Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z Murakiho deníku III.

14. 2. 2009

26.12.2007

Seiishirou je skutečně blázen…chce pracovat o dovolené. A mě se při našich, ehm, pokusech pochroumaly hodinky..Opravář daleko…No , nebude to horší než anatomie, taddy akorát srdce představuje motorek…

„Seiishi- kun, stává se ze mě i hodinář… upravuju si vlastní hodinky,“ oznámil Muraki rozjařeně. Tatsumi s mobilem u ucha roztržitě přikývl. „To jsem rád,“ zamumlal nesouvisle a pak se jen znovu soustředil na hovor. „Ježkovy oči, to tak!“ ujelo mu potom. „Děkuji, neboj… Ještě se hodláme vrátit,“ rozloučil se a zavěsil. Pak se konečně obrátil k Murakimu.

„Jste muž mnoha profesí, doktore,“ usmál se nevinně. A dodal: „Mimochodem, Konoe už po nás vyhlásil pátrání. A to nejsme pryč ani dva dny... No možná dva, ale víc ne…“

„Konoe ať se stará o zelenoočka... A nechá lidi aby si odpočinuli…“

„Jo jo a zelenoočko má opět nějaké připomínky. Vyslechnu si, až se vrátíme... Ach jo.“

Muraki se na něj zkoumavě podíval, když uslyšel ten povzdech.

„Seiishi-kun nevíte jak se váže kravata na mafiánský způsob?Nedávno jsem o tom četl ale nikde jsem to neviděl.“

„Mno teoreticky vím, ale popsat to neumím... Leda bych vám to zkusil nakreslit.“

„Já si na to nemůžu vzpomenout. Ale to nic. Vím pořád jak se váže farmářská smyčka... Takže Hisoku oběsit zvládnu,“ zamnul si spokojeně ruce.

„No, asi tak,“ přisvědčil Tatsumi roztržitě. Pak mu došlo, co vlastně Muraki říkal. „Ale doktore, proč zrovna na kravatě? A proč ho budete věšet??“

„Protože mi vyrušuje mého sekretáře!“

„Ach. A vy jste se mnou snad měl jiné plány?“

„Samozřejmě! Hodlal jsem vás podávat s krevetami a majonézou na kožešině!“ Muraki k němu přešel a smyslně se usmál. Tatsumi zase cítil, jak v něm hoří ten známý plamen…

„Miluji vaše plány..." usmál se hříšně. Doktor kývnul.

„Takže? Můžeme servírovat?" zeptal se ještě Tatsumi se šibalskými ohníčky v očích.

"Jistě."

Natáhl se na kožešinu a vyzývavě nadzdvihl obočí. "Tak prosím, pane vrchní. Máte prostřeno."

Muraki se usmál a odněkud vykouzlil mísu s čerstvými krevetami a výbornou lehkou majonézu s citrónem.

"Oj, takovou štědrovečerní večeři si dám líbit," zašeptal Tatsumi a natáhl se pro jednu z mořských potvůrek.

Muraki si klekl a vzal jednu krevetu, namočil v omáčce a pak ji nabídl Tatsuminu. "Dáte si Seiishirou?"

"A vás k tomu jako přílohu? Velmi rád," Tatsumi se zakousne a přitom se rty jemně dotkne doktorových prstů.

"Klidně i oblohu," zasměje se trochu hrdelním smíchem doktor.

Tatsumi slastně přivře oči. "Výborné. Opravdu výborné, pane vrchní... Vyřiďte poděkování kuchaři..."

Muraki vezme znova krevetu, namočí ji a vezme ji mezi rty. Pak se zpoza přivřených víček zadívá na Tatsumiho.

"Aa, přídavek i s oblohou," zavrní sekretář a nadzdvihne se na lokti. Chytí ho za košili a pomalu stáhne k sobě. "S oblohou je to nejlepší," vrhne se po krevetě a zároveň Murakiho vášnivě políbí.

Sotva se Muraki trochu vzpamatuje z polibku, usměje se. "Víte, že tohle funguje jako afrodiziakum, Seiishirou?"

"Vážně?" Tatsumi má náhle výraz novorozeného jehňátka. Pak si položí ruku na srdce. "Stále klidné. Na mě to asi nefunguje, doktore..." mírně se usměje. "Bude další krevetka?"

"Jistě." Muraki připraví krevetu a pak s ní přejede Tatsumimu těsně nad rty. "Hm, chutná?"

"Jak jsem řekl, výborné," chňapne po krevetě.

Muraki ucukne s rukou a krevetu si sám pomalu vloží do úst a sní. Pak si olízne prsty a namočí novou. "Hm...dáte si Seiishirou-san," zeptá se s krevetou kousek od vlastních úst.

"Já..." Tatsumi nasucho polkne. Pak strhne jeho ruku a přiblíží ji k vlastním ústům. "Moje," pronese majetnicky s umíněností dítěte a krevetu sní. Pak vede Murakiho ruku na své srdce. "Možná jste měl pravdu..."

"Já mám vždy pravdu," usměje se trochu samolibě doktor. Nová kreveta, na které si tentokrát pochutná on sám.

"A já nic nedostanu? Kolik jich ještě vůbec zbylo?" zašeptá Tatsumi a rozepne si první dva knoflíčky.

"Dost," zamumlá doktor a s další krevetou se k němu skloní a jemně ji položí na jeho pootevřené rty.

Hladově ji spolkne a zamžourá na doktora zpoza přivřených víček. "Zmínil jsem se už, že mám rád vynalézavé stolování?"

"Myslím, že ne… Nicméně jsem to zjistil." Nová kreveta a tentokrát ji Muraki znovu drží jemně mezi rty a přiblíží se k těm Tatsumiho.

"Já se nezmínil?" Tatsumi se natáhne a tentokrát je to polibek o něco delší.

"Ne," vydechne po chvíli doktor. "A už nám zbývá posledních pár krevet...ale mohl bych donést jiné."

"Doktore a jste si tak jistý, že zvládnete dojít do kuchyně a zpátky. A to vše jen kvůli krevetám?" usměje se hříšně Tatsumi a povolí další dva knoflíčky na své košili. Pak si jen tak pohrává s tou Murakiho.

Muraki vezme další krevetu, namočí do omáčky a přejede s ní po odhalené Tatsumiho kůži. Na to krevetu pomalu sní a slíbal cestičku, kterou na kůži zanechala.

"Too studí," protáhne Tatsumi zatímco jeho ruka si dál hraje s Murakiho košilí.

"Studí?" Muraki pozvedne obočí a znova celý postup zopakuje. Jen o něco pomaleji, hříšněji.

"Ah, ano. Ta majonéza byla v ledničce," Tatsumi má co dělat, aby větu řekl správně. Ruka už si dávno přestala pohrávat a místo toho začala Murakiho svlékat, rychle, horečně.

"A to vám vadí, pane?"

"Možná by mě to mohlo..." dýchá o poznání rychleji a Muraki už je napůl svlečený. "Zachladit!" skoro vyprskne.

"Možná? Vždyť vy ztrácíte sebekontrolu Seiishirou," směje se Muraki

"To ještě nic není," nadýchl se prudce Tatsumi. "Ještě pořád se jakž takž ovládám." Rukou zakroužil po Murakiho hrudi.

"Rád bych věděl jak dlouho vám to vydrží." Muraki vzal krevetu a namočil v omáčce.. pak ji začal rytmicky olizovat a pomalu zasouval do úst.

"Já bych to nedělal! Nechcete přece tu mísu rozbít!"

"Já ji rozbít nehodlám,"zamumlal Muraki a spolkl krevetu.

Tatsumimu došla slova. Jen fascinovaně pozoroval, jak kreveta mizí mezi těmi dokonalými rty. "Anděl, anděl hříchu," vydechne potom jen a pohladí Murakiho rty.

"Hm, krásné oslovení, tak mi ještě nikdo neřekl."

"Ale dokonale sedí. Protože vy jste Anděl hříchu. Nebo Hříšný anděl? Nebo hříšně krásný anděl hříchu?" vyráží ze sebe Tatsumi a marně se snaží zklidnit tep svého rozbouřeného srdce.

Muraki znova vezme krevetu a pomalu ji nese Tatsuminu k ústům. "Nevím, co se mi z toho líbí víc, ale líbí se mi to."

"To nejste sám," Tatsumimu se rozzáří oči a znovu mu políbí konečky prstů.

"A máme tu poslední tři krevety," řekl Muraki a pak vzal dvě, namočil a položil na Tatsumiho bradavky. "Hm," usmál se a pak snědl jednu po druhé, přičemž si neopomněl hrát ani se sekretářovým tělem.

Zajede mu prsty do vlasů a jen se dívá jak je nad ním skloněný. Ve chvíli, kdy ucítí jeho rty ztratí i ten poslední zbytek sebekontroly. Vypne se proti těm horkým rtům a zasténá.

Když se Muraki zvedne, oči mu září. "Nuže, co uděláme s tou poslední," zeptá se tiše.

Tatsumi se hříšně usměje, pak ho vezme za ramena a převalí se tak, že na něm sedí. Ještě dobře, že mísa leží kousek od nich, protože by to jinak asi nepřežila. "Co navrhujete doktore?" zeptá se s tváří těsně skloněnou nad jeho rty.

"Musím konstatovat, že mě už došly nápady."

"Takže, vzdáváte se?" zeptá se Tatsumi a natáhne se po poslední krevetě.

"Řekl bych že ano."

"Výborně!" Namočí ji do omáčky a pak ji stiskne mezi rty. Jedno svůdné mrknutí na Murakiho a už se sklání k jeho hrudi. Rozepne mu celou košili a odhalí tak tělo, které ho nesmírně přitahuje. Krevetou na něm začne kreslit cestičku.

"Seiishirou...." Muraki slastně zavře oči. "Vidím, že jste vynalézavý."

Trochu se usměje a důkladně své dílo zkritizuje. Pak se ještě skloní a obkrouží jak bradavky, tak sjede skoro až k pásku jeho kalhot. Pak se na něj znovu nahne a přiblíží se k jeho rtům. "Chceš?" zahuhňá skrz krevetu.

Murakiho ruka vystřelí jako had a on si Tatsumiho přitáhne blíž. "Jistě," zavrčí a rty uchvátí nejen krevetu, ale i Tatsumiho rty.

"Pozor, ať mi nerozmažeš mé umělecké dílo," usměje se Tatsumi, zatímco ho doktor zuřivě líbá.

"Moc mluvíš," zamumlá doktor mezi polibky.

"Jestli přijdeš na způsob, jak mi zavřít ústa," rty sklouzne na doktorovu hruď a začne pomalu slíbávat majonézovou cestičku. Pomalu, jemně, smyslně...

"Jistě že vím," Muraki ho objal a pak si přitáhl jeho hlavu ke své a začal líbat až sekretář i on ztráceli dech.

"Mmm, vyhrál jsi. Jsem tvůj," zašeptá Tatsumi a ještě na svých rtech cítí prudkost toho polibku. Pomalu se sveze vedle Murakiho a rozhodí paže. "Jen tvůj," dodá ještě pro upřesnění.

Muraki se trochu samolibě usmál a pak si přitáhl sekretáře k sobě a začal ho pomalu svlékat ze zbytku oblečení. "Ještě tu mám bílé portské. Výborně se hodí ke krevetám."

"Já radši červené. Červené jako krev... Není červená barva vášně?" zašeptá Tatsumi a stáhne mu košili z ramen. Tenhle pohled miluje. Jen napůl svlečený doktor. Jako neodhalená záhada, kterou on touží rozluštit.

"Já taky ale červené ke krevetám, jste barbar Seiishirou."

"Jsem," přisvědčí Tatsumi hlasem, už značně ochraptělým. "Jsem barbar, ale stačí málo a probudíte ve mě estéta. Tak tedy bílé..." dodá ještě tiše.

"To jsem chtěl slyšet." Muraki si pohybem přivolal dvě skleničky láhev a štětec. Nalil víno a podal Tatsumimu sklenku.

"Na zdraví. Na krásné vánoce. Na tenhle zámeček a především... Na jednoho hříšného anděla," usmál se Tatsumi a ťukl svou sklenkou o jeho. "Zapomněl jsem snad něco?" zašeptal, když viděl doktorovy oči.

"Zapomněl jste na jednoho skvělého sekretáře a účetního v jedné osobě a samozřejmě na velkého šéfa, který tohle vše platí... a neví o tom." zasmál se Muraki.

"O, tak tedy na nás dva a na velkého šéfa, který nás rozčtvrtí, až se vrátíme..."

"No, až tak ne...ale...možná trochu,"Muraki se tiše zasměje a pokojem se rozlehne jemný zvuk přípitku.

"Mimochodem, nač ten štětec?" Tatsumi upije a přes okraj své sklenky se zadívá do Murakiho šedých očí. Ach ne, zasténá potom v duchu. Zase jsem ztracen... Už zase...

"Štětec… hm, ty nevíš že rád maluji, Tatsumi-san." Muraki namočil štětec ve své sklence a pak s ním jemně přejel po Tatsumiho hrudi.

"Ty jsi vážně muž mnoha tváří. To lechtá," zasměje se potom a trochu uhne.

"A mnoha profesí," řekne Muraki když se štětcem dotkne ztuhlých bradavek.

"Tak můžeš začít vyjmenovávat..." Tatsumi se rychle nadechne aby nezasténal. Bože, je tak mučivě vynalézavý, když znovu přejede bradavky a pokračuje dolů na břicho.

"Předně doktor," řekl Muraki a dotkl se štětcem lemu jeho hedvábných, tentokrát červených, trenýrek.

"Dál?" Nádech, výdech. Zase se mu poddá tak snadno. Jak to jen dělá, že přesně ví...? Cítí jak se napíná, jak tětiva luku, pod tím hříšným dotekem štětce v doktorově ruce.

"Pak samozřejmě vědec," Muraki se skloní a znova namočí štětec do vína. A pak tím štětcem přejede přes napjatou látku.

"A mučitel," vydechne Tatsumi a z úst mu unikne sten.

"Vrah, abych byl přesný," Muraki přešel z trenýrek na slabiny.

"To souhlasí. A já budu další oběť," zaúpí zmučeně, když ho štětec pohladí na nejcitlivějším místě těla.

"Přesně… jenže vy jste se mi vzdal dobrovolně, pokud se nepletu."

"To ano, ale kdybych byl tušil..." Tatsumi přivře oči. "Kazu-chan, tohle se nedá vydržet." Zase mě donutí prosit, k čertu!

"Co chceš Seiishirou, řekni mi to a já ti to dám."

Zamžourá na něj zpod přivřených víček a pak se usměje. "Tebe," odpoví prostě a natáhne ruku. "Tebe," zašeptá mu do rtů, když si ho přitáhne k sobě.

Muraki se jen jemně usměje a pak ho políbí. "Máš mě mít."

"Tak to se mi splní sen," vydechne Tatsumi a jeho dlaně se dobývají pod doktorovy kalhoty. Jakmile se mu podaří rozepnout pásek a vklouznout dovnitř, pobaveně nadzdvihne obočí. "Zase? A zase jsi pospíchal na sál, že jsi se nestihl pořádně obléct?" políbí ho.

"Ne, tentokrát, kvůli tobě. Minule tě to zaujalo. Ale nemysli si, že to budu dělat pořád."

"Je to nepohodlné, že?" zasměje se tiše Tatsumi a strhne ho na sebe. Má rád, když na něm leží a jejich nahá pokožka nasává teplo toho druhého. Miluje jeho dotyky.

"Poněkud nepohodlné," usmál se Muraki a vjel mu rukama do vlasů.

"Myslel jsem si to..." Tatsumi ho políbí a stáhne mu kalhoty docela. Pak škádlivě přejede celé jeho obnažené tělo a znovu políbí. "Kazu-chan," cvrnkne ho do nosu.

"Ano, Seiishi-kun?"

"Když jsem se ti vzdal na milost a nemilost, co hodláš s mou osobou udělat?"

"Pomilovat ji, až ztratí vědomí?"

"To nezní špatně..." zašeptá Tatsumi a nechá ho, aby ho vískal ve vlasech. Ten dotek je tak uspokojivý... "Jsem zvědavý, velice zvědavý," usměje se potom hříšně.

"Nebo by jste si snad raději přál masáž, Seiishirou- san?"

"Mám pocit, že ted jsem tvým zajatcem, aspoň pro tuhle noc... Ovšem masáž, jak rád!" ochotně se otočí na břicho a jen čeká až se ho dotknou ty čarovné ruce. Ještěže ty trenýrky jsou docela volné, pomyslí si sarkasticky.

Muraki se usměje a pomalu se pustí do masáže. Tak aby spíš hladil a jen trochu masíroval. Jinde, když narazí na ztvrdlý sval zase přitlačí, ale celá masáž má spíš erotický charakter.

Čarovné ruce, odhadl to dobře. To není masáž, to je tak rafinované svádění, až se v něm všechno sevře touhou. "Nepřestávej, pro všechny svaté, jen nepřestávej!" dílem zašeptá, dílem zasténá, když se dlaně zarazí u lemu jeho trenýrek.

Muraki pomalu pohladí Tatsumiho po hýždích a pak je začne přes trenýrky jemně masírovat.

Tohle asi moc dlouho nevydržím, pomyslí si Tatsumi a obličej ponoří do měkké kožešiny. Omyl, to vůbec nevydržím, když ucítí, jak ho smyslně hladí a zároveň vzrušuje až k nepříčetnosti. "Prosím," zašeptá téměř neslyšně.

"A o co?"

"Ne-nesnáším čekání. Nenech mě čekat... Kazu-chan, prosím," vydechne Tatsumi a má pocit, že na víc se nezmůže.

Muraki se usměje a pomalu mu stáhne trenýrky a pak ho začne líbat, tak, kde předtím masíroval.

"Ty mě chceš zabít," zaúpí Tatsumi pod těmi polibky a zase se napne jako struna. To je tak... Tak nepopsatelné, točí se mu z toho hlava a přitom je při vědomí jako nikdy předtím. Chce se otočit, ale Murakiho ruce se mu opřou o ramena.

"Šššt, dostaneš co chceš," zamumlá Muraki a znova ho začne líbat.

"V t-om p-řípa-dě si -uva-ž m-ašli," vyráží ze sebe Tatsumi namáhavě a natahuje se po jeho rtech.

"No tak," zasměje se Muraki a pak do něj opatrně vklouzne jedním prstem

Tatsumi se prohne a zasténá. "Myslím to vážně!" Další zasténání, ani se téměř nestihne nadechnout. Jen vnímá... Všechno.

"Proč bych si měl uvázat mašli?" Druhý prst.

"Mám rád dárky zabalené," zasténání a svíjí se pod doktorovou rukou. "Kazu-chan, prosím, prosím," zašeptá nakonec.

Třetí prst a doktor se k němu přitiskne. On sám už je vzrušený až ho to bolí. "Klid, nechci ti ublížit… a mašli… později."

"Já..." Tatsumi se ze všech sil snaží ovládnout, ale moc se mu to nedaří..

Najednou prsty zmizí a Muraki do něj začne opatrně vstupovat. Zatíná zuby, aby se ovládl a nebyl hrubý. Přitom sklouzne rukou pod Tatsumiho a začne laskat jeho penis. "Ano?"

"To víno, stoupá do hlavy... Ah!" tichý výkřik. Nechápe proč se krotí, když ho stejně nikdo slyšet nemůže. Místo toho jen otočí hlavu a přivlastní si jeho rty. Nádhera, vykřikne celé jeho já.

"Bolí tě to?" Starostlivý dotaz.

"Malinko... Ne počkej," zkusmo se pohne a málem vyvrcholí. "Ne," oddechuje potom těžce. "Vůbec ne..."

"To je moc dobře,"zašeptá doktor a začne se pomalu pohybovat. Přitom se překulí na bok a laská Tatsumiho ve stejném tempu.

Tiskne se k jeho klínu a neví jestli tahle cesta vede do ráje, nebo do pekla. A přitom rytmus laskání jeho údu... Doktorova ruka, tak jemná... Kdyby mohl tak se vážně svíjí jako had v téhle nekonečné extázi. "Kazu-chan, Kazu-chan!" sevře v prstech kožešinu a zaboří do ní tvář.

Doktor přivírá oči a přiráží. Poddává se tomu tempu a tiše sténá Tatsumiho jméno. Tohle je… miluje to.

Vidět hvězdy, napadne Tatsumiho, když se k němu natočí, aby ho mohl políbit. "Kazu-chan," zašeptá a vzápětí mu unikne další zasténání.

"Seiishi-chan," zasténá Muraki do jeho úst a políbí ho.

Hvězdy, opravdu vidí hvězdy. Cítí jak se jeho tělo naposledy prohnulo a pak naráz ta slastná vlna uvolnění. Chvilku má před očima černo a pak do té tmy proniknou rty, co ho líbají. "Kazutako," zašeptá s úsměvem.

"Seiishirou!" Je to tichý výkřik do těch hnědých vlasů a pak Murakiho tělo zmalátní. Doktor jen hladí a líbá svého znaveného milence, který skutečně byl chvilku mimo. "Jak se cítíš?" zašeptá, když uslyší své jméno. Nechce mluvit hlasitě. Nechce kazit tu chvíli.

"Mno, asi jsem chvilku nebyl přítomen. Dobře, krásně... A to je pořád málo," pohladí ho jemně po tváři a odhrne stranou pramen vlasů, co mu padá do očí. "Nádherné," zašeptá nakonec.

"Přesně, stejně se cítím i já. Děkuji, Seiishirou-san," Muraki ho políbí na nos a pak se usměje.

"Co se směješ?" poškádlí ho Tatsumi a schoulí se k němu. Má rád jeho náruč, jeho paže, kterého objímají. Jemně ho hladí po hrudi a nakonec zdvihne oči. "No?" pronese a prsty se dotkne té milované tváře.

"Směju se rád… a s tebou skoro pořád. Jsem šťastný."

"Tak to jsme šťastní dva," zašeptá Tatsumi a trochu zívne.

"Jsi unavený, Seiishirou?" zeptá se Muraki a vzápětí zívne taky.

"Malinko. Přece jen jsi velmi vášnivý i když piješ bílé víno," zasměje se Tatsumi a pohladí ho po vlasech.

"Přesuneme se do postele?" mrkne na něj Muraki

"Zkusme to," zívne znovu Tatsumi a malátně se vyškrábe na nohy. Pak podá doktorovi ruku a mrkne na mísu od krevet. "Kam až se člověk od mořských potvor dostane," další zívnutí.

"Až k bílému vínu a jednomu vášnivému sekretáři." Muraki ho obejme a pak vezme do náručí. "Je libo sprchu?"

"Rád. A umyješ mě?" zašeptá Tatsumi, opírajíc si hlavu o jeho rameno.

"Pokud budeš chtít.."

"Že se vůbec ještě ptáš," políbí ho Tatsumi. "Samozřejmě, že chci. Miluji, když se mě dotýkáš," další polibek.

"Tak tedy… půjdeme umýt jednoho sekretáře. A vana nebo sprcha?"

"Co ti bude vyhovovat. Hlavně když tam budeš ty a voda..." usměje se Tatsumi a nechá mu volnou ruku, jako ostatně v celém tomhle večeru. Věří mu, jinak by to neudělal.

Muraki se jen usměje a pak ho zanese do prostorné sprchy, kde na ně pustí teplou vodu a Tatsumiho si o sebe opře. Vezme sprchový gel, nanese na specielní houbičku, vytvoří pěnu a začne ho jemně umývat.

"Kazu-chan, je možné, abych..." Tatsumi trošku zrudne a zbytek mu pošeptá.

"Ty a tvoje dotyky. To mě jednou zabije," usměje se potom, jako školáček. Ale to jak je opřený o jeho hrud´a doktor ho jemně mydlí...

"Je možné všechno. Nezapomeň, byls dlouho sám, Seiishirou, stejně jako já. ...Mám ti pomoci?" v doktorových očích se zablýskne.

"Sám, no ano... Zdá se mi to tak dávno..." Tatsumi se mu podívá do očí a pak kývne. Nějak to nemůže vyslovit, že by rád, aby mu to udělal. Prostě ostych. Asi vrozený.

Muraki se usměje a přetočí ho čelem k sobě. Pak ho opře o stěnu a políbí. Líbá ho na ústa, přejde na bradu, krk, šíji a klesá níž. Na hruď na břicho... až před ním klečí a rukama od pěny ho laská. Podívá se do modrých očí ztmavlých touhou a políbí ho. Pak ho vsaje do úst a začne dráždit.

Tatsumi podklesne v kolenou a musí se ho chytit aby nespadl. Doktorova teplá ústa jsou doslova rájem a to jak si s ním hraje. Prsty mu vjede do vlasů a pohne boky.

Má rád jeho ruce ve svých vlasech. Má ho rád celého. Takového jaký je a jiného by nechtěl. A tak se snaží, hraje si s ním a prsty ho hladí po slabinách a dráždí.

Dřív svojí samotu proklínal, ale ted je za ní vlastně rád. Protože nebýt jí, tak by ho nikdy nepotkal. Nikdy by nepocítil, jak umí být něžný, jak moc ho miluje... Probírá se mu vlasy a zády se tiskne ke studeným kachlíkům. Ještě malou chvilku... A ty rty ho vynesou ještě někam výš, než jen ke hvězdám. Tělem mu projíždí jedna vlna slasti za druhou.

Muraki využívá všech znalostí co má a postupně ho vede k vrcholu. Tady ubere, tady zrychlí ale přesto je cesta jasné a pak, když cítí, že konec je blízko, trochu ho podepře jednou rukou a druhou ho začne skoro drsně laskat.

Tentokrát už ho nohy asi neunesou a nebýt toho, že ho Muraki podpírá, asi by se tady svezl na podlahu. Slabost se mu od nohou šíří celým tělem, čím rychlejší je tempo láskání Murakiho ruky. "Kazu-chan," skloní se k němu a skoro mu zaboří nos do vlasů. "Kazu-chan," opakuje jako smyslů zbavený. Je tak blízko vrcholu...

Muraki zajede prsty směrem k jeho otvoru. Ví že tohle, Seiishirou už nevydrží...

Proplete si prsty v jeho vlasech a opravdu se málem zhroutí. A když pak ucítí, jak ho hladí, jak do něj znovu vnikají jeho prsty. Vykřikne, až se to odrazí od stěn a jeho tělo se znovu uvolní... Prudce oddechuje a opírá se o kachlíčky a pak si něco uvědomí... Rty. Rty, které ho pořád svírají... Tváře mu zahoří, když si uvědomí, že opět neměl Kazutaka, jeho Kazu-chan, jinou možnost než... Polykat.

Muraki v duchu pokrčí rameny. Tohle s ním má pořád. Seiishirou… ale ne, miluje ho, jinak by mu to nedovolil.

"Promiň," Tatsumi opravdu sjede po kachlíčkách na zem a schová tvář do dlaní. "Promiň," zašeptá ještě jednou.

"Seiishirou," Muraki mu odtrhne dlaně a něžně ho políbí. "Nic se nestalo..., kdybych to nechtěl, nedovolím to... Seiishirou-kun. Miluji tě." znova ho pohladí po zplihlých mokrých vlasech a políbí.

"Kruci, občas jsem nemožný," usměje se Tatsumi provinile. "Tak strašně možně nemožný." Políbí ho a přitáhne si ho blíž. Pak na něj nanese trochu gelu a namydlí ho holýma rukama. "Taky tě miluji. Miluji a miluji. A chtěl bych ti to opakovat donekonečna. Miluji, Kazu-chan."

"To by se mi líbilo," usměje se doktor a vtiskne mu cudný polibek na čelo. I když doktor Muraki a cudný...

To je jako Tsuzuki a umělé sladidlo. Sáhne po sprše a oba opláchne. Pak mohutně zívne a opře se o něj. Najednou se mu chce tak strašně spát.

"Odnesu tě do postele, ano? Ale nejdřív tě trochu osuším,"Muraki vezme ze skříně velkou osušku a Tatsumiho do ní zabalí.

"Ty se o mě tak staráš, to je tak strašně milé," zívne znovu Tatsumi a přitulí se k němu. Muraki se jen usměje a vezme ho do náručí.

"Protože chci," usmívá se Muraki, když si sám dá podobnou osušku kolem beder a nese ho do ložnice. Tam ho jemně položí na postel a přikryje peřinou.

"Pojď ke mě," vábí ho Tatsumi ukazováčkem po evropském způsobu a přivře oči. "Ještě polibek na dobrou noc a myslím, že neusnu, když vedle mě nebudeš ležet."

"Stejně budu, je tu jen tahle postel… odmítám spát sám."

"To jsme dva," Tatsumi se trochu posune a udělá mu vedle sebe místo. Pak se po něm ohlédne a zatají dech, když vidí, jak z něj osuška klouže dolů a on tu stojí jen v rouše Adamově. "Krásné," zašeptá. "Tak pojď," usměje se ospale.

Murakimu přes rty přeběhne úsměv a pak si lehne vedle něj a vklouzne pod peřinu. Stáhne z něj osušku a odhodí kamsi na zem. Pak ho vezme do náručí.

"Ještě polibek," připomene Tatsumi a znovu zívne. Vlastně už napůl spí a Murakiho náruč mu jen dodává.

Muraki ho něžně políbí a tak jak si zvykl, přehodí nohu přes ty jeho a přitáhne si ho blíž. "Dobrou noc Seiishirou."

"Brou noc, Kazu-chan," spokojeně se mu zavrtá do náručí a za chvíli spí, jako když ho do vody hodí.

„Dobrou noc, Seiishirou...“

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Muraki...

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

...

(Katsumi, 23. 10. 2010 10:40)

Už po první povídce co jsem tu přečetla jsem chtěla napsat komentář, ale tak mě uchváltila, že jsem prostě musela přečíst další a ke komentáři jsem se dostala asi po 8 povídkách xD
úžasné,úžasné,úžasné.krásné scény a výborné dialogy.
Jen tak dál.

...

(Ariana, 11. 9. 2009 21:01)

Nádhera, scéna s krevetami mi nejde z hlavy, to byla prostě nádhera. Miluji tenhle pár.

...

(warrion, 21. 2. 2009 19:59)

Nemám slov, což znamená, že opět nebude smysluplný komentář XD Ale tímhle je moje denní dávka slashe dovršena mírou vrchovatou :)))

...

(tess, 16. 2. 2009 14:10)

páni kdo by to do mrzouta murakiho řekl. má docela slušnou fantazii. a se seiishirem mu to tak sluší. sou opravdu krásný pár.
a tahle kapitola? nádhera, prostě nádhera.

No skvost

(Kat, 15. 2. 2009 19:19)

moc se mi líbí, taky bych brala třakový deník, jen nevím kterého z nich co by mi ho pomohl psát. Počkat.. Oba dva.
Libilo se mi to. Nádherně vášnivě a ty krevetky miluji je búúú a nejraději na máslíčku, ale takové bych si dala i s majonezou. Jojo zas se vám to povedlo.

to Teressa

(Muraki, 14. 2. 2009 17:59)

musela být provedena aktualizace a řádné rozčlenění mých deníčkových zápisků...omlouvám se za způsobené komplikace;)

=0)

(Teressa, 14. 2. 2009 17:58)

??????to uz som citala......nioe ze by mi to vadilo =)