Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tajemství koupelny

27. 4. 2008

Tajemství koupelny

 

pro Milwu, která se na to těší;-)

 

Budova JuOchHo, 02:00, kuchyň vedle laboratoří

 

Muraki stál v kuchyni vedle laboratoře a zrovna si naléval zchladlý čaj do sklenky, když se za ním ozvalo.

„Tak jste tady! Myslel jsem, že už spíte…“

„Ne, mám moc práce …tak si jed dávám přestávku…na čaj. Studený.. Co vy tady, Seiishirou?“

„Co já? Hledám vás..?“

„Proč?“ zeptal se doktor a poprvé upil. Byl v té póze okouzlující, ostatně jako vždy a Tatsumi cítil, jak znova podléhá kouzlu jeho osobnosti.

Přišel k němu blíž a nalil si také. Upil a trochu se usmál. „Doktore, vy jste opravdu okouzlující potvora.“

„Ale no tak. Já a potvora?“

„Okouzlující. Ano!“

„Dobře tak s tím souhlasím,“připustil po chvilce Muraki.

„No ještě abyste nesouhlasil...“

„Já? S vámi? Pánem nad mou výplatou? Vždycky.“

„Nooo, párkrát jsme se také neshodli.“

„Kdy třeba?“

„Když jsme se dohadovali, kdo nesl vinu za ten stůl... Kupříkladu.“

„No vy, kdo jiný,“usmál se Muraki

„A jsme zase u toho.“povzdechl si Tatsumi a pak se na něj zlobně zadíval.

„No vy myslíte že já?“podivil se doktor s jedním zdviženým obočím.

„Samozřejmě, kdo jiný?? Já? To nemůžete myslet vážně. Vždyť o mě se říká, že jsem světec, ne?!“ Bránil se Tatsumi.

„Hahahah! Dovolte abych se zasmál!“

„Je tu něco k smíchu? „

„Vaše nevinnost!“

„Vy o ní snad pochybujete?“

„ANO!“

„NE!“ vyjekl Tatsumi.

„ANO!“kontroval doktor.

„Předložte důkazy!“zamračil se Tatsumi.

„Vy jste potřeboval uklidnit.“ohradil se Muraki.

 „Vy jste mě políbil a svedl!Je to tedy VAŠE vinna!“

„Ale vy jste se nechal! A vy jste mě políbil první!“nedal se Muraki. „A..“zdvihl prst. „Vy jste byl nervní, potřeboval jste uklidnit!“

„To šlo i jinak! Jste přece doktor!“

„Jinak, a jak u sexuálně a citově frustrovaného jedince jsem jinou možnost neměl!“

„Noooo dovolte! Citově možná ano... Ale sexuálně!“

„To taky!Přiznejte si to!“

„Bože!Ne!“

„Ano!“

„Ne... Nebo ano?“ Tatsumi vypadal najednou tak zranitelně a nejistě, že se Murakimu až chtělo ho vzít do náruče. To však potlačil a místo toho krutě prohlásil.

„Ano! Určitě ano..Koneckonců, jsem přeci doktor. Já to musím poznat.“

„No, když já nevím... Neměl jsem pocit nějaké frustrace...“

„A jaký jste měl pocit?“zeptal se muraki se zájmem v očích a přistoupil k němu o krok blíž.

„Mnooo. Pil jsem vaši whisku, takže povznášející.“

„Aha... a proto jste mi nadával?“ v doktorově hlase zazněl špatně skrývaný sarkasmus.

„Já vám nadával? Není možná! Jsem slušný člověk! Tedy... byl.“

Ano byl!říkal Murakiho pohled.

„Ano. Ted jsem slušný Shinigami.“

„Hahaha“

„Zkuste mi tvrdit opak! A uvidíte!“

„Co uvidím?“ Muraki si pošoupl brýle po nose a zkoumavě se na Tatsumiho zadíval.

„Jednoho naštvaného účetního, sekretáře a Shinigami v jedné osobě!“

„Hm,....a copak mi udělá?“ Doktor jemně přimhouřil oči a napil se ze své sklenky.

„Strhne vám plat! A... Možná... Doktore, nedívejte se tak na mne…!“

„A co možná?“ Doktor pomalu odložil sklenku na pult.

„Možná... Možná... Viděl jste Matrix, doktore?“

„Ech ano, ale už si ho moc nepamatuji...“ přiznal trochu zmateně doktor Muraki.

"To nevadí... Jednu scénu vám rád připomenu..." přešel k němu a vzal jeho hlavu do dlaní. Pak se o něj jemně otřel rty. "Polibek," usmál se nakonec.

"Polibek? Na to si moc nepamatuji...a vůbec ...copak vám připadám jako Neo?"

"Ne. Vy jste... Architekt," usmál se Tatsumi. Znovu ho lehounce políbil.

"Hm a co jste vy?"

"Já? Vědma? Nepodařený program? Vyberte si," další jemný úsměv a pomalu s ním v objetí zacouval ke stěně.

"Jestli vy jste nepodařený program pak já jsem Neo."

"Pche! Není ani z poloviny tak okouzlující jako vy..."

"Fandíte mi," Muraki mu pomalu sundal brýle a políbil ho na rty

"Hm... Jsem váš nejoddanější fanoušek," Tatsumi přivřel oči a opřel se o studenou zeď. Prsty vjel Murakimu do vlasů a přitáhl si ho blíž. Pak se na něj líně zadíval. "Tomuhle vy říkáte polibek, doktore?"

"Hm, ne zcela, ale mohl by jste mi ukázat co za polibek považujete?

"Jak rád," zašeptal Tatsumi, ovinul mu ruce kolem krku a stáhl ho k sobě. Jemně mu přejel jazykem po rtech a pak se na něj vrhnul. Vášnivě, horoucně, zcela bez zábran se zmocnil jeho úst a začal je plenit s nevídanou náruživostí. Jeho rty nevynechaly ani kousek, jeho jazyk prozkoumal všechna tajná zákoutí... Bylo to jako bitva. Bitva vášně. "Tohle je polibek," zašeptal nakonec.

Muraki tiše vydechl a na chvíli měl jen zavřené oči. "Tedy....jste zatraceně návyková záležitost, Tatsumi Seiishirou."

"Vážně?" rty mu zvlnil úsměšek, něco mezi rafinovaným sváděním a nepokrytou smyslností. "Nepovídejte..."

"Ano...a já bych měl pracovat a vy...vždyť je v dosahu zase jen stůl..."

"S čím kdo zachází..." zašeptal sekretář a provokativně se k němu přitisknul. "Tak se to říká, ne?"

"Ale Tatsumi,....pokud vím, tenhle má dostat chief do kanceláře!"

"Tak to bych asi měl jít... Nebo se ještě stane něco neblahého."

"A..ano,"souhlasí Muraki a spraví si brýle na nose. Pak se mu ovšem blýskne v očích. Když on je z toho rozrušený, tak ať je Tatsumi taky. Najednou se na něj vrhne a začne ho zběsile líbat

Málem ztratil rovnováhu pod náporem jeho útoku. Ale nesmírně příjemného útoku. Doktorovy rty hořely vášní a on sám cítil, že nezůstane ledový... Mírně zaklonil hlavu, spustil ruce podél těla a nechal Murakiho, ať si s ním dělá co chce. Pod jeho čarovnými polibky ztrácel totiž vládu sám nad sebou.

Murakiho přitiskl ke stěně a líbal se vší vášní žádostí které byl schopen. Pak ho pustil a něžně políbil na napuchlé rty. "A teď mě omluvte, jdu pracovat," řekl tiše a odešel.

"Chí," udělal Tatsumi zkoprněle, když ho nechal stát uprostřed místnosti a odešel si v klidu pracovat. Tělo ho bolelo touhou po něm, dalších polibcích, dalších dotecích, rozum se houpal kdesi na růžovém obláčku vysoko na obloze... A on si klidně odešel! Tatsumi si přejel rukou čelo. "To chce sprchu. Ledovou sprchu," zamumlal potom.

Totéž si myslel doktor, ale když došel ke sprchám, zjistil, že se tam koupe Tsuzuki, což sice nebylo špatné, ale pro jeho fantazii silně kontraproduktivní

Jen s velkými obtížemi přinutil své nohy, aby vykonaly ony směšné pohyby, kterým se říká chůze. Nejraději by jen stál a čekal, jestli se doktor nevrátí. Jestli ho zase nepolíbí, nesvlékne... "K čertu s tím!" zavrčel potom. Byl vzrušený a v tomto případě i frustrovaný. Ideální kombinace. Jen ten alkohol mu chyběl. "K čertu s tebou Kazutako! Ty prohnaný pekelníku!" ulevoval si po cestě ke sprchám.

Muraki mezitím vyčkal až Tsuzuki zmizí ze sprch a pak pod ně s úlevným vydechnutím vklouzl. Potřeboval to jako sůl, pokud měl pracovat.

Rázoval chodbou, jako Napoleon před bitvou a snažil se vytěsnit všechny myšlenky na toho prohnaného svůdníka. "Doprdele, krucinál!" ulevil si nakonec nahlas, protože to samozřejmě nešlo. "Copak jsi na něm tak závislý? NO?! No, dobře. Jsem... Udělal ze mě nymfomana, ten... Ten!" vrčel navztekaně. Málem se praštil o dveře, ale nakonec se dovnitř dostal bez úhony. Jen za sebou zavřel, uniklo mu pro změnu zaúpění. "Který cvok tu je? A ke všemu pouští horkou vodu?" Místnost byla plná páry, že přes ní nebylo skoro vidět.

Muraki v tu chvíli tiše zasténal, skousl si rty a skoro sklouzl do kleku. Musel si to udělat sám, jinak by nebyl schopen pracovat a vidina Tsuzukiho mu taky na uklidnění nepřispěla. Teď jen tiše oddechoval a seděl v rohu sprch. A byl spokojený.

Zato Tatsumi se svlékal, jako by mu oznámili, že se mu do košile daly myši a štěnice. Přitom se snažil sám sebe dotýkat co nejméně, protože pára okolo jen podněcovala jeho už tak dost trápenou fantazii, k dalším a dalším výjevům. "Nejsem na něm závislý! Obejdu se bez sexu! Nejsem nymfoman!" opakoval si dokola jako mantru. Pak si s ulehčením stoupl pod sprchu a otočil kohoutkem. "Ách! To je blaho!"

Muraki zívl a pak si uvědomil Tatsumiho přítomnost. Po rtech mu přeběhl lišácký úsměv.

Tatsumi si zabroukal Desert rose od Stinga a přetočil kohoutek na studenou. Najednou byla pára z jeho okolí pryč a ačkoliv malinko drkotal zuby, přece jen cítil, že ho vzrušení valem opouští. "Chí!" udělal radostně. Tuhle frázi pochytil už ani neví kde a používá jí jako reakci už téměř na všechno. Nechal své tělo ochladit vodou a bylo mu příjemně. Normálně příjemně. To, že se něco změnilo, zaregistroval ve chvíli, kdy se kolem něj znovu začala stahovat pára, jak kdosi otočil kohoutkem na znamínko: Teplá.

Muraki se usmál, když se sprchy opět začaly halit do mlhy a pozoroval viditelně zmateného Tatsumiho. Pak si sejmul brýle a zamyšleně olízl rty.

Zatočil se dokolečka, ale neviděl nikoho. "Tsu? Hisoko? Šéfe?" zkoušel nazdařbůh jestli se mu někdo neozve. Ale koupelna byla tichá, jen šumění vody se odráželo od stěn. "Watari?" zkusil to naposledy. "Pánové, tohle je blbá sranda!" natáhnul ruku po kohoutku.

Najednou cítil jak mu ruku kdosi drží a ten přidal ještě trochu teplé a pak ho pohladil po ruce. Na to ucítil polibek na břiše a pak i ve slabinách. Pohlazení po zadku a pak mu někdo přejel jazykem po stehně a i po jeho penisu.

"Co-co..." To už se mu málem podlomila kolena a on mimoděk couvnul ke stěně, aby měl aspoň nějakou oporu. Protože slabost, kterou mu přinášel ten dotyk rtů na jeho mužství se šířila velice rychle. Zavřel oči a málem sjel po těch kachlíčkách dolů. Ruce zabořil neznámému do vlasů. Hebké i když mokré s barvou tekutého stříbra. Neznámý? Ach ne. "Kazutako," zasténal do prostorou.

"Hmmm.. ano?" zeptal se tiše Muraki a znova ten pohyb rtů  a jazyka zopakoval.

"Já... To jsem vypadal tak frustrovaně?" vydechl nakonec, protože ho nic lepšího nenapadlo. Jako obvykle v zajetí jeho hry jazyka, rtů a rukou, mu smysly vypověděly službu a tak se vznášel kdesi na mlhavé hranici, pomezí fantazie a skutečnosti.

"Ne," Muraki se zvedl a vzal mu tvář do dlaní a jemně ho políbil na rty. "Vypadal jsi tak sladce....nesvést tě tu by byl hřích..."

"A tohle snad není hřích?" Tatsumi se stále nahými zády opíral o studenou kachlíkovou zeď, ale právě ten kontrast chladu a tepla v něm vyvolával ještě větší touhu.

"Ne, tohle je… skoro Eden.."

"Hm. Tam jsem nikdy nebyl... Provedete mě? Tou zahradou slastí rajských?" nadzdvihl obočí a pak zavřel oči. Pára se na jeho těle srazila v malé krůpějky vody, které Murakiho ruce s potěšením rozetřely...

"Nebojte se Seiishirou, zavedu vás kam jen budete chtít."

"Hm, to si dám líbit," vtiskl mu polibek na bradu a pak pokračoval výš a jako už tolikrát předtím mapoval jeho dokonalou tvář drobnými doteky rtů. Víčka, nos, čelo... Nakonec ústa, k těm se hladově přisál a žíznivě pil z toho poháru slasti. Ruce pevně obtočil kolem doktorova pasu a dlaněmi přebíhal po jeho zádech. Jemně, lehce... Dráždivě.

Doktor si ho přitiskl k sobě a trochu se o něj otřel. A pak ještě jednou a znova. Přitom ho začal hladit po zádech a hrál si s jeho rty, které dílem líbal a dílem jemně kousal.

Ohromný kontrast mrazivých kachlíků a horké vody, která protékala mezi jejich těly. Tatsumimu se podlomila kolena a on cítil, jak pomalu sjíždí k zemi. Rty měl naběhlé, rozbolavělé a toužící po dalších a dalších polibcích a tělo téměř hladové po dalších a dalších dotycích. Pomalu klesal k podlaze a stahoval doktora s sebou. "Ještě," zasténal. "Ještě!" a třel se o něj, co nejvíce mohl.

"Ještě a co?" zeptal se tiše doktor ale pak ho políbil na rty a znova rozehrál svou hru polibků a jemného mapování jeho těla pomocí jazyka a prstů.

Sjel na doktorovu hruď a palci jemně pohladil obě bradavky. "Ještě... Všechno!" zašeptal pak náruživě a oči mu zahořely hříšným ohněm. "Ještě vás, vaše polibky, vaše doteky... Vaše umění milovat," šeptal mu do rtů mezi polibky, které se stávaly stále vášnivějšími. Hladil ho po hrudi a dychtivě sál teplo i sametovost jeho pokožky.

Doktor tiše sykl a pak rukou zajel mezi jejich těla a začal ho jemně laskat. "Pro vás vše Tatsumi," zašeptal mu do pootevřených rtů a jemně je políbil.

Pohnul pánví proti jeho ruce, pak se jeho tělo téměř prohnulo do oblouku a on spokojeně zasténal. Tohle bylo dokonalé. Víc než dokonalé... Pocit slasti se mu rozléval do konečků prstů a on se skoro přilepil na zeď. Seděl na zemi, mezi jeho nohama klečel Muraki, laskal ho a přitom vášnivě líbal. "Do-doktore," zašeptal mu do rtů a přesunul se svými na jeho krk. Jemně ho pohladil jazykem za uchem.

"A..ano?" doktor jen tiše zasténal. "Copak je Tatsumi Seiishirou," tmavovlasý ho znova polaskal a on znova zasténal. Tušil, ne věděl, že tuhle hru dlouho sám nevydrží

"Vy se chvějete," usmál se Tatsumi náhle a znovu ho jazykem pohladil za uchem, zatímco dlaněmi přejížděl po zjizvené hrudi a moc dobře věděl, kde si má pohrát déle, aby se doktor přestal ovládat. Nakonec sklouzl k jeho klínu a začal s ním přesně tutéž hru vášně a touhy, jakou on hrál s ním. "Jste rozkošný, když se chvějete..." pošeptal mu do ucha a lehce ho kousnul.

Doktor ze sebe vyrazil něco mezi vzlykem a povzdechem. "Tat...Seiishirou," zvrátil hlavu a nastavil tak krk zvlášť citlivá místa tomu hříšnému laskání

"Chí," udělal Tatsumi rozverně a znovu ho jemně kousnul. Pak se jeho rty přitiskly na postižené místo a jemně ho začaly ošetřovat. Nejen doktor přesně věděl jak! I on věděl... A nestyděl se to využít. Muraki byl opravdu rozkošný, když se chvěl, svíjel pod jeho doteky a žádal víc a víc... Změnil rytmus laskání a přisál se mu ke krku jako upír.

"Seii...shirou," Muraki se zachvěl a naprosto se těm dotekům poddal. Teď už to byl Tatsumi, kdo určoval tempo, protože Murakiho tahle hra zcela omámila.

"Ano, doktore? Já vás poslouchám," zasmál se a v očích mu hrály čertovské jiskřičky. Přejel prstem po celé délce jeho vzrušeného údu a zase ho opatrně polaskal. Docela jemně, jako motýlek. A rty si stále nepřestal přivlastňovat jeho citlivé místečko na krku, jehož dráždění, jak moc dobře věděl, doktora připraví i o poslední špetky rozvahy.

Doktor ho skoro přestal laskat, jen ho jemně hladil a chvílemi přestával úplně, až tolik si ho ta Tatsumiho hra podmanila a on věděl, že z ní nebude úniku. Ne pro něj a tak, když se znova přisál k jeho krku a prsty ho hladil a dráždil po těle, docela ho pustil a pomalu se sesul na vlhkou zem.

Lehl si na něj a nohy mu ovinul kolem boků. Přestal ho laskat, jenom se o něj otíral klínem a div nepředl slastí. Se rty přitisknutými na doktorově krku a rukama položenýma na jeho hrudi. Nakonec se mu zadíval do očí. "A co dál, doktore?" zašeptal. "Co bude dál, můj nádherně hříšný anděli?" olízl mu rty a pak je políbil.

Doktor jen tiše zasténal a pak se na něj zkoumavě zadíval a najednou ho přetočil a ležel on na něm. "Jak to dnes chcete?" zeptal se, tvář skoro u té jeho.

Tiše zavrněl, když ucítil váhu jeho těla a jeho vzrušený klín, jak se o něj otírá. Olízl si rty a přitáhl jeho hlavu blíž. "Jak?" zašeptal neurčitě. "Hm... Jak moc vaše fantazie rozepjala křídla, doktore?" usmál se a znovu ho políbil. Když přestal, jen se na něj vyčkávavě podíval.

"Až moc..."zašeptal doktor a pak se sklonil k jeho uchu. "Tak, že nevím, zda si tě vzít, nebo se  ti odevzdat." Pak ho políbil na ústa. „Vyvoláváš ve mě příliš rozporů."

"To samé mohu říct já... Mám tě tady pomilovat, nebo mám být tebou pomilován? Mám se nechat spoutat tvou láskou, nebo tě mám chytit do osidel lásky své? Ach, znát tak odpovědi na ty otázky..." pohladil ho po páteři a jemně sklouznul až na bedra. Pak ho pevně objal a přitiskl k sobě. "Toužím po obojím... Milovat a být milován... Chí."

"To chí si musel chytit od Gushoshina nebo Hisoky," prohlásil Muraki a pak mu jemně nadzvedl zadek a za chvíli do něj pomalu vklouzl prvním prstem a pak hned vyklouzl. "Tak už jsi se rozhodl?"

"Asi od Gushoshina. Je to taková univerzální reakce..." usmál se Tatsumi a přitiskl se k jeho ruce. "A rozhodnutí?" pokračoval potom namáhavě. "Neučinil jsi ho vlastně už za mě?" nadzdvihnul se a propnul v zádech.

"Ještě tak úplně ne..." řekl Muraki a znovu ho začal laskat.

"Neéé?" protáhl opatrně a najednou prudce zatoužil vyzdvihnout ho na svůj klín, přitisknout se k němu a pomilovat ho, až by ztratil dech i rozum. Ta touha jím doslovně zacloumala... Opatrně posunul své ruce ještě níž až na Murakiho zadek a pohladil ho mezi půlkami. "Myslím, že už jsem se rozhodnul," zašeptal potom s očima upřenýma do těch jeho.

"Ano?" řekl tiše Muraki a trochu se nadzvedl. Přitom ho pořád laskal mezi půlkami, vblízko vstupu a občas rukou přejel i po jeho vzrušení. "Tak mi to dokaž," zachraplal.

"Dle tvého přání," zasípal, namáhavě oddechujíc. A do doktorova těla vklouzl první prst. Muraki se napnul, přestal ho laskat a jen se opřel do rukou. Tatsumi se jenom usmál a druhou rukou jel vzhůru po jeho štíhlém stehně, až mu pevně sevřel bok. Pak přidal druhý prst. A zároveň ho trochu nadzdvihnul a jemným tlakem donutil k mírnému posunutí.

Muraki zaklonil hlavu a dech mu opět vypovídal službu, přesto se do té situace nechal vmanipulovat a teď si ji užíval. Líbilo se mu ovládat a být ovládán...

Chvilku s oběma prsty pohyboval a poslouchal jeho sténání, které se všemožně snažil tlumit. Pak ho pomalu stáhnul k sobě. "Nerozmyslíte si to ještě, doktore?" zeptal se provokativně a vsunul do něj i třetí prst. Ve skutečnosti se ho totiž už vzdát nehodlal, ale přál si slyšet přímo z jeho úst, že to tak chce. Miloval jeho hlas, v okamžiku vzrušení. Sametově hebký a přece trochu ochraptělý...

"Ne..." chvilka odmlky, kdy mu uniklo zasténání. "Vem si mě...prosím."

"Ššššt," konejšil Tatsumi jeho nedočkavost. "Musíte být trpělivý... Ještě chvilinku." Nepřestával ho dráždit a připravovat tak na svůj vpád. Na velice prudký vpád, protože už se ovládal jen silou vůle.

"Už se nedokážeš víc ovládat," zašeptal doktor a políbil ho na rty. Zoufala a brutálně zároveň,

"Musím..." sípal Tatsumi a bojoval se svou touhou zuřivý, ale marný boj. "Nechci ti ublížit." Polibek mu vrátil a jen tak sám sebe téměř vyprovokoval.

"Neboj se."

Poslední okov, který ho držel na uzdě právě s tím tichým prohlášením prasknul. Choval se málem jak divoké zvíře. Prudce uchopil doktora za štíhlé boky a posadil ho na svůj vzrušením napjatý klín. Jakmile ucítil, jak do něj proniká, málem se jeho vědomí ztratilo kdesi ve hvězdách a jen si skousnul rty. Murakiho ruce mu pevně sevřely ramena.

Muraki tiše sykl a ruce mu zaťal do ramen. Ale i on byl na pokraji sebeovládání a tak bolest rychle vytlačilo téměř neúnosné vzrušení. "Tat...Seiishirou....."

"Ahhh, ano?" zašeptal se zavřenýma očima a nepouštěl ho. Bál se snad, aby se mu nevysmeknul, neutekl... "Nebolí to?" vyrazil ještě s námahou, protože vzrušení a extáze pomalu začaly ovládat jak tělo, tak mysl.

"Dobré..." prohlásil doktor a pak se pomalu pohnul. Před očima mu vybuchl ohňostroj. "Můžeš!"

Tatsumiho tělo se prudce vymrštilo do sedu. Jeho vědomí stále zůstávalo kdesi na pomezí fantazie a skutečnosti, jeho tělo se chvělo v zajetí slasti. Přitiskl doktora k sobě, zmocnil se jeho úst a začal ho pomalu nadzdvihávat a spouštět na svůj klín. Jejich těla našla ten pradávný rytmus aktu lásky a pohybovala se téměř sama v zajetí slasti, vášně a v zajetí jeden druhého.

Muraki tiše vykřikl a sám se začal nadzvedávat. Před očima mu tančila realita spolu se snem a on se vznášel kdesi vysoko...a daleko.

Pevně ho sevřel v pase a čelem se opřel o jeho rameno. Zavřel oči a na ostatní smysly útočila taková neuvěřitelná exploze citů. Slyšel tlukot jeho srdce, cítil vůni jeho pokožky, cítil, jak se pod jeho rukama chvěje... Milování nabíralo na hloubce i vášni, možná i trochu bezohlednosti v tom bylo. Tiskl ho k sobě a toužil se v něm utopit, v jeho očích, slovech, v jeho těle... Milovat a být milován.

Muraki se k němu přitiskl a pak ho políbil. Věděl, že už to sladké mučení dlouho nevydrží. Věděl, že pomalu prohrává a pak sebou jeho tělo poprvé škublo. "Tat Seiishirou,"vykřikl a zaklonil hlavu, před očima měl teď tmu.

Napnutí, jakoby držel v náručí luk, první zachvění a výkřik, který se odrazil od stěn. Pak ucítil, jak ho na břiše smáčelo něco horkého... A najednou kolem něj vybouchnul vesmír. Všechny svaly v těle se mu stáhly, napnuly a on myslel, že asi ted přijde ta chvíle, kdy se rozprskne. Jeho tělo sebou křečovitě trhlo v objetí Murakiho paží a pak se prudce uvolnilo. Ten pocit jím projel od hlavy k patě.

Muraki se na něj zhroutil zcela vyčerpaný a jen ho objímal a občas políbil. "Můj..Tatsumi..můj Seiishirou."

Pomalu se složil na mokrou podlahu stále s doktorem v náručí. Polibky mu vracel téměř nesměle a trochu rozpačitě ho hladil po vlasech. Celé to milování bylo divoké, trochu zvířecké... Ale tak nádherné. "Tvůj," zavrněl tiše. "Rád budu jen tvůj..."

"Jen můj," usmál se Muraki a zavřel na chvíli oči. "Tohle..bylo dokonalé," zašeptal po chvíli a dál na něm ležel. "Ale příště bych skutečně raději navrhoval postel..." Doktor se trochu zasmál. "Milovali jsme  se už nesčetněkrát a nikdy ne v posteli, Tatsumi Seiishirou...Seiishirou, miluji to jméno."

"A já miluji, jak ho vyslovuješ. Tím svým sametovým hlasem, který občas trochu chraptí a je tak rozkošný, když se chvěješ vzrušením, stejně jako ty sám..." přitiskl ho k sobě, zabořil mu bradu do vlasů a pak ho políbil. Nakonec se s nenapravitelným rošťáctvím zeptal, jen tak mimochodem: "Vážně jsme se nikdy nemilovali v posteli? To je dobře, aspoň nepropadneme stereotypu."

"Nikdy, Seiishirou. Vždycky to skončilo na stole, na vyšetřovacím stole, v křesle, na zemi, na kožešině, ve sprše..ne nikdy v posteli."

"Hm... A myslíš, že je nám to nějak na překážku?" pošimral ho na nose.

"Ne,...myslím, že nám to dokonale klape."

"Chí! Já tě prostě miluji, Kazutako. Moc a moc... Miluji," políbil ho, nejdřív na nos, potom na ústa a nakonec ještě za ucho a sáhl po sprše. Pomalu umyl nejprve sebe a pak velice důkladně i Murakiho, který se jeho dotekům poddával se zavřenýma očima a tichým oddechováním.

Nakonec se Muraki dal přemluvit a pomalu vynést ze sprchy. Přetáhl si k sobě župan a s potěšením zabořil hlavu do jemného froté ručníku. Pak zívl. "A teď spát  Seiishirou, ať nám zítra dobře spočítáte platy."

"I kdybych prospal celou noc, jakmile tam budeš, stejně si někdo přijde stěžovat, že má míň..." usmál se Tatsumi a natáhl si druhý župan. "A mimochodem, platy budu počítat až za měsíc." Objal ho kolem pasu a přitáhl k sobě. "Mimochodem, Kazutako... Že mě nenecháš spát samotného, že ne?" zaprosil.

"A ty bys mě nechal spát u tebe v posteli? Co tvoje pověst, můj malý vzorný Shinigami?"

"Ať jde k čertu! Já se budu sám bát!

"Tak dobře, zůstanu s vámi...i v posteli."

"Děkuju," políbil ho a odnesl k sobě do pokoje, než doktor stačil říct popel.

Tam ze sebe doktor sundal župan a pak ho hodil na židli a beze slova se zavrtal do Tatsumiho postele.

Tatsumi rychle hupsnul vedle něho a přitáhl si jeho nahé tělo do náručí. zase dychtivě nasával teplo jeho pokožky a cítil, jak se mu klíží oči. Najednou se mu chtělo příšerně spát. Vnímal, že mu doktor něco říká, ale jak čím dál více odplouval do říše snů, ztrácel se i jeho hlas. Nakonec usnul s rukama ovinutýma kolem jeho pasu.

Doktor se tiše usmál, políbil ho do vlasů a pak také usnul přikrytý i s Tatsumim dekou která voněla po letní louce v plné květu.

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

...

(warrion, 30. 4. 2008 22:44)

Chí! Je třeba ještě něco dodat?
Přestože bezmezně miluju Watariho, Tatsumi si moje srdce podmaňuje s každou další povídkou čím dál víc.
Chí!! XD

Já se taky těšíííím!!! XD

(Fussi-chan, 28. 4. 2008 20:53)

jak malá holka XD Oni jsou skvělí!!! VY jste skvělííí!!! XD Dochází mi slova... zase... Občas si při psaní komentářů připadám jak při zkoušení z češtiny... a že to není hezkej pocit XD!
Nádhera... Potřebovala bych si půjčit váš talent holky XD alespoň na okamžik (a zmizet s ním neznámo kam) vlastně néééé!!!! (vyděšeně zírám na to co sem napsala, když sem si uvědomila, že by to způsobilo konec přijemného počteníčka...) těšíííím se na další dávku návykového Tatsumiho a jeho ještě návykovějšího osobního lékaře! ^~

(^_^)

(Lirael, 28. 4. 2008 20:43)

to je fakt dvojka..jak to dokážou všechno vokecat když už je přece jasné jak skončí..jen to není jasné kde..=DDDDDDDD pak se na sebe vrhnou jak zvířata...XDDDDDDDDDDDD moc krasné

*spokojenej úsměv*

(E..., 28. 4. 2008 17:11)

aaano, výlet k shinigamíkum už byl na čase! a opět se autorky překonaly...to chí se mně tak líbilo xD

........

(teressa, 28. 4. 2008 6:38)

*pomaly ale iste sa opäť dostava do pevnej formy* boze ved som sa skoro roztiekla pod stol.....jednoducho uzasne.......chiii s tatsumim mame nieco spolocne,ale nikdo nezisti co!!!chiiiii....ale pravda je taka ze tychto dvoch sa jednoducho v tvojom podani nemilovat vobec ale vobec neda!!! rychlo dodaj dalsi diel a uz chudacikov nechaj aj v posteli...ved si este na tych stoloch kdesi ublizia 80)

A opět jsem třetí :-)

(Nex, 28. 4. 2008 0:42)

Copak ti dva, ale VY jste jako droga. Já kvůli vám už pomalu ani nespím, protože vždycky když už chci vypnout počítač, objevím tu jednu, dvě povídky a můj spánek mizí v dáli jako Murakiho sebeovládání *zamračila se*. Budete mě mít na svědomí!

A opět nejsem první

(Kat, 27. 4. 2008 22:38)

ale to nevadí. Rozhodně stálo to za to přečíst si to nádherné vyzkoušení smyslu v koupelně. Prostě úžasné a neopakovatelné. Však nendarmo sjte královny e-scén.
Moc se mi libilo škádlení těch dvou a pak jak se potáceli. Jo Frustrace je zdraví škodlivá věc.
Jojo trochu se tu přitrouble usmívám a uvažuji jak by bylo mít hezkou zahřátou postýlku.. no ehm červenám se. Ale moc krásný večerníček a já se těším až bude další večerníček tentokrát postel? Co vy na to holky?
Ti dva jsou jak droga...

_________hurá

(Milwa /ta co se těšila/, 27. 4. 2008 22:20)

no jo jo...těšila jsem se až moc:DDDDDD