr. Muraki. Ostatní jsou křoví...

-----

(Nex, 15. 3. 2008 21:00)

Dokonalé.
Vášnivé.
Skvělé.
Vtipné.
/K sežrání/. ;)

Ne-tak-úplně-související-poznámka:

Doktore, mohl byste prosím prošetřit toto? A napsat potom lékařský posudek? Děkuji. Tady je ta složka:
http://www.nex.estranky.cz/clanky/basne-a-jine-spachaniny/yami-no-matsuei

Poznámka 1

(Nex, 15. 3. 2008 20:36)

Než si cokoli přečtu.....deset bodů za "...a stůl." :-D :-)

mwahahaha

(laliloo, 15. 3. 2008 13:47)

tak to je dobrý - nejlepší je ten konec. :))) Tsuzuki je velmi vnímavý. Super. Jak já mám ráda tuhle dvojici :)

super dilek

(Leia, 15. 3. 2008 7:44)

uzasne vystihuje touho po cloveku :)